Divoký život 05 – Petra & Ivet

Na trénink jsem dorazil včas. Proběhl jako vždy… to není potřeba moc rozebírat. Pravda je, že jsem po celou dobu, hlavně vždy když byla chvilka, myslel na to, co právě provádím. Pořád se mi hlavou honily myšlenky, že kamarádovi takhle nasazuju parohy. 
I po návratu domů jsem o tom musel přemýšlet. Z toho mě ale probral telefonát od jiného kamaráda. Volal Hynek.

„No zdar chlape! Jak je?“ ozvalo se v telefonu když jsem ho zvedl.
„Čau, jo dobrý, a co ty?“
Takový klasický začátek, že… asi ho známe všichni.
„Tak jak trénuješ na tu sobotu?“
Tohle mě dostalo. Já málem v tom všem zapomněl, že naše skvělá revivalová kapela s názvem Chaos A.D. má tuhle sobotu zrovna taky hrát v tom klubu. Máme totiž s kluky ze střední kapelu, která hraje starou Sepulturu, album Roots.
„Jo, dobrý… jako vždy.“
Trochu jsem lhal. No trochu… od poslední zkoušky ve středu minulý týden jsem na kytaru ani nesáhl. V tý naší partě jsem takový jako Max Cavalera. 

„Kecáš!“ znělo z telefonu se smíchem.
Hynek je náš bubeník a vlastně trochu i manažer.
„Hele, potřeboval bych, jestli bys mi v tu sobotu pomohl naskládat věci do auta na přesun do klubu.“ 
„To není problém? V kolik u tebe? V šest?“
„Hele, upřímně, radši v pět, to přijedou už i kluci.“

Naši další dva členové, Jarda a Jirka jsou vesnic v okolí a všichni užíváme takový přístavek u Hynka na zahradě jako zkušebnu.
„Tak jo, píšu si, v pět odpoledne u tebe,“ dodal jsem co nejvíc seriózním hlasem.
„Super, nahážeme to do dodávky, dáme panáka… Blanka mi slíbila, že nás tam odveze.“ 
„A jéje… dobře, domluveno a pozdravuj Blanku!“ Blanka je jeho manželka.
„Jasan, díky, tak v sobotu… a pořádně cvičit! Jasný!“ 
„Neboj, jako vždy… tak čau!“ 
„Ahoj“ zněla poslední slova od Hynka a zavěsili jsme.
Bylo osm večer, vzal jsem kytaru a začal hrát… než jsem šel spát.

Středa probíhala v normálním rytmu, vstávat… práce… oběd… občas pauza na cigárko… prostě takový můj klasický den.
Ano, hlavou se mi tu a tam přehnala vzpomínka na Petru. V jeden moment jsem už už sahal po telefonu, že jí zavolám, nakonec jsem se sám nějak vnitřně přemluvil, že ne.
Jen jsem si v hlavě naplánoval, jak ji v sobotu dostanu do toho klubu.

Zrovna když jsem se chystal, že vytáhnu kytaru a trochu procvičím prsty, tak mi začal vyzvánět mobil. Petra.
„Ahoj Péti!“
„Ahojky Davi, promiň, že volám, já jen… chtěla jsem vědět, jestli opravdu dorazíš?“
Její hlas byl plný očekávání.
„Jasně, že jo, vždyť jsem ti to slíbil, jenom přijdu s nějakým zpožděním, ještě něco musím udělat.“ No, s tím děláním jsem trošku lhal i nelhal… prostě jsem si chtěl pořádně zahrát.
„Tak to je super!“
Hlas se jí změnil na veselý a hned pokračovala: „Jenom, prosím, nezlob se na mě…“ 
„A za co?“ vpadl jsem jí do toho trochu neslušně.
„Nooo…víš… po pravdě… já se včera před Ivet pak trochu prokecla o nás… ona to na mně nějak poznala.“ 
„Co na tobě poznala?“
Sice jsem tušil co, ale chtěl jsem mít jistotu.
„No… že někoho mám… teda spíš, že jsem s někým šukala.“
Hlas byl takový chvilku veselý a pak smutný a zase veselý.
„A jejda,“ bylo jediné, na co jsem se zmohl.
„Ne, ne, neboj, ona Ivet zase umí být správná kámoška a nechá si to pro sebe, jen mě štve, že jsem jí prokecla, že tě dneska uvidí.“ 
„Aha… no… tak já bych tam teda chodit nemusel…“
Snažil jsem se z toho zase vykroutit.
„Ne! Prosím přijď…já mám chuť,“ nedořekla a mně stejně bylo jasné na co.
„Davi, chtěla bych se tě na něco zeptat, můžu?“
„Jasně, že můžeš?“ 
„Možná už jsem se trochu ptala… ale… vadilo by ti, kdyby tvoje holka měla piercing?“ 
„Jasně, že ne! Když to není přehnaný, je to i sexy! A ty přece máš v nose takovou hezkou pecičku.“ Vybavil jsem si.
Slyšel jsem jak se na druhé straně směje.
“ Taky, co kolem toho měl Jarda řečí! Jenže já nemyslela jen tohle.“ 

Trochu jsem se zarazil.
„Aha… a co jsi teda myslela?“
„No Davi…“ na chvilku se odmlčela. „Já myslela třeba v jazyku… nebo v bradavkách, poštíku…víš, Ivet to má a je to úžasný.“
Najednou se zarazila.
„To by mně osobně vůbec nevadilo. Deny měla v jazyku a když mě kouřila bylo to super.“ vzpomněl jsem si na moji bývalku.
„Počkej… Ivet má ten piercing jak jsi říkala?“ hlavou mi blesklo, že ty dvě jsou opravdu asi hodně dobré kamarádky když ví i tohle.
„Jo, má a mně se to moc líbí. Když si…“ zase ticho.
„Mně by teda tohle u mojí holky vůbec nevadilo, Peti.“
Pravda je, představa, že cumlám holce hrášek s nějakým kroužkem mne vždycky lákala.
„A co když si?“ neodolal jsem narážce na její nedořečené.
„Jak to říct… Davide, slib mi, že se nebudeš zlobit, prosím!“
„A proč bych měl?“
Nechápal jsem i když jsem malinko tušil.
„Víš… jak to říct… ona Ivet, je docela divoška a taky od jisté doby vím, že je BI… když si to nechala asi před rokem udělat jako překvapení pro Petra, tak… tak mi to pak ukazovala a… no… prostě…vyspaly jsme se spolu… a vlastně od té doby ne jen jednou.“ 

Sice jsem tušil kam směřuje, ale tahle otevřenost mě trochu zarazila. Pak pokračovala. „Prosím, nebudeš si myslet, že jsem nějaká lesba?“
Měl jsem chuť se začít smát, ale udržel jsem se.
„Šmarja a proč? Co je na tom? Tak jste si spolu užily.“

Ta představa mě vzrušovala. Pravda, s Deny se občas nějaká divoká trojka odehrála, tak co.
„Víš, já… já…“ trošku teď koktala, „já nejsem lesba… ale asi jsem na tom jako Ivet. No a občas jsme si u toho představovaly, že je s náma nějakej kluk… nebo možná i dva. Jsem hrozná… sakra… co ti to tady vykládám… ale říct ti to do očí bych se asi styděla.“
„Peťulko, jsem rád že mi to říkáš… jen mě trošku mrzí, že takhle po telefonu… radši bych to slyšel přímo. Tebe asi nepřekvapí, že mně dvě holky v posteli nevadí. Víš… s Deny jsme měli takovou kamarádku, se kterou jsme si občas užili všichni. Vlastně nakonec, ona je ten důvod proč se mnou Deny rozešla.“
Konečně jsem to někomu přiznal.

„Co? Cože? Deny ti utekla s holkou?“ divila se Petra.
„Jo, už to tak je. Stalo se, to už je teď jedno, jen, jsi první kdo to ví. A když se vrátím k tomu piercingu, mně by teda u my holky vůbec nevadil. Představa, že jí lížu kundičku a má tam kroužek ve fazolce, je lákavá!“
„Teda Daviiii.“ doslova vyjekla do telefonu nadšením, takovýho kluka jako ty bych chtěla mít! A co ještě by se ti třeba na tvý holce líbilo? Tedy krom toho, že by měla být v posteli trochu děvka!“
„Nooo… dobře, řeknu. Tetování, ale ne nějaké kytičky, zvířátka… asi sis všimla, že mám rád takové to klasické.“
Mám tetování v mořském stylu. Po celé pravé ruce, přes rameno na prso a pak v tom samém stylu komplet levou nohu od kolene dolů.

„Jo, vím a vypadá moc krásně, takový se mi taky líbí, ale to co máš, je na holku podle mě trochu moc.“
„No já myslel něco v tomhle stylu, ale decentnější, vzadu nad prdelkou, na zádech, v pase… a pak… někde pod kozičkou, a na boku, spíš tedy žebrech.“ 
„Hmmm… zajímavé… tak dole na těch zádech, o tom jsem uvažovala…jenže… Jarda no, jen jak jsem o tom začala… tak on, že je to hnusný… a to další… to by se vidělo. Ale nezní to špatně… a asi by to i bylo docela sexy.“
„No podle mě jo, ale musí to tý holce taky sedět.“ 
„Jo, to je jasný…“ skočila mi Petra do řeči, „a tobe by fakt nevadilo, čistě teoreticky, kdyby tvoje holka občas si jen sama šla užít s kamarádkou?“ 
„Ne, nevadilo, stejně, já nejsem ten typ, který by svou holku nějak moc omezoval. A upřímně, kdybych o tom věděl… spíš by mě lákalo se k nim oběma přidat.“
„A klidně je obě šukat co?“ začala se smát Petra.
„Jo, klidně…“

„Hmmmm… kdyby můj kluk, měl v tomhle takhle krásně jasno jako ty… tak si piš, že bychom si určitě užili i ve třech. Taky by třeba měl být tak šikovný v posteli, jako jsi byl se mnou ty. Jsem hrozná co… jenže já bych ti tohle asi do očí jen tak neřekla. Jak znám Ivet… ta by to na tebe klidně vyvalila,“ slyšel jsem v jejím hlase omluvný tón.
„Peti, čistě teoreticky, kdyby jsi byla moje holka, tak bys tohle vše mohla říct mě do očí. A vlastně jakýkoli nápad… nebo prostě touhu… stejně tak bych já říkal tobě, co mě láká. Nesnáším nudu v posteli.“
Tohle mě naučila předchůdkyně Deny… ale to jsem si zatím nechal pro sebe.

„Promiň… musím končit… někdo mi tady zvoní.“
V telefonu jsem slyšel nějaký divný zvuk.
„Prosím, přijdeš tedy? Že ano?“
„Jasně, přijdu, spolehni se… jen asi opravdu trochu později.“ 
„Budu se těšit… na tebe… ahoj!“ 
„Ahoj!“ Pak telefon ztichl.
 
Chvíli jsem seděl trochu zaskočený tím, co vše mi na sebe prozradila. Vzal jsem do ruky kytaru a začal procvičovat. Hlavou se mi při tom honily úryvky našeho hovoru.
Sakra… ať jsem si vyčítal, jak jsem si vyčítal, že jsem měl sex s manželkou kamaráda, tak ve mně nějak zvláštně vítězila myšlenka, že kdykoli bude příležitost, s touhle holkou si rád užiju.

Čas letěl a najednou bylo sedm. Koukal jsem na hodinky a věděl, že tam jdu… věděl jsem to víc, než dneska ráno. Rychle jsem dal sprchu, hodil na sebe trenky, rifle, tričko… zavolal taxík, a pro jistotu si vzal lehkou koženou sportovní bundu.

Před klubem jsem byl asi o tři čtvrtě na osm. Ulicí procházelo pár lidí. Došel jsem ke vstupu a zazvonil. Na jakékoli akce se dovnitř pouštělo na zvonek.
Otevřel mi Zdeněk. Ten tam byl na vstupu snad pokaždý.

„Čau! Co ty tady? Promiň, ale je vyprodáno, dneska dovnitř nepustím ani tebe, sorry.“ 
„Zdar, ale pustíš i dneska, na rezervaci na jméno Berková.“ 
Chvíli koukal do nějakých papírů.
„Aha! Tak to pak jo… říkala mi, že sem ještě někdo dorazí, mají tři místa a došly dvě… hele, je to stolek 7, ten je mírně vpravo od pódia ve druhé řadě.“
„Super, díky, aspoň tam nebudu bloudit.“
Plácli jsme si na pozdrav a já se vydal po pár schodech dolů.

Už na schodech byla slyšet taneční hudba, což se dalo čekat a taky zvláštní výskaní a výkřiky.
Otevřel jsem dveře a vstoupil. Vlastně mě ani nepřekvapilo jak je plno.
Asi půlka sálu, normálně tak pro maximálně 400 lidí byla v přední půlce se stoly, a za nimi stál dav… ne úplně natěsno, ale i tak jsem si musel razit cestu.
Všiml jsem si, že tam nejsem jedinej chlap, tedy v tom davu. Na pódiu zrovna nějací tři tanečníci námořníci předváděli přítomným svůj tanec spojený se svlékáním.
Vzal jsem to rovnou směrem doprava, kde se nacházel bar. Za ním jsem zahlédl známé tváře, Lucku a Lenku a prodral jsem se opatrně k nim. Taky koukaly na dění na pódiu.
První mě zahlédla Lucka, dloubla do Lenky a ukazovala na mne.

„Čau holky! Jednou Cuba libre prosím,“ usmál jsem se na ně.
„Ahoj! Co ty tady? Sis spletl termín ne, ty tady budeš až v sobotu!“ smála se Lenka a začala mi chystat drink.
„No, řekněme, že mě sem vytáhla kamarádka.“
Vytáhl jsem peníze a rovnou zaplatil jak se tady zvykem.
„Aha… kamarádka…“ zamrkala na mě Lucka „Tak to je pak jiná.“
Lenka mi na bar postavila drink.
„Díky! Jak to tady vypadá? Máte celkem klid ne?“ 
„Jo, jen když ti kluci jsou na place, jak je pauza tak je tu k nehnutí,“ stěžovala si Lenka.
„Už jsi přišel o dvě vystoupení,“ sdělovala mi Lucka.
„No, myslím, že ani ne…“
Usmál jsem se na ně.
„Díky, jdu si sednout.“
Mávli jsme na sebe a já se vydal ke stolku, který byl kousek přede mnou.

Petru jsem poznal hned. Vedle ní seděla, no jasně, Ivet.
Přišlo mi zvláštní, že holky sedí kus od sebe a mezi nimi je volná židle, ta asi bude pro mě.
Došel jsem ke stolu.
„Ahoj Peti!“ zašeptal jsem jí do ucha. Docela sebou trhla, jak se lekla.
„Jé! Ahojky Davi!“ 
Naklonil jsem se k ní a políbil ji na rty. Byl to jen takový letmý polibek.
„Sedni si, to místo je pro tebe.“ 
„Díky, to mi došlo.“
Natáhla se trochu přes stůl a lehce prstem píchla do kamarádky. Ta se na ni podívala, pak se malinko asi lekla, že tam už někdo sedí.
Do hluku hudby, potlesku, pískotu a dalších zvuků provázejících svlékání mladých svalnatých tanečníků jsem slyšel jak kamarádce říká.
„Tohle je David… Davi, tohle je Ivet.“
Podal jsem Ivet ruku, ona ji stiskla.
„Ahoj, těší mě, Ivet, a budeme si rovnou tykat ne?“

Usmála se na mě. I v tom šeru jsem si všiml, že má příjemný úsměv, vlasy delší. Vypadala trošku menší a možná i malinko štíhlejší jak Petra.
„Ahoj, David, jasně! Budeme, těší mě!“
Naklonila se ke mně a dali jsme si lehký seznamovací polibek.

Holky se zase vrátily ke sledování show na pódiu. Taky občas vstaly, zatleskaly… já jen seděl a koukal.
Všiml jsem si, že holky si daly bublinky. Na stole měly láhev a své sklenky.
Po chvilce jsem ucítil ruku Petry na svém . Naklonil jsem se k ní.
„Dáváte si sekt jo?“ šeptal jsem jí do ucha. Jen kývla na souhlas.
„Dobře, další láhev jde na mne.“
Jen se usmála a zase vrátila zrak na pódium, kde námořníci měli už jen jakési slipy, což byl signál, aby veškeré osazenstvo něžného pohlaví povstalo a začalo skandovat název jisté britské komedie.
„Do naha! Do naha!“ neslo se opakovaně sálem.
Kluci se otočili zády, strhli si slipy, a jak se otáčeli zpět překryli si genitálie čepičkami námořníků. To vše za ohlušujícího řevu davu.
Ještě chvíli se tam tak vrtěli do rytmu a jak začala pohasínat světla, tak čepice nasadili na hlavu takže některé šťastnější dámy aspoň něco zahlédly.

Po chvilce se rozsvítila tlumená světla v sále a pódium bylo prázdné. Vyšel na něj nějaký kluk ve smokingu a oznámil pauzu asi 15 minut.
Z repráků klubu se ozvala rocková muzika, což mi tom tanečním disku udělalo radost.

„To je super, že jsi fakt dorazil!“  otočila se na mě Petra.
„Vždyť jsem ti to slíbil.“
Ivet zvedla svou sklenku.
„Tak na to tykání?“
„Nebude vadit, že nemám to samé co vy?“ zvedl jsem svůj drink.
Holky se začaly smát.
„Jasně, že ne!“
Ťukli jsme si. 

Až teď jsem si všiml, v tom šeru, jak jsou holky oblečené, zvláštní bylo, že skoro stejně. Vlastně úplně stejně.
Alespoň co jsem viděl, obě měly krásný bílý top někam k pupíku, přes něj lehce prosvítala u každé černá podprsenka.
Všiml jsem si, že Petra má na židli riflovou budu a vlastně ji tam měla i Ivet.
Viděl jsem, že holky mají prázdné sklenky, tak jsem jim dolil… láhev vyšla tak tak pro obě.
„Sakra…“ slyšel jsem Ivet ,“teď budu muset do toho davu na bar…“
Bylo slyšet lehce otrávený tón. Když jsem otočil hlavu k baru bylo mi jasné proč.
„Klid…“ řekl jsem, „dejte mi chvilku.“

Vstal jsem a vydal se k baru. Jenže ne do toho davu, ale úplně na kraj blíž k nám, kde skoro nikdo nebyl. Opřel jsem se hranou dlaní a čekal. Viděl jsem jak se ty dvě baví spolu.
Netrvalo to dlouho a byla u me Lucka.
„Co to bude teď?“ 
„Bublinky a jednu skleničku prosím.“
Usmála se, zmizela za dveře do mini skladu, kde jsou lednice… hned byla zpátky a nesla mi sekt a sklenku.
Já jí podal peníze a mávl, že je to dobrý, otočil jsem se a za bodavých pohledů části žíznivých dam jsem se vydal zpět.
Holky docela překvapeně koukaly, že jsem tam tak rychle.
„To víte, kouzlo osobnosti,“ řekl jsem tajemně.
„No tebe tam pošleme pokaždý!“ smála se Petra.
„Klidně, nemám problém.“
A protože holky tu trošku už měly v sobě, rovnou jsem láhev otevřel a nalil všem.

Následovalo další vystoupení, tentokrát sólo. Po jeho konci se Petra vydala na WC a já tam zůstal s Ivet.
Všiml jsem si, jak se po mě chvílemi zkoumavě dívá.
„Hele, ne že Petře nějak ublížíš!“ vyhrkla na mě najednou.
Překvapeně jsem na ni koukal.
„Cože? Proč?“
„Neber to zle, vím, že se znáte a vím, že jsi kamarád Jardy, takže tak to myslím, a já mám Petru moc ráda. Jsme nejlepší kamarádky a taky vím, co se mezi váma stalo!“
Pohrozila mi prstem.
„Neblbni! Já ji mám taky rád.“
Když jsem tohle řekl, najednou jsem si uvědomil, že je to pravda. Tedy pravda, že ji mám rád víc než kamarádku, nebo manželku kamaráda.
„Dobře… to doufám, jinak si tě najdu a uvidíš! Já vím, Jarda je celkem fajn kluk… jen prostě najednou zanedbává jisté povinnosti, které by měl každý chlap své holce dopřávat! I když chápu, že nemůže každý den.“
Nevěděl jsem, co říct.
„Slyšel jsem, že ty to máš podobný… teda s tím cestováním manžela,“ stáčel jsem řeč jinam.
„Bohužel, ale zase jak je Petr doma, tak na rozdíl od Jardy, já si na nedostatek zájmu nemůžu stěžovat.“
Pokýval jsem chápavě hlavou.
Ivet na mě vykouzlila krásný a milý úsměv.
„Tak na to nezapomeň, nedovolím, aby Petře kdykoli ublížil,“ A nějak zvláštně na mě mrkla.
To už se vedle usazovala Petra.

„Tak co vy dva si tady špitáte?“ usmála se na mě.
Ivet mávla rukou, jako že nic.
Já jen prohodil: „Jen bylo vyhrožováno násilím, jestli ti náhodou ublížím.“ 
Ucítil jsem pichlavý pohled Ivet, ale Petra ho zahnala někam pryč smíchem.

Proběhla další vystoupení… přestávky, vyplněné plkánim jen tak, hlavně holky začaly víc a víc hodnotit ty tanečníky, při čemž se Petra nějak podřekla, nebo to možná řekla schválně, že ani jeden z těch kluků nemá penis tak velký jako já… což mě sice potěšilo, protože jsme se nenápadně celou dobu drželi za ruce. I když Ivet se jevila víc a víc v pohodě, tak mi to v ten moment lehce vadilo. Naštěstí to Ivet přešla jen poznámkou, že to může teda pak být ráda.

Jak se holky střídaly o pauzách na záchodě, všiml jsem si, že obě mají krásně obtažené kožené minisukně, černé punčochy a kozačky. Obě vypadaly neskutečně sexy.  Zjistil jsem, že Ivet je o rok starší jak Petra, tedy přesně o osm měsíců a že se seznámily díky jejich manželům.
Holky se bavily líp a líp.
Když končilo poslední, společné vystoupení všech devíti tanečníků, tak si chvíli přes stůl cosi špitaly mezi sebou a najednou… když už byli ti kluci skoro nazí, obě přiskočily k pódiu a vhodily na plac své kalhotky. Docela mě tohle překvapilo, ale musel jsem se tomu smát… a vlastně jim i zatleskat. 

Pak show skončila. Opět se rozsvítila tlumená světla a začala hrát hudba, příjemně tiše. 
„To nemáte strach se takhle zbavit části oblečení? Co když vás cestou domů někdo přepadne?“
„Ne! Nemáme!“ řekla rezolutně Petra.
„A navíc, máme tady mužský doprovod, tak čeho se bát?“ zamrkala na mě Ivet.
„Aha… Jasně, moc rád vás obě ochráním!“
„V to doufám Davi,“ milounce se usmála Petra a mrkla na kamarádku.
„Nepůjdeme ještě na chvíli k nám?“ dodala.
Věděl jsem, že dneska zase budu spát mimo svůj domov, já prostě nemohl odmitnout.
„Díky, moc rád,“ přitakal jsem a vrátil jí ten pohled.
„Jo, moc ráda!“ ozvala se nadšeně Ivet, což mi lehce vadilo, znát jsem to na sobě nijak nedal.

Dopili jsme, vstali, holky se do mě závěsily, každá z jedné strany a vydali jsme se z klubu ven. Zaregistroval jsem pár lehce závistivých pohledů od toho mála mužů, co tam byli.