Třikrát poprvé 🇨🇿

Je červen, příjemně teplo, horka dorazí až za pár dní. Jsme ve vinárně U lahodného kalíšku, majitel rozestavěl v rohu náměstí pár stolků, ještě není ani pět, ale už je víc než polovina obsazených. Karolína obhlédne situaci a rychle zamíří k úplně rohovému ve stínu hezké lípy. Podle ní je zdaleka nejlepší, má štěstí, že je ještě volný, je tady kupodivu dost plno. Možná je to tím, že vinárník začal nabízet i pivo, ušklíbne se sama pro sebe. Kšeft je sice kšeft, ale je to náznak úpadku.

Uvažuje, jestli s objednávkou nepočká na Petru, ale sedět naprázdno se jí nechce. Zvolí sylván zelený, jako vždycky, je to sice trochu nuda, ale nechce riskovat. ‚Kdo jednou okusí to nejlepší, už nic jiného nechce,‘ mrkne na ni vinárník.

Karolína si uvědomí, že přesně to by se jí líbilo vždycky, ze změn má strach, nedělá jí potíže se smířit s tím, co má. Nebo s tím, co měla, dojde jí najednou. Rozchod po skoro šesti letech bylo to poslední, co by plánovala. S Tomášem to nebylo vždycky ideální, ale to by nebylo s žádným. Tohle přesně si říkala vlastně stále častěji, přehlížela všechny známky únavy vztahu, jak to nakonec Tomáš pojmenoval, když se sbalil a zdekoval.

Proč jsme to neukončili dřív, říkala si, to ji trápilo nejvíc. Ona plánovala další kroky, svatba, rodina, on očividně ne. Ztratila šest let, protože se bála změny, tak to je, pohodlně se opře a prohlíží si ostatní hosty. Kousek od ní sedí u stolku dvě ženy, štíhlá vysoká tmavovláska, má dojem, že ji zná z úřadu. Potichu se baví s blondýnkou v modrých letních šatech. Není slyšet, co si říkají, občas k ní dorazí jen pár slůvek. Ale ani nechce poslouchat, stačí sledovat jen mimiku, černovláska cosi pomalu vypráví a vesele přitom mrká, blondýnka se tváří malinko rozpačitě, ale směje se. Tmavovláska je opravdu hezká, štíhlá možná až moc, hlavně nahoře toho moc nemá. Její kamarádka je na tom možná obráceně, tvář má spíš obyčejnou, ani krásnou ani ošklivou. Ale odvážné šaty toho odhalují docela dost, i vinárník jí nenápadně pošilhává do výstřihu.

Obě jsou vdané, tedy jen podle prstýnků, ale kdo ví, tak dobře zase nevidí. Určitě se znají už dlouho, můžou si říct klidně úplně všechno, jak jim to klape, jaké to mají v posteli, jestli vyzkoušeli to či ono, jestli mají milence, jaké to s ním je, stálo to za to nebo ne, mohli s ním možná dělat i jiné věci než s manželem, trochu experimentovat a hrát si. To by ona sama neudělala, prostě byla ty roky Tomášovi věrná, tedy až na… Nic, smazat, byl to tehdy jen flirt na firemní akci, který zašel moc daleko. Jo, taky to chtěla zkusit, jaké to je, a neřekla si včas stop, stejně jako u toho vypitého vína. Jenže… Jenže ta noc byla zatraceně skvělá a ráno se rozešli. Kolega sice naznačoval, že by se mohli scházet dál, ale do vztahu s ženáčem s rodinou a dvěma dětmi se nehrnula. Takže si řekli ‚zase možná jindy‘ a tím to skončilo.

A vůbec, byla to opravdu tak skvělá noc? Možná si to jenom špatně pamatuje. Vybaví si pár chvil, společná sprcha, udělala se poprvé přímo tam, přimáčkl si ji zády k sobě a nasměroval proud sprchy přímo do klína. Mezi půlkami cítila jeho vztyčený klacek, kroutila se a snažila si ho zasunout do nadržené kundičky. Pak v posteli, chuť jeho penisu při šedesátdevítce, další orgasmus. A pak už všechno, i když se nejdřív domluvili, že to dělat nebudou. Jenže k tomu došlo nějak samo a už to nemohla vydržet… A pak ji někdy v noci ještě jednou vzbudil a prostě ošukal zezadu. Byla napůl rozespalá, musela se zakousnout do polštáře, aby nekřičela nahlas, když ji pevně držel ruce a klacek přejížděl géčko. Zavře oči a ucítí v břiše známé zalechtání. No nic, už toho nelituje a má aspoň na co vzpomínat, když je v noci smutno a hladí se. Je to divné, kolikrát se s Tomášem milovali a ona si stejně vybaví tohle jedno uklouznutí.

„Na co myslíš, že se tak culíš?“ Petra najednou stojí u stolku a opírá se o něj zlehka prsty. Karolína honem vyskočí až málem převrátí pohárek a obejme ji, jen zlehka, přeci jen je to tolik let, co se neviděli. Kolik vlastně? Začnou počítat, pět nebo spíš šest. Prohlíží si dávnou kamarádku stejně zvědavě jako ona ji. Trochu se změnila, možná jen jiné líčení, je tedy nalíčená opravdu pečlivě, i když to není na první pohled tak vidět. Dokonale zjemňuje trochu ostré rysy. Dřív to nedělala, bavilo ji, že vypadá jinak. Hnědé vlasy jako vždycky spíš nakrátko, hezky rozčepýřené. Oblečení volné víceméně bezpohlavní, v tomboy stylu, jak vždycky říkala.

Karolína sama poctivě dostudovala, ale Petra se ve čtvrťáku dostala do Německa a pak se jen občas hlásila z různých míst, v kontaktu zůstali, jen jejich četnost povážlivě řídla. Čím modernější byla technika, tím méně si psali. A najednou před týdnem zpráva, že je Petra zase v Čechách a chtěla by za ní přijet do Boru. Teď sedí naproti, vrtí se a rozhlíží, přesedne si na židličku doprava vedle ní, aby prý neseděla zadkem k ostatním.

Ptá se, co si má dát, něco hodně suchého, ten sylván je dobrý? Tak taky dvě deci prosím, a oříšky. Přivoní si, krása, moravské bílé je prostě nejlepší, nádherná vůně lipového květu. Ne, směje se Karolína, dnes začala kvést lípa a jak občas foukne vítr, voní tak všechno. Petra si povzdechne a spokojeně se opře a zavře oči. Přiletěla prý z Thajska a má ještě trochu jet lag. Ale už je to skoro dobré. Karolína se vyptává, co rodina, známí, kariéra. Kamarádka pomalu vypráví se zavřenýma očima, občas jen trochu ukáže prsty nebo se usměje. Jak se jí v Německu podařilo dostat do velké firmy, jak v ní šla pomalu nahoru, létala po světě, hlavně do Ruska, do Petrohradu, ale s tím je teď konec. Takže bude zase něco nového, ještě úplně neví co.

Rodina, přítel, ne, kdepak, nic trvalého, Petra se trochu zvláštně usměje jedním koutkem úst, ale spousta zážitků. A co ty.
Karolína začne vyprávět, ale ve srovnání s Petrou jí to všechno připadá hrozně obyčejné, škola, pak zaměstnání. Ne, s Tomášem už není, no jo, chodili spolu už od školy a dopadlo to, jak to dopadlo. Takže snad taky bude něco nového, ale neví co.

Petra objedná další dvě dvojdecky, nabere si do hrsti oříšky a jako vždycky slízává jazykem sůl. Mrkne na Karolínu, ta je konečně trochu doma, takhle to vždycky Petra dělala, jinak jí připadá, že je už moc daleko, všechny společné zážitky jsou jen historie.
Zážitky… Vždycky jsem byla na slaný, řekne najednou potichu Petra a dívá se jí rovnou do očí a olízne si dlaň.

Karolíně proběhne zachvění celým tělem, úplně cítí, jak se jí vzadu zježily chloupky na krku. Petra se jen nevinně usmívá, přitom to tehdy bylo… No, taky jen jednou, jako s tím kolegou na školení. Ale kdyby si mohla vybrat…

Petra ji vesele pozoruje, otře si dlaně, napije se klidně vína, válí ho po jazyku a vychutnává kyselinky. Musím si odskočit, řekne Karolína a prochází mezi stolky, cítí, že si ji Petra zezadu prohlíží.
Opláchne si ruce a zadívá se do zrcadla, pokusí se trochu urovnat vlasy, připadá si unavená a nějak uvadlá, narovná si prsty kůži pod očima, nejraději by se opláchla studenou vodou. Ale to jí nepomohlo ani tenkrát.
Vrací se ke stolu, blondýnka od vedlejšího stolu ji přejede pohledem od bot až po vlasy, není to úplně běžný pohled, kolik toho už asi vypila, těžko říct, seděly tady už dřív. Sakra, že by to byly taky… Blbost, Petra něco naznačí a teď najednou vidíš lesby všude. Mrkne na blondýnku a trochu se usměje, ani sama neví, proč.
Petra si posunula židličku, spokojeně sedí nohu přes nohu, prsty levé ruky cosi vyklepává na desku stolu. Usměje se, když se Karolína zase usadí. Ta chce něco říct, ale nakonec zavrtí hlavou, připadalo by jí to jen jako tlachání.

Petra si s tím ale potíže nedělá, klidně vypráví, že tady v Boru bydlí v hotýlku U stříbrné mušličky, že to byla hrozná blechárna, ale dali to pěkně dohromady, dokonce tam i docela dobře vaří, že si včera večer dala smažák s hranolky a tatarkou, už na to měla léta chuť a nikde tuhle hroznou věc tak dobře neumí. A hlavně tam mají dobré matrace, krásně si srovnala záda…

Karolíně všechna tato slova a věty krouží kolem hlavy a jen občas některé zaletí uchem dovnitř. Dopije víno, ne, už si další nedá. Dívá se na Petru, jak si klidně vychutnává poslední doušek třpytivého moku. Kamarádka všechno zaplatí, přidá tučné dýško, lehce zamává ženám u vedlejšího stolu a elegantně se proplete mezi stolečky k východu. Karolína ji následuje s podivně těžkýma nohama, asi je přeci jen už teplo, a to víno na lačno. Vracejí se po chodníku podél vinárny, zvláštní, ty dvě tam už nesedí, židličky jsou zasunuté, stůl uklizený. Jako by tam nikdy ani nebyly, napadne Karolínu, zase ucítí zamrazení. Byly tam vůbec? Nebo se sem dostaly z minulosti jako Petra?

Projdeme si stará místa, jestli nikam nespěcháš, navrhne Petra a zpomalí. Projdou náměstím, pak ulicí nahoru ke staré továrně zvané Pragovka, kolem projedou dvě motorky, obrovská zlatá Honda Goldwing a za ní podivný chopper stejné značky. První kočíruje urostlý chlapík v kožené vestě, druhou obratně ovládá žena v džínách a v upnuté kožené bundě, zpod helmy jí vlají tmavé vlnité vlasy.
Karolína ukáže na motorkářku, ale Petra zavrtí hlavou, ne, už nejezdí, jenom občas někde na skútru, ale na velké motorce ne. Měla pěknou pětistovku Suzuki, ale tu už prodala. Navíc prý nosila smůlu.

Pak dlouho mlčí, projdou kolem nádraží a Petra odbočí na lávku nad kolejemi. Stojí uprostřed a pozorují světla návěstidel. Petra pomalu vypráví, jak se vždycky dívala na nekonečné koleje a chtěla po nich odjet co nejdál. A docela se jí to splnilo. Karolína jen zvedne hlavu, ale kamarádka pochopí, ne, teď jí to už opravdu neláká.

Západ se zbarvuje do oranžova, už není moc času, ale mohli by si ještě někam sednout, nebo… Petra se na Karolínu tázavě podívá a usměje se. Ta si rozpačitě mne prsty, už dávno ví, že kamarádka hraje na jiném hřišti, ale to je jen její věc, ona proti tomu samozřejmě nic nemá, ale sama je na tom jinak.

Až na tu jednu noc v prváku. To už věděla, jak na tom Petra je, ale jinak jim spolužití na koleji vyhovovalo. A dávno si zvykla i na občasné kradmé pohledy, když třeba vyšla nahá ze sprchy nebo se převlékala. Ale tím to končilo. Tu jednu událost odsunula do nejzazší komory v paměti, zamkla na deset západů a klíč zahodila někam doprostřed Vltavy. A teď jí připadá, že nějaký rybář klíč vylovil, hrdě jí ho podává, a dokonce by chtěl i odměnu.

Zavrtí hlavou, uvědomí si, že má opravdu hlad, jasně, kamarádka je na tom stejně, za čtvrt hodiny už sedí dole v hotýlku, objednává si cézar salát s rozpečenou bagetkou a Petra panenku s pepřovou omáčkou, jen tak, bez přílohy. Kamarádka pokračuje ve víně, sama si dá raději jen vodu.
Jedí a vesele se baví o všem možném. Ale Karolína ví, že ještě není konec. Petra si utírá rty do ubrousku, složí ho na talíř a opře si tvář o dlaně. Karolíně teď připadá moc hezká a zvláštně smutná.

Tehdy sis o to sama řekla, začne Petra klidně a nenuceně pokračuje, vyzkoušeli, jestli to půjde, zjistili, že ano, pak pro jistotu ještě jednou a pak už byl konec. Karolína se červená, tak to opravdu bylo.

Obě udělaly poslední zkoušku a byly to zapít, kecaly o všem možném, v jednu chvíli se Petra protáhla a poznamenala, že se teď cítí jako po orgasmu. Karolína se usmála, ale asi nějak ne dost nebo tam něco chybělo. A kamarádka se samozřejmě hned chytila. A tak za chvíli přiznala, že nic, sex v pohodě, všechno kolem taky, ale nakonec, no prostě nic. Jo, a tohle samozřejmě taky vyzkoušela, ukáže dva prsty. To jde, sice to možná chvilku trvá, ale nakonec je to fajn. Jenže jen fajn, vždycky čekala, že ve dvou to bude lepší než jen fajn, ale místo toho je nic. A to není fajn.

Petru to samozřejmě zaujalo, úplně se jí rozsvítily oči, to si ještě teď pamatuje. Začala se vyptávat, co vyzkoušela, jestli to či ono, předem se uvolnit, hodně se mazlit, co nějaké hračky, jo jasně ve dvou to asi nemá smysl. A co si přitom představuje.
A co si přitom představuje, tím to skončilo. Jenom otevřela pusu a chtěla začít, ale jen se začervenala a zmlkla. Petra se na ni podívala a trochu se usmála, byl to úsměv typu ‚asi tuším, co si myslíš.‘ Jenže to určitě nemohla vědět.

I na zbytku se domluvily beze slov, tedy začalo to tím, že ji Petra vzala za ruku, bylo jí úplně ukradené, jak se na ně ostatní v baru dívají. V tu chvíli mohla ještě jednoduše naznačit, že to nechce, ale neudělala to. Někde v hlavě jí znělo profláklé rčení, že zkusit se má všechno, kupodivu bylo stále hlasitější. A nějak asi prosakovalo ven, protože Petra ji lehce prstem přejela stehno, jen tak, nic víc.

Potřebovala si odskočit, Petra šla nějak úplně samozřejmě za ní. Zamkla se v kabince a položila hlavu do dlaní. Najednou byla tak nervózní, že se ani nemohla vyčůrat, připadalo jí, že Petra stojí mezi dveřmi a dívá se na ni. Ona by to klidně udělala, stála by tam a dívala se tím svým výrazem.

Petra nestála ve dveřích, ale vedle umývadla, s tím svým výrazem a pažemi zkříženými na prsou. Na hezkých prsou, proletělo jí hlavou, fakt hezkých. Umyla si ruce, chvilku se pozorovala v zrcadle a rychle si opláchla obličej ledovou vodou. Vyšly spolu ven do dlouhé chodby, hudba z dálky jen šuměla v uších, občas zdi projasnily záblesky barevného světla. Když se svezly po Petřině obličeji, vypadala úplně jinak. Docela pěkné ženské rysy zmizely, změnily se v mužskou tvrdost. Vzala ji za ruku a zastavila. Přitlačila ke zdi a dívala se na ni zdivočelýma očima. Roztáhla jí svým kolenem nohy, ucítila její stehno v klíně, mimoděk se o něj otřela. Odevzdaně pootevřela rty a čekala… Co? Polibek, určitě. Ale Petra se jen lehce usmívala a pomalu se dotkla rty tváře.

Kolem prošla nějaká holka od vedlejšího stolu, trochu posměšně se na ně ušklíbla. Petra se na ni podívala tak, že raději rychle zmizela na záchodě. Určitě se zamkla v kabince na dva západy a honí si tam píču, prolétlo Karolíně hlavou a musela se smát tomu nápadu. Petra naklonila hlavu, řekla jí to. Otočila tvář k záchodu a chvíli stála, snad zvažovala možnosti. Ale nakonec jen pokrčila rameny. Pokračovala tam, kde skončila, podržela si Karolínu za vlasy a hladila jí kolenem klín.
Kočka se vracela zpět, hezká, tmavé vlasy stažené dozadu, pěkné oči a pusa, urovnávala si sukni, tak si ji tam asi nehonila. Protáhla se kolem dvojice u zdi, Petra se za ní ohlédla. Nehodíš si s námi trojku, zavolala na ni zastřeným hlasem. Holka se neohlédla, ale její pohyb se podivně zasekl, šla křečovitě, nedařilo se jí správně napínat nohy, ruce se trochu třásly. Teprve na konci chodby se zbavila kouzla a rychle se ohlédla.

Karolína si pomyslela, že by klidně šla, stačilo by na ni jen ještě mávnout, koupit jí drink a pak s ní prostě odejít, a pak… No jo, a co pak? Petra by si určitě věděla rady, nejspíš by klidně zvládla obě. Kamarádka ale jen lehce přizvedla obočí a olízla se, asi jí dám telefon, prohodila. Pak zase upřela oči na kamarádku a zapomněla na všechno ostatní. Políbila ji lehce na špičku nosu a přiblížila rty k uchu. Slyšela její dech, hřál jí na krku a profukoval vlasy. Ojela bych tě přímo na tom záchodě, v zamčené kabince, stáhla bych ti kalhotky a strčila ti je do pusy, abys tolik nekřičela, až bych ti to dělala. Opřela by ses tváří o tu zeď a roztáhla ruce. A já bych tě hladila, roztírala tvou vlhkost, otvírala by ses a vnikala bych do tebe. Jeden prst, dva, tři, a nakonec… Už bys byla tak nadržená a uvolněná, že by sis o to říkala. Kroutila bych dlaní a pronikala dovnitř. A pak bych se zarazila a ty by ses sama snažila na tu dlaň narazit, dostat ji konečně celou do sebe, aby tě úplně roztáhla a vyplnila. A pak by byla v tobě celá, otáčela bych ji ze strany na stranu a začala do tebe trochu bušit. A ty bys to dělala úplně stejně, stejný rytmus, poštěvák by ti hořel chtíčem, ale nesměla by sis ho hladit. Dokud bych ti to…

Petra zase podržela Karolínu za vlasy a zadívala se jí trochu svrchu do očí. Nebyla vyšší, spíš naopak, ale teď prostě byla nahoře. Karolína věděla, co teď Petra řekne. A ona to taky věděla. Stiskla jí vlasy, řekni to sama. Karolína vydechla, cítila vlhkost v klíně, Petřin upřený zrak. Dokud bys mi to nedovolila, zašeptala. Jo, přesně, dokud bych ti to nedovolila, pohladila jí Petra tvář.

Dívaly se na sebe a Karolína pomalu přikývla. Petra jí pohladila zadek a srovnala halenku. Šly vedle sebe do sálu, ucítily na sobě pár pohledů, ona dívka stála u baru, v ruce skleničku a dívala se na Petru. Ta neodolala a přišla k ní, něco jí řekla a nenápadně pohladila ruku.
A to bylo všechno, vzaly si kabáty a odešly. Petra vypadala spokojeně, jen dodala, že ta kočka je v baru s přítelem, všechno mu řekla a on je teď nadržený jak stepní králík. A že chtěla, aby šla Petra s nimi, pěkně by to rozjeli ve třech, ale do toho se jí teď nechce, navíc toho frajera ani nezná a mohl by to být pěkný průšvih, takhle to už jednou zkusila…

Karolína jedním uchem poslouchala Petřin tichý monolog a ve druhém jí stále ještě znělo všechno, co slyšela tam na chodbičce. Fakt jí to chce všechno udělat? To by asi nešlo, sice se tam může určitě roztáhnout, ale tolik. Mimoděk se jí oči svezly na Petřinu dlaň a odhadovaly její velikost, délku prstů, jak by asi vypadala, kdyby se sevřela v pěst a začala jí pronikat do… Au…

V tramvaji koutkem oka pozorovala kamarádku, Petra se ale klidně dívala z okna, přehodila si přes hlavu kapuci, na její tváři se míhala světla neonů, její zvláštní výraz z chodbičky byl pryč, už to zase byla jen docela hezká dívka s trochu ostrými rysy.
Když stoupali po schodech na pokoj, začala být Karolína nervózní, Petra to asi vycítila a hladila jí ruku, jen tak lehce. Dveře pokoje za nimi zaklaply, prohlédla si dvě postele u zdí, laciné skříně, stolky na učení, židle. To bylo všechno. Znala to dokonale, ale teď to vypadalo trochu jinak. Byla už dávno tma, jedna lampa venku trochu blikala, světlo přes žaluzie vyťukávalo na stěně neznámý pruhovaný kód.

Petra se postavila do dveří, zkřížila paže na prsou a trochu se rozkročila. Na obličeji se jí střídaly proužky světla, oči jí zářily a vypadala zvláštně, napjatě, jako by sledovala kořist. A Karolíně došlo, že to tak je, že ona je teď tím králíčkem, kterého sledují neznámé oči, nemá kam utéct, může se jen přitisknout k zemi a čekat, co bude dál.

Nepřitiskla se k zemi, jen se opřela zadkem o stůl a položila na něj dlaně. Petra trochu naklonila hlavu, svlékla si kabát, mikinu, kalhoty. Stála tam v malém černém prádle, v tom divném světle byla celá černobílá. Přejela se dlaněmi, přes stehna, docela úzké skoro klučičí boky, hezká dívčí ňadra. Karolína se chystala aspoň odhodit kabát, bylo jí najednou horko, ale Petra byla v tu chvíli těsně u ní a přidržela jí zápěstí. Nedržela je nijak pevně, ale o to větší souboj probíhal v Karolínině hlavě. Už tušila, co bude, když podlehne. Jenže… Nebylo to přesně to, co by potřebovala? Tam v baru to bylo úplně přesné, jenže ta chvilka je už pryč, atmosféra, napětí, i to vzrušení.
Ani nevěděla, jak se to stalo, položila zase dlaně na stůl a poddala se. Petra kývla hlavou, neusmívala se, už zase měla ten svůj výraz. Sama jí rozvázala pásek kabátu a rozepnula knoflíky. Přitom se lehce dotýkala kamarádčiných ňader. Karolína zvedla dlaně, aby to Petře oplatila, ale ta jen přivřela oči. Stáhla jí kabát z ramen a hodila ke svému. Karolína zase položila dlaně na stůl. Zhluboka dýchala, viděla, že Petra je na tom stejně, prsa se při každém nádechu málem uvolnila z malé černé podprsenky, občas se ukázal i kousek tmavých dvorců.
Karolína z nich odtrhla oči, vlastně si je zase Petra přitáhla k sobě. Položila Karolíně dlaně na ramena a malinko stiskla prsty. Stála teď až mezi Karolíniny koleny, kamarádka je musela roztáhnout, trochu nepohodlně balancovala, bála se o stolek naplno opřít.

Petra jí začala rozepínat halenku, hezky pomalu, ale bez mazlení nebo hlazení. Když byl poslední knoflík uvolněn, vzala do dlaní okraje halenky a roztáhla je, dívala se na kamarádčina prsa a hodnotila je. Rozepnula jí sukni, držela už jen na bocích, Karolína ji chtěla setřást, ale Petra ji vzala zase za ramena. Upřela na ni pohled, políbila ji na čelo. A pak jí najednou obrátila zády k sobě, spíš tedy zadkem, proletělo Karolíně hlavou. Opírala se dlaněmi o stůl, ale Petra ji tlačila níž, na lokty a pak až na tvář. Ležela na stole s roztaženýma rukama.

„Tohle se mi líbí,“ zašeptala jí Petra do ucha a stáhla druhé dívce sukni ke kotníkům. Karolína z ní trochu neobratně vykročila. Ucítila tlak na kotníky, poslušně roztahovala nohy, dokud nebyla Petra spokojená, cítila ji teď těsně za sebou, ale nedotýkala se jí, i když… možná ano, jen úplně lehounce, skoro nahého zadku, vzala si dnes hezké šedé brazilky. Petra ji držela za boky a palci hladila zadek, trochu rozevírala půlky, jen trochu, ale… Sakra, cítila, jak zase vlhne, zavrtěla boky, propínala stehna, cítila na zádech Petřinu horkou dlaň, projížděla kolem páteře, úplně jí vyrazila husí kůže, jak to bylo hezké, rázně rozepla podprsenku a nechala ji na ramínkách. Sjela dlaněmi dolů a vzala do nich ňadra, majetnicky je hladila. Přitiskla se k ní boky a jemně tiskla bradavky, úúúú, to už bylo moc, vlastně nebylo, bylo to úplně… Ou, stáhni mi už ty kalhotky a něco dělej, co chceš, ale ať už to je. Vrtěla boky a snažila se nalézt klínem Petřino stehno nebo bok. To se jí ale nepodařilo, místo toho se opřela o hranu stolu a třela se o ni, podařilo se jí skoro přesně dráždit poštěváček, ale v tu chvíli ji zase Petra obrátila k sobě a stáhla halenku do půlky paží. Její obličej byl nečitelný, ženské rysy byly skoro pryč.

Vzala ji za vlasy a prostě hodila na postel, přitiskla se na ni a chytila za ňadra. Tohle ti udělám sama, ale až budu chtít. Nebo ti řeknu, ať si to děláš, ano?
Karolína jen přikývla, uvolnila se, pochopila, že nemá smysl vzdorovat.
Tak co, už bys to chtěla, nebo si ještě budeme chvíli hrát? Nebo mě nejdřív vylížeš a já se pak budu na tebe dívat? A co vlastně…

Petra si svlékla prádlo, Karolína si myslela, že opravdu bude chtít vylízat a neobratně se k ní obrátila. Ale ta se jen usmála…

A zase ji vzala za vlasy a odvedla do sprchy. Pustila teplou vody, mokrá halenka se ihned Karolíně nalepila na tělo, opřela se o kachlíčky, voda jí stékala po tváři, ani nevěděla, jak jí Petra stáhla kalhotky. Ucítila jen horkou dlaň v klíně, ještě teplejší než voda kolem nich. Zavřela oči, rudé kruhy se točily rychleji a rychleji. Poslední, co ještě jasně vnímala, byly dva prsty, vnikly do ní a protočily se tak, že špičky přesně opřely o géčko. A pak jí bylo už úplně jedno, co všechno kamarádka dělá, bylo to přesně na mezi perverze a čiré rozkoše, která ale nezadržitelně vítězila. Vystrčila zadek a roztáhla nohy, jak mohla nejvíc, vyjekla, Petra jí nejspíš kousla do zadku. A už nevěděla, co se s ní děje.

Přišla k sobě v posteli, Petra ležela u ní a hladila jí mokré vlasy a klidně si ji prohlížela. Protáhla se a přejela si dlaněmi nahé tělo, vláčně unavené. Najednou měla chuť na další číslo. Jenže uviděla Petřiny oči a odevzdaně se položila. Kamarádka si jí klekla kolem obličeje, přímo před očima měla její až nezvykle velký poštěváček. Chtěla ho olíznout, ale Petra jí stlačila hlavu níž, přímo ke štěrbince. Karolína zavřela oči a vystrčila jazyk, nervózně se dotkla špičkou Petřina klína, znovu, ucítila kamarádčinu odezvu. V hlavě jí teď probíhal opravdový boj, ztuhla.

„Nemusíš, když nechceš,“ zašeptala Petra a začala si hladit poštěváček, otírala se klínem o Karolínin obličej. Ta zvedla dlaně, měla pocit, že ani nejsou její, položila je Petře na boky a obkroužila malý zadek. Pak jí prsty rozevřela klín a začala vylizovat šťávičky, vnikat do štěrbinky jazykem, setkala se s Petřinými prsty u poštěváčku.
Petra vzdychala a vlnila boky, její klitoris se ještě zvětšoval. Udělala se, Karolína pečlivě olízala všechny šťávy a přitulila se k ní, otřela si tvář o její prsa. Bylo to aspoň fajn, zašeptala Petra. To první bylo úžasné, to druhé, nevím, asi na to není, odpoví popravdě.

Chvíli ležely, pak Petra vstala a vytáhla z kabátu pásek. Beze slova přivázala Karolíniny dlaně k rámu postele a klekla si mezi její dlouhá nahá stehna. To druhé bylo pro mě, řekla jen pomalu, a bylo to lepší než fajn. A teď dostaneš odměnu. Nikam nespěchala, trvalo sladkou věčnost, než ji zase udělala, Karolína přirážela proti Petřiným ústům nebo ruce nebo prstům nebo pěsti, nevěděla, jak a co se děje.

A to bylo všechno, ráno se probudily a naposledy společně osprchovaly. Už nikdy k ničemu dalšímu nedošlo. Ale byly si mnohem bližší, říkaly si úplně všechno a nepřišlo jim to vůbec divné.
Petra jednou vyprávěla o té kočce z baru, zkusila to s ní a jejím přítelem, párkrát to bylo v pohodě, frajera rajcovalo se dívat na dvě holky, jak si to rozdávají. A jí se zase líbilo se dívat, jak frajer holku šuká, sama se přitom hezky udělala. Pak to šlo rychle do kopru, frajer začal nejdřív trochu žárlit a pak chtěl Petru dost drsně ošukat. Stačila zdrhnout s oblečením v ruce. A to bylo všechno. Vlastně ne, jednou se Petra blaženě protáhla a poznamenala, že se s holkou ještě občas schází. Pak sáhla do stolku a ukázala Karolíně pěkného připínáka. Tohle jí vždycky úplně vyřídí, poznamenala, ten její byl za minutu dvě hotovej a já ji můžu mrdat, jak dlouho chce, úplně ji vyřídit. Nebo jak dlouho chceš ty? Petry si olízne rty. To k tomu patří, občas. Nechceš to taky vyzkoušet? Ne, fakt ne, promiň. V pohodě.

A teď se na ni Petra klidně dívá a usmívá se, zase si významně olízne dlaň. Jenže je tam i něco jiného, v čem se Karolína vůbec nevyzná. Kamarádka jí nečekaně trochu pohladí vlasy. Zeptá se, jestli to už pak bylo lepší, když byla s kluky. Karolína nerozhodně zavrtí hlavou. Někdy jo, většinou ne. Ale nacvičila si pár představ… „Nepovídej, jaké?“ ptá se hned Petra. Karolína se ošívá, no, asi víš, co se mi líbí. Jenže to má svoje meze, ale tady, ťukne si na čelo, žádné nejsou. Můžu zajít dál, mnohem dál. Jenže to jsou jen představy, tehdy s tebou…

Petra přikývne a ukáže očima nahoru. Jasně, proč ne, ale v tom pohledu… Karolína si uvědomí, že je Petra najednou nervózní, to nikdy nebyla. Co je? Vezme ji za ruku, Petra otočí dlaň a sevře jí prsty, trochu se chvějí. Zvláštní. Zvedne tázavě oči, ale Petra jen zavrtí hlavou. Stiskne ji dlaň víc, půjdeme? Ale nevím, hodně věcí se změnilo, možná až moc. Chceš?
Karolína dlouho nepřemýšlí a přikývne. Petra jí pohladí dlaň, vstane a zaplatí, obrátí se ke Karolíně a ukáže očima na schody. Jdou, cítí na zadcích oči mladého barmana.

Pokoj je hezký, čistý, velké dvoulůžko, nenápadné grafiky na zdech, dvě křesílka u stolku. Karolína se chce do jednoho posadit, ale Petra ji vezme za ruku. Stojí proti sobě, Petra ji drží za obě ruce, je to už skoro zase jako tehdy, ale je tady něco navíc, v čem se Karolína vůbec nevyzná. Chtěla by jen, aby ji dávná kamarádka zase svlékla, nebo udělala něco úplně jiného, klidně drsného, je to jedno, jen aby se něco už stalo a probudila se z toho útlumu po rozchodu. Ale Petra se dívá, zase je tu to zvláštní světlo za oknem, Karolína si uvědomí, že najednou v tváři dávné kamarádky už není skoro nic ženského. Petra jí vezme tvář do rukou a sjíždí níž, hladí prsa, nejdřív palci a pak dlaněmi, Karolína se prohne rozkoší. Přitisknou se na sebe.

Přitisknou se, Karolína vlní boky, A najednou ucítí, co… to přeci nemůže být… co to tam dělá… to snad…
Petra si rozepne kalhoty a stáhne si je i se spodním prádlem. Karolína civí na… Je to tak, na velký vztyčený penis.
Ani neví, jak je najednou nahá a jdou do koupelny, Opře se zase o zeď, voda po nich teče, mezi půlkami jí ten neuvěřitelný tvrdý klacek dráždí přímo kundičku. A na zádech cítí Petřina velká prsa.

„Chtěla jsem, abys byla moje první, moc jsem to chtěla,“ šeptá Petra Karolíně do ucha, když ji pomilovala, ošukala, omrdala, ojela, úplně neuvěřitelně. Pak se k ní ještě přitiskne, ucítí v klíně horkou dlaň.
„Víš, jsem už Petr,“ zašeptá, než jí vjede dvěma prsty do vlhkého klína.
Karolína se otočí, rozevře nohy a položí dlaně na postel. Za chvíli sevře prsty prostěradlo a dlouze tiše zasténá.

A v posledním okamžiku rozumného vědomí jí prolétne hlavou absurdní myšlenka. Bude ráno na záchodě zvenuté prkénko?