Jak jsem hlídal kamarádovu ženu

Přání Milana jsem nepochopil. Protože byl nejen kolega, ale i můj kamarád, asi i proto na mě vystartoval se svou neobvyklou prosbou. Zkrátka a jednoduše, měl jsem po dobu jeho pracovního pobytu v Rakousku hlídat jeho manželku Lenku.

„A co jako mám dělat? Mám se podívat, jestli si umyla nohy, vydrhla kundu a chodí spát po večerníčku?“ vyjel jsem na něj nepřívětivě.
„Jasně, že ne. Diskrétně samozřejmě. Jestli mi nezanáší, no,“ brblal Milan, ve svém okolí známý jako velkej žárlivec.
„Jestli máte manželský problémy, tak je vyřeš a nezatahuj mě do nich,“ nedal jsem se. „A k čemu ti to bude, až se dozvíš, že vojela celou fotbalovou jedenáctku? Navíc Lenka se nezdá, že by toužila ti bejt nevěrná, pokud teda nemá proč.“

Milan se zaškaredil. Trefil jsem jeho mužskou ješitnost a mužnost.
„Seš můj dobrej kámoš. Nejseš ženatej a máš čas. Já ti samozřejmě nezůstanu nic dlužnej,“ mlel a mlel až mě umlel, vlastně ukecal.

***

„Milan si tě prej najmul jako soukromý očko,“ potkal mě třetí den na chodbě Pavel, kolega ze sousední kanceláře.
„Podnikový tamtamy koukám fungujou rychle,“ ušklíbl jsem se. „Odkud to vlastně víš? Tohle měla bejt dohoda jen mezi náma.“
„Asi nebyla,“ plácl mě do ramene. „Spíš ti chci pomoct.“
„Budeš ji hlídat místo mě?“
„Ne. Ale znám někoho, kdo to bude dělat bezplatně a rád,“ řekl významně.
„Kdo?“
„Nejdřív se ptám tebe, jestli bys to bral?“ řekl Pavel.
„Když v tom nebude nic jinýho,“ opáčil jsem. „Proč ne?“
„Dobrý, zejtra se ti ozvu, měj se,“ plácl mě po rameni a odešel.

***

Můj první „hlídací“ den skončil fiaskem. Netušil jsem, jak je to náročný. Časově i fyzicky. Zevlovat před panelákem, nenápadně, celý hodiny a čekat, jestli sledovaná osoba vyjde ven.

Lenka skutečně vyšla a zamířila na nákup. V nákupním centru se mi ztratila a když jsem šel ven, že budu číhat u vchodu, málem jsme se srazili!
„Jé, ahoj, co tu děláš?“ celá se rozzářila a hned mě zvala domů na kafe.

Když jsem pak odcházel domů, neměl jsem sílu ještě čekat před domem, až zhasne v ložnici. Jednak jsem byl hotovej z jejího nekončícího monologu o všem možném a jednak jsem byl opilej, jak jsem u ní z nudy popíjel víno a vypil prakticky sám dvě flašky.
Lenka se vypovídala, já se vylil jak hovado, vyblil se do okrasných keříků před domem a doufal, že Pavel sežene ochotnějšího a schopnějšího detektiva „Štiku“ (legendární postava z dětského časopisu Ohníček – pozn.aut.).

***

Pavel se nekasal náhodou. Měl ho – tedy to „soukromý očko“ – a představil mi ženu, odhadem sice již staršího data narození, ale vypadající velmi, velmi sympaticky. Štíhlá postava, mladistvý účes, nevtíravý makeup maskující linie vrásek, zkrátka „baba jak víno“.
„Jsem Irena,“ řekla medovým, tichým hlasem, přímo ladícím s její vizáží.
„Podrobnosti si dolaďte sami,“ řekl Pavel a opustil nás.
„Tak jste slyšel,“ obrátila se Irena na mě. „Jaké podrobnosti měl na mysli?“
„Půjdem si někam sednout a já vám vše řeknu,“ a šli jsme do kavárny, probrat vše potřebné. Irena mě vyslechla, ale tvrdošíjně odmítala říct, kdo je a proč mi hodlá pomáhat. Jen přiznala, že Pavla zná již léta a že mám být bez obav, že by svou práci nezvládla. A byla by ráda kdybychom si tykali, což jsme poté stvrdili polibkem. Na tvář.

***

A od toho dne jsem měl volno.
Irena mi vždy večer zavolala, že „sledovaný objekt nevykazuje výkyvy v zaběhlém životním rytmu“ a na konci týdne jsme se sešli osobně na jakousi pracovní poradu.

Irena přišla s láhví vína a tácem chlebíčků, až jsem se zastyděl, jaký jsem mizerný hostitel.
Přešla to s úsměvem a bez komentáře a jala se mi vyprávět o sledování „zájmového objektu“.

Jak jsem předpokládal, Lenka žila bezúhonným životem slaměné vdovy. Jediné její aktivity mimo domov byla setkání ve vinárně s kamarádkou a návštěvy fitka. Z mužských návštěv u ní doma, Irena zaznamenala jen jejího bratra.
„Mám na Policii známého, takže mi přes SPZ zjistil majitele,“ culila se Irena.
„A baví tě to? Tohle asi nemá cenu dál dělat,“ řekl jsem, ale zavrtěla hlavou.
„Ne, ne. Přece jsi to kamarádovi slíbil. Mně to nevadí…“
Dál jsme tlachali o všem možném a já se pozvolna propadal do mrákotného stavu ospalosti a únavy.

***

Když jsem se probudil, bylo všechno nějak jinak.
Tak zaprvé. Byl jsem sice přikrytý dekou a ve své posteli, ale jinak zcela nahý!
Zadruhé. Kdosi ležel vedle mě! Při bližším ohledání jsem zjistil, že je to Irena!
Ve spojitosti s mojí nahotou mi bylo vše jasné. Já jsem s ní spal!

V šoku jsem se posadil a dumal, jak z té šlamastyky ven, když Irena se probudila.
„Dobré ráno, miláčku,“ zašveholila.
„Dobrý… ehm… promiň… já si nic nepamatuju, ale my jsme spolu… něco měli?“ zeptal jsem se a Irena přitakala.
„Ach… Davídku… tys byl tak úžasný a šíleně nadržený…. milovali jsme se skoro celou noc. Ale bylo to nádherné… Nechceš pusinku na dobré ráno?“
„Nechci… nepamatuju se nic a…“ odmítl jsem a Irena se přestala usmívat.
„Tak moment! Včera jsi mi vyznal lásku a já ti podlehla, protože jsem myslela, že je to upřímné. Jestli jsi mě ale chtěl jen dostat do postele, tak to teda ne! Nejsem žádná děvka na jednu noc!“
„Promiň,“ stavěl jsem příval její zloby. „Jenže já se na nic NEPAMATUJU! Chápeš? Na nic!“
„To nevadí,“ zase se usmála. „Hlavně, že si to pamatuju já. Ty teď budeš hodnej kluk a já ti pomůžu si vzpomenout,“ na to se mi přesunula mezi nohy a ocas zmizel v její pusince, jak mi ho smyslně začala kouřit.

Jestli mi tohle dělala v noci, nevím, ale teď jsem zažíval neskutečnou slast. Jemně, přitom vášnivě mi laskala ptáka, který reagoval tvrdnutím, což ji podněcovalo k silnějšímu dráždění. Jako by se uměla vžít do pocitu chlapa, kterýmu zkušená žena kouří péro. Nezasouvala si ho do krku až po kořen. K laskání jí stačil žalud, který objížděla jazykem, tepala, cumlala a pak ptáka olizovala až dolů ke koulím a zase zpět, až nakonec ho obemkla rty a usilovně strojově sála, až do mého výstřiku. Semeno bez problému spolkla.

„Líbilo se ti to? Už si vzpomínáš?“ zeptala se.
„Nevzpomínám, ale jsi úžasná,“ hlesl jsem a Irena se položila na záda s dotazem, zda jí také udělám dobře jazýčkem.

Nahá zralá žena je něco jinýho než pružné tělo mladé holky. Zde si člověk musí leccos odpustit a nebo nevnímat. Irena se naštěstí nevyholovala a tudíž kožíšek v klíně bylo něco, co zakrylo ony tělesné nedostatky. Někteří muži chlupy nesnáší, ale já mezi ně nepatřím. Taky si nevyholuju okolí pinďoura, abych vypadal jak kašpar.

Irena ochotně roztáhla nohy a zasténala, když ucítila jazyk na rozevírající a tekoucí kundičce.
„Joo… to… dělej… oááh,“ vzdychala a užívala si, co zřejmě již dlouho ne. I když možná vlastně ano, včera.
Slízával jsem šťávy, které chutnaly nezvykle nakysle. Kmital jsem jazykem po vystouplých závojíčcích, vnějších pyscích a neopomenul ani klitoris. Z jejích hlasitých projevů jsem netušil, kolikrát se udělala, zato mi péro zase stálo v bojové pohotovosti a dožadovalo se „útoku“ na bránu rozkoše.
„Obránce“ mi ochotně umožnil vstup a pronik byl rázný a hluboký. Okamžitě se mi kolem pasu ovinuly její nohy a ruce kolem krku.

Líbali jsme se, já strojově mrdal její tělo a vzpomínal, kolikrát jsme to včera dělali, že byla tak po ránu divoká a vášnivá.
„Už… zase… budu,“ sténala rozkoší a sama mi pánví vycházela naproti. „Vystříkej mě… vymrdej mě… už… áááááách,“ vyvrcholila a já ji po pár přírazech trhavě plnil semenem.
Když mě uvolnila ze sevření, byla celá rozesmátá a zrudlá vzrušením a prožitou rozkoší.
„Bože… to byla krása,“ hlesla a tím mi nasadila brouka do hlavy, jestli vlastně vůbec něco v noci bylo a nyní to není náhodou poprvé? Že by mi lhala? Ale proč?

***

Další dny jsem Irenu neviděl, ale musel jsem na ni myslet. Večer i pomocí ruky. Těšil jsem se na její každodenní telefonát i na konec týdne, kdy ji uvidím osobně.

Tentokrát jsem si dal záležet a připravil pohoštění jak se patří.
Irena byla ohromená a když ještě dostala pugét růží, v očích se jí objevily slzy.
„Takovou kytku… jsem nedostala už roky… moc ti děkuji,“ štkala.
„To já ti děkuju za to, co pro mě děláš, jen stále nevím proč,“ něžně jsem ji objal.
„Ty si vážně nedáš pokoj,“ vymanila se z mého náručí a usedla v pokoji do křesla. „Tak poslouchej. Jsem dobrá známá Pavlovy rodiny. Jsem jim čímsi povinována a když Pavel zjistil, oč tě kolega požádal, napadlo ho, že by to mohla být moje splátka dluhu. Těch pár hodin sledování mě fakt nezabije a trochu mě to i baví. Ovšem ta Lenka žije nudný život. Nikam moc nechodí a rozhodně není svýmu žárlivci nevěrná. No, splním svoji dohodu a tím to budu mít u Pavlíka srovnaný.“

Chtěl jsem se jí zeptat, jak to bude s námi, ale raději jsem mlčel. Nechtěl jsem toto nepříjemné téma otevírat, když jsem svoji bohyni měl tady živou, usměvavou a… žádoucí.

Ano, večer skončil nepřekvapivě přenádherným milováním. Líbání a mazlení trvalo dlouho, vyzkoušeli jsme nespočetně poloh a já byl stále v plné síle. Kde se to jen ve mě bralo? Pětkrát jsem ji vystříkal a stále jsem měl touhu mrdat.
Irena mi vše oplácela stejnou mincí, ocas mi ochotně kouřila, zadek nastavovala, ale nakonec už byla tak vyčerpaná a hotová, že jsme padli vedle sebe a okamžitě usnuli. Venku již pomalu svítalo.

***

LENČIN BYT (TOHO RÁNA)

Slunce už bylo vysoko na obloze, ale milencům ležící v posteli se vstávat nechtělo. Je víkend, to se nepracuje, tak co? A pokud jde o sex, to je zábava a ne práce.

Pavel ležel na zádech, na břichu měl popelníček a kouřil. Lenka sice kouření v posteli bytostně nesnášela, ale ke svému milenci byla vstřícná. Povlečení stejně všude bylo poseto zaschlými i ještě vlhkými skvrnami jejich sekretů. Pavel do ní zásadně nestříkal a každá jeho dávka končila na povlečení. I Lenka, když se rozvášnila, stříkala při orgasmu jak prasklej voovod… holt, někdy to na člověka přijde.
Tohle už zkrátka prát nebude. Vyhodí to a koupí si nové. A pokud Pavel nezapálí celou postel i s nimi, ani propálený prostěradlo neřešila.

Pavel labužnicky odfukoval kouř a Lenka si prsty pohrávala s jeho ocáskem. Byl malej, scvrklej, unavenej. Kdo by řekl, že v noci odvedl tak pěknou práci?
Pak se k němu přitiskla a něžně se rukou probírala hustým porostem na jeho hrudi. Takové muže zbožňovala. Zarostlýho chlapáka, kterej se jí zmocní jak divokej neandrtálec a ona mu bude muset držet a nechat dělat, co se mu zlíbí.

„Už nemůžu,“ hlesl Pavel v obavě, že Lenka se chystá na další kolo divokého sexu.
„Neboj. Vidím, že spinká… spíš jsem se chtěla zeptat. Jak to, že to tvá máma tak ochotně vzala? Myslela jsem, že nevěru odsuzuje?“
Pavel se usmál.
„Od doby, co táta odešel, s mámou máme takovej jako kamarádskej vztah. Když viděla, že se s Jarčou v manželství trápím, sama mi řekla, ať si najdu nějakou milenku, se kterou budu šťastnej. Je prostě na mý straně a vždycky bude. A to hlídání? S mámou jsem se domluvil, David se toho hned chytil, no a máma už se o něj postarala. Máme ještě čtrnáct dní pohody, než se ten tvůj žárlivec vrátí.“

Lenka ho chtěla políbit, když vtom zachrastil v zámku vchodových dveří klíč a pak se ozval Milanův hlas.
„Miláčku… podařilo se mi zařídit si tři dny volna. Máš radost? Kdepak jsi?“