Zpravodajství dobře informovaného kurýra
„Dobré ráno, miláčci! Nenechávejte nás tak dlouho čekat. Naše holky Brazilky k nám přinesly sendviče ke snídani už teď – i když začátek polední pauzy je až za hodinu. Nechtěly vás, Zuzi, budit, protože signor Vili určitě musí ještě odpočívat. Jak se tak dívám, tak pánové toho pumprlíkování mají fakt víc než dost. Ten náš seznamovací den s novým prostředím bude nakonec jiný, než jsme si podle potřeb našich chtivých pindulínek naplánovaly.“
„Není důvod, Ali, k nářku. Vsadím se, ty mé jebuchtivé děťátko, že za posledních deset měsíců bys nenašla jediný den, v němž bychom – tak jako dnes – parádně promrdaly málem každou jeho minutu. Když nebudeme hloupě nedočkavé, tak náš skutečný nenaplánovaný seznamovací den bude nakonec o hodně lepší. Už jenom proto, že bude spontánnější, než ten plánovaný. Musíme však brát ohled na fyzické uspořádání a věk těch našich tří samců. Jejich chtíč je v každém případě o hodně větší, než jsou jejich fyzické schopnosti.
Jenom se líp podívej tady na tohoto spícího kance! Mrdal nás obě – až už ani oči nedokázal udržet otevřené – a jen ve spánku slyší naše hlasy, tak mu okamžitě tvrdne ten jeho samčí struk, abychom mu ho mohly dobře vydojit a on nás mohl tím svým ocáskatým mlíkem zase celé ohodit.
Nedá se svítit! Kvalitní plemeník z vynikajícího chovu se v něm sice nezapře, ale tvorba ejakulátu si žádá svůj čas. Nebo že bych se zase jednou šeredně spletla? Vždyť on se nám tento náš samec – jestli se nepletu – konečně probouzí!“
„O tom probouzení, Zuzanko, ani na chviličku nepochybuj! Ovšem s tím bezva chovem si se sekla. Spíš než kvalitní plemeník by se hodilo dlouholetý pokusný jedinec. Máš ale štěstí, protože jsem vzdělaný člověk a vím, že chybovat je lidské – kdežto odpouštět je božské. Proto ti – sice jen jako Druhý Spravedlivý – velkomyslně odpouštím. Čemu se tak směješ, Alenko?“
„Abys měl Viléme radost, tak ti Leticia posílá tyto noviny. Corriere della Sera – italsky Večerní kurýr. Je to stejný drbník jako Večerní Praha. Děvčata chtějí, abych ti přeložila jeden článek ze společenské rubriky. Klidně se se Zuzankou věnujte těm chutným sendvičům a já budu číst. Už nadpis je nadějný.
Ledy nepřátelství konečně tají!
Řím. Italská fotbalová federace FIGC spolu s Italskou asociací rozhodčích AIA pozvaly k třídenní oficiální návštěvě zástupce odpovídajících organizací z komunistického Československa. Po třech dnech rozhovorů plných pochopení a nepředstíraných vzájemných sympatií se v hotelu Savoy Roma konal závěrečný společenský večer. Na přiloženém snímku manželka prezidenta FIGC Gabriela Gravina tančí ohnivé tango s významným členem delegace hostů s populárním vynikajícím rozhodčím, jímž je Francesco Kremer. Fakt, že mladá manželka prezidenta FIGC se během celých třech dnů velmi často vyskytovala v přítomnosti právě tohoto zahraničního hosta – o generaci staršího cizince – stejně jako neobvykle žhavě vášnivý styl provedení společenského tance, jsou nám nezvratným důkazem, že vzájemné sympatie tohoto tanečního páru jsou nepředstírané a skutečně velmi hluboké. Dnes těsně před polednem zahraniční delegace z letiště Fiumicino odletěla do vlasti.
„Do prdele!“ Tak zvolal – ovšemže pouze němě – Vilém, když na Alenčin dotaz, zda je na obrázku skutečně jeho otec, musel ač nerad přikývnout. Do snímku na parketu tančící dvojice byl vkomponován velký portrét usmívající se tváře, která tím vítězným úsměvem říkala: „I když mám, synu, jen motocykl, tak jsem tu o tři dny dříve, než ty tím turbovrtulovým letadlem. Domorodé krasavice mi už leží u nohou a ty u nich budeš zase až ten druhý.“
Aby těch nechutností nebylo málo, tak ta nahá překrásně prsatá i zajímavě prdelatá blondýnka velice bílé pleti půjčila ukecaného Večerního kurýra pouze prostěradlem ledabyle přikryté Vilémově manželce, která pro snadno pochopitelnou zvědavost okamžitě přerušila teprve v pravé poledne započatou snídani.
„Netušila jsem, Viléme, že mám až tak mimořádně šaramantního tchána. Je to už na první pohled velmi sympatický muž, kterému stačilo pár dnů, aby si získal obletovanou avšak také i zatím pověstně nedobytnou a o hodně mladší ženu. Ona je dokonce o rok mladší než já a se svým manželem mají už dva roky pověst neustále zamilovaně cukrujících hrdliček. A najednou tu čteme hluboké sympatie k o generaci staršímu cizinci.
Ty hluboké sympatie až příliš silně naznačují hluboký průnik pohlaví! Pyj hluboko v kundě si představit umím. Ale hluboké sympatie jsou pro mne tak srozumitelné a tak pravděpodobné jako má úplně ukojená frnda. Nevíš, Viléme, jak to ten můj tchán vlastně dělá?“
„Jestli to nebude tím, Zuzi, že tento Kremer krom pěkného vzhledu má – na rozdíl od Viléma – solidní jazykové vybavení a proto konverzační schopnosti. Viléme, mluví tvůj otec italsky?“
„František Kremer, Alenko – na rozdíl od syna Viléma, který se v cizině domluví rusky, německy a francouzsky – pomineme-li ruské vojenské povely a terminologii – dokonale ovládá pouze němčinu. Tu však horlivě studoval už když co pekařský učeň v německy hovořícím Brně bohatým paničkám na kole vozil čerstvé pečivo. Jeho – řekněme charisma – mělo tak příznivý vliv na množství a velikost objednávek, že častá zpoždění při návratu z rozvážky majitel pekárny otci toleroval. Měl totiž dobrou paměť a z vlastní mladické zkušenosti ještě věděl, jak obtížné je pro opravdu náruživě studujícího žáka dostat se včas z postele roztoužené chlípné učitelky.
Nerad to říkám, avšak tvůj předpoklad, Alenko, je úplně chybný. Mému otci k získání milenky tebou uvažovaného jazykového vybavení netřeba. Používá primitivnější a proto i mnohem účinnější metody. Maminka mi před rokem ještě stačila prozradit, jak velice romanticky se jednou v létě na taneční zábavě v Boskovicích s mým otcem seznámila. Se zasněnýma očima si předloni jednou v neděli odpoledne moc ráda zavzpomínala:
„Když mě ten černovlasý jako Ital snědý hoch vzal k tanci, tak jsem si zprvu myslela, že to co mě nad jeho pupkem tlačí jsou jeho na řetízku kolem krku pod bílou košilí visící klíče. Jenže ony ani jednou nezacinkaly a když jsem si na ně drze šáhla – tak jsem zjistila, že ty klíče nevisí ale stojí.“
Takže otec pro komunikaci se ženami, Alenko, užívá jim mnohem srozumitelnější formy, než je jsou ty jazykové. Jako včely spoléhá na tanec a jako mravenci upřednostňuje tykání. Jen těch vhodných tykadel má víc. Nejen erigovaný penis s výrazným žaludem ale nakonec i jazyk – ovšem pouze ten svalnatý. Ten mezi ta jeho komunikační tykadla taky patří.“
„To velice dobře odpovídá mé představě, kterou jsem si – při prohlížení té taneční fotografie – o svém tchánovi udělala. A musím se taky přiznat, že při vzpomínce na naše milování, Viléme, jsem okamžitě litovala promarněné příležitosti. Ve své vrozené chlípné představivosti jsem se už viděla, žes mne otci před jeho návratem domů představil – a pak jste mi oba dva současně a důkladně svými bohatýrskými utěšiteli ukojili obě dvě rozkoš mi přinášející dírky. A bylo to o hodně dráždivější, než když mi to občas dělávají Kája s Petrem, který je sice báječně dlouhý, ale přece jen slabý oudek a proto má vždy tu zadní dírku. Mrdání ve trojce s mým tchánem – otce se synem – by určitě nemělo chybu a já bezchybné výkony bezmezně miluji. Viď, Ali!“
„Měla bys Vilémovi taky poctivě přiznat, že i když ti to ti dva naši dělávají, tak se pokaždé ještě dožaduješ ližby mé alenky-blaženky. A pravda taky je, že se kolikrát ve víru vášně zapomeneš a má laskonka nakonec přijde zkrátka!“
„Nezoufej, ty mé koťátko tak rozkošně a vytrvale pelešivé! Raději prozraď, kam jsi poslala oba naše amanty ze sousedství. Je tam totiž podezřele ticho.“
„Přišel si pro ně vikomtův věrný komorník s pozváním na aperitiv, neboť jeho pán už včera obdržel zásilku kvalitního dezertního vína z nedalekých vinic a sklepů. Kája s Petrem se omlouvají. Budou dnes obědvat s vikomtem.“
„To se nám báječně hodí! Vůbec nemusíme spěchat a ty, má milá Alenko, můžeš předvést jeden ze svých mnou tak bezmezně milovaných bezchybných výkonů.
Klidně se vsadím, že Vilém tak půvabné a důrazné pohyby celou okrouhlou ženskou pánví při kopulaci určitě ještě neviděl. A to nemluvím o těch rozkošných důlcích na bocích tvých báječně kyprých půlek, které Káju při každém tvém hlubokém přírazu vždy šíleně vzrušují. To se musí vidět! Počkejte chviličku, děti moje! Už tisknu zelené tlačítko.“
Jen se tak stalo, Vilém si začal připadat jako Alenka v říši divů, ale nikoliv za zrcadlem – nýbrž pod ním. Někde nad stropem brokátem s orchideovým vzorem potaženého baldachýnu slabounce zabzučel elektromotor a odkryl nad celou neobvykle velikou postelí šikmo zavěšené zrcadlo. Mezi svojí nahatou manželkou a stejně oděnou Alenkou na zádech se vztyčeným pyjem ležící Vilém se tak mohl pohodlně kochat smysly dráždící krásou dvou mladých ženských těl – a to v celé jejich vzrušující délce a masité kyprosti!
Přestože mu tou ženskou tělesnou krásou erigovaný pohlavní úd začal okamžitě a až nepříjemně tuhnout, nemohl nevzpomenout na ten den, kdy ponejprv u Žežulků v koupelně – plné nastavitelných zrcadel, instalovaných panem Žežulkou – bohatýrsky kopuloval s první svojí milenkou před zvědavýma očima její maminky.
Tehdy od Viléma o osm let starší Jaruška se stejně jako on neuměla nabažit až palčivě vzrušujících pohledů na z různých úhlů do detailu zobrazené vzorně spolupracující pohlavní orgány. Ani nyní to nebylo jiné.
Když Vilémova manželka Zuzana orálně utužila jeho erekci a pomohla své milence bezproblémově v pozici na koníčka osedlat statného oře, pohlavních rozkoší nedočkavý Vilém si Alenku přitáhl na svoji hruď tak, že její výstavní prsatost jí posloužila jako výborný opěrný polštář. A bylo jej skutečně třeba.
Ve stropním zrcadle Vilém velmi dobře viděl nejenom báječně tvarovanou velkou bílou zadnici, ale také v hluboké brázdě mezi okrouhlými půlkami rozevírající se velké stydké pysky, když mezi ně hluboko – při každém Alenčině důrazném přírazu – pronikal mohutný žilnatě hrbolatý penis statného hřebce. Kolem tohoto ocelově pevného vydatně mazaného čepu se zanedlouho hladce roztáčel – jako obráběcí karusel – kolotoč náruživě žhavé smyslnosti chtíčem sípavě sténajících milenců, jejichž obrobení chtivá nahá těla velmi vášnivě avšak také i přímo vzorně a důrazně souzněla. Nečekaně dokonalý sexuální soulad Viléma udivoval.
Rozvášněná blondýnka vysoko pozvedávala celou svoji okrouhle širokou pánev – jež tvořila upínací desku tohoto vertikálního soustruhu – aby ji vzápětí hluboko přitiskla na výbojně čnící pyj takovou silou, že se její svalnaté hebounké bílé hýždě velice pevně sevřely do sotva patrné uzounké linky. A tehdy ta přemístěná svalovina – po vnějších stranách jindy směle a ven vyklenutých půlek – vytvarovala miskovité dobře patrné hluboké důlky. Ty však při cestě pánve vzhůru pokaždé zmizely, aby se ta Alenčina hluboko rozpůlená kyprá ale ještě tuhá zadnice opět mohla vrátit ke svému dokonale polokulovitému tvaru s výraznou brázdou uprostřed. I to pozvedávání pánve zvládala Alenka tak bezvadně, že Vilém zmíral blahem, když mu velké a neobvykle masité svírající se stydké pysky na konci každého zdvihu cestou vzhůru stimulovaly celý glans – až k samotnému vršíčku. Po vzápětí následující cyklické cestě dolů pravidelně vnímal na svoji stydkou kost tvrdě naražený výrazný útočící Venušin pahorek.
Tímto tak bezproblémově fungujícím cyklotronem k urychlování žhavé smyslnosti brzy až palčivě vzrušený Vilém oblou dokonalost velmi mladistvě vyhlížejících avšak rozložitých hýždí nedokázal nehladit. Oběma dlaněmi na bezkonkurenčně hebké a dokonale oblé kráse si přiznával, že žádná z dosud jím ukájených žen – nyní soustředěně masturbující Zuzanku nevyjímaje – nebyla nikdy tak neodolatelně vzrušující. A ani první jeho milenka Jaruška – ta vysokoškolsky vzdělaná tělocvikářka – nikdy neměla při koitu tak nádherně pohyblivou a nekompromisně důraznou pánev. Pokud by měl Alenku slovně a spravedlivě ohodnotit, tak toto hodnocení by vyznívalo poněkud kuchařsky: „Práce s pánví: Vynikající!“
Když se zahleděl do Alenčiny silně vzrušené a chtíčem pozměněné tváře, tak jej napomenula šourek mu zálibně potěžkávající manželka: „Na co ještě čekáš!? Copak si pěkný polibek na rty Alenka už nevysloužila?“
Zastyděl se sice za tu neomalenost, ale ten stud jej okamžitě opustil, když jej souložící s ním blondýnka uchopila za uši, krátce mu přitiskla své rty na překvapením nedovřená ústa a při zkoumavém pohledu zblízka do očí pronesla:
„Slib mi, ty náš samče, že i já budu tvoje samice. Moc ráda budu tvoje vždycky svolná a jako Zuzanka neumrdatelná piča, které to brzy budeš rád dělat současně i s Kájinem. Víš, aby neměl dojem, že už jej nemám ráda. Aby si snad nepřipadal nějak odstrčený. Pak za nikdy nekončící tvrdost vašich čuráků ráda a klidně i duši čertu upíšu! … Uznej sám! K čemu by byla jako já ještě mladé manželce její chtivá piča bez pravidelné a hlavně pořádné mrdačky?!“
Tento necudný projev tak opravdově ryzí smyslné manželské lásky jej přiměl, aby po souhlasném přikývnutí dalším dlouhým polibkem odměnil ta skutečně věrná pravdomluvná ústa. Aby měla jistotu, že se mu líbí, tak jí hodlal obdivně pohladit její boubelatou prdelku. Jenže tento ušlechtilý úmysl zhatil krátký ale velmi důrazný stisk varlat. Tu tak nečekanou ránu bičem mu uštědřila jeho manželka, která po prvním výstřiku následující už nezadržitelnou a vydatnou ejakulaci komentovala vítězným úsměvem a uklidňujícími slovy:
„Vidíš, ty náš neušoustatelný kanče, že když se opravdu chce, tak to docela dobře ještě párkrát jde! A nestyď se dlouho stříkat a poctivě přiznat všechno, co k Alence cítíš! Vždyť už musíš vědět, že nejsem žárlivá – že i jí nezbytný základ manželského štěstí – tu vždy dokonale ukojenou pizdu – opravdu upřímně přeju.“
Vášní žhnoucí Vilém – při stále ještě doznívající manželkou posvěcené ejakulaci – pronikal tvrdě a hluboko do pochvy k němu nyní nádherně přilnavé manželčiny milenky a prožíval neobyčejně silnou smyslnou rozkoš. Nejdříve si manželku svého tajemníka tlakem na rozehřáté dětsky buclatě boubelaté půlky její zadnice na bohatýrsky narostlý a tvrdý pyj nemilosrdně silně narážel. Činil tak důkladně a synchronně s jednotlivými výstřiky spermatu. Během těch palčivě žhavých výtrysků semene chtivě a divoce líbal Alenčiny svěží rty tak dlouho, dokud ten přerušovaný stříbřitě bílý proud genetických informací trval.
Pak, když jej po úplném vyvrcholení zaplavila příjemně malátná vlna vděčnosti k jejímu tolik rozkoše a slasti poskytujícímu hebkému bílému tělu, uchopil její hlavu do dlaní aby – při dlouhém upřeném pohledu velmi zblízka do jejích neustále roztoužených očí – ji velmi něžně a dlouze políbil.
Přivinula se k němu celým tělem – jako tropická liána ke své opoře. Na své stydké kosti opět ucítil tlak půvabně utvářeného Venušina pahorku, když vrcholkem do vagíny hluboko zanořeného pyje vnímal děložní krček. Tím celkovým přivinutím se cítil velmi příjemně. Jako ponořený do proudu klidně a zvolna tekoucí průzračně čisté řeky. Snad i proto zatoužil stát se védskou říční bohyní Sarasvatí. Nikoliv však proto, že by chtěl být bohem učenosti, umění, řeči a písma sanskrtu, nýbrž výhradně proto, aby mohl odložit svůj kultovní hudební nástroj „vínu“ a čtyřmi božskými dlaněmi čtyřruké bohyně směl laskat a oslavovat dokonalou krásu nebesky bíle a vysoko vyklenuté Alenčiny zadnice, jejíž rozložitost byla právě čtyřem dlaním uzpůsobena. To by této pozemšťance, když je podobojí, nemělo vadit.
Ačkoliv své dlaně přepočítávat nemusel, i tak bezpečně věděl, že pro tyto posvátné náboženské úkony – i Alence žel – je vybaven nedostatečně. Chybějí dvě dlaně bude muset nahradit kvalitou. Trošku toho citu si tento tak dovedně vzrušující andílek zaslouží. Proto mezi již krátkými polibky konejšivým důvěrně tichým hlasem sliboval:
„To víš, kundičko naše nádherně jebavá, že pro tvoji rozkoš z divokého mrdu – a hlavně pro tvoje úplné ukojení – i já udělám vždycky všechno, čeho budu schopen. Na to se můžeš stoprocentně spolehnout.“
Snad jsi, Viléme, na nic pro vdanou ženskou nejdůležitějšího tentokrát nezapomněl. Snad jsi ani Zuzanu ničím neurazil. I když ani s jedinou manželkou jeden nikdy neví! Takto k sobě němě promlouval Vilém, stále ještě s právě vysemeněným a tvrdým pohlavním údem hluboko v Alenčině pochvě. Ležel pohodlně na zádech, hleděl do středu velikého zrcadla nad postelí. S dlaněmi na dokonale oblých, nádherně vykynulých bělostně hebkých bochnících jakoby ještě nedospělých hýždí se neobvykle zálibně kochal. Ta hlaďounká čistě bílá pleť jej fascinovala. Ne proto, že by pouze chtěl, ale protože musel, něžně laskal a i rafinovaně a obdivně hladil tu famózní mocnou zadnici, jež je schopna i svět měnit nebo ovládat. Vždyť na pouhé překrásné buclatosti své božské zadnice si kdysi dávno i ještě dnes známá nejmocnější starořecká bohyně vybudovala v dávném Korintu finančně neuvěřitelně výnosnou živnost!
Této Alence Kallipygos by se už pro její skromnost a pro tu vždy vítězící božskou krásnoprdelatost slušelo postavit symbolicky velice rozložitou a zlatem hojně vyzdobenou skutečnou barokní katedrálu.
„Víš, ty náš plemenný samče, nevím, jak bych ti to pověděla, abych se tě nelibě nedotkla. Zuzanka ti může potvrdit – “
„Že jsem jako obvykle nedočkavá. Ali, buď té dobroty a ještě chvíli to svědění vydrž! Spali jsme dost dlouho a jak znám Viléma, tak tvá rozkošná prdelka jej tak vzrušuje, že jako obvykle se nejpozději do minuty – a bez jediného tvého dotyku – znovu udělá. Neboj, ještě jednou ti tu tvoji hladovou mrdulínu semenem nakrmí a pořádně porychtuje. Na to můžeš vzít jed!
Od té chvíle, co jsem tady v novinách uviděla divoké oči mého tchána, tak je mi jasné, že Vilém pochází z mimořádně kvalitního chovu. A bez mučení přiznávám, že kdyby na mě tchán jenom prstíkem kývl, tak bych okamžitě šla – Co jsem ti, Ali, slíbila?! Už je to tu! Neváhej a teď přirážej! Nahradím ti Petra alespoň palcem ve tvé Viléma tou dětskou buclatostí tak vzrušující prdelce. Vydrž chvilenku! Nejdřív ti ji mrdkou dobře promáznu a pak hned hluboko přitlačím. To musím, když je můj palec o hodně kratší, než ten Petrův šperhák na odemykání Bastily.
Něco jsem ale nedopověděla… Jo, už vím! Chtěla jsem ještě říct, že už cestou bych se samou nedočkavostí na tu mrdačku s tchánem sama svlíkala. Říkal jsi něco, ty můj Vilímku? Neboj se! Ráda počkám, než oba z toho mrdu chtíče mi trochu vychladnete a trošku se vydýcháte…“
„Nejsi první a už vůbec ne jediná, která mi něco podobného přiznává. Jako slušně vychovaný syn se raduji vždy, když se mému otci dobře daří. Ovšem velmi deprimující je, když mi to upřímné přiznání ke chtíčem vyvolanému obnažování ty poctivé hlasatelky pravdy všech věkových kategorií zvěstují zrovna ve chvíli, kdy jsem jim ty jejich křapky tak vykřápal, že pak mívají potíže s chůzí. A přiznávají se často ještě spíš, než z nich slezu!
Tvůj tchán, Zuzanko, tento inženýr nikoliv ženských duší – jak lze ženské pohlaví eufemisticky pojmenovat – nýbrž inženýr potravinářských technologií je sice rozvedený, ale velmi úspěšně řediteluje podniku se spoustou mladých sexuchtivých pracovnic. Ty si ústně podávají nejenom zprávy o jeho skvělé pohlavní výkonnosti, ale často a přímo i to jeho pohlaví. Jak to dělá, že se ty ženské nerozvádějí a ani vzájemně nezabíjejí – to je mi záhadou, kterou má nejspíš zapsanou v genech. Čtěte nikoliv bibli, ale geny – tam to všechno je!“
„Nejspíš to tak bude. Vždyť naše rodná ves se Uherčice nejmenuje pro srandu králíkům. Tvůj otec a můj tchán mi na té fotce připadá jako nezkrotně ohnivý Maďar. Zdejší mladá paní fotbalová prezidentová se určitě rozhodla případné sexuální rozdíly mezi Italy a Maďary vědecky ověřit. Jejímu zápalu pro vědu se ani trošku nedivím. I mi je takové bádání velmi sympatické.
Alenko, buď tak hodná a slez už dolů. Na zádech pořádně roztáhni stehna, abych mohla vycucnout všechny ty Vilémovy děti. Pro pěknou šedesát devítku musíš mít už na začátku tu svoji ptákovnici úplně bez mrdky, aby se nám Vilém neudusil, když ti bude nejdříve do pozoru jazykem stavět toho tvého díky dostatku testosteronu tak pěkně urostého haptáka.
Měl bys vědět, Viléme, že Alenčin Kája si jej tak považuje, že jej i slovně oslavuje. Loni třináctého srpna Alenka ke jmeninám dostala velkou bonboniéru Sorini s přáním: „Nechť mé Alence vždy se dobře žije, nechť na místě klitorisu laskat smím kus pěkného pyje!“ Není to sice na Nobelovu cenu za literaturu, ale jen málokterou ženu takovým správně poetickým veršíkem urazíš. A už vůbec ne, když nezůstaneš jenom u řečí. Muž má být mužem činu.“
„Máš pravdu, Zuzi, má opravdová pohlavní kamarádko, ale jsou věci, které se bez řečí udělat nedají – i když bez toho činu by k nim důvod nebyl.“
„Teď ale vážně nechápu, co máš konkrétně namysli. Je tu snad něco, co nevidím, ale co bych vidět měla?“
„Je! Uhoď hlavičkou na hřebíček a začni konečně přemýšlet. Abys věděla, že i já jsem opravdová kamarádka, tak ti ráda napovím… Děkuji ti za poklad!“
„NE!“
„Ale ano! Proč by ne? Jsem snad prašivá?!“
„Ale proč nic neříká?“
„Jako bys jej neznala. Ještě to neví, protože je to muž. Když se jim krev nahrne do jejich nářadí, tak jim schází v mozku a pokud vůbec, tak myslí pomalu.“
„Kdy a jak to oslavíme?“
„Nebudeme to odkládat. Po večeři si uděláme takovou malou rodinnou oslavu. Jen pro nás čtyři.“
„Zuzi, můžeš mi prozradit, o čem se to tady zas tak tajemně bavíte? Co to vlastně piklíte? Tuším v tom nějakou čertovinu.“
„Jsi inteligentní muž, říká – a toho si važ – tvoje manželka – a tušíš zcela správně. Dnes po večeři budeme mít příležitost oslavit skutečnost, že čert Vilém se nám konečně zamiloval do andělské čertice Alenky. Ta je do čerta Viléma zamilovaná už od prvního podání ruky na letišti, poněvadž čert Vilém je přesně takový, jakého jí její čertovská kamarádka víc jak rok slibovala. To slavení je důležité proto, že také v každém pořádném pekle musí mít malincí čertíci milující se rodiče – opravdové čerty, kteří nikdy nespí. Proč nespí – to se ani malým čertíkům raději nevypráví.“
„Alenko, můžeš mi povědět, proč si myslíš, že jsem do tebe zamilovaný. Smím vědět, z čeho tak usuzuješ?“
„Nejdříve malinkatá oprava. Já si nemyslím – já už vím, Viléme. A z čeho? To je čertovsky těžká otázka, když se tak moc stydíš přiznat se ke svým citům a ke svým milostným touhám. Projevit je ses ani trošku nestyděl a proto jsem šťastná. Ale najednou je bez sebemenšího důvodu zapíráš a to důvod k mé radosti rozhodně není.
Směla bych já vědět, Viléme, čím si mám vysvětlit tvoji galantní a milou ohleduplnost, tvoji smyslností přímo hýřící něhu polibků, ta tvá rozechvělá a roztoužená objetí a hlavně tvé nesmírně laskavé zbožňující a okouzlené dlaně na mém macatém zadku? Přitom mých prsů, na které se jiní derou vždy nejdřív, si málem vůbec nevšímáš. Můžeš, jestli chceš, se zlobit pro moji mazanou vypočítavost, ale ať mi na můj dotaz odpovíš jakkoliv, tak konečně vím, že pro tebe můj zadek nikdy nebude nechutně veliký, že se ti tak moc líbí a tak silně tě vzrušuje, že i kdyby byl nakonec mnohonásobně větší, tak pro jeho velikost na mě a na naše děti nikdy nezapomeneš. Stejně jak na Zuzanku. Tak jako na obě tvé Patricie. Jako ta tvá první Jaruška, budeme všechny stále tvoje. Máš to v genech po svém otci. Ten, jak jsme už s Kájinem zjistili, byl s tvojí maminkou sice rozvedený, ale on jí byl tím svým způsobem vlastně neobyčejně věrný. Abys nevěděl navštěvoval ji každý den v nemocnici a jejím ošetřujícím lékařům dělal takové nohy, až mu hrozilo trestní oznámení. Pojem bývalá milenka je totiž pro něj nepochopitelný, protože neexistuje. To bude jeden z podstatných důvodů, proč na něj spousta žen letí jako vosy na pivo. I když to některé z nás pojmenovat neumí, tak na to máme čich. Jsou tu ale věci, kterých se bojím. Nevím, jak bych ti je vysvětlila.“
„Viléme, ty můj zdatný samče, copak je pro tebe tak těžké pochopit, že za tím hledáním tvé lásky je Alenčin strach z umělého oplodnění? Vím, že je to pro tebe velmi nezvyklé. Zkus si ale představit, že chceš mít dítě, které bude na dlouhou dobu tím tvým nejmilovanějším tvorem na světě, ležíš proto na klinice a čekáš, až přijde ta chvíle, kdy ti do dělohy bíle zakuklený lékař vstříkne rozmrazené sperma neznámého dárce, o němž prakticky nic lidsky opravdu důležitého nevíš. Prostě taková normální inseminace při chovu hromadně ustájeného hovězího dobytka. Jenom ten okresní bejk nepřijel na motocyklu.
Něco tak zrůdně „romantického“ by se Kája neodvážil po Alence chtít. Žena ke spokojenému mateřství krom mužova semene potřebuje znát lidské vlastnosti otce a očekává jeho lásku. Byť by se projevovala velice sporadicky – třeba jen občasnou návštěvou a kytkou. I když je naše Ali tak nádherně prsatá, tak přece jen není družstevní dojnice a tvoji lásku si zaslouží… Proč mlčíš?“
„Protože o tomto Alenčině strachu – díky Patricii – už víc jak tři roky ledacos vím a tak přemýšlím. Přemýšlím, jak to mám říct, abyste mne správně pochopily. Ještě jsem ti, Zuzi, nestačil vypovědět, kdo vlastně jsem – a už jsou s tím problémy! Vždyť vy ani nevíte, s kým souložíte! Žijete v bláhové představě, že pro neustálou erekci mám silně nedokrvený mozek! Že dokážu myslet jen na své sexuální uspokojení.
Až se nasnídám a po případné trojce pod zrcadlem se přiměřeně dlouho prospím, pak vám budu muset vyprávět, jak a proč můj opravdový kamarád – nynější primář porodnice MUDr. Jiří Plachý, CSc. – se už brzy po mém narození rozhodl se souhlasem obou mých rodičů vychovat ze mne plemenného okresního býka, který však motocykl nepotřebuje, neboť tento býk vždy inseminuje spermatem přímo ze zdroje – v tekutém dusíku nemraženým.
Stejně tak nevíte – poněvadž toto se do matrik nezapisuje a ti najatí badatelé vám to nedonesou – že Patricie pro mne vymyslela velice užitečnou funkci „sexuální fyziopsychoterapeut“. Ta je dost odlišná od aktivit mého otce – i když sexuální vybavení i metody máme prakticky stejné. Jenže v těch psychologických aspektech působení se přece jen dost lišíme.
Zuzanko, to zrcadlo nad postelí je báječné! Lehnu si teď naznak a vy mi budete každá z jedné strany nabízet k ukousnutí ty výborné sendviče našich Brazilek. Když se nebudete vrtět nebo otáčet, potom jako hosté starořímských hostin budu mít možnost kochat se při jídle vaší nahou krásou i v zrcadle, ale současně vám oběma budu moci hladit vaše nádherně boubelaté kypré prdelky! Jen je musíte pěkně a ochotně vyšpulit. Když budete poslušné, tak je moc rád rukou navštívím taky z protější strany, aby se i ty vaše tak krásně mokré frndy dočkaly své zasloužené odměny. Chutnější a vydatnější snídani si nedovedu představit!“
