Lázeňský švihák 03

Ještě dlouho jsem přemýšlel nad setkáním se záhadným mladíkem, než jsem toho večera usnul.
Jeho nepříjemný pohled mě stále vyvstával před očima.
Opravdu by se chtěl prát, kdybych mu k tomu dal impuls. Kdo to vůbec je?
Pokud je to Markétin bývalý kluk, pak se musím jí zeptat na podrobnosti.
Nerad bych mu lezl do zelí. Ale zdá se, že s ní nic neměl, to by se určitě Markéta o něm zmínila.
Další možnost je, že o Markétu usiluje, a já mu jeho snahu překazil. V tom případě by snad nepoužil násilí. Rozhodně by tím ničeho nedosáhl.
Nebudu to teď řešit, hned zítra se Markéty zeptám.

Ráno u snídaně jsem Markétu marně vyhlížel. Zrzavá, ale v obličeji hezká servírka přede mne položila talíř se šunkou a vejci a popřála dobrou chuť.
„Ještě přinesu kávu,“ oznámila.
„Markéta tu není?“ zeptal jsem se, když odcházela od našeho stolu.
„Ne, teď má tři dny volna,“ odpověděla mi.

„Proč mi nic neřekla?“ uvažoval jsem si sám pro sebe. „Ani jsme si nesjednali další schůzku. Že by ji to po včerejšku omrzelo, nebo si všimla toho mladíka, který se motal kolem jejího domu?“ Otázek byla spousta, ale odpověď žádná.

Kdyby ty dva hezké večery měly být jen jakýmsi románkem, který nesplnil její očekávání, moc by mě to mrzelo. Bylo mi s ní moc hezky a při její neobvyklé terapii jsem omládl nejméně o dvacet let.
Ta změna byla tak rychlá, že si toho všimla i paní, která obsluhovala vany uhličitých koupelí. Dnešní špatnou náladu jsem ale zakrýt nedokázal.
„Copak, stalo se něco?“ zeptala se, když jsem po snídani začal absolvovat dopolední kolečko procedur.
„Každý den nesvítí sluníčko,“ řekl jsem jí na vysvětlenou a nahý vlezl do nerezové vany a ponořil se do příjemně teplé vody.
„Ale když jsem šla ráno do práce, byla obloha bez mráčků,“ kroutila nechápavě hlavou, stála nade mnou a snad přemýšlela, jak mi pomoci.

Za jiných okolností bych s ní zavedl hovor, možná i na lechtivé téma. Již včera jsem si všiml, že není zase tak stará, spíše naopak. Naložený ve vaně jsem studoval její postavu pod bílým pláštěm a když se sehnula pro osušku
a ukázala své opálené a hezky tvarované nohy, pomalu až ke kalhotkám, musel jsem uznat, že by by stála za to.
Naštěstí byla od vany dále, takže si nemohla všimnout toho, že mi začalo tuhnout přirození.

Ani dnes neopomenula ukázat další ze svých předností. Sehnula se k vaně a ponořila do lázně hřbet ruky.
„Nemáte ji moc studenou?“ zeptala se a na chvíli mi nechala nahlédnout do rozevřeného pláště. Že má krásné nohy, to jsem zjistil už včera, dnes mě přesvědčila o tom, že ani její prsa jsou hodná povšimnutí.
Dělá to úmyslně, nebo ne?

Jindy bych takové provokace okamžitě využil a určitě bych ji přemlouval na večerní procházku, ale dnes jsem na to neměl ani pomyšlení.
Stále mi vrtala hlavou Markéta.

Procedury toho dopoledne nebraly konce a po obědě jsme měli ještě jednu a to v tělocvičně.

Po návratu do pokoje, jsem se ještě rychle osprchoval a neprodleně vyrazil do ulic. Co nejkratší cestou jsem se vydal do vilové čtvrti.
Po několika minutách jsem stál před Markétiným domem s váhavým prstem na tlačítku domovního zvonku.
Už zase ze mě byl ten poblázněný stařec, který byl hrdý na to, že dobyl srdce mladé dívky, a že ona jeho city opakuje.

Stiskl jsem zvonek. Chvíli se nic nedělo, pak se pomalu otevřely domovní dveře a v nich stála ona. Markéta. Oděna jen v krátkých letních šatech sestoupila po třech schodech a dlážděným chodníčkem kráčela k brance.
Těch pár vteřin bylo pro mě nekonečných.
„Co tady děláš?“ přivítala mě ještě za brankou.
„Stýskalo se mi to tobě,“ choval jsem se jako malý kluk. „Proč jsi mi zapomněla říct, že máš volno?“

Otevřela branku, vzala mě za ruku a zatáhla k domu.
„Bylo mi včera s tebou tak dobře, úplně jsem ti zapomněla říct, že mám teď tři dny volna. Chtěla jsem tě jít hledat a omluvit se. To je dobře, že jsi přišel sám, pojď dál, táta není doma.“
Nemohl jsem se na ni ani v tu chvíli zlobit.

Teprve, když jsme zmizeli z dohledu případných zvědavců z ulice, vrhla se mi kolem krku a políbila. Opět jsem cítil ten mámivý dotek vlhkých rtů mladé dívky a její hbitý jazýček ve svých ústech.

„Pojď dál, odlož si, posaď se,“ švitořila, běhala kolem mě a chovala se jako malá holčička.
Nechtěl jsem tu chvíli kazit dotazy ohledně toho nepříjemného mladíka, a jen jsem ji vybídl: „Pojď si ke mně sednout.“
Nenuceně se posadila vedle mě, šaty nechala ledabyle vyhrnuté a ukázala tak své dokonalé nohy.

„Je mi s tebou moc dobře,“ schoulila se ke mně a položila mi hlavu na rameno.
Toto odevzdané gesto mě přesvědčovalo o tom, že mě má snad opravdu ráda. Co může být krásnějšího, než to, když se do vás zamiluje mladá holka.
Další vášnivý polibek to potvrdil. Sám sobě jsem se divil, kde jsem v sobě vzal tu energii, odkud se vynořily pomalu zapomenuté zkušenosti něžného mazlení.
Nenechavé ruce bloudily po jejím těle, tu stiskly prs, nebo pohladily hebkou kůži stehna.
Markétin zrychlující se dech neomylně nasvědčoval tomu, že je opět vzrušená a připravená se milovat.

Náhle vstala, uchopila mě za ruku a kamsi mě odváděla.
„To je moje království, kam jsem ještě žádného muže nevzala. Ty jsi první,“ otevřela dveře do svého pokojíku.
Silně jsem se nadechl a nasál vůni dívčího království. Ač již velká a dospělá měla na lůžku panenku v růžových šatičkách, na toaletním stolku plno šminek a lahviček.

Strčila do mě a povalila mě na postel, plnou různých polštářků a vonící jejím tělem.
„Lež, já za chvíli přijdu.“
Poté co odešla, slyšel jsem jen zvuk tekoucí vody a pak ticho.

Otevřely se dveře a v nich stála Markéta, úplně nahá.
Dokonalé tělo mladé dívky, tmavé rozpuštěné vlasy, dva roztomilé nepovislé prsy s trčícími bradavkami, dráždivý pupík, Venušin pahorek bez jediného chloupku, zvýrazňující rýhu jejího pohlaví.
Jedním slovem – bohyně.

Pomalým krokem se přibližovala k posteli.
Začal jsem si rychle rozepínat knoflíky košile.
„Počkej,“ vztáhla ke mně ruku. „Já sama.“
Sehnula se nade mnou a začala rozepínat jeden knoflíček po druhém.
Její dokonalá ňadra se mi houpala před obličejem. Samým vzrušením jsem ani nedýchal.
Následoval pásek kalhot, zip a kalhoty po chvíli padly vedle postele.
Nakonec uchopila gumičku slipů a já ležel na posteli úplně nahý, s mužstvím, trčícím do výšky.

Zřejmě asi nikdy neviděla nahé tělo stárnoucího muže, které k dokonalosti má už daleko, ale Markétu to vzrušovalo. Když se konečně vynadívala rozkročmo si na mě sedla, vzala do ruky úd a nasměrovala si ho mezi mírně rozevřené pysky.
S hlasitým vzdechnutím na něj pomalu nasedala a zvědavě se dívala, jak jí mizí hluboko v těle.
I pro mě to byl silně vzrušující zážitek. Plně jsem si vychutnával těsnost dívčí vagíny, pevně svírající peň údu.
Nakonec dosedla úplně, že to hlouběji už nešlo. Opět se nadzvedla, aby v příštím okamžiku nechala mé přirození zmizet v hlubině vagíny.
Vzrušení i rychlost pohybů začala nabírat na intenzitě, a místností se ozývaly mlaskavé zvuky zpocených těl.

Markéta z nenadání zasekla nehty do mých ramen a ustala v pohybech.
„Málem jsem se udělala,“ vykřikla a sesunula se ze mě.
„Já už budu taky za chvíli.“
Obrátil jsem ji na záda, stačila ještě rozevřít stehna a úd v ní znovu zmizel až po kořen.
„Můžu do tebe?“ stačil jsem se v poslední chvíli zeptat.
„Ne, prosím, ne. Nic neberu!“
Vytáhl jsem ho z ní a několika silnými výstřiky jí zasáhl prsa a břicho.

Leželi jsme vedle sebe a vydýchávali se ze vzrušení.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ osmělil jsem se a začal jí vyprávět o nepříjemném setkání s neznámým chlapcem.
„To je Zdeněk,“ dostalo se mi vysvětlení. „Ten blbeček mi nadbíhá, ale já ho nechci.“
„Tak mu to prosím tě vysvětli, nerad bych se s ním dostal do křížku,“ požádal jsem Markétu.
„Slibuju, hned jak ho potkám,“ uklidňovala mě. „Už na to nemysli, chci se ještě milovat.“

Obrátila se ke mně zády a vystrčila na mě zadeček.