Hospodská patálie 04

Ondřej se ráno probudil dřív než Hanka. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, kde je a co se stalo. Ne, že by zapomněl nebo měl okno, spíš tomu nemohl uvěřit. Stačilo mu se podívat vedle sebe, kde zahlédl spící Haničku. V noci se jí povedlo se odkopat a nyní spala obtočená kolem deky. Na Ondru vystrkovala svůj nahý zadek a mezi stehny snad bylo vidět i hnízdečko lásky. Ondra si představoval, jak je místo deky obtočená kolem něj. Jak se k němu tiskne její nahé tělo… U toho pozoroval křivku jejích zad a zadečku, jejích nohou vysportovaných pobíháním po lokále.

Místo realizace jeho představ se o slovo přihlásila ranní potřeba. Chtě nechtě se tedy zvedl a vydal se na toaletu a do koupelny. Po vykonání nezbytných úkonů se rozhodoval, jestli se vrátit za Hankou do postele nebo jestli zkusí nachystat nějakou snídani. Pohled na nahou Hanku mu rozhodování rozhodně neulehčoval. Teď už ležela v posteli na zádech, jen zpola přikrytá dekou. Její ňadra, dva přenádherné kopečky každý s vlastní věžičkou trčící do vzduchu, bříško, hebký kožíšek v podobě pečlivě zastřiženého proužku, ale zbytek, bohužel pro Ondru, byl zakrytý dekou.

Nechtěl ji budit jen kvůli vlastním mrzkým pudům a raději se vydal do kuchyně. Po chvíli zkoumání a hledání našel vše, co potřeboval. Chléb, pár vajíček, trochu sýra. Snažil se co nejtišeji připravit snídani. Jen váhal, jestli udělat kávu nebo čaj, případně něco jiného. Pak se mu povedlo objevit krabici pomerančového džusu. Ještě to chtělo nějaký tác nebo podnos. Ondra tedy tiše prohlížel jednotlivé skříňky, až ho konečně objevil. Naskládal na tác celou snídani pro dva a vydal se zpět do ložnice.

Hanka ještě spala a Ondra neměl to srdce ji jen tak vzbudit. Chvíli tam stál a kochal se pohledem na její nahé tělo. Hance se asi zdálo něco divného, protože se zničehonic začala vrtět a otáčet. Ondra jen stál a čekal. Hanka se nakonec znovu obtočila kolem deky. Ondra odložil tác se snídaní na noční stolek a opatrně k ní přilehl.
„Dobré ráno Haničko sluníčko,“ šeptal jí do ucha, když se tiskl k její zádům a líbal ji zezadu na krku a ramenou. Hanka se v polospánku tiskla k jeho tělu, zadečkem proti jeho tuhnoucímu ocasu. Ondra nepřestával s líbáním, k tomu ji něžně hladil, rukama přejížděl po bocích, po stehnech, po pažích, až si Hanka sama položila jeho dlaň na ňadro.„Ohh…ahhh…“ tiše sténala.

Zatímco on se mazlil s jejím bochánek, tvrdou hrozinku střídavě svíral mezi prsty a kroužil kolem ní, ona si rukou zajela mezi svá sevřená stehna, kde hladila rozestupující se lupínky.
„Ondro…ooohhh… Ondrášku…uuuhhh… chci tě… pojď do mě… pomiluj mě…“ sténala Hanka v polospánku, což Ondřej netušil.
Takovou výzvu by žádný chlap neodmítl, ani Ondra nezůstal výjimkou. I přes nesporné potěšení z laskání Hančina ňadra, zanechal této činnosti, aby mohl rukou šátrat kdesi pod polštářem. Po chvíli hledání našel čtvereček folie s latexovým obsahem. Rozbalení pokladu sice trochu komplikovalo to, že měl volnou jen jednu ruku, ale nakonec si nějak poradil. Nasazení ochrany proběhlo bez problémů a jemu nic nebránilo splnit Hančino přání. Znovu se k ní těsně přivinul a lehkým pohybem pánve naváděl dobyvatele v ochraně do správných míst. Konečně nalezl to správné místo, mezeru mezi stehny, škvírku, puklinu do ženského těla. Zatlačil a pomalu se dral dovnitř. S uspokojením pronikl dovnitř. Ne, že by mu poloha lžiček byla nepříjemná, ale neumožňovala dostatek pohybu. Na druhou stranu si mohl vychutnávat ten těsný kontakt s jejím tělem. Pomalými krátkými pohyby opakovaně pronikal do své milenky. Ona jen tiše sténala a šeptala jeho jméno. Ondrovi to však nestačilo a snažil se změnit polohu. Jemně Hance tlačil na boky, aby ji přiměl se otočit na bříško a mohl si ji pak přizvednout. Hanka se poddala jeho působení, ale ve chvíli, kdy se ji snažil zvednout do kleku, sebou škubla a vykřikla. Nebylo to v orgasmu, ale leknutím.

„Co… to…? Co se děje?“
„To nic,“ snažil se ji uklidnit Ondra s ocasem v ní zaraženým, „vždyť jsi to sama chtěla…“
„Co? Co jsem chtěla?“
Místo slovy odpověděl Ondřej činem a začal se znovu pohybovat. Hanka vzdychla rozkoší, když ucítila, jak jí projíždí tvrdý ocas. Přestala myslet na jakýkoli odpor a poddala se jeho počínání.
Ondra si vychutnával pohled na její zadničku, rukama ji střídavě hladil po bocích, po zádech i zadečku. Cítil, že už je toho na něj nějak moc. Haniččino tiché sténání ho posouvalo k vrcholu čím dál víc. V duchu se snažil přemluvit své tělo, aby ještě chvíli vydrželo, ale marně. Koule se stáhly k tělu a ocas zduřel ještě víc. Posledních několik šťouchů. Držel Hanku za boky a naposledy ji nabodl na své kopí. Usazen hluboko uvnitř, plnil ochranu semenem. Hanička se pod ním otřásala v návalu orgasmu.

„Dobré ráno,“ pozdravil ji, poté co se vyčerpaný svalil vedle ní a popadl dech.
„Dobré ráno,“ odpověděla Hanka a stydlivě si přitáhla deku zpátky na sebe.
„Snídaně je na nočním stolku, jestli máš hlad.“
„Po takovém tělocviku, kdo by hlad neměl,“ přiznala.
Ondra se natáhl pro podnos se snídaní a přisunul ho Hance blíž.
„A co to mělo znamenat? Takhle mě znásilnit…“
„Počkej, to tak nebylo…“
„Jak nebylo, já se probudím a ty mě tady normálně to… tento… zneužíváš…“
„A ještě řekni, že se ti to nelíbilo, že sis to neužila.“
„To zase říct nemůžu… probuzení to bylo milé, ale raději bych u toho byla vzhůru. A jak tě to vůbec napadlo?“
„Mě? To tys tady žadonila o to, abych tě pomiloval, šeptala jsi u toho moje jméno a skoro to vypadalo, že si u toho děláš dobře. Tak jsem jen splnil tvé přání.“
„Bože, to snad ne…“ schovala Hanka obličej do dlaní. Byla červená jako rak. Nejen, že se jí o něm zdálo, ale bylo to až tak živé, že si to před ním začala sama dělat.
Ondra ji vzal za ruce, přizvedl hlavu a podíval se jí do očí.
„Mě to moc potěšilo…“ špitl tiše.
„Ale já se stydím.“
„A proč? Vždyť je to hezké, já doma usínal s tvým jménem na rtech a tvrdým údem v dlani. Ale realita s tebou je mnohem, mnohem lepší.“
„Hmm… ale stejně…“
„Co stejně? Vždyť je to nádherné… a navíc se nemáš za co stydět!“
„Myslíš?“
„Nemyslím, vím to. Stydět se za to, že toužíš po chlapovi? Po lidském doteku, objetí, po polibcích a po milování? Nebo se snad stydíš za své tělo? Moc jsem z něj zatím neviděl, když ho přede mnou pečlivě schováváš, ale zadeček je úchvatný, nožky mají správné křivky… a prsa…? Podle hmatu a toho, co si pamatuju z hospody, tak rozhodně patří k těm lepším kouskům, plná, pevná… myslím, že ani kojení se na nich nepodepsalo… ostatně po tom všem bych vůbec nehádal, že máš dítě…“

Hanka opět zčervenala a jako malá holka se snažila zakrýt své rozpaky dekou.
„A co ta snídaně?“ zeptal se a přisunul jí tác s jídlem o něco blíž.
„Ty si úžasný,“ spustila s plnou pusou, „víš, že snídani do postele jsem snad naposledy měla jako malá holka, když jsem byla nemocná…“ Úplně zapomněla na stud a nechala deku kousek sklouznout.
„No vidíš, tak si to hezky užívej… kdo ví, kdy se ti to zase poštěstí…“
„Pravda,“ konstatovala Hanka a jen si pochutnávala.
Ondra místo, aby myslel na snídani, zíral jen Hance na prsa. Až se mu povedlo se kousnout do prstu.
„Auu,“ vykřikl.
„To máš z toho, že mi čumíš na prsa.“
„No jo, když to je reflex, navíc jsou tak nádherný, že by byl hřích se nedívat.“
„Co vy chlapi s tím pořád máte. Jenom nám čumíte na prsa a na zadek.“
„Co by? Takový hezký prsa chlapi prostě nemají. A vlastně ani takový zadky.“
„Hmm, a pak nemám mít mindráky z vlastního těla,“ povzdechla si.
„Počkej,“ pozastavil se Ondra nad tím, co teď řekla, „Tebe snad něco takového trápí?“
Hanka jen sklopila hlavu.
„A proč?“
„Za to může ten, co mi udělal Petrušku. I když ono to začalo asi o něco dřív…“
Ondra jen tiše poslouchal.

„Ve třidě jsem byla mezi posledníma, kterým začala prsa růst. Tak jsme byly terčem posměchu od kluků, a i od některých vyvinutějších holek…“
„To si nesmíš tak brát, v tomhle věku jsou všichni kluci blbí,“ snažil se jí povzbudit Ondra a vzpomínal na sebe, jak si obdobně ve třídě dobírali holky, kterým začala růst prsa jako prvním. „Některým to vydrží i do dospělosti.“
„Pak se to nějak srovnalo a na konci střední už to bylo v pohodě. No a po maturitě jsem potkala Honzu. Docela fajn kluk, aspoň ze začátku. Nadbíhal mi, lichotil mi…“
„Aha.“
„No, začali jsme spolu chodit. On mě pořád přesvědčoval, až jsem svolila i k sexu. Byl to můj první kluk. Poprvé s ním jsem i trochu obrečela. Bolelo to a ani jsem si to neužila. Zato on vypadal spokojeně. Pak už to bylo o něco lepší… Na jedné diskotéce jsme se oba trochu lízli a byli jsme docela nadržení, že jsme zmizeli někam do nejbližšího parku a tam si to na lavičce rozdali. Ale bez ochrany. A tenkrát se přihodila Petruška. Ráno si ani jeden z nás nic moc nepamatoval. Takže jsem na to přišla až skoro za měsíc. A to jsem tomu ještě nějak nevěřila. Udělala jsem si test, byl pozitivní, pak jsem byla na gyndě, kde to potvrdili. No a když jsem to řekla Honzovi, tak se mi vysmál. Prý s kým jsem si to kde uhnala a podobný kecy, a pak to korunoval tím, že mu to může být jedno, že to se mnou stejně za to nestojí, prý ji mám divnou, prsa malý, bradavky divný…“
„Debil…“
„Jo, ale já si to tenkrát fakt brala nějak moc osobně…“
„To se nedivím, když ti to řekne člověk, kterýho miluješ.“
„No právě… jenže v tu chvíli veškerá láska skončila. Že už mě nechce, cizího parchanta prý vychovávat nebude, že je na to mladej a že jestli ho uvedu do rodnýho listu, bude mě tahat po soudech…“
„Hmm. Takže Petruška je bez táty.“
„Jo, já bych ani nechtěla, aby toho debila znala…“
„To se ti nedivím. A chápu, že to ještě teď bolí.“

Hance se v očích zaleskly slzy. Ondra odsunul tác, stejně už na něm skoro nic nezbylo, a Hanku objal, aby ji utišil. Vzlykala mu do ramene a on ji hladil po zádech.
„Děkuju,“ špitla Hanka mezi vzlyky.
„To já děkuju, žes mi to řekla,“ odpověděl Ondra, „zapomeň na něj, nestojí ti za to, aby ti ještě teď kazil život, nejen ten milostný…“
„Hmmm… já vím…“
„A co si takhle udělat lepší vzpomínky… Půjdeme spolu do sprchy, tam tě hezky namydlím, vychválím ti tvé nádherné tělo… pak si ještě vlezeme do postýlky… teda jestli máme ještě čas…“
„To nezní špatně, jen s tím časem to bude horší,“ konstatovala Hanka, „táta by měl za půl hodiny přivést Petru domů.“
„Aha. Tak to moc času nemáme.“
„No právě. To stihneme tak akorát tu sprchu. Víš, já bych nechtěla, aby tě tu Petra viděla…“
„Aha a proč?“
„Víš, já… nechci jí v tom dělat zmatek… co když to… no my dva už spolu nebude chtít být… když nám to nevyjde…“
„Tak to jo. No dobře. Tak teda honem do sprchy, ať to stihneme.“
Hanka stydlivě vběhla do sprchy jako první a Ondra ji následoval. Horká voda vytvářela oblaka páry a částečně zakrývala výhled, Hanka stejně stála zády k Ondřejovi a nabízela mu tak pohled jen na záda a zadeček. Ten se tím však nenechal odradit a přistoupil k Hance blíž, stejně tam zase tolik místa nebylo. Vzal jí z ruky šampón a začal jí pomalu umývat vlasy. Bral její kadeře mezi prsty a něžně se jimi proplétal, masíroval pokožku hlavy svými prsty až Hanka pod tou péči zrychleně dýchala. Zanechal mytí hlavy a vzal do ruky mýdlo. Masíroval krk a ramena. Zdvihl jí ruce a po vnitřní straně paží sjížděl zpět dolů. Pomalu ale vytrvale se blížil k jejím pahorkům. Přejížděl dlaněmi po oblinách, mezi prsty bral tvrdé oříšky bradavek a Hanka mu v odpovědi tiskla zadek do klína. Ondra o ni nepřestával pečovat, umýval každé místečko, kam jen dosáhl.

„Ohh… Ondro…“ sténala tiše Hanka a tlačila se proti stojícímu kolíku.
Poklekl před ní, aby jí mohl omýt nohy. Chodidla, prsty, kotníky, lýtka… jakmile dosáhl stehen, rozkročila se a před ním se rozevřela cesta do hlubin jejího těla. Opláchl si ruce od mýdla a pustil se do prstového průzkumu neznámé jeskyňky. Jeden prst, druhý, palec na fazolku a Hance se roztřásla kolena, div, že neupadla. Ondra prodlužoval její rozkoš pohyby prstů a zároveň se ji snažil přidržovat, aby neupadla.
Po chvíli, kdy už konečně nabrala dech a byla schopná sama stát, oplatila Ondrovi jeho péči. Vychutnávala si kroužení dlaní po jeho širokých zádech i hrudi. Potěšilo ji, jak reagoval, když mu přejela po bradavkách. Když sevřela jeho zadek a přitiskla se k němu, jeho tuhý úd ji tlačil do břicha. Maličko se od něj odtáhla, ale jen tak, aby ho mohla stisknout v ruce a pohrát si s ním. Teď poklekla Hanka. Celou svou pozornost věnovala Ondrovu mužství. Pohrávala si se šourkem, ve kterém masírovala koule a honila klacek, který jí udělal tak dobře. Fascinovaně zírala na obnažený fialový žalud, který se proti ní výhružně tyčil. Opatrně se ho prstem dotýkala, jako by ho nikdy neviděla, jako by ho nikdy nedržela v ruce. Na konci najednou zasvítila kapička, hustší než voda. Vystrčila jazýček a pomaloučku onu kapku slízla. Rty se dotkla hlavičky. Aniž by to sama čekala, vsála žalud do úst. V ten moment Ondra zavrávoral a málem upadl, jak se mu rozkoší zatočila hlava. Hanka neměla kuřbu ráda, ale nějak ji přemohlo vlastní vzrušení. Po chvilce vstala a opět ho vzala do dlaně. Tiskla se k Ondrovi, líbala ho a honila mu péro. Ondřej mezi polibky sténal a měl co dělat, aby neupadl. Cítil, že už to na něj jde.
„Aaaahhh…“ vykřikl a vypustil zbytek svých šťáv do hbité ručky.

„Hmm, koukej, cos udělal… Teď abych se znovu myla,“ posteskla si Hanka, zatímco Ondra sbíral síly.
„Za to můžeš ty… ty mě tak vzrušuješ, tys mě tady tak báječně udělala… i když mnohem raději bych byl v tobě…“
„To jsem si mohla myslet.“
„Počkej, pomůžu ti to umýt.“
„To známe, jen aby to neskončilo stejně jako teď.“
„Toho bych se nebál.“
Ondra umýval Hančinu ruku a potřísněné bříško, když se ozvalo rachocení klíčů a vzápětí zvonek. Oba se na sebe vyděšeně podívali a veškeré vzrušení a touha byly najednou pryč.

„Táta s Petrou!“ vykřikla Hanka.
Hanka rychle zastavila vodu a hodila na sebe župan.
„Moment, už jdu. Byla jsem ve sprše,“ volala. „Ty tu počkej, hodím ti sem oblečení a vyklouzneš ven, aby tě neviděli,“ instruovala tiše Ondru.
Rychle si alespoň otřela nohy, aby nedělala mokré stopy, a běžela ke dveřím. Rychlý pohled kukátkem, odemknout, sundat řetízek a pustit je dovnitř.
„No to je dost, cos dělala?“ spustil na ni její táta.
„Promiň, byla jsem ve sprše a nějak jsem zapomněla na čas. Jděte si sednout do kuchyně, hned jsem u vás. Jen se obléknu a setřu trochu koupelnu. Jak jste zvonili, tak jsem se lekla a je to tam trochu pod vodou.“
„A chceš pomoct?“ nabízel se hned Hančin otec.
„Ne,“ vyhrkla rychle, „to je v pohodě, to zvládnu.“
„No, jak myslíš.“
„A jak ty ses měla u dědy a babičky? Nekoukala si zase do noci na televizi?“
„Dobře,“ odpověděla Petra a podívala se na dědu. „Nekoukala, hráli jsme s dědou karty…“
„Aha, tak to mě to budeš muset naučit. Jděte si zatím sednout do kuchyně, hned přijdu.“

Děda s Petrou zmizeli v kuchyni a Hanka v ložnici. Chvíli splašeně pobíhala, aby pohledala své oblečení, důkazy o nemravnostech schovala pod polštář a pod deku, a nakonec s náručí Ondrova ošacení, včetně tašky, proběhla nenápadně do koupelny.
Ondra se krčil ve sprše zabalený do ručníku a doufal, že za ním nikdo nepřijde. Naštěstí se ve dveřích objevila Hanka.
„Tady máš oblečení, a prosím, rychle zmiz, nechci, aby tě tu viděli. Je na to brzo a mně se nechce nic vysvětlovat.“
Ondra si jen povzdechl a přikývl.
„Fakt promiň, příště ti to vynahradím,“ slibovala a jako malý příslib mu vtiskla ještě jeden žhavý polibek, než za sebou zavřela dveře z chodby.

„Co je s tebou?“ ptal se Hanky táta, „Přijdeš mi nějaká nervózní…“
„Ne nic… jen jsem vás nečekala tak brzo.“
„Jak brzo, vždyť jsme se domluvili na devátou.“
„Jo, já vím, jen jsem zaspala a potřebovala jsem si dát sprchu.“
„Počkej, ty tu někoho máš?“
„Nemám,“ zalhala, „proč bych tu někoho měla mít?“
„Mě se zdálo, že jsem něco zaslechl z koupelny.“
„Já nic neslyším.“

Ondra se mezi tím rychle oblékal, ale u toho se mu povedlo shodit na zem hřeben z poličky.
„Hmm, já ti teda budu věřit. A Petrušku nám zase odpoledne přivedeš nebo si ji mám vyzvednout?“
„Jak chceš, klidně ji k vám přivedu.“
Ondra, už konečně oblečený, vyklouzl z koupelny a spěšně zamířil ke dveří. Otevřít, opatrně zabouchnout, což se mu nepovedlo.
„Co to? Nebouchly dveře?“ zeptal se táta.
„Vypadalo to tak, já je asi špatně zavřela,“ vzala Hanka podezření na sebe.
Ondra sebral boty do ruky a pro jistotu seběhl o poschodí níž, kde se v klidu obouval.

„Počkej, jdu to zkontrolovat, abys tu náhodou neměla nezvanou návštěvu,“ rozhodl táta, a aniž by čekal na odpověď, vykročil na chodbu. Otevřel dveře do koupelny, kde se na zemi válely dva ručníky a pak i dveře do ložnice. Jenom ji letmo přejel pohledem, který se zastavil na podnosu se zbytky snídaně.
„Ach jo…“ povzdechl si pro sebe a nahlas dodal:
„Nikdo tu není, ale nevím, jestli tu náhodou někdo nebyl a neměl hlad… nebo spíš chuť…“
„Tati…“
„Dobře, už toho nechám a půjdu.“
„Díky.“
„Ondra?“ zeptal se ještě mezi dveřmi.
Hanka se začervenala a přikývla.
„Fajn, doufám, že jste si to užili. A příště dej vědět, nebudu tak pospíchat, ať máte víc času.“
No, jo mládí… kdy já si naposledy užíval ve sprše… jen to mohla rovnou přiznat… přemýšlel si Hančin otec a vzpomínal na hříchy svého mládí.
Ondra už mizel za rohem a mířil k sobě domů. A až doma uvědomil, že nemá ani Hančino číslo, při tom všem se úplně zapomněl zeptat.