Příběh druhý, část třetí a závěrečná
Zatím se zdá, že vztah Lucky a Danči nezpůsobil rozvrat obou manželských dvojic. Je ale jasné, že situace je složitá a zejména pro obě krásnější polovičky psychicky a dost možná i fyzicky náročná. Ženy se prý dokážou věnovat více záležitostem najednou, ale zde máme manželský sex, společné radovánky ve čtyřech a teď ještě dívčí románek. To je už řádně nabitý kalendář. Jak to mohou zvládnout? Nepřehnal to pisálek poněkud se svou fantazií? Tohle přeci fungovat dlouho nemůže. Počítala Lucka skutečně se vším nebo její plán začíná ještě více zadrhávat? Přinese poslední část rozuzlení nebo jen háček pro další pokračování nekonečného příběhu, již tak připomínajícího telenovelu? A proč je v ní tak málo erotických scén? A hlavně, přežil neznámý muž s mohutným knírem? Co zapomněl manželům poradit?
Možná si myslíte, že Lucce všechno vychází podle plánu, možná ještě víc. Jenže tomu tak úplně není. Má dva problémy, malý a velký, ale oba spolu víceméně souvisí. Vyčítala si, že si za to může sama. První večer se dala unést. Jak si vzpomínáte z poměrně podrobného popisu jistých pánských partií, jsou oba manželé vybaveni odlišně.
Vysoký štíhlý Jirka má… ehmm… dlouhý štíhlý ocas, zatímco ramenatý Pavel pyj vcelku kratší, ale až neobyčejně tlustý. No, a Lucka projevila až přehnaný zájem o Pavlův model. Toužila po tom ucítit, jak se její štěrbinka pomalu rozevírá, tiskne tlustý píst, jak do ní vniká a zvolna projíždí. Vzhledem k nastaveným pravidlům to se skutečným pyjem udělat nemohla. A ještě ke všemu měla drobné problémy s Jirkou, tedy spíš si myslela, že má. Ono to sice vypadalo, že Jirka má velkou výdrž, ale ve skutečnosti se měl po delší době potíž udělat, když už se manželka trochu uvolnila. Při rychlovce to bylo v pohodě.
Lucka nakonec usoudila, že oba problémy může vyřešit na jediném místě, v oblíbeném sexshopu Důvěrný koutek ve vedlejším městě.
Pozoruhodné na tomto obchůdku byla hlavně jeho majitelka, asi… letá šaramantní stále pohledná dáma Helenka. Šuškalo se o ní, že bývala placenou společnicí v lepších vrstvách. Obchod byl oblíbený, protože paní Helenka dokázala využít své dlouholeté praxe a doporučit svým zákaznicím nebo i zákazníkům to nejlepší.
Sem Lucka zamířila, občas si tady kupovala různé olejíčky a gelíky, paní Helenka jí ukázala novinky a něco vybraly. Teď ale potřebovala něco jiného. Rozměry měla víceméně v oku a v ruce. Počkala, až se krámek vyprázdní, nacpáno tady nebylo nikdy, ostatně teď si tady jen jedna paní z finančního úřadu kupovala pěkný kožený bičík. Asi si koupila koně, usoudila Lucka. Počkala, až zaplatí a odejde, a vysvětlila paní Helence, co asi hledá, ta nalistovala stránku v katalogu a sjížděla prstem po číslech. Na jednom řádku se zastavila a poklepala. Za chvíli přinesla krabičku a položila ji na pult.
„To je Mamba 5.“
Obě dámy v až erotickém ustrnutí hleděly na nestvůrný orgán, tedy kopii orgánu. Paní Helence začaly zářit oči.
„Něco takového jsem viděla naposledy, když přijel Mireček.“
Lucka na ní překvapeně vzhlédla.
„No, jeden inženýr z Angoly, já jsem mu tak říkala, no a on…“
Paní Helenka se významně odmlčela a zasnila se.
„Nedělá se i nějaký kratší?“ odkašlala si Lucka.
Helenka zavrtěla obarvenou hlavou. Lucka si začala v duchu a na prstech kontrolovat průměr, o délce vůbec nemělo smysl uvažovat. Přehnala to. Potřásla hlavou. Paní Helenka si ji se zájmem prohlížela.
„Víte, nechci vám radit, ale na tohle potřebujete vrozený talent nebo dlouholetý trénink.“
„Jak vypadá Mamba 3?“ zeptala se Lucka tiše.
Paní Helenka souhlasně přikývla.
No, a pak tu byl druhý problém, s Jirkou.
Paní Helenku hned napadlo několik praktických řešení.
„To se hlavně stává, když chce chlap vydržet dlouho. To mají z těch pornofilmů. Jinak by holt bylo nejjednodušší, aby se předtím víc vzrušil a pak už jen dosáhl svého štěstí na správném místě,“ přemýšlela Helenka.
„A když už mluvím o pornu, mám tady pár pěkných filmů, prý to zabírá.“
To ale Lucka nepotřebovala.
„No, a pak je dobré zkusit těsnější polohy, ale to určitě znáte.“ Lucka přikývla.
„Samozřejmě pak orálek, to je jistota, jestli s tím samozřejmě nemáte problém. Navíc musíte uvážit, kde byl chvíli předtím.“
Lucka uvážila, jak už víme, neměla s tím velký problém. Jenže potíž byla jinde. Přemýšlela, jak to vysvětlit.
„Ne ne, asi jste mě úplně nepochopila, myslela jsem to tak, víte, kdyby měl někdo tyto potíže a pak byl konfrontován s tímto… tam. Tedy trochu menším, ale i tak…“
Lucka se začervenala a hlavou kývla směrem k obludnosti na pultě a prsty mimoděk přibližně ukázala, s jakou částí. Helenka se zarazila, naštěstí jí zazvonil telefon. Naznačila Lucce, ať chviličku počká.
„Ludvíčku, no, už jsem myslela, že mi ani nezavoláš. Jak se máš? To jsem ráda. V sobotu? To je skvělý nápad, bude krásně, můžeme se někde projít po parku. Tak ve čtyři hodiny, domluveno, těším se, pá.“
Poté ihned navázala na předchozí delikátní diskusi.
„Víte, napadá mě, že byste mu možná mohla nabídnou něco, co by… s tamtím… asi šlo jen těžko.“
Dámy na sebe pohlédly.
„Neříkejte to,“ vydechla lehce dezorientovaná Lucka.
„Jak říkám, je to jen nápad,“ usmála se Helenka.
Lucka odešla ze sexshopu s hřejivým masážním víceúčelovým gelem, menším vibrátorem a pěkným análním kolíkem s ozdobným koncem. A Mambou 2.
„Tohle nesmí Jirka nalézt, jinak zabije nejdřív Pavla a pak mě. Nebo obráceně. Hmmm, ale něco bych mu mohla přeci jen ukázat…“
Občas koukali na porno, většinou ale jen chvilku. Jednou přinesl Jirka Tarzana s Rocco Siffredim. Seděla Jirkovi v klíně, trochu ji hladil, občas sjel prsty na správná místa. Asi v prostřed filmu, dál se tenkrát nedostali, a i to byl úspěch, jenom nechápavě poznamenala.
„Takové krásné holky a on je všechny przní do zadečku tím svým obrovským… Vždyť on jim je úplně…“
„Rozmrdá,“ dodal Jirka.
Lucka ho pleskla, pak chvíli přemýšlela: „No, rozmrdá. To je fakt nejvýstižnější.“
Jirka jí také plesknul.
„Ale ne všechny, skoro všechny,“ podotkl. „Pravda, s Jane to dělal jen normálně. Pokud se tomu tedy tak dá říkat.“
„Správně, protože to je jeho manželka.“
„Cože?“
„Jo jo, Rosa je Roccova ženuška. Takže musí brát ohledy. Aby mu doma uvařila, vyprala… Takže jí nemůže, to…“
„Rozmrdat zadeček.“
Smáli se, dlouho diskutovali, jak to asi musí v jejich domácnosti vypadat, jestli mu to Růženka nějak pěkně udělá, když Rocco přijde unavený domů z tvrdé šichty. A jak by mu to asi mohla udělat, aby ho to potěšilo, proč to skoro všem holkám dělá do prdelky, jak hodně přitom musí holka trpět, co se asi děje v zákulisí… Jirka poznamenal, že má ještě Markýze de Sade, ale na to by se mohli podívat všichni.
A pak šli do postýlky. Sama měla vcelku ráda jemná dráždění, zvlášť v určitých okamžicích.
Jirka se tehdy věnoval její zadní dírce trochu víc, jako by zkoušel, co se jí ještě líbí, kam až může a kam už ne. Lucka si přitom představovala, jak jí štěrbinku projíždí Roccova kláda… Ale pořád to bylo jen takové příjemné mazlení a vzrušení přesně na mezi povoleného. Tohle by bylo už něco jiného.
Bude to muset probrat s Dančou, vezme s sebou ten film. I toho Markýze. A hlavně si nesmí nechat rozmrdat prdelku.
Lucka nebyla sama, kdo chtěl s Dančou něco probrat. Pavel už pár dnů přemýšlel, jak manželce šetrně, ale jasně sdělit, že odhalil její více než přátelský vztah s kamarádkou. Přehrával si v hlavě různé scénáře, ale všechny končily špatně nebo ještě hůře. Nakonec usoudil, že nejlepší to bude v postýlce, až se budou mazlit.
Bylo to jejich večerní potěšení, i když nechtěli sex, prostě vklouzli jeden druhému pod přikrývku – tedy ne navzájem, ale kdo byl rychlejší – tam se chvíli objímali. Někdy z toho byl sex, někdy ne, tohle už věděli a vyhovovalo jim to.
Pavel si zvolil čtvrtek, protože… no, protože ve středu to nevyšlo. Tedy vyšlo, ale jinak, než zamýšlel. A pak už to opravdu nešlo.
Ve čtvrtek se tedy přitulil k Danče, trochu jí vyhrnul košilku a položil jí dlaň na zadeček.
Danča ho objala: „Promiň, měla jsem dnes dlouhý den, jsem hrozně ospalá, nic by z toho nebylo.“
„Chtěl bych ti jen něco říct.“
„Hmmm, nepočká to do zítra?“
Počkalo.
V pátek tedy pokračujeme v okamžiku, kdy se Pavel přitulil k ženušce, vyhrnul jí košilku a položil jí dlaň na nahý zadeček. Danča se zavrtěla a vláčně se k němu přitiskla. Pavel už už chtěl začít s proslovem, když uviděl Dančiny svolné oči, jinak se tomu nedalo říct. „Trošku mě ale dnes bolí bříško, nemůžeš do mě strkat nic tvrdého.“
„Nenecháme to raději na zítra?“
„Ne ne, už jsi mě probudil. Ale prosím, buď na mě hodný.“
Pavel byl hodný, Danču líbal a hladil, vyhrnul jí košilku a hrál si s bradavkami. Danča si na něj lehla, hladil jí záda a zadeček, sjížděl prsty mezi půlky, hladil špičkami prstů štěrbinku, dokud žena nezačala vzdychat.
„Prosím, už…,“ zašeptala.
Otočil ji na záda, políbil jí prsa a pomalu sjel do klína. Chvilku ji různě dráždil, položil jí dlaň na bříšku a lízal jí štěrbinku.
Danča usoudila, že jazyk není tvrdý ani dlouhý, sama si rozevřela lasturku, aby mohl hlouběji. Špičkou prstu jí dráždil poštěváček, na poslední chvíli ho nasál do úst. Tohle fungovalo vždycky, pokud se to správně načasovalo. Danča mu držela hlavu v klíně, dokud jí neodezněla sladká agónie.
Přivinula se k němu: „Byl jsi na mě hodný, teď něco pro tebe. Pojď na kraj postele.“
Pavel se pohodlně uvelebil, deku po zády. Danča se usmála.
„Dívej se na mě.“
Klekla si mu mezi nohy. V erotické povídce by byl jistě Pavlův úd tvrdý a pevný, ale nebylo tomu tak. Pauza byla přeci jen příliš velká. Ale Danča ho dráždila prsty a jazykem, hrála si opatrně s varlaty, lízala je, brala do úst, rukou přitom přejížděla po penisu. Brzy byl takový, jak by se po takové péči dalo očekávat. Danča jezdila jazykem kolem žaludu, Pavel začal trochu přirážet. Žena mu položila ruce na stehna.
„Prosím, teď se nehýbej.“
Začala ho dráždit jen pusou, zasunula si tvrdý ocas hluboko do úst, sjížděla ho rty. Když ho vysunula z úst, lesknul se slinami.
„Tohle jsem chtěla vždycky vyzkoušet,“ podívala se mu do očí.
Uchopila ho zase prsty, Pavel j držel za vlasy, nasliněný úd hladce klouzal mezi dlaněmi. Žena ho pevněji stiskla a začala ho honit, když se na špičce žaludu objevily kapičky, slízla je.
Těsně před koncem si ho vzala zase do pusy, stiskla ho, Pavel jí držel za hlavu a sám přirážel.
Před koncem ho chtěl vytáhnout, ale Danča se mu přitiskla do klína. Stříkal jí mezi rty. Žena vymačkala poslední kapky. Zavřela pusu a sperma spolkla.
Napila se vody ze sklenice na nočním stolku, otřela si ústa kapesníčkem. Políbila ho na břicho.
„A je uklizeno,“ usmála se.
Vlezli si pod deku, Pavel ji jen hladil.
Danča zašeptala: „Vždycky to chci mít tam,“ položila si ruku na klín. „Teď to bude aspoň ve mně jinde. Tohle ale budu dělat jenom s tebou, ale moc často ne.“
Pavel se na ní tázavě podíval.
„Mám to nejraději jinam, víš, tím to jakoby správně končí. Kromě toho mě hrozně tlačila kolena. Navíc mě možná nebudeš chtít líbat. No, a navíc by sis na to zvykl.“
Pavel mlčel, v tuto chvíli Danče nemohl říct nic o ní a Lucce. Vlastně nebyl schopen říct nic.
Druhý den zakoupil do ložnice vysoký měkoučký koberec. Otestovali ho s přáteli. Nikoho nic netlačilo, ani kolena, záda, zadečky nebo lokty. Byl skvělý.
Je příští sobota.
Lucka s Dančou spolu leží v postýlce, peleší se, jak by řekly. Pokud vás zajímá, jestli jim manželé prozradili svoje odhalení, není tomu tak. Ale nakonec to bylo jedno. Ženy z chování manželů poznaly, že vědí, no, a manželům daly nenápadně najevo, že vědí že vědí. Ale i vinou tohoto mlčení a němé dohody nejsou stanovena pravidla, všem je jasné, že jsou na hodně tenkém ledě.
Když tedy přišla k Pavlovi a Danče po obědě na návštěvu Lucka, chvíli se všichni bavili, ale Pavel nakonec pochopil, že je teď tak nějak navíc. Danča se k němu ale přivinula.
„Přijďte kolem páté, bude to stát za to.“
Objal ji a políbil, věděl, že to bude stát za to, těšil se. Byl rád, že se má nač těšit.
Lucka a Danča se objímají zachumlané pod dekou, aby si mohly šeptat.
„Co myslíš, jak se to vlastně kluci o nás dozvěděli?“ zajímalo Danču.
„Jirka mi nikdy nic neřekl, ale koukal tak, že mi to bylo jasné,“ usmála se. „Jo, to souhlasí. Myslím, že mi to dokonce jednou chtěl říct, myslím tedy, ale už vlastně nemusel. Ale stejně nevím, jak to dopadne. Takhle to nemůže fungovat dlouho. Co se dá dělat. Carpe diem.“
„Carpe diem,“ opakovala vážně Lucka.
„Mám teď pro tebe dvě zprávy, hubená holko. A obě jsou dobré,“ dodala ještě Danča. „Večer přijdou kluci, budeme zase všichni spolu.“
„Pravda, Jirka má prý nějaké nové zprávy o Lefkadě, že prý to řekne až nám všem. Mimochodem, mám dojem, že jim to mazání ještě dobře nejde, co ty na to? Mám nový masážní gel, hřejivý…“
„Mhhmm… Skvělé, už se těším, minule na mě zapomněli.“ „Pravda, a ta druhá zpráva?“
„Máme ještě tři hodiny času. Ještěrko“.
„Řekni mi, proč si ráda představuješ?“ zeptala se po dlouhé chvíli, navázala tak na dávný rozhovor. „Řekni mi, proč nemáš ráda při milování světlo?“ usmála se Lucka.
Chvilku počkala, Danča ji pohladila, pochopila, co jí chtěla říct.
Pak pokračovala.
„Protože v představách všechno běží, jak si představuju, všichni tam vypadají dobře nebo tak, jak chci. A hlavně nikdo není nechtěně směšný, protože se při orgasmu divně tváří, něco se mu nepodaří nebo se mu něco stane. Cokoliv.“
Danča odpověděla: „Pamatuješ na náš první večer.“
Lucka přikývla, chvilku počkala a pak ji objala, aby si mohly šeptat do ucha. Věděla, že tohle je pro Danču hodně osobní.
„Víš, vždycky jsem byla oplácaná brýlatá holka, pak časem oplácaná kozatá brýlatá holka. Mám pořád trochu strach, že to zase uslyším, že se někdo pousměje, když se mi při sexu budou směsně houpat prsa, budu mít faldíky na břiše nebo někde jinde. Potmě není nic vidět. S Pavlem to bylo daleko lepší, no, a s vámi se to začalo obracet, když jsem viděla, že se i vám líbím a možná vás i vzrušuju, ta moje velká prsa nebo zadek.“
Lucka ji pevněji stiskla.
„Poprvé jsem byla nešťastná, když mi Pavel vyhrnul košili, vzpomínáš?“
Lucka jen přikývla.
„No, a pak jak jsme seděli pro sobě…“
Lucka ji políbila na tvář: „I pro mě to bylo nádherné, dívaly jsme se na sebe, nic jsme nezakrývaly… Vlastně o tom nemůžu mluvit.“ „Ani já ne,“ souhlasila Danča, „bylo to něco úplně jiného a bylo to poprvé. Jen… jen jsem měla v tu chvíli dojem, že jsi na tom podobně. Ale je to nesmysl.“
Lucka chvíli mlčela.
„Není to nesmysl, víš, možná sis myslela už dřív, že jsem sebevědomá holka, která vzhled nemusí řešit.“
Danča opět jen přikývla.
„Jenže jsem byla vysoká hubená holka s malýma kozama, tedy až později. Dřív bez koz. Znala jsem všechny vtipy o malých kozách, nelžu, možná ještě víc. Ráno jsem šla do práce, je pěkné letní ráno, mám jen halenku, a nějaký dělňas na mě volá: ‚Paninko, vy jste po tatínkovi, že jo?‘ nebo ‚bacha, ráno je chladno, máte husinu‘.
Vypadá to jako sranda, ale není, když se ti to děje pořád. No, a pak jsem poznala Jirku, nevím, jak dobře ho znáš.“
Danča se zamyslela.
„Nejdřív mi připadal takový chladný, ale když jsme byli tehdy ten první večer spolu, nějak mě přesvědčil, že se nemusím stydět a že si můžeme všechno krásně užít, sama nevím jak. Měl pravdu…“
Lucka pokračovala: „Přesně, tohle on umí a dokáže to z člověka i vytáhnout. On byl první, s kým jsem trochu klidnější. No, a jednou jsem mu to vyklopila s těmi dělňasy.“
Danča se jí zavrtala do vlasů.
„Řekl mi, že oni nejsou nijak extra zlí, ale že jsem se stala sama obětí, dřou, nudí se, jejich jedinou radostí je pokřikovat na ženský nějaké nesmysly. A pak to večer rozebírat na ubytovně nebo u piva.“
„Hmm, to vypadá jednoduše, ale nejspíš není.“
„Přesně. Protože mě to opravdu hrozně vadilo, měla jsem zkažený celý den, pak jsem už zkoušela chodit jinudy, ale to bylo ještě horší. No, a Jirka vymyslel takovou hru. Našli jsme pár odpovědí, někdy vtipných, někdy drzých, ale zase z nich nesmíš dělat blbce, víš. A musíš to říct správně, aby pochopili, že nejsi oběť. Nebyla to sranda. No, a pak jsem jednou šla, chlapi vytáhli nějaký debilní vtip, myslím, že ho někdo den předem říkal v televizi. Usmála jsem se a řekla myslím ‚no jo, já je nosím jenom při zvláštních příležitostech, aby se mi neošoupaly‘ Zasmáli se, tím bylo všechno lepší. Brali mě jako rovného, ne jako oběť. Už se na mě pak těšili, buď jsem něco řekla nebo jenom mávla, jako že jsou vylízanci.
Nakonec jsem přichystala finální pomstu. Bylo fakt horko, ti chlapi se tam lopotili s výkopem. Vzala jsem si nejlepší push-upku, přidává mi snad dvě čísla nebo co já vím. Byla drahá, ale vyplatí se. No, a nějaké hodně sexy šatičky, tak kousek pod zadek. Přes to nějaký kabátek.
Tak tam jdu, chlapi zvednou hlavy, zase něco řeknou, koukají, co já na to. Začnu si pomalu rozepínat kabátek, chlapi civí. Stojím tam, push-upka funguje, šatičky taky. Jdu dál, pak se jen otočím, mrknu na ně a zamávám. Čumí na sebe a pak se začnou smát. Mám vyhráno. Druhý den tam jdu a oni už mávaj, jestli zase nemám ty pěkné šatičky s prsama. Blbci. Začala jsem se smát, pak už jsem se musela posadit a chechtala se. Chlapi si dali pauzu na cigárko, ptali se, jak se jmenuju, všem jsem musela podat ruku, ještě teď mě bolí. Povídali, kam pojedou makat, abych se stavila a tak. Myslím, že kdyby se na mě někdo něco dovolil, tihle chlapi by mu rychle domluvili. Dlouhá příhoda.“
Danča za chvíli poznamenala.
„Tak nějak obrátit to, čeho se bojíme, v náš prospěch. Vypadá to jednoduše, ale není.“
„Ne, není. Jsem ráda, že to snad u tebe funguje, nebojíš se ukázat, užít si.“
Pak Lucka jen zašeptala: „No, a u mě to funguje taky. To víš, jsem pořád hubená holka s malýma kozama a divnou kačkou. Pamatuješ, jak mi ten večer Jirka stáhnul košili z prsou?“
Danča přikývla.
„Zeptal se mě, jestli to může udělat. Souhlasila jsem, ale pak jsem měla dlouho zavřené oči. Bála jsem se… že možná uvidím, jak jste zklamaní nebo možná dokonce nějaký úsměšek… Představovala jsem si raději, jak na mě koukáte a navzájem se hladíte. No, a když jsem se na vás podívala, viděla jsem přesně to, co jsem si představovala. A přestala jsem se před vámi stydět. Víceméně. Protože s vámi jsem ta ženská v sexy šatičkách. Nebo i bez nich, to je ještě lepší. A je mi dobře. A ty jsi s námi, krásná blondýnka s nádhernýma prsama a zadečkem.“
„A můžu si taky něco představovat?“ usmívala se blondýnka Lucce do vlasů.
„Povídej, ale nepřeháněj.“
„No, jak jsi to vyprávěla s těmi dělníky, představuju si, jak jsi tam v těch kraťounkých šatičkách, oni kolem tebe, mají takové velké, dlouhé… lopaty, přijdou k tobě…“
„Tfuj, člověk se ti svěří a ty hned takové představy, na to rovnou zapomeň. Ale, hmm, pokračuj… Ale když to přeženeš, kousnu tě.“ „Kam?“
„To ještě nevím, podle toho, co řekneš. Nebo ti udělám ještě něco horšího.“
„Hmm, a co?“
„No, víš mám malé ruce, opravdu malé, leckam se vejdou…“
Danče zasvítily oči: „Myslíš, že bys?
„Nemyslím, asi taky si leccos představuju. Ale zatím bude asi stačit to kousnutí.“
Danča se přitulila a začala:
„Takže pomalu přijdou, postaví se kolem tebe, jsou velcí a ramenatí, nemáš kudy utéct. Křičet taky nemá cenu, víš, co tě čeká. Ten největší ti položí dlaň kolem pasu, sjede s ní dolů, pohladí ti stehno. Pak pokračuje nahoru až pod sukni, vezme tě za zadek. Projede prstem kolem kalhotek. Pleskne tě, odvádějí tě do vedlejší ulice, jen kousek, na nějaké staveniště. Nikdo tady není. Jen ti tři chlapi.“
„Nestačili by dva?“ „Kdepak, dva jsou sudý počet, to vypadá špatně. A kromě toho dva má Diana.“
„Pravda,“
Lucka se usmívala a poslouchala. Jen mimochodem položila blondýnce dlaň na ňadro.
Danča se spokojeně zavrtěla a vzala Lucku za zadeček.
„Prohlížejí si tě, pochvalně něco mručí. Otočí tě čelem ke zdi, stojí za tebou. Řeknou ti, aby sis vyhrnula sukni. Je ti jasné, že když to neuděláš sama, udělají to oni. Trochu si jí přizvedneš. ‚Výš, a pomalu‘ říká ten hlavní. Pomalu si vzadu vyhrneš sukni k pasu. Máš tanga, ukazuješ jim skoro celý zadeček.“
Lucka pomalinku mazlila prsty Danče bradavku. Ta jí to pomalu oplácela, zatím kroužila prstem jen kolem.
„Okukují tě, řeknou ti, ať se trochu rozkročíš. Uděláš to. Cítíš, jak ti někdo hladí zadeček, zkouší prsty, jak je hebký a pružný. Nejspíš se přidali i ostatní, hladí ti stehna i zadek. Jeden z nich ti přejede prstem za proužkem kalhotek, jen se tě trochu dotkne. Možná proužek trošku odtáhne, aby se mohli podívat, těžko říct.“
Lucka si vzala Dančinu bradavku mezi rty, druhou hladila prsty. Blondýnka si lehla na záda, položila Lucce dlaň za záda a pokračovala.
“Pohladí tě mezi nohama, překvapivě jemně. Řeknou ti, ať si sundáš kalhotky, pomalinku. Začneš si je stahovat, máš je už dole, přetáhneš si je přes botky. Tak, a teď zase tu sukni nahoru, nařizují. Zvedneš si sukni, cítíš, jak civějí na tvůj nahý zadek. Sama se trochu rozkročíš, víš, že to přijde. Pochvalně zamumlají. Roztáhni si trošku zadek, ať jí vidíme, nařizují. Uděláš to, pomalu, trošku se ohneš.“
Lucka sjela dlaní Danče mezi nohy, ta si opřela koleno o Lucku a druhé si držela rukou.
„Sami ti vyhrnou sukni, očumují tě, obdivují. Někdo ti zlehka přeje přes štěrbinku. Pak ucítíš něčí jazyk, přímo mezi nohama. Krouží ti kolem štěrbinky, pak vjede do ní. Vystřídá ho další, postupně tě ochutnají všichni.“
Lucka líbala vypravěčce ňadro, bříško a sjela jí do klína.
„Poslední ti dlouho olizuje zadní dírku, dobývá se špičkou jazyka dovnitř. Chceš stáhnout půlky, ale hned tě pleskne. Zase si je musíš držet roztažené. Dostane se jazykem trochu dál, cítíš, jak je v tobě.“
Danča si přitáhla kolena k sobě, Lucka jí rejdila jazykem kolem staženého otvůrku.
“Vystřídají ho další, lízají tě všude. Musíš si rozevřít štěrbinku, aby tě viděli a dostali se jazykem dál. Jenom tě lížou, zatím jinak na tebe téměř nesáhli. Zatím. Pak tě vedou k nějaké paletě, hodí na ní nějakou matraci. Druhou na zem. Postaví se kolem, rozepnou si kalhoty.“
Lucka jazykem dráždila Dančinu vyholenou mušličku, zajela špičkou do studánky, chvíli tam zůstane a kmitá špičkou jazyka, pak zakroužila kolem klitorisu. Trochu se posunula, aby ji Danča mohla také hladit. Blondýnka jí položila dlaň do klína, přejela prstem přes urousanou mušličku.
„Vyndají si je z kalhot, jeden je už úplně tvrdý, klacek mu trčí nahoru, další jsou tak napůl, jeden z nich je ale i tak hrozně dlouhý. Víš, co máš dělat, klekneš si na matraci a vezmeš toho největšího do pusy, ostatní do dlaní.“
„Budeš mi to muset dopovědět později,“ zašeptala Lucka, „už tě musím kousnout.“
Vláčně si klekla nad Danču, vystrčila zadeček a vzala si mezi rty její hrášek. Danča trochu zasykla.
„Neboj, to bych ti neudělala,“ usmála se Lucka „ale počkej.“
Kousla ji něžně do zadečku, do jedné půlky a pak do druhé. Dlouze políbila poštěváček.
Obrátily se, Lucka byla dole, líbala blondýnce mušličku, kousek po kousku.
Danča byla menší, položila si hlavu tmavovlásce na bříško a hladila jí prsty. Lucka rozevřela Danče štěrbinku a pomalinku kroužila po vnitřním kraji, nezapomněla na žádný laplíček. Dvěma prsty popotáhla kůžičku nad hráškem, opatrně dráždila špičkou jazyka okolí poštěváčku. Danča jí oplácela podobným mazlením, opět prostrčila jednu dlaň Lucce pod zadečkem, jak to měla ráda, a špičky prstů zasunula do vlhké štěrbinky.
Ženy se těšily z rozkoše, dráždily se navzájem, užívaly si, jak druhá přítelkyně reaguje na různé dotyky jazyka a prstů. Nesnažily se o experimenty a rafinovanosti, nespěchaly, čas se pro ně zastavil.
Ano, měly spoustu času.
Jenže čas je ošidný, zrychlil se a opět se zastavil. Uplynuly měsíce, roky, nevím, s časem jsou vždycky potíže, bud je ho málo nebo moc, ubíhá příliš pomalu nebo rychle. Danča telefonuje Lucce. Je těhotná, nemusela ani čekat na potvrzení, věděla, že se něco změnilo.
Za měsíc a půl volá Lucie, má také radostnou zprávu. Jen Danče připadalo, že ten hlas v telefonu nebyl úplně veselý.
Byl snad poslední jasný teplejší den onoho roku.
Dvě ženy sedí na terase a pozorují neobvykle krásný západ slunce, před sebou skleničky minerálky. Minulé tři dny pršelo, déšť snad vyčistil vzduch. Jsou zachumlané do teplých dek, večer už je chladno. Sledují jemné přechody barev, jasně šarlatové pomalu ubývá, slunce zapadá, teď už velmi brzy. Tma pomalu postupuje, objevují se hvězdy. Tento týden v ulici nesvítí pouliční lampy. Na Lucce ještě není těhotenství vidět vůbec, kdo by neznal Danču, také by nejspíš také nic nepoznal.
Jenže Lucka vidí trochu víc, přítelkyně je jakoby zvláštně zahleděná dovnitř, klidná, světlé vlasy má zase sepnuté do culíku.
„Víš,“ přeruší klid tichým hlasem Danča, „pořád přemýšlím o tom, co jsi říkala, o tom tvém úsloví.“
Lucka zvedne tázavě obočí, na obličeji známý lehce ironický úsměv.
„Čas je vždycky proti nám. Tak nějak to bylo.“
Danča se odmlčí, Lucka ji tiše pozoruje, přikývne, usmívá se víc.
„Nevím proč, ale přemýšlím o tom často. A připadá mi teď, že to není úplně pravda.“
Blondýnka chvíli přemýšlí a pak dodá úplně tiše: „A i kdyby byla, už se jí nebojím.“
Podívá se na Lucku, vidí její lehký úsměv a také se sama začne usmívat. Jenže v šeru nemůže vidět, že Lucčiny oči jsou nekonečně smutné.
Je tma, za chvíli se ženy zvednou a půjdou do teplého pokoje. Ale teď ještě sedí a hledí směrem, kde zapadlo slunce. Jedna ruka se zvedne zpod deky vstříc přítelkyni, jenže marně tápá v temnotě. Už se stahuje zpět, když jí druhá žena uchopí a pevně stiskne.
Příběh končí.
Ano, končí příběh sestavený ze zbytků vzpomínek, zápisků a doplněný v přečetných bílých místech čistou fantazií. Tedy skončil by, kdyby se nestalo něco podivného.
Při vyklízení knihovny jsem nalezl vzadu za nepostradatelnými velkými encyklopediemi tlustou obálku. V ní byl zápisník, různé dopisy a poznámky. Z nich jsem dokázal snad alespoň odhadnout, co se stalo dál v životech našich přátel. Zjistil jsem ale, že tyto příběhy nedokážu sepsat. Nechci, aby příběh pokračoval, pro mě skončil kdesi na terase při zapadajícím slunci.
Nakonec jsem z obálky vyklepl fotografii. Je na ní čtveřice lidí kdesi na pláži, možná v Řecku nebo Chorvatsku. Je prosluněný den, vlevo je ramenatý sympatický chlapík držící kolem pasu pohlednou blondýnku s krásným úsměvem. Tu objímá hezká tmavovláska s ohníčky v očích. Za nimi stojí vysoký plavovlasý muž, pravou ruku má na přítelově rameni a levou objímá tmavovlásku, bradu zabořenou do rozcuchaných plavých vlasů. Moře je neuvěřitelně azurové. Fotografii jsem otočil a přečetl věnování. Ale věděl jsem předem, jak bude znít: „Mojí nejmilejší na památku Lucka“.
Příběh skončil, ale vzpomínky ne. Pokud budete chtít, zavítáme s naší čtveřicí na plánovanou dovolenou na Lefkadu. Místo, kde se tradiční slogan o pohádkové dovolené může nečekaně nabýt jiného významu.
