madam

Již v okamžiku, kdy opouštěl hotel a loučil se s Ilonou Daniel věděl, že cestu na chatku absolvuje pěšky. Pravda, představovalo to dobré dvě hodiny chůze, ale potřeboval si v hlavě přemlít a vyhodnotit události dne. Hlavně druhá polovina dne byla tak neuvěřitelná, že se nad ní musel zamyslet.
Ráno vyšel do města s tím, že bude jen tak bloumat ulicemi a sledovat, jak se k němu, jako k bezdomovci, budou lidé chovat. Hlavně pak, jestli ostatní bezdomovci ho budou brát jako sebe samého. Lidé si ho nevšímali, a jediný bezdomovec, se kterým se potkal, ho zřejmě bral jako člověka se stejným osudem.