„Lady, váš čaj,“ servíroval komorník Samuel na malý stolek dopolední zákusek.
„Děkuji,“ odtušila žena opodál si v křesle čtoucí noviny. Pro potěchu mužského oka měla přehozenou nožku přes nožku a svůdně tak odhalené až po kolena.
Komorník s úklonou zmizel, stejně jako služka obden donekonečna utírající prach na obrazech, všemožných soškách a sbírkách umění zámožného majitele zámku.
Žena se zasnila. Měla dnes naplánovaný jiný denní program, rozhodně příjemnější než je dopolední čaj, ale i ta příroda se proti ní spikla a od rána pršelo. Co pršelo… lilo jak z konve. V tomhle někam jet? To je přímo o zdraví!
Napila se čaje a po chvíli se cítila malátná a ospalá. Za okamžik usnula a tělo se jí svezlo v křesle na stranu.
***
Allien De Rosswell, příslušnice starobylého šlechtického rodu Rosswellů se provdala za lorda Leona Meningococa, ale rozhodně ne z lásky, jako spíše z vůle a přání rodičů. Jde přece o čest rodiny a nelze se vdát za jen tak někoho. Lord Meningococ měl všechno. Patřičný rodokmen, jmění… no věkový rozdíl třicet let nebyl příliš ideální, ale zplodit dědice určitě zvládne. S mladou žínkou v posteli jistě úplně ožije. Allien do manželství pochopitelně vstupovala jako nezkušená panna, takže efekt byl úplně opačný. Pokud si v loži neporadí sám Leon, nepomůže mu nikdo.
Žár a krása mladého těla ale opravdu zafungovaly jako afrodiziakum a novomanželé dokončili svatební den úspěšným tělesným spojením. Zakrvácené prostěradlo budiž toho důkazem.
Všichni tak byli spokojeni, až na nevěstu. Ta o věneček přišla v bolestech, nic příjemného necítila a představa, že tato muka musí vydržet do doby než otěhotní, ji přímo děsila.
Nebylo toho však třeba. Druhý den se k ní manžel choval sice s úctou a galantností, ovšem zároveň zvláštně odtažitě a předložil jí k podpisu jistý dokument.
Text přelétla očima.
„To myslíš vážně, drahý?“
„Naprosto, my dear,“ muž jí důsledně vykal a Allien to mátlo. Co to všechno má znamenat?
Nakonec ale papír podepsala.
Až později pochopila, co to znamená. Žila ve zlaté kleci, mohla vše a zároveň nemohla nic. Jako mladá a plná energie se rozhodla vybudovat a žít si život podle svého. A to také udělala.
***
Allien se probrala a ke svému zděšení zjistila, že visí za svázané ruce (i když nohama se dotýkala země) ve sklepení zámku, kde za svůj život byla snad jen párkrát. Sklepy a temné podzemí nebylo nic pro ni. Co by tam také koneckonců dělala? Napjaté lano přes kladku držel v ruce Thomas, sám velitel ochranky zámku, skupinky urostlých chlapíků, jež procházeli parkem a kontrolovali osoby u vjezdové brány. Hrůzu Allien ještě navyšovala skutečnost, že je nahá!!! Jaká to potupa a ponížení! Kromě Thomase tu ale naštěstí nikdo jiný nebyl… vlastně ano, byl a před její zrak předstoupil manžel. Neusmíval se, ani nemračil. Měl neutrální výraz, což ji ovšem o to více děsilo. Cítila napětí v zatuchlém vzduchu podzemí.
„Co to má znamenat?“ vyjekla zoufale.
„Zeptám se jen na jedno. Proč?“ řekl Leon, aniž hnul brvou.
„Co proč? Nerozumím, na co se ptáš? Co jsem udělala?“ nechápala Allien.
Leon vytáhl z kapsy složený list, rozložil ho a popošel blíž, aby spatřila text. „Vidíte svůj podpis, lady? Ptám se proto znovu. Proč?“
Allien bylo na omdlení. Pochopila, na co se ptá, jen nevěděla, jak z toho vybruslit. Bohužel ji nic nenapadlo. Lord pokračoval v hovoru.
„Vše co jste chtěla, jste dostala. Za to jsem nepožadoval nic jiného než věrnost. O té se tu bavíme, jak už je vám jasné. A tu věrnost jste mi stvrdila vlastnoručním podpisem.“
„Byla jsem k ní přinucena,“ vyhrkla Allien.
„Ano? Nepamatuji se, že byste se před podpisem ptala, co se stane, nebudete-li souhlasit,“ odvětil Leon sladce. „Tím, že jste to podepsala ze svobodné vůle, očekával jsem, že svůj závazek dodržíte. Bohužel, zklamala jste mne, drahá lady.“
„Netušila… nevěděla jsem, k čemu se zavazuji. K doživotnímu celibátu!“ vybuchla Allien v naději, že tak obhájí svůj mravní poklesek.
„O upírání si milostného života tam není ani zmínka,“ podivil se Leon. „Dveře mé ložnice vám nikdy nebyly uzavřeny, má drahá. A věřte, že mnohokrát jsem čekal, kdy se otevřou a v něm stanete vy, vaše křehká krása oděná v lehké, jak z pavoučích vláken utkané noční košilce.“
„Tvé dosavadní chování neodpovídá mé představě o zájmu, vidět mě ve své posteli. Tak to vidím já,“ oponovala Allien. „A zkrať už mé utrpení. Mám ruce vykloubené… a je mi zima.“
Lano jen nepatrně povolilo a Allien neušel lehký úsměv Thomase při pohledu na ni. Uvědomila si znovu svoji nahotu a zrudla. Prsa, klín, zadek, nohy… vše co má být ve slušné společnosti zakryto, tu nabízí jak na podnosu. A ještě před obyčejným sluhou!
„Nechci vás trápit! Odpovězte jen na moji otázku,“ opakoval lord. „Nenuťte mě použít sérum pravdy vyvinuté ve Scotland Yardu pro zatvrzelé zločince. Pravdu se sice dozvím, ale ty vedlejší účinky. Jistě jste si všimla našeho zahradníka jak je pomalý a natvrdlý, nebo komorná Lisa, co někdy po ránu pajdá jak kachna, to jsou vedlejší neblahé účinky.“
Lord samozřejmě lhal. Zahradník byl prostě mentálně lehce zaostalý a Lisa? Ta šukala na zámku s kdekým a někdy holt to s počtem milenců za jednu noc přehnala. Jinak běhala jak čiperka.
Na Allien to ovšem zapůsobilo tak, že se rozhodla mluvit.
„Svatební noc byla tak příšerná, že jsem se bála to zakusit podruhé. Podpis toho papíru jsem brala s úlevou, že po mě už nic nebudeš chtít, což se i nakonec vyplnilo. Jenomže pak jsem začala pociťovat touhu po dotecích, něze, lásce. A James byl ten pravý. Mladý, úslužný, urostlý… prostě v mých očích ten, kdo ukojí mou touhu a probudí ve mně vášeň, která je ve mně po mé první noci hluboce zasutá. A on to učinil. Ukázal mi, že je to jen otázka přístupu muže k ženě. Že muž umí být citlivý, empatický, drsný a dominantní, ale zároveň jemný a láskyplný. Plnil jen moje příkazy. On je naprosto nevinný,“ vyprávěla Allien, napnuté lano povolilo a ona se svalila na zem.
„To se ještě uvidí,“ odtušil Leon. „Zatím si odpočiňte, má drahá, čeká vás mnoho práce, he, he. Thomasi, postarej se o její pohodlí.“
„Jak si vaše lordstvo přeje,“ řekl muž, vzal Allien do náruče a kamsi odkráčel temnou chodbou. Žena se nijak nevzpouzela. Víc pohany již snad zažít nemohla. Leon zatím zamířil ke schodišti.
***
James Senna byl rozladěn lordovou návštěvou. Byla nečekaná a nevhodná. Právě byl v důvěrném rozhovoru se svojí manželkou Maggie a ta si rychle upravovala sukni, jež měla ještě před chvíli vyhrnutou, jak rozkročená stála u stolu, ležíc na něm břichem a manžel ji důkladně šukal dlouhými šťouchy s prudkým přírazem na konci. To ho vždy cítila hluboko v sobě, což jí činilo nesmírnou rozkoš. Tření bylo silné a výplň maximální a z pochvy jí vytékaly šťávy v celých praméncích a stékaly po stehnech dolů. Už skoro by se byla odbavila, nebýt příchodu jejich pána, lorda Meningococa.
„Čím vám mohu posloužit, vaše lordstvo?“ klaněl se James. Že by za ním osobně přišel do jeho příbytku si nepamatoval. Na všechno měl sluhy. Nyní však přišel zcela sám, zasmušilý a vážný.
„Promluvíme si jako dva muži. Tvá žena bude tak laskava a nechá nás o samotě,“ řekl lord a šel do bytu. Jelikož Sennovi obývali jen dva pokoje, kuchyň a ložnici, Maggie musela byt opustit. Muži osaměli.
James byl ve střehu. Lord byl nezvykle důvěrný a přitom tajemný jak pověstný hrad v Karpatech. O co může jít?
„Víš, jak dlouho pro mě pracuješ?“ zněla první otázka.
„Ano. Nějakých osm let,“ odvětil James.
„A protože jsem s tebou spokojen, jsi tu doposud. Skvěle ovládáš stroje, jsi spolehlivý, loajální a když je potřeba i mlčenlivý. Oba víme, o čem mluvím,“ pokračoval Leon. „Ovšem něco se změnilo a já chci vědět kdy a proč? Proč spolehlivý služebník poruší svojí věrnost.“
James se ošil. Netušil o čem lord mluví a hlavou se mu honilo všechno možné, jen ne to hlavní. Lord jeho rozpaky chvíli pozoroval, než řekl. „Napovím ti. Allien.“
James jako by dostal ránu palicí a všechno mu to ihned došlo. Navzdory jejím slibům, že se nikdo nic nedozví, je to venku a jeho už nezachrání ani svěcená voda. Bude se škvařit v pekle, ale předtím zažije ještě peklo na zemi! Rozhodl se hrát s otevřenými kartami.
„Řekl jste, že se pobavíme jako muž s mužem,“ řekl s otázkou a když lord přikývl, dodal. „Vypovím vše, ale požaduji, aby se to nedozvěděla moje žena.“
„To ti nemohu zaručit. Snad sis naivně nemyslel, že to to jen tak projde? Ale budiž, pokusím se tvůj trest vysvětlit jiným proviněním. Víc nečekej.“
James svěsil hlavu. Lord má pravdu. Posral si to sám kvůli tý děvce Allien….
„Stalo se to jednadvacátýho března,“ začal James vyprávět. „Zajížděl jsem váš nový vůz Silver Ghost a lady Allien mě požádala o zavezení do města. Už cestou se mi svěřovala, jak trpí samotou a osamělostí, což právě kompenzuje nákupy. Po nákupech mě vzala na oběd a jelikož jsem ten den neměl na sobě uniformu, náhodně potkaným přítelkyním mě představila jako svého vzdáleného příbuzného. Dámy pak spolu klevetily a poseděly nad číškou sherry, znáte to… jedna z dam mě dokonce kontaktovala očima a snad tak sváděla… nevím… nemám s tím zkušenosti. No a při cestě zpět, lady Allien, rozkurážená alkoholem, se mě ptala na dosti osobní věci… dotýkala se mě na… Zabočil jsem na polní cestu u Rashburry mezi husté keře a na zadním sedadle vozu jsme spáchali hřích. Lady byla s mým… ehm… konáním spokojena. Zavázala mě k přísnému mlčení, nicméně vyžadovala… to… při každém výjezdu do města. Později za mnou i někdy zašla do dílny, takže asi tam nás někdo viděl.“
„Ano viděl a informoval mne,“ pokýval hlavou lord. „Jsi-li tak dobrý v posteli, jak to, že ještě nemáte děti?“
„Jsem neplodný,“ zesmutněl James. „Nikdo to neví… tedy doteď. Maggie doufá, že brzy obtěžká a netuší, že chyba je ve mně. Netuším, jak z toho ven. A k tomu ještě tohle…“
„Takže si svůj… ehm… úd nechával v mé ženě při výronu?“ dorážel lord.
„Sama to chtěla… nohama mě svírala kolem pasu… ani to nešlo jinak… nic z toho ale nebude… nemusíte mít obavu,“ pravil James se slastnou vzpomínkou na její štíhlé nohy ovinuté kolem pasu a steny „udělej mi to… vypusť to do mě… chci to cítit… všechno… všechno mi dej.“
„Vůbec nic nechápeš. Žes v ní nic nezasel, neznamená, žes ji nezneuctil. Urozený člověk může spát jen se sobě rovným. Anebo šlechtic může souložit s poddanou, nikdy ne naopak. Tak to je, ale to ty nikdy nepochopíš,“ hřímal lord. „Ještě dnes odjedeš na mé venkovské sídlo v Country. Ženu pošlu za tebou později. Má tu práci a nemám za ni náhradu.“
Lord opustil byt Sennových v klidné náladě. Vydal pár pokynů Thomasovi a zamířil za Allien.
***
Allien ležela na širokém lůžku ve střídmě zařízené komnatě. Že je stále v podzemí, poznala dle malého okénka u stropu. Kromě lůžka tu byl stolek, židle, skříň a za paravánem malá dřevěná vana a klozet.
„Co to je, vězení?“ obořila se na manžela, jež ji později navštívil. „Mám snad nějaká práva! Jsem urozeného stavu…“
„Nemáš a nejsi nic,“ odtušil Leon a začal ženě tykat. „Tvá rodina tě za tu nevěru zatratí, to mi věř a je jen na mé vůli, jak s tebou naložím.“
Allien změnila taktiku. Místo hádek a křiku zvolila strategii pláče, smutku a pokory.
„Proč ty jsi mě nikdy nenavštívil v mé ložnici?“ zeptala se. „A k čemu ti byl a je ten zatracený papír o věrnosti, co se s ním stále oháníš? Ničemu nerozumím.“
„Ten list je starodávný zvyk rodu Meningococů, aby se zabránilo smíchání cizí krve s naší urozenou a rodová linie tak zůstala čistá a neposkvrněná.“
Allien se ušklíbla. „A dodržel to někdy někdo… myslím v minulosti? To se přece nedá zjistit.“
Leon zpřísněl.
„Co si myslíš? Jistě, že každá žena, jež to podepsala, zachovala svému muži věrnost! Která to odmítla, nebyla hodna dát muži jména Meningococ potomka. Všechny děti byly sice zabezpečeny, ale rodový majetek a jméno nepřevzaly. A že jsem tě sám nenavštívil? No…“ zrozpačitěl. „Je to dáno věkem. Já sám si ten rozdíl uvědomuji. Nechtěl jsem tě obtěžovat za účelem plození dětí, které by třeba nevyšlo. Že bychom se milovali z lásky, se taky hovořit nedalo. Nemám už… ehm… erekci na povel, a tak jsem tomu nechal volný průběh. A pravda,
nějak mě nenapadlo, že i tak se tě chtíč zmocní a dovede až k nevěře a porušení slibu.“
Allien i Leon si stejně o podpisu listiny mysleli svoje. Neměla žádnou právní váhu a šlo spíš o tradici. A ženy, obtěžkané dejme tomu kuchařem či lokajem, které ale i tak spaly se svými urozenými manžely, měly jednoduché namluvit jim jejich otcovství, byť nakonec porodily pancharta.
„Jaký bude můj osud nevěrnice?“ špitla tiše Allien.
„To záleží na tobě… jaká budeš ke svému manželovi,“ odvětil Leon, objal ji a políbil.
Allien nejprve ztuhla a chtěla se odtrhnout, ale pak jakoby zjihla, otevřela rty a nabídla mu svůj jazyk pro vášnivé líbání.
***
Komorník Dalton kráčel chodbou s tácem, na něm dvě číše z broušeného skla a láhev červeného vína Roxton ´88, došel ke dveřím, odsunul do strany kryt kukátka a na loži spatřil nahou kopulující zadnici mezi roztaženýma nohama. Jeho lordstvo právě oblažuje svou manželku. Madam Allien za hřích stála, to ano. Skvělá postava, pěstěný obličej, ruce, krásně tvarované nohy a zadeček jedna báseň. Jako sluha neměl pochopitelně žádný přístup do blízkosti paní a musel se spokojit jen s její přítomností a plněním vyslovených přání. O její nevěře s řidičem Jamesem věděl. Často je vídával souložit na zadním sedadle automobilu, ale i v jiných pozicích, ale mlčel. Nebyla to jeho věc. Kdo to nakonec lordovi prozradil, nevěděl.
A nyní, když to prasklo, naznačilo jeho lordstvo, že věrní služebníci mohou smočit rákos v hájemství dosud zapovězeného rybníka. A na to se těšil. Nyní si s ní zaskotačí jeho pán, pak ti ostatní. Ale i kdyby byl až ten úplně poslední, stále to bude krásná, vnadná, byť rozmrdaná, madam. Po krátkém shlédnutí manželské soulože, zakryl kukátko, postavil se stranou a strnul v postoji nehybné sochy.
„Ah… Leone… ano… jsi tak tvrdný… oáááách… již budu,“ sténala Allien hlasitě nad zrychlujícími přírazy. Muž se opravdu snažil ji uspokojit a dařilo se mu to. Erekce sice opadala, ale stihl ji přivést k orgasmu a pak už se odbavil i on a naplnil jí dělohu semenem. Před tím se dlouho líbali, pak laskal její skvostná plná prsa a nakonec mu Allien sála úd a podařilo se jí dostat ho do tvrdého postoje. Leon byl v pokušení vylízal jí klín, ale obával se ztráty pevnosti údu a raději na ni vnikl a hned začal přirážet. Allien kupodivu zvlhla skoro okamžitě a byla to příjemná oboustranná slast a rozkoš. Proč si takto neužívali dřív?
„Ach, drahý, bylo to krásné,“ cítila se Allien šťastná a uspokojená a mazlivě ho hladila rukou po hrudi hustě porostlé prošedivělým ochlupením. Měla ráda tyto mužné typy.
I Leon byl spokojen, leč vše bylo nutné dovést do konce. I trest. Navzdory všemu, co si sám myslel o tradici, rodu atd. Chvíli ji nechal rukou hrát si s jeho údem, který nejevil známky života, pak vstal a jal se oblékat.
„Vstoupí Dalton,“ řekl ženě, „Chceš aby tě viděl nahou, nebo se oblékneš?“
Allien se rychle přioděla, než vešel sluha s vínem, položil ho na stolek s úklonou se vzdálil.
„Je čas si připít, má drahá,“ podal ji Leon pohár.
„Na co?“
„Na nový začátek,“ zadeklamoval Leon slavnostně. Allien to nechápala, ale mlčela a napila se. Po chvilce zvadla, usedla na lože a tvářila se, řeklo by se, přihlouple.
Venku řekl Leon Daltonovi: „Je vaše. Ale! Žádné násilí, žádné vniknutí! Jen si s ní pohrejte. Prášek ve víně funguje asi dvě hodiny,“ odcházel pryč. Ať je to jak chce, byla to nevěra a zrada. Tradice je tradice a měla by se dodržovat. Je tedy nutno hledat jinou partnerku pro splození dědice. A čas tak rychle ubíhá.
***
Dalton vstoupil do místnosti a jal se svlékat kabát. Allien tupě zírala před sebe, pak na něj a roztála v úsměvu. „Chceš se potěšit, viď?“
A jak k ní přistoupil s ocasem vyjmutým z kalhot, hned po něm chňapla rukou a zasunula si ho do pusy a mazlivě cumlala, olizovala a sála.
Když přišel sloužící John a spatřil hekajícího Daltona a lady Allien sající jeho ocas a rukou mu jemně hnětoucí koule, hned se mu pták postavil a už si rychle stahoval kalhoty a postavil se vedle.
Žena je teď kouřila střídavě, muži jí zatím stáhli šaty, aby se mohli potěšit jejími prsy, které pak i potřisnili svými výrony semene.
Nahá Allien nakonec ležela na zádech, obklopena řadou mužů s vytaženými ocasy, která sála, honila a sama zakoušela slast z lízání klína… bylo to krásné a slastné, leč po asi dvou hodinách se jí začaly klížit oči a pomalu upadala do silné ospalosti a hlubokého spánku.
Mužské služebnictvo nahradily ženy, které madam v pojízdném vozíku odvezly pryč a jiná služebná zde uklidila a zametla veškeré stopy dění. I pozorovatel v tajné místnosti za obrazem byl spokojen. Dle lordova příkazu muži ženu nijak nezhanobili a podařilo se mu pořídit řadu snímků fotografickým aparátem Kodak na svitkový film dovezený z Ameriky. Jako usvědčující materiál ženiných choutek více než dostačující.
