Neobvyklý zážitek 01

Tenhle příběh se odehrál před pár lety. To jsem už dobrých deset let udržoval úžasný vztah se svou bývalou láskou ze střední školy. Já šel po gymplu na techniku, protože jinam mi bolševik nedovolil, a jí nedovolil vysokou školu vůbec. Naučila se ale mezi tím asi pět jazyků.
Potkali jsme se znovu snad po dvaceti letech a zase přeskočila jiskra. Já ženatý, ona vdaná. Asi rok před tím, než se odehrálo to, o čem budu dál psát, se mi stala hodně zvláštní věc, které předcházela celá řada drobných příhod a náznaků a kterou pak následovala smršť další událostí, ze kterých jsem složil mozaiku příběhu, o který bych se s vámi rád podělil.

Asi po osmi letech trvání našeho vztahu jsem se náhodně setkal s Kačkou, přítelkyní Honzíka, syna mé lásky Jany. Skoro jsem měl po tom setkání pocit, že nebylo až tak náhodné, ale to posuďte sami

„Jé, ahoj, Michale! To je ale náhoda, jak se daří? Nezajdeme na dvě deci?“ slyšel jsem za sebou hlas, ve chvíli, kdy jsem vyrazil z kanceláře směrem k domovu.
Kačka byla moc hezká drobná slečna s dokonalými trojkami, které ještě nebylo třicet. S Honzíkem se seznámili na studiích na elektro fakultě a spolu v té době žili už asi pět let v docela pěkném pronajatém bytě kousek od míst, kde bydlela Jana.
Párkrát jsme se potkali na nějakých oslavách narozenin všichni čtyři a kdyby to nebyla přítelkyně Honzy, tak bych se možná i o něco pokusil, přestože už mi bylo padesát. Rozhodně stála za hřích.

„No, proč ne, rád tě vidím, Kačí, jak se daří?“ ale to už jsme vcházeli do příjemné osvěžovny na Vinohradech, hned za rohem, kousek od mé kanceláře.
„Víš, já jsem strašně ráda, že tě vidím, protože si potřebuju o něčem popovídat a nemám jinak s kým. Ona je to taková divná věc, co se mi stala. Ani nevím, jestli tomu budeš věřit, ale já to prostě asi nedám,“ vysypala na mne krátce poté, kdy jsme se usadili na zahrádce a absolvovali nezbytné společenské fráze.
„Co se stalo, proč to neprobereš s Honzou?“ začal jsem se opatrně vyptávat.
„To právě nejde, víš. Já ani nevím, jestli to mám vůbec říkat tobě, ale ono se tě to taky trošku týká,“ lavírovala Kačka. Evidentně potřebovala postrčit, aby se rozpovídala.

„No tak povídej, o co jde, to jsem vážně zvědavej, co by neměl slyšet Honzík, když se mě to taky týká,“ snažil jsem se jí povzbudit. Ještě chvíli chodila kolem horké kaše a já se jí snažil rozpovídat, až z ní nakonec vypadlo zhruba tohle.
„Víš, že dělám pro firmu, kde vyvíjíme nějakej systém pro sledování prostor a tak podobně. Podrobnosti vynechám. Já jsem nějakou část programu ladila doma na počítači a zřejmě jsem to nechala běžet na pozadí, když jsem asi před třema tejdnama makala dlouho do noci a ráno mazala do firmy.
Každý úterý tam máme celý dopoledne poradu a řešíme, co a jak dál. Já už pro ně dělala na škole. Vrátila jsem se domů docela brzy a ani mě nepřekvapilo, že tam seděla Jana, pila kafíčko a měli s Honzou otevřenou lahev vína. Honza dělá hodně z domova a Jana má zase turnusy, tak se u nás občas zastaví a někdy se Honza zastaví u ní. Vždyť víš, že s manželem jsou dost na kordy, on je taky furt někde služebně pryč a vypadá to tam na rozvod, ale to víš asi líp než já.
Pokecali jsme a hned jak odešla, pustila jsem si počítač, pracovní kout máme v ložnici. No a tam jsem to viděla. Ten kus programu je normálně nahrál. On si jí tam přinesl, položil na postel, ještě jí sundal kalhotky, nic jinýho už na sobě neměla a normálně se spolu snad půl hodiny milovali. Bylo by to hezký, kurva, byli úžasný, ale Míšo, do prdele, promiň mi ty slova, já s ním jsem už asi pět let a ona je jeho máma! Řekni mi, co s tím mám dělat?“

„Kači, tak to je síla! Já vím, že k sobě mají fakt hodně blízko, ale tohle bych nečekal. A to jako fakt? Ty to máš nahraný, jo?“ nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem slyšel.
„No, mám, samo, že to není bůhví jaká kvalita, žádný detaily, ale já jsem mu nic neřekla, ale taky už ho nechci, Michale. On by někdy chtěl šukat klidně i třikrát tejdně, ale já teď už tak nějak nemůžu. Vymluvila jsem se na nějaký ženský potíže. No a kdyby to bylo jednou! Já to nechala schválně puštěný i tenhle tejden, protože minulej jsme měli nějaký školení.
Jednu kameru s bluetoothem jsem nechala schválně válet i v obýváku. Jasně, že zase přišla. Kdybys jen slyšel, co všechno si říkali, jak se mazlili! On jí normálně miluje jako ženskou a ona jeho jako chlapa. A to má tebe! A on zas mě! S manželem asi už nic nemají. Hele, žádný máma a syn. Normální čistě mileneckej vztah, ale asi fakt krásnej, Míšo. Ona mu dovolila úplně všechno a jak jí to dělalo dobře! Dělal jí to v křesle, pak na kanapi a byl tak něžnej, ale bylo tam málo místa, a tak si jí zase odnesl do naší ložnice.
Na mojí postel, chápeš? Na naší postel! Vyzkoušeli opravdu snad všechno, Michale. Kdyby to nebyli tyhle dva, bylo by to fakt nádherný porno, i když jen z vobyčejný malý kamerky a bez detailů, ale jsou to voni. Mám pocit, že nás dva mají jen jako kamufláž, aby to nevypadalo blbě, že nikoho jinýho nemají. Jsme pro ně jasný dvojky a to já nemůžu.
Vůbec si nedokážu představit, jak dlouho to už trvá, ale pochopila jsem, že začali už dávno před tím, než jsem s Honzou začala vážně chodit. A nejspíš i ještě před tím, než začala Jana chodit s tebou. Přitom si myslím, že mě Honzík fakt miluje. Nebo je takovej herec, ale určitě mě má rád. Jenže já fakt už nemůžu. Já končím. Stěhuju se pryč. Tohle já fakt nedám.
Ona sice vypadá tak sotva na čtyřicet, vůbec ne na padesát, ale je to jeho máma, kurňa! Promiň!“

Kačce docela zvlhly oči a třásl se jí hlas. Vzal jsem jí za ruku a snažil se jí uklidnit, ale moc to nešlo. Zkoušeli jsme to rozebírat ze všech stran ještě u další lahve skvělého veltlínu, ale evidentně už byla rozhodnutá a ani litřík vína s tím nic neudělal.

Rozešli se ještě ten samý týden. Jana z toho byla v šoku a nechápala proč. Pozvala mne na rande na skleničku vínka. Její milovaný Honzík prý také nic nechápal. Prostě Kačka se najednou z ničeho nic rozhodla, nic neřekla, sbalila si věci a šla.
„Dovedeš to pochopit, Míšánku? Taková čůza! Můj Honzík je z toho úplně vyřízenej. Zítra se tam u něj zastavím, lásko. Musí se z toho nějak sebrat!“

Pomyslel jsem si své o tom, jak se z toho bude sbírat zrovna s mojí Janou, ale místo, aby mne to naštvalo, ta představa mne spíš vzrušila. Nedalo mi to, objednali jsme ještě jednu lahev a když už byla skoro vypitá, dodal jsem si odvahy a zeptal se dost přímo:
„Jak to máte vy dva spolu s Honzíkem, Jani? Vím, že máte naprosto neobvyklej vztah, ale není mezi váma ještě i něco víc?“
„Jak? Jako my dva, něco víc? Co tím chceš říct?“ okamžitě se naježila Jana. „Vždyť je to můj syn, co si to o mně myslíš? To jako myslíš, že jsem taková zrůda, že bych měla něco se svým synem? Ty ses zbláznil, Michale! Vím, že máš občas trochu úchylný nápady, ale tohle jsi fakt přepísknul!“

Zvedla se prudce ze židle a chtěla naštvaně odejít. Jako správná ženská scénu zahrála skvěle, nicméně jsem jí vzal za ruku a stáhl zpátky ke stolku.
„Počkej, měla bys něco vědět, nikam mi teď neutíkej.“
„Co jako? Co bych ještě měla vědět! Že jsi úchyl? To já vím už dávno! Dej mi pokoj a pusť mě!“
Držel jsem jí pevně za ruku, a druhou rukou se snažil tu její hladit.
„Já vím, proč Kačka odešla. Sedni si a poslouchej“ a šokované Janě jsem převyprávěl své setkání s Kačkou a dodal i to, že ty záznamy mi před tím naším rande s Janou poslala ke stažení, přesně jak slíbila.
„Jasně, že jsem si je prohlídnul, lásko. A poslechnul. Nekecala ani v nejmenším, to spíš byla hodně decentní. Mimochodem, byli jste úžasný, i když na těchhle kamerách žádný extra detaily vidět nejsou, ty krámy, co jí dali na ladění, byly pěknej šunt. Žádná špice, mizerný rozlišení. Ovšem zvuk byl parádní,“ dorazil jsem jí.

Jana seděla jako opařená. Absolutně nevěděla, co má dělat, chvíli byla ve tváři úplně rudá, ale pak zase zbledla a vypadala na omdlení. „Co to je za nesmysl, co to na mě zkoušíš?“ ještě hájila beznadějné pozice.
Zkusil jsem jí uklidnit.
„Pusinko, nekecám ani v nejmenším a Kačku chápu. U mě se nic nemění, mám tě pořád stejně rád a tvojí reakci úplně chápu taky. Já mám doma tu svojí a mám jí rád, to přeci víš a teď je mi jasný, že u tebe budu vždycky jen dvojka, ale když už nám to život takhle zařídil, tak jsem vděčnej za každou chvilku, kdy můžeme bejt spolu a i za tu pozici dvojky, lásko. Někdy mi třeba povíš, jak to všechno vzniklo, ale netrap se teď kvůli tomu. Ber to jak fakt, že to tak je, že já to vím a že jsem to i viděl. Nikomu to vykládat nebudu, neboj, tebe pořád miluju“, hladil jsem její ruku a snažil se zachytit její pohled.
Úplně marně, zarytě koukala do podlahy.
„Když nebudete mít s Honzíkem nic proti, tak klidně můžeme někam vyrazit i ve třech. Třeba jen posedět nebo někam za kulturou nebo na výlet. S časem na tom nejsme my dva kvůli práci nijak dobře a přiznám, že mi docela vadilo, když mi každý třetí rande kvůli němu rušíš a to máte ještě řadu dalších, když on dělá většinou doma a ty to k němu máš kousek a nejsi zrovna na nějakým turnusu. Teď aspoň jasně vím proč, ale myslel jsem si to už dávno. Jste oba dost čitelný, ale nějak jsem tomu nemohl uvěřit. Honzíkovi nic neříkej. Aspoň dokud se s ním neuvidíme.“

Najednou Jana ožila.
„To je šílený, Míšánku, co budu dělat? Myslíš, že to ta čůza někomu vykecá?“
„Ujistila mě, že ne a že to všechno smaže s tím, že jsem teď už jedinej, kdo ten záznam má, protože ona už Honzu nechce nikdy v životě vidět a o tobě nechce ani slyšet a všechno prý maže. Nehodlá s váma už ztrácet čas a škodit vám taky nebude, protože Honzíka asi fakt milovala. Ona si totiž myslela, že si jí Honzík někdy na jaře vezme. Prý jí to sliboval, jenže trojku, jak říkala, ona nikdy nehodlá zkoušet a bejt druhá taky nechce. Takhle nějak mi to povídala. A myslím, že to není žádná čůza. Kdyby mi nedala ten záznam, tak bys mě tady teď osočila, že si vymejším, nemám pravdu?“

„Míšánku, můžeš ho taky hned smazat?“ otočila najednou bez komentáře, ale já měl trochu jiný plán.
„Jasně, že to smažu, ale mám jednu podmínku. Chci, abyste to s Honzou oba viděli a abyste byli od teď opatrnější. Nikdy nevíš, co se může stát a kdo další o vás může vědět a ne každej by byl tak hodnej, báječnej, jako byla Kačka.“
Byl jsem na to předem připravený a tak jsem hned navrhl: „Víš co, pozveme Honzíka do naší garsonky, já to tam připojím k telce, ale nesmíš mu předem nic říct. Normálně ho pozvi, stejně mám za pár dní narozky, tak ať přinese nějakou pořádnou láhev, já obstarám nějakou další a zobání k tomu.
Chtěl bych si domluvit nějaký pravidla hry, protože to věčný rušení termínů našich rande už nechci. A taky bych chtěl, abyste to oba viděli úplně celý. Ber to klidně jako mojí další úchylku, i když ta vaše je úžasná, nádherná a šíleně moc se mi líbí. Proto vám to oběma chci promítnout celý. Už nikdy žádný mlžení. Žádný výmluvy. Prostě od teď všechno pěkně na férovku.
Vím, že sex není na programu na každý vaší schůzce, ale když si ho užijete, tak to určitě víte předem a já nechci po každým druhým nebo třetím vašem rande dostat od tebe košem, protože to zrovna vyjde den před nebo po vašem rande a ty říkáš, že dva dny po sobě to není ono.
Teď chápu, že dva dny po sobě se ti ani nechtělo a možná totéž platilo i obráceně pro Honzíka, když jsme my dva byli spolu. Honzíka taky evidentně moc bavíš a když se nám to pěkně povede, tak bych se ti ani nedivil, že bys druhej den nechtěla nijak zvlášť ani ty jeho. Já pak taky klidně dva tři dni vydržím a nemám chuť. I dýl. Platí?“ docela od srdce jsem se zasmál.

„Ty jsi fakt úchyl, ale co s tebou. Ale nešlo by to fakt bez toho divadla? Prosím!“
„Nešlo, pusinko. A jestli Honzíkovi něco řekneš předem a já to poznám, tak mě ale hodně naštveš. Taková zkouška, jestli umíš držet slovo. Těch tvých výmluv jsem si za těch snad už deset let užil dost a dost. Některý byly úplně pitomý a naivní. Možná je škoda, že jsme se nepotkali o pár let dřív, třeba by ten váš vztah nebyl až takhle daleko za hranicí chápání běžných lidí.
Jenže já nejsem běžnej, to už dávno víš. Vůbec Tě neodsuzuju, vy dva patříte evidentně k sobě, takže vím, že dokud budete moct, tak v tom budete pokračovat, s tím nikdo nic neudělá, ale taky tě miluju a nechci o tebe přijít. Takže odteď jen férovka. Žádný výmysly a lhaní. Řekneš mi o vašem rande s Honzou a jemu zase o našem a už žádný lhaní. Mám tedy tvoje slovo? Platí?“

Jana pomalu přikývla, bylo vidět, že jí něco šrotuje v hlavě, ale nálada se jí zvedla a zase jsem byl její láska a pupík a když jsme odcházeli, bylo mezi námi všechno tak, jako by ani ta debata neproběhla.

O pár dnů později jsem přišel do naší garsonky, kterou mi půjčil kamarád na dobu, co bude pracovat v zahraničí, připravil všechno, co jsem potřeboval a čekal návštěvu.
Přišli mi popřát k narozeninám společně oba. Bylo časné odpoledne, otevřeli jsme lahev vína pro Janičku a lahev Glenmorangie pro nás, klábosili jsme, až jsem postupně zavedl řeč na Kačku a její odchod.
Jana se držela statečně, ale Honza se o ní vyjádřil hodně neuctivě.
„Počkej, mám tady tohle, když dovolíš. Ona zase tak velká svině, jak ty říkáš, nebyla, mrkni na to“ a pustil jsem telku, kde byla připravená flashka se dvěma avi soubory.
Chvíli bylo ticho. Oba pozorně sledovali dění na obrazovce a v okamžiku, kdy děj začínal nabírat grády, to Jana nevydržela:
„Prosím tě, já se na tohle nechci dívat, vypni to hned, prosím!“
Honza úplně bílý jako papír přiškrceným hlasem dodal: „Tak vona si nás ta svině nahrávala, jo? Já jí normálně zabiju. Tohle teda ne! Tohle jí nedaruju, ta toho ještě bude litovat a ty to Michale hned vypni.“

Televizi jsem nechal běžet a Honzovi jsem oponoval.
„Víš, ona to zase až tak velká svině nebyla a není. Ono to bylo dost jinak a myslím, že jste měli oba kliku. Kačka byla úžasná,“ a zopakoval jsem zhruba to, co mi vyprávěla Kačka a co jsem pár dní před tím povídal Janě.
Občas mi skočili do řeči, ale první asi půlhodinový záznam mezi tím skončil.
Sledoval jsem je, jak každý občas po očku mrkli na obrazovku.
Rozběhl se druhý záznam. Honza se už uklidnil, asi i protože Jana mi pomáhala, aby přestal vyvádět. Trochu jsem je popíchnul, teď už ale očividně v lepší náladě.
„Hele, vy jste na těch záznamech úplně úžasný a já myslím, že by byla škoda je mazat. Jednou se k nim třeba budete chtít vrátit. A nikdo třetí už vás asi nenatočí, leda bych to udělal já sám,“ zasmál jsem se. „Navrhuju dát extra přípitek na vás a na to, jak jste oba super. Já vás fakt obdivuju, že jste si na něco takovýho v dnešní době troufli, nebáli se. Jak dlouho už v tom jedete?“

„Já mu říkala, Honzíku, že je to úchyl, že je normální pitomec, ale možná na tom něco je? Co kdyby tedy ty záznamy zůstaly někde dobře schovaný a přípitek, proč ne, lásky moje šílený. Michal je nakonec taky super,“ docela mne překvapila Janička, ovšem na druhou část otázky neodpověděla.
„No, OK, máš to kam dát?“ zeptal se smířlivě Honza.

„Jasný, nasypu to na fakt bezpečně zakódovanej flashdisk a je to. Tuhle flashku zruším,“ odpověděl jsem a moje Janička přišla ke mně, sedla si mi na klín, objala mne a dala mi pusu: „Jsi úžasnej, a teď tedy na nás tři úchylný šílence,“ zasmála se a upila ze sklenky trochu vína.
My s Honzou jsme do sebe obrátili panáky dobré single malt whisky.
„Škoda, že jsem to neviděl in natura, bylo by to lepší než nějaký video,“ povzdechl jsem si a v tom mne šokoval Honza:
„Nebo bych mohl vidět já vás in natura, jak říkáš, udělala bys to pro mě Janinko? Mohla bys mít hýbací obrázky i tady s Michalem,“ šokoval mne Honza.

„No ty ses zbláznil, Honzíčku, to jako že já bych se měla před tebou milovat tady s Míšánkem a ty by ses na nás koukal? Tak na to zapomeň! A ty taky,“ obrátila se pro změnu na mne. „Divadlo tady nebudu dělat ani jednomu ani druhýmu! Stačí tady to video.“
„Hele, když Michalovi vadilo, žes mu občas kvůli mně rušila rande a mně vadilo, žes rušila kvůli Michalovi rande zase mně, co kdybychom si občas udělali rande společný? A můžeme si ho takový zkusit hned teď, když je Míša takovej úchyl, že my dva mu nevadíme,“ šokoval mne Honza během pár okamžiků podruhé.
Věděl jsem od té schůzky s Kačkou, že v sexu mu není cizího vůbec nic, ale teď mi fakt vyrazil dech.
Hned vyskočil udělal dva tři kroky, sklonil se k Janě, která ještě pořád seděla na mém klíně s jednou rukou ovinutou kolem mého krku, sklonil se k ní a začal jí líbat.

„Ty ses zbláznil Honzíku! To přeci nejde! Vy dva a já!“ odstrčila ho Janička zprudka a vypadala doopravdy rozzlobeně.
„Kam na ty nápady chodíš, Honzo? Trojku jsem dal kdysi se dvěma dámama a pak ještě i čtyřku, ale to bylo šíleně dávno. Jenže to bylo úžasný! Hmmmm! Co je na tom tak špatně?“ obrátil jsem se na svojí Janinku.

„No to přeci nejde, lásky moje pitomý! To se fakt nehodí,“ škaredila se Jana, „copak jsem nějáká mladá holka, která hned udělá všechno, co jí kdo řekne?“
„Jestli ale náhodou není úchylnější nahlásit mi, že tenhle týden nic nebude protože máš na programu milování se svým synem?“ snažil jsem se prosadit Honzův nápad.
„Nebo mě říct: `Honzíčku, nezlob se, dneska ti nedám, protože musím dát zítra svýmu Míšánkovi?` slyšíš, jak to zní hrozně? To je fakt úplně šílený,“ přisadil si Honza, posadil se vedle mne na rozkládací kanape a Janičku stáhl z mého klína mezi nás a nechal jednu ruku kolem jejích ramen.
Byla z toho evidentně v rozpacích, ale v tom okamžiku ji nenapadlo nic kloudného.

„Myslím, že máme s Honzíkem pravdu, pusinko,“ zašeptal jsem jí do ouška a moje ruka sjela na její koleno a pomalu se sunula nahoru pod její sukni, zatímco jsem jí dával něžné pusinky ze své strany na tvář.
Honzík zkoušel něco podobného z druhé strany a Jana v té chvilce přestala protestovat.
„Vy jste takový moje lásky šílený, bláznivý,“ najednou trochu roztála, pootočila si špičkami svých prstů Honzíkovu tvář k sobě a dala mu ten nejněžnější možný polibek.
Hned pak se otočila ke mně a já dostal úplně stejný.
„Třeba máte pravdu, blázínci moji, koneckonců, proč to třeba jednou nezkusit, když teď všichni všechno víme a jak Michal říká, odteď jen na férovku, ale na to si ještě musím dát trošku vínka.“

Najednou tady byla úplně uvolněná atmosféra, sezobali jsme občerstvení a dopili co šlo dopít.
Janinka chvíli seděla na klíně mně, chvíli svému Honzíkovi, něžně jsme se líbali, hladili všude možně, klábosili o všem možném a cítili, jak se blíží chvíle, kdy si Janinku pomalu úplně svlečeme a ona zase nás.
Honzík jí rozepnul blůzičku, ona mu přetáhla přes hlavu jeho polokošili, přesunula se ke mně a rozepnula mi tu mojí a pomohla mi z ní ven.
Když se přesunula k Honzíkovi, aby za stálého líbání pokračovali, rozepnul jsem jí zip u sukně a pomalu šla dolů. Na Honzu vyšla její podprsenka a na mne její malinké průhledné kalhotky.
Posadila se do svého křesla a pomalu si je nechala sundat. Vzápětí šly dolů naše slipy. Nechal jsem je, ať se spolu líbají a mazlí s připravil rozkládací gauč a nastlal polštáře a peřiny.
Honzův trčí maják vylučoval jakékoliv pochybnosti o tom, co bude následovat. Já na tom nebyl jinak. Moje kopí napětím jen drnčelo a na Janě bylo vidět, jak jí tváře jen hoří obrovským vzrušením.

„Trojku jsem nikdy nezkusila, tak jen opatrně,“ poprosila nás a v jejím hlase byly trochu znát rozpaky, když se položila na rozestlanou postel a smyslně se protáhla.

Netušil jsem, že tím začala nová éra mého sexuálního života a to jsem vůbec neměl ani ponětí o tom, co mne potká v průběhu dalšího roku.