Hospodská patálie 06

Ráno se Ondřej probudil jako první. Natáhl si spací trenky, které při nočních hrátkách skončily kdesi na zemi, a vydal se absolvovat kolečko ranní hygieny. Aby nerušil spící Hanku, ani Petru, odebral se do kuchyně nachystat alespoň nějakou snídani.
Aby udělal radost i Petře, začal připravovat palačinky. Těsto bylo za chvíli hotové, tak začal smažit. Hromádka palačinek vedle na talířku utěšeně rostla, když se ve dveřích kuchyně objevila Hanka. Tiše se přikradla k Ondrovi. Její ruce ho zezadu objaly a opřela si hlavu na jeho záda.

„Dobré ráno miláčku,“ špitla tiše, jako by se bála, že jí uteče, nebo že je to jen sen, co by se mohl rozplynout.
„Ty děláš snídani? Tos nemusel…“
Ondra si vychutnával hřejivý dotek ženského těla na zádech, přes tenkou látku saténové noční košilky cítil Hančiny tvrdé bradavky.
„Dobré ráno sluníčko,“ odpověděl jí na pozdrav, „nemusel, ale chtěl… co si k tomu dáš? Kafe, čaj, kakao?“
„Já si to nachystám, jen dej prosím vařit vodu.“

Hanka se trochu oddálila, aby měl Ondřej prostor na obracení palačinek. Jakmile jí sundal z pánvičky a nalil na ni novou dávku těsta, natáhla se přes něj pro hrnek. Musela se k němu přitisknout. Pro kávu se natahovala ještě kousek vedle. Pak už zbývalo jen plechovku s kávou vrátit zpět. To už se k němu zase chtivě tiskla a její hbité ruce mu přejížděly po hrudníku. Pohrávala si s jeho bradavkami. Jedna ruka pomalu zamířila dolů a vklouzla do trenek.
„Hmmm… aaahhh…“ slastně zavzdychal v odpovědi na její počínání.

Vyrušilo je cvaknutí konvice. Ondra zalil kávu a nandal na talíř několik palačinek. Hanka se mezitím usadila u stolu. Neseděla tam zrovna dvakrát slušně, jednu nohu měla zvednutou na sedátku. Už tak krátká košilka se vyhrnula a odhalila tajemství jejího klína. Ondra fascinovaně hleděl na rozevírající se bránu rozkoše a Hanka pozorovala Ondrův stan na trenkách, který se nyní ještě zvětšil. Vzrušením si olízla rty a rozhlédla se po kuchyni. Stůl zavrhla téměř okamžitě, ten by jejich hrátky dozajista nevydržel, kuchyňská linka byla plná, a ještě k tomu příliš vysoká, podlaha se jevila dost nepohodlně. Nakonec dostala spásný nápad, klekla si na židli a na Ondru vystrčila své pozadí. Takové pozvání nemohl odmítnou. Přišel blíž a pohladil vyšpulenou pičku. Prsty přejel úžlabinou až k zadečku a zpátky. Hanka tiše zavzdychala a tiskla se k jeho ruce.

„Kam by sis to přála?“ zeptal se Ondřej, když viděl, jak reagovala na dráždění zadní branky.
„Do zadečku ne, prosím…“ odpověděla a téměř omluvně dodala, „tam ještě nikdo nebyl a dneska na to nejsem připravená…“
Ondřej se jen usmál, odněkud vykouzlil kondom a patřičně vystrojený zezadu zasunul. Pomalu pronikal dovnitř a ven. Pro Hanku až mučivě pomalu, ale vychutnávala si každou chvilku, každý kousek. Chvíli ji držel za boky, chvíli za zadek, chvíli mnul a ohmatával prsa. Hanka sténala rozkoší. A ani Ondra nezůstával moc pozadu. Hanička už se mu třásla na ocase, tak trochu přidal na tempu. Hekáním ho povzbuzovala. I jemu už se to blížilo. Stačilo jen to, že Hanka dosáhla vyvrcholení, a už také stříkal.

„Mamííí, proč tak křičíš? To ti Ondra ubližuje?“ ozval se rozespalý hlásek mezi dveřmi. „Že mamce neubližuješ? To bys jí přeci neudělal…“
Oba aktéři milostného zápolení ztuhli.
„Neboj, neubližuju,“ začal opatrně Ondra, pak ho napadla spásná myšlenka „mamce jen zaskočila palačinka, tak jí pomáhám.“
Hanka si trochu oddechla a zakašlala.
„Dobrý?“ zeptal se Ondra.
„Jo, už jo… díky…“ zachraptěla Hanka.
„Mamííí, tys dělala palačinky?“ zeptala se Petra, která přijala jejich vysvětlení s naprostým klidem, „můžu dostat taky?“
„Jasně, že můžeš. A s čím je budeš chtít?“
„S cukrem a skořicí.“
„Tak se skoč opláchnout do koupelny a já ti je nachystám,“ řekla Hanka.
Sotva Petruška zmizela z dohledu, Ondra rychle stahoval použitou ochranu a soukal se zpátky do trenek. I Hanka se mlčky snažila dát trochu do pořádku, celá červená jako rak.

„Myslela jsem, že máme víc času, obvykle když jí není dobře, tak vydrží spát klidně i do desíti.“
„Tak se třeba něčemu přiučí…“
„Třeba jako dávat první pomoc při dušení?“
„Hlavně, aby tu první pomoc nechtěl dávat někdo jí.“
„Mamí, kde mám ty palačinky?“ spustila Petra.
„Už se to nese mladá dámo,“ řekl Ondra a postavil před ní talíř plný palačinek, „Bude Vám to stačit?“
„Hmmm, mohlo by,“ odpověděla.
„A něco k tomu? Čaj, kakao?“
„Kakao.“
„Hned to bude,“ odpověděl Ondřej a podíval se na Hanku, aby mu poradila, kde najde ten správný hrneček a kakao.
„Mňam,“ chválila snídani Petra, „ty se ti povedly mamko.“
„To já ne, dneska chystal snídani Ondra.“
„Aha,“ podívala se na něj zvědavě, „ty? A umíš ještě něco?“
Ondřej se podíval na uspokojenou Hanku. „Myslím, že jo. Koukni na mamku, jak vypadá spokojeně.“
Hanka se zatvářila vyděšeně.
„Takže kafe jsem jí udělal asi dobrý.“
„Mamí, ty palačinky jsou dobrý, ta ti určitě nemohla… to… no… zaskočit?“
Hanka čekala s čím zase Petruška vyrukuje.
„Já se na to zeptám Honzíka ve školce, ten ví všecko.“
„Když je Honzík starší a brzy půjde do školy, tak toho asi ví víc než ty.“
„Já ho mám ráda a ožením se s ním.“
„Oženíš?“ podivovala se Hanka.
„No… budeme mít svatbu.“
„No tak dobře. Ale ty jsi holka, tak se budeš vdávat, kluci se žení.“
„Aha.“
Diskuze byla ukončená další várkou palačinek, do které se Petra s chutí pustila, až se Ondra divil, jak se to do ní vejde.

„Mamí, půjdu dneska do školky?“
„Dneska ne, když ti včera nebylo dobře. Hezky si zalezeš do postele…“
„Nee… já nechci do postele,“ protestovala.
„Dobře, tak když ne do postele, tak na gauč, ale pěkně pod deku, pustíš si pohádky v televizi a budeš odpočívat. Zavolám babičce, jestli tě odpoledne přijde pohlídat.“
„A co Ondra?“
„Co s ním?“
„No… mohl by mě hlídat? Já budu hodná…“ žadonila.
Hanka se podívala na Ondřeje, ten jen pokrčil rameny.
„A co když má Ondra jiné plány na odpoledne?“
„Ondro? Co budeš dělat odpoledne? Mohl bys mě hlídat?“
„Hlídat tebe? No nevím, myslíš, že to zvládnu?“
„Určitě, ty si šikovný…“

Jejich hovor utnul Hančin zvonící telefon. Hanka s ním odběhla vedle do pokoje. Za chvíli byla zpátky.
„Tak děda je taky nemocný. Takže tam nemůžeš, ani babička nepřijde, aby tě náhodou od dědy nenakazila.“
„Hurááá… takže bude mě bude hlídat Ondra.“
„No Peťule!“ rozzlobila se Hanka, „To se dělá? Mít radost z toho, že je někdo nemocný?“
„To ne,“ odpověděla smutně, „mám radost, že mě bud hlídat Ondra.“
Než musela Hanka odejít do práce, ukázala Ondrovi, kde všechno najde, aby se mohl postarat o malou.
Stejně ale celou dobu trnula strachy, jak to společně zvládnou.

Doma se zatím Ondra doma vzorně staral o Petru, nebo se o to alespoň snažil.
Večer ukládal Petru naprosto zmožený a zničený. U čtení pohádky se mu řádky přelévaly jeden přes druhý, slova se míhala před očima a přeskakovala z věty do věty. Petra ho trpělivě poslouchala a opravovala.
„Strejdo, nějak se ti to plete… asi bys měl jít spát…“
„To máš pravdu, myslíš, že můžu?“
„Můžeš, už budu taky spát.“
„Tak dobře. A chceš nechat rozsvíceno a otevřené dveře?“
„Ano prosím.“
„V tom případě dobrou noc.“
„Dobrou noc.“
Ondra odložil knížku a přesunul se do ložnice. Svlékl se a padl do postele. Naštěstí pro něj, Petra usnula a spala celou noc.

Hanka se v hospodě pilně otáčela a neměla ani čas na nějaké starosti o to, co se děje bez ní doma. Věřila Ondrovi, že to zvládne.
Konečně nastal čas zavřít hospodu a vydat se k domovu. Hanku přepadly všelijaké myšlenky, kontrolovala telefon a přemýšlela, jestli volat nebo nevolat, nebo alespoň naspat zprávu. Nakonec došla k závěru, že to nemá cenu, že bude za chvíli doma.
S jistými rozpaky a obavami odemknula zámek a tiše vstoupila do dveří. Všude vládlo ticho, jen z otevřených dveří Petřina pokoje vycházelo světlo. Byl ho dostatek na to, aby viděla na cestu a sama si nemusela svítit. Opatrně dveře zavřela a rozsvítila si. V kuchyni na ni čekal přiklopený talíř se vzkazem „Popůlnoční svačinka“. Usmála se, odložila přebytečné oblečení a jen v podprsence a kalhotkách usedla na židli a pustila se do nachystaného jídla. Ve chvíli, kdy si dala koleno pod bradu, si uvědomila, že sedí na židli, na které tak hezky nastavovala Ondrovi. Na kalhotkách se okamžitě objevila vlhká skvrna. Ruka jí automaticky vklouzla do klína, prsty přejely vlhkou látku a v místech, kde byl počátek všeho, mírně přitlačila. Zavzdychání bylo už jen přirozenou reakcí.
Bože, takhle nadržená jsem nikdy nebyla… pomyslela si, nikdy jsem si nepřipouštěla, že by mi sex tak chyběl…

Svlékla i zbytek oblečení, vešla do koupelny a rychle se osprchovala. To ji ale nijak neuklidnilo, spíš naopak. Po osušení na sebe natáhla župan a zamířila do ložnice. Stála mezi dveřmi a pomalu si přivykala nepatrnému světlu, které sem pronikalo oknem. Ondra ležel na zádech na posteli, téměř nahý, jen volné spací trenky zakrývaly jeho intimní partie. I když ne zcela, jak se převaloval, jedna nohavice se vyhrnula a do noci vykukoval žalud.
Petra se při tom pohledu nevědomky olízla. Spustila župan na zem a vklouzla k němu do postele. Naprosto přesně věděla, jak se Ondřejovi za dnešní den odmění. Sklonila hlavu k jeho rozkroku a jemným pohybem jazyku olízla vykukující žalud. Ondra jen tiše zasténal. Dodala si odvahu a začala sát o něco intenzivněji. Nástroj rozkoše jí začal v ústech nabývat správných rozměrů a za několik okamžiků už se jí ani celý nemohl vejít do pusy. Zanechala orální rozcvičky, odsunula trenky ještě o malý kousek, rukou si sáhla na svou mezinožku, kde nabrala trochu vlastní šťávy, kterou rozetřela po trčícím stožáru. Přehodila nohu přes Ondrovo spící tělo a stojící úd nasměrovala do své pičky. Pomalu dosedala a chvěla se rozkoší. Vnímala, jak do ní proniká horký ocas. Bylo to jiné, mnohem intenzivnější, něž když je od sebe oddělovala byť jen sebetenčí vrstva latexu. Rozhodla se, že hned v pondělí ráno si zajde na gyndu a nechá si napsat prášky, nebo cokoliv jiného, jen aby už nemuseli používat gumu.

Cukání Ondrova klacku ji vrátilo do reality. Sotva odsedla tak, aby z ní Ondra vyklouzl, ucítila semeno dopadající na bříško, stehna, zadek i kundičku. Ondra zavzdychal a trochu se probudil. Hanka si lehla vedle něj a střídavě hladila uvadající péro, ze kterého ještě vytékalo sperma, a svou ulepenou štěrbinu.
„Děkuju,“ hlesl tiše Ondra.
„Já děkuju, že ses tady o všechno postaral. Tohle byla taková moje forma poděkování…“
„Ale ty sis to moc neužila,“ konstatoval Ondra a převalil se na bok, tak aby rukou dosáhl do Hančina klína a ústy na ztuhlé bradavky. Netrvalo a Hanka se zmítala v přívalu orgasmů.