Klára 13 – Konec dovolené – poslední noc 4

„No, Kristýnko, já tedy ještě navíc přiznám, že mně se to hraní s tebou líbilo moc už posledně, ale nevím, jestli je náš Dáda na kluky. Nebo tady Aleš,“ smála se teď už zklidněná Bára a vískala Davida ve vlasech.
„Zatím jsem to nezkusil, ale kdyby to byla od našich holek podmínka k dalšímu takovýmu hraní, tak bych o tom třeba uvažoval. Stály by mi za to,“ napůl vážně, napůl žertem odpověděl. „Ale teď tady veřejně přiznávám, že to je Klára taky. Škoda, že tady nebyla. Líbilo by se jí všechno. Pořád vypadá náramně a má určitě fantazii stejně jako Kristýna a Barča taky nezůstává pozadu. Přál bych si moc, aby tohle někdy s námi mohla zažít.“
„Jestli se v Praze někdy tahle naše společnost zase sejde, tak chci, abyste všichni věděli, že tohle bylo pro mě úžasný. Před tátou asi nebudu tajit, co jsme tady dneska dělali, ale podrobnosti vynechám.“
Přejela všechny pohledem plným porozumění, aby bylo jasno, že proti opakování něčeho podobného nebude nikdy nic namítat. Ještě dodala: „Ale co když třeba začne tady Davidova máma chodit s mým tátou? Nebo spolu budou žít? Co myslíte, šlo by něco takovýho zažít i potom?“

Kristýna chtěla něco říct, ale Aleš byl rychlejší.
„Moje máma by si nic jinýho nepřála, než aby se tady Kristýna dala dohromady s tvým tátou, Báro.“
Pak se obrátil ke druhé z dam.
„Ona má pro tebe nějakou slabost, Kristýno. To jen abys věděla. Proto nás sem všechny dostala. Vždycky básnila o nějakém zpestření, takže opakuju, že ta by mezi nás zapadla.“

„Hmm, Klára mi dneska taky něco naznačila,“ rozpačitě se přidala do debaty Kristýna.
„Takže ty budeš v Praze chodit s tátou?“ zvědavě vpadla do debaty Bára.
„No to já nevím, když mě pozve na rande, tak mu košem asi hned nedám. Jenže tolik ho neznám. Asi je fajn, ale jestli spolu budeme chodit, to je ve hvězdách. Nevím, co bude chtít, co od toho čeká a jak by si to představoval. Já žádného mužského jen kvůli sexu nepotřebuju.“
„Tak to je super! Hrozně moc by si to přál! To já poznám! Strašně moc se mu líbíš a pořád o tobě mluví! Takže určitě v tomhle buď klidná.“

„Hmm, jenže když se od tebe dozví o tom, co jsme tady prováděli, tak ho to nejspíš přejde. Měla bych se stydět,“ trochu posmutněle vzdychla Kristýna, teď už podstatně střízlivější než při příchodu.
„To ne, neboj, já vím, že on taky dělal pěkné vylomeniny. Jasně, že mu řeknu, že by se mi moc líbilo, kdyby tady s námi byl a na mě on se zlobit nebude,“ spřádala plány do budoucna Barbora.

Bylo jasné, že je ještě zcela pod vlivem toho tak silného erotického zážitku a maluje si dopředu tu nejrůžovější a nejvášnivější budoucnost.
„Nezapadám do toho akorát já. Klára věřila, že vy dva tady, Davide a Kristýno, skončíte jako já s ní a že Robert se nějak s tvojí mámou dá dohromady,“ konstatoval Aleš a otočil se k Davidovi. „Jen asi netušila, že si padneš do oka i s Bárou. Tak geniální snad být nemůže“.
„Jaký, že nezapadáš? Vadil vám snad, holky, před chvílí Aleš?“ vložil se do debaty David. „Nevadil. Kláře teprve nevadíš, protože spolu žijete a jak jsem zaslechnul, tak tvoje máma je z nás asi největší číslo, jestli to tak můžu říct. Takže to neřeš. Celá tahle debata stejně směřuje jen k tomu, abychom se všichni ujistili, že příště vezmeme do téhle zábavy i Roberta nebo Kláru a že to nebude nikomu vadit. Myslete si o mně, co chcete, ale když už se tady tak otevřeně bavíme, tak přiznávám, že mě po dnešku docela vzrušuje představa tady Barči a jejího táty nebo Aleše a jeho mámy. Doteď mě nic takového nenapadlo. Netušil jsem, že jsem takový úchyl. Vy snad chcete o Robertovi a Kláře hlasovat?“

„Ty jsi blázínek, Dádo, ale nevidím tady mezi námi nikoho, kdo by měl rozum. Takže asi pravdu máš. Navíc jsem si stihla všimnout, že všichni jsme se nějak moc rádi dívali na ty druhé dva, takže v tom asi nebudeš sám. Abyste věděli, mně se fakt taky strašně moc líbilo se na vás všechny dívat. V Praze se třeba všichni sejdeme a vyjasníme si to, ale lepší by byla nějaká hospoda, aby to neskončilo zase takhle. Dost se toho bojím.“
„Lepší by bylo tyhle věci prodebatit v soukromí. Kristýnka byla najednou stejná jako my tři. Moje máma je taky taková.“
Nikdo nereagoval, tak dodal: „Ale už bude jedna, tak se s Bárou asi vypravíme za našima a ráno se uvidíme. Strašně moc se těším na Prahu. Klidně bych jel už zítra, tady s Kristýnou a Davidem,“ rozesmál se.
„Já taky,“ přidala se k jeho smíchu Barbora.

„Já se v Praze na tebe taky budu moc těšit, Baruš, a co ty mami? Nezklameš nás?“ přidal se David.
„Dádo. Na tohle se neodpovídá. Já nevím, co bude a už jsem toho řekla dost,“ zamračeně se na něho podívala Kristýna a zvedla se z postele.

„Směl bych dát na rozloučenou něžnou pusinku vašim nádherným malým holčinkám, holky veliký krásný? Vůbec jsem se k tomu nedostal,“ zažadonil Aleš.
„Teda, Aleši! Ale tedy jo, ale jen malou,“ natočila k němu tu svou s rozverným úsměvem Barbora, ještě celá vláčná z dnešních zážitků.
Aleš ji něžně políbil a přejel jazýčkem po zavřené štěrbince schované v upraveném, hustém, černém kožíšku, který něžně pohladil.

„Když na tebe byla Barča tak hodná, tak já budu taky, abys neřekl, ale tedy jen malou,“ popošla s úsměvem Kristýna ke kraji postele.
Aleš se k ní natáhnul, přitáhl si ji za zadeček. Malinko se prohnula v zádech a když se snažil jazykem proniknout aspoň kousek dovnitř, přitáhnula si ho na okamžik k sobě, poškrábala ve vlasech a se slovy: „Dneska už stačilo,“ a jemně ho odstrčila.
Poděkoval.
„Tohle bylo to nejkrásnější pozvání na pražský setkání, holky! Chápu to tak správně? Co třeba hned ten další týden po návratu? Strašně moc bych se těšil! Nějakou práci mám až někdy v příštím měsíci.“
„Jsi hroznej,“ škaredily se na něj Bára s Kristýnou.

„Kdybyste věděli, jak já se už teď do té Prahy těším,“ povzdychl si David. „Podívejte, jak se mi z toho vašeho loučení už zase zvedá.“
„Neblázni, Davídku, já už mám dost a nic kromě svojí postýlky už dneska nechci,“ pleskla ho lehce Bára, protože teprve teď si uvědomila, že po předchozí smršti s těmi dvěma divochy má prdelku dost citlivou.
„Tak, konec lumpačení, musíme to tu dát s Davidem trochu do pořádku a vy padejte za vašima. Zítra se uvidíme a v Praze určitě taky,“ uzavřela zábavu rezolutně Kristýna.

Ani ne o půl hodiny později se David jen ve vršku od pyžama přitulil pod prostěradlem zezadu ke Kristýně. Zavrtala se svým zadečkem do jeho klína se slovy: „My jsme fakt hrozní, miláčku, ale už spíme.“
Davidovi se z její blízkosti znovu rychle postavil, také se zavrtěl a poprosil: „Můžu zase usnout v tobě?“
„Ale jen usnout,“ trošinku nadzdvihnula nohu a prstem si ho zatlačila tam, kam chtěl.
„Hmmm, jo, tohle je úžasný usínání,“ něžně ji objal, do dlaně přes noční košilku uchopil její ňadro a vtiskl se hlouběji.
„Můžu být upřímný a ještě se tě na něco zeptat?“
„Proč ne?“
„Budeš taky upřímná?“
„Chceme si lhát nebo ne?“
„Určitě ne.“
„Tak vidíš. Klidně se mě tedy ptej.“

„Tak jo,“ chvilku sbíral odvahu, ale pak začal: „Taky se ti to doopravdy tolik líbilo s Alešem a Bárou?“
„Vždyť už jsme si všichni řekli, že jo, blázínku. Ty to chceš slyšet ještě jednou?“
„Asi jo, vždycky chci mít úplně jasno. Líbilo se ti, jak jsme si s Alešem hráli s těma tvýma špuntíkama? Nebo víc, jak ti to dělala Bára. Nebo milování s Alešem, protože to bylo nové? Líbilo se ti, když ti to vyskříkal do pusy?“

„Tedy, to je úplně křížovej výslech, musí to být? Ale řekli jsme si, že budeme upřímní, tak pěkně popořadě, i když slušný muž by se dámy na tohle neptal,“ trochu se usmála a zavrtěla se, protože řada drinků a skleničky vína ještě pořád zábrany ponechávaly stranou.
„Ale abys věděl, tak dva kluci si s mýma prsíčkama společně nikdy nehráli a bylo to neskutečně vzrušující. Žádná holka mi to nikdy pusou neudělala, a to taky bylo úplně šílený. No a ten konec s Alešem – takhle to zrovna nemusím dotáhnout do konce, ale v tu chvíli jsem to najednou zase po letech prostě chtěla zkusit. Bylo to spíš takové kouzlo okamžiku. Stačí? A co se tedy nejvíc líbilo tobě?“

„Nejvíc šílený bylo, když jsem na ruce ucítil, jak jsi úplně mokrá i na stehnech a když tě Bára povzbuzovala, abys stříkala. Jí se stalo něco podobného před tím, než jsi přišla, abys věděla. Říkala, že takhle silně ještě nikdy před tím s Robertem netekla. To mě taky strašně moc dostalo. Já fakt nevěděl, že to u vás holek může takhle doopravdy jít. A pak se mi líbilo, jak vás obě to milování s Alešem úplně pohlcuje. To jste mi připadaly ještě nádhernější. A ještě když jste se mi při tom podívaly do očí a já tam viděl jen čiré vzrušení. Možná i z toho, že se na vás dívám. Zase bych vás chtěl takhle zblízka vidět. Je to jiný, než když se milujeme spolu, i když tomu se nic nevyrovná. Myslíš, že to někdy půjde?“
„Hmmm, snad jo, ale zítra mi povíš, jak jste to dneska večer s Bárou udělali, že to taky tak měla. Teď už spi.“

„Jo, povím. Budeš chodit s Robertem? A uvidím tě tedy při milování ještě někdy?“
„To nevím, blázínku! To se přeci nedá jen tak říct.“
„Robertovi se líbíš a on tobě taky. To je jasný. Aleš s Klárou udělají cokoliv, to je mi taky jasný. Ona to určitě nespunktovala kvůli nám, ale hlavně kvůli sobě. Určitě má nějaký svůj plán, jak do toho zapadnout. Já bych asi neřekl ne jakékoliv kombinaci, abys věděla. S Klárou jste obě úplně dokonalé a na pláži jsem si představoval, jaké by to asi bylo s ní i s tebou, abys věděla, jakého tady máš v posteli zvrhlíka. Prostě bych chtěl něco takového zase zažít. Ty taky?“

„To jsem poznala, že jsi nejspíš po nás s tátou. Vůbec se na tebe nezlobím, neboj. Taky jsme kdysi bláznili a bavily nás stejně šílený věci, jako jsme prováděli dneska a nejen ty. Navíc před chvílí jsme si přeci už nějaké pokračování skoro slíbili, ale nedá se to naplánovat. To se musí stát samo a teď už dobrou.“

„Třeba i s Robertem nebo s Klárou?“
„Já nevím, to se prostě musí stát a teď už fakt spi.“

„Myslím, že stejně Klára něco naplánuje,“ zavrtěl se ještě jednou David a zavřel oči.