Dárek k narozeninám 1

Toto je 1 díl z 3 v seriálu Dárek k narozeninám

Měl jsem přímo ukázkový den blbec. Počasí mizerné, co taky čekat v polovině listopadu. Neděle a chcípnul pes. Navíc mám narozeniny a nikdo si na to nevzpomněl. Bejvalka mně samozřejmě blahopřát nebude a moje dvě děti, které pochopitelně dostala přiklepnuté soudem do péče, si ani nevzpomenou, že tátu mají. Jedinou vyjímkou je, když něco potřebují. Pak je táta dobrý.

V práci jsem se o narozeninách ani nezmínil. Sice by mi všichni srdečně blahopřáli, ale nejvíc by je zajímalo, jestli při této příležitosti neuspořádám nějakou tu párty, kde by se zadarmo mohli nažrat a napít. Již ráno jsem projel telefonní seznam ve svém mobilu. Snažil se najít nějakou známou, kterou bych pozval na večeři a pak zatáhl do bytu k přenocování a optákování. Po několika marných telefonech bylo jasné, že večer budu sám. Sakra.
Když mi kolem jedné hodiny po poledni zahrál mobil, byl jsem sám zvědav, kdo si na mě vzpomněl. Úplně neznámé číslo mi nic neříkalo.

„Halo, tady Dvořák, slyším,“ ozval jsem se svoji navyklou frází.
„Ahoj Járo, tady Káťa, máš čas, nezdržuji tě od něčeho důležitého?“
„To tedy určitě ne, rozhodně mne nezdržuješ. Copak potřebuješ?“
Byl jsem zvyklý, že když mi někdo zavolá, tak obvykle něco ode mne chce.
„Nepotřebuji nic, jenom náhodou vím, že máš dnes narozeniny a tak jsem se tě chtěla zeptat, jaký máš program?“
„Žádný nemám a jak jsi na tom ty? Co kdybych tě pozval na večeři?“ hodil jsem udičku, ale vůbec jsem nevěřil, že by se nechala ukecat. „A odkud máš vůbec moje číslo Káťo?“
„Není problém si jej sehnat, když se člověk vynasnaží. Takže, když si mne zval na večeři, má to znamenat, že jsi večer volný?“
„Volný jako pták, už 6 let, milá Káťo, tak co máš za lubem“? zeptal jsem se s nadějí ve hlase.
„No pokud bys s tím souhlasil tak bych přišla k večeru k tobě a přinesla ti dárek. A nemusím spěchat domů…“

Pane Bože, to snad ani není pravda. Ještě před chvílí jsem byl nasranej na celej svět a jediný telefonát to najednou změní. Ještě chvíli jsme domlouvali podrobnosti a pak jsme se rozloučili. Domluvili jsme se, že přijde v 17,00 a tak jsem měl plno času, abych se na nenadálou návštěvu připravil. Zajel jsem do Teska a nakoupil jsem samé dobroty. Potom jsem si uvařil kávičku, rozvalil jsem se do křesla, dal nohy na konferenční stolek a vrátil jsem se ve vzpomínkách o hezkých pár let zpátky.

Káťa byla mojí studentkou na večerní průmyslovce. Učil jsem ji ve čtvrtém a pátém ročníku. Byla naprosto průměrná, přesně takový typ, který uniká pozornosti. Kantorům obvykle zůstávají v paměti jen výrazné typy žáků. Výjmečně chytří, nebo naopak blbí, neukáznění grázlové a potom hezké holky. Káťa nebyla nic z toho. Nebyla krasavice, ale také žádná ošklivka. Navíc byla v tom nejkrásnějším věku. Hned po vyučení složila příjmačky na průmku a snažila se zvýšit si kvalifikaci. Takže ji bylo při nástupu 19 let, ale já ji poznal když ji bylo krásných 22.

Na jejich maturitním večírku jsem ji poprvé vzal na vědomí jako ženskou. Děvčat bylo na průmyslovce tradičně jen málo. V jejich třídě jich bylo jenom 6. Z toho 2 byly vdané, jedna dokonce těhotná. Ze zbývajících 4 si jedna přivedla svého mládence, k velké nevůli svých spolužáků. Takže k volnému utržení zbývala 3 děvčata. Spolu s přibývajícím časem a úměrně s vypitým alkoholem se vyhrocoval boj o jejich přízeň. Byl jsem tehdy v rozvodovém řízení a žena i s dětmi se už dávno odstěhovala. Takže jsem byl patřičně nadrženej a nepohrdl bych nějakým sexuálním přilepšením.

Rozhodl jsem se, že zkusím sbalit některou z těch tří. Pozorně jsem si je prohlédl, úplně jinýma očima, než dosud. U denního studia by to bylo dilema, ale tady byla situace jiná. Dálkařky byly plnoleté a navíc, od včerejška již nebyly mými studentkami. Nejednalo se tedy o osoby svěřené do péče a o nějakém zneužití namohlo být ani řeči.

Z výběru vycházela jednoznačně vítězně právě Káťa. Byla menší postavy, krásně štíhlá a pružná jako proutek. Její kozičky se nedaly přehlédnout. Možná trochu větší, než by člověk očekával, ale vypadly velmi slibně. Vždy jsem si potrpěl na to, aby moje partnerky byly o něco menší, než já. A to Káťa splňovala. Asi o půl hlavy nižší, s hezky nakrátko ostříhanými hnědými vlasy. Bylo rozhodnuto. Vzal jsem si u pultu lahev červeného a posadil jsem se vedle ní. Hned jsem zaregistroval nevlídné pohledy několika maturantů, kteří měli zřejmě podobné úmysly jako já. Klidně jsem to ignoroval a vedl jsem s Káťou rozverné řeči.

Během rozhovoru jsem z ní vytáhl, že má kluka na vojně. Desátník aspirant, čerstvě po promoci kroutil povinný rok. Také mi sama přiznala, že se spolu již párkrát milovali, ale že v tom zatím nenašla žádné zalíbení. Během povídání jsem ji nenápadně několikrát dolil skleničku a tak jsem se postaral, aby měla docela slušnou opičku. Potom jsem ji nabídl, že se půjdeme projít na čerstvý vzduch. Venku jsem se pokusil ji políbit. Pomalu a něžně jsem ji k sobě přitahoval a dával ji tak možnost, aby mne odstrčila, kdyby ji to bylo proti mysli.

Naštěstí hormony zvítězily a ona mi šla naproti víc, než ochotně. Potom to již bylo, jako když se protrhne přehrada. Líbali jsme se jako zběsilí a když jsem ji po chvíli lehce stiskl ňadro, dala zřetelně najevo, že jí to dělá zatraceně dobře. Zřetelně se projevovalo, že desátník aspirant neměl dlouho opušťák. Bylo jasné, že ji mám na lopatě. Pod hvězdnou oblohou a jasně svítícím měsícem jsme se nemohli nabažit jeden druhého. Zeptal jsem se, kdy ji čekají doma a jako rajskou odpověď jsem bral sdělení, že doma počítají s tím, že se vrátí až ráno. Když jsem ji navrhl, že zajdeme ke mně, jenom se na mě zavěsila a nedočkavě řekla:
„Tak jdeme“.

Potom jsme spolu prožili krásně vášnivou noc. Na její výslovné přání jsem použil kondomy a když mi došly, tak jsem skutečně pečlivě včas vyjížděl a stříkal jsem ji na bříško a na kozičky. Nestačil jsem se divit jak mi to s ní šlo. Své tady udělala moje sexuální abstinence a nezvykle krásný pocit, mít na ocase krásnou, mladou a málo zkušenou holku. Ráno jsem připravil dobrou snídani a po dlouhém loučení jsem ji autem zavezl na druhý konec města, kde jsem ji vysadil pár bloků od domu, kde bydlela. Dal jsem ji čísla telefonů domů i do školy, aby mi zavolala kdykoliv bude chtít.

Čekal jsem, že se brzo ozve, ale bohužel jsem se mýlil. Týdny a měsíce plynuly a já o ni neměl žádné zprávy. Utěšoval jsem se, že asi ten lístek s čísly ztratila. Když jsem potkal občas někoho z jejích bývalých spolužáků, nenápadně jsem na ni zavedl řeč, ale nikdo pořádně nevěděl, kam se vlastně poděla. Prý po maturitě nastoupila do nějakého úřadu kdesi v Praze a přestěhovala se k babičce, aby nemusela každý den dojíždět.

Smířil jsem se s tím, že to, co mezi námi bylo, považovala jen za nezávazný úlet, ve kterém nehodlala pokračovat. Protože kdyby chtěla, mohla si číslo najít v seznamu. Ani mě to moc netrápilo. Bylo jasné, že perspektivní vztah mezi námi být ani nemohl. Věkový rozdíl 20 let byl příliš patrný a varující. Tohle, co jsem dosud vylíčil se stalo před 5 lety a já na Káťu už dávno zapomněl. Pak mi ale poštou přišla pozvánka na slavnostní setkání pět let po maturitě. Okamžitě jsem si uvědomil, že mě zve třída, kam chodila Káťa.

Telefonicky jsem potvrdil svoji účast a nenápadně jsem se organizátora vyptával, jestli sehnal všechny spolužáky. Spokojeně mi oznámil, že se ozvali všichni a přislíbili, že přijdou. Od té doby jsem počítal dny, které ještě do shledání zbývaly. Konečně jsem se dočkal. Večírek byl svolán na sobotní večer do salonku místního Hotelu. Po příchodu jsem byl radostně uvítán. Obešel jsem stůl a s každým jsem si podal ruku. S děvčaty jsem se políbil, zdvořilostně na tvář. Jen Káťa, když přišla na řadu mi nastavila rty a náš polibek trval o něco déle. Hned jsem si obsadil místo vedle ní a po dokončení uvítacího kolečka jsem se k ní posadil. Během večera jsme se bavili o všem možném. Samozřejmě, že mne nejvíc zajímalo, kam se ztratila a co dělá.

Dověděl jsem se, že se tím svým inženýrem rozešla, protože si na vojně našel jinou. Oženil se a zůstal někde na Moravě. Teď, v současnosti, má známost s chlápkem z práce. Je o rok mladší, než ona. S hihňáním mi sdělila, že byl panic a ona jej musela všechno naučit. Chodí spolu už dva roky a docela vážně uvažují o tom, že by se vzali. Ale on je tak trochu váhavý střelec a pořád se nemůže definitivně rozhodnout. Zatímco se takhle svěřovala, pozorně jsem si ji nenápadně prohlížel.

Rozhodně se dalo říci, že na ni uplynulých 5 let zapracovalo jednoznačně k dobru. Nebyla to už jenom žádoucí dospělá žena, ale výstavní kousek ženství. Postava už nebyla ten štíhlý proutek na hranici hubenosti, ale krásně rajcovně vypracované mistrovské dílko přírody. Vzpomněl jsem si na naši milostnou noc a bylo mi jasné, že dnes by to s ní bylo jistě ještě mnohem lepší. Zbývala jenom otázka, zda by ještě měla zájem. Rozhodl jsem se, že se rozhodně pokusím a tiše jsem doufal jsem, že nevyjdu naprázdno.

 

Navigace v seriáluDárek k narozeninám 2 >>
4.8 5 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x