V kterém čase a kde si žijemého štěstí vznosná bílá amfibieproč na zádech mne pálí slasti mrázkdyž v tobě kořením jak zimostráz…Ač pouhopouhý krušpánekpřec ráda zveš mne na zámekjiž mnohé roky a i dnesna smyslné touhy dlouhý ples…Přilétám vždy a vskutku rádco bouřňák tvé vášně kamarádbych za žhavého mrazeníukojil to smyslů libé soužení…Však dnes ač […]
Milý můj, tvrdě stůj,vstupuj však hluboko a vždy dlouze,milý můj, tvrdě stůj,nikdy se nevzpouzej mé žhavé touze,milý můj, tvrdě stůj,rytmus můj následuj vždy věrně,milý můj, tvrdě stůj,rozkoši radostně odváděj berně,milý můj, tvrdě stůj,když tajemná má rozeta,milý můj, tvrdě stůj,jen tebou chce být oseta,milý můj.
Přísahám, byla zde okamžik kratičkýzpočátku velmi nesmělávšak brzy čertovskými ohníčkyna mne ráda hledělaby nevypadala dajněkvetla při tom do krásy– a nadbíhala mi tajně…Přísahám, byla zde jen malou chvílinež tak prudce vzplálavilnou touhou chtivé vílyco s nevinnou tváří líbezného andělasmyslnou svou nahotoutak ráda žhavila mne doběla– a pak radostně se na mne smála…Přísahám, byla zde ještě
Je tak mladá, hrdě se chlubí poupátky. Rád se na ni dívám, když prochází pod okny a vítr jí zvedá sukni. Je tak mladá.
Když ve stárnoucí hrudidosud žhavě srdce bije,tu každá kráska,ňadrem plným,ba i bokem oblým,palčivou brázdu do nějtak krutě ryje…A raněná duše pak,pro nahý půvab dívčístižena trnem dosud tvrdým a ostrým,topena v perleti mlíčí,touhou po životě marně si křičí…
Chvalme ten čas, jenž ve věčné dočasnosti nutí potýkat se naše stydké kosti… Chvalme ten čas, jenž za bílého dne a v noci zas i cudným ženám rozepíná pás, by v rozpuku statných stehen a při upřímném snažení omamnou vůní rozvoněl až k zemdlení nenasytnou monstranci divokého páření… Chvalme ten čas, rozevírající bliznou čnící černou
Chvalme ten čas Přečíst vše 2 »
Záhony dívek jarem rozkvetlých,v gejzírech trylků tryskající smích,nekonečný příboj pružně plných vnad– na jejich vlnách v zapomnění chci se kolébat… Záhony dívek jitřní touhou zrosených,žhnoucí žárem pecnů právě pečených,nekončící příval vláčně oblých boků– tonout chci v tůních jejich medotoků… Záhony dívek žatvou lásky zkosených,s očima nyvýma, v perlách potu oděných,v šepotu vášně, vprostřed něžných splínů–
Song vilného zahradníka Přečíst vše 2 »
Tenounká látka, než oděvuspíš módního doplňku,v měsíčním svitu dvě polokoule sjednotila– v přelíbezném úplňku… Ach, má milá, snad by ses nezlobila,že využít hodlám té éterické zářea zcela nepokryté postříbřit nechámhladce běloskvoucí obě oblé tváře… Dosvědčíš mi, Měsíci,že ta krása perleťovázaskvěla se až do nachova– perlou touhy na líci…
Když venku zavyl pes Přečíst vše 2 »
Některé dívky velmi zaujmoutváří ještě dívčí– a kyprou pěknou prcinou… Jiné však vzruší mnohem víc,v dlaních když cudně skryjítu dosud něžnou líc,však mocně oblé hýžděnedočkavě když vyšpulí na Měsíc…
V kaskádách bolestně toužebných výkřiků,v příboji vln bouřného orgasmu,gejzírem sopečných výstřikův extázi plním člun tvého pohlaví… Pohroužen v ztichlé již oko cyklónutáži se, zda nás ten člun zpět do ráje dopraví…Však zas kol krku bílých stehen věnec lei,spíná jej rozkvetlá černá orchidej– dva páry rtů, zas sladce medových,neslyšným výkřikem žádají: Aloha! V hlubinách lastury, zas
Černá orchidej Přečíst vše 2 »
Protected by Security by CleanTalk
