Je to vynález, tyhle nízkopodlažní tramvaje, pomyslel jsem si, když jsem uviděl přijíždějící soupravu k nástupnímu ostrůvku.Nastoupil jsem do vozu a díval se, zda někde neuvidím volné místo. Nebylo. Vybíral jsem si ještě chvíli alespoň potencionální oběť, kterou bych požádal, zda by mě nepustila sednout. Nakonec jsem spatřil dívku, věkem tak kolem dvaceti pěti let, […]
Osudové ženy 01 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
Čas ubíhal a zdálo by se, že jsem na setkání s tou krásně vonící dívkou v tramvaji zapomněl. Ale nezapomněl. Stále jsem měl před očima ten její úsměv a její dokonalé tělo.Spát mi nedalo ani to, že vystoupila na Želivského ulici. Bylo to náhodou, nebo tam někde bydlí?Bylo to zničující, nemohl jsem ji dostat z
Osudové ženy 02 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
„Musím ti moc poděkovat,“ přivítala mě Eva v nově zařízeném bytě.„Ten pán, co mi montoval nábytek, byl sice příjemný a šikovný, ale trochu smrděl potem,“ zároveň si postěžovala.„To musíš přehlídnout. Oni se muži při manuální práci trochu více potí, s tím musíš počítat,“ omlouval jsem montážníka.„To ty voníš krásně,“ přitiskla se Eva ke mně a
Osudové ženy 03 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
Dobíral jsem antibiotika a zánět močových cest zdárně odezníval. Několikrát jsem se rozhodoval, zda předčasně ukončit polykání nepříjemných léků, obzvlášť proto, že jsem se musel kvůli nutnosti dodržování intervalů budit v noci.Pokaždé jsem si vzpomněl na vztyčený prst doktorky, musím podotknout, že měla krásně dlouhé prsty s udržovanými nehty. Jediné, co hyzdilo tuto krásu, byl
Osudové ženy 04 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
Přes stažené závěsy na oknech nebylo vidět, jak slunce pomalu mizí za obzorem a do garsonky se pomalu vkrádá podvečerní šero a i občasný závan chladnějšího vzduchu z otevřené ventilace vyklopeného okna. Eva ležela na boku, volnou rukou mi bloudila po tváři a občas mi ukazováčkem přejela po rtech. Zprvu trochu nejistě a s ostychem
Osudové ženy 05 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
