V jednom domě, v jednom vchodě 01

Další povídka s otevřeným koncem. Je na Vás, vážení čtenáři, jaké ve své fantazii zvolíte pokračování. Přeji vám příjemné počtení a jen ty nejdivočivější představy.
Autor

Práce v domovním výboru má své klady, ale i nevýhody. Neměl bych si stěžovat. Do spolupráce mě nemuseli dlouho přemlouvat. Jsem již několik let sám, občas mám dlouhou chvíli, tak proč se nějak nerozptýlit.
Znám všechny nájemníky i majitele bytů v celém vchodě. Mám je totiž na starost.
Nejen že několikrát do roka roznáším různé pozvánky, vyúčtování a dotazníky, poradím, zařídím opravu, ale i občas se při svých pochůzkách nechám pozvat na šálek kávy, někdy i na skleničku něčeho tvrdšího.

Zrovna nedávno jsem uzavřel přátelství s majitelem bytu v šestém patře. Připíjeli jsme si tak dlouho na tykání, že jsem z toho následující den proležel na pohovce, se studeným ručníkem na čele.
Znal jsem všechny ženy ve vchodu. I tu osamělou důchodkyni ze třetího patra.

Žila sama a s radostí přivítala každou moji návštěvu. Snažila se mě pokaždé pohostit kávou a okamžitě otevírala láhev vína. Na chvíli zmizela v koupelně, aby se vrátila načesaná a navoněná, v rozhaleném župánku. Její snahy o sblížení se ale míjely účinkem. Povislá prsa a poměrně vrásčitý obličej ve mně nevzbuzovaly touhu po tělesném kontaktu.
To už by muselo být hodně špatně, abych jí rozhalil župan. Ale kdo ví?
Nikdy neříkej nikdy.

Zrovna tak jsem se snažil vyhýbat sousedovi, který bydlel na stejném patře, jako ona důchodkyně. Byl zhruba v mém věku, taky sám, jen se svým uštěkaným jorkšírem. Tomu sousedovi jsem se obzvlášť vyhýbal, neboť pitky s ním končily vždy tragicky.

V dalším patře bydlel důstojník se svou poměrně atraktivní manželkou. Ta byla mým nedostižným idolem. Bezdětná žena středních let, vždy perfektně upravená, vonící na dálku, ale nepřístupná. Věděl jsem, že její manžel je často mimo domov a ona že je sama doma.
Nebyla.
Někdy k ní chodila její kamarádka, stejně stará, stejně atraktivní jako ona. To by byla trojka, občas mě napadlo.
Chuť mě přešla v okamžiku, kdy se spolu loučily na chodbě, a netušily, že mohou být viděny. Zastihl jsem je při vášnivém polibku, kdy dokonce sousedka hladila své kamarádce pod sukní stehno.

Přesto se mi s touto sousedkou stala příhoda, kdy se mi pero postavilo k prasknutí.
Vše zavinila prasklá vodovodní trubka v jejím bytě. Byl jsem první, u koho hledala záchranu a pomoc. Po marné snaze zastavit vodu v bytě, neboť k prasknutí trubky došlo před bytovým uzávěrem, musel jsem vodu uzavřít v technickém podlaží.

„Pojďte se mnou,“ požádal jsem ji. „Budete mi svítit.“
Podal jsem jí baterku a sjeli jsme do přízemí. Po otevření poklopu vedle výtahové šachty, jsem slezl po žebříku do sklepení.
„Sviťte mi,“ požádal jsem ji.
Sedla si na bobek a namířila světlo do spleti trubek. Nebylo to poprvé, kdy jsem zavíral stoupačky, a tak jsem hned sáhl po správném uzávěru.
„Ještě mi posviťte na ten žebřík. Je tady mokro, abych neuklouzl.“
Sloupec světla na chvíli ozářil stupínky.

Podíval jsem se nahoru a ten pohled stál za všechny peníze. Sousedka tím, jak seděla na bobku s roztaženými stehny mi ukázala v plné kráse to, co ukrývala mezi nohama. Zřejmě byla zvyklá chodit doma bez kalhotek, a ty neměla ani nyní.
Před zraky se mi otevřela její kunda, mírně rozevřená, takže mi umožnila nahlédnout i trochu hlouběji. Pysky porostlé jemnými chloupky umocňovaly ten jedinečný pohled.
Po chvíli si to zřejmě uvědomila, rychle vstala, stáhla si šaty a přitiskla nohy k sobě.
Chvíli jsme tak stáli nehnutě. Ona na chodbě, já na schůdcích v technické šachtě.

„Co bude dál?“ zeptala se po chvíli mlčení. Byla rudá v obličeji. Určitě si uvědomila, že mi nevědomky ukázala něco, co neměla.
„Jak, co bude dál?“ nechápal jsem.
„Co teď budeme dělat?“ ozvala se znovu. Netušil jsem v tu chvíli, na co se ptá, tak jsem byl rozrušen její kundou.
„No, co s tou vodou?“
„Aha,“ došlo mi. „No co. Zavoláme na bytovou správu pro vodáky. Mám jim zavolat, nebo tu uděláte vy?“
Konečně napětí v kalhotách povolilo a tak jsem vylezl ze šachty.
„Vy jste Pepo takový šikula,“ pohladila mě po tváři. „Zavolejte tam vy. Určitě znáte telefonní číslo.“

Po čase se důstojnická rodinka odstěhovala. Manžel byl zřejmě převelen jinam. Ještě dlouho jsem míval před očima vzpomínky na rozevřenou kundu jeho manželky.

Nebyl by to život v paneláku, kdyby se stále něco nedělo.
V jednom z dalších bytů žili dva manželé. Ona byla slepá. No úplně slepá ne. Viděla prý všechno jen v matných obrysech. Občas se jí zrak na chvíli zlepšil, pak chodila i bez slepecké holi a bez vodícího psa.
O to, o co ji příroda ošidila na očích, to jí přidala na kráse. Její postava byla srovnatelná s postavami modelek a přiléhavé šaty, které nosila, jí ještě více zdůraznily beztak dokonalé tvary.
Když se procházela kolem domu, nejeden mužský pohled mlsně zkoumal její tělo. Když se ale pro něco sehnula a šaty kopírovaly dokonale její zadek, nekončilo to jen pohledy, ale řada mužů musela dát ruku do kapsy, aby tak zakryla vzdouvající se látku kalhot.
Co ale bylo na její postavě nejvýraznější, byla její prsa. Krásně tvarovaná, tvrdá, pěkná, jako by snad ani nikdy neměla děti.

Vzhledem ke svému zrakovému postižení se asi nemohla prohlížet v zrcadle a tak si ani nemohla uvědomit, jaký rozruch vyvolala tím, když si na tělo bez podprsenky oblékla tričko ze slabé látky. V tu chvíli si nemusela na sebe obléknout vůbec nic. Dokonalost prsů jí ještě navíc zdůrazňovaly tvrdé bradavky, které pod látkou trika trčely jako anténky.
Občas svůj domácí oděv vylepšila i přiléhavými legínami, a to tak přiléhavými, že se jí zařezávaly do rýhy mezi stehny a zdůrazňovaly tak Venušina hrbolku.
A právě, takto oblečená, zaťukala na mé dveře.

Okamžitě jsem poznal, že je to ona. Aby nehledala po hmatu zvonkové tlačítko, raději ťukala na dveře.
Trochu nevrle jsem vstal a šel otevřít. Abych se přiznal, občas chodívala s drobnými stížnostmi, které mohla vyřešit sama, nebo se svým manželem. Ale proč se tím zabývat, když měla ve vchodě někoho, jako domovního důvěrníka.

Otevřel jsem dveře a na chvíli oněměl. Nevěděl jsem, kam dříve s očima. Jestli se dívat na bradavky jejích prsou, nebo mezi nohy do míst, kde se jí zařezávaly těsné legíny.
„Neobtěžuji vás, sousede?“ zeptala se opatrně.
„Ne paní Váchová, co jste potřebovala?“
„Víte, to je na delší povídání,“ začala.

Většinou jsme se vždy bavili jen mezi dveřmi, ale tentokrát zahleděn na její postavu, jsem změnil plán. Byl jsem rozhodnut s ní být trochu déle. Pořádně si ji prohlédnout a nemít strach z toho, že odhalí mé vzrušení.
„Víte co,“ vyzval jsem ji. „Pojďte dál.“
„Můžu?“
„Samozřejmě.“
Podal jsem jí ruku, zavedl do obývacího pokoje a posadil do křesla. Stále fascinován bradavkami ňader, jsem od nich nemohl odtrhnout zrak.
„Můžu vám udělat kávu?“ zeptal jsem se zdvořilostně.
„Vy byste mi ji opravdu udělal?“ zeptala se udiveně.
„Proč?“ nechápal jsem.
„Já se bála, že vás budu obtěžovat.“
„Ne vůbec ne,“ odpověděl jsem. Za ten pohled na její kozy to stálo.

Na chvíli jsem se vzdálil do kuchyně, abych jí připravil kávu.
Když jsem ji položil na stolek, uchopil jsem ji za ruce, abych je navedl k šálku.
„Nemusíte, já trochu vidím, ale hlavně se orientuju podle hmatu.“
A opravdu, po několika dotecích na stolku a podšálku, neomylně uchopila ouško hrnku a napila se.
„Je dobré,“ pochválila ho.

„Můžu se taky na něco zeptat?“
„Prosím.“
„Jak se orientujete podle hmatu?“ zajímalo mě.
„Vás to zajímá?“
„Zajímá.“
„Jak jsem vám říkala, vnímám obrysy. Pak už stačí si jen předmět ohmatat a představit si ho. Tak například. Vás vidím jen v obrysech. Abych si udělala lepší představu, osahám si vás. Můžu?“
„Můžete.“

Vztáhla ke mně ruce a lehce se mi dotkla tváří. Prsty začala prozkoumávat můj nos, uši, vlasy.
Rukama se vrátila na můj krk, osahala mi ramena, uchopila látku trička a promnula si ji mezi prsty.
„Barvu nepoznám, ale máte tričko ze slabé bavlněné látky.“
„Souhlasí,“ potvrdil jsem.
„A taky jste neoholený,“ dodala.
Jen jsem kroutil hlavou.

V tu chvíli mě napadla bláznivá myšlenka. Při ní se mi nahnala krev do hlavy a já cítil silné bušení spánků. To co mě napadlo bylo šílené.
Z toho mohl vzejít pořádný průšvih, ale touha byla silnější než rozum.
Hluboce jsem se nadechl a vydechl.

„Můžu si to taky vyzkoušet?“ zeptal jsem se opatrně.
„Co vyzkoušet?“ zeptala se nechápavě.
„No… vyzkoušet hmatem, kdybych byl slepý… jestli bych taky tak neomylně poznal na co sahám.“
„To byste ale musel zavřít oči,“ poučila mě. „Jinak to nemá cenu.“

„Mám je zavřené,“ zahlásil jsem a vztáhl ruce proti jejímu obličeji.
Po jejím vzoru jsem jí osahal tváře, oči, uši, vlasy.
„Tak co?“ zeptala se.
„Jo. Můžu dál?“
„Můžete,“ řekla potichu.
Osahal jsem jí krk a sjel rukama na ramena. Oči jsem měl stále zavřené.
„Nešvindlujete?“ zeptala se.
„Ne,“ potvrdil jsem.

Teď, nebo nikdy. Zvítězila zvědavost a tak trochu i vzrušení, které se dostavilo před tím, než jsem se odhodlal k dalšímu průzkumu. Oběma rukama jsem sjel na její hrudník a neomylně pokračoval směrem dolů od klíčních kostí.
Po chvíli jsem na prstech ucítil začínající oblost prsů. Dlaně sjely ještě níž a já konečně ucítil tvrdost bradavek.
Konečně jsem se jen nedíval, ale ty rozkošné kozy jsem cítil na dlaních.
Mírně jsem je zmáčkl.
„To jsou prsa,“ vydechl jsem.
„Co to děláte?“ ozvala se po chvíli. Uchopila mě za obě ruce. Čekal jsem, že je chce z prsů odtáhnout, ale ona jen hluboce vydechla, a mé ruce si k ňadrům přitiskla ještě více.
„Jsou krásné,“ promnul jsem je znovu. Dole jsem cítil neodbytný tlak ztopořeného údu na látku slipů.
Chvíli jsme tak seděli proti sobě, já s rukama na jejích ňadrech, ona s rukama přitisknutýma na mých, jakoby v obavě, abych je snad nepustil.

První se vzpamatovala ona. Ruce jí padly podél těla a přidušeně se zeptala: „Proč?“
„Nevím. Asi proto, že mě to vzrušuje. Vy celá mě vzrušujete. Omlouvám se, jestli vám to bylo nepříjemné.“
„Ne… já už dlouho… manžel mě nechce… bylo to moc hezké… já dneska nemůžu,“ zajíkala se.
Nechápal jsem co nemůže.
Prudce vstala a hledala hmatem cestu na chodbu.
„Dnes to opravdu nejde… nejsem umytá,“ omlouvala se a držela kliku bytových dveří.

„A co jste vlastně potřebovala?“ stačil jsem se ještě zeptat, když otevírala dveře výtahu.
„To počká, já ještě přijdu.“
Díval jsem se, jak se za ní zavřely výtahové dveře a ve skleněném průzoru jsem sledoval klec sjíždějící dolů.

Vrátil jsem se do bytu, sedl ztěžka do křesla a v hlavě mi stále hučelo z neskutečného zážitku. Na dlaních jsem stále cítil její velká prsa s tvrdými bradavkami.

Náhle mi cinkl mobil položený na konferenčním stolku.
Rychle jsem po něm sáhl v domnění, že mi posílá důležitou zprávu.
Byla tam zpráva na WhatsAppu od důchodkyně ze třetího patra.
„Přeji hezký večer. Nechcete přijít na kávu?“