Osudové ženy 05 🇨🇿

Přes stažené závěsy na oknech nebylo vidět, jak slunce pomalu mizí za obzorem a do garsonky se pomalu vkrádá podvečerní šero a i občasný závan chladnějšího vzduchu z otevřené ventilace vyklopeného okna.

Eva ležela na boku, volnou rukou mi bloudila po tváři a občas mi ukazováčkem přejela po rtech. Zprvu trochu nejistě a s ostychem mi vyprávěla o plastické operaci, kterou musela ze zdravotních důvodů postoupit a při které jí odstranily podstatnou část vnitřních pysků.
Umlčel jsem ji polibkem a ujistil ji, že mi to nevadí.

Naopak jsem byl jejím vyprávěním natolik vzrušen, že jsem uchopil úd do ruky a špičkou žaludu jí přejel po chlupatém hrbolku a mírně přitlačil, takže jsem se dotkl jejího poštěváčku.
Eva silně vzdychla a její tělo se otřáslo silným vzrušením.
„To mi dělej,“ zašeptala mi do ucha, „to mě moc vzrušuje.“ Zřejmě byla ráda, že operace neměla vliv na její sexualitu.
Přitiskla se ke mně ještě více a rozevřela nohy tak, abych do ní mohl vniknout hlouběji.

Penis mizel v hloubce jejího pohlaví, silně zmáčen množstvím milostných šťáv, které Eva produkovala v takovém množství, že jsem cítil vlhko pomalu na stehnech.
Bylo to pro mě zase něco nového. Snad jsem ještě nikdy neměl ženu, která by takhle hodně tekla.

Eva se převrátila na záda a nohama obemkla mé tělo. Oběma rukama mi uchopila zadek a silně si mě k sobě přitiskla, abych do ní vnikl co nejhlouběji.
Vědom si toho, že se do ní můžu bez jakýchkoli zábran vystříkat, umocňovalo mé vzrušení ještě více a těšil jsem se na ten neskutečně krásný pocit, až ji naplním.
„Nepospíchej tolik,“ přibrzdila Eva moje přírazy. Opět mě prudce sevřela svýma nohama a ještě rukama přitlačila, takže jsem byl tak hluboko, že jsem snad cítil samotné dno vagíny.
Ustal jsem na chvilku v pohybech a vychutnával si stahy pochvy, už tak pevně obepínající mé přirození.
„Vysaju tě až do morku kostí,“ sykla Eva a snažila se mě kousnout do krku.
„Neblázni,“ snažil jsem se ji odstrčit, „bude to vidět. Nebo ti to mám udělat taky?“
„Ne, nech toho,“ začala se kroutit. „Na krk ne!“
Tím jak sebou házela, rozpohybovala v sobě vražený úd, tak že z ní málem vyklouzl.
Přitlačil jsem ji do polštářů pohovky a zrychlil tempo pohybů. Mlaskavé zvuky zpocených těl se ozývaly potemnělou místností a nabíraly na intenzitě a rychlosti.
Eva začala vydávat neartikulované skřeky, jejichž hlasitost sílila, až jsem ji musel dlaní zakrýt ústa. Pak se naposled zkroutila v křeči a explodovala.
Prudký stah pochvy obemkl penis a pak už jen následovalo uvolnění a výstřiky semene mizely v jejím těle.

Leželi jsme ještě dlouho v těsném objetí a vychutnávali si doznívající vzrušení.
Cítil jsem, jak se mi zmenšuje a kolem něj vytéká na pohovku řídnoucí semeno, které Evina pochva nepobrala.

První se vzpamatovala Eva. Uvědomila si, co se stalo a odstrčila mě od sebe. Pak si sedla a podívala se mezi roztažené nohy.
„Tak to jsme tomu dali,“ zhrozila se, když pod sebou spatřila mokrou skvrnu na potahu pohovky. „Snad to půjde vyčistit?“ ptala se sama sebe.
Pak se na mě vyčítavě podívala. „To jsi nemohl něco říci, abychom si pod sebe dali alespoň osušku?“

Idylka po krásném milování byla ta tam. Seděl jsem nahý v křesle s povislým přirozením a pozoroval nahou Evu, jak mýdlovou vodou odstraňuje důkaz našeho řádění z gauče.

***

Seděli jsme s Monikou v mé oblíbené kavárně v Mánesu. Rád jsem tu sedával u šálku dobré kávy a díval se plynoucí vodu Vltavy, pozoroval plující lodě i loďky s mileneckými páry.
Občas se tu zastavily i známé tváře kultury, herci, nebo malíři. Naše třída tu organizovala srazy v pravidelných intervalech, abychom si popovídali a zkontrolovali, kdo z nás ještě žije a jak se máme.

Teď jsem tu seděl s krásnou mladou uroložkou, před sebou jsme měli šálky s kávou a skleničky s bílým, příjemně vychlazeným vínem.
V rohu kavárny na vyvýšeném stupínku seděl u klavíru starší muž s bílými delšími vlasy a prstem vybrnkával známou melodii Petra Hapky.

Mlčky jsme se na sebe s Monikou dívali, já se jemně dotýkal prsty její ruky a poslouchali jsme tiché tóny klavíru.
Nakonec jsem příjemné ticho, přerušil sám.
„Měl bych Moniko takový návrh,“ začal jsem nesměle. „Vím, že to má správně nabízet žena, ale já se domnívám, že vzhledem k mému věku, bychom mohli udělat vyjímku.“
Monika ke mně zvedla zvědavě oči.
„Co kdybychom si tykali?“ vylétlo ze mě.
„Jsem pro,“ odpověděla Monika. Pozvedla skleničku s vínem. „Monika.“
„Josef.“ Následoval zvuk cinknutí skla o sklo.
„Pusu,“ našpulil jsem rty. Odměnou mi bylo políbení, vonící dívčími vlhkými rty.

Konverzace byla náhle jednodušší.
„Jak se ti žije u kamarádky, nebo jsi se vrátila zase domů?“
„Nedělalo to dobrotu,“ odpověděla smutně Monika. Jejímu příteli to začalo vadit, prý nemají žádné soukromí. Tak teď žiju na svobodárně mediků.“
„A dobrý?“
„Moc ne. Je tam pořád živo a já se nevyspím.“
„Vzpomínáš si Moniko na moji nabídku. Ta pořád platí. Stále bydlím v bytě sám.“
„Ty myslíš… že bych mohla?“ zeptala se nesměle.
V očích jí zazářily plamínky naděje. „Opravdu by ti to nevadilo?“ zeptala se opatrně a pro jistotu mě uchopila za ruku.

Už jsem viděl závistivé pohledy sousedů, co že to mám za hezkou mladou partnerku, ale hlavně jsem se těšil na to, jak svým mládím prozáří staromládenecký byt.
„Budu neskonale rád, když se ke mně nastěhuješ,“ pomalu jsem artikuloval, aby si snad mou nabídku ještě nerozmyslela.
„Já tě miluju,“ doslova vykřikla, až se několik hostů kavárny otočilo za jejím hlasem, přes stůl se ke mně naklonila a políbila mě.
Pak už jsme s hlavami sklopenými k sobě, domlouvali detaily jejího přestěhování z ubytovny.
„Jestli dovolíš, zítra, hned po službě si sbalím věci a přijdu k tobě,“ uzavřela debatu o jejím přestěhování.

Druhého dne jsem očekával nedočkavě její příchod. „Snad si to nerozmyslela?“ honily se mi hlavou myšlenky.
Slavnostně jsem prostřel stolek a připravil sklenky, láhev sektu dal do lednice, aby se vychladila, do vázy jsem koupil květiny.
Osprchoval jsem se, vzal si novou košili, sedl si do křesla a nedočkavě shlížel ke dveřím.

Znovu jsem si ve vzpomínkách promítal naše první setkání v tramvaji, vzájemné úsměvy i tu rychlost, s jakou přijala mou nabídku. Vůbec mi nedošlo, že tady může být něco v nepořádku. Co je na tom, že mladá žena našla zalíbení v muži o mnoho let starším, než je ona. Láska si nedá zkrátka poroučet.

Čas neúprosně utíkal, venku se již začalo šeřit, a Monika stále nepřicházela. Do mysli se mi začaly vkrádat pochyby, že jsme se snad špatně domluvili, nebo že si to Monika rozmyslela.
Pomalu jsem ztrácel naději i oči se mi začaly klížit, když se náhle ozval domovní zvonek, až jsem se skoro lekl.
Rychle jsem vyskočil a šel otevřít.

Monika stála za dveřmi jako andělské stvoření. V krátké sukni, odhalující její dokonalé nohy tak vysoko, až jsem při pohledu na ně naprázdno polkl. V jedné ruce svírala držadlo cestovního kufru na kolečkách, druhou pokládala objemnou tašku na zem.
„Tak mě tady máš,“ rozzářila obličej do širokého úsměvu.