Bude to znít zvláštně, ale vlastně jsem byla ráda, když jsem mohla utéct do azylu k babičce, které se opět zhoršilo zdraví. Doma to bylo zvláštní, celá situace se vymkla kontrole a já si s tím nevěděla rady. Brácha byl k neudržení, neustále nás s Aničkou obskakoval se ztopořeným ocasem v ruce a my mu musely být po vůli. Nedá […]
Po návratu domů jsem se vyhýbala jakékoli zmínce o průběhu návštěvy babičky, protože jsem se nejdřív musela nějak vyrovnat s jejím průběhem. Nebyla jsem asi jediná, protože Denisa se mi od té doby neozvala a myslím, že zbytek jejich rodiny na tom byl podobně. Nejhorší bylo, že i přes nové prášky se bráchův stav zhoršoval. Stále
Protected by Security by CleanTalk
