Chata 13 🇨🇿

(poslední kapitola pohádky pro dospělé)

Ani se ještě pořádně nestihly u stolečku usušit, když si Jiřina navlékla koupací plášť a prosebně se obrátila k Daně: „Nechala jsem si tam u Tebe ten můj hrnek na kávu, můžu si pro něj skočit? Pojď radši se mnou.“
Dana pochopila, že jí Jířa něco potřebuje sdělit a okamžitě vyskočila. 
Zmizely ve dvířkách do jejich zahrádky. Jakmile byly z doslechu, Jiřina spustila.
„Holka, to je šílená situace. Já tady teď před váma všema šukala se svým synem, to je hrůza,“ spustila plná obav, protože nutkavě potřebovala od své nejlepší přítelkyně uklidnit.
„Buď v klidu, Jířo, nic si z toho nedělej, vždyť jsme to přeci chtěli s mladými skoro za každou cenu zkusit, ne? No vidíš, povedlo se to skoro samo. Byla bych tomu nevěřila. Verča překvapila nejvíc. To bych do ní byla neřekla. O tobě mi to bylo jasný a o Arturovi jsem nepochybovala.“
„Jenže ono to bylo něco tak bláznivě úžasnýho, že bych to teď hned chtěla zase, ale pořádně. Rozumíš? Prostě aby mě Arťa úplně vyřídil. Já se úplně klepu, když si to představím. Prostě, jak mu ji nastavím a on do mě zajede. Jenže to není všechno. Budeš si asi myslet, že nejsem normální, ale úplně stejně mě odrovnal pocit, že jste nás při tom viděli, i když jste měli tu svoji podobnou zábavu s Jirkou. Strašně moc bych si přála, aby mi to udělal a abyste to všichni zase viděli nebo aby se třeba i někdo přidal. 
Ten pocit, že jsem se milovala se svým synem, je něco tak zvláštního! Jak jsem se to dověděla o tobě a Verče, tak jsem ten zvláštní pocit chtěla zažít každý den víc a víc. 
A teď, když už se to stalo, tak to ještě zopakovat. Jen doufám, že mě to přejde. Pamatuješ, jak jsme si ještě s tvým bývalým všichni užívali, že se na nás ta druhá dvojice někdy jen dívala? Mě tak děsně rajcovalo, když mi to dělal ten můj nebo ten tvůj a vy jste nás pozorovali. Tak to bych teď zase chtěla zažít,“ vysypala ze sebe Jiřina a cítila, jak se jí ulevilo. 
Věděla, že Dana bude mít plné pochopení, ale muselo to z ní ven.

„To víš, že si tohle pamatuju. Já na tom byla stejně. To přeci víš. Vždyť jsme někdy takové scénáře spolu vymýšlely. A nemysli si. Já, když jsem poprvé tam u vás v bazénu viděla Artura s Veronikou a když jsem jí to pak dělala pusou místo něj, tak to byla snad nejbláznivější věc v mým životě. Jednak to byla moje dcera a jednak tvůj Arťa na nás úplně zblízka zíral a bylo vidět, jak to s ním cvičí. Však mi ji taky později třeba přidržoval, anebo zase mě Verči. To se nám oběma strašně moc líbilo. 
Víš, je to děsně zvláštní pocit. Sice to chceš, jenže navíc tě někdo drží a jako by tě do toho nutí, ale to se musí zažít. Takové jakoby malinko znásilnění, ale se souhlasem. 
Neboj, Verča je na tom podobně jako my dvě. Evidentně je celá po mně. My dvě jsme se pak shodly, že nic lepšího nás nemohlo potkat, protože jsme doma samy a můžeme si spolu hrát, kdykoliv budeme mít chuť nebo náladu, nikoho nemusíme hledat. Dřív jsme si to neuměly říct a vůbec jsme to o sobě nevěděly. No, a Arťa je takovej úžasnej bonus a navíc je pořád při síle, takže se může přidat kdykoliv bude chtít. Nebo kdykoliv my budeme chtít. Představ si, že tenhle bonus máš ode dneška doma,“ rozesmála se Dana.

„My jsme tak zhýralý ženský! Ale stejně nevím, jak to navléct, aby to nebylo úplně blbý. Proto ti to taky všechno říkám. Navíc, uvědom si, že už mi bylo čtyřicet a jemu teď bude devatenáct. Vždyť to přeci nejde. Já mám někde tam vzadu takový pocit, že se mu to ve skutečnosti musí hnusit, protože jsem pro něj už jen stará bába, a že to udělal, jen aby tak nějak uspokojil všeobecné očekávání.“

„Hele, Arťu jsem stihla trošku poznat. Jemu ani nebudeš muset říkat a rád se předvede. Neboj, je mi jasné, že on tě chce úplně ze stejného důvodu – je to zkrátka o tom, že spoustu lidí přitahují neobvyklé věci a když je vhodná situace, udělají cokoli. A přestaň blbnout s tou starou bábou. Pořád jsi ještě kočka, co klíďo sbalí jakéhokoliv třicátníka a Arturovi se náramně líbíš. 

Pamatuješ, jak jsem se před časem zmínila, že vím o případu, kde si jedna moje známá, vlastně taky klientka, stěžovala na manžela, jak je doma léta terorizoval, s tím, že její syn z toho vykazoval veškeré příznaky oidipovského komplexu? Já napřed nevěděla, co tím sleduje a proč mi to říká, ale pak mi došlo, že využil toho, že jí to doma s tím jejím, mírně řečeno, neklapalo a abych tak řekla, prostě ho v posteli nahradil. Jenže tam nešlo jen o sex, ale o to, že se prostě do sebe zamilovali a jedou v tom už léta. 
Opatrně se pak postupně přiznávala, že ten kluk jí tenkrát začal vykládat, jak ji bláznivě miluje a že je ona ta nejdokonalejší, až ji ukecal. Prostě jí dělalo dobře, že ji po letech zase někdo miluje a že je žádoucí. Nic krásnějšího prý nezažila, i když pak už po nějakém čase začala být vysloveně jeho sub, protože vyrostl do dominantního namyšleného kluka a pak chlapa, ale nemohla si pomoct. 
Jedou v tom pořád dál a jí to dělá dobře. Taky už je jí přes padesát, pár let má i stabilního super milence, který se to domáknul nebo mu to nějak naznačila, a ten kluk se mezi tím oženil. Takže se vůbec netrap. 
Já jsem asi prostě taková vrba, které se ženské svěřují i s tím, co by nikdy v životě nikomu nepřiznaly,“ chvilku na Jiřinku upřeně zírala a pak pokračovala. „Je mi jasné, že všech nás pět prostě chceme dneska zkusit všechno, co půjde. A nejen dneska. Stejně jako ten můj chlap, co utekl za tou mladou kočkou do Brna. Kdyby tady byl, tak by se přidal i teď. Na to vem jed. On se mi i párkrát ozval, když byl v Praze, ale radši jsem ho k ničemu nepustila. Ale to už jsem ti přeci taky říkala. Prostě Arťu si k sobě přitáhni, sundej mu gatě nebo ho vyprovokuj, ať ti zajede rukou pod ten koupačák, co máš na sobě, a uvidíš, že všechno pak už půjde samo. To já se zase těším na to, až mi to udělají spolu tvůj Jiří s Arturem, abys věděla. Nebo až uvidím, jak to dělají oni dva tobě.“

„Já mám sice Arťu moc ráda, ale u nás to není žádný Oidipus, zaplať Pánbůh. Mě prostě odjakživa přitahovaly zakázané nebo neobvyklé věci. Obzvlášť v sexu. Vždyť víš. A když jsi ho vychválila až do nebes, tak jsem nejspíš začala tak nějak vnitřně žárlit, ale neber si to zle. To není nic proti tobě,“ zasmála se. „Když jste si tady s ním obě užívaly, tak jsem to najednou taky prostě strašně moc chtěla zkusit a teď ještě aspoň zopakovat, asi jsem fakt zešílela,“ zaúpěla Jiřina, ale bylo vidět, že už jen z těch představ má neskonalou radost a potěšení. Navíc ji Danina připomenutá historka uklidnila. 
Potutelně se na Danu usmála: „Ty bys chtěla oba a pak to taky kluci musí udělat Veronice, jenže Jirka to čtyřikrát za večer nedá. Jednou už přeci byl, ne? Tohle by se vůbec nestalo, kdybychom tady my čtyři, teď už vlastně jen my tři bez tvého ex, takhle léta neřádili.“

„Hele, to neřeš, kdo za to může. Hledej na všem jen pozitivní věci. Líbí se ti to? Tak to udělej. Tedy pokud se to líbí těm druhým taky. Buď si jistá, že jo. A když už to Jirka nedá, tak to Veronice můžeš udělat ty. Stejně vím, že tě to láká. A zítra je taky den. 
Koneckonců, můžeš si ty svoje kluky nechat na doma, ale stejně bych to ráda viděla,“ pobaveně se rozesmála Dana a dodala: „Pojď, jdeme pro ten hrníček. Já si na sebe něco hodím, ať tam nelezu nahá, stejně se už ochlazuje a taky musíme vymyslet, čím ty tvoje samečky nakrmíme, aby nám hezky vydrželi.“
„Jo, to máš holka pravdu musíme si je trošku pěstovat. Já z té představy určitě už trochu teču a co ty?“ Jiřina natáhnula svou ruku k Danině klínu. Ta se přisunula o kousíček blíž se slovy: „No, a co myslíš, že já?“
„Hned bych si dala říct, ale musíme tam za nimi.“

„Hmmm, máš pravdu, taky bych si to dokázala vychutnat. Ty panáčky kvůli tomu pronájmu dělají divy.“ 
Dana si labužnicky olízla špičku ukazováčku, kterou projela Jiřininu kundičku, zlehka ji políbila na rty a obě se rozesmály na celé kolo.
„Pojď, radši jdeme na ty naše chlapy, když je tu máme a Verunka nám určitě ráda pomůže. Já si připadám jako nadržená puberťačka, co si to poprvé zkusila a děsně se jí to líbilo, takže už to chce pořád. 
Vůbec to nechápu, protože s Jirkou mi to bohatě stačí jednou týdně. Nepočítám ty naše akce tady, to je jiná liga. Jenže teď tady na chalupě, když tady jsme takhle všichni, tak bych to z ničeho nic chtěla pořád. Jak už jsem řekla, od minule, když prasklo, že vy jste si tady celý týden užívaly od rána do večera s Arťou, tak jsem to s ním postupně chtěla čím dál tím víc, až se to konečně povedlo tady,“ statečně lhala Jiřina a v hlavě se jí míhaly vzpomínky na dokonalá milování s Arturem u nich doma. 
Doufala, že Veronika nic neprozradí, protože Artur jí určitě leccos pověděl.

„Já jsem po téhle debatě nadržená jako dvacítka, co je věčně bez kluka. Ale těším se i na tebe a na Verču, abys věděla. A o Jirkovi a Arturovi ani nemluvím. Prostě dneska chci všechno. A basta,“ rozesmála se Dana a debatu uzavřela: „Vezmu si na sebe ty propínací šaty. To bude stačit. A k večeři si upečeme buřtíky. Asi u vás. Je tam víc místa.“
„OK, jdeme na to, taky si vezmu něco místo toho koupacího pláště.“

Artur s Jiřím si oblékli svá trika a kraťasy, Veronika zůstala u stolku v plavkách a všichni usrkávali své drinky. 
Debatu začal Jiří. 
„Mládeži, nechci tady nějak moralizovat, ale je vám jasné, čeho jste se tady dneska dopustili? To my zamlada jsme byli úplně jiní a něco takového by nás ani nenapadlo,“ přátelsky se zašklebil.
„Nojo, tati, ale my máme své vzory v rodičích, takže my za to vlastně ani nemůžeme, viď, Veru? Jestli jsme zkažení, tak jak asi musíte být vy, když se hned na prvním společném setkání staly takové věci,“ smál se v té nejlepší náladě Artur.

„No, fakt, my doopravdy za nic nemůžeme! Já až do předminulého týdne vlastně nic nezažila, ale poslední dny mne poučily o tom, že se kromě školy a práce dá zažít taky něco neuvěřitelně vzrušujícího a krásného,“ zapojila se do diskuse Veronika.
„Krásného?“ chytil se Jiří.
„No jasně, všechno bylo úžasné. I těch pár dnů na chatě s Arturem a mámou i ten dnešek,“ culila se Veronika a střídavě pohlížela na otce i syna.
„Tak nám pověz, co bylo dneska nejkrásnější,“ zkoušel zatlačit Jiří. „Co tě nejvíc přitahovalo?“

Veronika se chvilku rozpačitě dívala na Jiřího, ale pak se podívala na Artura: „Arťo, všechno bylo neskutečné. My dva už jsme si to před chvílí přeci řekli, ne?“
„Jsem jedno velké ucho! Je to tajné?“ vyzvídal Jiří.
„Normálně by to tajné bylo, ale tady je hodně ulítlá společnost, takže, tati, snad jen tak, že všechno bylo super, nikomu nic vadit nebude a všichni se těší na to, co se bude dít nejen dneska, ale i kdykoliv později. Řekl jsem něco špatně, Veru?“
„Ne ne, řekl jsi to přesně. Máme přeci báječné rodiče, ne? Ale jdu se trochu obléct do večerního. Omluvíte mne pánové?“

Čas už hezky pokročil, když buřtíky zmizely, spousta zeleniny a pár plechovek plzně s nimi a všichni se přesunuli dovnitř. Společnost byla báječně uvolněná, žertík stíhal žertík, narážka narážku, významné doteky byly komentovány těmi druhými a bylo zřejmé, že se schyluje k velmi nevázané sexy zábavě. 
Zejména na ženách bylo zřetelně vidět, že nějaké drinky požily už odpoledne. Shodli se na tom, že nic nebudou měnit a jen udržovali dostatečnou hladinu alkoholu. Sklenice s míchanými drinky se opět naplnily. 
Artur pustil příjemnou, ale dost hlasitou muziku. Usadili se na lavice a židle kolem stolu, Jiří zabral místo mezi Veronikou a Danou, Artur měl po jedné straně svou Veroniku a po jeho druhé ruce se usadila na židli Jiřina.

Řeč se postupně stočila na odpolední zážitek. Byl úžasný, Jiřímu se pochopitelně nejvíc líbil přesun bazénem s Veronikou v náručí, Dana přiznala, že ji nejvíc fascinoval Artur s Jiřinou.
„Ale hlavně taky to, že mě Jířa nenechala v tom našem nádherném průšvihu s Veronikou sama. Přiznám se, že ještě jednou bych vás chtěla takhle vidět. Byla to krása. Strašně sexy. Ty a Artur! Neuvěřitelné! Neuvěřitelná sexy paráda,“ opakovala s vyzývavým úsměvem.

Artur se přisunul k Jiřině, objal ji kolem ramen a zalichotil: „Byla jsi fakt báječná, nádherná, mami, to má Dana pravdu.“ 
Do ucha jí provokativně zašeptal: „Nezkusíme si to tady spolu zase?“ 
Jiřina na něho rozpačitě pohlédla a stejně tiše mu odpověděla: „To by se přeci tady nehodilo,“ ale cítila, že přišel ten okamžik, na který se bytostně těšila. 
Přitiskla se k Arturovi a položila mu ruku na stehno a zašeptala: „Nebo ty bys snad chtěl? Tady, když jsou tu i ostatní, nebo radši vedle?“ pohlédla mu plaše do očí, ale on pochopil, že za tou plachostí se skrývá výzva a nedočkavost. Vzpomněl si na to, že Dana s jeho máti přeci v minulosti vymýšlely všelijaké scénáře, kdy se rády předváděly. 
Jeho úd po jejím doteku okamžitě vystartoval.

Pozornost ostatních se obrátila k nim. 
„Copak si to tam vy dva šeptáte, nedáte si pokračování?“ popichovala Dana přes nově doplněnou sklenici drinku, z níž pomalu upíjela. Cítila, že jakékoliv zábrany jsou pryč. Artur byl momentálně nedostupný, ale Jiří byl hned vedle ní. Posunula se blíže k němu a nenápadně si rozepnula spodní knoflík svých šatů. Jiří to okamžitě registroval a měl teď úplně volný přístup k místům, která důvěrně a dlouho znal, takže se otázal: „A ty bys pokračovat nechtěla, Danuš?“ obrátil se k ní, na nic nečekal a nechal své prsty zcela bezostyšně přejet po stehně až k její štěrbince. Jeho ruka něžně čechrala chloupky nad její štěrbinkou. Odměnou mu byl sladký polibek a pohyb jejích kolen, která se od sebe dost vzdálila. Nechala vklouznout jeho ukazováček mezi pysky. Věděla, že vlhká byla už před tím, a když ucítila jemné dráždění na poštěváčku, zachvěla se vzrušením.

Veronice to neušlo. Proto se zvedla z lavice, posunula trochu stůl, přistoupila k Arturovi, objala ho zezadu kolem ramen a vemlouvavě mu tiše zabroukala do ucha, ale tak aby to i přes docela hlasitou muziku slyšela Jiřina.
„V pátek jsem se těšila, že vás dva spolu uvidím a že se třeba i přidám. Ničeho se neboj, koukej, jak se ti už pěkně probudil. Už se nemůže dočkat.“ 
Spiklenecky se k němu naklonila, aby zachytila jeho pohled. Nepatrným kývnutím hlavy naznačila směr k vybouleným kraťasům a dodala: „Vždyť tady přeci všichni chtějí všechno, nemám pravdu, Jiřko? Podívej na tvého tátu a moji mámu, jak se věnují sobě. Zkus mu ten zip rozepnout a uvidíme, jak na tom jsme.“ 
S tichým smíchem pak dodala: „Tvému tátovi se už před chvilkou pěkně zvednul, abyste věděli a podívej, kam zajel mojí mámě rukou a jak jí to dělá dobře. No a ona jemu, vidíte?“

Artur už na nic nečekal. Zkusil Jiřinu políbit. Ta se k němu okamžitě přisála a volnou rukou stiskla přes kalhoty jeho kolík. Když ucítila tu báječnou tuhost, šikovně nahmátla zip a podle Veroničina přání jej stáhla dolů. Stačil jen malý pohyb ruky a jeho péro vyskočilo ven. „Neříkala jsem to?“ pobaveně konstatovala Veronika. „Tak už na nic nečekej, Arťo, podívej, jak se máma posunula a nemůže se dočkat, až se jí dotkneš. Má šaty skoro úplně vyhrnuté!“ Veronikou lomcovalo vzrušení. Byla by se nejradši ke dvojici hned přidala, ale byla zvědavá na Artura s Jiřinou. 
Vzápětí už Jiřina ucítila Arturovy nedočkavé prsty, kterak se snažily po stehně vyjet až k její zavřené štěrbince, kde narazily na její kadeře. Tentokrát nebyly žádné kalhotky. Sama začala rukou zpracovávat Arturův kamenný oštěp.

„Hmmm,“ ocenil to Artur. „Ty jsi bez? Ukážeš mi ji a taky ty tvé nádherné špuntíky?“
„Chtěl bys je zase vidět?“ ujišťovala se úplně zbytečně Jiřina, ale svou otázku směřovala spíše na Veroniku. 
Cítila, jak jí dělá náramně dobře, že je Veronika tak blízko. 
Artur na nic nečekal, vstal ze své židle, pomohl vstát i Jiřině a bez dalších řečí jí přetáhl šaty přes hlavu. Pomohla mu a zůstala před ním stát nahá. Veronika mezi tím rozepnula knoflík jeho kraťasů a ty samy spadly na zem. Obdivně zírala na jeho trčící nástroj. 
Artur opřel svou matku zadečkem o stůl. Jiřina se mírně rozkročila a zaklonila. Na okamžik pohlédla na Veroniku, aby zjistila, co to s ní dělá a pak už je sledovala, jak Artur poklekl před ní na podlahu a zabořil svůj jazyk a pak i nos do jejího klína ozdobeného kadeřemi. Veronika s úžasem zírala na Jiřininy bradavky trčící směle vzhůru. Toho si před tím v bazénu nevšimnula.

Jiří mezi tím zlehka vyprstil Danu, takže ta už potřebovala, jen aby do ní ten jeho trčivec zajel.
Jiřina položila špičku své nohy na vedle stojící židli, aby měl Artur dost místa a přitáhla si jeho hlavu ke své báječně vlahé kundičce.

„Bože, ty jsi tak nádherně mokrá! Tohle je mnohem lepší než v bazénu,“ užíval si rozkoš z jejích šťáviček Artur. Zlehka přitom projížděl jazykem po její štěrbince od zadečku až k nádherně vypjatému Venušinu pahorku. Jiřina pohlédla s blaženým výrazem ve tváři na Veroniku. Stále si sice jednou rukou přidržovala hlavu svého syna, ale druhou si přitáhla Veroniku blíž k sobě. 
Zajela jí pod sukýnku a prstem se zabořila do její štěrbinky. Ta hlasitě vzdychla vzrušením a dál už na nic nečekala. Jemně se kolem Jiřinina prstu kroutila a zároveň si přetáhla přes hlavu tričko. Jiřina v duchu ocenila její dokonale tvarovaná pevná prsa s růžovými bradavkami.

Dana, která mezi tím vysvobodila Jiřího pyj z kalhot a rozepnula si své šaty, se otočila k Arturovi s důraznou prosbou: „Tak už ji konečně polož tady na ten stůl, ať vidíme, jak si to spolu pěkně naplno užíváte.“
Jiřina se na ni vděčně usmála a sama se na kraj stolu posadila, položila se dozadu, opřela se o lokty a patami se opřela o hranu stolu. Před Arturem a Veronikou se rozevřela růžová, šťávami nablýskaná jeskyňka lemovaná tmavými kadeřemi. Artur je ještě na okamžik rozhrnul, soustředěně se na tu nádheru zadíval a po chvilce jazykem pomalu přejel od zadečku až k poštěváčku a do její hlubiny vnořil svůj prst. 
Dana ještě trochu odsunula stůl, zvednula se z lavice, jednou rukou přidržovala Jiřinino koleno rozevřené do strany a druhou jí něžně hladila po vnitřní straně stehna. Nemohla odtrhnout oči od Artura, kterak si vychutnává šťávičky své matky. Nahá Veronika udělala to samé z druhé strany. Jiřina, která už ztratila veškeré zábrany, napjatě pozorovala, jak se Arturův obličej vynořuje nad její kadeře a pak se opět spouští dolů. Sama se sobě divila, že se dokázala Artura provokativně pološeptem zeptat: „Líbí se ti takhle otevřená?“

„Jo. Jo! Je to nádhera!“
„Tak už jí ho tam konečně dej. Vidíš, že na to čeká,“ pobídla ho Dana, a ještě jednou posunula stůl i s Jiřinou kousek dál od lavice. Zbavila se teď už úplně rozepnutých šatů. Současně s tím Jiří jednou rukou zepředu a druhou zezadu ještě dál dráždil Daninu studánku i zadeček. Jeho prsty se snažily dostat všude. Věděl moc dobře, že takovou ďábelskou předehru Dana zbožňuje. Cítil, jak se pomalu rozpouští a nádherně vlhne. 
Vlhne nebylo to správné slovo. Byla úplně mokrá. Cítil, že všechny jeho prsty jsou od ní celé mokré. Ocenil její nádherná prsa, jejichž velikost v mírném předklonu ještě vynikala. Spolu s ní koutkem oka napjatě pozoroval, jak se Artur narovnal, namířil svůj kolík pod Jiřinin hustě ochlupený, ale perfektně upravený Venušin pahorek a pomalu, ale opravdu pomalu jej nechával zajíždět do hlubiny její studánky. Jiřina se pohledem přisála k Arturovým očím. Oba jasně vnímali nádheru i šílenost toho okamžiku. Jiřina si uvědomovala zvrácenost svého počínání, ale nemohla si pomoct. 
Od okamžiku, kdy se poprvé milovali s Danou a jejím tehdejším manželem, pro ni bylo vrcholem vzrušení, když se na ni při milování dívali ti druzí dva. Artur vždy na okamžik svůj pohled odvrátil k její rozevřené kundičce, do níž nesmírně pomalu lehce krouživými pohyby vnikal a hned se zase vrátil k jejím očím a výrazu naprostého soustředěného vzrušení v její tváři. Oba ty pohledy v něm vyvolávaly takové vzrušení, že se obával o předčasný výstřik.

„Veroniko, vidíš tu nádheru, jak do ní ten jeho takhle pomalinku klouže?“ vyrazila ze sebe Dana, jejíž ruka sklouznula až k Jiřinině poštěváčku a jemně jej masírovala.
Veronika jednou rukou hladila Artura po zadku a druhou něžně hladila vnitřní stranu Jiřinina stehna. 
„Je to šílený, ale neskutečný. V životě by mne to takhle nenapadlo,“ vydechla Verča.

Arturův kůl zmizel úplně celý, chvilku zůstal bez hnutí, jeho ruce se natáhly k báječně trčícím bradavkám a jemně je mnul mezi prsty. Jiřina si jeho prsty přitiskla k ňadrům a vyslala mu vzdušný polibek. Artur se opřel o její prsa, lehce je hnětl a pomalu nechal vyklouznout svůj úd úplně ven. Veronika jej na okamžik objala svými prsty a vzápětí ucítila, jak jimi Arturův klouzavý žalud projíždí zpět do té hlubiny, z níž se právě vynořil. Tentokrát o poznání rychleji. Když se dostal až na dno, Jiřina vydechla. Artur své pohyby ještě párkrát pomalu zopakoval. Cítil vzrušení, jaké ještě nikdy nezažil. Koutkem oka vnímal, že se jeho otec zdvihl, nacpal se za Danu, která se naklonila trochu dopředu, aby mu udělala víc místa a zjevně také zajel svým klackem do jejího lůna. Slyšel Danu vzrušeně oddychovat. 
O to víc ho překvapilo, když od ní slyšel: „Veru, vezmi tamty polštářky, podlož je pod Jiřinku, chyť ji za ruce a podrž jí je trochu za hlavou. Tohle ona taky miluje, viď, Jirko? Že je to takhle s tím, co vidíme daleko lepší než bez toho?“ pootočila se na Jiřího, jehož jedna ruka si ji přitahovala za bok a druhá hnětla ňadro.
„Šílený, Danuš, šílenější, než tenkrát s tím tvým,“ supěl Jiří, aniž přestal intenzivně plenit Daninu vyšpulenou jeskyňku.

Na okamžik Artur přerušil své pomalé přírazy, Jiřina nadzdvihla svůj zadeček, polštářek byl na místě, druhý pod hlavou a Veronika jí odtáhla ruce dozadu za hlavu a pevně držela za zápěstí.

„Jo, pojď Arťo, teď už pořádně a nešetři mě,“ vykřikovala Jiřina, která na tom byla se svým vzrušením stejně jako Artur. Ne, že by tohle ještě nikdy nezažila, ale tentokrát do ní vrážel před jejími nejbližšími svůj klacek její syn. Bylo to něco nepředstavitelného. Neuvěřitelná, divoká euforie. 
Na okamžik obrátila svůj pohled vzhůru k Veronice. Obě se na sebe vzrušeně usmály. Jiřina stočila pohled k jejím růžovým bradavkám. I přes to neuvěřitelné vzrušení v duchu ocenila tu krásu jejích dokonale tvarovaných ňader, která vynikla ještě víc díky předklonu, v němž Veronika setrvávala i kvůli tomu, aby měla lepší výhled na Arturův píst.

Artur držel Jiřinu za boky, aby se pod jeho přírazy neposouvala dál po stole, a stupňoval své úsilí. Dana s Jiřím odsunuli stůl ještě kousek dál a Jiří stejně divoce bušil do Dany a svýma rukama hnětl její parádní kozy. Dana vrážela stejně prudce svůj zadek do jeho slabin. Cítila, že z toho snad omdlí. Bylo to úplně bláznivé.

„Bože, vy jste šílení, ale to já taky! Já to takhle nevydržím, já chci taky,“ úpěla Veronika, ale to už se Dana zhroutila s hlasitým výkřikem, který provázel její orgasmus a vzápětí ji následoval Jiří, který při své divoké práci nespouštěl oči ze své ženy a jejího doširoka rozevřeného klína. Nadšeně sledoval její divoké vzrušení, s jakým povzbuzovala Artura a divoce proti němu přirážela. Už dlouho neviděl nějaký píst zajíždět do tolik milované studánky své ženy. Ten pohled způsobil, že vykropil Danu mnohem rychleji, než zamýšlel, ale v tom okamžiku mu to vůbec nevadilo. Objal zezadu Danu a oba opřeni o stůl v těsné blízkosti druhé dvojice jen vyčerpáním funěli a šťastně se smáli, pokud jim dech dovolil.

Artur vnímal, že dvojice po jeho pravé straně je už vyřízená. Pohledem těkal z nádherně rozlitých, rytmicky se přelévajících Jiřininých prsou s trčícími špuntíky k dokonale kulatým kozičkám Veroniky, jejíž bradavky také jevily známky ohromného vzrušení. 
Zrychlil své přírazy v dokonalé synchronizaci s Jiřinou, která každý příraz provázela hlasitým vzdechem. Střídavě zachytával vzrušené pohledy Veroniky i pohledy vzrušením doširoka rozevřených očí své matky. Její výkřiky, v nichž převládalo nadšené „Jo, jo, ještě, jo, pojď!“ prokládané o poznání tiším, až skoro plačtivým: „Prosím, pojď, ještě, prosím! Pojď!“

Ještě chvilku to trvalo, ale pak ucítil, že ani on už dál tohle tempo nevydrží. 
„To se nedá vydržet, už budu, mami, pojď taky!“
„To nevadí, chci to cítit, dělej, neboj se!“ křičela Jiřina a vzápětí už zřetelně vnímala poslední prudké přírazy doprovázené Arturovým záškuby.

Artur se chtěl zhroutit na ni, ale Dana ho odstrčila a se slovy: „Počkej, už jenom chvilinku a bude taky,“ posunula se kolem stolu a přisála se Jiřince k poštěváčku a svými třemi prsty bleskově dokončovala, co Artur nezvládl.

K překvapení všech Veronika vyskočila na stůl, obkročmo přiklekla Jiřině nad obličej, oběma rukama si rozevřela svou kundičku a zakňourala: „Prosím, já chci taky skončit, budu hned!“

Jiřina odsunula její ruce, sama si její štěrbinku natáhla a jazykem dráždila malý hrášek. Musela však tuhle činnost na chvíli přerušit, protože Dana ji právě dotáhla k vytouženému orgasmu. 
Když jej hlasitě vykřičela, dokončila během půl minutky i ona svou práci a posledním vyvrcholením té společné chvíle byl Veroničin výkřik, s nímž se svezla na stůl vedle Jiřiny.

Artur se svým tátou, každý na jedné straně stolu, nevěděli, na co se dívat dřív. Po chvilce se jejich oči setkaly a ve tvářích se jim rozlil zářivý úsměv. 
To už si ale Jiřina odbyla svůj orgasmus a Dana si utírala hřbetem ruky svá ústa se slovy: „Tedy Arťo, tam toho zase bylo, ale Jířa byla už blízko. Vidíš, ještě toho trošku ukáplo na ten polštářek, co má pod zadečkem. Klucí, byli jste oba fajn,“ usmála se na ně a vzápětí už všichni sledovali Veroničino vyvrcholení. 
Arturovi neušlo, že Jiřina sice po svém orgasmu spustila nohy dolů, ale z její uzavřené štěrbinky ještě vytekly další kapky jeho spermatu. Ten pohled ho vzrušil do té míry, že ucítil ve svém ochablém klacku zachvění. 
Veroničin orgasmus byl překvapivě divoký, takže jeho pozornost upoutaly doširoka rozevřené oči jeho matky a kmitání jejího jazyka po dokonale vyholené Veroničině kundičce. Naklonil se, aby viděl, jak do její kundičky velikou rychlostí zasouvá a vysouvá své dlouhé štíhlé prsty. Přestala, až když Veronika trochu ztichnula.

Ještě bylo slyšet hlasité oddechování všech zúčastněných, když se zcela věcně ozvala Dana: „Hmm, taky mi to teče všude. Jdu se opláchnout. Jsme obě pěkně zapatlané, Jiřko.“
„Jdu taky,“ ozvala se Jiřina a sesmekla se ze stolu. „Nádhera!“ spokojeně se ohlédla za zbylou trojicí.

„Teda kluci, já byla hotová už jen z toho, jak jsem se na vás dívala. A jasně že i z toho, jak mi to udělala tvoje máma, Arťo, ale to bylo hned. Taky bych to ještě chtěla zkusit doopravdy se vším všudy,“ s trochu vyzývavým úsměvem přejela pohledem Artura a Jirku.
„Tomu bychom asi mohli za chvíli vyhovět, že jo, tati? Ale napřed bych se taky trošku opláchnul, možná bych si na chvíli vzal kraťasy a rozhodně bychom měli napřed doplnit hladinu alkoholu o další drinky. Co vy na to?“
„To rozhodně a ty drinky celé dopít. Vždycky je lepší si po takovém vzrůšu udělat trošku pauzu a znovu se naladit. Mimochodem, moc hezky jste se všechny domluvily a prádélko ponechaly někde ve skříních a bylo to moc sexy. Příště můžete pro změnu být třeba jen v sexy prádle,“ pochvaloval si Jiří.

„To leda až si nějaké doopravdy sexy prádlo koupím, mám jen obyčejné,“ smutně na oba pohlédla Veronika. „Nechám si ale od vás od poradit, co by se vám líbilo,“ šibalsky se rozesmála.
„Nevadí, do příště ti nějaké pořídíme,“ zasmál se Artur a dodal: „Teď by se mi ale líbilo sundávat ti tu sukýnku nebo tričko. Třeba já jedno a táta druhý a mámy se můžou věnovat sobě. Nebo jinak?“ tvůrčím způsobem navrhoval Artur.
„Mně by se to tak líbilo,“ culil se Jiří.

„Teda vy jste takoví dva chlípníci,“ snažila se tvářit vyčítavě s těžko potlačovaným smíchem Veronika a když zahlédla, že obě dámy se vrací do společnosti, začala žalovat: „Mami, teto, oni se na mne domlouvají. Budete mne muset zachránit!“
„Jak, domlouvají, holčičko?“ soucitně se okamžitě ptala Dana. „Potřebuješ pomoct? Já se s nimi domluvím, jestli je třeba,“ pobaveně se smála.
„Ne, to ne, já si radši poradím sama, to bych po tobě nemohla chtít, mami,“ culila se Veronika.

O malou chvíli později už všichni seděli oblečení do toho nejzákladnějšího v družné zábavě ve druhé části chaty. Artur mezi Veronikou a Danou na pohovce, Jiřina a Jiří každý ve svém oblíbeném křesílku.

***

O týden později Artur vcelku nečekaně doběhl hned po ránu pro čerstvé croissanty a pár dalších drobností, připravil vonící kávu a úderem deváté zavolal směrem k ložnici: „Snídaněéé, lenoši, vstávat!“
U stolu Artur konstatoval: „Už třetí den prší, tenis se odkládá, takže jsem místo toho zařídil snídani. A v týdnu jsem se rozhodnul zrušit hokej. Stěhuje se to pomalu na druhou stranu Prahy a je to drahé. Aspoň budu víc doma,“ přejel významným pohledem oba spolustolovníky.

„Kluci moji, já vám musím vynadat. Včera jsem měla debatu s Danou. Jirko, týká se to hlavně tebe. Moc dobře víš, že já ani Dana anál nemáme rády a vy jste tam minulou sobotu Veroniku na tuhle blbost ukecali, protože vám nechtěla nic odmítnout. K tomu jste si to zkusili oba současně a moc dobře jsem viděla, jak jste se ještě i vyměnili. V té situaci, co tam byla, jde rozum stranou, to chápu, ale jí to nakonec neudělalo dobře. Je zřejmě tak trochu masochistka, ale aspoň to víme. Docela ji to prý bolelo. Jenže z toho má ošklivej zánět močáku a od včerejška je na antibiotikách. Prostě jste jí tam zanesli bakterie. Jste pěkní volové a ona je pitomá, že vám tohle dovolila a pak ještě dlouho nic neřekla. Tak si tohle zapamatujte. Dana už jí vynadala. Jestli si to s ní někdy zkusíte zopakovat, tak análek musí být to poslední. Kdo ví, co všechno máme ve střevech za bakterie, a pak jsou z toho tyhle polízanice. Na Danu nebo na mne to ani nezkoušejte.“
Oba seděli jako zařezaní, ale po chvíli se vše vrátilo do normálu.

„Já mám s Verčou rande, chtěli jsme jít do kina. Musím se jí za nás oba omluvit, tatí. Aspoň budete mít celé odpoledne klid a čas na sebe,“ usmál se na oba rozpustile.
„Popravdě, já po tom šíleném víkendu neměla na nic ani pomyšlení,“ trochu zamračeně konstatovala Jiřina.
„Já vím, taky jsem si nečinil žádné nároky, protože toho bylo ažaž, ale v pondělí letím na týden pryč,“ s tázavým pohledem se Jiří obrátil na Jiřinu.
„Teda, jestli to má nějak pokračovat, tak bude třeba taky občas plánovat, kluci. Nějak mi to v poslední době jednou týdně bohatě stačilo, i když před tím třeba dvakrát, občasné zábavy na chatě nepočítám. Určitě nehodlám provádět takové blázniviny jako minulou sobotu, kdykoliv si vzpomenete. Jestli máme existovat společně, musí platit nějaká dohoda.“

„Myslím, že nám to je oběma jasný, že jo Arture?“ okamžitě zklidňoval situaci Jiří. „Za mne říkám, že pokud chceš pokračovat ty, tak si taky budeš určovat co a jak, ale kdybychom se občas potkali na chatě i se Svobodovic holkama, tak necháme věcem volný průběh.“
„Neboj, mami, já mám Veroniku, a v tom ostatním prostě budeš šéfová ty. Teda pokud budeš chtít. A co se týče chaty, tak souhlasím s tátou. Jestli jsem to pochopil, tak stejně jste tam většinou vymýšlely program ty s Danou. Teď ale řekni na rovinu – bude to jako dřív, nebo bys chtěla přejít na takový tajný život ve třech? Tedy, tajný pro ostatní svět,“ upřesnil Artur.
„Na rovinu – to je blbý, takhle to říkat,“ Jiřina rozpačitě pohlédla na oba dva, ale pak se odhodlala, „ale jo, líbilo se mi to. A jsem ráda, že holkám taky. Ale když tedy nikdo není proti, tak doma budu mít hlavní slovo já. A na návštěvy můžeme chodit, jak nás napadne, ale řekneme si to. Nebo je přijímat. Ale nikdo nikoho do ničeho nenutí. Měla jsem na mysli jenom ty naše dvě nezbedy. Platí?“

Oba se jako na povel zvedli ze židlí a Jiřinu vášnivě objali: „Jsi ta naše nejbáječnější kočka!“ 
Jiří ještě dodal: „Nikdy bych tě za jinou nevyměnil,“ se smíchem prohodil k Arturovi: „Když tady příští týden nebudu, tak dohlídni na to, aby nám nikam neutíkala.“
„Budu dohlížet poctivě, jen co mi dovolí!“

Jiřina mu dala něžný pohlavek a když dodal: „Obzvlášť, když má teď Veronika takové trable,“ dostal ještě druhý se slovy: „Že se nestydíš, chudinka Veronika!“

Pak se všichni naprosto uvolněně rozesmáli.