Klub 12

Kytička na usmířenou

Byla skoro půlnoc, když se Vašek s Ivanou zavrtali do peřin s tím, že Vašek si ráno odveze auto do servisu, půjde do práce a domů se vrátí, až si někdy kolem páté vyzvedne opravené auto. Iva ať se rozhodne sama podle sebe co s Honzou, on dorazí před šestou a bude všechno respektovat a usnul jako dřevo.

Ivana to měla se spaním špatné. Přehrávala si v hlavě tu příšernou scénu s Honzou a zvažovala, jestli měl Vašek pravdu nebo ne a zda má Honzu vůbec ještě vzít na milost nebo ne a když ano, tak jestli to má udělat tak, jak jí radil Vašek nebo až někdy časem. Nakonec usnula s přesvědčením, že Vaškův návrh byl asi nejlepší, protože ten zvláštní vztah s Honzou ji úplně fascinoval, přitahoval a nechtělo se jí ukončit ho. Měla sice obavy z toho, jak to asi dopadne, když by došlo na Vaškova slova, protože jí bylo jasné, že ten její chlípník by určitě nezůstal jen jako pozorovatel, ale nakonec se jí i tahle představa zalíbila a na rtech se jí rozlil spokojený úsměv.

Druhý den Vašek zavolal Honzovi hned dopoledne, když odhadnul, že má ve škole pauzu, a bez okolků se do něho pustil.
„Honzo, včera ses ožral a pak ses choval jako totální debil. Máma z tebe byla dost nešťastná, tak to koukej dneska napravit. Nevím, jak to máš s kapesným, ale měl bys jí koupit aspoň jednu růži, víš, že je má ráda. Nebo jí kup nějakou pěknou kytičku a koukej se jí omluvit. Máma dělá do čtyř, v pět bude určitě už doma, tedy u mne, možná i dřív. Radši jí vůbec nevolej, vyřiď to osobně. Já dorazím před šestou a pak si uděláme nějakou dobrou večeři a pohodu. Jen doufám, že nebudeš zase vymýšlet nějaké koniny.“

Honza pozvání s úlevou přijal a slíbil, že nic podobného už opakovat nebude.

Ivana řešila hned několik problémů. Co udělat klukům k večeři, co si vzít na sebe, když už tedy jít na Vaškovu alternativu, tak jak to navléct, aby to nepůsobilo nějak křečovitě a nejen to. Nakonec se rozhodla pro radikální řešení. Zavolala kamarádce kadeřnici, zda by ji nevzala mimo pořadí a když se dohodly, vzala si v práci půl dne volno. Nechala si udělat úplně nové vlasy a výrazně změnila odstín.

„Ty máš nějakého nového chlapa, Ivčo?“ pátrala kamarádka.
Iva se trochu zapýřila, ale pak zkušeně zalhala: „Hele, rozvádím se, Vaška mám pořád, jenže je věčně pryč, no a začal mě balit jeden fešák, jenže je mu sotva třicet. Vypadá sympaticky. Jasně, že to není na nějakou vážnou známost, ale pozval mne dneska na rande. Uděláš mi ještě make-up? Ty by ses tím měla živit, dokážeš člověka úplně změnit.“

Trvalo to skoro tři hodiny, ale Ivana byla nadšená. Vypadala nejméně o deset let mladší, sotva sama sebe poznala.
„Kluci budou čumět jako blázni,“ pomyslela si. „Teď ještě skáknu domů pro něco na sebe, za ty prachy to rozhodně stálo.“ S kamarádkou za tu dobu semlely všechno možné a Ivana musela slíbit, že jí vylíčí, jak to dopadlo s tím mladým.

Zastavila se doma přesně v okamžiku, kdy jí pošťačka doručila dopis do vlastních rukou.
Vešla do bytu, kde pokašlávající manžel ležel na kanapi u televize a podala mu dopis.
„Přišlo mi předvolání, tvoje dostal asi tvůj právník. Musíme se dohodnout, co s bytem, autem a s tím ostatním. Navrhuju byt prodat a peníze rozdělit, auto si vezmi ty, ostatní bych si nechala já. Vyjde to tak asi na stejno. Já mám svůj účet, ty máš svůj, ty dělit nebudeme. Tak jen navrhni, kolik mi budeš přispívat na Honzu. Já si vezmu ještě nějaké věci a přijdu v neděli.“
„Hmmm, mně nestojí za to dělat nějaké problémy a tahat se o hovadiny. Moje příjmy znáš, já zase tvoje, tak ať právník spočítá, kolik mám podle předpisů platit a nechám ho to sepsat tak, jak jsi řekla. Stačí ti to?“
Ivana si vybírala ze šatníku nějaké věci a zavolala: „Jo, to by šlo, tak ať to ještě taky rovnou napíše pro soud a pošle to tam, až si to přečtu a odsouhlasím, aby se to zbytečně netáhnulo a neplatilo se moc peněz.“
„No jo, řeknu mu. Hele, ty máš nějakýho novýho chlapa? Docela ti to sekne. Klidně bych tě vzal na rande. Nechceš si to rozmyslet?“ zašklebil se na ni, protože Iva vypadala neuvěřitelně.

Její nálada se ještě zlepšila jednak tou naprosto nečekanou lichotkou, ale hlavně tím, že se vším souhlasil. Čekala, že bude dělat drahoty a bude se ji snažit oškubat, nicméně s medovým úsměvem odpověděla: „No to by bylo super, jenže to přišlo o pár let později, miláčku! Teď už bych to nestíhala. Dneska už jedno rande mám, tak pa v neděli! A díky za to, že jsme se tak rychle dohodli!“

Byly skoro čtyři, když dorazila k Vaškovi. Napustila si vanu, aby si ve sprše nepoškodila dokonalý make-up a vlasy a pak se rozhodla: „To budou kluci překvapení!“
Nadzdvihla se v teplé vodě, natáhla se pro zrcátko a zamyšleně si prohlížela ochmýřený Venušin pahorek a tmavou štěrbinku, která mizela mezi jejími stehny a pak se ujistila: „Tak jo. Jdeme na to.“

Vypustila vodu, zabalila se do osušky, opřela zrcátko, nůžtičkami ostříhala většinu chloupků, nanesla na svou kundičku Vaškovu pěnu na holení a opatrně pracně nechala zmizet úplně všechnu tu ozdobu. Použila jemný gel po holení, který měl Vašek na poličce.
Byla dokonale hebká. Ještě si své dílo prohlédla z různých pozic v zrcátku a pak se spokojeným úsměvem konstatovala: „To tedy budou zírat.“

O pár minut později už jen kontrolovala v zrcadle celkový dojem. Byla nadšená. Včera na sobě měla šaty domácí puťky, ale dnes před ní stála mladá, sebevědomá, nádherná, dokonale nalíčená dáma v dokonale padnoucích krátkých šatech zdůrazňujících její perfektní postavu. Z domova si s sebou vzala soupravu náhrdelníku, náušnic a náramku z černých perel a elegantní lodičky.
Šperky dokonale ladily s jejími šaty. To všechno už na sobě neměla pěkně dlouho. Ještě rtěnkou doupravila rty, stříkla na sebe její oblíbený niche parfém od Montale a vklouzla do elegantních lodiček. Pohlédla na hodiny. Bylo skoro pět.

Beze spěchu postavila na konferenční stolek tři sklenky na bílé víno, na mističku nasypala solené pražené mandle a vedle postavila lahev vychlazeného Chablis. Vašek dostal jako pozornost od nějaké firmy karton šesti lahví. Vše přelétla spokojeným pohledem a konečně se posadila do křesla. Zavřela oči a zkusila si představit, co asi bude následovat. Ještě se ani nestihla soustředit a ozval se zvonek.

Došla ke dveřím, otevřela a před ní stál nervózně přešlapující Honza s kyticí tří temně rudých růží. Usmála se, když viděla, jak mu ruka s kyticí poklesla a ve tváři se mu objevil nefalšovaný úžas.
„Pojď dál! Neboj se mne,“ ustoupila a nechala ho zcela zkoprnělého vejít dovnitř.
Úplně konsternovaný Honza se vyzul z bot, vybalil růže z papíru a rozpačitě s trochou koktání je podával Ivaně.
„Mami, tady je kytička, snad ji přijmeš jako omluvu za ten včerejšek. Ty někam dneska jdeš?“ ještě udiveně dodal, když si ji znovu celou prohlédl. Měl připravenu jinou omluvu, ale to, co viděl, jej téměř připravilo o řeč.

Vzala si od něho květiny.
„Děkuji za kytičku, je moc krásná, růže miluju. Musíme je dát do vázy, aby hned nezvadly, Vašek je má tamhle v té skříňce dole, podej mi tu vyšší, prosím.“

Než ji Honza našel, Iva seřízla silné stonky růží a uspořádala vše ve váze. Postavila ji na konferenční stolek a konečně s úsměvem přistoupila k rozpačitě postávajícímu Honzovi.
„Jsou opravdu nádherné a omluva se přijímá.“
Zvedla se na špičky a jemně ho políbila na rty. Ucítil chuť její rtěnky a teprve teď se vzpamatoval.

„Tedy, mami, ty vypadáš úplně neuvěřitelně krásně! Takhle dokonale jsi snad nevypadala nikdy. Moc prosím, moc se za včerejšek omlouvám. Vůbec nechápu, co to do mne vjelo a děsně se stydím, když vidím tak dokonalou dámu. Jsi prostě neuvěřitelně krásná a strašně moc tě miluju. Ještě se na mne zlobíš? Včera jsem se choval strašně a bojím se, že už mě nebudeš mít ráda.“

Ivě se rozzářily oči, byla šťastná, že se Honza stydí za to, co den před tím prováděl, ale rozhodla se ještě pár svých slov říct.
„Včera to bylo opravdu příšerné, Honzo a doufám, že něco takového už s tebou nikdy nezažiju. Můžeš poděkovat Vaškovi, že mne přemluvil, abych tě dneska neposlala rovnou pryč. On si myslí, že mě máš pořád moc rád a já tebe, že včera to bylo jen tím alkoholem a tím, že táta je doma. Myslí si, že nemá cenu abychom se trápili, nemluvili spolu, kdo ví jak dlouho. Říkal, že se mi určitě přijdeš omluvit a že se budeš stydět, ale měl by ses zrovna tak omluvit i jemu. Je to ten nejhodnější mužský a já vás oba moc miluju. Slíbíš mi tady, že už to nikdy nebudeš opakovat?“

„Slibuju mami! Jsi fajn a Vašek taky.“
Vzal ji do náručí zaklonil se chvilku se jí nadšeně díval do zářících očí a když necítil odpor, našel v sobě odvahu a zkusil ji zlehka políbit. Nebránila se. Naopak, uvědomil si, že lehce pootevřela své rty a polibek mu vrátila.
Jejich jazyky se dotkly. Ivana se k němu přimknula a jednou rukou pohladila jeho tvář: „Už nikdy nesmíš být tak protivný a zlý!“
„Neboj, už se to nestane. Muselo to pro tebe být strašné,“ ještě jednou ji políbil.
Cítila, že začíná být vzrušený.
„Vidíš, jak to může být hezké, když je muž pozorný a něžný? Hrubé chování možná na někoho funguje, ale ne na mne. Klidně mohlo být včera všechno jinak, ale moc jsi to pokazil.“
„Můžu to nějak napravit, aby to mohlo být jinak?“ ucítil Honza šanci. „Pro mne jsi pořád krásná, ale dneska jsi ta nejnádhernější, jak si jen dokážu představit,“ přitiskl si ji k sobě ještě víc. Cítil své vzrušení a chtěl, aby ho zřetelně vnímala i ona.

„Až budeme doma někdy zase sami, tak to třeba zkusíme napravit, tohle jsi měl na mysli?“ pohlédla na něho a pozdvihla obočí.
„To určitě, vždyť to víš, ale nešlo by to dřív?“ nedočkavě ji k sobě znovu přitiskl.
Jeho vzrušení jasně vnímala, líbilo se jí, ale měla trochu jiný plán. „Já vím, ty bys to nejradši chtěl napravovat hned teď, viď?“ zasmála se. „To by se nehodilo, každou chvíli dorazí Vašek, tak měj rozum.“
„Mně říkal, že dorazí až kolem šesté,“ dost neobratně to zkoušel Honza.
„Honzíku, teď jsi mi něco slíbil a už zase začínáš? Radši otevři tu lahev, támhle si sedni a počkáme na Vaška. Mám pro vás jednu báječnou zprávu, takže dneska nehodlám trávit čas v kuchyni. Jdeme tady do té místní italské restaurace na večeři. Vaří tam moc dobře. Já vás oba zvu,“ posadila se naproti Honzovi, ale dala mu přitom nahlédnout do dekoltu svých krásných šatů.
Věděla, že minimalistická sexy push-upka přitáhne pozornost.
Honza jim nalil půl sklenky vína a posadil se naproti. Ocenil její štíhlé nohy, které zůstaly v lodičkách na středně vysokém podpatku. Když se natáhla pro sklenku, kterou jí podával, zahlédl, že docela jistě nemá punčocháče, ale jen shrnovací punčošky. Ty skoro nikdy nenosívala.
Ťukli si: „Tak na to, aby ses na mne už nezlobila!“
„Hlavně na to, abys už nikdy nezlobil ty.“

Asi čtvrt hodiny si povídali o škole a její práci a pak se objevil Vašek. Honza dostal příležitost ujistit se několika letmými pohledy pod krátké šaty, že Iva má bílé kalhotky a že skutečně má jen punčošky. V hlavě mu vířily především myšlenky, jak to navléct, aby je mohl třeba sundat.
Ale Iva se hned po Vaškově příchodu zvedla: „Vašku, ani se nesvlékej, dneska mám důvod k oslavě, jdeme na večeři tady k Italovi kousek od vás, ale můžeme si ještě aspoň rychle ťuknout i s tebou na to, že Honza se polepší.“
Honza dolil trochu vína i Vaškovi a pak se mu omluvil za včerejší příšerné chování a poděkoval za to, že směl vůbec k němu dnes přijít. Všechno bylo se zdálo být zapomenuto.

U Itala příjemně povečeřeli, vypili dvě lahve lehkého vína a Ivana jim mezi tím pověděla obsah svého kratinkého rozhovoru s jejím manželem.
„Takže kluci moji milovaní, bude pomalu čas sehnat nějaký byt pro mne a Honzíka, ale asi by tam měly být dvě ložnice. Honzík si určitě občas přivede nějakou dívku a třeba se někdy zastavíš i ty, Vášo? Bude to stát strašně moc peněz, ale já už jsem koukala po hypotékách, nějak to snad utáhnu. Ten náš byt se prodá určitě za osm, takže polovina pro mne, třeba seženeme nějaký starší a necháme ho zrekonstruovat. Už bych se moc těšila, že tam aspoň občas spolu budeme,“ pohlédla na Vaška a pohladila jeho ruku a dodala: „Snad by ti Honzík moc nevadil?“ pod stolem pohladila Honzovi nenápadně koleno.
„Určitě ne! A ty zase můžeš být občas u mne, i když se mi tam občas zastaví Lenka a snad i Jana. Vždyť víš. A klidně se zastavte i s Honzou. To můžete třeba hned nebo zkrátka dokud ten nový byt nebudete mít. Stačí říct, nebo když budu zase někde pryč, tak vám ten byt klidně půjčím,“ zasmál se a dodal: „Tedy jen kdybyste chtěli,“ usmál se na ně.

Honza se toho hned chytil. Položil ruku Ivaně na stehno a když tiše říkal: „Za mne jo, a co ty mami, chtěla bys to taky občas využít?“ posouval jí opatrně a velice pomalu až pod lem jejích šatů.
„No tak, tady se to nehodí, takové řeči,“ zaškaredila se Ivana, ale pod stolem stiskla Honzovou ruku na stehně o poznání výš.

„Tak si ťukneme na krásu a odvahu naší Ivanky, ne?“ ozval se Vašek.
Honza ji obejmul kolem ramen, přitáhl k sobě, něžně ji políbil na tvář a pozvedl sklenku: „Tak na to, ať nám zůstane takhle nádherná a úžasná!“
Pohlédla zářícíma očima na Vaška a připojila se: „A také na ten dnešní nádherný večer, hlavně ať se zase nepokazí.“

Vašek z jejího pohledu pochopil, že večer ještě zdaleka nekončí, ale pro jistotu navrhnul: „Co třeba ještě jednu lahev vína, bo když pije se s rozumem, tak nemůže uškodit a umí báječně zlepšit náladu. Dneska to platím já, Ivo, ty si šetři na hypotéku. Třeba se nějak domluvíme a já ti s ní pomůžu. Taky si ještě dám jedno preso.“

Bylo už skoro devět, když si Vašek vyžádal účet. Ještě si odskočil na toaletu, čehož Honza využil, naklonil se k Ivaně a poprosil jí: „Můžu ti dát ještě jednu pusu?“
Obrátila k němu svůj půvabný obličej a nastavila své rty. Něžně ji políbil a položil svou ruku opět vysoko na její stehno. Přitiskla mu ji svou rukou a nepatrně posunula pod okraj svých šatů: „Jsi můj zlobivej miláček,“ zašeptala a s koketním úsměvem ho ještě jednou sama políbila.
„Nejradši bych ti ty punčošky hned tady sundal,“ tiše zašeptal.
„Tady by to nešlo, nezlob,“ vrhla na něho další koketní úsměv.
„Úplně se mi z té představy postavil,“ rozpačitě na ni pohlédl.
„Je to dareba, musí ale chvíli počkat,“ pohladila mu stehno.
„Ty jsi tak neuvěřitelná,“ upřel na ni zamilovaný pohled.

„Co vy dvě hrdličky, nechte si to radši na doma,“ ozval se Vašek, který se vrátil z toalety. „Už jsem to zaplatil, tak můžeme, ať vám něco neuteče,“ popíchnul je přátelsky a nabídnul Ivaně kabátek.
Objala ho a zašeptala: „Ty jsi taková moje láska, tolik moc tě miluju!“ a pak jen tak, aby to nikdo kromě něho neslyšel, mu zašeptala „Strašně moc tě chci! Vás oba.“
„Jsi dneska neuvěřitelně nádherná!“ znovu jí zalichotil Vašek a vydal se v patách za ní k východu.

Doma Vašek objevil na stole nedopitou lahev Chablis.
„Jejda, zteplalo, ale přeci ho nevylejeme,“ rozlil obsah lahve do skleniček, podal je a pozvedl tu svou: „Ještě jednou na to, jak dneska báječně vypadáš, na tvoje úplně nové vlasy, ale taky na to, aby dnešní večer byl celý báječný a nic ho už nepokazilo. A taky na to, ať třeba rozšíříme klub nás polyamoriků.“
Iva se k němu přivinula se slovy: „Na tebe, protože jsi báječný,“ a nabídla mu svá ústa k vášnivému polibku.
Upili trochu vína, Iva se přesunula k Honzovi a se slovy: „A taky na to, aby už všechno bylo jenom hezké“, stejně vášnivě políbila jeho.

Honza se neudržel, rukou, v níž držel sklenku ji objal a druhou opatrně, tak aby to dobře viděl Vašek, jemně pohladil její pěkně tvarované ňadro se slovy: „Strašně moc tě miluju, mami, moc bych si přál sundat ti ty punčošky klidně už tady, teda jen kdyby ti nevadilo, že by to viděl Vašek.“
„Ty jsi takový můj nedočkavec. Třeba si to přál Vašek taky?“ Podívala se trochu pátravě a přeci jen trochu s rozpaky na Vaška.
„To by chtěl určitě každý mužský. Naštěstí jsme tady jen já a Honza, takže můžeme každý jednu?“
„Když si nebudete překážet, tak proč ne, ale není spěch, napřed si dopiju to vínko,“ posadila se na gauč, dala nohu přes nohu tak, aby oba viděli, že punčošky jsou opravdu shrnovací.

„Klidně si povídejte, já si jdu ale dát sprchu, celý den jsem se honil v práci a Ivanka je nádherně nalíčená a voňavá,“ Vašek trochu zaskočil nedočkavého Honzu a zmizel.
Honza téměř okamžitě poklekl k Ivě a začal jí líbat kolena a snažil se posouvat nedočkavě vzhůru. Usrkla trochu vína, odložila sklenku a vískala ho ve vlasech: „Ty jsi takový nedočkavec. Ty bys mě vážně chtěl tady před Vaškem nebo snad i společně ním?“
Pohlédl na ni. „Jakkoliv by se to líbilo tobě, mami. Udělám cokoliv.“
„Napřed by sis tu sprchu měl taky dát,“ tiše mu poradila, ale jeho polibkům udělala trochu více místa. Příjemně ji vzrušovalo, když se propracoval až k okraji punčošek. Ještě se kousek posunula a malinko si vyhrnula šaty, aby viděl její jemné vysoko vykrojené kalhotky. Čekala na jeho reakci.

„Já snad vystříknu hned, mami, ty nemáš žádné chloupečky,“ zašeptal a užasle na ni pohlédl.
„Líbí se ti takhle?“ napjatě na něho pohlédla.
„Vypadá nádherně, hned bych ti ty kalhotky sundal! Smím?“ vzrušení Honzou úplně lomcovalo.
„Až pak, Vašek už je asi hotový, tak si tu sprchu taky dej, a teď mi dej hezkou pusu,“ přitáhla si ho k sobě a nechala se od něho vášnivě políbit.
Pohladil jí ňadro a když se narovnal, Iva mu přejela rukou po kalhotách: „Chudáček malej, ale velikej, nedočkavej a běž, Vašek už jde.“
Narovnala si šaty a sledovala, jak si oba pánové dávají přednost ve dveřích.

Vašek si vzal svou sklenku, upil a tiše konstatoval: „Myslel jsem, že už budete vedle, Honza tě strašně chce. Je na něm vidět, jak je z tebe úplně hotový. Snad to má jen takhle přede mnou a na veřejnosti se dokáže krotit. Já se mu ale vůbec nedivím. Nejradši bych si tě odnesl vedle hned taky.“
„Pojď mi radši dát taky pusu, máš na sobě hezké tričko, takové jsem ještě neviděla,“ zalichotila mu a vztáhla k němu ruce.
Nezaváhal ani okamžik, přisedl k ní, jednou rukou ji objal a vzápětí už si jejich jazyky něžně ťukaly o sebe. Opatrně přitom posouval svou ruku vzhůru až nad punčošky. Udělala mu dost místa, takže jeho prsty zabloudily až do jejího klína. Cítila, že přejíždí po její rýze. Byl to jiný pocit, než když ji hladíval přes záplavu chloupků. Čekala, zda si toho všimne.

„Ivuš, ukaž! Ty sis jí úplně oholila?“ překvapeně vydechl.
Trochu stydlivě a trochu v rozpacích se na něho podívala: „Hm, ale nevím, jestli se ti takhle bude líbit,“ poposedla a šaty si vyrhnula o kousek výš.
Užasle hleděl na její jemňounké kalhotky, pod nimiž se zřetelně rýsovala tmavá rýha její kundičky. Opatrně, jako kdyby se bál, že ten poklad může nějak rozbít, po ní přejel ukazováčkem.
Zachvěla se vzrušením: „Honza už to taky zjistil a nemůže se dočkat, až je sundáte.“
„To se mu nedivím. Podívej, jak se mi postavil, pohledem naznačil, aby se přesvědčila.
Usmála se na něj a pevně skrz kalhoty zmáčkla jeho kopí: „Bála jsem se, že se vám třeba nebude líbit. Jejda, ty jsi naostro? Ukaž!“ bleskově rozepnula zip a vystřelilo proti ní jeho kopí.
Okamžitě ho vzala do úst se slovy: „Ten je úžasný! Už se na něj moc těším!“ chvilku se s ním pomazlila a pak uklidila zpět a zip zapnula. „Honza už tady bude, radši si sedni támhle.“
Vašek se začal vyptávat na průběh jejího rozvodu a čekali, až se objeví Honza.

Jenže ten vlezl do sprchy a když si namydlil své zařízení, došlo mu, že nejlépe bude, když se napřed obslouží sám, protože cítil, že vystříknutí bylo před chvilkou skoro zde.
„Ty vole, ještě že tě poslala do sprchy! Ona to snad musela vědět, to by byl zase trapas,“ ulehčeně si říkal sám pro sebe.
Chvilku si po něm přejížděl namydlenou rukou a bylo to tady. Vyždímal svého kamaráda do poslední kapičky. Ještě chvilku si užíval sprchu. „Snad se postaví hned, dáme mu chvilku odpočinku.“

O pár minut později, oblečen jen do kalhot a košile, vešel do obývacího pokoje.
„Pojď sem ke mně,“ natáhla k němu Iva ruku a pokynula mu, aby se posadil vedle ní.
Chvilku jen tak tlachali a dopili zbytek zteplalého Chablis, jenže pak už to Honza nevydržel: „Můžeme ty punčošky?“ přešel rovnou k věci a obrátil se při tom na Vaška: „Už jsi viděl, jaké má nádherné kalhotky?“
„Copak kalhotky,“ zazubil se Vašek a kývnul hlavou na souhlas. „Celá je nádherná, vždyť to už přece dobře víš.“
„Ale jdi ty lichotníku,“ nesměle oponovala Ivana.
„Ještě mi vysvětlete, co jste mysleli tím klubem polyamoristů, nebo jak to Vašek říkal.“
„Polyamoriků,“ opravila ho Iva a pohlédla na Vaška s otázkou: „Můžu já nebo to vysvětlíš ty?“
„Jen povídej, měl by vědět všechno.“

Ivana v krátkosti vysvětlila, jak to má Vašek s Janou a Lenkou, ona s Irenou a Lenkou s tím, že Irenka by vůbec nic nenamítala, ba naopak, ale že nikdo neví, jak by se na něho dívala Lenka nebo dokonce Jana.
„Lenku znáš, Jana je prý úplně bezva, akorát že je stejně stará jako já. Já jí v životě neviděla. Zítra sem ale asi přijde na večeři, abychom se seznámily.“
„Vy jste úplní blázni, ale nádherní, Lenka je kočka a s ničím se asi nepárá, takže asi bude hned jasné, jestli bych s ní byl ve stejném klubu. Já jsem pro každou takovou špatnost, ale teď jsme tady my. S Irčou si to řekneme. Ona je hrozně hravá, akorát, že doma má ještě bráchu a mají malý byt a u nás taky pořád někdo je. Pořád mluví o té tvé chalupě, Vašku. Určitě by sem byla dneska ráda šla se mnou. Jenže já to včera hrozně pokazil. Doufám, že dnešek už ne,“ obrátil se tázavě na Ivu.

„Levou punčošku? Pravou Vašek?“ místo odpovědi se Iva posunula na kraj gauče, vyhrnula si šaty tak, aby oba mohli opatrně punčošky stáhnout a zároveň aby měli výhled na její kalhotky.
Oba se jako na povel spustili na kolena a opatrně jemně vzorované punčošky stáhli. Vašek pohladil Ivin štíhlý kotník a vzal do úst její palec u nohy. Věděl, že takové hraní miluje. Odměnou mu byl její vděčný pohled. Honza zůstal klečet a svými polibky pokrýval její nožku od kolene výš a výš. S úsměvem ho pozorovala, posunula koleno trochu do strany, aby měl víc místa a vzápětí už svými polibky pokrýval její jemné kalhotky.
Znovu pohlédla na Vaška, který Honzovo počínání pozorně sledoval a zlehka ukazováčkem kalhotky odhrnula. Vašek se trochu posunul, aby viděl, jak její dokonale hladkou zavřenou rýhu pokrývá Honza polibky. Cítil, jak mu jeho klacek úplně ztvrdnul. To samé ohlásil Honza: „Já snad budu hotovej jen z toho hraní. Podívej, mami,“ zůstal klečet, ale narovnal se, aby viděla.

„Pojď sem, blíž,“ naklonila se k němu a obratně mu rozepnula kalhoty a ze slipů vylovila jeho tvrdý úd. Zlehka jej pohladila a pochválila: „Pojď ke mně, Vašku, taky,“ pozvala i jeho a hbitě rozepnula i jeho kalhoty. Spadly o kus níž a vystřelil z nich jeho nádherný kůl. Vašek nelenil, spustil se opět na kolena, povyhrnul jí šaty, zaháknul svými prsty za gumičku kalhotek a zlehka zatáhnul. Nadzdvihnula zadeček, dala nohy k sobě a kalhotky byly pryč.

„Je tady málo místa, pojďme vedle,“ navrhnul Vašek.
„Jo, hned jdeme, kluci moji. Honzíku, můžeš mi rozepnout tady ten zip?“ nechala ho, aby se podílel na jejím odstrojení a šaty si opatrně přetáhla přes hlavu, aby její vlasy neutrpěly nějakou úhonu.
Vašek už stál před ní bez kalhot a Iva mu přetahovala tričko přes hlavu. Honza se zbavil košile a když vystupoval z kalhot, obdivně pohlédl na Ivina parádní ňadra, podpíraná jemnou podprsenkou, která sice zakrývala bradavky, ale světle hnědé dvorce vystavovala na odiv.
„Hmmm, tahle ti vždycky náramně slušela, Ivuš, je děsně sexy,“ Vašek trošinku posunul okraj podprsenky a jazykem přejel po růžové třešince, která vyhlédla do světa.
Honza jen obdivně komentoval: „Teda mami, ty jsi taková nádherná kočka a takhle bez chloupků je to šíleně sexy. Můžu?“ spustil se na kolena a snažil se pootočit si Ivu čelem k sobě, aby si mohl její hebounkou kundičku zblízka prohlédnout a políbit.
Natočila se k němu, ale zároveň si vychutnávala Vaškovy něžné polibky a rukou mu mazlivě honila jeho veliký klacek.
Honza to koutkem oka zahlédl, ale snažil se opatrně jazykem vniknout do její štěrbinky. Udělala nepatrný úkrok a šlo to. Projelo jí příjemné zamrazení. To, když Honzův jazyk přejel po poštěváčku a posunul se níž.

Vašek se posunul za ní a zručně jí rozepnul podprsenku. Oběma rukama potěžkal její krásná ňadra a ukazováčky zakroužil kolem bradavek, které byly už chvíli pěkně zpevněné. Líbal ji na šíji. Slastně nakláněla hlavu, trochu se dozadu opřela o Vaška a rukama si přitáhla Honzu blíže ke svému klínu, který mu teď mohla nabídnout v celé kráse. Honza opatrně přidal k mazlení ukazováček, což Iva ocenila tichými vzdechy.
Chvilku si ještě hráli, ale pak Vašek přerušil tiché mazlení: „Pojďme, jdeme vedle.“

Honza se zvedl a trochu provinile se na oba podíval: „To je něco tak bláznivého, tak nádherného, takhle společně, já snad budu hned.“
„Tak si na chvilinku odpočiň,“ povzbudivě se na něho usmála Ivana.
„Počkej ještě okamžik,“ poprosil Vašek, přitáhnul si Ivu k sobě a zkusil, zda jeho klacek již může vklouznout do její kundičky.
„Jde to úplně samo. My jsme tady skoro hotoví všichni tři,“ vyrážel ze sebe, když asi pětkrát či šestkrát ve stoje vrazil své kopí co nejhlouběji.

Nadšeně mu pomáhala, ale hned vše přerušila se slovy: „Jo, ale jdeme vedle, pojď Honzíku.“ Vašek dobře viděl, jak zareagovala nadšenými vzdechy, ale nechtěl to protahovat.
Opatrně posadil Ivu na kraj postele a pomalu ji položil na záda. Začal si hrát s jejími ňadry, vysával špuntíky, kroužil kolem nich jazykem, hnětl je a těšil se Ivinými slastnými vzdechy.
„Jsi tak nádherná,“ šeptal. „Viď Honzo,“ koutkem oka na něho mrknul.
Viděl, že Honza je jen napjatě sleduje. Natáhl ruku a pohladil Venušin pahorek. „Bože, takhle jsi tak hebká!“ opatrně jí projel prstem a pochválil: „A nádherně hladká.“
Nepatrným pohybem hlavy naznačil Honzovi, aby se připojil a začal se s Ivou vášnivě líbat, zatímco ona jemu rukou něžně, opatrně proháněla jeho nádherný ocas.
Honza už se nenechal dvakrát pobízet. Přikleknul k posteli, posunul Ivě nohy od sebe a začal ji opracovávat jazykem a prsty tak, jak viděl na videích Vaška. Iva začínala být vzrušená na nejvyšší míru.
„Bože, to je šílený. Já se zblázním, takhle oba,“ polohlasně vzdychala.
Honza okamžitě reagoval: „Takhle úžasně sladká jsi ještě nebyla, mami, tohle já nemůžu vydržet,“ úpěl tiše, ale napřímil se, trochu si Ivu posunul, nasadil svůj kolík k její tekoucí studánce a zatlačil jej dovnitř.
„Pomalu, lásko, nespěchej,“ napomenula ho vzlykavě Iva, které bylo jasné, že pro Honzu musí být taková novinka zničující, jenže Honza se po sérii statečně dlouhých přírazů dostal za bod, odkud není návratu a zaúpěl: „Už to nejde zastavit, mami!“
„To nevadí, neboj se, pojď tedy!“
Cítila na svých ňadrech dál hru Vaškových citlivých rukou a vzápětí vnímala Honzovy záškuby hluboko uvnitř. Najednou pocítila nádherné uspokojení z toho, že Honza to s Vaškem docela zvládnul.
Objala Vaška a začala se s ním vášnivě líbat. Bylo jí v tu chvíli jedno, že nejspíš je plná Honzova semene, protože jeho dávky byly pokaždé veliké. Chtěla v sobě cítit Vaška. K vyvrcholení jí příliš nechybělo..

Vašek vklouznul do její hlubiny bez nejmenší námahy a dlouhými přírazy jí začal milovat.
Konečně otevřela oči a vpila svůj pohled do Vaškových očí. Ten celou dobu sledoval proměny její krásné tváře. Bylo mu jasné, že její první vyvrcholení je téměř zde. Projevilo se hlasitými vzlyky. Trochu zpomalil a když se zklidnila posunul se mezi její stehna a jazykem opatrně začal opracovávat její poštěváček.
Nechtělo se mu hrát si s celou její kundičkou, protože byla docela jistě plná Honzova semene. Nechtělo se mu ho ochutnávat. Věděl, že to bude stačit takhle.
Honza jen přihlížel, jak na Ivanu přichází další vyvrcholení. Posunul se blíž a prsty začal jemně hladit její špuntíky. Otevřela oči, pohlédla na něho a zašeptala: „Jo, kluci, to je nádhera. Jo, Vašku, jo, jojojojojo, áááááá!“

Orgasmus byl tady. Tentokrát Vašek nelenil a udělal přesně to, co dva dny před tím Lence a Janě. Sevřel Ivě nohy k sobě, obkročmo se na ní posadil. V předklonu natlačil svůj pyj mezi její sevřená stehna, a nechal jej celý vklouznout do studánky, jejíž štěrbinka půlila její nádherně bílý, sametově měkký Venušin pahorek. Honza to sledoval s údivem.
Překvapilo ho, že ten veliký kůl se tam beze zbytku ztratil. Vašek se opřel o její ňadra a shora svým náčiním dodával příděly veliké radosti poštěváčku. Čekal, že tohle Iva dlouho nevydrží, zejména pak po předchozích vyvrcholeních. Pomáhal si palci, kterými mačkal její bradavky a dlouhými tahy rychle přibližoval třetí orgasmus.
Honzovi se začal jeho nástroj rychle zvětšovat. Iva si toho všimla, natáhla se k němu, ještě ho stihnula uchopit, ale v tom okamžiku se dostavil další orgasmus. Vašek se nad ní slitoval.
Nechal svůj úd vyklouznout, něžně ji objal a zašeptal: „Jsi tak úžasná! Nádherná! Naše, viď Honzíku?“

Ten se přitisknul k Ivě z druhé strany: „Jsi nejúžasnější a naše, přesně, jak řekl Vašek,“ naklonil se nad ní a políbil na rty.
„Vy jste báječní kluci, ale musím si chvilku odpočinout, úplně jste mne odrovnali. Jdu si odskočit do koupelny.“

O půl hodiny později se znovu vyvinula z objetí obou svých milenců, v němž se nádherně mazlili, lichotili si a zabrousili na téma klubu polyamoriků, ale pak si všimla, že Honzovi se po pár dotecích jeho kolík zase postavil.
Naklonila se k němu, vzala do úst a začala ho něžně kouřit. Vašek ji chvilku pozoroval, ale pak si je oba posunul tak, aby měl dostupnou pro své hraní její kundičku. Už zase to byla krásně sevřená rýha.
Chvilku škádlil jen malinko vyčnívající poštěváček, ale pak si roztáhnul její nohy naplno.
Iva prováděla svými ústy s Honzovým pérem všechna kouzla, na která si vzpomněla. Vašek to znal a byl zvědavý, jak dlouho to Honza vydrží. Sám nikam nespěchal, vychutnával si nádhernou hladkost její kundičky všemi smysly. Slyšel, jak své hraní doplňuje stále hlasitějším: „Mmm, mmm, mmmm, mmmm,“ pochopil, že Honza už má zase vystříknutí na krajíčku, a aniž přestal svými prsty Ivu dráždit, sledoval, co bude.
„Ona to snad všechno spolyká, i když to přeci nemá ráda,“ s údivem si pomyslel.
Jeho úvahy vzápětí potvrdil Honza, který se napjal a jen ze sebe vyrazil: „Ježíši, to už víc nedám, mami! Je to šílený!“
Sledoval, jak Iva statečně spolkla celou dávku. Hřbetem ruky si setřela koutek úst, podívala se na Honzu a pak i na Vaška: „Teda, kluci, tohle já fakt nemusím,“ trochu plaše se Vaška usmála.
„Pojď ke mně,“ vztáhla své ruce k Vaškovi, „Ještě teď ty!“
Nemusela ho pobízet dvakrát. Vklouznul do její běloskvoucí jeskyňky, natáhl se pro polštář, podložil jím její zadeček a spustil tanec svého velikého krasavce. Snažil se uvolnit tak, aby skončili společně.
Uměl to již za ty roky vycítit. Věděl, že Iva může být po předchozím milování hotová dost rychle.
Pozorně ji sledoval, ale neodpustil si poznámku: „Podívej se, jak se to Honzovi líbí. Nevadí ti, že se na nás dívá?“
„Vůbec ne, je to šíleně vzrušující milovat se před ním, ale abys věděl, ještě víc se mi líbilo, když ses na nás díval ty. To bylo úplné bláznovství,“ přerývaně odpovídala. „Ještě chvilku vydrž, prosím!“
„Jo, už budu taky, neboj!“
„Jo, už, pojď taky, teď!“

V tom okamžiku vytáhl svůj nástroj ven a jedním výstřikem jí pokropil bříško. Vzápětí ale nechal celý úd zmizet v její pochvě a ještě několika pohyby dokončil své dílo. Pak se sesunul do jejího náručí. Natáhla ruku k Honzovi. Přivinul se k ní z druhé strany.
„Jsi tak báječná, mami, ale neboj, já se zlepšuju. Až se zlepším, tak mě třeba vezmete do toho vašeho klubu, ale nechci si uříznout ostudu. Vezmete mě?“
„Nebuď blázínek, byl jsi báječný.“
„Víš co?“ ozval se Vašek. „Já ti ještě teď objednám takový prášek. Měl bys po něm vydržet déle. Aspoň to říkají. Napřed si to párkrát zkus s ním a pak už ho ani nebudeš potřebovat. Uvidíš. Je to taky trošku o hlavě. Hezky se uvolni, a hlavně se neboj. Bude to dobrý. V pátek to doručí a můžeš to pak zkoušet.“
„Jo, to určitě. Doma to budu určitě zkoušet. Jenže kdo ví, kdy bude táta pryč,“ zachmuřil se Honza.
„Hele, když ti to máma dovolí a vezme tě do toho našeho klubu, tak si tady můžete udělat hezké sobotní odpoledne a vyzkoušet to. Zdržím se odpoledne na tenisu. Ale nepřeháněj to, máma má práci, má taky mne, takže když by ti dovolila milování jednou za týden, tak buď šťastný a víc nechtěj, leda by chtěla někdy ona sama. Máš Irenu a tu nesmíš zanedbávat.“

„Už víš, proč mám Vášu tolik moc ráda? Je prostě báječný,“ pohladila Ivana po hrudi Honzu.

„Ty bys sem se mnou šla v sobotu nebo v neděli?“ užasle se na ni podíval.
„Když bychom se domluvili s Vaškem, tak bych to snad ještě jednou zvládla. Neboj, to bude dobré, jen žádné mindráky, spousta kluků má zpočátku tenhle problém,“ zasmála se šťastně Ivana a něžně políbila napřed Honzu a pak Vaška.
„Aspoň bys viděl, jestli ten prášek bude k něčemu. Myslím, že by ses rychle zlepšil i bez něj. Zítra se potkáme s Janou, Vaškovou ex, abys věděl. Jsem na ní moc zvědavá, ale musíme začít shánět ten byt, protože ten rozvod bude hotový brzy.“

„Tak budu držet palce, aby všechno dobře dopadlo a aby ten váš klub fungoval třeba i s ní, třebaže ji neznám, ale jestli je tak supr, jako Lenka, tak vám to bude fungovat. Ví o vašem klubu?“
„Něco ví, ale ne všechno. Domluvíme se spolu na dalším v pátek. Platí?“ ukončil debatu Vašek a vyrazil do sprchy.
Iva se stulila Honzovi do náručí se slovy: „Ještě chvilku takhle a pak se můžeme podívat na jeden film. Je docela brzy. Zítra nebudeš ve škole nic umět,“ zasmála se.

Něžně ji objal zezadu a do svých rukou nechal vklouznout její ňadra: „Máme jen pár přednášek, neboj.“ Zavrtěla zadečkem, ucítila jeho lehce zvětšený nástroj a hlesla: „Ještě minutku takhle, prosím.“