Pracovní pohovor 🇨🇿

Den se pomalu vlekl, nervózní Radek proklínal okamžik, kdy se rozhodl přijmout asistentku. Zakázek ale přibývalo a pokud se nechtěl zbláznit, nezbývalo mu nic jiného než vypsat výběrové řízení. Netušil ale, že tím spustí bláznivý kolotoč, protože po konci největší továrny ve městě panoval přebytek pracovních sil a zdálo se, že všichni touží po zaměstnání v jeho malé firmě. Když vyřadil nevhodné uchazečky, zbylo mu několik životopisů, které pročítal pořád dokola, dokud se nerozhodl absolvovat dnes tři pohovory.

Při pohledu na hodiny zjistil, že je čas na první schůzku. Otevřel dveře a pozval dovnitř mladou dívku v upnutých šatech, které obepínaly štíhlou postavu. Zdálo se, že je stejně nervózní jako on. Nejistě v rukách žmoulala kabelku a v očích se jí zračila nejistota.

„Veronika Kánská,“ představila se chvějícím se hlasem.
„Posaďte se,“ přeměřil si ji Radek pohledem.

Rozechvěle ho poslechla. Nedalo mu to a pořádně si ji prohlédl. Světle hnědé vlasy jí spadaly na ramena, svůdný žlábek ňader se ztrácel v těsném výstřihu, pevně sevřená, opálená stehna vyčuhovala zpod šatů a on překvapeně zjistil, že se mu vlastně líbí.

„Popište mi své pracovní zkušenosti,“ vyzval ji, zatímco se dál kochal pohledem na ni. Dívka si nevědomky olízla vyschlé rty, Radka napadlo, jaké by to asi bylo nechat mezi ně vklouznout čůráka a nechat se vykouřit. Uschoval tu představu v hlavě pro pozdější využití a zaměřil pozornost na pevné poprsí, které se rozechvěně dmulo pod přiléhavými šaty.
„Vypadá to na trojky,“ usoudil zkušeně. Musel se soustředit, aby vůbec vnímal, co mu dívka povídá.

„Jak jste na tom s časovou flexibilitou?“ zeptal se po chvíli.
„Školka má do pěti,“ hlesla. „Potom nemám hlídání.“
Překvapeně se podíval do životopisu, připadala mu příliš mladá na to, aby měla dítě v předškolním věku. Zjistil, že nedávno oslavila dvacáté narozeniny.
„Jak máte staré dítě?“ zeptal se zaraženě.
„Vašíkovi jsou čtyři,“ přiznala zrudlá rozpaky.

Radek bleskurychle spočítal, že jí muselo být šestnáct, když porodila. Musela poznat, na co myslí, protože s drobným zadrháváním špitla, že začala brzy. „Není to tak, jak si myslíte,“ bránila se, aniž by cokoliv řekl. „Jenom jednou jsem utekla na diskotéku a skončilo to takhle.“

Mlčky si ji prohlížel, dívka zbledla a nervózně si poposedla. „Já tu práci opravdu potřebuju,“ vyhrkla. „Udělám pro to cokoliv… opravdu cokoliv,“ dodala, když jí neodpovídal.
Než se Radek vzpamatoval, roztáhla sevřená stehna a nabídla mu pohled do svého rozkroku.  Když zjistil, že nemá kalhotky, vytřeštil oči na vyholenou kundičku, která se před ním objevila.
„Opravdu cokoliv,“ opakovala přeskakujícím hlasem.
„Neblázněte, tohle nemusíte,“ snažil se ji Radek uklidnit.

„Já se vám nelíbím?“ objevily se jí v očích slzy.
„Líbíte… a moc,“ přiznal neochotně. „Tohle ale není opravdu nutné.“
„Jestli chcete, tak vás vykouřím,“ navrhla.
Radek věděl, že by měl její nabídku odmítnout. Místo toho se však odsunul od stolu a roztřesenými prsty vytáhl z poklopce napůl ztvrdlý ocas.
„Můžeme to brát jako součást přijímacího pohovoru,“ snažil se zlehčit zvláštní situaci.

Dívka nejistě vstala, Radkovi se při pohledu na její sevřené rty zatajil dech.
„Za chvíli ho mezi nimi budu mít,“ blesklo mu hlavou.
Veronika se svezla k jeho rozkroku, spadlé vlasy jí zakryly tvář a Radek vzápětí ucítil na penisu nesmělý dotek jejích rtů. Bylo poznat, že je z toho nesvá, přesto pokračovala, dokud v ní nebyl celý. Dávila se jeho vztyčeným klackem, sála ho, olizovala svraštělá varlata, chvílemi si pomáhala rukou, aby ho znovu nechala vklouznout do hrdla. Cílevědomě pracovala na jeho uspokojení, dokud jí s tlumeným chrčením nenaplnil ústa záplavou teplé mrdky.

„Myslím, že jste pohovorem úspěšně prošla,“ otřel si zpocené čelo.
Vzpřímila se a urovnala si shrnuté šaty. Radkovi tím připomněla své nahé přirození, které se pod nimi skrývalo.
„Počkejte,“ zastavil ji. Zajel rukou do jejího rozkroku, kde bez odporu vklouzl prstem do zvlhlé kundy. Viděl, jak se její tvář zkřivila rozkoší, když ji beze slova  prstil. Stačila chvíle a vypískla blahem. Obličejem se jí rozlila nachová barva, vytrhla se mu a spořádaně si znovu urovnala šaty.
„Kdy mám nastoupit?“ zeptala se tiše.
„V pondělí,“ zapínal si Radek poklopec. „Připravím smlouvu, nemusíte mít strach.“
„Já vám věřím,“ špitla.

Sledoval, jak odchází, při pohledu na její pevný zadeček, který se vlnil pod tenkou látkou si tiše povzdechl. „Tohle nemůže dopadnout dobře,“ pomyslel si. Zároveň se však nemohl dočkat jejího nástupu.
Zbývající dny pro něho byly utrpením. Neustále myslel na její štíhlé tělo, dotek vlhkých úst, nesmělý úsměv pohrávající si s jejími rty, který ho pronásledoval i ve spánku.

V pondělí se potkali mezi dveřmi. Rozpačitě si dávali přednost, dokud se kolem něho Veronika ostýchavě neprotáhla dovnitř. Nevědomky se o něho otřela svými ňadry, na což zareagoval jeho kamarád, který se ihned ztopořil.
Během dne zjistil, že se s ní trefil do černého, hbitě vyřizovala objednávky, komunikovala anglicky s dodavateli a on si připadal, jako by byla ve firmě odjakživa.

„Můžu už odejít?“ zeptala se odpoledne, když konečně nastala chvíle klidu.
„Určitě,“ přikývl.
„Nepotřebujete už doopravdy nic?“ ujišťovala se.
Radkovi připadalo, jako by na něco čekala a nevěděl na co. Potom se ale na ni pátravě zahleděl a při pohledu na její znachovělou tvář mu to došlo. Váhavě pokrčil rameny.
„Možná… bych něco…potřeboval…“ olízl si vzrušením okoralé rty. „Nechci vás ale do ničeho nutit,“ dodal rychle.

Veronika se nesměle pousmála tím úsměvem, na který Radek myslel od prvního setkání s ním.
„Tak ho vyndejte,“ zašeptala. Nedočkavě rozepnul kalhoty, ztopořený ocas vystřelil ven jako dělová koule. Veronika ho vzala do úst a nesobecky ho přivedla k rychlému vyvrcholení.
„Dělám to dobře?“ ujišťovala se potom, když si z brady utírala přebytečné sperma.
„To vám přece musí být jasné,“ kývl k zvadlému přirození.
„Já to minule dělala poprvé,“ přiznala zahanbeně.
„Vážně?“
„Hmmm… na to, že mám čtyřleté dítě jsem toho tolik nezažila,“ přiznala zrudlá rozpaky. „Jednou jsem se opila na diskotéce a hned jsem otěhotněla,“ povzdychla si. „Ani si to nepamatuju.“
„Tak hezká dívka jako vy musela mít spoustu zájemců.“
„Já se bála,“ zašeptala.
„Teď se ale nebojíte,“ upozornil ji Radek.
„Protože máma přišla o práci a potřebujeme peníze,“ uhladila si Veronika rozpačitě sukni. „Mně to ale nevadí,“ vyhrkla, když uviděla jeho zahanbený výraz.

Utekla pryč, Radek se opřel lokty o stůl a zabořil do nich hlavu. Ve svých čtyřiceti si vedle ní připadal jako kmet.
„Co by se mnou dělala? Jsem o dvacet let starší než ona,“ napadlo ho. Vzápětí se vyděsil. „Přece nemůžu uvažovat o vztahu s ní. Je to pro ni jenom byznys,“ přesvědčoval se.
Přesto se celou noc převaloval s myšlenkami na hezkou tmavovlásku, která ho uhranula svou nevinností. „Třeba to jenom hraje,“ napadlo ho před usnutím. „Určitě to tak je,“ byla jeho poslední myšlenka.

Následující dny probíhaly podle stejného scénáře. Před odchodem se k němu Veronika nesměle přichomýtla a on nedočkavě vytáhl z poklopce připravený úd čekající na její doteky. Na oplátku ji několikrát vyprstil, až  po dlouhém váhání se odvážil navrhnout jí vylízání.

Když ze sebe poprvé stáhla kalhotky a nabídla mu svou mladou kundičku, nasál vůni vzrušeného dívčího přirození  a zachvěl se touhou. Olízl nedočkavě vystouplé závojíčky , vzápětí zaslechl její užaslý povzdech. To mu dodalo sebevědomí a ponořil se jazykem do hloubi jejího lůna. Hrál si se zduřelým poštěváčkem, dokud nadšeně nevypískla.
„Tohle bylo lepší než rukou,“ vydechla spokojeně.
„Jsou ještě hezčí věci,“ mrkl na ni.
„Abych zase chodila s břichem? To teda ne,“ zakabonila se.

Nepřemlouval ji, byl rád za každou chvilku strávenou v její přítomnosti. K dalšímu útoku se rozhodl až ve chvíli, kdy odjeli na jednání do Německa a v hotelu zjistili, že na ně zbyl poslední pokoj.
„Asi jsem to špatně objednala,“ špitla Veronika omluvně.
„To přece nevadí,“ uklidňoval ji s předtuchou společně strávené noci, která způsobila pozdvižení v jeho rozkroku.
Při pohledu na dvoulůžko oba rozpačitě strnuli. Veronika se na Radka pokradmu zadívala, na rtech jí zahrál rošťácký úsměv. „Jen jestli jste tu objednávku nezměnil vy,“ pohrozila mu ukazováčkem.

Večer strávili v blízké restauraci. Radek se pyšnil hezkou tmavovláskou po svém boku, hrdě se vypínal s dlaní přilepenou na její pevný zadeček a vůbec mu nevadily pobavené pohledy ostatních hostů.

„Nechtěl byste mi tykat?“ navrhla rozechvěle Veronika, když kráčeli setmělou ulicí.
„Jedině, když budeš tykat ty mě,“ přikývl Radek.
„Jste si tím jistý?“ zavěsila se do něho.
„Určitě,“ zasmál se spokojeně. „To vykání bylo vážně otravný, když jsem ti lízal kundičku,“ zašeptal jí do ucha.
„Na tykání se ale dává pusa,“ zčervenaly jí tváře.
Přitáhl ji k sobě a políbil ji. Vklouzla mrštně jazykem do jeho úst, splynuli v dlouhém polibku, který ani jeden z nich nechtěl ukončit.

V hotelu se vpotáceli do pokoje ve vzájemné objetí. Nedočkavě ze sebe strhali šaty, Radek se nemohl nasytit jejích pevných ňader s žádostivě nalitými bradavkami, které toužily po jeho dotecích. Milovala se vášnivě s živočišnou touhou, která z ní přímo vyzařovala.
„Opravdu můžu?“ ujišťoval se, když na něho čekala s roztaženými stehny.
„Už měsíc beru antikoncepci,“ zasmála se hlasem ochraptělým vzrušením.

Pomalu, opatrně do ní pronikl. Přivítalo ho těsné sevření mladé kundičky. Nespěchal, užíval si každý zásun, dokud ji nepřivedl k vytouženému orgasmu. Teprve potom tvrdě přirazil a rozpohyboval se ve zběsilém tempu. Vycházela mu vstříc boky, obnažené genitálie na sebe s mlaskáním narážely a pokoj byl naplněný vůní jejich vzrušených přirození.
Konečně ucítil stoupající sperma, které se dralo ven. Se zaškubnutím explodoval, z úst se mu vydral hrdelní, zvířecí skřek naplněný vášní.

„Konečně vím, jaké to vlastně je,“ zasmála se spokojeně, když odpočívala s hlavou zabořenou v jeho hrudi.
„Vzhledem k tomu, že máš čtyřleté dítě už bylo načase,“ mrkl na ni.
„Mizero, už ti nikdy nic neřeknu,“ zavrněla vyčítavě.

Po návratu se už svým vztahem netajili. Ostatní zaměstnanci, kteří už dávno tušili, co se mezi nimi odehrává, jim s úsměvem gratulovali a bavili se jejich rozpaky.

Co dodat? Možná, že i takové příběhy mívají šťastné konce. Jejich štěstí se jmenovalo Adélka, která se narodila jednoho podzimního dne.

Omlouvám se za závěr jako vystřižený z červené knihovny, ale tenhle příběh mě k němu evokoval. Téma pohovoru už bylo na těchto stránkách zpracování vícekrát, přesto jsem se rozhodl zpracovat vlastní verzi, snad se vám bude líbit. Jako vždy budu rád za vaše reakce, ať už tady, nebo na e-mailové adrese guli04@seznam.cz