Otevřela oči, nepříjemné světlo ji píchlo do očí. Opatrně se pootočila, aby viděla aspoň trochu z okna ven. Vítr kýval větvemi stromů bez listí, na parapet bušily kapky deště. Vzpomněla si na včerejšek. Byl stejně hrozný, jako se zdál být ten dnešní den. Marek ji pořádně naštval a bylo úplně jedno, že měl pravdu. Pohádali se a on za sebou práskl dveřmi s tím, že s ní tedy končí. Prý, že s tak prolhanou ženskou už dál nehodlá být a že ze sebe nenechá další roky dělat vola. Teď ji to začínalo mrzet, protože zjistila, že ho má nejspíš ještě radši než Honzíka, chyběl by jí moc. Jenže Honzík byl miláček, i když občas trochu divoch. Ale to Mára taky.
Ještě chvilku bezmyšlenkovitě koukala z okna na šedivou oblohu. Nakonec se rozhodla, že si udělá alespoň kafe, aby se trochu probrala. Cestou do kuchyně si vyzvedla v koupelně zubní kartáček, vytlačila na něj trochu pasty a postavila se k plotně. Zatímco se hřála voda, nasypala si do šálku trochu instantní kávy a ve skříni našla croissant ze včerejška.
Posadila se se šálkem kouřící ne příliš dobré snídaňové kávy ke stolu, přežvykovala okoralý croissant a v hlavě se jí začaly honit všelijaké chmurné myšlenky.
Chvilku uvažovala, jestli je to tím depresivním počasím nebo včerejší hádkou, ale pak usoudila, že za to všechno stejně může ten hajzl Vojta, i když přiznávala, že to s ním měla rozseknout už dávno a nenechat se vydírat kvůli bydlení. Už si to v hlavě promítla nejmíň stokrát a bylo to tady zas.
Stokrát si už vyčetla, jaká byla hloupá husa, že se od něho tenkrát po maturitě nechala sbalit. Teď už jí bylo padesát, jemu dost přes šedesát. Rozvedla se s tím neřádem už před deseti lety. Začalo to tím, že jí vynadal, že přišla do jiného stavu hned při prvním sexu, přitom mu říkala, že nebere antikoncepci. Neměla důvod. Jenže přišla do jináče hned a Jonáš se narodil, když jí bylo sotva dvacet. Tlačil na ni, aby si to nechala vzít, ale aspoň tenkrát si prosadila svou. To ještě netušila, že on není tak prachatý, jak vypadal, ale že jen utrácí peníze, co mu zbyly po tátovi. Jonášovi byly sotva tři roky, když zjistila, že ten chlap honí ženské, kde se jen dá. Byla by se nejradši rozvedla hned, ale byt byl jeho a ona sama neměla kam s Jonášem jít. U rodičů v bytě už bydlela starší sestra i s manželem a jejich holčičkou. Aspoň, že si dálkově dodělala ekonomku a že mluvila perfektně německy. Měla kliku, že sehnala skvělou práci a za hodně peněz k tomu.
Jonášovi bylo sotva deset a už pochopil, jaký je táta hajzlík a jak na ně kašle. Vrchol nastal, když jí po dvanácti letech manželství vybral všechny peníze z jejího účtu a svůj účet, ke kterému také mohla, zrušil a převedl jinam. To se tenkrát málem do krve pohádali, protože se okamžitě chtěla rozvést a on pak tvrdil, že ty dva milióny jsou kompenzace za kvartýr, na který nikdy ničím nepřispěla. Zase byla na dně a trvalo jí dalších pár let, než se ho zbavila.
Ještě, než se rozvedli, přišel na to, že ona už nějaký ten rok píchá s kolegou z práce.
Začalo to dost dlouho před jejím rozvodem, když byli u mateřské firmy v Německu.
Oslavoval se nějaký velký kšeft, který ona pomohla zařídit, něco se vypilo a skončila u něho v pokoji. „Bože, on byl tak hrozně hodný, i když v posteli to tedy žádná hitparáda nebyla,“ pomyslela si a ukousnula další kousek croissantu. „On to zkrátka nikdy nedal dvakrát za sebou a já bych byla tak ráda pokračovala, a to byl ještě navíc skoro bez fantazie,“ zavzpomínala na kolegu. Musela si připustit, že Vojta byl v tomto ohledu opravdu borec, ale sebevědomě si přiznala, že ona sama není horší. V prvních letech s Vojtou vyzkoušeli snad všechno, co lze v sexu vymyslet a proti mysli jí nebylo nic.
Pak se její myšlenky vrátily k bývalému kolegovi. Trvalo to s ním dost dlouho, jenže z ní pak udělali šéfovou a jeho vyhodili. Prostě byl moc měkký a ona měla úspěchy. Bylo jí ho líto, ale naštěstí chytil docela super džob v Plzni, jenže se tam i s rodinou odstěhoval. Stejně byl odtud.
Vojta u nich už dávno nebydlel, ale trvalo ještě dlouho, než se konečně rozvedli. Ten syčák se jí ještě vysmál, protože za ten byt mu podle soudního rozhodnutí musela vyplatit další dva milióny, ale už do něj aspoň nesměl ani páchnout. Vydělávala hodně peněz, takže to unesla a zůstala v bytě sama s Jonášem. Asi rok po rozvodu se u ní ještě jednou zastavil kvůli nějaké byrokracii a neodpustil si další útok: „Abys věděla, tak takových, jako jsi ty, jsem vošukal aspoň stovku, krávo jedna blbá. A ta tvoje firma musí být pěkně v prdeli, když tam nechají šéfovat takovou naivní blbku, jako jsi ty!“
To bylo to poslední, co od něho slyšela. Aspoň že mu stihla říct: „Ty tlustej, plešatej chudáčku! Nikdy jsi nic neuměl ani nedokázal, leda tak zblbnout mladý holky, jenže když poznaly, co jsi zač a že máš holou prdel, tak tě do ní koply! Kdyby nebylo tady Jonáše, tak jsem s tebou skoncovala už dávno! Radši vypadni, ať tě už nevidím! Za chvíli se tě žádná už ani klackem nedotkne!“
Jonáš by ho byl zmlátil, ale Vojta za sebou zabouchl dveře a ona Jonášovi domluvila, ať se na něj vykašle. Všechno to tenkrát taky slyšel Honzík, který u nich tou dobou už bydlel. Oba ji pak s Jonášem uklidňovali, a nakonec šli tu definitivní tečku za rozvodem společně oslavit.
Honzík byl Jonášův nejlepší kamarád, jenže když bylo klukům asi deset, tak se Honzíkovi rodiče rozvedli a on se s mámou odstěhoval do Opavy, odkud ona byla. Potkali se zase až na studiích. Oba na stavárně, ale každý dělal trochu jiný obor. S Jonášem měli třípokojový byt, a tak vzali Honzíka bydlet k nim. Byl to bezva kluk, zkrátka konečně si užívala pohodu. Žádný domácí stres.
Jenže, když se letní semestr pomalu chýlil ke konci, stala se věc, která jí úplně změnila pohled na život. Její rodiče měli chatu na Sázavě, kam jezdívali jen zřídka a se sestrou se snadno domluvila.
Jonáš si po maturitě koupil starou ojetou Fabii, na kterou mu přispěla nejen ona, ale i babička s dědou a občas tam vyrazili i s Honzíkem. Kluci měli před sebou první zkoušky, rozhodli se, že víkend stráví tam a že ji berou s sebou. Ráda a dobře vařila, takže souhlasila. Býval to tam pro ni relax. Koneckonců, vždycky tam bylo hezky. Mládenci se jeli projet na kole a ona se šla projít do lesa. Jenže si zvrtla kotník a záhy se vrátila se chaty. Jonáš s Honzou dorazili o necelou hodinu později a nevšimli si, že ona je už doma. Vytáhli si z lednice lahve piva, posadili se na terase a začali se bavit.
„Tvoje máti tady není, ale dveře nechala otevřený, ještě, že to tu nikdo nevykradl.“
„Tady se moc nekrade, dveře necháváme odemčené často.“
Chtěla se k nim přidat, pivo by si byla ráda dala také. Byla v hořejším patře v malé ložničce, kotník si obalila octovým obkladem a z otevřeného okna najednou zaslechla Honzíka: „Stejně je tvoje máti neskutečná kočka. Pokud vím, tak je jí akorát čtyřicet, ne? Tak na to teda nevypadá ani náhodou. Když jsem tuhle koukal, jak je sexy v těch leopardích bikinkách, napadaly mě všelijaký věci. Už v zimě se mi děsně líbily ty její nohy. Takový štíhlounký kotníky a krásný lejtka! Do práce chodívá většinou v takových vypásnutých kostýmcích. Šéfová, ne? Představoval jsem si, kam asi ty nohy pod tím kabátem nebo pod sukní vedou. Ty její šaty nebo kostýmky ji obepínají tak, že kozy úplně božsky vyniknou! Jakto, že nemá žádnýho chlapa? Nebo má?“
„Nekecej, že se ti moje máma líbí tak, že by sis s ní něco začal? A co tvoje Monika?“
„Monika byla fajn, ale na tvojí máti nemá ani náhodou. Představoval jsem si, jaký by to s ní asi bylo v posteli.“
„Ty seš teda debil, Honzo! Ty bys fakt chtěl vojet mojí mámu?“
„Kdyby mi to dovolila, tak hned. Tebe to nikdy nenapadlo?“
„Hele, po pravdě, že je to kost, to vím taky, ale taky je to moje máma, takže ani náhodou. To bych nedal. To přeci nejde.“
„Ale nevadilo by ti, kdybych to chtěl zkusit?“
„Zkusit to můžeš, ale jsi magor. Je skoro o dvacet let starší a mě z toho vynech.“
„Mně furt nejdou z hlavy ty její stojací kozy v těch titěrných plavkách, a to ani nemluvím o jejích dlouhých nohách a bezva kulatý prdelce. Tvůj debilní fotr musel bejt magor, že takovej nádhernej materiál takhle zanedbával.“
Ještě chvilku rozebírali Janiny přednosti. Slyšela zřetelně každé slovo a ani nedutala. Dělalo jí to tenkrát dobře a představa, že by si něco začala s mladinkým Honzíkem, ji najednou docela vzrušila. Chápala, že je to úlet, ale které ženské se poštěstí, že by se líbila takovým mladým klukům. Její sebevědomí se cítilo báječně. Kolega byl už pryč a žádného jiného chlapa neměla. Uvědomila si tenkrát na té chatě, že sex je náramně fajn a že jí chybí.
Mládenci se po nějaké chvíli zvedli, protože se shodli na tom, že lahváče nejsou nic moc a že bude lepší skočit si na jedno točené, takže mohla v klidu sejít dolů a až se vrátí, dělat, že nic neslyšela. Ujistila se, že jsou opravdu pryč, opatrně se přesvědčila, zda jí ty řeči skutečně tak vzrušily a když se ujistila, že téměř skoro čvachtá, udělala si to sama s představou, že jí to dělá Honzík a Jonáš je při tom pozoruje. Pak si sice tyhle představy vyčítala, ale vracely se jí při občasném večerním hraní s robertkem a byly čím dál tím nestoudnější. Její fantazie pracovala naplno.
Po té letmé vzpomínce spolkla poslední kousek croissantu, zapila ho kávou a opět zamyšleně vyhlédla z okna. Překvapilo ji, že vzpomínka na tehdejší erotické představy ji vzrušila ještě i teď po deseti letech. Vybavilo se jí před očima, jak hned potom občas zkusila Honzíka doma provokovat. Byly docela horké dny, takže si oblekla jen lehké domácí šaty bez podprsenky nebo jindy pro změnu krátký letní župánek a pod něj sexy průhledné kalhotky či jiné kombinace, ale vždy dala Honzovi příležitost, aby zahlédl to, co zahlédnout měl. Dělalo jí náramně dobře, když viděla, že mu mohly vypadnout oči z důlků. Překvapilo ji, že Jonáš ji pozoroval také a že jí dokonce vysekl pochvalu. Neušlo jí, že oba mladíky naprosto jasně vzrušuje, i když se to snažili skrývat. Došlo jí tenkrát, že se možná líbí Jonášovi stejně jako Honzovi, akorát že Jonáš má pochopitelné zábrany. Ty měla koneckonců ona také.
Po skončení semestru a před jejich první zkouškou se Jonáš někde zdržel. Zatímco ona připravovala večeři, přitočil se k ní Honza, opatrně ji objal v pase a zostra to na ni zkusil: „Tedy, teto Jano,“ říkal jí „teto“ odjakživa, „vám to vždycky tak strašně moc sluší, připadáte mi fakt tak strašně moc sexy a omlouvám se, že vás asi takhle šokuju, ale já si prostě nemůžu pomoct. Kdybyste nebyla Honzova máma, tak bych vás hrozně moc chtěl.“
Víceméně čekala, kdy se něco takového stane, ale sehrála roli zaskočené, překvapené dámy: „Honzí! To se přeci nehodí! Co to říkáš?“ odložila nůž, kterým krájela zeleninu a otočila se čelem k němu.
„No ne, fakt! Já jsem z vás úplně hotovej. Vy jste tak nádherná,“ s těmi slovy si snažil přitáhnout si jí k sobě blíž.
„Neblázni, Honzíku, vždyť může přijít Jonáš a co by tomu říkal,“ snažila se ho odstrčit, ale ne zase nějak prudce.
„Jonáš ví, že se mi líbíte a nevadí mu to, bavili jsme se s ním o vás už tolikrát. Jemu se líbíte taky, ale jste jeho máma, tak se drží zpátky,“ přitáhl si ji ještě blíž k sobě, tentokrát oběma rukama, takže ucítila, že mu jeho mužství pěkně ztvrdlo.
„Tomu nevěřím! Neblázni! Radši mne pusť! Víš, co by to bylo, kdyby Jonáš teď přišel a tohle viděl? Co by si pomyslel? To bych nepřežila a ty by ses musel okamžitě odstěhovat!“ oběma rukama se opřela o jeho hruď a opatrně se tenkrát snažila vysmeknout z jeho objetí.
„Jani, ničeho se nebojte, vy jste prostě pro mne naprosto dokonalá a Jonáš by nám to oběma přál.“
Tenkrát to dost rázně ukončila. Jonáš toho večera dorazil v silně povznesené náladě a když se mládenci odebrali do svého pokoje, zaslechla část jejich debaty: „Tak jsem zkusil tvojí máti přesvědčit, i když jsi říkal, že je to blbost. Ona je neskutečně sexy, ale nejspíš jí vadí, že jsi tady s námi a že je tvoje máma.“
„Takže já jsem tady jako kazišuk, jo?“
„Svým způsobem jo, říkal jsem jí, že by ti to nevadilo, ale zatím vadí jí, že bys tady byl. Ty vole, ale ona je tak nádherná! Já fakt nevím, co s tím…“
„Tak s tím ti asi nepomůžu, přeci nemůžu jít za svojí mámou a přesvědčovat ji, aby se dala dohromady s mým nejlepším kámošem i když je skoro o dvacet let mladší než ona, ne?“
„Když to takhle říkáš, zní to hrozně, ale kdyby to nějak decentně slyšela od tebe, třeba by to pomohlo.“
„No a co Monika?“
„O tý mi radši ani nemluv. Pěkně se vybarvila. Chtěla by mi režírovat veškerý můj čas a nechce ani abych šel s klukama na pivo, podle ní bych měl být furt jen s ní. Pěkně jsme se porafali a poslal jsem jí do háje. Proto jsem taky zkusil trošku přesvědčovat tvojí mámu.“
„No, tak to tedy budeš mít asi dost těžký, vole. Moje máti není žádná Monika. Už něco zažila a hlavně je to bezva ženská, nejen nějaká holka, co bys akorát tak vopíchal a šel dál. Neser.“
„Neseru, třeba by jí nakonec nevadilo, že bys tady někde byl nebo by ses i přidal. Stejně jí furt čumíš na kozy nebo kalhotky stejně jako já, takže bys jí chtěl taky. Jsi úplně jasnej. Neříkej, že ne! Akorát chápu, že ti vadí, že je to tvoje máti.“
„Honzo, ty jsi kretén! Jo, líbí se mi, to je jasný, vždyť jsem ti to říkal, ale jak sám říkáš, je to moje máti. To by nás vystěhovala oba!“
„Třeba jsi vedle, jak ta jedle. Já to zkusím, třeba se mi povede nějak jí přesvědčit. Mně se postavil jen z těch keců, co teď vedeme a koukám, že tobě nejspíš stojí taky, ne?“
„Jsi debil, ale dělej, jak myslíš. Uvidíme, jestli tě máma vypakuje nebo jestli ji ukecáš.“
Tenhle dialog si Jana i po nějakých těch deseti letech docela přesně vybavila, protože jí tenkrát přišel být tak šíleně zvrácený, ale zároveň vzrušující, že se natáhla po robertkovi a lubrikační gel ani nepotřebovala. Zavřela oči a zkusila si vybavit ty tehdejší představy, jak si užívá s oběma mladíky. Nikdy už pak nebyly tak intenzivní a tak dokonalé.
Hned druhý den po tom dialogu byl navečer doma pro změnu jen Jonáš a když už měli kuchyň uklizenou, překvapil ji pro změnu on: „Mami, Honza se mi včera přiznal, že tě nějak obtěžoval.“
„Ale ne, to zase ne, prostě mi jen řekl, že se mu líbím, neboj, nebylo to nic vážnýho.“
„No a? Neříkej, že se ti taky líbí?“
„Jonáši, radši těch řečí nech! Přeci bys nechtěl být za kuplíře, který strká kamarády své matce do postele!“ trochu ji jeho přímý útok rozhodil. Za žádnou cenu nechtěla před synem připustit, aby poznal, že jí to všechno pěkně vrtá hlavou.
„No, to ani náhodou, ale pokud vím, tak žádnýho mužskýho nemáš, takže jestli se ti Honza líbí, což si myslím, že asi docela jo, tak proč bys ho měla vystěhovávat. Něco takovýho mi totiž naznačil. Mně by absolutně nevadilo, kdybyste spolu byli, aspoň dokud si někoho nenajdeš. Vždyť on je přeci ten nejlepší kluk, co jsem kdy poznal a ty to víš taky! Tak co? Jestli se ti líbí, tak se na všechno vykašli a klidně si spolu užijte. Kolikrát ještě budeš mít takovou příležitost? Kvůli mně ho přeci nemůžeš poslat do háje! Chápu, že by to asi nebylo napořád, ale život máš jen jeden a je krátkej.“
„Jonáši, já tě nepoznávám! Vy jste se snad na mne domluvili?“ neprozradila mu, že slyšela jejich dva rozhovory, ale Jonášův pragmatický postoj ji zaskočil.
Ještě chvíli čekala, co ještě z Jonáše vypadne a naprosto ji tenkrát šokovalo to, co jí odpověděl: „Tak jestli chceš něco slyšet, mami, tak ti řeknu, že kdybys nebyla moje máma, tak už bych ti dávno řekl něco podobnýho, co včera Jonáš. Tak si vůbec nedělej nějaké starosti s tím, že by to bylo kvůli mně blbý nebo že je tady nějaký věkový rozdíl. Já klidně někam na pár dní s klukama od nás ze školy hned po poslední zkoušce odjedu, ať máte klid. Tedy když ty zkoušky udělám.“
Objal ji tenkrát kolem pasu a přitáhl si ji k sobě skoro stejně, jako den před tím Honza. Opřela se mu v lehkém záklonu rukama o hruď stejně jako den před tím o Honzovu, pohlédla mu do očí a vyslovila něco, co ji samotnou šokovalo: „To jako, že kdyby tady nebyl Honza, tak by bys byl schopen něco takového udělat taky?“ Při těch slovech cítila stejný tlak zvětšeného pyje, který se k ní tiskl, jako den před tím od Honzy. Pochopila, že oba mají nejspíš stejné představy, ale že Jonáš se díky tomu, že to je její syn, drží zpátky. Jasně si uvědomila, že ať se jí to líbí nebo ne, tak ona je pro oba mládence zřejmě náramně přitažlivá. Polilo ji z toho horko a Jonášova slova její vzrušení ještě umocnila.
„To asi ne, ale jen protože jsi moje máma, abys věděla. Ale sama teď cítíš, že mě vzrušuješ stejně jako Honzu. Včera večer mi říkal, že se mu z tebe postaví skoro každý večer. Nekecám.“
„Vy jste tedy takoví dva blázni! Kriste pane!“ tenkrát ji to přiznání vyděsilo, ale cítila, že je nejmíň tak vzrušená, jako byl Jonáš a úplně stejně vzrušená byla i den před tím.
Bylo to šílené, ale na okamžik si představila, že by si něco začala s Honzou a Jonáš u toho byl a pak se jí na zlomek vteřiny v hlavě znovu mihnuly včerejší erotické představy, že by ji chtěli oba současně. Překvapilo ji, že ta představa ji ani trochu nevyděsila.
Když Jonáš odešel do jejich pánského pokoje, nešla jí z hlavy. Bylo jí jasné, že těm dvěma by nevadilo vůbec nic. Tedy aspoň so se jí týče. Opatrně si zajela rukou pod kalhotky. Prsty měla úplně mokré. Posadila se na židli v kuchyni a tiše tenkrát zírala z okna přesně tak, jako teď po víc než deseti letech.
Ten den, kdy Jonáš zvládl poslední zkoušku, se doma sešli všichni. Honza tu poslední udělal den před tím, takže si otevřeli lahev a připili si na úspěšný konec prvního ročníku. Báječně se bavili. Další den měli mládenci naplánovaný výlet k někomu na chatu, aby ještě s dalšími kumpány ze své party zapili první rok. Čekala, zda si někdo z nich troufne vrátit se k ožehavému tématu a nepřekvapilo ji, když začal Jonáš: „Mami, před pár dny jsme se spolu bavili o tom, že se tadyhle Honzovi hrozně moc líbíš. Já myslím, že on tobě taky, takže co kdyby Honza zítra na tu oslavu nejel a udělali byste si spolu hezký víkend? Honzo, byl bys proti?“
„Byl by to můj sen a vy to víte, Jani, také, jenže, Jonáši, přijde mi být pěkně debilní, když se nás takhle snažíš dávat dohromady. Je hezký, že bys mi to přál, ale nevím, co by na to tvoje máma řekla. Stejně vím, že se ti líbí taky. Takhle by to asi nefungovalo. Já bych rád zůstal tvůj kámoš, víš to? Mám pocit, že jsi to pěkně posral. Radši tyhle řeči dneska už vynecháme.“
„Honza má pravdu, Jonáši. Tohle fakt nebylo od tebe hezký. Radši jeďte s kamarády všechno oslavit, pak budou prázdniny a Honzu to snad přejde.“
„Asi máte pravdu, teto, ale myslím, že to nepřejde ani mne ani Jonáše. Takže my tedy zítra s Jonášem na tu závěrečnou merendu pojedeme, ale po prázdninách se tady u vás snad zase potkáme. Budu Jonášovi celé ty prázdniny závidět, že může být s vámi.“
„Klucí, vy jste takoví dva blázni! Radši těch řečí doopravdy necháme. A ty se neboj, Honzí, po prázdninách tady zase klidně můžeš být, ale tyhle řeči už příště vynecháme. On to čas vyřeší. Mohlo by to pokazit všechno to hezké, co spolu máte a já s vámi. Jste oba hrozně fajn, ale některé věci se prostě nehodí dělat.“
Tenkrát si toho večera přiznala, že ji trochu mrzelo, že je od sebe takhle odkopnula. Ty její noční představy ji úplně magicky přitahovaly a vůbec si nebyla jistá tím, že by po prázdninách i slabší nátlak od obou mladíků dokázala ustát.
Jenže, jak by to bylo pokračovalo, už nikdy nezjistila. Druhý den jeli oba mládenci spolu s dalšími kamarády k někomu na nějakou chatu, jenže nedojeli. Srazili se s náklaďákem a Jonáš nehodu nepřežil. Úplně se z toho zhroutila a měsíc nechodila do práce. Honza se ji se zlomenou nohou a s francouzskými holemi na pohřbu svého nejlepšího přítele a jejího syna snažil uklidnit, ale v prvních dnech se to nepodařilo nikomu. Jediné, na čem se domluvili bylo, že u ní bude smět bydlet i ve druhém ročníku a že přijede někdy koncem srpna, protože si dojednal nějakou brigádu.
Na tváři jí probleskl při té vzpomínce nejprve smutek, ale potom úsměv. Odnesla hrnek od kávy do dřezu a rozhodla se, že si udělá pohodový den s tím, že začne horkou pěnovou koupelí s příjemnou relaxační hudbou. Za ty roky se se ztrátou milovaného Jonáše vyrovnala. Teď se těšila na to, jak si vybaví začátek jejich vztahu s Honzou. Ve vaně s teplou vodou, se spoustou voňavé pěny a s tichou hudbou se jí vzpomínky vždycky vybavovaly úplně samy. Rozhodla se, že si vše vylepší šampaňským. Ty představy ji dodnes náramně vzrušovaly. Milovala je, i když v průběhu let se díky jejímu vztahu s Markem pomalu rozmazávaly. Nechtěla o ně přijít. Měly své kouzlo. Byly sice zvrhlé, ale s postupujícím časem na ně nahlížela spíše jako na báječné, nádherné a litovala, že už je nelze uskutečnit.
Uvelebila se v pěně, upila z číšky šampaňského, zavřela oči, ale dřív, než se dostavily první obrazy, které si tak ráda vybavovala, zazvonil telefon. Pohlédla na displej. Marek. Chvilku váhala, ale pak se i přes včerejší scénu rozhodla hovor přijmout. Nebylo běžné, aby jí volal:
„Ahoj, Jani, nemyslel jsem, že zavolám, ale taky si nemyslím, že je správné se rozejít tak, že za sebou prásknu dveřmi. Nehodlám se za nic omlouvat, protože vola jsi ze mne včera dělala ty a nebylo to zdaleka poprvé. Pokud se tedy ještě někdy máme sejít, budeme se bavit upřímně a některé věci si vyjasníme. To je moje podmínka.“
Chvilku přemýšlela, co na to říct, protože někde hluboko uvnitř byla ráda, že zavolal, ale odpověděla dost útočně: „Nevím, co by sis chtěl vyjasňovat.“
„Chápu, že jsi paličatá, takže teď děláš, že nevíš, ale až uznáš, že to zvládneš, tak zavolej a já se s tebou moc rád sejdu.“
„A co mám jako zvládnout?“
„To, že se tě zeptám na pár věcí, stejně jako i na to, na co jsem se ptal včera a že odpovíš, jak to bylo ve skutečnosti a nebudeš mne krmit nějakými pohádkami, které navíc ještě postrádají logiku. Jani, dost krát jsem si je vyslechl a nechal je být, abychom se nepohádali, ale všechno má své meze. Takže, až budeš ready, kdykoliv zavolej, ale kdyby ses do měsíce neozvala, tak se z mojí největší lásky stane moje bývalá největší láska. Pochopila? Klidně si pak moje číslo vyškrtni ze seznamu a já si vyškrtnu tvoje.“
Opět chvilku váhala s odpovědí, ale nakonec připustila: „Nechám si to projít hlavou.“ Chtěla ještě dodat něco agresivnějšího, ale ve sluchátku se ozvalo: „Tak prima,“ a Marek zavěsil.
Sklouzla zpátky do teplé vody a zkusila si vybavit včerejšek. Všechno vypadalo tak báječně! Zastavil se u ní kolem páté. Odešla z práce trochu dříve, aby se stihla připravit. Vzala si na sebe vysoko vykrojené bleděmodré krajkové kalhotky a dlouhou košili. Nic pod ní, i když její pěkná prsa už netrčívala tak vyzývavě dopředu, jako ještě před lety, když je obdivovali Honza s Jonášem, ale Marek to tak miloval. Donesl květiny, lahev merlotu z Bordeaux a byl skvělý. Už při přivítání se pomazlil s jejími ňadry. Ráda mu to vždycky dovolila, protože se mu z toho pokaždé hbitě postavil. Samotnou ji vždycky vzrušilo, když přišel naostro. Ne pokaždé to stihnul tak zařídit, ale včera zrovna ano. Větší boule na kalhotách to signalizovala.
„Mám si tu košili trochu víc rozepnout, lásko?“ zeptala se ho koketně, když se společně přesunuli do kuchyně, aby otevřeli lahev.
„Zbytečná otázka. Přeci víš, jak rád se na tebe dívám. Pořád jsi tak hubeňoučká a k tomu takový parádní prsíčka! Radost pohledět. Jak říkáš, dole XS, nahoře XXL, to se nevídá a já to zbožňuju,“ takhle i jinak jí lichotíval už pěknou řádku let.
Posadili se do jejího rohového gauče, chvilku spokojeně klábosili, zobali slané tyčinky a oříšky, usrkávali víno a oba se cítili báječně. Poposedla si tak, aby jedno koleno mohla dát do strany a patu si opřela o to druhé. Věděla moc dobře, že skrz ty kalhotky tak Marek zřetelně uvidí obrysy její štěrbinky, kterou ukrývaly opravdu spíš jen náznakově. Byly časy, kdy se opatrně snažil přes její obvykle minimalistické kalhotky dotknout jednotlivých zkroucených chloupků, ale v posledním roce ji měla dohladka vyholenou. Nepatrně se zaklonila, aby na ni měl hezký výhled. Odezva na sebe nenechala dlouho čekat.
„Bože, Janinko, když takhle sedíš, tak jsou mi kalhoty hned malý,“ zasmál se. Natáhla se k němu a opatrně zabrala za zip. Trochu se prohnul, aby jí pomohl zip rozepnout. Vylovit jeho trčící nářadí už pak nebyl žádný problém. Sklonila se k němu a procítěně jej chvilku kouřila. Pak si ji narovnal, rozevřel rozepnutou košili a jeho rty i jazyk si hrály s bradavkami. „Krásně se zvětšily“, pochválil ji.
Všechno se zdálo být stejně dokonalé, jako jindy.
