Režiséři 02 🇨🇿

7.kapitola: Herci v lese

27. prosince, krátce po poledni. Mýtinka u starého lomu byla přesně taková, jak ji Petr popsal, odlehlá, obklopená hustými smrky, s velkým plochým kamenem uprostřed a jen jednou úzkou cestou, která sem vedla. Sníh ležel jen v tenké vrstvě, takže země nebyla zmrzlá a vzduch voněl jehličím.

Franta s Dášou přijeli jako první. Zaparkovali auto o kus dál a posledních sto metrů šli pěšky. Dáša měla na sobě dlouhý tmavý kabát, pod nímž měla jen tenkou černou sukni, punčochy a košilku bez podprsenky, přesně podle toho, co Franta „doporučil“. Nervózně se držela za jeho ruku a pořád se ohlížela.
„Už je tu?“ zašeptala.
„Ještě ne,“ odpověděl Franta klidně, i když sám cítil, jak mu buší srdce. Věděl, že Petr přijde přesně v 14:00.

A přišel. Tmavý kabát, šedivé vlasy, decentní úsměv, přesně jako na fotce. Zvedl ruku na pozdrav a zastavil se přesně sedm metrů od nich, jak bylo domluveno.
„Dobrý den,“ řekl kultivovaně. „Děkuji, že jste přišli. Jste nádherní.“
Dáša zčervenala, ale nesklopila oči. Franta přikývl.

Petr se opřel o strom, ruce v kapsách kabátu, a začal tiše, ale jasně.
„Nejdřív si stoupněte čelem k sobě. Polibte se. Pomalu, hluboce. Chci vidět, jak se vaše jazyky dotýkají.“
Franta přitáhl Dášu k sobě a políbili se nejen na příkaz, ale s touhou, která v nich obou vřela už od rána. Dáša tiše zasténala do jeho úst.
„Teď jí sundej kabát,“ pokračoval Petr. „Pomalu. Ať vidím, co má pod ním.“

Franta rozepnul Dáše knoflíky a kabát jí sklouzl z ramen na zem. Stála tam v tenké košilce, sukni a punčochách – bradavky prosvítaly látkou a bylo vidět, jak se jí zrychluje dech.
Petrův hlas byl klidný, ale autoritativní. „Otoč se k němu zády, Dášo. A ty, Franto, jí rozepni košilku. Chci vidět její prsa.“
Dáša se otočila, Franta jí rozepnul knoflíky jeden po druhém. Košilka se otevřela a odhalila nahá prsa. Petr si tiše odkašlal, známka toho, že se mu líbí.
„Teď jí stáhni sukni. A kalhotky nechej. Zatím.“

Sukně dopadla na zem. Dáša stála jen v černých krajkových kalhotkách a punčochách, otočená zády k Frantovi, čelem k Petrovi. Petr ji pozoroval přímo, její tvář, prsa, boky.
„Franto, líbej ji na krk. Jednou rukou ji drž za vlasy, druhou jí masíruj prsa. Dášo, dívej se na mě.“

Dáša poslechla. Když ucítila Frantovy rty na krku a jeho ruku ve vlasech, zasténala nahlas. Oči upřené na Petra, který stál nehnutě, jen pozoroval.
Petr pokračoval krok za krokem, přesně podle scénáře, který Franta znal nazpaměť, ale Dáša ne.
„Teď jí stáhni kalhotky. Pomalu, až ke kotníkům. A ty, Dášo, se lehce předkloň dopředu, ruce na ten kámen.“
Dáša to udělala. Stála tam úplně nahá, jen v punčochách, předkloněná, otevřená. Franta za ní si rozepnul kalhoty.

„Franto, vezmi ji zezadu. Pomalu, hluboko. Dášo, pořád se dívej na mě. Chci vidět tvůj výraz, když do tebe vchází.“
Franta poslechl. Jedním pomalým přírazem se zabořil do Dáši až po kořen. Ta vykřikla, ne bolestí, ale rozkoší. Oči upřené na Petra, který tiše řekl: „Teď rychleji. Silněji. Ať vidím, jak se ti třesou prsa.“
Tempo se zvyšovalo. Dáša sténala nahlas, bez zábran, její tělo se lesklo potem i přes chlad. Petr jen stál a dirigoval: „Hlouběji… teď ji drž za boky… Dášo, řekni mu, jak moc to chceš…“
Když se blížili k vrcholu, Petrův hlas zůstal klidný: „Teď se otoč, Dášo. Na kolena. Franto, postav se před ni. Chci vidět, jak ho bereš do pusy.“

Dáša se otočila, klekla si na kabát a vzala Frantu do úst, hladově, hluboko. Petr stál blíž, ale pořád v bezpečné vzdálenosti, a tiše řekl: „Pomalu… ať vidím každý detail… teď rychleji…“
Franta se dlouho neudržel. S hlubokým zachroptěním se vyprázdnil do jejích úst, Dáša všechno spolkla a pak se na něj podívala, oči plné slz rozkoše.
Petr chvíli mlčel, pak tiše řekl: „Nádhera. Děkuji vám.“
Otočil se a odešel stejnou cestou, kterou přišel, bez dalšího slova, bez pohledu zpět.

Franta pomohl Dáši vstát, oblékl ji do kabátu a pevně ji objal. Třásla se, ne chladem, ale doznívajícím orgasmem a emocemi.
„To bylo… ještě lepší než s tím houbařem,“ zašeptala mu do ramene. „Cítila jsem se tak… ovládaná. A přitom v bezpečí, protože jsi tu ty.“
Franta ji políbil na vlasy. „A budeš to chtít ještě někdy zopakovat?“
Dáša se usmála, oči jí zářily.
„Ano. Ale jen takto. Jen s tebou. A s někým, kdo nám řekne, co máme dělat.“
Objali se uprostřed mýtinky a pomalu se vydali zpátky k autu.

Doma pak se milovali ještě jednou, tentokrát jen oni dva, ale s ozvěnou Petrova hlasu v hlavě.
A Franta věděl, že inzerát na amateri.com brzy aktualizuje.

8.kapitola: Garderoba

Po setkání s Petrem se inzerát na amateri.com rozjel naplno. Během týdne přišlo přes čtyřicet zpráv od slušných, kultivovaných až po ty, které Franta hned mazal. Někteří posílali fotky, jiní podrobné scénáře, někteří rovnou nabízeli peníze. Franta to všechno četl večer u notebooku, zatímco Dáša spala nebo se sprchovala.

Jednoho večera, když už měl plnou schránku, zavolal ji k sobě.
„Počkej, Dášo, podívej se na tohle. Je jich moc. Nechceš mi pomoct vybrat dalšího? Ať to máš podle sebe.“
Dáša se posadila vedle něj, podívala se na obrazovku, a pak zavrtěla hlavou.
„Ne,“ řekla tiše, ale rozhodně. „Kdybych to vybírala já, věděla bych, co přijde. A pak by to nebylo ono. Chci být překvapená. Chci, aby to byl opravdu cizí hlas, cizí příkazy… něco, co nevím dopředu. To je to kouzlo.“
Franta jen přikývl. Vnitřně ho to trochu štíplo že ona nechce mít kontrolu nad tím, kdo je bude sledovat a řídit. Ale zároveň to chápal. Právě to překvapení ji rozpalovalo nejvíc.

O pár dní později přišla Dáša domů s pěti velkými taškami z nákupního centra. Povánoční výprodej. Rozložila to na postel, krajkové soupravy, průsvitné body, podvazky, punčochy, korzety, tanga v černé, červené, vínové… všechno nové, značkové, drahé.
Franta se zarazil. „Dášo… kolik jsi za to utratila?“
Ona se jen usmála, zvedla černý korzet s otevřenými košíčky a přiložila si ho na tělo.
„Hodně. Ale musím přeci před těmi cizími muži nějak vypadat, ne? Chci, aby mě viděli krásnou. Aby ses na mě díval ty a věděl, že jsem jen tvoje, ale v tom nejlepším možném balení.“

Franta se zamračil. Peníze nebyly nafukovací. Jeho šéf ho platil slušně, ale ne tak, aby si mohli dovolit takové výstřelky každý měsíc.
Teď ho to štvalo dvojnásob. Jednak ta cena, jednak to, že se obléká pro cizí oči.
Ale pak mu to došlo.
Ve schránce měl už několik zpráv, kde zájemci nabízeli „finanční příspěvek na benzín a čas“. Někdo 5 tisíc, někdo 10, jeden dokonce 15. Franta to nejdřív odmítal, nechtěl, aby to vypadalo jako prostituce. Ale teď?

Vybral si dalšího seriózního zájemce Tomáše, 42 let, podnikatele z Brna. Stejná pravidla: jen dívat, jen přikazovat, žádné doteky. Ale tentokrát Franta přidal jednu větu: „Pokud máte zájem přispět na organizaci setkání (cestovné, čas), je možné dohodnout finanční odměnu. Diskrétně, převodem předem.“

Tomáš odpověděl do hodiny: „Samozřejmě. 20 000 Kč mi přijde jako férová částka za takovou exkluzivní podívanou.“
Franta mu poslal číslo účtu. Druhý den měl na účtu dvacet tisíc.
Dáše nic neřekl.
Když se ho zeptala, odkud má peníze na tu novou soupravu, kterou si vybrala na další setkání, jen pokrčil rameny.
„Měl jsem nějaké peníze stranou. Neřeš to.“
Dáša se rozzářila, políbila ho a začala si zkoušet nové prádlo před zrcadlem.
A Franta si v duchu řekl: Dobře. Když chce být překvapená a krásná pro cizí muže, ať je. Ale od teď to zaplatí oni. A rozpočet se zase vyrovnal.

9.kapitola: Pouliční šlapka

Setkání s Tomášem bylo domluvené na sobotu začátkem ledna, když už byly povánoční výprodeje v plném proudu a Dáša měla plnou skříň nového prádla.
Místo tentokrát nebylo v lese, ale na opuštěném parkovišti u staré průmyslové zóny na okraji města – široká asfaltová plocha obklopená plechovými halami, pár rozbitých lamp a v dálce světla dálnice. Večer, kolem osmé, teplota těsně nad nulou, mlhavé světlo z měsíce.

Tomáš přijel přesně na čas, tmavým SUV, zaparkoval dvacet metrů od nich a zůstal sedět v autě s otevřeným okýnkem, přesně podle pravidel. Žádný příchod blíž, jen hlas a pohled.

Franta s Dášou přijeli o pět minut dřív. Dáša byla oblečená přesně podle Tomášova přání, které Franta předem schválil: krátká černá sukně, která sotva zakrývala punčochy s podvazky, červený těsný top s hlubokým výstřihem, vysoké kozačky a na ramenou levný umělý kožíšek. Rtěnka výrazná červená, oči silně nalíčené. Vypadala přesně jako pouliční prostitutka z nějakého filmu. Krásná, vulgární, nedosažitelná a zároveň na prodej.
Franta měl na sobě jen džíny a koženou bundu, jako obyčejný klient, co si jede „pro rychlovku“.

Tomášův hlas se ozval z auta klidným, hlubokým hlasem s lehkým brněnským přízvukem.
„Začneme. Dášo, stůj u té lampy. Jako bys čekala na zákazníky. Ruce v bok, nohu lehce vysunutou. Ať vidím tu tvoji prdel v té sukni.“
Dáša poslechla. Postavila se pod rozbitou lampu, která jen slabě blikala, a zaujala pózu. Boky lehce vlnící se, jako by nudou čekala na další auto. Franta stál opodál a pozoroval ji a cítil, jak ho to vzrušuje víc, než čekal.

„Teď přijeď, Franto. Zpomal, zastav u ní. Stáhni okýnko a oslov ji.“
Franta nastoupil do auta, pomalu přijel, zastavil přímo u ní a stáhl okno.
„Kolik?“ zeptal se hraně drsně.
Dáša se naklonila k okýnku, top se jí napnul přes prsa.
„Za rychlou v autě patnáct set. Za všechno venku dva tácy. Ale jen s gumou, zlato.“
Tomáš tiše zasmál. „Dobře. Teď domluvte cenu. Franto, smlouvej.“
Franta s Dášou sehráli krátkou scénu smlouvání, urážky, nakonec dohoda na „všechno za dva tisíce, ale venku, ať to stojí za to.“

„Vystup z auta,“ přikázal Tomáš. „Dášo, opři se o kapotu. Ruce dopředu. Sukni nahoru. Franto, stůj za ní a ukaž jí, co chceš.“
Dáša poslechla. Opřela se o teplou kapotu jejich auta, sukně nahoru, tanga stranou, punčochy a podvazky byly perfektně vidět v mlhavém světle. Franta si rozepnul kalhoty, navlékl si kondom a pomalu do ní vstoupil zezadu.
Tomášův hlas byl neúprosný: „Pomalu. Hluboko. Dášo, sténej nahlas, jako bys to dělala pro peníze. Řekni mu, co má dělat.“
Dáša začala sténat, syrově, vulgárně: „Jo, takhle… silněji, kurva… zaplatil jsi za to, tak do mě buš pořádně…“
Franta ji vzal přesně tak, tvrdě, rychle, jednou rukou ji držel za vlasy, druhou za bok. Dáša se tlačila zpátky, oči upřené na Tomášovo auto, kde viděla jen jeho siluetu.

Tomáš občas přikázal změnu: „Teď ji otoč čelem. Na kapotu, nohy nahoru. Chci vidět její obličej, když ho do ní vrážíš.“
Franta ji otočil, Dáša si lehla zády na kapotu, nohy mu ovinula kolem pasu. Tomáš měl perfektní výhled na její prsa vyskakující z topu, na výraz v obličeji reagující na každý příraz.
„Dášo, řekni mu, že je tvůj nejlepší klient. Že to dělá nejlíp ze všech.“
Dáša to vydechla mezi steny: „Ty jsi… můj nejlepší… kurva, takhle hluboko… ještě…“

Když se blížili k vrcholu, Tomášův hlas zůstal klidný: „Teď na kolena. Do pusy. Ať to vidím všechno.“
Dáša seskočila z kapoty, klekla si na asfalt přímo před autem, kozačky rozkročené, ruce na Frantových stehnech. Vzala ho hluboko, rychle, až se jí leskly slzy. Franta se dlouho neudržel a s hlubokým zachroptěním si vyprázdnil koule.
Chvíli stáli v tichu, jen těžký dech a kapky z mlhy.

Tomáš zavřel okýnko, nastartoval a pomalu odjel. Bez pozdravu, jen krátké zablikání dálkovými světly na rozloučenou.
Franta pomohl Dáše vstát, otřel jí kolena, oblékl ji do kožíšku. Třásla se vzrušením, chladem, vším.
„To bylo… tak ponižující, a tak vzrušující zároveň,“ zašeptala, když seděli v autě a topili si motorem. „Cítila jsem se jako opravdová děvka. A tobě to vadilo?“
Franta se na ni podíval. „Trochu ano. Ale vidět tě takovou… to stálo za to.“

Doma se pak milovali ještě jednou, tentokrát pomalu, něžně, jen oni dva.
A Franta věděl, že dalších dvacet tisíc na účtu tentokrát pokryje nejen prádlo, ale i tu novou kabelku, kterou Dáša zahlédla ve výloze. A že příští scénář už vybírá.

10.kapitola: Ordinace

Další zájemce se jmenoval MUDr. Jiří Vánovák, 52 let, primář gynekologie na soukromé klinice v centru města. Psal stručně, profesionálně a hned v první zprávě nabídl 20 000 Kč převodem předem, což Franta přijal do hodiny.

Jiří se ptal na míry. Výšku, váhu, velikost podprsenky, obvod pasu a boků. „Potřebuji jí připravit bílé lékařské oblečení, košili, sukni, plášť. Musí to sedět perfektně, aby role byla věrohodná.“ Franta mu všechno poslal.
Dáše Franta řekl jen tolik: „Příští úterý odpoledne.”
Dáša byla celý týden nervózní a vzrušená zároveň. Ráno v den setkání si Franta dvakrát „pomohl“. Jednou ve sprše, podruhé na gauči, aby, jak sám řekl, „byl večer trochu víc zoufalý“. Dáša se tomu smála.

Úterý, 17:30. Klinika už byla oficiálně zavřená, personál pryč. Primář Vánovák je osobně pustil bočním vchodem a zavedl do své ordinace. Byla velká místnost s lehátkem, bílými skříňkami a velkým oknem s žaluziemi staženými do půlky.
Na stole leželo připravené oblečení. Dáša se převlékla ve vedlejší šatně a když vešla zpátky, Frantovi i primáři se zatajil dech: bílá sukně končila deset centimetrů nad koleny, košile byla napnutá přes prsa, plášť otevřený. Vypadala jako z erotického filmu, ale zároveň profesionálně.

Primář Vánovák stál opřený o skříňku, v tmavém obleku, ruce v kapsách, přesně ve vzdálenosti tří metrů od gynekologického křesla.
„Dášo,“ začal klidným, autoritativním hlasem, „dnes jste MUDr. Dagmar Bodosová, zkušená sexuoložka. Váš pacient, pan František, přichází s dlouhodobým problémem, nedostatečná erekce, předčasná ejakulace, celková frustrace. Vaším úkolem je provést důkladné vyšetření a… praktickou terapii.“

Dáša zčervenala, ale oči jí okamžitě zazářily. Podívala se na Frantu, který seděl na židli v civilu a předstíral nervózního pacienta.
„Tak, pane Františku,“ řekla Dáša hlasem, který se snažila udržet profesionální, „popište mi své potíže.“
Primář tiše dirigoval celou scénu.
„Nejdřív ho vyslechněte. Pak mu řekněte, aby se svlékl do půl těla. Prohlédněte ho, poslechněte srdce, osahejte břicho. Pak mu řekněte, aby si stáhl kalhoty a spodní prádlo. Vyšetřete genitálie rukama.“

Dáša to všechno dělala s fonendoskopem, s vážnou tváří, ale ruce se jí lehce třásly vzrušením. Když Franta stál před ní úplně nahý a jeho penis byl, díky dvěma ranním „vybitím“, jen polotvrdý, Dáša se otočila k primáři jako pro radu.

„Pacient má skutečně oslabenou erekci,“ řekla. „Doporučuji manuální stimulaci k ověření reakce.“
Primář přikývl. „Proveďte. Pomalu, profesionálně. Popisujte, co děláte.“
Dáša vzala Frantovo péro do ruky, pomalu ho masírovala, mazala lubrikantem z šuplíku (vše připravené). Franta sténal, ale erekce přicházela pomalu, přesně jak bylo plánováno.
„Není to dostatečné,“ pokračoval primář. „Použijte orální stimulaci. Pacient musí dosáhnout plné erekce.“
Dáša klekla na kolena přímo v ordinaci, vzala Frantovo péro do úst, nejprve opatrně, pak hlouběji, rychleji. Primář stál opodál a tiše komentoval: „Hlubší sací pohyby… teď jazykem po žaludu… sleduji zlepšení.“

Když byl Franta konečně tvrdý jako kámen, primář přikázal: „Teď praktická část terapie. Pacient musí ejakulovat, aby se uvolnil. Použijte metodu, kterou uznáte za vhodnou.“
Dáša se postavila, sundala si kalhotky pod sukní (bílé krajkové, které měla pod pláštěm), posadila Frantu na lehátko a pomalu si na něj sedla, čelem k němu. Sukně zůstala vyhrnutá nahoru, plášť otevřený, prsa venku z košile.
Jezdila po něm pomalu, pak rychleji, zatímco primář tiše říkal: „Tempo zvyšujte… teď zpomalte… ať vidím, jak se pacient blíží k orgasmu…“
Franta vydržel déle, než čekal. Když se nakonec udělal do ní (s kondomem, jak bylo pravidlo), Dáša měla za sebou už dva tiché orgasmy.

Primář na závěr řekl jen: „Vynikající terapie. Pacientovi doporučte pravidelné kontroly.“
Pak se uklonil, poděkoval a odešel z ordinace a nechal je tam samotné, aby se v klidu oblékli.
Dáša se na Frantu podívala, tvář zarudlá, vlasy rozcuchané, plášť pořád otevřený.

„To bylo… nejlepší překvapení ze všech,“ zašeptala. „Cítila jsem se tak mocná. A tak ponižovaná zároveň.“
Franta ji políbil. Oba věděli, že příští scénář už vybírají z dlouhého seznamu zpráv, které pořád přicházely.