Život za mřížemi

Mříž zaklapla a Kevin rezignovaně usedl na kavalec. V uších mu stále zněla řeč soudce a věta „…pět let nepodmíněně.“
„Ten parchant!“ procedil mezi zuby zlostně. Myslel na soudce i toho kreténa, co se s ním v baru popral, a od kterého dostal ránu mezi oči. Kdyby tak blbě nespadl na hranu židle, byla by to normální hospodská strkanice, jenže takhle to prý bylo napadení a zabití.

„Ty si novej?“ ozvalo se z rohu a až teď si Kevin všiml spoluvězně.
Tam seděl obrovskej potetovanej černoch a už zdálky vzbuzoval hrůzu.
„Kurva! Jestli je na chlapečky, tak mám o zábavu postaráno,“ zachvěl se při té představě, ale mýlil se.

Černoch, mnohaletý odsouzenec, byl smířlivé povahy a naopak mu dal rady, komu se vyhýbat, kde najít pomoc a zkrátka, jak to tu chodí. A na závěr měl pikantní informaci.
„Jelikož sousedíme s blokem ženský věznice, tak máš-li prachy, můžeš si pořídit ženskou. Proto se tu můžeš v klidu sprchovat. Na chlapečky tu nikdo není. Každej ho strčí tam, kam správnej ocas patří, haha,“ zasmál se a pokračoval. „Bachař Joe ti dodá katalog holek, co jsou k mání. Nejlevnější jsou normální kurvy. To, za co je zašili, tu provozujou v pohodě dál. Pak tu jsou ženský, co seděj dlouhý roky a potřebujou taky občas provětrat. S těma ale bacha. Jsou to většinou vražedkyně, a když se jim nebudeš líbit, tak tě potom klidně podříznou, jim je to jedno, hele…“ a ukázal rýhu na býčím krku.

„Ty vole!“ vydechl Kevin a černoch se ušklíbl.
„Měla tupou žiletku, a tak jsem ji za to pak odpanil zadek. No, a nejdražší jsou mladý holky, odsouzený na pár měsíců za nějakou krádež a tak.“
„Že to žádná neudá?“ zajímalo Kevina.
„To je věcí bachařů, aby holky nemluvily,“ pokrčil rameny černoch. „Asi jim nějak vyhrožují. Nevím, ale obchod kvete dál. Jo a říkej mi Dunhill,“ skončil řeč.
„Dunhill,“ s úsměvem zopakoval Kevin a usnul klidným spánkem.

***

Další dny ukázaly, že Dunhill je tu vážená osoba. Měl tu respekt, že i vězeňská mafie ho nechávala na pokoji, když si porozprávěl s jedním z jejích pohůnků a ten se nešťastnou náhodou dostal mezi lopatky větráku ve strojovně. Uklízeči měli ten den co dělat a Dunhill měl od té doby klid.
On i vězni, kterým projevil svou přízeň, a stali se jeho přáteli. Kevin tam pochopitelně patřil také. Spolehlivými kanály si opatřil peníze, aby i on okusil zdejší „Ráj neřesti“, jak se zdejšímu provozování prostituce nazývalo.

Jednoho dne oslovil dozorce Joea. „Pane, chtěl bych vás požádat o zapůjčení knihy z knihovny,“ zahlásil skryté heslo, jak mu poradil Dunhill.
Dozorce si ho změřil. „Už je všechno půjčené…hm, ale ty si tu novej, že? No dobrá, uvidíme, co se s tím dá dělat. Snad něco najdeme.“
„Děkuji, pane,“ kývl Kevin a před večeří dostal vyžádanou knihu. Část fotografií byla již otočena obrázkem dolů.
„Ty jsou na dnešek zabraný,“ vysvětloval Dunhill, který mu nahlížel přes rameno a dál komentoval, jak Kevin obracel listy.
„Tu znám, dobrá rajda….. tohle je mrcha, nechce kouřit…. tu neber, jen ti podrží…,“ náhle se Kevin zahleděl na mladou, pohlednou tvář. Hanniah, stálo u fotky.

„Ty vole, tu neznám!“ pronesl Dunhill „a je to nejdražší kategorie,“ mrkl na cenu. „Ta je asi tady jen na chvíli.“ Dumal.
„Beru!“ zavřel Kevin knihu a za chvíli dozorci zahlásil svůj objekt zájmu.
Předal mu požadovaný obnos a Joe kývl. „V jedenáct přijdu.“

Dunhill si ho zatím úspěšně honil nad záchodovou dírou, jak byl fotkama vzrušenej.
„Víš, jak dlouho jsem si nevrz,“ vysvětloval. „Zájemců je víc, než nabídka a víc než osm chlapů najednou neberou. Je to tak bezpečnější.“
„A jak to vlastně probíhá?“ zajímalo Kevina.
„Odvedou tě do její cely a máš celou hodinu na šukání. Děláš si s ní, co chceš, to tě předtím dozorce upozorní, co můžeš a co ne. Ty drahý holky ani nevědí, proč tam seš. Nesmí ale dlouho řvát, jinak končíš. Randál na patře je to poslední, co bachaři můžou potřebovat. No, vošukáš ji, třeba třikrát a za hodinu jdeš ven. To je všechno.“

V jedenáct hodin klapla mříž.
„Odchod!“ polohlasně řekl Joe a Kevin vyšel na chodbu.
Obešli ještě několik cel a devět mužů zamířilo k dělícímu sektoru mezi věznicemi. Tam se k nim přidala dozorkyně, která jim dala výklad, co se kterou z žen můžou dělat. Omezení měl jen Kevin a nějaký Alan.
„Hanniah jde za týden ven, tak žádné mlácení! Ačkoliv na násilníka nevypadáte a Helen je tu jen na měsíc, tak to samé!“ otočila se pak na Alana a pokynula dopředu.

Muži pak byli postupně po jednom odváděni ke svým „vyvoleným“. Kevin šel jako třetí v pořadí. Joe a dozorkyně s klíči ho dovedli k cele číslo 126.
„Tak si to užij!“ plácl ho Joe do zad a postrčil dovnitř.
Zapadl zámek a Kevin se rozhlédl kolem.

Naproti byl kavalec, kde se právě ze spánku probírala žena a polohlasně se ptala: „Co se děje, to jsi ty, Jane?“
Kevin k ní přiskočil, usedl k ní, sevřel pažemi a hbitě ji rukou zacpal pusu.
„Nejsem Jane, ale přišel jsem ti příjemně zkrátit noc!“
Žena se zazmítala a snažila se vymanit ze sevření, ale Kevin byl silnější.
Když ho sjela pohledem, jeho vězeňský mundůr ji bystře napověděl, že pomoci se asi nedočká. I proto zřejmě Jane dnes večer odvedli. Slyšela řeči o vězeňském bordelu, ale že to sama zažije, nečekala.
A teď tu sedí, sice vcelku pohledný chlap, ale drsně se jí dere pod oblečení!
Než si stačila rozmyslet, co má dál vlastně dělat, s praskotem párané látky z ní muž strhl kalhotky a v cárech skončila i její košile.
Kevin si v pološeru zálibně prohlížel plná pevná prsa, ploché bříško a tmavý trojúhelník klína.
Hanniah měla delší vlnité vlasy a vypadala mladší, než ji nejspíš bylo. Kevin ji odhadl na třicítku.
Teď ho s vyděšenýma očima sledovala a pohledem sjela i na jeho povstávající ocas.
„Já tě teď pustím, ale opovaž se řvát, nebo se bránit. Máš to marný a já bych ti nerad ublížil. Poddej se tomu. Určitě jsi už dlouho nepíchala?“ uvolnil Kevin sevření.

Hanniah se s povděkem malinko pousmála. „Mám jít za tejden ven. Nečekala jsem, že to potká i mě!“ konstatovala smutně.
„Co?“
„Proč seš asi tady? No, co nadělám, že?“ řekla nakonec a lehla si odevzdaně na záda.
Kevin náhle nevěděl, co dělat. Čas se neúprosně krátil a on tu seděl nad odevzdanou ženou, čekajíc až ji protáhne nadrženým čurákem. Měl na ni chuť, ale mrdat s mrtvolou?
„Ty mrcho! Dal jsem za tebe takový prachy, tak aspoň předstírej, že se ti to líbí!“ zaječel vztekle a rukama je přitom hnětl a až bolestivě mačkat prsa. Bradavky naběhly a Hanniah zavzdychala.
Pak ji hmátl mezi nohy a ucítil vlhkost. A tak se obličejem zabořil do ochlupení, jazykem rozhrnul závojíčky a pronikal ke klitorisu. Ten se drážděním nalil krví. Kevin ho vzal mezi rty a jemně mnul a sál uvolněné šťávy.
Hanniah vzdychala a Kevin se jí posunul k obličeji, přisál se jí na rty a jazykem vjel do úst.

Hanniah rozevřela ústa a jazyky se protnuly. Kevin se nadzvedl a nadržený tvrdý čurák ji pomalu zatlačil do vlhké štěrbiny. Pysky se roztáhly a otevíraly se průniku nalitého žaludu. Ten pozvolna mizel uvnitř a Hanniah slabě sykala nad rozměrem, který jí neúprosně vnikal do těla, dokud v ní nebyl zaražen až po kořen.
„Teď tě pořádně projedu, to si piš!“ utrousil Kevin, pozvedl se na pažích a začal rytmicky přirážet. V celé délce dlouhého ocasu vyjel ven a zase až po kořen tvrdě přirazil.
Hanniah jen hekala a sténala pod přírazy a Kevin ji do ucha častoval sprostými nadávkami.
„Pořádně tě vojedu ty mrcho…nic jinýho si nezasloužíš…jen vomrdat …nic jinýho ani nechceš!“

Hanniah pochopila, že ho to rajcuje, a tak přijala jeho hru, jen aby se už udělal a měla to za sebou. „Ano….udělej mi to…chci to….pořádně mě projeď…nešetři mě…..jsem v tvé moci!“ vyrážela mezi hekáním.
Kevin poklekl, popadl ji v pase a narážel si ji na ocas a Hanniah jen křičela a sténala: „Ach…už….budu!“

Kevin po chvíli zaúpěl a vyplnil ji dělohu semenem. Pak padl vedle ní.
Žena hotová nebyla, i když k tomu měla jen kousek, a tak ho povzbuzovala.
„No tak, co je? Já chci taky… Dodělej mě!“
Kevin jí tedy do klína vrazil ruku a rejdil prsty sem a tam, až se Hanniah za hlasitého vzdychání taky odbavila, i když to nebylo ono.
„Tak co, děvko, dáme si druhý číslo?“ otázal se Kevin, když mu po chvilce ocas zase stál, ale to už se otevřely dveře a Joe ohlásil.
„Konec návštěvy. Ocas uklidit a jdem!“

Kevinovi se právem nezdálo, že by to byla hodina, ale poslušně vyšel na chodbu, kde se postavil čelem ke zdi. Nic se však nedělo.
Koutkem oka spatřil, jak doprovázející bachařka protahuje obličej a odvrací pohled stranou a když se úplně otočila, zvědavě nakoukl dovnitř.
Joe stál u postele a Hanniah mu kouřila ptáka. Rukama mu mnula koule a střídavě ho honila a sála až skoro po kořen.
Kevin zalitoval, že úplně zapomněl, nechat si ho taky vykouřit. Ale není všem dnům konec, řekl si, když dozorce s úsměvem vyšel po chvíli ven a pokračovali dál.

Na cele Kevin s průběhem návštěvy podrobně seznámil Dunhilla a s pocitem uspokojení usnul.

***

Dny plynuly a i přes návštěvy nebohých vězeňkyň se Kevinovi začalo vězení zajídat. S představou útěku seznámil Dunhilla, ale ten se nehodlal ničeho zúčastnit.
„Pomůžu ti, jak budu moct, ale nikam nejdu! Jsem tu spokojenej a venku bych zase do toho spad. To vím. A koneckonců, mám to za pár.“
„Teda jestli ještě deset let, je za pár?“ ušklíbl se Kevin, ale Dunhill mávl rukou.

Časem se Kevin ve svých plánech spřáhnul s Frankem Trinitem, drobným zlodějíčkem a jeho kámošem, Philem Marquezem, což byl nevyzpytatelný muž s násilnickými sklony.
Potřebovali ho, neboť zde měl vzdáleného příbuzného dozorce, a tak měli ve svých plánech spojence.

„Ale hoši,“ řekl jim dozorce. „Cestu vám zajistím jen do ženské části, dál už nedosáhnu. Musíte si tam poradit sami, a když vás chytnou…máte smůlu a neznáme se!“
„Jasný,“ zabručel Phil.
Akce tak začala bez jasně stanoveného průběhu a hlavně s nejistým koncem. Cesta k dělícím mřížím ženského oddělení byla bez komplikací.

Známá dozorkyně je přijala s podivem.
„Dnes jen tři? A bez Joea?“ Než si ale uvědomila, že něco nehraje, už ležela znehybněná na zemi.
„Teď nás dostaneš ven, nebo ti vážně promáčknu krk!“ zasyčel výhružně Phil a prsty ji zarýval do krku. Žena vyděšeně kývala souhlasně hlavou.

Cesta nočními chodbami až do podzemních garáží proběhla rychle a bez povšimnutí. Muži se v autě poukrývali a cesta trojím jištěním byla bez komplikací.
Noční stráže se nezdržovaly prohlídkami a jen zběžně kývly na ukázaný průkaz.
U poslední brány však žena ztratila nervy. Vrata už byla skoro naplno otevřena, když žena zoufale vykřikla.
„Pomóc, jsou tady uvnitř, pomozte mi!“
Strážní zareagovali bleskově.
Muž ve vrátnici stiskl zavírání vrat a muž u auta tasil zbraň.
Ohlušující výstřel naplnil prostor a strážce se s heknutím svezl na zem.

„Jeď, jeď!“ zařval Phil a přitiskl ženě ústí její vlastní zbraně do zad.
Ta v šoku sešlápla plyn a v poslední vteřině se protáhla mezi zavírajícími se křídly vrat. Ozval se skřípavý zvuk drhnutí plechů a sotva byli venku, dveře za nimi s třesknutím zapadly. Muži nechali ženu řídit za nejbližší blok a pak ji přesunuli na zadní sedadlo.

„Tohle jsi nezvládla! Máš problém a my taky. Kurva! Střílení nebylo v plánu!“ rozčilil se Kevin.
„A co jsem asi měl dělat!“ bránil se Phil. „Teď tu krávu podříznem a bude! Jak se jmenuješ?“
„Ester,“ špitla vyděšená žena.
„Ať vím koho podříznu, nebo přeříznu!“ chraplavě se zasmál Phil a žena se jen zachvěla.

***

Když měli město za zády a temnou nocí se řítili pustinou, uklidnili se.
V zapadlém motelu se ubytovali a Ester s nimi šla mlčky a pokorně, vědoma si svého provinění. V pokoji ji přikázali svléknout se do prádla, pak ji poslali do koupelny a přemítali co dál.
Kevin probíral kapsy její uniformy a vytáhl peněženku. Probíral se doklady, až vytáhl fotku, kde se usmívalo pěkné tmavovlasé děvče.
„Hele, to je kost!“
„Asi její dcera. Co ji vobtáhnout? Za to, že to její máma tak podělala?“ zauvažoval Frank.
Když Ester vyšla ven, zabalená do ručníku, zeptal se jí Kevin.
„To je tvoje mladá?“ a podal jí fotku.
„Miraine!“ vykřikla hystericky. „Nechte ji být!“
„Děláme něco? Jen se ptám,“ tvářil se uraženě Kevin. „Běž spát. Phil tě pohlídá, ať zas něco neprovedeš.“
Phil ji popadl za paži a odešli vedle. Chvíli bylo ticho, ale pak se ozvaly tlumené vzdechy, hekání a postel se rozvrzala v pravidelném rytmu.
Po delší době se od pasu dolu nahý Phil vrátil zpět.

„Kdo chce, může mě vystřídat, to je, páni, kobyla!“ zamlaskal a nalil si z baru panáka.
Do pokoje zašel Frank a zvuky se opakovaly. Pak se ale Ester rozvzdychala.
„Ach ne…bože….pomalůů, natrhneš mě…aúúúú!“

Kevin nahlédl do pokoje a tam Frank vkleče zezadu cpal svůj obří ocas Ester do zadku. Frank si ho všiml. „Má ji úzkou. Asi ji takhle ještě nikdo nevojel. je to panna,“ zasmál se a plácl ji po půlce. „Že jó!“

Ester jen vzdychala, jak ji drsně projížděl střeva, dokud se neudělal.
Pak znaveně padla a Kevin si ji prohlížel.
Ženě bylo tak přes čtyřicet, vzhledem k fotce její dcery. Byla kypřejších tvarů, ale prsy neměla velké, zato docela pevné, trochu břicho a zadek a hustý porost jen lehce zastřiženého klína, teď se stopami Frankova a Philova řádění.

Kevina docela vzrušovala, ale neměl náladu píchat, zato si ho chtěl nechat vykouřit. Ester to moc neovládala, jen ho tak v puse převalovala, ale Kevin se i tak udělal a donutil ji všechno spolknout.

Poté už jí dali pokoj a nechali vyspat. Sami spali střídavě, pro jistotu.

***

Ráno Kevin podřimoval, když ho probraly vrzavé zvuky a tiché oddychování.
Na posteli spatřil nahou Ester, ležící na boku a zezadu se do ní dobýval neúnavný Frank. Ester potlačovala sténání a vzdechy a Frank ji v pravidelném rytmu projížděl klín svým velkým ocasem. Každý příraz vydával mlaskavé zvuky, jak byla žena uvolňovanou slastí úplně mokrá. Frank ji hnětl a mačkal prsa a pánví prudce přirážel na její zadek.
Potichu šeptal. „Takhle se ti to líbí, co?!“
„Ano…úúúžžž… budu… ano!“ hekavě souhlasila.

Oba dosáhli vrcholu téměř současně, a jak Frank vstával, probudil se Phil. Ten, hned jak spatřil nahou ženu, stáhl jí hlavu do klína.
„Dej si ranní mlíčko!“ zachrochtal a Ester mu ho chtě nechtě musela kouřit. Snaživě ho zasouvala hluboko do krku a všechno, co Phil vypustil, poslušně spolkla.

Poté odešel a Ester unaveně vzhlédla na v křesle sedícího Kevina, kterému také vzrušením stál ocas jak věž.
„Po ránu to je nejlepší. Lehni si!“ přikázal a Ester poslušně ulehla na záda.
Kevin ji uchopil za kotníky, doširoka roztáhl nohy a zajel do ní tvrdě, až po kořen. Ester jen hekla, ale projetá Frankem byla pěkně mokrá a otevřená.
Kevin jen zvolna přirážel a spíš sledoval, jak žena proti němu přiráží pánví. Pak si opřel nohy o ramena a tvrdě na ni nalehl.
„Ach bože!“ vykřikla, neboť ocas cítila až někde v žaludku.
Kevin ji olizoval a jemně okusoval vztyčené bradavky a pak se jejich ústa spojily.
Stále rytmicky přirážel do mokrého klína, když koutkem oka zahlédl, že vedle nich stojí Phil a honí si naběhlé péro.
„Máš práci.“
Kevin ukončil líbání, zvedl se do kleku, ženu uchopenou v pase narážel dál na sebe, zatímco Phil už jí ho zasunul mezi rty.

„Já chci taky!“ objevil se v pokoji i Frank.
„Dáme sendvič!“ a muži změnili polohu.
Kevin si ji posadil na koníčka a Frank už prstem zkoumal zadní dírku.
Phil si ho nechal kouřit, slastně mručel a za vlasy si ji přirážel na klín.
Frank ženě roztáhl půlky a zatlačil žalud mezi svěrače.
Ester zakňučela bolestí, ale Kevin jí silou stáhl na sebe, aby se Frank mohl dostat dál. Kousek po kousku ocas mizel v jejím análu.
Ester nemohla křičet, měla pusu vyplněnou právě stříkajícím Philem, a tak jen vypoulila oči.
Pak cítila na půlkách chlupaté koule. Zpocený zářící Frank si pochvaloval.

„To je vono, takovej krásnej zadek,“ začal s pohyby.
Kevin cítil jeho jezdící ocas přes tenkou přepážku a Frank to samé.
Ester se dostala do extáze „Jo…to je… ono …ještě….úúžžž, ááááá!“ vykřikla ve vyvrcholení, zatímco muži ji pilně plnili střeva a dělohu spermatem.
Neměla čas se vydýchat, protože Phil za ni naklekl, kolenem ji rozevřel nohy a zasunul ji ho tam zezadu. Ženu si silnými pažemi pozvedl v pase a jako hadrovou panenku si ji narážel na nadržený ocas. Žena jen tiše sténala, ale jinak byla zcela bezvládná.
Po vystříkání ji odhodil na prostěradlo, zmáčené semenem i jejími šťávami. Jak tam ležela, z klína i zadku ji vytékaly bílé pramínky, jak byla přeplněna mnoha dávkami třech nadrženců.

Zatímco znovu spala, muži spřádali plán, jak dál. Na krku měli útěk a vraždu a za to je čekalo křeslo, nebo mnoho let za mřížemi. Nakonec se dohodli, že se rozejdou a každý se protluče sám.

Ester jim slíbila, že ohlásí smyšlený příběh jejího únosu a propuštění a popřála jim hodně štěstí. Při loučení se ji i na oku zalesklo něco jako slza.