Divoký život 04 – Petra, něco se mění

Ještě jednou se vracíme k Petře do vilky, která patří jí a jejimu manželovi, za Petrou a Davidem.
 
Probudil jsem se. V první moment jsem si uvědomil, že ne doma, ale v posteli jsem byl sám. Mrknul jsem na hodinky, bylo krátce před sedmou ráno. Přemýšlel jsem, kdy jsem usnul. Asi po tom posledním dovádění. Vkradla se mi otázka ‚Kde je Petra?‘ 

Koukal jsem kolem sebe a najednou jsem uviděl své oblečení, rifle, tričko, trenky. Posadil jsem se, pak vstal a začal se oblékat.
Hlavou mi tekl celkem šílený proud myšlenek. Ojel jsem manželku kamaráda… byla to úžasná noc. ,Ty seš pako, cos to udělal, sakra ta holka se mi líbí…,
Ten tok náhle přerušil její hlas.
„Hezké ránko Davi, jak jsi se vyspal?“
Stála ve dveřích, na sobě měla župan.
„Hezké ráno, no, upřímně, nejsem si jistý. Buď šíleně krásné, nebo krásně šílené,“ pokusil jsem se žertovat a kupodivu jsem se tomu zasmál.
Přišla až ke mně, dala mi jemnou pusu na rty.
„Je neskutečně krásné, a taky šílené, jako už dlouho ne. Dáš si něco málo k snídani, udělala jsem míchaná vajíčka, chceš k tomu čaj, nebo kávu?“
Díval jsem se na ni trochu překvapeně.
„Díky, rád… a prosil bych spíš čaj, mám docela žízeň, díky.“
Na víc jsem se nezmohl.
„Tak jo, čekám tě dole,“ usmála se a jako se náhle objevila, tak i zmizela.
Ještě chvíli jsem tam stál, díval se ke dveřím a pak jsem se vydal za ní dolů.

Usadila mne ke stolku, na kterém už byla ta vajíčka a dodělávala čaj.
„Citron?“
Jen jsem souhlasně kývnul hlavou.
Posadila se proti mně, popřáli jsme si dobrou chuť a dali se mlčky do jídla. 

Celou dobu jsem přemýšlel, co vše se stalo a co teď s tím. 
Ano, nebyl jsem rozhodně žádný svatoušek, ale když už byla taková situace, bývalo mi jedno, jestli byla svobodná, vdaná, většinou jsem vypadl a bylo. Tohle naše mlčení najednou přerušila Petra.
„Hele, Davi, co se stalo, stalo se, abys věděl, nelituji, už dlouho jsem si takhle neužila. Jen doufám, že to zůstane mezi námi,“ tázavě se na mě zadívala.
„Jasně! Zůstane, bude to takové naše velké tajemství,“ díval jsem se jí přímo do očí. „A taky… komu bych to měl vykládat, že?“ 
Na chvíli jsem se odmlčel a pak jsem navázal. „A já taky nelituju, ještě teď mi je moc krásně.“
Natáhl jsem ruku a prsty ji pohladil po tváři.
„Jen je škoda, že to asi byla jen jedna noc,“ dodal jsem ještě. Tohle jsem myslel v ten moment naprosto upřímně.
Zahlédl jsem jí ve tváři takový zvláštní úsměv, ale neřekla na to vůbec nic.

„Jestli chceš, hodím té domů, nebo do práce. Chci si trochu víc vyzkoušet to auto, víš?“ 
„Jo, to by bylo super… no asi na dílnu… vlastně… vždyť je to jedno, mám to dvě v jednom.“
Začal jsem se smát.
„Vlastně jo… máš pravdu, dej mi chvilku, skočím se obléct.“
Vstala a zmizela ladným krokem nahoru. Díval jsem se za ní, jak jde. Nevím, jestli to dělala kvůli mně, nebo tak chodí normálně, moc krásně při tom vrtěla zadečkem.

V klidu jsem dojedl a dopil. Petra se za pár minut vrátila. Vstal jsem od stolu. Přesunuli jsme se ven, nasedli do auta. Celou tu dobu jsem se ji snažil nenápadně okukovat. Ty rifle, tričko a riflová bundička jí moc slušely.
Mlčky jsme dojeli až ke mně. Zastavila u brány do dvora před dílnou, otočila se ke mně. 
„Tak pane… jsme na místě,“ usmála se na mě.
„Díky za odvoz,“ naklonil jsem se k ní a krátce ji políbil. „Kdyby jsi cokoli potřebovala, ozvi se. A přeji hezkou jízdu,“ dodal jsem. 
„Jasně, neboj, kdyby něco, zavolám.“ Usmála se na mně a já vystoupil.
Ještě jak odjížděla jsem jí zamával. 
 Vyndal jsem klíče, odemkl, vstoupil do svého království, vytáhl jsem si cigaretu a zapálil si.

Den probíhal poklidně. Jednomu klukovi jsem komplet předělával výfuk, nic náročného. Práce na pár hodin. Chvilkami jsem přemýšlel, co asi tak dělá… ONA. Občas mi přilétla myšlenka, zavolat, pokaždé jsem ji zavrhl.
 
Bylo asi půl čtvrté, když jsem po práci dal sprchu, sbalil věci na trénink, hodil je do auta, sedl se před dílnou na takovou menší terásku co tam mám a zapálil si ke kávě. V tom jsem uslyšel jak do dvora zajíždí nějaké auto. 
Sakra… pomyslel jsem si… někdo si takhle odpoledne vzpomene. Podíval jsem se ke vratům.
To auto přece znám! Jo, jasně, bylo to to moje bývalý auto s jeho novou majitelkou.
Rovnou se s autem natočila tak, aby pak mohla vyjet přímo vraty, zastavila, vypnula motor, zatáhla brzdu, otevřela dveře a ven… ven vykoukla její noha, holá, v nějakých teniskách, pak druhá a na konec i majitelka vozu.
Došlo mi, že se byla převléct. Na sobě měla krátkou koženou sukni, nějakou krátkou vestu, také koženou a když se postavila, viděl jsem, že má na sobě tričko, top, který odhaloval její krásné bříško.

Hleděl jsem na ni asi jako na zjevení, protože první co jsem slyšel bylo: „Jsem snad někde špinavá?“ Její „Ahoj!“ jsem úplně přeslechl.
„A… ahoj… n… ne…“ zakoktal jsem se a při tom na ni asi dost divně hleděl, protože se začala smát a povídá: „Copak? Nesluší mi to, nebo se ti v tom nelíbím?“ Potáhl jsem si raději z cigarety, abych trochu utlumil to překvapení jak jí to ale sakra sekne!
„Ne, to ne, teda ano, doprřic!“ musel jsem si dát lehkou facku, což ji znovu pobavilo k milému smíchu.
„Dala by sis kávu? Ale tady mám jen rozpustnou, teď momentálně, jestli nevadí.“
Vstal jsem a rychle jsem očistil jednu plastovou židli, aby si měla kam sednout.
„Moc ráda a rozpustná nevadí. Můžu tě poprosit o cigaretu?“ posadila se.
Beze slova jsem jí z krabičky nabídl, už jsem vytahoval zapalovač, když řekla: „Až ke kávě, ju.“

Okráčel jsem dovnitř a rychle dělal tu kávu. Musel jsem se u toho štípnout do ruky, jestli se mi to nezdá. No… nezdálo. Káva byla za chvíli hotová, ještě jsem vzal misku s cukrem a lžičku a šel zpátky. Postavil to před ni, zapálil jí.

„Tady je cukr, kdybys chtěla,“ ukázal jsem na misku. „Tedy upřímně, a mezi námi, ani si nevzpomínám, kdy naposled jsem tě viděl takhle úžasně sexy oblečenou,“ konečně jsem vypotil trochu normální souvislou větu.
„No, přeci včera večer, nebo to už jsi zapoměl?“
Ťukl jsem se do čela. „No jo… jenže (smál jsem se při tom), já myslel jako venku, v civilu, na ulici… nebo vlastně i u vás doma.“
Petra se ráda oblékla tak, že se za ní chlapi otáčeli, to je pravda.
„No…“ začala sama. „To bude hodně dlouho, nějak když jsem první rok začala chodit s Jardou.“
Nabrala si trochu cukru, vysypala do kávy a zamíchala.
„Ono jaksi, ono to začalo pak Jardovi vadit, že se za mnou otáčeli chlapi, někdy i ženský, víš…. no, znáš ho, on je hodnej, jenže tak trochu konzerva a malinko žárlivec.“
Jo, to měla naprostou pravdu. Jarda byl a je moc fajn kluk i chlap, jenže nějak nesnášel, když mu na Péťu koukali ostatní.
„To je blbec, teda tohle by mi vůbec nevadilo, jen ať se kouknou, jakou mám sexy kočku,“ vypadlo ze mě. „Je promiň, já to nemyslel špatně!“ hned jsem se omlouval.
Hodila si nožku přes nožku.
„V pohodě, já vím, že jsi to nemyslel zle, v podstatě jsi to vystihl přesně, no a dneska jsem prostě neodolala a po dopoledni si řekla, že když už mám takový malý sexy auto, tak chci být taky sexy,“ mrkla na mě.
„Tak to se ti teda sakra povedlo!“ pochválil jsem ji.
„A ty se někam chystáš?“
„Jo, asi za hodinku máme trénink,“ okem jsem zkontroloval hodinky a kývl souhlasně hlavou.

Pomalu upila kávy a zadívala se na mě: „Já vím, vlastně to vím od Denisy, že se ti i líbilo a někdy jsi sám upozorňoval na ty pohledy okolí.“
Ano, to měla pravdu. Zvláštním způsobem se mi líbilo, když jsem viděl jak po ní koukají jíní chlapi a mohl si vykračovat vedle ní.

„Hele Davi, já vlastně ještě nikdy nebyla v takovém… no servisu. Ukázal by jsi mi to tady aspoň trochu prosím?“ vrhla na mě takový ten prosebný pohled, kterému nešlo říct ne.

Vstal jsem a začal ji tedy provázet. Vzal jsem to trochu jako divadlo, ukazoval, kde auta čekají na opravu, kde se opravují, kde se pro změnu udávají nějaké změny, kde měřím výkon před a po úpravách… nakonec jsem jí ukázal i svou kancelář… no kancelář… Je to vlastně taková, vyzdvižená konstrukce, pod kterou je dost místa.
Šli jsme tam po schodech, Petra přede mnou, a já se kochal pohledem na její vlnící se pozadí.
Když jsme tam vstoupili, začala se trošku smát.
„Teda na chlapa tady máš docela čisto,“ řekla pochvalně.
Zařízení bylo jednoduché, jedna skříň na papíry, stůl s noťasem, menší stolek, pohovka, křeslo, další skříňka v koutě u umyvadla s rychlovarnou konvicí.

Došla až k tomu mému stolu, opřela se o něj zadečkem dívala se mi do očí. Ten pohled mi připomněl její pohled včera u ní, když přišla v tom sexy prádle. Zavřel jsem dveře a popošel kousek k ní.
„Davi?“ dívala se na mě.
„Ano Péti?“
„Možná ti to teď přijde šílený, co řeknu… udělal bys mi to?“ Z jejího hlasu bylo cítit jisté vzrušení.

Na chvilku jsem zaváhal co říct, jenže mne zrazovala jistá část mého těla tím, že v její blízkosti měla, tendenci hezky tuhnout. Všiml jsem si jak se mi střídavě dívá do těch správných míst a do očí.
„Máš pravdu, zní to šíleně, ještě šílenější asi bude moje odpověď.“
Udělal jsem krok dopředu, rukou jí zajel do vlasů a lehce jsem ji začal líbat.
„Davi, nechci tě uhánět, žadonit… jenom prostě ta včerejší noc… to bylo něco úžasného,“ tiše mumlala jak jsme se líbali.
Ucítil jsem její dlaň, jak mi přes rifle jemně prozkoumává klín. Musela cítit, jak jsem tuhý, protože jen sykla: „No páni….tady se někomu chce hřešit.“
Bez dalšího váhání mi rozepla poklopec a rychle zkušeně vylovila mé tuhé péro ven, chvíli jej jen tak svírala v ruce, občas trošku pohonila.

„Víš, že máš to nejúžasnější pero, s jakým jsem se zatím potkala?“ Znělo to jako lichotka.
„Díky, to potěší…“ na lepší odpověď jsem se nezmohl, jelikož krev, která normálně zásobuje mozek byla někde úplně jinde.
Lehce jsem popošel víc mezi její rozevřené nohy, pořád mi držela tuhoše. Špičkou jsem zavadil o její kalhotky.
Zahlédl jsem jak její druhá ruka mizí mezi našimi těly. Bylo mi jasné, že odsouvá kalhotky někam na bok a to se potvrdilo hned po chvilce, kdy jsem bezpečné poznal dotyk žaludu na jejím vlhkém vstupu do lastury.
Pořád jsme se líbali, já jemně, pomalinku vnikal žaludem mezi okvětí její vlhké pičky. Bylo to neskutečně dráždivé.
Doslova se to ve mělo vařilo… narvat ho tak prudce celý, nebo… pomalinku si to vychutnat.
Zvítězila druhá varianta a já se pomalu penisem nořil hlouběji a hlouběji do jejího teplého vlhka. Navzájem jsme si koukali do očí… dýchali vzrušením trochu rychleji.

„Daviiii… tohle je krásný… stejně jako když jsi mi ho tam včera narval jako nadržený zvíře…“ slyšel jsem její hlas a cítil při tom, že v téhle poloze už se dál nedostanu.
Naše těla na sebe jemně narazila. Zůstal jsem chvíli jen tak, vychutnával si to, pak jsem se začal trochu vlnit všemi možnými směry. Petra se malinko prohnula, aby mi vyšla ještě trochu vstříc, své nohy mi obtočila kolem pasu a já… já se v ní začal pohybovat… dovnitř… ven… krátce… jen kousek… ne moc… možná tak třetinou své délky. Pravou dlaní jsem si ji chytil za krkem, levou, přes látku toho topu, jsem mnul její pravou kozičku.

Nevím jak dlouho to takhle pokračovalo, čas ztratil smysl, jen touha si to vychutnat, zůstala. Přirážel jsem do jejího lůna, když se najednou prohnula ještě víc… pevné mě k sobě přitáhla nohama, dýchala rychle a já cítil jak mě svírá ocas. 
„Uuufffff… aaanoooooo“ zasténala dlouze. Oči měla přivřené, přesto jsem cítil její pohled. Chvíli byla jen tak, pak natáhla ruku a hladila mou tvář.
Povolovala sevření nožkami. Já byl pořád bez pohybu. Prsten se mi zapřela o hruď tlačíc mě od sebe. Otevřela oči.
„Teď se postarám já o tebe, Davide,“ nutila mě tím tlakem trochu ustoupit.

Když mezi námi bylo dost místa, s chtivým výrazem sjela ze stolu na kolena. V kleče mi začala zpracovávat vlhký kůl. 
Jemně na něj plivala…. honila… přizvedla a olizovala mý kulky, žaludem si pleskala o vystrčený jazyk a na závěr… na ten si nechala parádní sání žaludu spojený s honěním zbytku nástroje. 
Všechno tohle jsem si vychutnával, užíval a cítil, jak se mi magma žene z koulí k vrcholu sopky.

„Peti… já už…. budu,“ zamumlal jsem s blížícím se koncem.
Žádná odpověď, jen malinko přidala a já ucítil tu slast, když tlak projede celým tím ústrojím a vyletí do světa… v tomto případě přímo do jejich lačných úst.
Plnil jsem jí je a ta mrška polykala a vyprazdňovala mé rozmnožovací orgány doslova do dna. Rukou jsem se musel zapřít o hranu stolu abych vydržel stát… nohy s mi parádně podlamovaly.

Podíval jsem se dolů. Ukázala mi v ústech část toho bílého přídělu… polkla a zase mi ukázala ústa.
Klekl jsem proti ní a začal ji vášnivě líbat. Musel jsem to utnout se slovy: „Promiň, tahle země zrovna na klečení není.“  Oba jsme se tomu začali smát.
„Máš pravdu, už mě taky trochu bolí kolena.“

Vstali jsme, upravili jsme se.
„Ještě pořád tam máš to kafe,“ uvědomil jsem Petru.
„No teď si ho dám ještě raději.“

Vrátili jsme se ven, měl jsem ještě celkem dost času před odjezdem na trénink. Poseděli jsme, pokecali. Při tom jsme zjistili, že kromě toho jak si spolu užijeme tohle dovádění se nám líbí podobná hudba, filmy. Pak nastal čas, kdy jsem prostě musel. 
Když jsme se loučili, tak se mě najednou Petra zeptala: „Co děláš ve čtvrtek, tak asi v osm večer?“
Chvilku jsem přemýšlel.
„No, nic konkrétního, proč?“
„Hmmm… a nechtělo by se ti do šedesášestky?“ 
To byla u nás taková rocková hospůdka… vlastně klub, v menší části hospoda, a v druhém, výrazně větším sále se tu a tam konal nějaký koncert… docela pravidelně.

„Klidně můžu, a kdo tam hraje?“ ptám se, protože pokud se tam něco děje, vím o tom mezi prvními, protože znám majitele.
„Nikdo, je tam taková jakási show…(začala se smát) pánský striptýz, jdeme s kamarádkou.“
„Aha!“ začal jsem se smát. „Já myslel, že tohle je hlavně akce pro ženský!“ 
„No víš, máme stůl pro tři, tak kdybys chtěl, rezervace je na mé jméno, má to začínat v osm večer.“
„Počkej, říkala jsi pro tři… kdo je ten, spíš asi… ta třetí?“ vyzvídal jsem.
„Kamarádka. Vlastně jsi asi u nás párkrát potkal.“ sdělila mi stručně.
Začal jsem přemýšlet, vůbec nikdo mně nenapadl. Zadíval jsem se na Petru tázavě.
„Ivet, až ji uvidíš, určitě si vzpomeneš.“ 
Aha… Ivet… přemýšlel jsem, pokýval hlavou, asi mi i došlo, o koho jde. Jestli to je ona, tak její přítel, nebo manžel, to jsem si nebyl jistý, taky dělá u té firmy co Jarda a taky je pořád někde na montážích.

„Jo, asi vím,“ rekl jsem trochu nejistě. „Nebudu teď nic slibovat, přece jen, pánský striptýz…“ jsem se snažil naznačit, že spíš přijdu, než ne. „Spíš asi dorazím, radši malinko později.“ 
„Jak chceš, my tam určitě budeme a to místo ti pohlídám.“ Slyšel jsem v tónu hlasu, jak prosbu, ať dojdu, tak i to, že se mnou počítá.
„Víš,“ pokračovala, „tím, jak jsme obě tak často spolu, se z nás staly hodně dobré kamarádky.“ Slovo ‚hodně‘ zaznělo docela zvláštním tónem. 
„A nebude to divný?“
Ivet má chlapa, který zná Jardu, a já tam přijdu za jeho manželkou… došlo mi najednou.
„A proč?“ nechápavě na mě koukala.
„No… Ivet zná Jardu a já tam přijdu za jeho manželkou?“ Snažil jsem se trochu logicky nabourat, že bych šel na takovou akci.
„Prosím tě, to je v pohodě, Ivet rozhodně nebude nikomu něco říkat!“
Z jejího tónu řeči jsem pochopil, že ty dvě možná mají nějaká tajemství, která jsou mezi nimi. Sice mě to uklidnilo, zároveň trochu znejistělo.

„Tak jo, počítej se mnou tedy, ale kdyby se něco zvrtlo, zavolám, nebo písnu.“
Raději jsem tuhle konverzaci hnal ke konci.
„Promiň… sakra… je hodin, musím vyrazit.“
Viděl jsem na hodinkách, že mám akorát tak čas se vydat mučit tělo.
„Tak hezký trénink a pak dobrou noc.“
Naklonila se ke mně a krátce jsme se políbili. Ne jako známí… bylo v tom od Petry, a vlastně i ode mě, cítit trochu něco víc.

Nasedla a vyrazila ze dvora, já chvilku po ní, musel jsem ještě zavřít tu prokletou bránu ručně, ale to brzo skončí, příští týden budu mít pojízdná vrata na dálkový ovládání.

Cestou se mi honily hlavou všechny možné myšlenky na to, co to právě provádím a hlavně s kým. Jedna, ta lepší část mého svědomí mi říkala, ať toho okamžitě nechám. Ta druhá, ta horší, té se to líbilo, stejně jako mně se líbila Petra.
Tušil jsem, že tohle neskončí teď… ani zítra… nějak jsem tušil, že něco, něco nového tímhle začíná.