Vhodná

Marka probudil těsně před polednem třeštihlav. Bolestivý úrok z předešlého večírku, na který se mu původně vůbec nechtělo. Mejdan plný zvláštních lidí od nich z podniku, uzavřený salónek a stále stejné tváře, které vídal už roky v práci. Naštěstí se dostavil i přátelský kolega Čeněk, který většinou bojkotoval všechny stádoidní akce a zúčastňoval se pouze, když šlo o opravdou vyjímečnou situaci, což předešlý večer byl.

Ředitel slavil své narozeniny, což znamenalo jediné. Nové možnosti si zašplhat výš, vylízat pár papalášských prdelí, vecpat se mezi půlky a dál si chrochtat v pohodlnější kanceláři než doposud. Čeněk odjakživa věděl kudy k lepšímu příjmu, takže se bezpátěřně zjevoval v pravou chvíli. Marek si marně vybavoval vše, co tomuhle bolehlavu předcházelo. Jediné, co měl na paměti bylo kvantum kořalek, pochlebující falše a snaha zalézt co nejhlouběji do zádele jednomu egoistovi, který slavil padesátku. Dál už nevěděl nic. Snad jen přesun do jakéhosi klubu, ale to už opravdu jen matně hádal.

Protáhl se na posteli a zapřemýšlel, jaký si asi udělá den. Vše nasvědčovalo tomu, že stěží zvládne hygienu, možná kávu a z posledních sil se dopotácí zpět do postele. Jenže když se snažil vyhrabat z přetočené peřiny, vedle něj kdosi zamručel. Leknutím málem omdlel. Škubl sebou a zadíval se na hromadu, zapletenou do polštáře a prostěradla. Kupka měla rudé vlasy, rozmazaný make-up a pár kilo navíc. Nechápavě na ni zíral a měl vztek sám na sebe, protože si nepamatoval vůbec nic. Ani příchod domů a ani vteřinu z pravděpodobného sexu s touhle nahaticí.

„Mmmmmm,“ zamlulala cosi do matrace rudoška.
„Co?“ houkl k ní otráveně. Proklínal se. Měl od puberty pověst poživačného samce, který se zásadně neváže a veškeré kopulace zvládá raději venku, než u sebe. I když bydlel sám, nechtěl se probouzet vedle jednorázovek a už vůbec je nechtěl povýšit na stálice. Jeho heslo bylo – vyšustit a opustit, takže se poškrábal v propocených kudrnách, odkašlal si bokem, aby sám sebe neotrávil hubním odérem a znovu se zadíval na rusovlásku.
„Udělej kafe,“ pronesla prochlastaným a prokouřeným hlasem.
„Ježiši!“ zaúpěl nad babochlapským projevem.
„Kafe nebo zdechnu!“ zkusila to znovu vetřelkyně.
„Ty bláho, já si nic nepamatuju. Kdo jsi?“ zkusil to na ni zatím mírně i když byl odhodlaný tuhle nehezkou rozespanku vykvindovat co nejdřív z bytu.
„Jak jako? Cože? Rebeka, ne?“ odfrkla mu drze.
„Pane bože, ještě takhle blbý jméno! Čeňku, to si vypiješ!“ zahromoval si pro sebe Marek, protože nebýt kolegy, vrátil by se domů při vědomí a nemusel by řešit naplavenou škaredku.

Rebeka se podepřela dlaněmi a snažila se vstát. Chvíli nadarmo pásla koníčky, ale pak sebou opět žuchla do polštáře. Marek si ji tak mohl zase o kousek víc prohlédnout. Černé šmíry rozmazaných očních linek se jí táhly až k bradě, rtěnka se jí ve spánku rozmázla po tváři i do polštáře a to co ji vtáhlo zpět do lehu nebyla ani tak gravitace jako velké měchy. Větší poprsí, které se Markovi nikdy zvlášť nelíbilo. Většinou značilo baculoidní tělo a o to zájem nikdy nejevil. Miloval jablíčka, která mohl laskat v dlani a nemusel neforemný materiál honit po hrudníku.
„Hm, takže další body dolů,“ vyvrátil oči a se zafuněním se hrabal z postele.
„Jdeš pro to kafe, konečně?“ zahučela Rebeka mužsky.
„Ty vole, sice kozy jsem viděl, ale má to vůbec kundu? To je tenor jak od Carusa!“ vysmíval se jí dál v duchu Marek.
„A kdybys měl třeba banán nebo hořkou čokoládu…“ diktovala si dál Rebeka.
„Ty vole, na co si hraješ? Abys jako nepřibrala? Pozdě, děvenko,“ hučelo z plných sil jeho alter ego.
„To mi pomáhá po flámu. Kalfas mlíka a třeba banán. Máš mlíko?“ probírala se pomalu k životu mrtvolka.
„To pomáhá, jo?“ vynechal další vnitřní posměch Marek a zaraženě sledoval jak se v Rebece začíná přelévat krev i mléko a pracně se zvedá na nohy.
„Říká se to a na mě to funguje,“ otočila se k němu čelem, chytala balanc a šmudlila si dál po obličeji rozmazané šminky.
„Ty vole, má ji! A neoholenou! Čárky se nepočítaj, přece nežijeme v pravěku, ne? Ježiši kriste, tebe jsem píchal? Neuhnil mi? Nezůstal v tobě? Ne, mám ho. Líně visí. Ani se mu nedivím. Chudák malej, tohle brousit… Doufám, že jsem nelízal. Ne, ne, určitě nelízal, tohle musela bejt rychlovka. Vždyť jsem nemohl bejt ani schopnej. Kdoví, jestli jsem vůbec stříkal,“ bědoval v duchu Marek.
„Nevíš, jestli jsem si vzala v noci Postinor? Já doufám, že jo. Kde mám kabelku? To by byla síla. Fotr by mě zabil,“ pronesla najednou rusovláska a pustila se do nestydatého hledání.

Pobíhala před ním nahatá, vše se na ní natřásalo a její figury připomínaly gymnastku po pár dětech. Marek chvíli nevěděl jestli se za sebe opravdu nestydí a nebo jí nedochází, že pohled na nahou macatici je nic proti nepolknuté pilulce. Pilulka! No jo, vlastně Postinor! Nedejbože dítě s touhle ohavkou!
„Pane Bože, kde máš tu kabelku?“ zaskučel vystrašeně Marek a dal se do urputného hledání.
„Musím čurat,“ zastavila Rebeka své slídění a odkráčela k záchodu.
„Teď? Teď jdeš na WC?“ zuřil pro sebe Mara, protože měl důvod vetřelkyni o větší kus nesnášet.
Nevnímal její vyvolávání z mísy. Kašlal na její přání i dotazy. Šmejdil po pokoji, dokud si nevšiml koženého popruhu pod křeslem. Vítězně za něj škubnul, vytáhl kabelku jako špunt a urychleně ji běžel odevzdat Rebece. Ta se zrovna nadzvedávala na míse a utírala si pysky do sucha. Prsa jí přitom bimbala o sebe, bříško se nařasilo do oblého faldu a rozmazanými světly ho prosila o chvíli strpení. Raději jí hodil kabelku k nohám, zabručel něco o koupeli a čistém ručníku nad pračkou a vzdálil se do kuchyně, kde ze slušnosti chystal jakousi snídani.

„Máš přísnýho fotra, jo?“ zavolal na ni po chvíli, když slyšel, že se už dosprchovala.
„Však ho znáš, ne. Lidi ho v lásce nemaj a něco podobnýho máme i doma. Je to pruda,“ odpověděla mu už hezky čistým, odkašlaným hlasem.
„Znám ho, jo? Kdo to je?“ zarazil krok u kuchyňské linky, odložil tác se snídaní a netrpělivě čekal na odpověď.
„No váš říďa přece. Si nic nepamatuješ?“ vešla za ním do kuchyně naprosto jiná osoba.
„Ty vole, kolik vás tady je???“ spadla mu překvapením brada, protože civěl na sice zmoklou, ale podstatně hezčí samičku, která si právě sušila vlasy ručníkem.
„Co je?“ stoupla si těsně k němu a laškovně mu zakroužila špičkou nosu u brady.
„Tvůj fotr je náš ředitel?“ došly mu se zpožděním její slova.
„Ano, můj fotr je váš ředitel. Co kdybys… místo snídaně… pojď do koupelny. Umyju si tě. Pojď,“ lákala ho cizinka.

Marek ji následoval jako v mrákotách. Najednou nevěděl co dělat. Snažil se vymyslet nějaký plán, protože nechat si pláchnout tuhle kořist a poštvat tak proti sobě samotného direktora, by byla opravdu hloupost. Navíc ženské prstíky s ním ve vaně dělaly divy, takže se lázeňské péči naplno oddal.
Rebeka ho celého vymydlila, promasírovala a s úsměvem sledovala jeho proměnu. Z nabručeného opilce se stával voňavý natěšenec, který byl krásně tvrdý a připravený k použití.
„Přesuneme se?“ navrhla mu baculka.
„Nemůžeš si tu čárku oholit?“ ukázal jí prstem k vypouklé buchtici.
„Ohol mi ji ty,“ souhlasně namydlila proužek chloupků, přistoupila k vaně a podala mu holítko z umyvadla, aby ji sám obsloužil.

Marek se pustil do díla. Několika tahy zbavil chlupatku vlasaté ozdoby a když ji ručně oplachoval uslyšel, jak jeho doteky dělají Rebece dobře. Měla zavřené oči, podebírala si své měchy a střídavě je sála. Olizovala si bradavky, kousala se do dvorců a docela živočišně to už rozjížděla. Tohle krátké představení se nedalo dlouho sledovat. Markův divobijec už se stavěl do pozoru, koule natékaly a myšlenky byly víc než perverzní.
„Počurej mě,“ špitl před tím než vylezl z vany.
„No páni, překvapuješ. Včera jsi byl úplně nemožnej a dneska takhle? Já už byla, ale třeba tam kapku ještě mám. Zalez tam zpátky,“ zatlačila mu dlouhými drápy na hrudník a chystala se vlézt za ním.
Stála nad nahatcem, držela si oba pysky a mířila na něj úplně holou kundicí. S podsazenou pánví se mu nabízela rozšklebená a soustředila se, aby z močáku vytlačila ještě aspoň čůrek, kterým mu udělá radost. Marek klečel na studeném smaltu, zarýval prsty do sádelnatých stehnisek a nastavoval tvář v protisměru. Povzbuzoval ji, prosil a zároveň se učil trpělivosti, jelikož Rebečina cendule se neměla k činu.

„Aspoň tě vylížu!“ vyštěkl nedočkavec a přisál se k roztaženým pyskům. Protahoval jazykem brázdu, dráždil tvrdého frajtra a cpal se co nejvíc do pysků, aby nepřišel ani o kapku. Pořád věřil, že alespoň ochutná na špičku jazyka, když už nedostane pořádnou sprchu. Slyšel uhekanku, která skoro zpívala blahem a nutila ho rukou k ráznější akci. Tiskla si ho mezi stehna, lisovala ho a chvíli jí trvalo než jí došlo, že se Marek doslova dusí.
„Tak to nepůjde. Snad jindy,“ pokrčila rameny a zavelela k přesunu do ložnice.

Marek kráčel za ní, pozoroval faldíky na bocích a sledoval vytrčeného jarabáka, který se mu tiskl až k břichu. Prožíval neskutečně silné vzrušení, což nechápal. Nikdy by si dobrovolně do kožichu nenasadil takovouhle machnu a přesto mu z ní hučelo v kládě tak, že párkrát cestou zavrávoral. Ne zrovna s radostí se k ní přitulil, když už oba leželi zpátky v posteli. Taky velmi nerad se přisál k jejím rtům. Měla je tenké, pusinku malou a horní ret lemovalo tmavé chmýří dámského knírku. Teprve teď uviděl medově zbarvené oči, obšité krátkými, ale hustými řasami, špičatý nos a vystouplé lícní kosti. Pár pih na tváři z ní dělalo nezbednici a rázný chtíč mu našeptával něco o pouliční běhně.

„Kdyby tak tatínek věděl, kde jsi skončila. Kdyby tak tušil, že se tu pelešíš, Kdoví, jestli si pamatuješ mý jmého, ty couro. Chceš ho tam? Je připravenej, vidíš? Ale drž si ty měchy, abych s nima nedostal, jasný? Tak roztáhni nohy, děvko! Ne! Počkej! Co ten Postinor?“ vedl v duchu další monolog Marek.
„Na co myslíš?“ zatokala Rebeka, když mu rukou už potěžkávala koule i tvrdolína.
„Co ten tvůj prášek? Máš? Vzalas?“ zbrzdil rozjetou jízdu Marek.
„Skoč mi pro tu kabelku. Je v koupelně. Podívám se. A neboj. Mám toho zásobu,“ uvelebila se prsatka na znak.
Starostlivý bodák vyskočil, odběhl a vracel se k kabelkou i sklenicí vody jako aportující pes. Byl rozhodnutý, že vše ohlídá, protože po tolika marných pokusech, kdy utíkal před rozhodně hezčími slečnami, se odmítal upnout do role otce, byť s dcerou svého šéfa. Usmíval se spokojeně Rebece do tváře a znovu něžně přilehal. Kladl se vedle ní, zajížděl nohou mezi její stehna a spustil líbací předehru.

Čertice si dala záležet. Vracela mu vlhké polibky, honila mu péro a mířila s ním ke své svatyni. Cpala si žalud mezi pysky, kroužila s ním kolem poštěváku a když už to nešlo vydržet, toužebně roztáhla obě nohy.
„Ty to tak krásně chceš,“ dostal ze sebe při pohledu na nedočkavku.
„Moc, Vraž ho do mě!“ sténala pod ním.
„Takhle? Takhle? Ještě chceš? Takhle? Ty jsi krásně nadržená!“ povzbuzoval sám sebe Marek.
Rebeka se ho držela za předloktí a rudla až do pasu. To blaho, které se v ní rozlévalo do stran, jí ničilo poslední zbytky zdravého rozumu. Házela sebou, přirážela jako divá, až se Marek musel začít opravdu snažit. Tvrdé přírazy vyladil do pravidelného tempa a šelmoidní rudovlásku už docela pracně šoustal. Byla najednou neukojitelná. Házela hlavou sem a tam, ryla mu drápy do zad, nohama mu bubnovala na půlky, aby si tak vynutila ještě divočejší akci.

„Zvoní ti telefon,“ nepřestával do ní bušit Marek.
„Drž si tempo! Drž si tempo a nepřestávej! Hlavně nepřestávej! Šukej! Ještě! Počkej, jen to zvednu, ale ty šukej dál!“ natahovala se pro kabelku na stolku vedle postele.
„Teď chceš volat? U toho? Ty jo, to je rajc! Tak ok, jdeme na to!“ přidal do tempa herecky a čekal, co bude dál.
„Tati? Jo, dojdu. Jo, furt. Ježiš jsem dospělá, ne? Co? No skončila jsem u jednoho modrokého bruneta… Tati… jo… no a co… však jsem velká… to víš… ty to víš, tati… ty víš, však mě znáš. Tati, přijdu brzo. Slibuju…“ ševelila do telefonu při sexu disciplinovaně, ale i přesto jí pár vzdechů z pusiny uniklo.
Marek se snažil ze všech sil, udržet si tempo, jenže celá situace ho dostala do obrátek. Navíc, když slyšel o sobě, nechtěl se dočkat bližšího popisu, takže Rebeku začal brousit ještě víc. Nadskakovala, třela si záda o prostěradlo a do brady dostávala pleskavé zásahy svými maxikozami. Bodák ji protahoval ze všech sil a těsně před výstřikem si uvědomil, jak moc ho tahle samice bere a mění se mu před očima v neodolatelnou kočku. Najednou dokázal nevnímat její faldy, když jí stříkal až k vemenům. Velikost koz ho najednou dokázala uspokojit jako třešnička na dortu, protože si jedno vemínko hezky promačkal, zatím co ona kňučela do telefonu. A s radostí skočil k prokrveným pyskům, aby dolízal to, co ptákem neukojil.
Pustil se do ní jazykem, rejdil v ní a zahlušený stehny z dáli slyšel jak papánka ujišťuje, že ještě chviličku a bude na cestě k rodinnému krbu.
„Ještě chvíli, tati. Ještě chviličku, chvi… ještě… tati, už budu. Teda půjdu. Tati, tati ahoj,“ ukončila provokativní telefonát, protože musela rozhodit údy a vykřičet ze sebe nahromaděnou slast.
Házela sebou jako rybka na suchu. Už ani cecule si nedržela a tak Marek přihlížel kozímu vlnobití, s prsty v Rebece. Zvedala nohy, hekala a nastavovala anál.

„Děvče, dej mi chvíli. Co to bylo? S kým volalas?“ vracel se zpět do reality Marek.
„Jak s kým? S taťkou, ne asi…“ odfrkla nervózně Rebeka, protože chtěla místo dialogu pokračovat.
„Počkej, to byla nějaká hra, ne? Přece nebudeš fotrovi hekat do ucha,“ nevěřícně kroutil hlavou.
„A proč ne? Hele, on nám s mámou dělal peklo dlouhý roky. Máma kvůli němu skončila na psychině a u mě má spoustu vroubků, který už nikdy nevyžehlí. Vím jak na něho a je mi fuk, co u toho pak dělá. Jen vím, že za ním tak můžu kdykoli přijít a chtít třeba modrý z nebe. Všechno mi splní,“ vysvětlila nedůvěřivci rebelka.

Marek na ni civěl jak na zjevení. Štípal se do ruky, kousal se do rtu, stále doufal, že se mu dnešek ještě pořád zdá a že ho probudí doma Čeněk. Nedokázal pobrat informaci od téhle zákeřné vypočítavky, která s tatíkem mávala pod kundoidní taktovkou. Pravda ovšem byla, že se mu Rebeka začala opravdu zamlouvat. Bleskem si probral všechny slepičky, které ho hned ráno nutily skoro do snubáku a tahle ho jen ještě jednou použila a ohlásila odchod domů. Sledoval její figuru, posed i polknutí protimiminkovského prášku a hledal slova, kterými by ji zbrzdil. Tohle seznámení mu mohlo změnit život, ale i sexuální život, takže rusovlasé baculce nabízel oběd, procházku, kino i večer při filmu. Najednou uviděl jasnou budoucnost a potřeboval se alespoň pokusit o štěstí, které měl skoro na dlani. Zval ji na obyčejné rande, protože dcerky velkomocných pánů se domů nevyhánějí a nedal si pokoj, dokud mu s úsměvem ve dveřích nekývla na večerní program po jeho boku.