Héraklita 04 – 4. úkol – Královna amazonek

Héraklin strýc se v doprovodu své rodiny a družiny procházel po pastvinách za městem a nemohl spustit oči z nádherných stád, která se poklidně pásla na jeho pozemcích. Zachmuřeně přejel jedné ovci rukou po hřbetě a pocítil sametový dotek té nejjemnější vlny. Zlostí sevřel ruku v pěst a otočil se ke své neteři.

Jeho zrak padl na Héraklitu, která měla na tváři vítězoslavný úsměv. Ovšem přímo za ní stála její sestřenice, která když viděla, že se otec chystá promluvit, tak na něj významně kývla a pohladila si pravou rukou své boky. Její otec na toto nereagoval, protože byli domluveni a nebylo nutné mu cokoliv připomínat.
„Tvé diplomatické schopnosti jsou opravdu mimořádné má drahá neteři,“ pravil.
„Tyto ovce určitě poslouží mým pastýřům skvěle. Nicméně věř, že vladař je nejenom živ ze spokojenosti svých poddaných, ale také ze slávy svého rodu. Hleď – má dcera je už ve věku na vdávání a jako taková potřebuje adekvátní svatební šat a ozdoby k němu. Běž tedy a dones mi ten, který odpovídá významu mého rodu – pás královny Hippolity.“

—

Héraklita se pomalu blížila k hvozdu, ve kterém se mělo skrývat království amazonek s královnou Hippolitou, o jejíž pás jí strýc požádal. V hlavě měla prázdno a tentokrát vůbec netušila, jak potřebného úkolu dosáhnout. S obrem měla jasný plán, ale to byl muž a u nich platí – ať už obři, bozi nebo obyčejní smrtelníci – že mají celkem jasné slabiny a touhy, kterých mohla využít. Ovšem u ženské královny… Netušila. Pokračovala tedy v cestě a doufala, že až se dostane na místo, tak jí opět osud přihraje do cesty nějaké překvapivé řešení.

—

Héraklita poklekla před trůnem, na kterém seděla vysoká žena s hrdým výrazem ve tváři, vojenským střihem vlasů a vyrýsovanými svaly na rukou. Oděna byla do královského červeného šatu s bronzovým pásem pokrytým množstvím ozdob.

„Pozvedni hlavu dcero Afrodity,“ zaznělo shora a ona pozvedla hlavu. „Tvůj příchod byl očekáván. Stejně tak je nám znám i důvod tvé návštěvy,“ přejela rukou po ozdobě obepínající její boky „Toto… je důvod tvé návštěvy – je tomu tak?“
Héraklitě, která původně netušila, jak rozhovor s královnou vůbec začít, spadl kámen ze srdce, protože to nemusela být ona, kdo téma královského pásu otevře.

„Je tomu tak, Ó Hippolito. Můj strýc si vyžádal pro svou dceru, jakožto svatební dar, právě tvůj pás. A mě pověřil, abych si ho od tebe vyžádala,“ vysvětlila pro jistotu svou situaci.
„Vyžádala, ukradla nebo zasloužila?“ ušklíbla se královna.
„To, záleží čistě na Vás má královno,“ odvětila Héraklita a opět sklonila hlavu. Královna ji probodla pohledem.

A pak se rozesmála. „Dobrá, je vidět, že si uvědomuješ před kým klečíš. A věř, že já dokážu odměnit spolehlivé a chytré ženy,“ pokynula rukou a k Héraklitě se přiblížila jedna služebná. „A protože tvá situace je nám dobře známa, tak jsem ochotna o mém pásu jednat… Ale věř, že zadarmo to nebude. Sama dobře víš, že je to dar od samotného boha Árese!“ služebná došla až k Héraklitě. „Nejprve však potřebuji zjistit, zdali jsi pro můj „úkol“ vhodná. Svlékni se!“

Héraklita nejprve na královnu vytřeštila oči, ale ta jí pozorovala klidným pohledem a vůbec se netvářila, že si dělá legraci. Po chvíli se tedy zvedla z pokleku a rozvázala pás, který svazoval její tuniku. Následně si stáhla svůj šat z ramen a ten dopadl na mramorovou podlahu, aby odhalila královně, co chtěla vidět.

Služebná sebrala ze země její šat a poslušně čekala na další příkazy své královny, která si zatím prohlížela Hérakliny dokonalé křivky, sametovou kůži, pevná a kulatá ňadra i krásně vykrojený klín.
„Otoč se.“ Héraklita stále nevěděla, co to má vše znamenat. Nicméně pokud to znamenalo získat královnin pás, tak to musela podstoupit. Otočila se a poskytla královně pohled na její pevné a kulaté hýždě.

Za jejími zády se ozval potlesk. „Perfektní. Tvá sláva tě předchází Héraklito. Myslím, že pro můj úkol jsi naprosto ideální.“

—

Héraklita procházela vojenským táborem obklopena strážci, kteří jí hned při vstupu zabavili její luk a momentálně ji doprovázeli k centrálnímu stanu uprostřed tábora. Sotva se odhrnula plachta, tak spatřila uvnitř kolem velkého stolu pětici mužů, kteří k ní obrátili svůj zrak.

Všichni byli oblečení v lehké kožené zbroji typické pro severské horské kmeny a na stole pak bylo množství jídla a pití. Očividně je vyrušila uprostřed hostiny a jejich pohledy se jí zavrtávaly do kůže. Muž uprostřed, který měl na zbroji připnutou celou řadu zlatých ozdob musel být nepochybně ten, koho hledala.

„Zdravím vůdce Bebryků,“ prohlásila, a muž, kterého vytipovala jako vůdce na ní spočinul svým zrakem.
„Kdo jsi ženo a co tu chceš?“ Héraklita se mu podívala přímo do očí. „Jsem tu na příkaz královny Hippolity, abych si vyslechla vaší kapitulaci.“ Po těchto slovech zavládlo ve stanu úplné ticho.

To rozčísl až lehký smích, který postupně přecházel v obrovský řehot. „Slyšeli jste to chlapci?“ prohlásil vůdce, „tak ona si přišla vyslechnout naší kapitulaci,“ a smál se dál. Zbytek stanu také ovládlo velké veselí a Héraklita pouze čekala, až se uklidní.

„Tak poslouchej ty roztomilá květinko. Jsme tu, abychom to Vaše království srovnali se zemí a to taky uděláme. Odneseme si každou zlatou minci, co najdeme. Vezeme si každou věc z vašich domovů, kterou budeme chtít. A odvedeme si každou ženu, která se nám bude líbit. To je to co uděláme!“ prohlásil král poté, co se na chvíli uklidnil. „To se nikdy nestane,“ odvětila v klidu s vážnou tváří Héraklita, „každá žena tohoto království vydá za deset tvých mužů. Tvá porážka je jistá. Neprolévej zbytečně krev svých lidí.“

Smích z vůdcovy tváře zmizel a nahradil ho vztek. „Moji mužové jsou nejlepší bojovníci pod sluncem a ty vaše ženské si možná poradí s deseti mými bojovníky. Ale rozhodně ne na bitevním poli, ale maximálně tak v posteli! A ty očividně budeš první, která to dokáže. Chlapi!“ zavelel vůdce a kolem Hérakliných paží se sevřely ruce jejích strážných a jaly se ji táhnout do zadní části stanu, kde bylo velké lůžko obložené kožešinami. Héraklita se v momentě, kdy ji uchopily cizí ruce začala vzpouzet a kopat kolem sebe. Nicméně pokud by už někdo na lůžku ležel, tak v momentě kdy na něj dopadla by viděl jak se jí na obličeji rozlil vítězný úsměv.

Héraklita ležela na břiše na vůdcově lůžku a zadeček měla vystrčený přes hranu postele. Takto k ní zezadu přistoupil vůdce severského kmene a povolil si nohavice. Mezi nohama se mu objevil zarostlý podbřišek, ze kterého vykukoval snědý dlouhý pyj, který při pohledu na Héraklino pozadí začal nabírat na velikosti a tvrdosti.

Mužská ruka následně jedním tahem zvedla její tuniku a odhalila tak její hladké dlouhé nohy i kulatý zadeček. Mezi sevřenými půlkami vykukovala její štěrbinka, na kterou se jeho mužské oči zaměřily a po chvíli do ní nasměroval i svou chloubu. Do rukou sevřel obliny jejího zadečku a následně prudce přirazil.

Héraklita věděla, že to přijde a byla na to připravená, i když to rozhodně nebyl žádný slastný zážitek. Série zběsilých přírazů, kterými následně začal plenit její lůno, byla čistě pudová záležitost. Cítila jak jí mužský pyj roztahuje stěny pochvy, ale příliš slasti si neužívala. Byla příliš suchá a těsná, ale o to více to očividně vyhovovalo jejímu dobyvateli. Ten po chvíli mocně zavyl, přirazil proti jejímu pozadí a začal plnit její útroby životodárnou mízou.

Vůdce chvíli spokojeně sledoval zplundrované ženské pozadí, ze kterého vytékala jeho míza. Následné ji plácl po hýždích a začal se otáčet ke svým kumpánům, když se za ním ozvalo: „A to bylo jako všechno?“
Pomalu se otočil zpět
„Co jsi to řekla? Tobě to nestačilo?!“ hněv v jeho hlase rostl do nepředstavitelných výšin.
„Takových, jako ty, jsem měla už stovky,“ odpověděla s klidem Héraklita. Vůdci se zatmělo před očima, protože ťala přesně doprostřed jeho mužského ega.

„Když stovky, tak stovky,“ zakřičel „Chlapi! Poslužte si – dívčina si žádá vaší pozornost. A zavolejte všechny kapitány, ať se taky potěší!“
Za jeho zády vypukl jásot a Héraklita vzápětí na svém těle pocítila několik párů rukou. Vůdcův pyj jí opět pronikl do jeskyňky, aby jí mohl ztrestat osobně, za opovážlivost, zatímco před obličejem se jí objevil další úd a začal se dobývat do jejích úst. Cizí ruce uchopily její dlaně a donutily ji sevřít další mužské chlouby a začít je honit. A nakonec se objevil jeden i nad její zadní brankou začal se do ní tlačit.

Héraklino tělo se stalo objektem mužské chtíče a ona jim všem začala poskytovat potřebné uspokojení. Jazykem pracovala na žaludu penisu, který měla v ústech, zatímco rukama honila dva údy, které čekaly na to až se uvolní její další dírky. Začala hýbat boky, aby uspokojila muže, které měla v zadní dírce a kundičce. Všichni její dobyvatelé měli za to, že jdou ztrestat nevinnou květinku za její vzpurné řeči a užít si její nádherné tělo, tudíž si žádný z nich nevšiml, že začala velmi ochotně spolupracovat.

To mělo za následek, že první výstřik do jejích úst i do jejího zadečku na sebe nenechal dlouho čekat. Ovšem než stačila dopolknout poslední kapky semene, které měla v ústech, tak se její dírky okamžitě znovu zaplnily. Drsné mužské ruce klouzaly po její hebké kůži a laskaly všechny její křivky. Její štěrbinka postupně vlhla a to nejenom zásluhou nekonečného zástupu mužů, kteří si do ní přišli vyprázdnit své moudí.

Héraklita věděla, co ji čeká, ale i tak toto pro ní byla nová zkušenost… A rozhodla se si jí užít plnými doušky. Tudíž všem přítomným mužům se dostávalo její maximální péče. Sála ústy mužské chlouby, jako nikdy předtím. Svírala svou kundičku i zadeček, jako by chtěla pyje v nich zaražené uštípnout. Rukama honila a mačkala každý kousek horkého tvrdé mužského masa, který se jí dostal pod ruku… a na oplátku sklízela nekonečný proud teplého semene. To, které neskončilo v jedné z jejích třech dírek, zůstalo na její tváři, zadečku, zádech, či prsou. A jak se koule jejích dobyvatelů vyprazdňovaly a mužové jeden po druhém odpadali a opět přicházeli na řadu, tak se její tělo postupně pokrývalo horkou mízou – tím nejlepším oděvem, který si jako dcera Afrodity mohla obléci.

—

Táborem se nesly výkřiky bolesti, všude zněl lomoz zbraní a bylo cítit vůni kouře. Královna Hippolita za doprovodu své stráže vešla do centrálního stanu a rozhlédla se. Vůdce ani nikdo z jeho přisluhovačů zde nebyl, pouze za stolem seděla Héraklita a se zmoženým výrazem na tváři si dolévala do číše víno. V momentě kdy královna vešla, tak k ní zvedla svůj pohled a usmála se. Byla úplně nahá.

Následně na znamení vítězství pozvedla právě dolitou číši a vypila jí do dna, zatímco na lůžku v zadní části stanu ležely téměř dvě desítky mužských těl znavené vyčerpáním a spící spánkem spravedlivých, které ani okolní bojová vřava nedokázala probrat.

—

Héraklita nechávající hvozd za zády si opět rukou přejela po nádherném pásu, který zdobil její boky. Plán amazonek vyšel skvěle. Armáda zbavená velení a tudíž schopnosti reagovat byla pro bojovnice snadným cílem.
A ona, jakožto klíčový prvek v celém plánu, si odnášela zaslouženou odměnu.