Jak Krteček ke kalhotkám přišel 🇨🇿

Při jeho narození byla volba naprosto jasná. Jméno, a samozřejmě i příjmení, bude mít po otci – Jiří Krtek. O tom se prostě nedalo diskutovat, poněvadž táta byl nesmírně pyšný na to, že bude mít syna. A protože se narodil malý a droboučký, aniž by se na tom předem domluvili, začali mu říkat Krteček.
Ta přezdívka se natolik vžila, že mu už nikdo nikdy neřekl jinak, a když ho náhodou někdo zavolal vlastním jménem, tak na to prostě neslyšel. Když šel poprvé do školy a paní učitelka se ho zeptala jak se jmenuje, odpověděl, že Krteček.

Paní učitelka se podivila a řekla, že má sice hezkou přezdívku, ale ona že by chtěla slyšet jeho skutečné jméno. Jenže Krteček si trval na svém. Musela se do toho vložit maminka a uvést věc na pravou míru.
„No to nevadí,“ řekla paní učitelka Krtečkovi, „budeš si muset zvyknout, že tady tě budeme volat správným jménem.“
Chudák netušila, jak hluboce se mýlí.
Od první chvíle na své pravé jméno ani v nejmenším nereagoval. Teprve když ho oslovili přezdívkou, projevil příslušný zájem. Nakonec to dopadlo tak, že si na Krtečka zvykla celá škola včetně učitelského sboru. A to mu vydrželo až do maturity.

Po celou dobu školní docházky se výborně učil a maturita pro něj nebyla žádný problém. Když mu paní profesorka předávala maturitní vysvědčení, skoro se slzami v očích mu sdělila, že lituje toho, že mu nemůže dát červený diplom jako na vysoké škole. Tak prý byl dobrý. Krteček se červenal, neboť se před dívčí částí své třídy ve své přirozené skromnosti nesmírně styděl. Možná i proto, že z malého a drobného chlapečka vyrostl statný, sportovně založený kluk.

Vzhledem k tomu, že celá jejich třída byla úspěšná, povolil jim ředitel školy uspořádat v tělocvičně maturitní večírek.
Propukl všeobecný jásot, rychle se na průběhu dohodli, povybírali peníze na občerstvení a potom se všichni rozprchli domů. Část z nich proto, aby se co nejrychleji naobědvali a převlékli, a mohli nachystat vše potřebné na tu velkou slávu.

Ve čtyři odpoledne se všichni sešli v připravené tělocvičně. Někteří přišli jen tak v riflích a tričkách, většina jich ale zůstala ve slavnostním. I Krteček přišel v obleku a s kravatou, přestože ji nosil strašlivě nerad a vyloženě ji nesnášel. Ale co by neudělal pro to slavnostní rozloučení.
Jako absolutní premiant třídy musel přednést zahajovací projev. Vůbec se mu do toho nechtělo, nicméně po úvodní Gaudeamus igitur přistoupil k nachystanému mikrofonu a spustil.
„Tak tedy, milé spolužačky a spolužáci, moc vás obdivuju. Víte, to, jak jste to všechno zvládli. Já vám tleskám a ať se vám tak daří i dál. Děkuji.“
Zvedl ruce a začal tleskat. Okamžitě se k němu všichni přidali a nepřestali, dokud neusedl ke svému stolku.
Na improvizované podium plné aparatury vyskočil muzikou posedlý Jarda Kníže, aby předvedl své umění ve funkci třídního diskžokeje.

Po pár úvodních slovech začal vskutku impozantně, když spustil největší rokenrolové pecky padesátých a šedesátých let, jako je Elvis Presley, Jerry Lee Lewis, Johnny Hallyday, Bill Halley, Bo Diddley, Chuck Berry a další velikáni rockové scény. Skoro všichni se naráz nahrnuli na parket a nastalo tak kolektivní svíjení a poskakování v rytmu dunící hudby.

I Krtečkovi se podařilo ulovit partnerku a zapojit se tak do nastalého gruppenšílenství. Neměl ji však nadlouho. Po každé skladbě se tanečníci vyměnili, a tak se stalo, že s některou trdloval víckrát a s některou vůbec.
Po půlhodině rokenrolového třeštění nastala krátká pauza. Krteček, celý zadýchaný, si sedl k prvnímu stolu, který se mu namanul. Vzápětí bylo kolem stolu plno stejně znavenými spolužáky, kteří si okamžitě začali sdělovat své dojmy. Krteček neříkal nic, jen poslouchal. Zvláště pak dva třídní playboye, jak se domlouvají, po které dívce kdo vyjede. Nestačili se však dozvědět nic, protože dýdžej ohlásil, že na počest učitelského sboru pustí klasiku. Jen to dořekl, rozezněl se tělocvičnou nádherný valčík Na krásném modrém Dunaji.

Všechno ztichlo. Jediný Krteček vstal, zamířil k třídní profesorce, uklonil se a zeptal, zda smí prosit. S lehkou úklonou vstala, zavěsila se do Krtečka a spolu s ním se vydala do středu parketu, kde zaujali základní postoj. Hned nato se rozepluli na vlnách melodie.
A bylo se na co dívat. Tančili lehce, jako by se vznášeli, a nikdo nenašel odvahu jim konkurovat. Zato pomalu jeden po druhém vstávali a poznenáhlu kolem nich utvořili kruh.
Když skončilo to úchvatné taneční sólo, zaburácel tělocvičnou bouřlivý aplaus. Ukláněli se spolu na všechny strany, jako nějaké hvězdy. Když ovace skončily, přiklonila se profesorka ke Krtečkovi a obdivně vydechla: „Teda Krtečku…!“
„Se zkušenou ženou je to vždycky nejlepší,“ odpověděl tak tiše, aby to slyšela jen ona.
„Krtečku! To bylo dvojsmyslné!“ pokárala ho stejně tiše, a lišácky na něj mrkla okem.
Ten se jen usmál a řekl nahlas: „Myslím, že bychom všichni měli prohnat své učitele stejně, jako oni ve škole proháněli nás. Jenže vám asi tento styl tance není zrovna vlastní, tak by vám mohlo slušet něco pomalejšího. Jardo, pusť tam nějakej slaďák!“ křikl na dýdžeje.
„No jasně!“ ozvalo se od aparatury a vzápětí se vzduch rozvzdychal erotickým hlasem Jane Birkinové a její „Je T’aime… Moi Non Plus“.

Učitelský sbor byl v mžiku rozebrán. Děvčata se tiskla k profesorům, chlapci k profesorkám a nepropustili je, ani když skladba skončila. Vystřídala se další várka a světe div se, vydrželo to tak celé tři hodiny; do doby, než se podávalo občerstvení ve formě objednané a dovezené pizzy. Pak se tělocvična znovu roztančila.
Krteček ale už tančit nešel. Protáhl po parketu všechny (tři) profesorky i spolužačky, a tak si jen sedl k nejvzdálenějšímu stolu, aby si trochu odpočinul a s porozuměním dospělejšího jedince sledoval cvrkot.
A bylo na co se dívat. Někteří se svíjeli v jakémsi podivném amoku, jiní tvrdě vydupávali rytmus a další se zase ploužili v neurčitém uspávajícím opojení. Zvláště pak bylo zajímavé sledovat jednoho z dříve zmíněných playboyů, jak hučí do Žanety, kypré to plavovlásky, známé svou vstřícností k všelikým návrhům. Ale ona se jen smála a odmítavě vrtěla hlavou.
Zapátral po druhém playboyovi, a když ho našel, viděl, že i on se zřejmě snaží marně. Mačkal se na Vilmu, štíhlou to černovlásku o půl hlavy vyšší než on. Asi jí sliboval modré z nebe, ale nezdálo se, že by mu uvěřila, natož pak byla ochotna naplnit jeho touhy.
To jiní byli zřejmě úspěšnější. Viděl několik šťastně rozesmátých tváří tisknoucích se k sobě, viděl pár neposedných rukou i vstřícných gest. Ani si při tom koukání nevšiml, že ho z povzdálí pozoruje Gábina, ani toho, že k němu zamířila.
Tato štíhlá brunetka, oblečená do volné blůzky decentně skrývající její vnady a v krátké minisukni naopak neskrývající skvostné nohy, přistoupila ke Krtečkovi a oslovila ho.

„Taky je sleduješ?“ zeptala se.
„Koho?“
„No přece ty dva playboye.“
„Tak trochu.“
Gábina si přisedla a hned pokračovala.
„Jsou hrozní, co? Já je nemohu ani cejtit. Celej rok mě otravovali a teď už konečně od nich budu mít pokoj. Myslej si, kdoví co nejsou zač, ale na rozdíl od mnohých holek u mě neuspěli. Ostatně některý říkaly, že nejsou nic moc. Jen hodně řečí a skutek leckdy utek. Jsou sice inteligentní a chytří, ale jinak vesničtí burani. Skoro bych řekla dementi, vůbec je nechápu.“
„A to ti vadí?“
„No, vlastně ne. Je to jejich problém. Ale stejně, proč jsou někteří kluci takoví?“
„To já nevím.“
„Ty takovej nejseš. Máš vůbec nějakou holku?“
„Ani ne,“ odtušil Krteček.
„A proč ne? Jsi docela hezkej kluk,“ vyzvídala Gábina dál.
„Nevím, co bych jí měl říct.“
„Svatá dobroto, přece že se ti líbí a někam ji pozvat, ne?“
„A kam bych tě měl pozvat?“
„Mě? Copak já se ti líbím?“
„Nó, docela jo. Ale ty mi dáš stejně košem,“ zapochyboval.
„Proč bych ti měla dát košem, mně se taky docela líbíš. Hele, víš co? Za deset minut za mnou přijď k boudě, tam uvidíš.“

Ledabyle se zvedla a pomalu zamířila ke dveřím tělocvičny.
Krteček pokrčil rameny, ale ubíhající čas si pečlivě hlídal. Aby také ne. Její výzva byla víc než slibná.
Bouda. Tak říkali zahradnímu domku, kde měl školník ukryté nářadí, sekačku a podobně. Byl skoro celý zakrytý vzrostlým živým plotem, který se úspěšně rozrůstal podél celého oplocení školního pozemku, a kam se dalo při troše šikovnosti dobře schovat.
Když Krteček přišel k boudě, Gábinu nikde neviděl. Rozpačitě se rozhlížel kolem. Že by si z něj vystřelila a teď se někde potichu chechtá?

„Tady jsem!“ ozvalo se mu za zády a neviditelná ruka ho za šos saka vtáhla téměř nepozorovatelnou škvírou dovnitř živého plotu. Rázem se ocitl v těsném prostoru, obklopen větvičkami a dychtivou náručí. Než se stačil vzpamatovat, Gábina si ho otočila čelem k sobě, chytila kolem krku a nedočkavě se přisála k jeho rtům, že sotva mohl popadnout dech. Možnost přežít mu však dala.
„Konečně!“ řekla, když se odtrhla.
Hned na to mu vsunula ruku do kalhot, aby zkontrolovala jak je na tom.
„Paráda,“ zkonstatovala uspokojeně. Rozepnula zip kalhot a vytáhla předmět své spokojenosti na světlo boží.
Krteček byl jako u vytržení. Než se zmohl vymyslet nějaké odpovídající vyjádření, Gábina si bleskově stáhla kalhotky a vrazila mu je do ruky.
„Na, vezmi je k sobě do kapsy. Nechtěla bych, aby po nás zůstaly nějaký důkazy.“
„Nestačím zírat,“ vydechl Krteček, zcela zmaten její aktivitou. Možná tím byl i trochu vyděšen. Předpokládal sice, že si spolu asi pěkně pohrají, ale na takovýto uragán nebyl vůbec připraven.
„Tak nestůj jako tvrdý Y. Bude to jen rychlovka,“ řekla horečnatě a hned si jednu jeho ruku položila na ňadro a druhou vsunula mezi stehna. Sama se pak chopila tuhnoucího údu.

Krtečkovi začal prudce stoupat tlak. Souhra vzrušivých impulsů z masáže ňadra, z vlhkosti připravené kundičky a z vláčných pohybů cizí ruky po jeho penisu ho dovedly na pokraj vyvrcholení.
Když si ho pak přitáhla blíž a citlivou hlavičkou přejela po své kůži, bylo rozhodnuto. Jako by se proměnil v solný sloup. Než se Gábina stačila zeptat co se děje, už to věděla. Horká emulze se rozstříkla po jejím břiše a zvolna stékala ke stehnu.
„Tak to byla spíš bleskovka,“ pronesla trochu zklamaně. Přitom však dál rukou ulevovala jeho přetlaku, ovšem už poněkud stranou od svého těla.
„Máš kapesník?“ zeptala se. Krteček přikývnul, sáhnul do kapsy a podal jí ho. Setřela jím sperma ze své kůže a pak očistila a zlehka ovinula jeho slzící mimino.
„Takhle se aspoň neumažeš,“ upřesnila svůj počin, „zato já se budu muset jít osprchovat. Aspoň bys mě mohl jít doprovodit.“
„To je samozřejmý,“ řekl Krteček a zapnul si kalhoty. „Kde vůbec bydlíš?“
„Je to kousek. Za deset minut jsme u nás.“

Obezřetně se přesvědčili, zda je vzduch čistý a rychle se vytratili ze školy pryč. Zanedlouho byli u cíle.
„Tady bydlím,“ oznámila Gábina, když se zastavili před jedním z paneláků.
„Tak to abych šel. Jen ti chci říct, že mně moc mrzí, že to dopadlo, jak to dopadlo. Když já jsem ještě nikdy… však víš co.“
„Nemá tě co mrzet a můžeš to ještě napravit. Pojď dál.“
„Jo, a tvůj tatík mě svlíkne z kůže.“
„Kdyby byl doma, tak tě nezvu. Naši jsou na chalupě a já za nima jedu až zejtra.“

Chytila váhajícího Krtečka za ruku a už ho vedla dovnitř. Vstoupili do klasického třípokojového panelákového bytu a zamířili do pěkně a se vkusem zařízeného obývacího pokoje. Hned otevřela jakousi skříňku, ze které vyndala láhev a dvě skleničky.
„Tohle jsme na mejdanu neměli, tak si to užijeme teď,“ řekla rozverně a naplnila sklínky po okraj. Krteček si nedůvěřivě prohlížel zlatavý mok, čichnul k němu, ale při své alkoholové nezkušenosti nemohl poznat, že to je pravá irská whisky. Na její přání „ať se jim to vydaří“ to do sebe kopnul, aby ukázal, jaký že je chlapák. Slzičky mu vhrkly do očí a nemohl popadnout dech.

„Ty piješ jak abstinent, to se musí po troškách,“ poučila ho Gábina. „Jdu do tý sprchy.“
Zamířila do koupelny a cestou se zbavovala svršků. Nechávala je ležet tam, kam upadly, a ani dveře za sebou nezavírala. Za chvíli bylo slyšet šum tekoucí vody.
A do toho šumění se ozvalo: „Hej, Krtečku, když sis mě umazal, tak si mě pojď taky hezky umejt.“

Váhavě se vypravil do koupelny. Stanul ve dveřích a oči mu mohly vypadnout z důlků při pohledu na nahou Gábinu. Poprvé v životě spatřil vyholený klín.
„Co čučíš jak bacil do lékárny? A co ty šaty? To ke mně chceš vlízt oblečenej? Tak šup, šup, už ať je máš dole a honem do vany!“
Pobaveně sledovala, jak ze sebe svléká oblečení a pečlivě je skládá do komínku u dveří koupelny.
„Teda, neřekla bych, že seš tak pečlivej,“ podotkla, když konečně vlezl do vany a postavil se proti ní.
„Nastav ruce,“ přikázala a vymačkala mu do dlaní množství sprchového šamponu. „Když budeš mít málo, přidám,“ dodala. Krteček na ni hleděl jako na zjevení a nevěděl kde začít.
„Bože, tobě se opravdu musí všecko říkat?“ povzdychla si. „Prostě začni odshora dolů a největší péči věnuj ňadrům a klínu. Vlastně si tyhle oblasti nech na konec,“ upřesnila.

Začal tedy, jak řekla. Omyl jí ruce, záda, štíhlé nožky a vrátil se k ňadrům. Jakmile se jich dotknul, objala ho kolem krku a tiše se znovu zeptala: „Měl jsi ty vůbec nějakou holku?“
„No… ne,“ odpověděl popravdě.
„Takže já budu první?“
„No… jo.“

Lakonická odpověď ji nezaskočila. Vzala ho za ruku a posunula ji dolů, do úžlabí mezi stehny.
„Teď mě pořádně vymydli taky tady,“ navedla ho k dalšímu konání.
Krteček jednou rukou masírovat pevná prsa a druhou se třel po vyholeném klínu. Přitom pomalu ale jistě pronikal do růžové mezírky a začal třít i poštěváček, což Gábina přivítala táhlým zaskučením. Přitiskla se k němu a naráz pocítila jeho vzrušení.

„Ty bláho, to je tedy něco! Teď honem umeju já tebe, ať si spolu můžem hrát.“
Nabrala spoustu sprchového šamponu a pustila se do Krtečka. Bleskově ho omyla, aby se mohla co nejdříve zaměřit na jeho zpevňující se prut. Sotvaže se ho chopila, dosáhla tuhost rázem vrcholu. Pečlivě namydlila tu tvrdou věc, sevřela rukou a jala se jí pohybovat tam a zpátky. Aby to měla pohodlnější, klekla si do vany a z pokleku pozorovala, jak z její ruky proti ní vykukuje a zase se schovává rudá hlava pyje. Po namydleném nádobíčku jí to klouzalo jedna báseň.

Najednou si uvědomila zvláštní pocit uspokojení. Sevřela penis oběma rukama a přidala na tempu. V tu chvíli již věděla, že chce na vlastní kůži ucítit jeho sperma, a tak, když se jí dostalo zvěstování, že už bude, ještě zrychlila. Dočkala se vzápětí. Horké sémě dopadlo na její krk, rozstříklo se mezi ňadry, pak na břiše a poté již zvolna ukapávalo na dno vany.
„Vidíš, jak jsi mě hezky ozdobil?“ řekla s úsměvem, zatímco si jednou rukou roztírala bohaté nadělení a druhou vymačkávala poslední zbytky z měknoucího zdobítka.
„Ale já nechtěl!“ řekl nešťastně Krteček.
„Jenže já jo,“ uklidňovala ho. „Teď se pořádně osprchujem, smejem ze sebe to nadělení a skočíme do postele.“

Jak řekla, tak se i stalo, až na to, že do postele skočila sama. Krteček zůstal rozpačitě stát před ní.
„No, co je? Snad se mě nebojíš?“ zeptala se udiveně.
„To ani ne, jen, že nemám moc zkušeností a taky… aby z toho nebylo náhodou dítě, víš?“
„Tak to není problém. Táta má vždycky něco v zásobě. Hned jsem tady.“

Vyklouzla z postele a po chvilce se vrátila s krabičkou prezervativů.
„Můžeme ji spotřebovat celou,“ řekla vesele.
„To tvůj táta nepozná, žes mu ji sebrala?“
„Možná pozná, možná nepozná. Víš, řekl mi, že když to budu chtít, tak jedině s tímhle, a ukázal mi, kde to má. No ták, pojďte pane, budeme si hrát,“ řekla nevinně známou hlášku a stáhla ho k sobě do postele.

Krteček tentokrát nelenil a hned se chopil pevných ňader. Zeptal se, jestli ji přitom může líbat.
„Jak tě mohlo jen napadnout, že ne,“ odpověděla a vyšla mu vstříc. Zároveň si vzala na paškál jeho znaveného borce. Po půlhodince vzájemného muchlování začal borec nabírat sílu. Nastala vhodná chvíle pro další dějství.
„Co kdybys mě vylízal štěrbinku,“ požádala ho zčistajasna. „Budu dřív krásně vlhká a připravená na tvůj hloubkový průzkum.“
„Ale to já ještě nikdy nedělal,“ vyděsil se Krteček.
„A není to jedno? Pokud vím, tak dneska děláš všechno poprvé. Mně to udělá dobře a ty se zase něco novýho naučíš.“
„A to fakt myslíš vážně?“
„Samozřejmě že jo. Nedovedeš si představit, jaká je to slast. A neboj se, ani ty nepřijdeš zkrátka.“

Krteček se se zjevnou nechutí přesunul mezi rozevřená stehna a sklonil hlavu k vyzývavému klínu. Nejprve nasál vůni, pak opatrně vystrčil jazyk a přejel jím po růžové mezírce. Nic odpudivého necítil, jen měkkou tkáň a nezvyklé vzrušení. Zanořil se tedy hlouběji a po chvilce již lízal, jako kdyby to dělal odjakživa. Gábina slastně vzdychala, a když se jí spustila erotická šťáva, zjistil, že mu i docela chutná.
To však mu již naznačila, že je připravena. Nasadil si tedy připravenou ochranu, posunul se výš a zapustil kořen. Tedy – skoro. Ve svém rozechvění z prvního kontaktu se hned nestrefil a teprve šikovná ručka mu pomohla najít cíl. Pomalu se ponořil do horkého lůna a několik vteřin si vychutnával ten slastný pocit, že je „tam“.
Jeho první pohyby byly poněkud váhavé. Měl tak trochu strach, aby mu snad gumová pláštěnka při větší hbitosti nesklouzla. Brzy však poznal, že se není čeho obávat a přidal na čipernosti. Neuběhlo snad ani pět minut a zničehonic přestal.

„Co je? Co se děje?“ zeptala se zklamaně Gábina, protože to na ni zrovna přicházelo.
„No, asi budu zase stříkat,“ vypravil ze sebe zkroušeně Krteček.
„Tak vezmi nohy na ramena a pak pořádně přiraž!“
Avšak teprve když mu sama nohy o ramena opřela, pochopil, oč jde. Vzepřel se na rukou, nasadil bodák a tvrdě přirazil. Poprvé, podruhé, podesáté, a už to z něj šplíchalo. Byl jako u vytržení a přirážel, dokud jeho útočná zbraň neztratila sílu. Až pak ji opatrně vytáhl a zeptal se, co s tím.
„Nejlíp, když to na záchodě spláchneš, pak se v koupelně omyješ a vrátíš se ke mně,“ zazněla stručná odpověď.

Krteček se sebral, zlikvidoval znehodnocenou ochranu, pečlivě se omyl a vrátil se do pokoje s komínkem šatů v náručí.
„Myslím, že bych měl jít domů,“ poznamenal a chystal se oblékat.
„Tak to tě nesmí ani napadnout! Ještě není tolik hodin, aby tě máma sháněla. Nepotrvá to dlouho a budeš zase při síle, to ti garantuju. Nebudeš toho litovat, uvidíš.“
Stáhla ho k sobě do postele.
„Nebylo to nejhorší… napoprvé. Máš k tomu vlohy,“ ocenila jeho výkon a začala si s ním povídat. Jak jinak, než o sexu. Přitom si nápadně nenápadně pohrávala s jeho malým chlapečkem, dokud nezačal pomalu růst. V tu chvíli přestala mluvit, změnila polohu a vsunula ho do úst.

„Páni,“ vydechl Krteček poté, co horké rty obemkly jeho rostoucího panoše. Ucítil sání a pohyb, což mu způsobilo mravenčení po celém těle. Byla to slast, jakou ještě nepoznal. Klidně by to vydržel do samého konce, ale Gábina byla jiného názoru. Jakmile mu úd totálně ztvrdnul, překročila ho a hbitě nasedla na vztyčený kůl. Okamžitě po něm začala rajtovat, až mu oči vylézaly z důlků.
„Nemám gumu!“ namítnul nesměle Krteček.
„Já vím. Ale takhle to je lepší a chvíli to snad vydržíš,“ řekla a dál vesele poskakovala. Nicméně po krátké chvíli přece jenom uznala jeho námitku za oprávněnou, slezla a navlékla mu připravený kondom.
„Vezmi si mě zezadu. A nešetři mě!“ přikázala a nastavila zadní partie.

Krteček její přání splnil s nadšením. Z předchozího povídání věděl, že tuto pozici má docela ráda. Nasadil, přirazil a už ji dřel, jak truhlář prkno.
„Chceš to takhle až do konce?“ vyhekal ze sebe otázku, jež ho v tu chvíli nejvíc zajímala.
„Ani ne, stačí minutka. Víc mě vzrušuje, když na mně ležíš.“
„Tak jo,“ odsouhlasil její odpověď. Odhadl minutu, vytáhl píst a povalil ji na postel. Vpadl mezi roztažené nohy a snažil se trefit terč. Tentokrát se mu to povedlo hned napoprvé, takže na ni neprodleně nalehl a přirazil.
„Nemusíš tak spěchat,“ krotila jeho rychlý cval, „vychutnávej si ty pohyby a až to na tebe půjde, dej si malou pauzu. Víc vydržíš a o to víc potěšení se nám dostane,“ poučila ho.

Krteček uznal, že na tom něco je. Zvolnil tempo a v tu chvíli si uvědomil, že se díky tomu může v pohodě věnovat jejím ňadrům. Dá rozum, že se jich hned chopil, a bylo to přijato slastným vzdechnutím.  Dovtípil se, že jí to asi dělá moc dobře, tak se ještě povytáhl a zapojil do hry i jazyk a rty.
Po chvíli něžného mazlení začala Gábina různě kroutit pánví a mírně přirážet proti dlouhým tahům penisu. To mělo za následek navýšení tlaku v Krtečkově erotické soustavě. Dal si tedy pauzu, ale Gábina nepřestala.
„Já už asi budu,“ upozornil ji.
„Já taky!“ hekla a zařadila vyšší rychlostní stupeň.

Do půl minuty bylo jasné, že nastalý přetlak už nic nezastaví. Nerozpakoval se a začal rychle a tvrdě přirážet, až postel poskakovala. Náhle ucítil, jak se sevřely svaly kolem jeho bohatýra. V ten okamžik explodoval. Pokračoval dál, dokud orgastické stahy z něj nevyždímaly veškerou energii. Pak, naprosto vyčerpán, se doslova svalil na nadmíru spokojenou Gábinu.

„Musím říct, že máš opravdu pro sex velký nadání,“ řekla, když se z koupelny vrátil zcela oblečený a nachystaný k odchodu. Sice se ho snažila přemluvit, že ještě jedno potěšení by si mohli dopřát, že na to má, ale nepřesvědčila ho.
„Tak mi aspoň slib, že to není naposledy. Víš, mohli bysme spolu experimentovat.“
„Myslíš? Jenže ty máš proti mně hromadu zkušeností.“
Usmála se.
„Není to tak horký, jak si myslíš. Milovala jsem se teprve čtyřikrát, včetně dneška.“
Vstala, zašla do kuchyně a cosi tam hledala. Pak se vrátila ke Krtečkovi a podávala mu papírek.
„Na, tady máš číslo na můj mobil. Když budeš mít čas a chuť, zavolej. Jinak zavolám sama,“ varovala ho se smíchem.

Zasunul si papírek do kapsičky u saka, naposledy ji pohladil po ňadrech a honem zamířil ke dveřím, aby přemohl chtíč, který se ho najednou zmocnil.
Domů došel za dvacet minut. Sáhnul do kapsy pro klíče od bytu a v tu chvíli ztuhnul. Místo klíčů vytáhl uschované kalhotky, na které oba naprosto zapomněli. Honem je zastrčil zpátky, rychle odemkl a pak v přítmí svého pokoje hledal svůj mobil. Z papírku namačkal číslo a čekal, až se mu Gábina ozve. Když se konečně ohlásila, začal vzrušením málem koktat.

„Já nevím, jak ti to mám říct, ale mám u sebe tvoje kalhotky. Já ti je hned donesu, jestli ještě nespíš.“
Ve sluchátku se ozval ten nejupřímnější smích, jaký kdy slyšel.
„Ne, nenos mi je. Nech si je na památku. Na svůj první sexuální zážitek,“ zněla odpověď.

A tak Krteček ke kalhotkám přišel.