Sousedka od souseda 🇨🇿

Rony zapadl do svého ušáku a snažil se necítit bolest celého těla po úmorném pracovním dni. Hleděl do okna, za kterým svítilo celé sídliště a s námahou se natahoval pro hrnek s povzbuzující černou kávou, hořkou vzpruhou, která ho jediná dokázala postavit na nohy.
Byl páteční večer a s vidinou volného víkendu se nemohl smířit s tím, že by v počátku svého volna odešel spát se slepicemi. Usrknul si z horkého moku a s nechutí zkřivil obličej. Kávu si většinou nesladil. Pil ji hořkou a černou jako noc. Pouze když měl své choutky, přisladil si třtinovým cukrem, přilil mléko a vychutnal si šálek až do dna se zdviženým malíčkem. Miloval totiž ženské návyky i zlozvyky stejně jako dámské oblečení i s parfémovanými šminkami či parukami.

Seděl, měl natažené nohy, záda uvelebená v prosezeném křesle a hlavou mu běhala spousta myšlenek. Po nedávném nastěhování se měl podle správna zabydlovat a zvelebovat si útulné bydlení.
Jenže každý večer vyhrála horká sprcha a rychlý odchod do postele nebo orosené pivko v protějším baru. Krabice s oblečením a dalším vybavením bytu neustále zavazely v cestě, nahromaděný karton se dotčeně tvářil díky každodennímu nezájmu a Rony sám se mu vyhýbal i pohledem. Stačily mu dvě banánovky, do kterých si chodil pro čisté oblečení.
„Pane bože, ale já ten cukr vážně dnes potřebuji,“ zamumlal si v duchu pro sebe a s bolestí v zádech se vyhrabal z nízkého posedu.
Odšoural se do kuchyně, do dlaně schoval dvě kostky cukru, cestou kolem lednice si přibalil krabici s mlékem a vracel se zpět k nedopité kávě.

„Když už tudy jdeš, nepodíváš se do mě?“ zašeptala mu tiše krabice po boku.
Rony sebou škubnul. S leknutím se zastavil a civěl na přelepený karton jako by sám věřil tomu, že tahle naditá papírovka promluvila. Chvíli trvalo než mu došlo, že zrovna tahle stěhovavka schovává všechny dámské potřeby k ukojení jeho potřeb, ale i kdyby se únavou tisíckrát bránil, touha po tom být ženou ho opět vcucla. Podstatně svižněji si doladil chládnoucí kávu, jen aby se mohl rychleji vrátit k svému trandošatníku a vydolovat si z něj pár kousků.

Trhal lepící pásku, karton a omylem i pár vlásků z čouhající paruky. Tu jako první vzal, posadil si ji na pěst a zabědoval nad tím, jak nepozorně si chlapsky balil. Vše v krabici bylo zmačkané a přeležené. Zabědoval ke stropu, nabral krabici do náruče a přenesl si ji ke křeslu. Už nevnímal bolest zad, protože pohled na trandopropriety ho lákavě ničil. Okamžitě vytahoval kousek po kousku, rovnal ho, česal prsty, důkladně skládal a rovnal na konferenčním stolku.

„Tyhle mám nejraději,“ zvedl nad hlavu zlatavé minišaty, ve kterých se vždy svým milencům líbil nejvíce.
„Tak si nás obleč! Už dlouho jsme tě nehladily a neobjímaly,“ lákalo ho třpytivé oblečení.
Rony sebou opět trhl. Leknutím je zmáčkl v dlaních, až jim na bocích vymáčknul vlastní silou pár drobných záhybů. Bleskově si je narovnal na klíně a s láskou je začal žehlit dlaněmi. Přejížděl tu hebkou lehkou látku a kochal se s tímto velekouskem do chvíle, než si uvědomil, že mu mezi stehny narostl docela slušný hrbol. Čurákoboule, která tolikrát krásně vykukovala pod šaty a prozrazovala, že ta rajcovní sexy slečna je ve skutečnosti fešný muž.

„Jsem moc unavený, ale nenechám vás samotné,“ promluvil ke kusu látky a okamžitě zapomněl na bolest v zádech i nohou.
Vyskočil jak srnka a utíkal do koupelny. Potřeboval se vzpružit osvěžující sprchou, oholit si už tak dokonale hladkou tvář, nohy i hrudník. Skoro si pískal radostí, když na sebe lil sprchový gel s vůní kokosu a s úsměvem se po sprše motal do obrovské osušky. Z menšího ručníku si stočil turban na hlavě a z koupelny vyšel kočičím krokem. Pomalé, rozvážné a lehké krůčky ho vedly ke kukátku ve dveřích. Prohlédl si rozsvícenou chodbu zející prázdnotou a s mírným povzdechnutím se odebral do obýváku, kde se na něj už z dálky provokativně usmívaly zlaté minitřpytivky.

Natáhl se pro kabelku s líčidly, usadil se do křesla, přehodil nohu přes nohu a bez dalších zábran se převtělil do dámského světa.
Začal make-upem, pokračoval s pudrem, vybarvil se stíny, zvýraznil umělými řasami a veledílo dokončil rudou rtěnkou s leskem. Turban vyměnil za rusovlasou paruku a s lehkým vydechnutím se zapřel do opěradla. Rty špulil, prsty protahoval a tvářil se, jako by chtěl celý svět upozornit na to, že on je a vždy bude dokonalá a nadržená slečna.

Divobij mu trčel až u břicha. Pro smůlu jeho dámské duše se bohužel nedal přehlédnout, takže jej za poštěváčka vydávat nemohl. Citlivý byl ale úplně stejně, takže když na sebe natahoval mikrotanga, stačilo o něj brnknout saténovou šňůrkou a Ronyho zmalované rty poprvé vydechly slabým altem. Prdelka se automaticky vyšpulila, jako by si přála polaskání od chtivých mužných dlaní. Jenže se ničeho nedočkala. Pouze mezi půlky jí zajela točená šňůrka rajcovních kalhotek a přikryla tolik chtivou těsnou dírku. Něžně na sebe natáhl samodržky, hrudník zpevnil podprsenkou a dekolt si vymodeloval oblíbenými vycpávkami.

„Ne, né, nikam už nejdu. Ne, fakt. Jsem úplně unavený, půjdu si lehnout. Né, říkám, opravdu. Necháme to na jindy,“ lhal Rony do telefonu komusi, kdo jej snažně přemlouval k propité noci.
„Ještě to tak. Tuhle krásu zase smazat, sbalit, uklidit a nechat zvadnout tuhle krásnou ozdobu,“ mrmlal si v duchu směrem ke své naběhnuté pancérpěsti, kterou se právě snažil dostat pod lem minišatů.
Neposedný ohon se odmítal vzdát a skoro trhal zlatavou látku na cáry. Tlačil se ven, při každém kroku vykukoval a hlásil o slovo. Rony na něj nechtěl být zlý. Hladil ho, laskal nasliněnými prsty, tlačil si na žaluda a poté se kochal přírodním pádlem.

„Pane bože!“ vyjekl žensky, protože ho z hrátek vyrušil zvonek u dveří.
Cupital ke kukátku, aby zjistil, kdo jej večer otravuje. Přešlapoval nervózně na místě a sledoval skleněným zvídákem postaršího pána za dveřmi. K nervozitě se přidala panika, kořeněná malou hysterií, takže místo, aby hrál, že není doma, začal se tlačit do lodiček a pobíhat za dveřmi. Neustále měl však návštěvníka v hledáčku. Jasně viděl, že prošedivělý muž zaregistroval pohyb za dveřmi a proto neodbytně přidal i klepání na dveře.

„Už jdu!“ houknul k zámku Rony, aby uklidnil neodbytného dotěru.
„Aha, jo jo,“ poodstoupil muž za rohožku a poslušně čekal.
Rony se snažil naladit do klidu. Věděl, že jako nový nájemník se může prezentovat klidně i jako žena. Začal přece nový život s čistým štítem a tak neviděl jediný důvod, proč neotevřít právě v této tranďácké chvíli. Naopak ho to velmi přitahovalo, protože veřejně takto nikdy nevystoupil. Nikdy ho nikdo jako ženu neviděl, takže tréma mu na okamžik svázala nohy a zastavila čas. Měl malou chvíli na to, aby si dodal odvahy a poslušně otevřel, když už podal návštěvníkovi echo, že je doma. Nadechl se, vydechl, zkontroloval změklého moudího a sáhl po klice.

„Dobrý den, já jsem… co… manžel je doma?“ zadíval se Ronymu do tváře a bylo na něm znát, jak moc váhá nad tím, co právě vidí i řekl.
„Pojďte dovnitř,“ ukončila transečka trapnou konverzaci z chodby a vtáhla muže do předsíně.
„Přišel jsem kvůli bytu, papírům, pravidlech a… jsem… zastupuji… jsem předseda družstva. Tak jsem myslel, že bysme dali sklenku, seznámili se, řekl bych vám jak to tu chodí a tak…“ dostal ze sebe návštěvník i když ze zmalované rajdy odmítal spustit oči.
„Nevidím v tom problém,“ překvapil Rony sám sebe a tiše zavřel dveře jak se na dámu sluší.

Vzal hosta jemně za loket a směroval ho do pokoje. Cestou švitořil, že byt ještě není zútulněný a věci nejsou všechny vybaleny. Vymlouval se na nedostatek času, na únavu a nezapomněl u svého monologu zemdlévat, aby dokázal zničující upracovanost. Neopomněl ani kroutit prdelkou, svůdně se ohýbat a naklánět, dokud hostovi nedošlo, že osoba před ním je mužského rodu. Návštěvenec se začal docela slušně bavit. Pozorně sledoval každý kousek proměny, pečlivě si prohlížel dokonalý make-up a vesele se těšil z toho, co právě prožívá.

„Ani jsem se nepředstavil. Dáma promine. Jsem Leoš,“ vypružil se najednou ze sedačky a hnal se s nataženou rukou k sexyštíhlounce.
„Jsem Laura,“ podal mu Rony ručku tak ladně, že šedivec neodolal, shrbil hřbet a jemně ji políbil.
Jen tohle stačilo k tomu, aby byla cítit pověstná jiskra ve vzduchu. Oběma bylo jasné, že je spojí buďto jejich vzájemná touha a že si také tohle setkání uchovají v tajnosti s respektem k tomu druhému.