Jana a Tomáš se probouzejí na pláži jako jediní přeživší leteckého neštěstí. Musí spolu řešit, jak přežít na neznámém místě a jak se z tohoto opuštěného místa dostat. A do toho je pomalu začínají ovládat i jejich fantazie a sexuální touhy.
Byl to takový divný pocit, který se změnil v pískot uvnitř jeho hlavy. Tma pomalu odeznívala. Nebyla to obyčejná tma. Byla to temnota. Ten konečný stav, který nechcete prožít, zvláště pokud vám je devatenáct let. Tahle temnota ale ustupovala. Tím si byl jistý. Místo ní se ozvalo nepříjemné pískání, které znělo uvnitř jeho hlavy. Ten […]
Jana otevřela oči. Hlava ji neskutečně bolela a dělalo se jí špatně od žaludku. Cítila chlad a vítr na tváři, ale také počáteční sluneční paprsky, které dopadaly na její obličej. Uvědomila si, že slyší moře a trochu si oddechla. Byl to jen sen. Noční můra o tom, že letadlo havarovalo a všichni umřeli. Asi se
Jana se probudila. Noc stále zahalovala krajinu a všude se zdál být klid. Od pláže k ní doléhaly zvuky moře. Posadila se a až pak si všimla, že Tomáš vedle ní neleží. Trochu ji to zarazilo. Začala se kolem sebe rozhlížet. Oheň už dohořel a v ohništi sem tam zasvítil uhlík. Nedalo jí to. Sice
Jana ležela na teplém kameni a sledovala modrou oblohu. To co před chvíli zažila byl jedním z nejintenzivnějších zážitků v jejím životě a zároveň, ačkoliv jí to přineslo takovou rozkoš, to bylo i děsivé. Její syn. Stál tam, když masturbovala a přitom si představovala, jak s ním má intenzivní sex. Ta myšlenka ji nenapadla hned. Když
Jana se probudila. Byla tma a ticho, tedy větší ticho, než když usínala. Vedle sebe slyšela syna, jak oddychuje v hlubokém spánku. V krbu už oheň dohořel a jen žhavé uhlíky sem tam vydaly zvuk zapraskání. Déšť už ustal. Když se víc zaposlouchala, uslyšela i známé noční zvuky, jaké tu poslední dny slýchávala. Měla žízeň, proto vstala
Jana stála před jednou ze soch a upřeně sledovala vytesanou tvář.„Kdo myslíš, že je vytvořil?“ zeptala se, po nějaké době.„Nevím, ale jsou zde rozestavěné, jako nějací strážci, jako by hlídali, aby se sem něco nedostalo z naší strany.“Tomáš nad tím opravdu přemýšlel. Sochy se táhly od jezírka až k pláži podél říčky, vlévající se do
Bubny. To bylo to, co teď kromě té melodie slyšel. Tomáš si uvědomil, že má otevřené oči a stojí v lese. Byl zmatený. Stále byla noc a on netušil, jak se sem dostal a kde přesně je. Trvalo mu to chvíli, než se přestal kolem sebe otáčet a nakonec se zorientoval. Zvuk říčky, který zněl
Houpání bylo stále větší a větší a to nedělalo dobře jejímu žaludku. Litovala, že vůbec souhlasila s tím, aby na tuhle výpravu vyrazila. Brala to původně jako fajn dobrodružství. Únik ze všedních dnů a hlavně se na chvíli zbavit otravné části rodiny. Podívala se na sebe do zrcadla. Nebyla sice zelená, ale cítila se tak. Sledovala
Tomáš reagoval rychle. Jen na malou chvíli byl tím křikem jako zmrazený, ale pak se dal do pohybu. Rychle se dostal k říčce, na druhou stranu a pak přes jejich tábor na pláž. Zhodnotil situaci. Matka nebyla v moři, takže musela být někde na pláži. Alespoň v to doufal. Otočil se směrem k druhému konci
Dívka se na něj dívala z ústí jeskyně. Neusmívala se, naopak se tvářila starostlivě, jako by se něčeho obávala. Ale třeba si jen pohrávalo světlo z louče, které bylo jediným zdrojem světla. Byla opět noc. Tomáš stál několik metrů od ní, sledoval, jak se její rty tiše formují do slov, která k němu nedoléhala. Místo
Protected by Security by CleanTalk
