Přátelská výpomoc 03

Satelitní městečko žilo svým ospalým, poklidným tempem a nikdo, s výjimkou tajemného nočního návštěvníka, netušil, co se každý večer odehrává mezi dvěma osamělými ženami. Ačkoli se Linda vyhýbala vzpomínkám na včerejší večer, pohled na vlhkou skvrnu na matraci jí vždy připomněl, co se odehrálo. „Lízala jsem jí zadek, a potom jsem se před ní pochcala. Kdybych tolik nepila, tak by se to určitě nestalo,“ vyčítala si. „Neměla jsem tolik vyzvídat o Kamilovi, určitě si myslí, že jsem úchylná. Kdybych jí řekla, proč mě to tolik zajímá, možná by to pochopila. Jenomže to není jen tak, svěřit se s něčím takovým. Možná to jednou udělám, ale zatím ne,“ přemítala v duchu.

Jak den ubíhal, těšila se stále víc na pokračování, kterého se bála a zároveň po něm toužila. Konečně se setmělo a mohla vyklouznout z domu. Krátce zazvonila na Marii, která ji spiklenecky pustila dovnitř.

„Už jsem se bála, že nepřijdeš“.
„Nechtěla jsem, aby mě někdo viděl.“
„Nikdo přece neví, co spolu děláme.“
„Jenomže tady se nic neutají.“ povzdechla si Linda.

Přes všechno, co se mezi nimi stalo, se styděly za svůj vztah. Nesměle se políbily, polibek se zvolna prodlužoval a Linda už cítila známé šimrání v podbřišku, když je vyrušilo dupání ze schodů. „Kamil je doma?“ odtrhla se polekaně.
„Za  chvíli půjde spát, zítra má zápas,“ uhlazovala si Marie rozpačitě sukni.  

Linda se letmo pozdravila s Kamilem, který kolem nich proběhl a mimoděk si představila, jak potají prohání ocas nad matčinými kalhotkami. „Neblázni, znáš ho od dětství a najednou myslíš na jeho péro,“ snažila se zahnat nemravné myšlenky, které ji okamžitě napadly. „Stejně by mě ale zajímalo, jestli už měl nějakou holku,“ pousmála se v duchu.

Nervózně pak s Marií posedávaly v křeslech a netrpělivě sledovaly Kamila, který nijak nespěchal pryč, spíše naopak. Postával ležérně opřený o dveře, bavil je zážitky ze školy, vzpomínal na společné výlety a zdálo se, že si užívá jejich přítomnost. Lindě se přesto zdálo, že chvílemi v jeho pohledu postřehla zvláštní napětí, jako by tušil, co se mezi nimi odehrává. „Jsi paranoidní, nech už toho,“ okřikla se. Stále se však nemohla zbavit dojmu, že je za jeho zájmem víc, než by čekala.

Jakmile Kamil odešel, nedočkavě se k sobě přitiskly. „Už jsem myslela, že tady s námi zůstane celý večer,“ stěžovala si Marie mezi polibky. „Připadalo mi, že to dělá snad naschvál.“
„Myslíš, že už se nevrátí?“ ujišťovala se Linda.
„Neboj,“ uklidňovala ji Marie. „Před zápasem spí vždycky jako mimino.“
„Jen aby,“ zapochybovala Linda.

Možné riziko přistižení znásobovalo jejich vášeň. Ze začátku obě kontrolovaly schodiště, aby je Kamil náhodou nepřekvapil, postupně je však pohltily společné hrátky a zapomněly tak na opatrnost. Po chvíli však Lindu vyrušil stín mizící v chodbě. Téměř se jí zastavilo srdce, když si uvědomila, že to musel být Kamil.
„Maruško, určitě Kamil spí?“ ujišťovala se.
„Proč tě to zajímá?“ vynořila se Marie zpod její sukně.
„Myslím, že tady někdo byl,“ špitla Linda.
„Určitě ne,“ ujišťovala ji Marie, zděšení v jejích očích ji však prozradilo.
„Viděla jsem ho,“ trvala na svém Linda.
V rozpacích na sebe pohlédly. Co teď s tím? Nakonec to vyřešila Marie, která navrhla, aby ho šly společně zkontrolovat. Linda si všimla zvláštního záblesku v jejích očích, ale nijak to nekomentovala.

Vyplížily se po schodech do patra.
„Co když tam bude onanovat?“ bála se  Marie.
„To je náš nejmenší problém,“ zašeptala Linda, která stále nebyla ve své kůži.  

Potichu nahlédly škvírou mezi dveřmi do pokoje. Kamil stál u umývadla jenom v tričku se slipy staženými do půli stehen. Fascinovaně sledovaly, jak prohání ocas s matčinými kalhotkami přitisknutým ke tváři.
„Má pěknou kládu,“ zašeptala uznale Linda, když se Kamil blížil do finále. Kmital rukou ve zběsilém rytmu a byla jen otázka času, kdy vyvrcholí.
Náhle mu z úst uniklo hlasité zasténání a z naběhlého žaludu vystříkla na podlahu první sprška semene. „Mami… mami… mami,“ sténal mezi jednotlivými výstřiky.

Obě ženy zaraženě vycouvaly.
„To teda bylo něco,“ opřela se Marie vyčerpaně o zeď, když se po špičkách odplížily ven. „Myslíš, že nás doopravdy viděl?“ zajímala se nešťastně.
„Myslím, že jo,“ povzdechla si Linda.
„Nechápu, proč si to dělal s mými kalhotkami,“ brblala Marie.
„Protože ho to vzrušuje,“ pokrčila rameny Linda.
„Vychovala jsem pěknýho úchyláka,“ objevil se Marii na tváři úsměv.
„Nemáte si co vyčítat,“ vyplázla na ni Linda jazyk.

Bez upozornění prohmátla kamarádce rozkrok. „Jsi úplně mokrá,“ zasmála se. „Ještě mi chceš říct, že tě to nevzrušuje?“
Když Marie neprotestovala, vklouzla prstem pod kalhotky.
„Úplně tečeš,“ zašeptala, když do ní pronikla. „Představ si, že by ti vystříkal kundu. Chtěla bys to?“ pokoušela ji.
„Já nevím,“ vyjekla Marie, která se zuby nehty bránila vyvrcholení.
„Řekni to,“ naléhala Linda.
„Nemůžu,“ zašeptala Marie.
„Řekni to.“
„Nechci.“
„Přiznej se.“
„Proboha… jo… chtěla bych to… chtěla bych vystříkat kundu. Jsi spokojená?“ vykřikla Marie na pokraji vyvrcholení.

Vzápětí ztuhla, téměř se jí podlomily nohy, opřela se o Lindu a zhluboka oddechovala. „Tohle nemůžeme dělat,“ utrousila nešťastně, když se vzpamatovala. „Kamil mohl jít kdykoli dolů.“ 
„A tobě by to vadilo?“ zadívala se jí Linda do očí.
„Myslíš taky na něco jiného?“ utrhla se na ni Marie.

Chvíli trvalo, než se uklidnila. Linda vyčítavě mlčela, její reakci brala jako nespravedlnost, protože bylo očividné, že tohle téma Marii vzrušuje.  
„Mám jí přiznat, co se mi stalo?“ blesklo jí hlavou. „Třeba je teď ta pravá chvíle,“ mihly se jí hlavou dlouho potlačované vzpomínky. Zhluboka se nadechla, a potom se kamarádce svěřila.
„V poslední ročníku gymplu jsem měla období, kdy jsem byla neuvěřitelně nadržená. S nikým jsem nechodila a řešila jsem to masturbací. Dělala jsem to pořád, občas jsem i ve škole musela utéct na záchod a tam se vyprstit. Nevím, jestli to byla opožděná puberta nebo hormony, bylo to ale k zbláznění. Nejradši jsem to dělala u našich v ložnici, svlékla jsem se do naha a prstila jsem se klidně celé odpoledne. Jenomže jednou se táta vrátil dřív a přistihl mě,“ odmlčela se.

Marie se na ni zkoumavě podívala, ale nic neříkala, a tak Linda pokračovala ve vyprávění.
„Stál ve dveřích a pozoroval mě. Strašně jsem se styděla, jenomže jsem to měla na krajíčku a nedokázala jsem s tím přestat. Udělala jsem se před ním, bylo to hrozný. Bála jsem se, že to řekne mámě, místo toho vytáhl ocas a začal nade mnou onanovat. Měl ho tlustýho, žilnatýho s naběhlým žaludem,“ vybavovala si i po tak dlouhé době všechny detaily. „Beze slova se na mě vystříkal, bylo to odporný.“
„Pokračovalo to nějak?“ zeptala se tiše Marie.
Linda mlčky zavrtěla hlavou. Nejvíc se styděla za své zklamání, že se k tomu otec nikdy ani slůvkem nevrátil. Zkoušela ho různě vyprovokovat, ale zarputile se tvářil, že neví, o čem to mluví.

„Nepůjdeme k tobě?“ navrhla Marie, kterou její vyprávění vzrušilo víc, než by očekávala.
„Klidně, ale dneska bez čůrání. Mám novou matraci,“ usmála se Linda.

Když potom ležely vedle sebe rozcuchané, zpocené a  zadýchané, vrátila se Marie k jejich rozhovoru.
„S Kamilem je to složitý. Potřeboval by holku, ale nějak se k tomu nemá. A potom dělá to, co dělá. Mně to zase tolik nevadí, ale všechno má svoje hranice, které nesmíme překročit, ačkoli je občas těžký odolat tomu pokušení.“
„Ale trochu pozlobit ho můžeš,“ navrhla Linda.
„Jak by sis to představovala?“ nadzvedla Marie obočí.
„Třeba si zapomeneš vzít kalhotky tak, aby si toho všiml.“
„Ty máš fakt pitomý nápady,“ zasmála se Marie, ale bylo poznat, že jí to vrtá v hlavě.

Rozloučily se až před svítáním, přesto Linda nemohla usnout. Hlavou jí znovu probleskla vzpomínka na otcův ztopořený pyj, kterou už jako tolikrát využila jako inspiraci pro osamělou masturbaci. „Zajímalo by mě, jestli si na to taky někdy vzpomene,“ zamyslela se, když jí vypadl robertek z ruky.