9. Konec dovolené – úterý
V neděli a v pondělí se všichni potkávali jen na pláži. K Davidovu mírnému zklamání ho Kristýna po návratu ze sobotního výletu s okouzlujícím úsměvem zchladila: „Miláčku, včerejšek byl tak úžasný, ale dneska si dáme pauzu, abych to dokázala vstřebat, víš? Mně milování stačí jen občas a ne každý den. I proto si musíš najít nějakou mladou slečnu, která tě bude chtít častěji. Já už jsem na to moc stará.“
„To vůbec ne! Moc tě obdivuju a miluju, ale chápu, že každý den by toho bylo moc a máš pravdu, včerejšek byl nejkrásnější den v mém životě. Klidně si to necháme až na Prahu, stejně jedeme ve středu domů. Moc se na to budu těšit,“ objal ji a něžně políbil.
V neděli si užili poklidný večer a pondělí vypadalo obdobně, jenže navečer se cestou do apartmánů dohodli mladí zastavit na drink v denním baru u přístavu,
Robert spěchal do apartmá a Kristýna zůstala na ulici jen s Klárou. Loudaly se směrem k jejich obydlím, ale pak se také rozhodly zastavit na kávu. Kristýna si toužila s Klárou o celé situaci promluvit a teď nastala vhodná příležitost.
Chvilku jen tak klábosily, kromě kávy si objednaly i mojito, ale pak už Kristýna nevydržela a Kláry se zeptala přímo.
„Holka, ty jsi před rokem schválně uvrtala do potenciálního průseru Roberta s Bárou, pak jsi mi pořád tak nějak naznačovala, jaký to máš bezva, supr a vůbec s Alešem, hlavně na dovolených. Takže jsem si musela myslet, že si to spolu užíváte se vším všudy jako milenci, a tak dlouho jsi mě ponoukala k dovolené s Davidem, až jsi mě přesvědčila a teď jsi přijela na inspekci? Abys věděla, jsi příšerná intrikánka a měli by tě zavřít. Hrůza!“ zamračila se na ní, ale pak se obě rozesmály.
„Hele, tak popravdě. Roberta znám jak svý boty a vím, že je to možná ten nejlepší mužskej na celým světě. Bára ho zbožňovala už od malička. On to o mně a Alešovi věděl od začátku. Dokonce jsem se ho na to nejdřív ptala, protože mi bylo jasný, že Aleš mě hrozně moc chce. Vůbec mi to nerozmlouval, akorát mě varoval, abych si nikdy nic nezačala sama a nechala jeho, jestli se odváží a když mi to nebude vadit, ať tomu nechám volný průběh.
Víš, že klukům stačí jen drobná provokace a už v tom lítají. Ty jejich hormony jsou k neudržení, takže po té debatě s Bobem jsem mu za pár týdnů oznámila, že Aleš je pěknej zvrhlík a že zapadnul do rodiny.“
„Někdy mi povíš, čím jsi ho vyprovokovala, jo?“ na Kristýně bylo trochu patrné vzrušení z té představy.
„Jasně, trošku se picneme a ty povíš zase mně, jak jsi to navlekla s Dádou, platí?“
„My jsme příšerný,“ rozesmála se Kristýna, ale pak zvážněla: „A cos napovídala Báře?“
„Když jí umřela máma, byla u mě nejmíň dvakrát do týdne. Má to k nám kousek. Jednou, když byl doma Aleš, tak jsem ho před ní trošku něžněji objala, pohladila ho, za něco ho pochválila a dala mu pusu na tvář. On mi to oplatil a bylo vidět, že se mu docela postavil a že Bára si toho všimnula.“
„Zeptala se přímo nebo dělala, že nic nevidí?“
„To víš, že jsem to udělala schválně, protože vím, že ona je naprosto přímá, na nic si nehraje a moc nelže, protože to ani neumí. Když Aleš zmizel, bylo vidět, že je dost překvapená, tak jsem jí trošku pomohla z rozpaků, takže se odvážila zeptat, jestli jako s Alešem…“
„Tos jí hned všechno o vás řekla?“
„Hned ne. Posadily jsme se, udělaly ještě jedno kafe a já jí pověděla pár slov o sobě a Robertovi. Strašně ji to zajímalo a ptala se, jak to začalo, co jsme všechno dělali, no zkrátka úplnej výslech, ale znáš mě. S každou odpovědí jsem jí automaticky servírovala další otázku.
Povídaly jsme si asi hodinu a já jí navykládala skoro úplně všechno. V životě jsi neviděla holku, která by byla pozornější posluchačka a bylo na ní vidět, že si všechno hned představuje. Ptala se snad úplně na všechno a když jsem jí řekla, že od té doby, co se narodila, jsme s Robertem přestali, ale že oba víme, že stačí jen málo a zase by to pokračovalo, tak se konečně zeptala, jestli mám nějakýho chlapa.“
„A máš?“
„Vždyť přeci víš, že ne, a to jsem jí taky řekla.“
„Takže jí bylo jasné, že máš jen Aleše?“
„Jo, prostě jen konstatovala, že tedy tím pádem fakt mám Aleše se vším všudy a jen se ptala, jestli mi to nevadí.“
„Můj názor znáš, takže jsem jí vysvětlila, že jsem moc dobře věděla, že jsem se Alešovi vždycky hrozně líbila, že jsem to věděla už řadu let a když už mu bylo dost let, že stačilo, když jsem párkrát prošla jen v noční košilce nebo spodním prádle a že jednou jsem se tak na chvilku posadila u televize, protože tam bylo zrovna něco zajímavého a že on to nevydržel a sám začal.
Přesvědčovala jsem ho, že by měl mít rozum, ale říkala jsem jí, že když mužskému něco takového říkáš, jen ho tím povzbudíš, protože na ně platí jen tvrdé odmítnutí a někdy ani to ne.
Podrobnosti vynechám. Zkrátka, že jsem se neubránila a poprvé se to stalo tam na té pohovce, kde seděla. Prostě jsem si nedala pozor a že ta košilka byla dost krátká a tenká, takže on se neovládnul, no a pak jsem se jí napřímo zeptala, jestli chodí s nějakým klukem nebo jestli se jí tolik moc líbí její táta, protože odjakživa vím, že je na něj úplně fixovaná.“
„To asi docela zírala, ne?“
„No otevřela pusu, jako že něco ostrého řekne, ale pak jí zavřela a jen chvilku koukala a měla bys vidět, jak se jí měnil výraz ve tváři. No a pak se zeptala, jestli jsem před Alešem to s tou noční košilkou udělala schválně a jestli tím myslím, že by něco takového snad měla zkusit na svého tátu. Vždyť je to přeci úplně úchylný a kdyby mu něco takového řekla nebo něco zkusila, že by jí nejspíš zabil. Že jí nevadí, že já to mám s Alešem takhle, ale že ona si na něco takového netroufne a ani by to nechtěla.“
„No, a cos jí na tohle řekla?“
„Holka, to záleží jen a jen na tobě. Jestli se ti líbí a chceš ho, tak si pořiď hezký prádlo, párkrát se mu v něm ukaž, vlez mu do koupelny nebo to zařiď tak, aby tam vlezl on tobě a uvidíš, co řekne nebo udělá. Když nechceš, tak tohle nedělej. Já jsem to s Alešem udělala tak dvakrát nebo třikrát a pak už jsem se mu prostě neubránila. Začal si sám.“
„Takže asi chtěla?“
„To víš, uplynulo sotva pár týdnů a jen tak nenápadně se začala vyptávat, jaké prádélko by si asi měla koupit, že doma nemá žádné pěkné. Trochu jsem jí poradila a nasměrovala jí na její kamarádky ve škole. Za týden na to se u mě zastavila, aby mi předvedla, že si nějaké koupila. Nechala jsem jí, ať se mi v něm předvede, pochválila jí, jak nádherně v něm vypadá a jen tak jsem ťuknula, ať ho ukáže tátovi a nejlíp rovnou na sobě. Mělas jí vidět, jak se červenala, když říkala, že to je fakt blbý a že to radši ne,“ smála se Klára. „Holka, když se to bude líbit tátovi, tak si můžeš být jistá, že se to bude líbit i každému klukovi. Jestli už nějakého máš, tak se aspoň nebudeš poprvé tolik stydět. Chvíli nad tím uvažovala a pak se zeptala, jestli bych s ní nešla koupit i nějakou tu lehkou noční košilku. To víš, že jsem jí řekla, že jo. Byla taková krásně rozpačitá, ale bylo na ní krásně vidět, že už vymýšlí scénář, jak to provést, aby to vypadalo nenápadně. Ukázala mi i tu vyhlédnutou košilku. Stála dost peněz, ale byla fakt krásná. Barča má vkus. Žádná divočina, ale přitom nádherně sexy. Bylo mi jasné, že je na Roberta úplně nadržená, jenže by si byla sama netroufnula. Pak jsem ještě ťuknula, že s Alešem je nám moc fajn a že její táta je ten nejbáječnější chlap a že si občas vzpomenu, jaké to bylo, když jsme byli mladí.“
„Robert mi povídal, že najednou začala doma občas takhle chodit.“
„Nojo, ještě jsem jí poradila, ať si trošku upraví chloupky, ať jí z těch kalhotek nelezou ven, ale ať si je nechá, protože pod těmi kalhotkami, co vybrala, to vypadalo sexy. Najednou z ní ten ostych spadnul a sama začala plánovat, jak mu ty kalhotky předvede, no zkrátka jsme se u toho ještě párkrát náramně pobavily. Já stará kuplířka a ona nadržená holčina, co jí bylo sotva osmnáct a nechtěla žádného jiného kluka než zrovna tohohle… Já jí v tom nebránila.“
„Kláro, ty jsi fakt šílená. Hele, a za jak dlouho Roberta dostala do postele?“
„Šlo to rychle, co ti budu, holka, vykládat. Já jí radila, ať to neuspěchá, aby Robert neměl nějaké podezření, ale aby si postupně všimnul. Ještě to se mnou asi dvakrát konzultovala, protože mu napřed na sobě ukázala jedno prádlo a pak druhé. Prý si toho všimnul a ptal se, jestli si to koupila sama z našetřených peněz. Potom jí dokonce nějaké přidal, protože mu vysvětlila, že naposledy si něco kupovala ještě se svojí mámou… Tu noční košilku si nechala na závěr. Prý se v ní trochu zatočila, takže se sama zvedla a pak se mu přimotala do náručí. Prý ani nehlesnul, jen jí prý objal a řekl, že je bláznivá. Dala mu prý pusu a v tom okamžiku byl její. Prý se jí zeptal, jestli ho jako svádí a jestli ho tedy tolik moc chce, že jí nevadí, že je její táta. Je jasné, co mu na to řekla, takže on jí vynadal, že je šílená, ale jediná pusa ho prý umlčela. Myslím, že Bára teď kdykoliv dokáže přesvědčit každého kluka na to, na co bude chtít. A on chudák ani nebude tušit, že všechno to zorganizovala ona.“
„Tak to na tom budou s Davidem asi dost podobně. Barča je krásná holka, hodně vysoká a myslím, že David je fakt pěkný kus mužského a sebevědomí už má ažaž. Tedy hlavně po tom večeru, kde byla i tvoje Barča. Vždyť víš.“
„Kristýnko, jestli se do sebe bláznivě nezamilujou, tak ona bude mít chlapy a on ženský a pak se časem rozejdou. Jak jsou na tom? Dá se to už poznat?“
„Rádi se mají, líbí se jeden druhému, to je bez debat, ale to ukáže až čas. Docela mě překvapilo, že oba jsou tak moc náchylní na zkoušení neznámých věcí. A kdyby jen neznámých. Přímo zakázaných. Bára by nejradši zkusila hrátky s Robertem i s Davidem, protože Roberta miluje a David se jí líbí a on to tak má se mnou a s ní.“
„Ale tobě se líbí Bob, ne? A ty jemu určitě taky.“
„Holka, asi jo, ale uvidíme až v Praze.“
„A co třeba, že bych vás dneska dala dohromady, když si mládež našla zábavu v baru?“
„Kláro, to snad zvládnu sama. Nebo ty si snad chceš zavzpomínat na starý časy s Robertem? To bych chápala.“
„Nechceš zkusit zavzpomínat s námi?“ narovinu s trochu potměšilým, ale zvědavě pátravým úsměvem se zeptala Klára.
„Neblázni, tohle se neplánuje. To bych si musela dát nejmíň lahev vína nebo pár drinků a musela by k tomu být ta správná atmosféra a vůbec. Vždyť už jsem ti říkala, že po lahvi vína se na svět dívám dost jinak. Teda uvolněně, takže se tomu snažím vyhýbat. Takhle je to blbý. To si jako myslíš, že bychom po večeři zaťukaly u Roberta na dveře a zeptaly se ho, jestli si to s námi nechce rozdat?“
„To ty taky! Jasně, že k tomu musí být atmosféra a když nám to nebude vadit, tak to musíme udělat tak, aby s tím přišel on. Ale jestli máte s Bobem nějaký plán, já vám ho bourat nebudu. To jen abys věděla, že já nejsem nikdy proti zábavným hrám. Úplně stejně, jako ti mladí.“
„Nojo, Aleše tam ale mají navíc.“
Pak se odmlčela najednou na Kláru vypálila otázku: „Nic mi do toho není, ale zeptám se tě na přímo. Je Aleš Robertův nebo toho tvého ex? Nějaký takový náznak jsem tady zaslechla.“
„Ať ti řeknu to nebo to, stejně tomu nebudeš věřit,“ trochu posmutněle se na Kristýnu podívala.
„To máš asi pravdu, ale zkus to. Když bude Robert nebo Aleš chtít, tak si nechají udělat test. Myslím, že je to už napadlo, ne?“
„Aleš se mě ptal, Robert ne. Řekla jsem mu to, co tobě. Že by mi stejně nevěřil, a tak ať si nechá udělat test. Můj ex o tom nikdy nepochyboval. Myslím, že test si nenechal nikdy dělat, ani když jsme se rozcházeli.“
„Jestli ale není jeho, to ti nevadí, že na něj platí?“
„Řekla jsem mu, že nemusí, a tak platí jen symbolicky. Byt jsem dostala od našich a peníze vydělám slušné, takže nepotřebuju nic.“
„Já vím, to jsme na tom dost stejně. Ale řekneš?“
„Tak si mysli, že Aleš je Roberta, ale nikomu neříkej, že jsem ti tohle řekla. Stejně by sis to myslela. Jakmile někde někdo něco takového řekne, stane se to všeobecně přijatou pravdou, ať je to, jak chce. Ale na jedno jsem se chtěla zeptat já tebe.“
„No, tak se ptej.“
„Když k vám přišla Bára, nevadilo ti, že se na vás dívala nebo že se pak dokonce k té vaší zábavě přidala?“
Kristýnu taková otázka zaskočila, ale pak pomalu odpověděla: „Napřed jsem nevěděla, ale pak to bylo v pohodě.“
Po malé chvilce dodala: „A pak úplně supr. Bára je empatická, úžasně jemná a citlivá. Víš, já jsem se občas dívala na svého ex s nějakou kamarádkou a děsně mě to vzrušovalo. Úplně stejně, jako když se pak on díval na mne nebo někdo z mejdanu na nás s ním. Se žádnou ženou jsem to ale přímo nezkusila. Až teď malinko s Baruškou. Myslím, že se jí to taky moc líbilo.“
„To jste si to s ní fakt dělaly navzájem? Dvě holky? A nevadilo ti to ani trošku?“
„Kláro, popravdě. Teď jsem to říkala, že s mým ex jsme zkusili snad všechno a trojku s jeho kamarádem taky, ale já to se žádnou ženou nikdy před tím nezkusila. A teď najednou po letech s Davidem před ní.
Ani si nedovedeš představit, jak mě dostalo, že se na nás Bára dívá. Vlastně jeho Bára. Jenže ona se pak k němu přidala, a to už jsem fakt nevydržela. Bylo to něco tak šílenýho! A když jsem viděla ty dva!
David byl úplně v transu a Bára úplně divočila a ještě se přitom na mně dívala tak neskutečným pohledem, že jsem Davidovi začala pomáhat a dělala jí všechno, co dělá dobře i mně. Myslím, že nikdy nic takovýho nezažila. Byla jak hadrová panenka a já pak taky. Všichni tři jsme byli úplně hotoví a všem se nám to děsně líbilo. To na tom bylo to nejhorší. Nebo snad nejhezčí. To spíš. Fakt jsem netušila, že dělat to ženě může být něco tak neskutečně sexy.
Vidíš a dva chlapi spolu mi přijdou být divný a nikdy jsem se na takový porno ani nechtěla podívat. Ale s mužským je to nádhera. Tedy jen když mu nejde jen o to, aby tě dostal do postele a udělal si další čárku. Tedy pokud si jí zrovna nechci udělat já sama, ale to se mi stalo fakt jen asi tak třikrát za celej život. To mě nebaví.
Nepočítám mejdany s mým ex. To bylo něco jinýho, tam jsme šli s vědomím, že nějaké hrátky budou. Měli jsme takovou veselou partu, kde si to všichni chtěli zkusit s někým dalším. Ale to jsem se nějak rozpovídala.“
„Ty bláho, kdybys věděla, jak ti závidím! Aleš je bezva. Po všech stránkách, to snad ještě poznáš. To nemyslím, že ho zatáhneš do postele, proboha! To ne! Robert ti naznačil něco o tom, co jsme spolu zažívali na škole. Ještě snad nejsme tak staré, abychom něco takového mimořádného znovu někdy nezažily, ne? Tobě se to povedlo, ale s Alešem to asi nezažiju. Myslím, že je na mne hrozně fixovaný a žádnou cizí dívku si domů nepřivede. To by se mnou skončil. Ono to stejně jednou přijde.
Ty máš teď výhodu, že Bára má stejnou úchylku, takže jí nic nepřijde být divné, ale představ si někoho cizího. To by asi čuměl jako péro z gauče,“ rozesmála se trochu smutně Klára.
„Hmm, Robert mi vykládal, že jsi zbožňovala experimenty, ale to on zřejmě taky. Jenže to bys musela na tyhle experimenty, jak tomu říkáme, ukecat někoho z nás tady nebo někam odjet a tam sbalit nějaký pár nebo nějaký dva chlapy nebo ženskou nebo já nevím, co bys vlastně chtěla. Je to divná debata, radši toho necháme. Ono nějak bude. Zaplatíme?“
„Jo, já to vezmu, ale řeknu ti ještě jednu věc. Snad se neurazíš. Ale ať už to tedy dneska ze mě vypadne všechno. Když Robert zůstal sám, představovala jsem si, že byste se k sobě hrozně moc hodili. Proto jsem mu vykládala o tomhle místě a o tom ostrůvku, a tak. Vidíš, možná jsem to trefila. Já si po nocích představovala, jaké by to bylo, kdybych se s ním vrátila do minulosti. Víš, jak to myslím, ne? A že by to třeba tobě nevadilo i kdybyste byli s Robertem spolu.
Jenže jsem pomohla Barborce, aby ho měla ona, protože vím, jak strašně moc ho milovala. No a teď je s tímhle mým snem konec. Jsem hrozná? Budeš se se mnou ještě bavit?“
Kristýna chvíli zamyšleně pozorovala lidi procházející bezstarostně kolem. Jejich tváře nevnímala. To přiznání ji zaskočilo. Nebyla na nic takového připravená, ale uvnitř cítila, že teď, když se za těch pár dnů dověděla o Kláře tolik věci, jí to ani trochu nevadí. V hlavě jí vířily spousty myšlenek, ale nakonec se ustálila jediná: „Je to šílený řetěz: ona-David-Bára-Robert-Klára. Aleš je navíc, ale třeba se ten řetěz uzavře? Kdo ví?“
Znovu se nad tím zamyslela, a aniž by cokoliv řekla, potřásla hlavou. Byla šokována zjištěním, že by jí takový uzavřený kruh vůbec nevadil a zároveň si uvědomila, že Robert ji velice přitahuje.
Zaostřila pohled na Kláru, která mezi tím vyrovnala účet a s tajuplným úsměvem pronesla: „Byla bych blázen, kdybych se přestala bavit se svojí nejlepší kamarádkou. Toho se neboj. Jen ti řeknu, že když člověk jde doopravdy naplno za svým snem, tak se mu může ten sen splnit. Dneska je čas se opít, protože zítra tady budeme s Davidem poslední večer a pozítří ráno jedeme zpátky. Nehaž flintu do žita a nikdy neříkej nikdy. Třeba někdy. Možná. Co my víme. A třeba to všechno bude jinak a líp než v nějakým snu. Pojď jdeme si dát sprchu a večeři a pak jdeme do baru my. Mladí, ať si dělají, co chtějí.“
