Výlet s baronkou slibně pokračuje.
Výlet do Českého Krumlova 2.
V koupelně nebylo rozsvícené hlavní světlo, ale jenom žárovka u zrcadla, určená hlavně jako detailní osvětlení při holení. Nedalo se tedy mluvit o nějakém přítmí, ale spíš o slabším osvětlení. Baronka ležela ve vaně a mým prvním dojmem bylo, že je přikryta načechraným peřím, ze kterého ji kouká pouze hlava.
Došlo mi, že je to koupelnová pěna, tak bohatá a hustá, že ji skutečně posloužila jako pokrývka a hlavně zabránila mým zvědavým očím v jejich pastvě. Po chvilce rozpačitého mlčení se baronka potichu zasmála a řekla:
„Tak už si tady asi tak 5 minut říkám, jestli přijdeš, nebo sis to rozmyslel.“
Polkl jsem naprázdno a pak jsem ze sevřeného hrdla vypravil:
„To bych vám přece nemohl udělat, když jste mě poctila takovou důvěrou, ale přiznávám, že jsem tomu nemohl uvěřit a skutečně jsem se nemohl rozhodnout…“
„Hlupáčku, vždyť o nic nejde. Zůstane to mezi námi a je jen na nás, jaké si to uděláme. A nevykej mi, teď už před tebou nemám žádné tajemství.“
S těmito slovy se ve vaně vztyčila a mě připadlo, jako by by se Venuše vynořila z mořských vln. Bělostná pěna ji sklouzávala po nahé kůži a báječně kontrastovala s jejím stejnoměrným opálením. Vykročila z vany a natáhla ke mně ruce, jako by čekala, že ji přidržím. Lehce jsme se drželi za ruce a tak jsem si ji přitáhl blíž, sklonil se a políbil bradavku, která nabyla ani malá, ani velká, ale zato pěkně naběhlá. Zřetelně jsem cítil, jak se slastně zachvěla.
„Počkej, nespěchej, nejdřív si mě utři. Přece nebudeš líbat to mýdlo,“ pronesla potěšeně. Vzal jsem z držáku froté ručník, no spíš to byla pěkně velká osuška, a celou jsem ji zabalil. Teprve pak jsem ji začal otírat a při tom jsem si vychutnával křivky jejího, krásně formovaného a překvapivě pevného těla. Stála naprosto uvolněně, se zavřenýma očima, zakloněnou hlavou. Protože byla menší, než já, mohl jsem si detailně prohlédnout, zcela zblízka, její obličej.
Uvědomil jsem si, že nemá jedinou vrásku. Obvykle je člověk objeví v koutcích úst a také u očí. Bylo zřejmé, že svoji pleti věnuje skutečně velkou péči. Jestli to byly kosmetické masti, nebo masáže, případně obojí, to zůstalo jejím tajemstvím. Po tomto průzkumu mi připadalo zcela přirozené, abych ji políbil na nastavená ústa. Nebyl to nějaký divoký polibek, spíš jenom taková sonda, jak bude reagovat.
Zavrtěla se, objala mě oběma rukama a přitiskla se pevně ke mně. Mezi našimi těly teď byla jen látka froté osušky a moje slipy. Nevím, jak dlouho jsme tam ta stali v tom objetí, něžně se líbajíc. Moje ruce ji volně jezdily po zádech, sjížděly na hezky zaoblené, pevné a do ruky strašně příjemné boky aby nakonec skončily na polokoulích její zadničky. Jsem sice naturalista a rád nazývám věci pravými jmény, ale tady se skutečně nedalo mluvit o prdeli. Její ruce také nezahálely. Nejprve mi jimi zajela do vlasů, ale potom sjela po krku, zastavila se chvíli na ramenou a nakonec skončila na bocích, kde se palci zahákla za gumu slipů.
Koupelnových mrdaček jsem už za sebou několik měl a tak jsem zvědavě očekával, jak se bude situace vyvíjet dál. Dalo se čekat, že slipy stáhne, pak poklekne a začne mi kouřit. Také mohla zvolit jiný scénář: otočit se ke mně a nastavit mi k zásunu svoji rozkošnou prdelku. Místo toho se mi vymanila z objetí, kousek odstoupila a řekla:
„Nezlob se, ale já to v koupelně nemám ráda. Půjdeme do ložnice.“
Usoudil jsem, že přišla chvíle, abych se projevil jako zkušený milovník. Než se nadála, podebral jsem ji pevně do náruče, nohou otevřel spojovací dveře její ložnice a zamířil k širokému dvojlůžku. V ložnici svítila jen lampička na nočním stolku, takže tam v podstatě bylo příjemné intimní osvětlení. Když jsem ji uložil na postel, najednou rozpačitě řekla:
„Ještě bych tě asi měla Jaroušku upozornit, že to, co bude mezi námi, nebude plnohodnotné milování. Krásně se pomazlíme, to ano a já tě nijak neošidím, ale klasika to nebude. Nezlob se, ale mám k tomu své důvody.“
Pravděpodobně si v mém obličeji přečetla úžas, který jsem nedokázal skrýt a také výraz nevole. Ležel jsem mlčky vedle ni a přemáhal vztek. Tak já, blbec, se nakonec nechám vyhecovat, překonám morální zábrany, abych se nakonec dověděl, že místo pořádné mrdačky, na kterou jsem už byl pořádně nažhavený, se nakonec dočkám jenom nějakého pološoustu? Jak známo, myšlenky letí rychlostí blesku, takže napsat obsah toho, co mi proletělo hlavou, trvá podstatně déle. V příští vteřině mi totiž Evelýna ostýchavě svěřovala:
„Víš, já jsem to naposledy zkoušela před třemi roky s naším zahradníkem a hrozně mě to dřelo.“
V tu chvíli jsem se ulehčeně usmál:
„Nutit vás samozřejmě nebudu, ale pokud dovolíte, třeba si nějak poradím.“
„Zase mi vykáš…,“ řekla jakoby popuzeně.
„Nechci si zvykat na tykání, aby mi to potom někdy neuklouzlo, třeba před Frantou,“ řekl jsem po pravdě. S těmito slovy jsem se nad ní sklonil, odtáhl stranou osušku, která stále trochu zakrývala její nahotu a začal se mazlit s jejími rozkošnými hruštičkami. Začala, podle očekávání, milostně sténat a její ruka se začala pokoušet zbavit mě slipů. Konečně se jí to podařilo a pak už zkušená ruka popadla pěkně tuhého nedočkavce a začala jej zpracovávat.
Sjížděl jsem ústy níž, až k pupíku a mohl poprvé, zblízka a dlouze kouknout na její kundičku. Byla prostě rozkošná. Nevyholená, jak jsem čekal, ale pěkně obrostlá a upravená. Souměrně porostlá krátkými chloupky, pysky pěkně u sebe a z nich nevylézaly ty vnitřní, ani poštěváček. Kundička, jako zatažená na zip, přesně tak, jak to mám rád. Žádná divoká chlupatice, rozevřená jak rozšněrovaná bota. Lehce jsem na ten malý zázrak položil ruku a začal se těmi chloupky pomalu probírat. Bezpochyby se jí to líbilo, protože rovněž zintenzivnila svoji ruční práci. Zároveň se přetočila na bok a přitiskla se ke mně. Odjakživa jsem miloval ten příjemný tlak božských polštářků na své hrudi. A toho jsem si teď užíval vrchovatě.
Nadzdvihla lehce stehno, abych měl volný přístup k buchtičce. Zároveň mě líbala, takovým zvláštním způsobem. To nebylo smyslné líbání, ale téměř milostný polibek. Když jsem se snažil zajet ji jazykem mezi rty, lehce je sice pootevřela, ale dovnitř mě nepustila. Pouze vystrčila špičku jazyka a a pomalu s ní přejížděla po mém. Byla to vůbec taková divná předehra. Nic smyslného, co by rozdmychávalo divoké vášně, ale něžné a jemné mazlení. Avšak i to mě roztáčelo. Její ruční práce stupňovala mé vzrušení a bylo jasné, že pokud bude takto pokračovat, povede to jenom k mému výstřiku.
Vzpomněl jsem si na její řeči, že naše milování nebude plnohodnotné a začal jsem ji podezřívat, že mě takhle chce dovést k vrcholu a tím splnit to, co slíbila, – totiž že mě neošidí. Příjemně svědivý pocit pohlavního vzrušení se stále stupňoval a já najednou dostal neodolatelnou chuť zasunout svého, teď už až bolestivě trčícího namlouváka, do té její krásné mušličky. Pomalu jsem se přesunul níž a hlavou spočinul mezi stehny. Nejprve jsem políbil tu pěkně upravenou houštinku, potom prsty jemně rozevřel pysky a začal pracovat jazykem. Cítil jsem, jak se jí tělo vzepnulo a pak zase uvolnilo. Její ruka mi spočinula ve vlasech a zjistil jsem, že mi hlavu neodtahuje, ale naopak přitlačuje k místu činu.
Snaživě jsem kmital jazykem, pokoušel jsem se vnikat co nejhlouběji to šlo, do tunýlku lásky a v příštích okamžicích jsem obkružoval frajtra a snažil se jej vcucnout. To už se její tělo docela slušně zmítalo a slyšel jsem tlumené zvuky, takové jakési nezřetelné hekání. Když jsem usoudil, že nastal pravý čas, přerušil jsem ližbu a začal se sunout výš, s úmyslem konečně zasunout. Při tom jsem zjistil, že je zakousnutá do polštáře, což vysvětlilo ty podivné zvuky, které jsem slyšel. Teď polštář pustila, přitáhla mě k sobě a vzdychla:
„Jaroušku, děláš to báječně, ale dál už raději ne. Bojím se, abychom to nezkazili špatným koncem. Já tě raději dodělám jinak.“
Posunula se do boku a hlavou neomylně zamířila k mému nedočkavci. V příštím okamžiku již jej měla v ústech a rozjela nádherný koncert. Párkrát jsem to už zažil a nijak moc mě to nebralo. Někdy jsem z toho měl dokonce nepříjemné pocity. To samozřejmě záleželo na ženině šikovnosti. Teď jsem se však nestačil divit. Pocit vzrušení, který jsem v trčícím ptáku cítil, se opět začal stupňovat. Nedovedl jsem si tak nějak představit, že bych se měl této noblesní dámě vysemenit úst. Připadalo mi to humpolácké a křupansky bezohledné.
Zatím jsem jenom trpně ležel, přijmal příděl rozkoše, kterou mi poskytovala a jediné, na co jsem se zmohl bylo, že jsem ji volnou rukou masíroval hruštičku, kterou jsem měl na dosah. Nevím, jakým šestým smyslem odhadla, že jsem těsně před explozí a v pravý čas přestala. Položili jsme se opět vedle sebe, v pevném objetí a vzájemně jsme se hladili a líbali.
Bylo mi fajn, ale pořád jsem si připadal jako v nějakém snu, ze kterého se probudím. Při tom jsem nevěděl, zda chci, aby ten sen pokračoval, nebo abych se už probudil. Evelýna se slastně protáhla a řekla:
„Neboj se, ještě jsme neskončili. Jen si to chci trochu prodloužit, protože jsem to tak dávno neměla. Je mi s tebou dobře a chtěla bych, abys to cítil stejně, jako já.“
„Také se s tebou cítím moc fajn. Akorát bych ti neměl tykat. Co když mi to ujede, při nějaké nevhodné chvíli?“
„Předpokládám, že Franci je gentleman a jedno přeřeknutí by přešel decentním mlčením. Prostě by dělal, že si ničeho nevšiml, i kdyby měl nějaké podezření. Ale mám nápad a myslím, že by to bylo řešení. Já ti prostě zítra nabídnu tykání, protože jako žena a navíc starší na to mám plné právo. No a ty se budeš zdvořile bránit, ale já tě prostě ukecám.“
Sama se té představě rozesmála, vztyčila se nade mne a začala mě znova líbat. Při tom rukou zašmátrala v mém rozkroku. Namlouvák sice trochu polevil ve své tuhosti, ale pořád byl dostatečně prokrvený, takže tato stimulace se neminula účinkem. Znovu se mi začala rozlévat slast do celého těla a já zcela jednoznačně nalehl mezi lehce rozevřená stehna.
„Ne, raději ne,“ zasténala slabě a já nevěděl, zda mám poslechnout a nebo naopak pokračovat a zasunutí si vynutit. Můj pohled na okamžik padl na noční stolek. Stála tam malá lahvička s nápisem BODY MILK.
V tu chvíli jsem si vybavil, jak v době studií jeden spolužák, známý to kanec, dával k lepšímu svá erotická dobrodružství. Mimo jiné popisoval také svůj první experiment s análním sexem. To mě nikdy nebralo a nelákalo, avšak v paměti mu zůstalo, že zdůrazňoval nutnost namazat ptáka něčím kluzkým, aby snáze vnikl do díry, která není tak přírodně promazaná, jako pička při mrdání.
„Počkej, něco mne napadlo,“ řekl jsem a sáhl jsem po lahvičce. Další již bylo dílem okamžiku. Na dlaň jsem nabral štědrou porci hustého, bělavého olejíčku a nanesl ji stejnoměrně na ptáka. Potom jsem mastnou dlaní najel na kočičku a snažil se nanést něco té příjemně voňavé esence i do její pičky. Mlčky a s jakousi zvědavostí sledovala moje počínání. Prstová masáž se neminula účinkem. Její broskvička šla ochotně naproti laskající ruce a když jsem znovu nalehl mezi stehna, najednou je dychtivě zvedla. Hned na to jsem pocítil, jak mě její ruka zavádí. Lehce jsem přitlačil a zcela bez problému, snadno a plynule, zajel až na doraz. Znehybněl jsem, vychutnal si vítězoslávný pocit a vděčně jsem ji dlouze políbil. Zhluboka vydechla a šťastně zašeptala:
„Tak přece… a je to krásné…pokračuj miláčku. Netušila jsem, že dokážeš být tak něžný.“
V tu chvíli jsem se cítil jako Bůh. Začal jsem ji pomalými, dlouhými šťouchy mrdat. Překvapilo mne, že její tunýlek lásky byl překvapivě těsný. Snažil jsem se vydržet co nejdéle a tak jsem kopulační pohyby chvílemi zpomaloval, abych nechal opadnout vzrůstající vzrušení a nepřekročil bod zlomu. Evelýna však se dostávala stále více do varu. Zmítala se pod mnou, hlasitě sténala a navíc její kundička začala v pravidelných stazích silně svírat svého dobrovolného zajatce.
Tohle slastné ždímání nakonec způsobilo, že jsem nevydržel a s pocitem nevýslovného blaha, v několika prudkých střicích, naplnil mrdanou kundičku. Zůstal jsem zapíchnutý, nalehl na její tělo a v poslední chvíli se zapřel na loktech, abych se nadlehčil. Políbil jsem ji a tak jsme v dvojnásobném milostném spojení vychutnávali doznívání. Když potom unavený bojovník změkl a vyklouzl ze sladkého zajetí, překulil jsem se na bok a spočinul ji po boku.
„Miláčku, ani netušíš, jak jsem šťastná. Už jsem ani nepočítala, že bych to ještě někdy zažila. Budu na tebe vždycky vděčně vzpomínat.“
„Evi, dušičko moje milá, nepřiváděj mě do rozpaků. Vždyť i já s tebou zažil něco nepoznaného a nezapomenutelného. Akorát nemohu najít slova, kterými bych ti to řekl co nejpěkněji.“
Usmáli jsme se na sebe a znova se objali. Přehodil jsem přes naše těla deku. Baronka se ještě natáhla k nočnímu stolku, vzala do rukou budíka a chvíli s ním manipulovala. Pak se mi stočila do náručí a za chvíli jsme v něžném objetí usnuli.
Spal jsem pěkně, tvrdě a hluboce, až mě ráno vzbudil barončin budík. Zamžoural jsem na ciferník a zjistil, že je 5 hodin. Evelýna se rovněž probrala, usmála se na mne a zašeptala:
„Dobré ráno, miláčku. Budeš muset odejít. Dala jsem budíka na pátou, protože jsem si myslela, že bychom možná ráno ještě stihli…..,“
Rozpačitě se odmlčela a přitiskla se ke mně. Drželi jsme se v náručí, byla příjemně teplá a tak ženská, že se to hned projevilo na mém bojovníkovi. To bylo celkem obvyklé, protože v mém věku byla ranní erekce naprosto běžná i když jsem spal sám A teď jsem měl v náručí čekající ženské tělo. Dal jsem ji ten klacek do ruky, abych tak beze slov odpověděl na její nedokončenou větu.
Znova se krásně usmála, beze slova se ke mně otočila a nastavila mi svoji poměrně malou, ale krásně tvarovanou, téměř dívčí prdelku. Přitlačil jsem se k ní a pokusil se do ni zezadu vniknout. Lehce sykla a jí si vzpomněl na svoje včerejší čarování s pleťovým mlékem. Byl jsem tak netrpělivý, že jsem spolehl na svépomoc. Vydatně jsem plivl do dlaně, zvlhčil nedočkavého ptáka a nasadil mezi rozkošně a svůdně nastavené půlky. Lehce jsem zatlačil a k mému překvapení celkem hladce začal vnikat dovnitř.
Nijak jsem nespěchal. Dělal jsem jen pomalé a mělké šťouchy a přece jsem se každým přírazem dostával hlouběji. Asi po 20. šťouchu jsem konečně zjistil, že jsem v ní až na doraz. Při těchto kopulačních pohybech jsem zaslechl charakteristické čvachtání a bylo mi jasné, že teď už se nemusím bát, protože Evelýnu to jistě nedře. S velkým požitkem jsem se potom oddával báječné šukačce. Přírazy jsem si dirigoval tak, abych si ten slastný pocit pohlavní křeče udržel co nejdéle. Fascinovalo mě i její rytmické svírání poševních svalů, kterými jen násobila moji rozkoš. Několikrát jsem zabránil vyvrcholení, ale nakonec mě sevřela tak silně, že jsem kontrolu ztratil. Zrychlil jsem přírazy a několika prudkými výstřiky se do ni vyprázdnil do poslední kapky.
Zůstali jsme spojeni a já vzal do ruky horní volnou kozičku a lehce ji sevřel. Prakticky hned jsem v tomto sladkém spojení zase usnul. Asi po půlhodině mě Evelýna znovu vzbudila a tentokrát mě donutila, abych vstal a přesunul se do naši „pánské“ ložnice. Velmi nerad jsem ji dal za pravdu, že musím zpátky k Frantovi, abychom zachovali dekórum. Políbil jsem ji na rozloučenou a nestačil se divit, když řekla:
„Až Franci odejde, tak se můžeš ještě vrátit.“
Vůbec jsem si nevzpomněl, že si Franta večer domluvil s tím svým spolužákem společnou snídani. Potěšilo mě, že je Evelýna tak praktická a dovede vše pěkně zorganizovat a naaranžovat. Vůbec mi nebylo proti mysli, že bychom si spolu dali ještě další čísílko. Do ložnice jsem se vrátil přes koupelnu, abych mohl případně Frantovi zalhat, že jsem si před chvílí musel odskočit za potřebou. Nebylo to však nutné, protože graf Franz von Lazansky spal jako nemluvně.
Opatrně jsem se naštrachal do postele a vzápětí jsem znova usnul. V osm hodin jsem byl, již dnes podruhé, násilně probuzen. Tentokrát chrčely Frantovy náramkové hodinky, které odložil na noční stolek.
„Nenech se vyrušovat a klidně spi dál. Já mám domluvenou snídani s tím svým spolužákem. A jak znám Evelýnu, tak ta také před desátou nevstane. Takže počítám, že se spolu objevíte na pozdní snídani tak kolem půl jedenácté. Pak si dáme oběd a vyrazíme směr Krumlov. Koukám, že nám počasí přeje, takže nás čeká další hezký den.“
Odešel do koupelny k ranní hygieně a zanedlouho jsem již zase v polospánku zaslechl klapnutí dveří při jeho odchodu. Moje náramkové hodinky budíka neměly a tak jsem spoléhal na to, že se za chvíli vzbudím. Spal jsem pochopitelně jako dřevo, protože dlouhý večer ve vinárně a noční i ranní milování s baronkou se projevilo na moji únavě. V devět hodin mě ale vzbudilo pohlazení po tváři. Obvykle takhle buzen nebývám a tak jsem se rozespale posadil. Hned nato jsem viděl stát u postele Evelýnu, v rozkošně krátké, průsvitné prckošilce. Odsunul jsem se stranou a výmluvně jsem ji pokynul, aby zaujala místo vedle mne.
„Ani nápad, Jaroušku. Půjdeme ke mně, tady být nemůžeme, co kdyby se Franci vrátil.“
Ani nečekala na odpověď a majestátně odkráčela přes koupelnu zpátky. Vyštrachal jsem se z postele, bleskově si v koupelně vyčistil zuby a plný radostného očekávání vkročil za ni do ložnice.
