Tajemný ženich

Jednání městské rady pomalu končilo a konšelé si ještě rychle plnili korbele ječným pivem ze džbánků na stole. Platilo to město, tak co by si zadarmo nepopili?

Radniční sluha ohlásil návštěvu. Purkmistr pokynul a za chvíli do sálu vešel dobře oblečený muž, sebejistě se tvářící, zvučným hlasem pronesl zdravici a na konci vyslovil své přání. „… A svého syna bych chtěl oženit s nějakou místní počestnou dívkou, nejlépe dcerou ctihodného měšťana.“
Městská rada nespokojeně zamručela.
„Kdo ráčíte být, urozený pane, že požadujete takovou… ehm… věc,“ zeptal se purkmistr Ptáček.
„Jmenuji se Karl Seifeman a myslím, že mohu ze svého postavení podat žádost k vám, jako městské radě ku pomoci s touto věcí,“ usmál se a jakoby nic, pohodil na stůl naditý měšec. „To aby nebyl problém s náklady při vašem snažení.“

Purkmistr měšec přisunul k sobě, zkušeně ohmatal a v duchu počítal, kolik tam může být peněz a kolik zbude pro něj.
Ostatní členové rady ho bedlivě pozorovali a těšili se na svůj díl.
Švec Rummcajs si návštěvníka upřeně prohlížel a byl mu nějak povědomý.
„Poslyšte, nebylo možné vás již někde potkati?“
Muž se pousmál.
„Myslím, že ne. Sem má pravomoc nesahá.“
Městská rada tiše zahučela… Pravomoc? Že by nějaký šlechtic?
„Kdo tedy opravdu jste?“ optal se pekař Weizenmehl s jistou naléhavostí.
„Jak jsem řekl. Mou totožnost odhalí až sňatek mého syna Jana s počestnou dívkou. Pak to již nebude žádné tajemství. Pro váš klid však nejsem lapka, či převlečený kejklíř.
Jsem čestný a zákonů dbalý muž našeho království a Jeho Královské Milosti. Vaši odpověď očekávám do pozítří. Když nebudete souhlasit, půjdu jinam, ale rozhodněte se moudře. Mým služeb možná budete potřebovat,“ muž se uklonil a rázným krokem opustil sál.

Městská rada se ihned pustila do přepočítání peněz a podělila se o ně. Pak nastala hádka o dívku, kterou cizinci nabídnou.
Purkmistr Ptáček se obrátil na krejčího Mejzlíka.
„Co tvoje dcera? Už má věk na vdávání.“
„Ale, ale, purkmistře… snad Vaše Filomena je starší. Proč neprovdáte ji?“
Nosatá Filomena moc krásy nepobrala a bylo jisté, že cizinec bude požadovat hezké děvče.
Purkmistr zavrtěl hlavou a jízlivě řekl Mejzlíkovi.
„No pravda, chtěl dívku počestnou, což tvá Markéta již jistě není.“
Mejzlík vyskočil, že se nenechá urážet, až ho usadil pláteník Krokewski s tím, že požadovaná dívka přece nemusí být členů městské rady. A tak stočili řeč na ostatní měšťany a jejich dcery.

***

Hned zrána druhý den, kráčel Mejzlík s Rummcajsem a Krokewskim ke kožešníkovi Pelzovi a vysvětlili mu celou situaci.
„O tvou dceru bude postaráno a onen muž je jistě nesmírně bohatý a vlivný,“ vemlouvali mu.
„Proč mu teda nedáš svou Markétu?“ zeptal se Pelz Mejzlíka.
„Chce dívku počestnou… no… a Markéta… již zhřešila… s podomkem,“ přiznal tiše Mejzlík se sklopenou hlavou a ač to všichni dávno věděli, tvářili se překvapeně a soucitně.
„Takže je bohatej, ale nevíte, kdo to je? Víte co? Ve kterém šenku bydlí? Já za ním sám zajdu,“ rozhodl se Pelz a muži jen zamrkali očima. Vida, tohle je nenapadlo!
I Mejzlík náhle usoudil, že osobním jednáním může dceru udat a ještě na tom vydělat.
To už Krokewski kožešníkovi prozradil místo cizincova pobytu, takže Mejzlík měl co dělat, aby tam byl první. Za chvíli se to roztroubí po městě a v šenku bude nával.
Měl pravdu.

***

Postel vrzala a rytmicky bušila do zdi. „Buch..buch..buch.“
Tam ležela nahá dívka s doširoka rozevřenýma nohama a na ní urostlý muž jí zadkem mlaskavě a strojově přirážel do klína.
„Oh… oh… oooh… gmm… fmm,“ sténala a muže objímala rukama kolem krku.
Ten, vzepřený na pažích, laskal její vnady a kmitání jazyka po ztvrdlých bradavkách dívce přinášelo další návaly slasti.

Dívka byla sklepnice Andula a původně muži přinesla džbánek vína na pokoj, jak žádal, ale za dva stříbrňáky se mu ráda oddala. Byl sice starší, avšak urostlý, mužně chlupatý a s erekcí jeho údu nebyl pražádný problém. Dívku si vzal rázně, jak se na muže sluší a svým výkonem jí zaplavoval tělo slastnou rozkoší.

Nyní z ní vyjel a hravě si ji otočil. Andula tak klečela na všech čtyřech a sténala pod rukama, masírující ji prsa, vznášela se na vlnách slasti a rytmicky projíždějící ocas ji naplňoval nezměrnou rozkoší. Muž ho do ní zezadu mlaskavě zarážel až po kořen a Andula se zmítala a vzdychala slastí. V této nezvyklé poloze se jí ocas třel velmi citlivými místy.
„Och… ohh… aaah,“ vyrážela v nastupujícím vrcholu.
„Jooo… ooh,“ doprovodil ji muž a mocné proudy semene jí vypustil na záda.
Andula to mlčky ocenila, usmála se, pohlédla s obdivem na pomalu povadající, šťávami se lesknoucí velký ocas, oblékla se a s lehkou úklonou, trochu vrávorajíc, komnatu opustila.

Za chvíli však byla zpátky, že urozený pán má dole návštěvu, krejčího Mejzlíka.

***

„Nuže, co mi přinášíš?“ otázal se Karl, sotva dosedl ke stolu, kde již čekal nervózně se tvářící Mejzlík se džbánem vína a připravenými číšemi.
Nejdříve si tedy zavdali na přivítanou.
„Urozený pane, mohl bych vám nabídnout dceru Markétu,“ začal pomalu Mejzlík. „Věk na vdávání má, je milá, hezká a s věnem se snad dohodneme.“
Karl se ušklíbl, protože šenkýř ho již stačil informovat o většině dcer radních, včetně Markéty.
„Je to poctivá dívka?“
„Takovou otázku si vyprošuju! Jako otec nepochybuji o čistotě své dcery!“ rozohnil se Mejzlík.
„Podívejte se, já všechno, co chci a dostanu, si ověřuji. Podstoupí vaše dcera ohledání panenství?“ otázal se Karl potměšile.
Mejzlík zbledl, zablekotal cosi jako omluvu a co nejrychleji zmizel.

Andula přistoupila a otřela se o něj tělem.
„Budete sedět zde, nebo mám zase víno donést nahoru?“
„Nějak spěcháš, děvče, nejsem už nejmladší. Dej mi raději něco k jídlu,“ usmál se Karl a sotva začal jíst, dostavil se do šenku kožešník Pelz.
„Nerad ruším, urozený pane, ale můžete mě vyslechnout?“
„Jistě. Posaďte se a dejte si víno. Je vskutku dobré. A prosím, hovořte,“ pokynul mu Karl.
„Jde o vaše přání, oženit svého syna s dcerou počestného měšťana. Nic proti tomu, ovšem, každý otec jistě budou chtít znát vaše… ehm… skutečně rodinné poměry, než dceru provdá. To je i můj případ. Jsem, promiňte, že jsem se nepředstavil, kožešník Pelz, Herman Pelz.“
„Seifeman… Karl Seifeman. Služebník Jeho Královského Veličenstva ve věcech výkonu práva a spravedlnosti. Stačí?“

Kožešník se zajíkl. Tohle nečekal. Pochopil, že onen muž je skutečně velký pán a má on vůbec možnost dát dceři odpovídající věno?
„Proč hledáte nevěstu pro syna mezi měšťany a ne mezi šlechtou? Jste přece panského stavu?“ opovážil se k otázce.
„Rozumím vám. Nejsem zase tak vysoko hoden pomýšlet. Řekněme, že mé místo je mezi nižšími služebníky, a tak to i zůstane, až mé místo zdění syn Jan,“ odvětil Karl. „Pokud máte dceru na vdávání, jsem ochoten shlédnout její spanilost a dohodnout podmínky sňatku. Toť vše.“

Kožešník kývl a když Karl dojedl, vyrazili k domu u Třech zvonků, jak se nazýval podle kamenných zvonů vytesaných v nárožním kamenném kvádru. Tak už to tu bylo odnepaměti.

***

Manželka Agáta byla značně vyplašená z neohlášené vzácné návštěvy a muže stranou vyplísnila, že mu vyškrábe oči za to ponížení a pak rychle snášela, co kde měla a neustále se omlouvala. Karl to přešel velkomyslným kývnutím, že to je v pořádku a jen hledá spanilou slečnu dceru, jménem Adéla.
Ta se rychle převlékala v horní komnatě a taktéž na dálku otci hrozila pomstou, že se nestihla připravit.

Pak už se otevřely dveře do kuchyně a Adéla s hlubokou úklonou vešla a teprve poté zvedla zrak na návštěvníka.
Karl vydechl. Adéla byla hezká dívka. Ne vysloveně krásná, ale výraz tváře vyzařoval inteligenci i smyslnost.
Byla štíhlá, ale proporce těla dávaly tušit, že vše je, jak má být. Dlouhé světlé vlasy měla spletené do copu s ovázanou mašlí.
„Kláním se vaší spanilosti, vzácná panno. Jste vskutku ochotna podstoupit svazek s mým synem, kterého samozřejmě též pozvu sem, abyste se poznali?“
Adéla zrudla a zrozpačitěla. Jí přece nepříslušelo něco odsouhlasovat. Za ni rozhodovali rodiče.
„Ano či ne?“ naléhal Karl a rodiče se neopovážili zasáhnout.
„Pak tedy… ano,“ pípla Adéla a všichni si úlevně vydechli.
První krok měli za sebou.

Pak u džbánku s příjemně hořkým pivem sjednávali muži výši věna.
„Jsem jen kožešník. Obchodu se příliš nedaří. Mohu dát tři kopy grošů,“ zněla první nabídka a Karl zavrtěl hlavou.
„To je málo. Půjdu do šenku si odpočinout. Ty přemýšlej, co více nabídneš. Jasné?“

Pelz cosi zamumlal, vyprovodil hosta na ulici a pak s povzdechem kráčel vstříc rozzuřené manželce a dceři. Jejich láteření se neslo až ven a Karl s úsměvem odcházel pryč.

***

V šenku na něj čekal zástup otců a matek, někteří i přímo s dcerami ve snaze tajemnému cizinci je rovnou představit.

Karl vzdychl a třebaže byl už rozhodnut pro Adélu, zval si do komnaty jednotlivé rodiče, aby je vyslechl. Někteří nabízeli věna víc, jiní míň, některé přítomné dcery nestály za nic, další byly zase až příliš vyzývavé.

S jednou, velmi hezkou, se zdržel. Otce pánovitě poslal ven a k dívce přistoupil.
„Tys nějaká krotká a to se mi líbí,“ zachraptěl vzrušeně a vnímal její vůni.
„Jsem pánovi k službám,“ odvětila dívka poslušně.
„To je dobře. Víš, že je třeba tě vyzkoušet, zvlášť jde-li o mého syna?“
„Chápu,“ děla dívka nevzrušeně a nechala se odvést k loži, kde si začala rozvazovat tkanici šněrování.

Po chvíli ležela na zádech pod přirážejícím tělem muže, jež zde zastupoval svého syna a opájela se představou, že bude ženou velmože a že… božeee… tělo jí plnila slast a rozkoš.
Karl ji projížděl strojovými pohyby v celé délce ocasu a silné tření vyvolávalo intenzívní slast.
„Ano… áách,“ vzdychala dívka a Karl ji mrdal ve zrychlujícím tempu.
Pak přirazil naposled a trhavě se do ní vyprazdňoval. Semeno nasávané do dělohy přivedlo dívku též k vyvrcholení.
Vykřikla, vzepjala se a muže vášnivě zlíbala.
Karl vstal, ustrojil se a dívku vyprovodil se slovy, že se ještě uvidí. Obdaroval ji stříbrňákem, což přijala s uspokojením a šla.

Nakonec se vypořádal i s posledními zájemci a značně uondám si od Anduly nechal donést večeři do komnaty. To by jeden neřekl, jak je náročné oženit syna, pomyslel si, ale uznal, že zatím to bylo zábavné.

***

Jan Seifeman přijel do města hned poté, co od otce obdržel list, že místní počestná měšťanská dívka se našla a obdrží i solidní věno. Nabízené tří kopy grošů prý vytáhl na pět a to už je do živnosti solidní kapitál.

Jan se ubytoval v sousední komnatě a od Anduly se nechal obsloužit včetně nabízeného potěšení za dva stříbrňáky.
Pak spokojeně ležel na zádech a sledoval kmitající dívčí hlavu v klíně. Andula mu kouřila ocas a dělala to láskyplně a něžně. Uměla hezky uspokojit zákazníka.
Střídavě ho olizovala, střídavě sála staženými rty a jazykem tepala ho po uzdičce i po sametovém žaludu.
Když byl ocas připravený, sama si na něj pomalu nasedla.
„Oooúúúú,“ vydechla bolestně jak do ní vnikal ztopořený ocas.
Zvolna v ní mizel a celý se třel o poševní stěny. Když dosedla po kořen, chvíli setrvala a užívala si mazlivé dotyky rukou na prsech a pak pomalu začala s odsedy.
„Ah… ah,“ hekala a užívala si hloubku proniku i silné tření.
Jan se plně věnoval jejím prsům, mnul je a mezi prsty mačkal tvrdé hroty bradavek.
Odsedy zrychlily, ocas v ní mohutněl a pak… trhavé výstřiky semene jí zalily pochvu. Tělo jí naplnila rozkoš a vyvrcholení.
Jan v ní zůstal zaražený, až dokud z ní sám povadlý ocas nevyjel a pak se Andula odvalila stranou.

„Děkuji, vzácný pane,“ řekla zdvořile a začala se oblékat.
„I já tobě,“ Jan se usmál a sotva odešla, příjemně znavený, usnul.

***

Agáta doma instruovala dceru o průběhu svatební noci. Jako praktická žena nechodila kolem horké kaše a mluvila přímo, až se Adéla červenala, i když nějaké informace od kamarádek také měla.
„…a pak do tebe vnikne, trochu to zabolí, ale už budeš moci přijmout jeho sémě,“ vysvětlovala jí první styk.
„A jak často to… musím s ním uléhat?“ zajímalo Adélu, která stále slyšela spíše slova o bolesti, než nějaké rozkoši.
Také matka občas sténala v komnatě, kde s otcem spávali, ale proč a co tam dělá, se neopovážila zeptat, protože ráno se oba tvářili spokojeně a usměvavě.

„Než mu dáš syna. To je tvá povinnost. Pak už budeš mít klid,“ mínila matka, ale pak dodala. „Ale, pokud je muž něžný a má tě rád, můžete spolu uléhat dál. Vím o čem mluvím. Církev to nazývá hříchem, ale já zase mluvím o příjemné tělesné slasti… a nemusí se to konat jen kvůli zajištění potomstva.“
Adéle začalo svítat o nočních vzdycháních matky.
„I ty…. tak konáš, matko?“
Agáta mlčky přikývla a zrudla.

„Už dost o tom,“ a začaly společně přebírat výbavu.

***

Když otec a syn Seifemanové navštívili dům kožešníka Pelze, Jan ani Adéla neskrývali vzájemné zalíbení.
Rodiny se tedy dohodly rychle a mladí to stvrdili polibkem, poté co ostatní odešli do vedlejší komnaty.
Jan dívku pevně objal, přitiskl rty na její a jazykem jí rozevíral ústa. Adéla se nejprve ulekla, ale pak mu ochotně vyjela vstříc, jak cítila sílící vzrušení v těle. Pro ni to byl první vášnivý polibek a trvalo delší chvíli, než se od sebe odtrhli.
Vedle po ní matka loupla očima, chápavě se pousmála jejímu uzardění, ale dál nic nekomentovala.

***

Bylo po svatbě. Karl Seifeman veřejně prohlásil, že je služebníkem na dvoře Jeho Královského Veličenstva ve věcech výkonu práva a spravedlnosti.
„Tedy něco jako soudce či královský prokurátor?“ otázal se Pelz.
„Hm. Spíše vykonavatel příkazů samotného krále,“ odvětil Karl, víc to nerozvíjel, ale všichni se s tím spokojili.

Nastala svatební noc pro Jana a Adélu. Ta ještě od matky dostala poslední pokyny a pak už patřila jen manželovi.
Stáli u lože, Jan ji sevřel v náručí a něžnými polibky tlumil její strach.
Pak se svlékli do naha a vklouzli pod pokrývku.
„Jsi krásná, miluju tě,“ jemně se jí dotkl a laskal její tělo.
Adéla se usmála. „Matka říkala, že to jen trochu zabolí.“
„Budu něžný, má lásko,“ zašeptal Jan a v polibcích jí sjížděl po celém těle.

Její prsa ho fascinovala. Měla je pevné, krásně kulaté s tyčícími se hroty bradavek, které reagovaly na laskání i mnutí dívčiným zrychleným dechem a sténáním.
Po plochém břichu jazykem jel po Venušině pahorku a hustými chloupky klesal níž, kde se skrýval nejcennější poklad každé panny, nedotčená štěrbina.
„Ááách,“ vydechla, když ucítila zakmitání jazyka na pyscích a vnímala, jak vlhne a otevírá se slastným dotekům a přála si, aby to trvalo co nejdéle. Projížděly ji nepoznané vlny slasti a tělo se kroutilo v milostných křečích.

Jan už měl ocas tvrdý jak kámen, nad dívku se posunul, nasadil žalud mezi pysky a zatlačil. Adéla, ještě plna slasti z lízání, zprvu nevnímala tlak v klíně, až teprve, když dosáhl překážky, bolestně vykřikla.
„Ach… to… bolí… oááááhhh,“ snažila se Jana zastavit, ale prudký příraz překonal blánu a zajel do hloubky panenské pochvy.
Pronikl do ní až po kořen a vnímal slast sevření poševních stěn.
Adéla si uvědomila, že se stala ženou a snažila se v tom pocitu najít nějakou rozkoš. Ale ta nepřicházela. Zaražený ocas v těle ji bolel a doufala, že už to bude celé mít za sebou. Takhle si to nepředstavovala.

Jan ho pomalu vysunul a přirazil a začal přírazy zrychlovat. Adéla sténala a vzdychala, ale stále spíše bolestně.
Jan to neprodlužoval a vzápětí se do ní uvolnil. Výron semene ji ten den neobtěžkal, ale to je v tuto chvíli nezajímalo.
Jan ji ještě líbal a polaskal prsa, než se svezl z jejího těla do strany. Povadlý ocas a také stehna a klín Adély měly stopy panenské krve. Pak, znaveni prvním milostným aktem, usnuli.

***

Matka Agáta ráno oznámila všem, že manželství bylo konzumováno a zakrvácené povlečení je důkazem čistoty její dcery, kterážto byla poctivou a nedotčenou pannou. Potichu souhlasil i Jan, který nevinnost prorážel a vnímal vlastním ocasem.

Dalšího dne se rodiče rozloučili s dcerou a povoz naložený výbavou a věnem se dal na cestu do jejího nového domova.
Adéla se těšila na palác plný služebných a život, takříkajíc ve vatě, ale nad všetečnými dotazy se Jan a Karl jen uculovali a mlčeli.

Adéla zmlkla ve chvíli, kdy projížděli hlavním městem království a na Novém městě zastavili před nevelkým dvorcem. Byl to sice kamenný dům, ale nebyl to žádný palác. Uvítat je nepřišli žádní služebníci, ale svalnatý muž s vizáží zločince a starší žena v jednoduchém prostém oděvu.
„Vítejte v Katovně, ctěná Adélo. Jsem Heiwilda, žena Karla Mydláře, mistra ostrého meče.“
„V Ka… to… vně? My… dlá… ře? On není Seifeman… ale… ale,“ nedokázala si Adéla utřídit myšlenky a celá se rozklepala.
„Vy jste té chudince neřekli pravdu? Holomci, toho budete litovat! Bože můj, co teď s ní?“ lamentovala Heiwilda a napůl táhla, napůl vlekla Adélu do domu.
Ta byla v šoku a musela hned ulehnout.

Heiwilda jí uvařila teplý nápoj s bylinami a měla s ní za zavřenými dveřmi důvěrný rozhovor.
Adéla musela strávit spoustu informací. Seifeman je poněmčený název Mydlář. Kati žili odjakživa na okraji společnosti, ale časy se mění a nyní mají dům na Novém městě. Práce je dost, tudíž i peněz a aby se kat stal členem měšťanského stavu, je třeba oženit se s nějakou počestnou měšťanskou dcerou. V Praze, pochopitelně, by nepochodili, tak rozhodili sítě v okolí.

„Víš, děvče. V těchto dobách už ti nehrozí, že tebou budou lidé opovrhovat a stranit se tě. Muž se vyzná paradoxně i v ranhojičství a dveře se u nás netrhnou. Přes to všechno jde změna zvyků pomalu a proto jsme zvolili tento krok. Nyní budeš počestná měšťanka, Jan tě má rád a zvykneš si tu, toho se nebojím.“

***

Adéla si opravdu zvykla. Zaskočila rodinu i tím, že vypomáhala jako katův pomocník při vykonávání tortury. Měla přes hlavu kápi jen s očními otvory a koženou kazajku, aby nikdo nepoznal, že je žena. Taktéž se naučila mučené osoby následně uzdravovat, či jen udržet živé do popravy, pomocí různých lektvarů.

Rodina Mydlářů byla spokojena a když Jana obdarovala ještě pěti dětmi, včetně dědice Václava, bylo rodinné štěstí nesmírné.

***

„Nejdřív jsem myslela, že ti v noci ve spánku nasadím oprátku a uškrtím tě, ale nedokázala jsem udělat uzel,“ škádlila Jana v loži při manželských hrátkách.
„Teď už to umím, ale zase tě miluju, můj drahý,“ usmívala se a vískala ho ve vlasech, zatímco on měl hlavu mezi jejíma roztaženýma nohama.
„Jsi nejskvělejší žena na světě,“ zvedl obličej Jan, celý mokrý od lízání a uvolněných šťáv.
„Ano drahý a proto si zasloužím… oááh… ách… anooo… tvoji… láskuuuu,“ začala vzdychat a třást se ve svém prvním vyvrcholení.
Bylo to nádherná a spalující rozkoš a Adéla věděla, že prvním číslem to rozhodně nekončí, ale začíná.