Karetní klub

Jako každý pátek připravovala Lída salónek pro soukromou společnost. Práce pro ni byla jedinou možností, jak zabránit exekucím, které se na ni po smrti matky nahrnuly. V devatenácti ji dostihla krutá realita života dřív než ostatní, ale nestěžovala si. Zatnula zuby a brala každou směnu navíc, která se jí v novém zaměstnání nabídla.  Nechtěla za žádnou cenu přijít o malý byt, jediné dědictví po matce mimo exekucí.

„Večer přijde karetní klub. Doufám, že nebudou žádné stížnosti, jsou to dlouholetí zákazníci,“ upozornil ji majitel. „Budeš mít na starosti jenom je, lokál převezme Eliška. Dovedou ohodnotit kvalitu, mysli na to.“

„Ty s ním šukáš?“ zajímala se závistivě kolegyně. „Takhle dobrý rito by ti nedal jen tak. Ty fotříci umí pustit chlup,“ povzdechla si.
„S nikým nešukám,“ ohradila se Lída.
„Jen aby,“ ušklíbla se kolegyně.

Konečně byl salónek připravený. Narychlo pročísla vlasy hřebenem a šla přivítat hosty. Večer uběhl rychle, téměř nestíhala plnit požadavky, které se na ni hrnuly v neustálém vodopádu.

„To by stačilo,“ odložil karty poslední z nich. Shrábl výhru a zamával na Lídu, že chce platit. Sečetla jim útratu dohromady, jak chtěli a litovala ušlého dýška. Zkasírovala peníze a překvapeně však uviděla tisícovku položenou stranou.
„To máš za ochotu,“ utrousil prošedivělý muž, kterého ostatní respektovali jako vůdce. „Tohle máš pro příště,“ položil vedle ní další bankovku téže hodnoty. „Přijď v sukni, ať z toho taky něco máme,“ dodal na odchodu.

Zaraženě shrábla bankovky a zamyslela se. Věděla, že se starším mužům líbí, už od puberty po ní mlsně pokukovali a tady se jí naskytla šance využít toho pro svůj prospěch.
„Jestli jim to udělá radost, klidně si tu sukni vezmu,“ ušklíbla se v duchu. „Třeba budou ještě štědřejší.“

Týden utekl jako voda. Karbaníci uznale ohodnotili její štíhlá, pěkně tvarovaná lýtka, ale nic víc. Celý večer před nimi vrtěla zadečkem v touze po pěkném spropitném, dávala nahlédnout do výstřihu, z kterého vykukovala černá, krajkovaná podprsenka a doufala v zaslouženou odměnu.
„Zdá se, že se budeme vídat častěji,“ prohodil prošedivělý muž při placení. Už věděla, že se jmenuje Karel, znala i jména ostatních. „Tady máš něco navíc,“ pohodil na stůl dva tisíce. „Příště si vezmi hezký kalhotky,“ upozornil ji stručně. „Budeš nás obsluhovat nahoře bez.“
„To nemyslíte vážně,“ vyhrkla.
Zamyšleně se na ni podíval a beze slova vytáhl z peněženky další dva tisíce.
„Ani teď ne?“ zadíval se jí do očí.

Zahanbeně shrábla peníze a téměř utekla. Doma se proklínala za svou nenasytnost, s kterou peníze přijmula.
„Nejsem žádná kurva, měla jsem to odmítnout,“ vyčítala si.
Během týdne se však rozhodla situaci využít co nejvíc.

Když si v pátek oblékala černé, krajkované kalhotky, překvapeně ucítila zvláštní zašimrání v podbřišku.
„Co budu dělat, když mě budou osahávat? Neměla bych radši zůstat doma?“ zaváhala na poslední chvíli.
Touha po snadném výdělku však zvítězila a jak si v koutku duše přiznávala, svou roli v tom sehrálo i nečekané vzrušení.

Jakmile se dveře salonku zavřely, otočily se k ní tváře všech pěti mužů.
„Tak už nám ukaž ty svý kůzlátka,“ zavrčel Dušan, nejstarší z nich.
S přemáháním ho poslechla. Najednou před nimi stála v černých kalhotkách a zkříženými pažemi stydlivě zakrývala nahá ňadra. „Jen se pochlub,“ zasípal Dušan.
Se svěšenou hlavou spustila ruce podél těla.
„Máš hezký čudlíky,“ okomentoval bradavky ztuhlé chladem, ale dál si jí nevšímal.

Prvotní ostych ji brzy přešel, vychutnávala si obdivné pohledy všech zúčastněných a nechávala je prohlédnout si ji pěkně zblízka. „Takový měla moje stará zamlada,“ povzdechl si Břetislav, vždy pečlivě učesaný elegán s začínající pleškou. „Byla radost se s nimi mazlit.“
Aby ho Lída potěšila, otřela se o něj kozičkami  a při pohledu na bouři v jeho poklopci spokojeně odhopsala pro další pití. Nevadily jí letmé doteky všech zúčastněných, tu poplácání po zadečku, támhle pochvalné sevření ňader.
Jediný Karel se nezúčastňoval, zadumaně hleděl do karet a jen občas zabručel, ať přinese další pití.

Večer se pomalu chýlil ke konci, Lída zbyla v salónku pouze s Karlem, který do mobilu štěkal ranní pokyny pro sekretářku.
„Máš starosti?“ zeptala se ho, když poklízela stůl.
Už si dávno se všemi štamgasty tykala, Karel nebyl výjimkou.
„Jenom přechodné problémy,“ odbyl ji.

Odešla umýt skleničky, nahnutá nad dřezem náhle ucítila pevné sevření jejích obnažených ňader.
„Celý večer jsem na tohle myslel,“ sípal jí Karel do ucha.
Zatímco se mazlil s nalitými bradavkami, tiskl se k ní celým tělem. Cítila jeho vzrušení, ztopořeným údem uvězněným v kalhotách se tiskl k její prdelce.
Když jí jednou rukou začal stahovat kalhotky, neodporovala, ačkoli tušila,  co bude následovat. Nedočkavě zajel prstem zezadu do zvlhlé kundičky.
„Už jsi připravená,“ zamumlal překvapeně. „Doufám, že to bude stát za to,“ vyhekl, když si rychle rozepínal poklopec.

S napůl staženými kalhotkami v předklonu čekala, až do ní Karel zasune trčící ocas. Konečně se dočkala, pronikl do ní jakékoli předehry. Tvrdě přirážel, myslel pouze na svoje uspokojení i tak se ale Lída dvakrát odpravila, než se do ní s chrčením vystříkal.

„Jsi pěkně těsná, to mám rád,“ pochválil ji, když si zapínal poklopec. „Tady máš prémii,“ hodil jí pohrdavě pár bankovek z výhry.
„Nejsem žádná kurva,“ ohradila se, ale rychle bankovky sevřela v dlani.
„Ale jsi… jsi pěkná kurvička, co ráda mrdá za peníze,“ poplácal ji spokojeně po holém zadku.

Když večer ležela v posteli a hlavou se jí míhaly vzpomínky na rychlou mrdačku, objevil se jí na tváři spokojený úsměv.
„Ještě pár prémií a mám vyřízenou jednu exekuci.“

Týden uběhl jako voda, automaticky už pobíhala mezi štamgasty oblečená jenom v kalhotkách a s úsměvem odstrkovala jejich dotěrné ruce do bezpečné vzdálenosti. Občas poočku pohlédla na Karla, který si jí však příliš nevšímal.

Poslední hra byla dohraná, nikdo se však nechystal k odchodu.
„Co takhle malé představení?“ navrhl Dušan.
Lída překvapeně sledovala, jak se na stolu vrší bankovky.
„Hezky se před námi vyprsti,“ přisunul k ní hromádku Dušan. „Už se těším na tu tvoji kundičku,“ zamlaskal spokojeně.
Mohla tušit, že k něčemu takovému dojde.  Představa, že se vyprstí před bandou nadržených chlapů pro ni však byla víc vzrušující, než by očekávala.
Beze slova stáhla kalhotky a vyhoupla se na kulečníkový stůl.
Zdáli zaslechla obdivné výkřiky, teď však byla soustředěná na své uspokojení. S přimhouřeným pohledem vjela nasliněným prstem mezi pysky, přivítalo ji známé teplo vlastního přirození. Nezajímala se o ostatní, nejdříve jen decentně mnula zduřelý poštěváček, postupem času však ztratila zábrany a divoce se prošukávala prsty stočenými do kornoutku.

Když s hlasitým výkřikem vyvrcholila, otevřela oči a uviděla vytažené čůráky, mlaskající v rukou hráčů.
Jediný Karel postával opodál a vše pozorně sledoval.
„Tak nám snad pomůžeš,“ vycenil na ni zuby nadržený Břetislav. „Neboj, pěkně ti zaplatíme,“ sípal nadrženě.
Odevzdaně hmátla po jeho hubeném penisu trčícímu z houštiny prořídlých chlupů a začala ho prohánět. To už se k ní ale z druhé strany přitočil Jaroslav, kterého se vždy trochu bála pro jeho nasupený výraz. Tentokrát se  ale se šťastným úsměvem tlačil žaludem do jejích pootevřených rtů.
Odevzdaně ho obemkla ústy, stačila chvilka a naplnil je záplavou hustého semene, které s odporem vyplivla. Náhle jí tvář staženou odporem zkropilo teplé semeno divoce onanujícího Dušana, to už se ale do jejích úst cpal poslední Břetislav. Se zalykáním sála ztopořený ocas, na poslední chvíli ho vytáhla z úst a přijmula další nechutný cákanec semene na obličej.

„To by stačilo,“ zabránil dalšímu pokračování Karel. „Nezapomeňte přidat pěkné dýško,“ upozornil vyčerpané fotříky. Lída očima zamženýma vzrušením sledovala, jak se hromádka bankovek rozrostla.

„Proč jsi se nepřidal?“ zeptala se zklamaně Karla, když ostatní odešli.
„Mám rád soukromí,“ zamumlal s tváří upřenou na její vyholenou kundičku. Rychle si  hřbetem ruky  otřela z obličeje řídnoucí sperma a vyzývavě na něj pohlédla.
„Chceš mě zase ošukat?“ zeptala se ochraptělým hlasem.
Sledovala, jak spouští kalhoty ke kotníkům. Stál před ní s výhružně trčícím ocasem, jako by  čekal na její souhlas.
„Tak už dělej,“ vyhrkla. „Tohle se nedá vydržet.“
Bez dalších okolků do ní pronikl. Tentokrát však nikam nepospíchal, vychutnával si těsné sevření mladé kundičky a cílevědomě pracoval na Lídině uspokojení.

„Tohle bylo lepší než minule,“ ušklíbla se Lída, když potom bříškem prstu zamyšleně rozmazávala po stehnech zbytky lepkavého semene.
„Zasloužila sis to,“ prohodil Karel úsečně při oblékání. „Příště tady nebudu, tak moc nedivoč,“ upozornil ji. „Žádný šukání, jinak si dělej co chceš.“
„Nejsem tvůj majetek,“ obořila se na něj vztekle. „Můžu si dělat, co chci.“
Přitáhl si k sobě za bradu a zadíval se jí do očí. „Žádný šukání,“ řekl chladně.

Ani nevěděla, proč ho poslechla. Ačkoli  další pátek již automaticky vykouřila všechny čuráky, nedala se přemluvit k šukačce za žádnou cenu. Protože ale byla neuvěřitelně nadržená, svolila aspoň k vylízání.
„Takhle mladičkou kundičku jsem nelízal roky,“ olizoval se mlsně Dušan, když dělal místo dalším.
Bála se, aby se to nezvrhlo jinam, nikdo však neporušil stanovená pravidla.

Ve středu ji v práci překvapil Karel.
„Slyšel jsem, že jsi byla hodná holčička,“ poplácal ji po zadku.
„To je moje věc,“ odsekla.
„Tenhle týden končíme,“ překvapil ji.
„Aha,“ hlesla překvapeně.
„Někdo moc kecal, zajímají se o to další,“ vysvětlil neochotně.
„Tak bych vyhonila pár čůráků navíc,“ ušklíbla se. „To ti vadí?“
„Nedělej ze sebe děvku,“ ohradil se. „Na to je tě škoda.“
Překvapeně na něj pohlédla.
„Myslela jsem ,že mě bereš jenom jako kurvičku.“
„Každý děláme, co musíme,“ pokrčil rameny. „Exekuce tě už nemusí zajímat, je to vyřešené.“
„Jak o nich víš?“ vytřeštila na něj oči. „A jak vyřešené?“
„Trochu jsem se na tebe vyptával,“ připustil neochotně. „O víc se starat nemusíš. V pátek nezapomeň, žádný šukání. Potom si promluvíme, co dál.“

Po jeho odchodu se ztuhle opřela o lokty.
„Jak to myslel, že si promluvíme, co dál? Copak pro něho opravdu nejsem jenom kurva?“ zamyslela se.

V pátek překvapeně sledovala, jak s ní do salonku odchází i Eliška. „Prý budeš potřebovat pomoct,“ vysvětlila jí kolegyně.
„Ty víš, o co jde?“ podívala se na ni Lída překvapeně.
„Za ty prachy mi je to jedno, kolik čůráků vykouřím,“ ušklíbla se Eliška. „Zaplatí mi to pěknou dovolenou.“

Když se svlékaly, zadívala se Lída pokradmu na kolegyni, která právě stahovala kalhotky.
„Má větší cecky než já, budou z ní hotoví,“ povzdechla si.

 Všichni zúčastnění se však překvapivě věnovali spíše jí. Předcházeli se o její přízeň, lísali se k ní, olizovali mlsně nastavené kozičky a každou chvíli prstem zkusmo projeli pečlivě vyholenou kundičku.
„Dejte si pusu,“ napadlo náhle Břetislava. „A neodbývejte to,“ dodal za souhlasného řevu ostatních.

Lída překvapeně pohlédla na Elišku, která jenom pokrčila rameny.
„Myslíte, že jsem se nikdy necucala s holkou?“ ušklíbla se.
Vzápětí objala Lídu a zabořila jí prsty do vlasů. „Nemysli na ně  a užij si to,“ zašeptala jí do ucha.
Lída ji váhavě políbila. Když ucítila ve svých ústech cizí jazyk, lekla se, ale potom mu vyšla odvážně vstříc. Cítila na hrudi tlak Eliščiných melounů, za vášnivého povzbuzování přítomných se o sebe třely rozpálenými těly.
„Vylízat… vylízat… vylízat,“ skandovali přiopilí štamgasti. Pohledem se domluvila s Eliškou, která přikývla. Sklouzly na koberec, Lída nad sebou zaraženě uviděla Eliščinu roztaženou kundu. Omámeně nasála její vůni a zabořila do ní jazyk.  Vzápětí jí Eliška oplatila stejnou mincí.

Když se vzpamatovaly, uviděly nad sebou hejno napružených ocasů.
„Prcám jenom za prachy navíc,“ upozornila vypočítavě Eliška.
Lída sledovala, jak na ni dopadají bankovky a zachvěla se strachem.
„Tahle je moje,“ zachránil ji Karel.
Bez ptaní do ní pronikl, Lída lačně přijímala jeho bezuzdné nárazy a pokradmu sledovala Elišku, která měla v sobě naráz Dušana s Břetislavem, zatímco ústy zpracovávala dalšího čuráka.

„Myslela jsem, že máš rád soukromí,“ vydechla.
„A já nevěděl, že jsi na holky,“ zachroptěl jí do ucha.
„Líbilo se ti to?“ vyzvídala se stehny obtočenými kolem jeho těla.
„Moc,“ přiznal.
Lída sledovala, jak se k nim blíží nenápadný Miloš, který vždycky postával jako poslední v řadě. Odevzdaně obemkla ústy naběhlý žalud a začala ho rytmicky zpracovávat. Zatímco k ní Karel dál majetnicky přirážel, hltavě se zalykala pulsujícím údem, kterým se téměř dusila.

Najednou bylo po všem. Otírala si z koutků úst vytékající semeno a konejšivě hladila Karla, který zhluboka oddechoval na jejím rameni. Nechtěla se vzdát jeho ochabujícího čuráka, chtěla ho mít v sobě až do konce.

„Jdeme domů,“ zvedl se namáhavě po chvíli.
„Domů?“ podívala se na něj nechápavě.
„Zítra si ke mně odstěhuješ věci,“ prohlásil úsečně.
„Co když nechci?“ vzhlédla k němu vzpurně.
„Do ničeho tě nenutím,“ pokrčil rameny.

Ještě chvilku vzdorovala, potom si však poslušně posbírala oblečení a rychle se oblékla. Při odchodu přelétla pohledem místnost, kde si Eliška stále užívala přízeň nenasytných štamgastů a odcupitala za Karlem.

„Tak tady budu bydlet,“ rozhlížela se po honosné vile, která dávala na odiv solventnost majitele.
„Kde budu spát?“ zeptala se nejistě Karla.
„Přece se mnou v ložnici,“ otočil se k ní nechápavě. „A osprchuj se, nechci z tebe už nikdy cítit cizího chlapa.“

Uběhlo několik let. Ulicí kolem klubu procházela mladá žena s kočárkem. Při pohledu na omšelý nápis nad vchodem se zasmála. „Karetní klub,“ opravdu originální, povzdechla si. Hlavou jí problesky vzpomínky odsunuté do nejzazších koutků mysli.
„Nikdy  bych nevěřila, že tohle může skončit šťastně,“ pomyslela si při pohledu do kočárku na svraštělou tvářičku novorozence. „Musíme už jít domů, Karlíku,“ pošimrala ho na nose. „Táta už čeká.“