Karel se ráno probudil a jak byl, v trenkách a triku, šel do kuchyně, kde strnul v úleku. U stolu seděla mladá dívka, která ihned vstala a způsobně ho pozdravila.
„Dobrý den. Jsem Adriana, kamarádka Miloše… ee… vašeho syna. Tady máte od něj zprávu,“ podávala mu list.
Karel se začetl a vše bylo vysvětleno.
„Tati, musel jsem odejít, máme havárku. Přes noc jsem tu měl kamarádku. Prosím, odvez ji domů, ona se nemá jak tam dostat a já ji to slíbil. Já už dnes domů asi nedorazím. Miloš“
„Tak já jsem Karel,“ podal dívce ruku.
„Adriana Morávková,“ pípla a usmála se. Milošův otec jí byl sympatický.
„Odkud jste? Píše, že vám tam nic nejede…“
„Z Kodymovy Hutě. To je za Outěžkem u Břichovic. Je to samota a autobus tam zajíždí jednou denně. Stokrát už jsem šla těch osm kiláků v dešti, vedru, zimě… Bez auta jste ztracenej. Táta se tam narodil a nedá na to místo dopustit. Miloš slíbil, že mě tam odveze…“
„Jo a hodil to na mě,“ ušklíbl se Karel. „Dám si snídani a pojedem.“
„Můžu vám nějak pomoct, něco udělat?“ optala se dívka.
„Jak je libo. Ale hlavně silný kafe, turka,“ řekl Karel přes rameno a šel si dát ranní hygienu.
Bytem se pozvolna začala linout líbezná vůně.
Na stole pak před ním stál talíř míchaných vajec, krajíc chleba s máslem a hrnek kafe.
Adriana měla připravenou krabici mléka v ruce.
„Nevím, jestli pijete kafe s mlíkem…“
„Jen to ne! Hořký a horký, tak to mám rád,“ řekl Karel. „Díky. Jsi šikovná hospodyňka,“ a dívka se zapýřila.
Karel neoceňoval jenom tu snídani, ale dívka se mu líbila celkově. Mladá, hezká, příjemná, prsa jí hezky napínala tričko i bez podprsenky, jak prozrazovaly „čudlíky“ bradavek. Sukýnku měla krátkou, do půl stehen a nohy sice silnější, ale hezké. Nebylo to žádná hubeňoura ale holka „krev a mlíko.“ Kdoví, jaká je v posteli?
„Ty seš Milošova přítelkyně nebo kamarádka, nebo jak to máte?“ počal vyzvídat.
„No… ehm… říká se tomu kamarád s výhodami… jestli už jste o tom slyšel,“ zrudla.
„Jo… už nemusíš nic říkat. No co, Miloš je plnoletej, může si dělat co chce. Jen ještě není osamostatněnej a nemá žádný peníze, tak abyste to nekrouhli od výhod někam jinam.“
„Na to máme čas,“ souhlasila dívka a byla ráda, když výslech skončil a Karel zavelel k odjezdu.
***
Auto zastavilo před domem, který byl součástí jakéhosi menšího statku.
„Děda byl sedlák, ale táta po restitucích nechtěl jít ke hnoji, jak tomu říkal. Co šlo, prodal a pak to tu opravil,“ vysvětlovala nad Karlovým podivením se nad pěknou rekonstrukcí.
„Nechcete se podívat dovnitř?“
„Rád.“
Karel souhlasil a nechal se provést citlivě opravenou usedlostí.
„Tady má táta dílnu, tady měl brácha svoji zašívárnu,“ ukazovala mu.
„Měl?“
„Brácha už nežije. Umřel na leukémii. Je to takové rodinné prokletí,“ řekla Adriana tiše.
„Promiň…“ omluvil se Karel, ale Adriana se na něj usmála.
„Už je to dávno… Jo, nedáte si něco?“
„Vždyť jsem před chvílí snídal. Už pojedu,“ prohlásil Karel.
„Tak aspoň ochutnejte mošt. Domácí, z našich jablek,“ nalila mu sklenici.
Karel pil a náhle se zakuckal, neboť Adriana si rychlým pohybem přetáhla triko přes hlavu a stála před ním polonahá. Zíral na její hezky kulatá, pevná, plná prsa. Na svůj věk je měla docela objemná, ale k její figuře seděly tak akorát.
„Chci se ti odměnit za ten odvoz,“ řekla tiše.
„Ale…“
„Chceš mě… nebo ne?“
„Já… chci… seš moc hezká,“ zajíkl se. Ano, chtěl ji, jenže byla to holka jeho syna a mohla by být jeho dcerou. Tohle byla situace! Ale musí se rozhodnout rychle! Zareagoval nakonec jako chlap.
Sevřel ji v náručí a líbali se, divoce a vášnivě. Hned mu vyšla vstříc a jazyky si vzájemně pouštěly hluboko do úst. Přitom jí rukou vjel pod sukni a třel přes kalhotky v klíně a ona mu dolovala z kalhot naběhlé péro. Hned ho sevřela v dlani a honila.
„Pojď,“ odvedla ho do svého pokoje, kde se svlékli a padli do postele.
Karel na nic nečekal, nalehl jí mezi roztažené nohy, nasadil ocas na klín, přirazil a cítil, jak se mu otevírá.
„Oooh… oohh… pomaluu,“ sténala dívka a Karel cítil, jak do ní pozvolna zajíždí.
Nakonec ji celou vyplnil a byl v ní zaražený až po kořen. Sevření bylo silné a byl to krásný pocit.
„Máš ho… velkýho… takovýho… jsem… v sobě… ještě… neměla,“ vzdychala Adriana v prožívané slasti a zvykala si na ten neobvyklý rozměr.
Karel přirážel pomalu a rytmicky a užíval si mladou kundu. Věděl, že první číslo dlouho nevydrží, tak se to snažil maximálně protáhnout. Líbal ji na rty, krk, prsa, která hnětl a mačkal. Jak dlouho nemrdal mladou, hezkou holku? Vlastně nikdy. Jedině, když byl sám mladej.
Adriana byla docela zkušená mrdna, žádná rozcáplina a snažila se mu oplácet rozkoš, kterou od něho přijímala. Hladila ho a laskala, na pro chlapa příjemných a citlivých místech.
„Nesmíš… do mě… chci tě ochutnat,“ zasténala v předtuše, že se blíží k vrcholu.
Ten z ní vyjel, ona se mu přisála na ocas a „jo… jooo“ Karel uvolnil stavidla a semeno se jí valilo do krku. Statečně polykala tu hořkoslanou nadílku bílkovin a pak mu dala vášnivý polibek, aby taky sám sebe ochutnal.
Pachuť semene zapili vodou, než se vrhli do dalšího kola milování. Tentokrát ji Karel důkladně vylízal pekáč – hladce vyholenou kundičku, Adriana mu smyslně pokouřila péro do pořádné tuhosti a pak si ho osedlala.
Hopsání na ocase bylo slastné pro oba a Karel měl krásný výhled na pohupující se kozy a plné ruce práce s jejich muchlováním. Sotva se Adriana uspokojila, klekla si a nastavila mu zadek.
Karel zkušeně prstem zacílil prstem mezi půlky na anální růžičku.
„Ne! Do zadku ne!“ vykřikla Adriana a vzápětí hekla, jak jí péro zajelo do hlubin kundy.
„Flop… flop,“ strojově ji ocas projížděl a dívka se svíjela v záblescích slasti a rozkoše a ty sílily.
„Jo… už… už… buduuu… jooo… mrdej mě,“ prožívala takřka šílenou slast a pak málem omdlela při nejsilnějším orgasmu, který kdy zažila.
Karel se jí po sérii prudkých přírazů vycákal na zadek a měl toho také dost. Dlouho nešukal a už má svůj věk.
Ještě dlouho se pak mazlili a slibovali si věčnou lásku a takové ty milostné kecy…
***
Miloš nesl nelibě, když přišel o kamarádku s výhodami, kterou mu teď obdělával vlastní táta a ostře se s ním pohádal.
„To jako místo holky teď budu mít doma macechu?“ ječel.
„Uklidni se. Tak daleko nejsme! A co? Sám si mi ji podstrčil. A že si vybrala mě, je její volba. Já jsem ji nebalil,“ bránil se Karel. Měl sice částečnou pravdu, ale syna tím neuklidnil.
„Ale do postele jsi šel…to jsi neodmítl,“ řekl Miloš pochmurně a šel trucovat do pokoje.
Karel nebyl šťastný. Rozvedený byl roky a teď na podzim aktivního života potká lásku, mladou holku. To není normální mít tak mladou milenku, nedej bože partnerku. A ještě mít rozbitý vztah se synem… Stojí mu to za to?
***
Adriana k tomu všemu mlčela a zaujala vyčkávací postoj. S Milošem nebyla řeč (pochopitelně) a s Karlem se vídala málo. Když se setkali, akorát šli do hotelu, kde jen celou noc šukali a nic nevyřešili. Karel by ji chtěl mít u sebe doma, ale chce to i ona? Jsou tu věci, o kterých Karel neví, vlastně skoro nikdo. A vlastně to mezi nimi není ani vztah po kterém by mladá holka toužila. Jen sex a dárečky, to je hodně málo. A ona nemá čas…
Rodinné prokletí si vybralo svou další daň o tři měsíce později. Adriana to Karlovi tajila do poslední chvíle. Léčbu odmítla a zemřela na leukémii stejně jako její bratr.
Sice nechápu tak nízké hodnocení povídky, ale každý to cítí jinak. Podle mě je to povídka s přesahem. Syn přišel o kamarádku s výhodami, kterých bude mít ještě plno. A otec v ní našel novou radost ze života. Ostatně sama se mu nabídla jako poděkování za odvoz. Ruku na srdce, kdo z nás by odolal. 5*
Shocku, obdivuji pestrost námětů tvých povídek i různorodost stylu. Tento mi pravda úplně nesedl, snad vinou konce, který se možná až příliš blíží Jeffovi. Ale zase se mi líbí, že příběh není přehnaně sentimentální, vlastně v něm žádný cit ani není. Takže se k němu ta chladná pointa vlastně hodí.
Ano po přečtení mě v mysli naběhl příběh od Jeffa, který skončil také tak smutně.
Obdivuji Shocka za jeho šíři záběru. A samozřejmě za skvělý sloh, některá slovíčka se mi moc líbí. K předchozím komentářům: 1. Já bych neváhal ani vteřinu. 2. V životě nekončí každý příběh dobře – spíš naopak. Takže to beru jako ze života. 5*
Pěkně blbá povídka. Horší jsem nezažil, ale tak to je od tohohle bambuly všechno. Každá povídka je nudná. Kdyby šlo, tak dám nula hvězd.
Možná by stálo za to doplnit, co se ti nelíbí nebo jaké povídky naopak rád čteš. Takto je to poněkud strohé a, nebojím se říct, hrubé.
Co čtu? Třeba vaše povídky. Vlastně čtu všechny povídky od všech autorů kromě tohoto člověka. Jeho povídky jsou víceméně na jedno brdo. Pořád jen středověk a když né středověk, tak je zase morbidní.
Prostě tohoto autora začnu ignorovat a jeho povídky přeskakovat.
Rád si prečítam tvoje skvelé 10 hviezdičkové príbehy.
Inspirace by byla. Nápady také, ale nebudu házet perly sviním. 🙂
Také bych si od Tebe něco rád přečetl.
To si počkáš chlapče. To dříve zamrzne peklo
Pořád chceme komentáře, ale když je negativní, tak to všem vadí. Kritika přece není nic urážlivého, vzpamatujte se.
Ano máš jistě pravdu. Ale i tak je kritika a kritika. Pokud pouze urazí autora, není to kritika, ale neomalenost a ubohá tupost. Pokud, ale napíšu co se mi na povídce nelíbí nebo mi vadí, tak to je kritika.
Ostatně, když o tobě někdo napíše, že tvá povídka je pěkná blbost a každá tvá povídka je nudná a jsi bambula. Je to kritika? Já si myslím, že ne 🤔
Když někoho pošleš do ha… hàje, není to kritika.
Evžen tím vyjádřil svůj kritický názor na autora a jeho dílo, vcelku jasně. Prostě se mu nelíbí… na tom není nic špatného.
Ale i my můžeme kritizovat kritiky za nekorektní kritiku. Pokud mi někdo napíše, málo sexu, o to víc postav, dá se o tom diskutovat. Ale jen říct – to, co píšeš, stojí za kulový, není kritika. Nemám, nač reagovat. Jen uvažovat, že to zabalím.
podle Evžena a Harai jsem prostě bambula…. nevím sám, co si pod tím mám představit, ale asi je to plnohodnotná kritika (kterou nechápu – Harai ano). povídka se ale líbí jiným a to mi stačí. ke smůle Evžena jsem ke korekci poslal další…
Hele, já ale o povídce nenapsal ani slovo… řešil jsem jen ten komentář, nic víc.
jasně, ale souhlasil jsi, že slovo bambula je oprávněná kritika na danou povídku. a to teda není. od (snad) svéprávného čtenáře čekám objektivní kritiku…
Objektivní kritiku máte výše. Ale pro váš klid to napíšu jako přímou reakci.
Vaše povídky jsou nudné jelikož jsou na jedno brdo. Pořád stejný. Středověk, středověk a zase středověk. Popřípadě takto morbidní povídky. Vaše povídky jsou pro mně nudné. Nezáživné.
Prostě jste jediným autorem a bambulou, kterého budu ignorovat. Sorry jako.
v pohodě. Tak mě ignorujte a budeme spokojeni všichni. Jako jiní autoři mám svůj rukopis a ten nezměním… sorry jako.
Ber to pozitivně, 21 komentářů je asi rekord (teď už 22) 😉
Shocku, nenech se otrávit. Tvoje povídky patří k tomu lepšímu a několikrát zabránily tomu, abych na eFenix definitivně nezanevřel kvůli užvaněným textům bez jasné dramaturgie nebo nechutnému prznění matek. Vydrž!
Jasné a konkrétní.
Přesto si stále myslím, že slovo bambula do kritiky nepatří.
Také některé autory nečtu, ale to není důvod k tomu, abych je urážel.
Povídka se mi líbila, jenom mi přišlo, že děj měl příliš rychlý spád.
Od okamžiku, kdy Adriana Karlovi nabídla odměnu za odvoz až do smutného finále to šlo nějak moc rychle.
Povídka napsaná hodně zvláštním stylem. Občas jako by jednotlivé části psali různí autoři.
Námět nebyl špatný, příběh také ne, jen konec moc rychlý.
Ano, přiznávám, že příběh jsem ukončil dřív než bych asi měl. Neměl jsem nápady na smysluplné rozvíjení děje a konec jsem měl napsaný už od začátku. Tak prostě zemřela náhle. Ona to věděla, oni ne.