Divoký život 07

Když byla Petra vyprovázet Ivet, měl jsem malou chvilku si začít trochu tohle všechno srovnávat v hlavě. 
Tak napřed přefiknu, a to opakovaně, manželku kamaráda… no, stalo se. Pak, ještě jako bonus, přefiknu manželku někoho, koho vlastně ani neznám, navíc se divím, že Petra si s ní občas užije holčičí sexuální hrátky, a dokonce se vyspala i s jejím manželem ve trojce. To, že má kamarádku a občas si to spolu udělají, no proč ne, tohle mi nevadilo ani v případě Deny, ale ta trojka… a vlastně, proč bych jí to měl nějak vyčítat… ještě spolu nechodíme… nebo… už jo? No, uvidíme, něco z toho vznikne. Tak jako tak to zatím smrdí průserem. Musel jsem se tomu začít trochu smát.

Z mého rozjímání mě vytrhl Petřin návrat. Měla na sobě jakési lehké šatičky, nebo v tom možná spala. Přišla ke mně a obkročmo si klekla přes mé nohy a usadila se. Pohladila mě po tváři.

„Tak jakpak se cítíte pane?“ usmívala se.
„Jako pěkně nemravný pán, během tří dnů nasadit dvoje parohy… teda to se mi ještě nepovedlo,“ usmál jsem se na ni.
„Doufám, že ty mu teď nikam neutečeš?“ v hlase jsem slyšel prosbu, abych zůstal. Zavrtěl jsem hlavou, že ne.
Ona mi položila ruce na ramena a já… já ji lehce chytil v pase.
„Davi?“
„Ano?“
„Prosím, doufám, že si o mě nemyslíš nic špatného, po tom všem, co jsi se dověděl během dneška, hlavně o mně,“ zadívala se mi do očí. 

Nevím, jak kdo a jak kdy pozná, že se na vás ten druhý dívá jinak, tím teď myslím takový ten zamilovaný pohled. Protože přesně tak na mě teď působilo, jak se na mě dívá.
„Já? Zrovna já, se svými úlety bych ti tak měl co vyčítat.“ Možná bych mohl, někde uvnitř jsem ale cítil, že nechci a ani nebudu.
„No jo…“ navázala, „jenže tys ty úlety, aspoň pokud vím třeba od Deny, páchal spolu s ní anebo, když jsi byl úplně sám. Což je asi trochu jiný,“ dala mi jemnou pusu na bradu.
„Jo to máš pravdu,“ mile jsem se na ni usmál.
„Víš, já se ti musím k něčemu šílenými přiznat Davi.“
Díval jsem se na ni trochu překvapeně, čím mě ještě překvapí. Nadechla se… vydechla… a pokračovala.

„Všechno to tak nějak začalo, když jsme s Deny tehdy probíraly… no, to moje strádání v jistých činnostech s Jardou…“ 
Chtěl jsem něco říct, jenže mi položila prst na rty a já zůstal mlčet.
„Mysli si o mně, až to řeknu, co chceš. Jenže… jenže já vlastně tehdy Deny vyprovokovala. Já z náznaku od Jardy něco málo věděla, protože mě občas odbyl slovy, že on není ty… aby se mnou píchal kdekoli. No a když pak byla možnost, tak jsem to začala z Deny tahat. To, když se s tebou rozešla… promiň, mně to udělalo vlastně radost.“ 

Koukal jsem na ni překvapeně, zvědavě.

„Už tehdy ve mně začala hlodat taková myšlenka, že bych tě svedla… užila a možná si užívala pravidelně s takovým milencem. Jenže, na jednu stranu jsem tak chtěla a na druhou se bála… no a když se to pak takhle semlelo kolem toho auta… já si prostě nemohla pomoct.“ 

Trochu nevěřícně jsem kroutil hlavou s milým a překvapeným úsměvem.

„Možná jsem tak trochu nymfomanka nebo jen nevybouřená. S Ivet… ty naše hrátky… jo, je to fajn… s ní a Petrem… no… víš… upřímně… stalo se to poprvý náhodou, pak dvakrát malinko plánovaně. On je Petr moc fajn kluk a taky má rád trochu experimenty. Asi možná tak jako ty a… no… prostě jsme se, když jsme se takhle sešli naposled, začali bavit… šmarja, teď se budu stydět…“ 

Zase jsem se nadechl, že ji zastavím, že tohle přece nemusím vědět… jenže zase mě umlčela, „ne prosím, nepřerušuj mě, já ti to chci a musím říct… jsme se začali bavit, že by mohlo být super, si udělat třeba takový společný nezávazný víkend ve čtyřech, oni dva a já s Jardou… jenže… prostě víš jakej je Jarda… jen jsem něco naznačila… tak to okamžitě zavrhl… vlastně, vlastně od té doby si o mně myslí, že jsem asi divná… a pak jsi se tady objevil ty… napřed, poprvý, prostě jsem si myslela, že tě jen svedu, že se staneme milenci a třeba spolu zažijeme i víkend s těmi dvěma… jenže se stalo, co se stalo dneska a asi jsem možná divná, ale když jsem se s tebou líbala a Ivet si na tvým ocase projížděla pičku, tak… tak jsem si tak nějak uvědomila, že ne že mě to jenom děsně vzrušuje a líbí se mi to… kruci… Davi… asi to bude znít střeleně, nebo jako od puberťačky, já se do tebe za těch pár dní stihla zamilovat,“ upřeně se mi zadívala do očí.

Těch informací na mne bylo najednou nějak moc. Všiml jsem si, jak se jí v oku objevila malá slza… vztáhl jsem ruku nahoru, lehounce tu slzu setřel.

„Davi, vůbec bych se teď moc nedivila, kdyby ses zvedl, odešel a… byl prostě pryč… neboj, jestli to uděláš, nikomu nic neřeknu… teda hlavně Jardovi.“
Pohladil jsem ji. Usmál se.

„Peťulko, já teď tak trochu nevím co říct… lásku přece vyznává jako první chlap, nebo ne?“ usmál jsem se na ni. „A neboj, nikam se mi nechce. Já už ti přece, myslím, říkal, že jsi se mi vždycky moc líbila. A je mi s tebou dobře… i když jsi takhle střelená… taková ticha voda co?“ políbil jsem ji na rty, pomalinku jsme se do sebe doslova vsáli a vášnivě se chvíli líbali.

„Jsem to ale hlava děravá…“ pleskl jsem se dlaní do čela, „tak ale napravit se to dá, já úplně zapomněl říct, že v sobotu jdu do Šesta Šedesátky na ten večer revival kapel a mám dva volný lístky. Tak kdybys chtěla, můžeš tam přijít a klidně vem i Ivet. Jenom se tam dostanu až tak kolem desáté, něco před tím mám a dřív to nestihnu,“ rozhodl jsem se teď stočit řeč jinam a současně jí naznačit, že rozhodně nechci nikam utíkat. A popravdě, taky jsem nechtěl, aby, jak mají někdy holky ve zvyku, když se takhle svěří, hned ze mě páčila, jestli ji taky miluju. To, že ji mám rád, to věděla. To teď musí stačit.

„Fakt jo?“ v hlase jsem slyšel radost. „No to je super, to půjdu, moc ráda, Ivet to řeknu, a kdo tam hraje?“
„Revival Metalliky, Guns’n Roses, Nirvany, Sepultury a Faith no More… a ještě jeden, to teď nevím,“ vyjmenoval jsem originál názvy.
„To já půjdu určitě… Ivet… no… Gunsy měla ráda a Nirvanu taky, to další na ni bude asi moc tvrdý, ale třeba půjde. Já určitě… a počkám si tam na tebe, neva?“
„Vůbec ne… kdybych mohl, budu tam už od začátku,“ trochu jsem lhal, věděl jsem, že tam budu už od začátku, vlastně ještě dřív.
„A v kolik to začíná a kým?“
„Tak podle Jízdního řádu (na všech plakátech měli vždy uvedeno, že Odjezd po Route 66 je v nějaký čas) o půl osmé.“
Naklonila se ke mně a začala mě líbat… jen tak jemně.
„Nebudeš se zlobit, když půjdeme spát?“ pohladila mě když to říkala, „jsem nějaká unavená.“
„Vůbec ne… přiznám se, jsem utahanej jako kotě…“ 
„Davi, a nebude ti vadit, když budeme spát tady?“ ukázala na pohovku kde jsme teď seděli.
„Vůbec ne, já bych usnul asi i v křesle,“ odpověděl jsem s milým úsměvem. 
„Neber to osobně, Davi, ale ložnici, tu bych vynechala…“
Jen jsem se usmál.
„To asi chápu.“
„Víš, kdybych tam nespávala s Jardou…“ dodala omluvně.
„Já to chápu, vysvětlovat to nemusíš.“
„Davi, prosím, doufám, že si o mně nemyslíš nic…“ umlčel jsem ji polibkem.
Sám jsem teď úplně nevěděl, co si mám myslet.
„Prostě ti chybí sex… nebo spíš, možná, sex s někým, s kým se můžeš i o něm bavit nebo i páchat šílenosti.“
Snažil jsem se i sám sobě si to nějak srovnat v hlavě.
„Ano, to asi je ono. Komu bych mohla říct své touhy, i ty tajné a kdo by mně kvůli tomu hned nezačal něco vyčítat nebo říkat, že tohle se přece nedělá, že je to špatný… Víš, já nevím jak to popsat, jen prostě, a asi jsem opravdu trochu divná, líbat se s tebou, když jsi měl ptáka v Ivet… to pro mne bylo…“ zarazila se.
Zvědavě jsem se na ni podíval.
„Úplně jiný, jak tehdy s ní a Petrem. Jo, Petra mám ráda, je to fajn kluk, vlastně taky celkem dobrý kamarád. Občas mi tady s něčím pomohl, když byl doma a Jarda pryč. A že s nimi pak skončím v posteli, to spíš fakt bylo dílo náhody tehdy… možná šikovná manipulace Ivet. Protože, protože, popravdě… ona mě s tím vždycky provokovala, když jsme byly spolu, že by tam s námi byl další chlap, nebo třeba dva…“
„Peti, co bylo s Ivet a Petrem, to je tvá věc a rozhodně ti to nemůžu a nebudu vyčítat,“ a taky proč že? Pomyslel jsem si pro sebe.
„Davi, jen abys věděl, přes to všechno, já umím být věrná a nezahýbat. Když… no… asi to bude znít zvláštně, když jsem spokojená i v té posteli…“ hlavně slovo postel v ten moment vyslovila tak nějak zvláštně, dalo se z toho ovšem odhadnout, co tím myslí.
„Tak to já taky,“ ani nevím, proč jsem tohle řekl.

Petra ze mě vstala, někam odešla a já zůstal sedět. Za chvíli se vrátila a nesla nějaké polštáře a deky. „Abychom nespali jen tak.“ 
Musel jsem se tomu začít smát. Pomohl jsem jí rozložit pohovku na pohodlné místo na spaní… pro víc jak dva. A lehli jsme si.

„Davi, to, že jsem se zamilovala, to jsem myslela vážně!“ přitom se mi dívala do očí. Pak jsme si oba lehli.
„Nechci tě teď nijak ranit, na mě je tohle teď nějaký rychlý Peťulko, ano, mám tě rád, dokonce víc, než kdy dřív, za těch pár dní, co spolu takhle dovádíme, a… a vůbec… víš ty o jaký průser si oba koledujeme? Jenže… abych to dořekl, nějak cítím, že se do toho průseru řítím dost po hlavě a překvapivě mi to nevadí,“ pohladil jsem ji po tváři jak jsme leželi proti sobě.

„Jo, to asi průser bude… no, malá výhoda je, že Jarda je ještě dva a půl týdne pryč a po telefonu mu rozhodně nic neřeknu. A na tu sobotu se moc těším, jen škoda, že tam nebudeš už od začátku, já jo. Sakra, tak dlouho jsem nikde na nějaký takový akci nebyla… se budu muset podívat, jestli mám něco na sebe.“ 

Začal jsem se smát, hlavou mi problesklo… ženská… ale co. Až teď mi ale došlo, že je zvláštní, že o tý naší kapele vůbec neví. Ani od Jardy, ani od Deny. Ale co, je to jedno a aspoň bude překvapení.
Péťa se přetočila na druhý bok, zády ke mně, přisunula se těsně tělo na tělo. Objal jsem ji.
Ještě chvíli jsme si jen tak povídali… o všem a o ničem.
Svěřila se mi ještě, že strašně zase chtěla chodit normálně do práce. A že možná něco má… jen si tím zatím není jistá a ani mi nechtěla úplně prozradit co.
Usnuli jsme…