Venku jemně mrholilo, stěrače každou chvíli otřely sklo a Libor se nemohl dočkat konce cesty. „Jak dlouho jsem tady nebyl? Naposledy to bylo před první misí, takže zhruba dvacet let,“ mihlo se mu hlavou při vzpomínce na poslední návštěvu. Vzápětí se mu vybavil zakouřený lokál, hlasitá hádka, výkřik a houkání sanitky. „Měl jsem štěstí, že […]
V hospodě bylo natřískáno, Libor našel volné místo v rohu místnosti a sledoval zdejší cvrkot. „Pivo?“ houkl na něj postarší výčepní. Nečekal na odpověď a postavil před něj plný půllitr. Liborovi připadalo, že je tady celá vesnice, omladina se mísila se střední generací a on nejistě pozdravil pár povědomých tváří. „Tak jste přece jenom přišel?“ přisedla si
Sluneční paprsky ho nesměle probudily skrz pootevřené okno. Automaticky postavil na kafe, bez kterého nedokázal fungovat a prohrábl si rozcuchané vlasy.„Další bezesná noc, kterou jsem přežil,“ povzdechl si. V dáli kokrhal kohout, ke kterému se nesměle přidal zvuk cirkulárky. Vychutnával si obyčejné, venkovské ráno, které ho po letech strávených v cizině naplňovalo zvláštním klidem a přemýšlel, co
Protected by Security by CleanTalk
