Dopisy 02

This entry is part 2 of 2 in the series Dopisy

Pro něj

Můj drahý,

Tvůj poslední dopis byl úžasně vzrušující. Obvykle na tyhle věci nejsem, ale zrovna tentokrát a od tebe bych si to nechala líbit. Byl jsi opravdu úžasný. Takového milence jako jsi ty si snad ani nezasloužím.
Zatím je ještě brzy na to, abych věděla, jestli se to ujalo. Na to si budu muset ještě nějaký čas počkat.

Víš, že se mi o tobě dnes v noci zdálo? Byl to zvláštní sen, nejspíš inspirovaný tvým dopisem, protože jsem v něm byla zase v submisivní roli. Nikdy bych byla bývala nepomyslela, že si něco takového budu tolik užívat. Ráno jsem se probudila úplně promáčená. Myslím, že jsem v noci dokonce prožila minimálně jeden orgasmus. Byla jsem natolik vzrušená, že jsem si to hned musela udělat, abych se alespoň trochu uklidnila. Navíc se mi to v tom snu tolik zalíbilo, že alespoň něco málo jsem si odpoledne musela splnit. Jsi napnutý a zvědavý, co že se mi to zdálo? Tak ji ti to tedy povím.

Je ráno, já jsem ještě v noční košilce a koukám do skříně, co si vzít na sebe. Byli jsme domluvený, že půjdeme společně na nákupy. Nervózně přešlapuješ u dveří a čekáš. Po pěti minutách koukneš do pokoje a vidíš, že stále ještě nejsem oblečená. Trochu naštvaný přijdeš za mnou a se slovy, že když nevím, co na sebe, tak mi to vybereš sám, mě odstrčíš od skříně. Chvíli do ní bezradně koukáš, přehrabuješ hromádky oblečení, až konečně vítězoslavně vyndáváš dva kousky. Tílko, které je mi trochu těsné a sotva mi zakrývá prsa, a krátkou sukýnku končící těsně pod mou prdelkou.
Snažím se vzdorovat:
„Takhle přece nemůžu jít ven mezi lidi, vždyť mi bude všechno vidět.“
Ty jsi ale neoblomný a trváš na svém. Ještě sáhneš do kapsy a podáváš mi malou krabičku.
„A ještě tohle,“ říkáš.
Otevřu krabičku a tam se schovává malé stříbrné vajíčko.
„Co s tím?“ ptám se.
„Co a asi. Tohle patří dovnitř,“ odpovídáš.
„Ale vždyť by to takhle ze mě vypadlo,“ a ukazuju na své oblečení.
Ponoříš se ještě jednou do skříně a podáváš mi ty nejmenší kalhotky, které tam mám.
„Tak si vezmi tohle, to snad pomůže,“ přebíjíš všechny mé námitky.
Podobná scéna se odehrává ještě u botníku. Znovu přebíráš iniciativu a podáváš mi páskové botičky s vysokým podpatkem. Připadám si jako lehká holka, ale kupodivu mne to i vzrušuje. Vykračujeme si společně po ulici, každý chlap se za námi otáčí. Cítím, jak mě pozorují. Téměř jako bych slyšela jejich myšlenky, jaká asi je v posteli, s tou bych si to hned rozdal. Nasedáme do autobusu. Je plný puberťáků a tys mě nasunul na sedadlo tak, že je mi vidět pod sukni. Skupinka se baví mezi sebou. Jeden z nich zahlédl můj klín. Šeptají si mezi sebou a teď už mi pod sukni koukají všichni. Ty saháš do kapsy a mnou najednou projede vlna vzrušení a rozkoše. Kousám se do rtů, abych nevzdychala. Už je mi jasné, cos mi to dal, vibrační vajíčko na dálkové ovládání. Puberťáci už mají na kalhotách boule. Já jsem rudá až za ušima. Naštěstí vypínáš vajíčko a vystupujeme.

Chvíli jdeme po ulici a najednou stojíme před obchodem. Je to takový zapadlý krámek bez pořádné cedule a i bez výlohy. Nikde jsem tam nebyla, dokonce ani nevím, že by tu něco takového bylo. Vcházíme dovnitř, ty rázně a bez zaváhání, já s obavami a ostychem. Prohodíš pár slov s prodavačkou, mimochodem byla štíhlá prsatá blondýna, a já se mezitím rozhlížím po obchodu. U jedné stěny jsou stojany s ramínky, na kterých visí podprsenky všech možných barev, vzorů, velikostí, střihů i materiálů. Druhá stěna je plná poliček s kalhotkami. Zvednu hlavu a u stropu visí korzety. Třetí zeď je plná vysokých bot, v proskleném pultu a za prodavačkou jsou podvazky a punčochy. První, co mě napadá po zběžné prohlídce je, že je to obchod pro pouliční holky. Co tady asi děláme? V tom prodavačka mizí někde vzadu. Já si prohlížím podprsenky, ty jsou ze všeho nejnormálnější. Prodavačka přichází zpátky a nese několik krabic, pokládá je na pult. Zatímco ona zamyká dveře, ty jdeš k pultu a rozkládáš obsah krabic. Já jen stojím a zírám s otevřenou pusou.

„Co tak koukáš? Nestůj tam a pojď si to vyzkoušet,“ voláš na mne.
Já bez většího přemýšlení jdu blíž a beru ty věci do rukou, marně se rozhlížím po nějaké kabince.
„Hledáte něco?“ ptá se mě prodavačka.
„Kabinku, abych si to mohla vyzkoušet,“ odpovídám jí.
„Žádná tu není, proto jsem zamkla, aby vás nikdo nerušil.“
„A kde se mám převléknout?“ ptám se.
„No přece rovnou tady. Nebo se snad stydíte? Vždyť je z vás stejně téměř všechno vidět, navíc už jsem toho viděla tolik, že na jednom těle navíc mi nesejde, ale jestli chcete, tak půjdu dozadu.“
„To je dobré,“ uzavírám debatu a začínám se svlékat.
Stojím před vámi téměř nahá, jen v titěrných kalhotkách. Bradavky mám ztuhlé vzrušením a kalhotky celé zmáčené. Nezakrytá část mé prcinky se leskne mou mízou. Beru do rukou jednu věc po druhé a oblékám se.
Nevím, kdo to vybíral, ale vše sedí perfektně. Jen s korzetem trochu zápasím, než přijdu na to, jak ho správně obléknout. Mám vše na sobě a prohlížím se v zrcadle. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych tohle mohla nosit, nebo že by mi to slušelo. Vypadám fantasticky, něco mezi lehkou holkou a femme fatale. Černo-červený korzet stahuje mé bříško a pozvedává mé kozičky, vypadají o dvě čísla větší. Dále mám na sobě černou koženou minisukni, která je po straně na zip, vypadá jako zlatý. I boty jste mi vybrali nové, jsou to takové ty zvláštní, co mají zavazování téměř přes celé lýtko, vždy jsem si je přála vyzkoušet.

„Tak jak se v tom cítíte?“ ptá se prodavačka.
„Perfektně, vše sedí, jak má. Jen ty moje kalhotky k tomu nejdou,“ maličko si stěžuji.
„To je jasné. K tomu se totiž většinou žádné nenosí. Ale pokud na nich trváte, tak tady jsou jedny, co by k tomu šly,“ smete mé námitky a podává mi titěrnou krabičku.
Uvnitř jsou dvoje černé lesklé saténové kalhotky, jedny čistě černé, druhé mají zepředu zlatou mašli a křížky, vypadají jako zašité zlatou stuhou. Fascinovaně na ně hledím. Stahuji si ty, co mám na sobě a odkládám je na prosklený pult, místo nich oblékám ty se stuhou. Kroutím se před zrcadlem a prohlížím se ze všech stran. Dokonce si sedám před zrcadlem na židli, abych zkontrolovala, co je ze mě vidět. Je rozhodnuto, tohle musím mít.
Platíš a prodavačka ukládá mé staré věci do tašky, po kalhotkách zůstala na proskleném pultu mokrá skvrna, odemyká nám dveře a vycházíme na ulici. Moc lidí na ulici není, ale pokaždé, když někoho míjíme, ty zapneš alespoň na chvíli vajíčko. Vibruje je ve mě a poskakuje, vzrušuje, ale neuspokojuje. Jsem vydrážděná na nejvyšší míru. Nutně už se potřebuji udělat. Jdeme vedle sebe a ty mě objímáš kolem pasu.
Šeptám ti do ucha:
„Prosím, netrap mě. Už to moc potřebuju…“
Sjíždíš mi rukou na zadek a zezadu se mi dostáváš pod sukni, prsty zajedeš pod kalhotky a podráždíš mou tekoucí studánku. Prst krouží kolem vstupu a vajíčko ve mě silně vibruje. Musím se k tobě otočit čelem, obejmout tě a přidržet se, abych neupadla. Pokaždé když i jen malinko pronikneš dovnitř, je to jako by mnou projel elektrický proud. Sama už se snažím nabodnout na tvůj prst, je mi jedno, že jsme na ulici a že nás každý vidí, prostě to musím mít. Koušu se do rtů, abych nepřitahovala pozornost hlasitými výkřiky rozkoše. Najednou mnou projíždí spalující vlna rozkoše, sežehne všechny zábrany a dávám naplno průchod orgasmu.
Cítím, jak mi po stehnech stéká má vlastní tekutina. Prst už mě nedráždí, ani vajíčko nevrní, sotva se držím na nohou. Přicházíme pomalu do parku kolem řeky, který je plný různých zákoutí. Táhneš mě k nejbližší trochu zastrčené lavičce. Pokládáš mě na ni, vyhrnuješ mi sukni a kalhotky dáváš stranou a vyndáváš ze mě vajíčko. Osvobozuješ z kalhot svůj tvrdý ohon a prudce do mě vstupuješ. Není to žádná romantika, je to jen živočišná honba za uspokojením. Nedá se to říct jinak, ale mrdáme spolu, co to jde. Bušíš do mě, co ti síly stačí. Křičím, přímo řvu rozkoší, když do mě pumpuješ své semeno.

A v tom jsem se probudila, celá mokrá, s pocitem prázdnoty a lehce ochraptělá. Určitě jsem křičela rozkoší ze spánku. Doufám, že tě můj sen také vzrušil, stejně jako mě. Teď už asi chápeš, že jsem chtěla něco z toho prožít doopravdy. Sedla jsem k internetu a hledala jsem, kde se dají vyzkoušet a koupit korzety a ostatní věci, co jsem měla na sobě. Odpoledne po práci jsem si zaskočila do místního sexshopu a koupila si venušiny kuličky. Vajíčko jsem nechtěla, protože kdybych ho zapínala sama, chyběl by ten správný moment překvapení. Zatím jsem je nevyzkoušela, to až zítra. Takže se máš v příštím dopise na co těšit.

Měj se krásně. Doufám, že tvůj dopis přijde brzy, už se ho nemůžu dočkat.

Líbám tě.
Tvá drahá.

PS: Zase jdu spát sama a úplně mokrá. Ještěže mám své věrné vibrující hračky, které alespoň na okamžik zaplaší mou samotu a pocit neukojení.

Pro ni

Má drahá,
Nikdy by mě nenapadalo, že toužíš být takhle ovládána. Měla jsi opravdu vzrušující sen, až ti ho závidím. Mě už se dlouho nic takového nezdálo. Mé sny obvykle končily mokrou skvrnou na pyžámku.

Lituji toho, že jsme daleko, že ti nemůže tvé tajné touhy splnit. Ale třeba přijdeme na způsob, jak to zvládnout s pomocí dopisů. Budu muset něco vymyslet. Mohl bych ti třeba napsat seznam příkazů a ty bys je mohla plnit. Pak bys mi napsala, jak se ti to líbilo. Místo obvyklejšího sexu po telefonu, my bychom měli takový sex v dopisech. Myslím, že i to by mohlo být docela zajímavé. Jen si to asi necháme až na příští dopis.

Chtěl bych ti poděkovat za to, jaký krásný den jsem díky tobě měl. Začalo to hned ráno, vlastně už v noci. To se ostatně dalo čekat, když jsi šla spát v té krátké košilce. K ránu jsem se probudil, musel jsem si odskočit, když jsem se vrátil, ty ses zrovna otáčela na posteli. Deka se ti shrnula, košilka se vykasala a mně se naskytl nádherný výhled na tvůj zadeček. Nožky si pokrčila a přitáhla si je blíž k tělu, tvá chlácholinka se na mě v tom šeru usmívala. Neodolal jsem, sundal spodní díl od pyžámka a přitulil se k tobě. Moje chlouba se usadila mezi tvými půlkami, kde začala pomalu růst. Objal jsem tě rukou a do dlaně mi padlo tvé ňadro. Jen si zavrtěla zadečkem a tiše zavrněla, když jsem sevřel tvůj prs. Oba jsme spokojeně usnuli.

Ráno se snažíš tiše vytratit, abys mě nevzbudila. Moc se ti to nedaří, protože jsem už vzhůru. Pozoruji tvůj odchod z ložnice. Jdeš do kuchyně nachystat snídani. Za chvíli se vracíš zpátky, aby ses oblékla. Nejprve jsem si myslel, že je ti zima, ale nejspíš ti něco chybí, protože se oblékáš na ven. Máš otevřenou skříň a díky velkému zrcadlu mám možnost si tě prohlížet ze všech stran. Pomalu si přetahuješ košilku přes hlavu, chvilku se nahá prohlížíš v zrcadle a rukama se hladíš po těle. Ze skříně postupně vyndáváš těsné tílko a krátkou sukni. Oblékáš se a prohlížíš se v zrcadle. Vidím na tobě, jak si říkáš, že by to ještě něco chtělo.

Předkloníš se, abys zašátrala dole ve skříni. Odhalíš tím svou nádhernou lasturku, na které je vidět vzrušení. Rtíky jsou už celé růžové a nalité, lesknou se milostnou šťávou. Klacek se mi pod peřinou bouří a vstává. Opíráš si nohu o židli a pomalu si natahuješ jednu punčochu po druhé. Pořádáš pěkné představení, aniž bys věděla, že tě pozoruji. Oblečená zamíříš ke dveřím, procházíš na dosah postele. Chytám tě za ruku a stahuji tě k sobě do postele. Jen leknutím vykřikneš. Převalíme se na posteli, ty skončíš pode mnou a deka, co byla mezi námi, se ocitá na zemi. Má ruka sama míří pod sukni do tvého vlhkého klína. Prsty projíždí štěrbinkou a usazují se na klitorisu. Druhá ruka se dere pod tílko, ve snaze nahmátnou ten překrásný kopeček. Jedna ruka rejdí v mokrém klínu, druhá svírá ňadro. Ty se chvěješ a vzdycháš.
Ležíš na zádech, sukni vykasanou, tílko vyhrnuté, na roztažených nožkách černé punčochy a rukou se snažíš nahmátnout můj tvrdý ocas. Konečně ho svíráš v ruce a směřuješ do své nenasytné lasturky. Ta ho do sebe lačně přijímá. Nohy kolem mne obtáčíš, tiskneš mne k sobě. Držíš se mě, jako bych ti chtěl utéct. Cítím, že se mi tvé prsty zarývají do zad a tvá slintalka mě přežvykuje. Tečeš jako řeka. Zatínáš svaly ve snaze způsobit mi ještě větší rozkoš. Naše těla se zmítají ve víru vášně. Pokojem se nese naše vzdychání. Blížím se k vrcholu. Cítím, jak se semeno hrne z koulí. Už se to blíží, klacek ještě víc tvrdne. V tom ze mne vylítává první dávka životodárné tekutiny, druhá a třetí.
Poslední průnik, poslední výstřik a i tebe se zmocní milostná křeč. Nehty se zarývají do mých zad. Vyčerpáním se na tebe zhroutím. Objímáš mne a společně těžce oddychujeme. Uvadající penis opouští tvou studánku a za ním se vyvalí proud našich šťáv. Převalím se na postel vedle tebe. Pomalu se zvedáš, otíráš si kapesníčkem právě vypleněnou prcinku. Stojíš vedle postele, urovnáváš si tílko i sukni, otáčíš se a odcházíš z pokoje. Než znovu usnu, vidím dva lesknoucí se pramínky stékající po tvých bělostných stehnech, svědectví prožité rozkoše.
Probouzím se s tvrdým klackem a mokrou skvrnou v posteli. S tímto se s tebou pro tentokrát loučím. Doufám, že sis to užila stejně jako já.

Líbám tě.
Tvůj drahý.

Author

Dopisy

Dopisy

Odebírat
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Anton

Kdo z nás by dokázal rok a půl čekat na další dopis od milované bytosti? A přesto věřím, že nejsem jediný, kdo vítá dopisní návrat Tryskyho. Nebo snad je Trysky žena? Muž o sobě většinou nemluví, že nosí „pyžámko“. Ale to je fuk, Robert Galbraith je taky Rowlingová, a takových případů by se našlo dost. Erotická korespondence je bohužel vymírající žánr, přitom vzpomínám, jaké to mívalo kouzlo ve srovnání s dnešními WhatsAppy apod, kde se místo vyjádření emocí lepí náhražkové emotikony. Trysky, děkuji a doufám, že budeš pokračovat.

Anton

Nesprávně jsem napsal, že je fuk, zda je Trysky žena nebo muž. Je to fuk v případě Trysky, ale v širším pohledu mi to fuk není, rád v tomto zdánlivě mužském světě přivítám každou ženu – autorku. V této době je tady tímto prvkem pouze Hanka 60, naštěstí prvkem aktivním, ale rád vzpomínám na dobu, kdy sem psávaly např. Alimeda, Laura nebo Delactatio (samozřejmě pokud to nebyli ve skutečnosti muži píšící pod ženskými nicky). Domnívám se, že tyto stránky čte dost žen, jen se např. v diskuzích nevyjadřují.

Kamil Fosil

Moc pěkná korespondence, jenom mě při jejím čtení ruší některé zdrobněliny.

3
0
Budu rád za vaše názory, prosím komentujte.x

Protected by Security by CleanTalk