Zvládnu to sám 01

Toto je 1 díl z 3 v seriálu Zvládnu to sám

Vrata hřbitova se zavřela a hlouček pozůstalých ještě chvíli postával na parkovišti. Stál jsem bezradný opodál. Jsem úplně sám. Matku jsem zanechal na druhé straně. Od skupinky se odtrhla neteř Aňa a šla směrem ke mně. Aňa, ta krásná blondýnka, dcera bratra mé maminky. Mládí, po kterém by se oblízl každý muž. Já měl v té chvíli jiné myšlenky.

„Strejdo, nechceš doprovodit domů?“ zeptala se.
„Jsi hodná, ale dojdu sám,“ a vydal jsem se směrem k městečku. Cesta domů byla nekonečná. Hlavou se mi honily stále vzpomínky na matku a zároveň jsem si vyčítal, že jsem odmítl pomoc neteře Ani. Konečně jsem dorazil do prázdného bytu, aniž jsem se zul, praštil jsem sebou do křesla. Zavřel jsem oči a promítal jsem si zpět léta prožitá s maminkou, kdy jsme po smrti otce zůstali sami dva. Náš vztah byl tak krásný, že jsem si nedovedl představit, že někdy zůstanu sám. Z rozjímání mne vytrhl zvonek. Okamžitě jsem se vrátil do reality.

„Kdo je?“
„To jsem já, Aňa. Můžu dál, strejdo?“ ozvalo se z chodby. Mezi dveřmi stála má krásná neteř, ta víla se světlými vlasy, krásná až k zbláznění.
„Zůstanu s tebou. Mamča o tom ví, že u tebe přespím, abys nebyl sám.“
Venku se začalo nekompromisně stmívat a mezi řečí občas někdo z nás zívl. Byl to náročný den, plný dojmů a únava se hlásila o své.
„Dojdu se osprchovat,“ oznámila neteř a zmizela v koupelně.
„Kde chceš spát?“ zeptal jsem se, ale má otázka zanikla v hluku tekoucí vody.
„Říkal jsi něco? Neslyším tě, teče tady voda.“
Ani mi nedošlo, co dělám, otevřel jsem dveře do koupelny a zopakoval svou otázku. Můj pohled na chvíli spočinul na krásném těle neteře. Byla to opravdu víla. Bílá, štíhlá, krásné nohy. Stála tam ve sprše jako přelud, jednou rukou si zakrývala ňadra, druhou klín.
„Nedělej si se mnou starosti, někam se uložím.“
Rychle jsem se otočil a zavřel dveře. Po chvíli vyšla neteř, zabalená do osušky a sedla si vedle mne. Voněla mýdlem a mládím.
„Taky se osprchnu,“ řekl jsem a odešel do koupelny. Choval jsem se jako blázen, čichal jsem k mokrému ručníku a osahával všechna místa, kde jsem se domníval, že byla Aňa. Nakonec jsem vyšel i já z koupelny. V obýváku nikdo nebyl.
„Kde jsi?“
„Tady,“ ozvalo se z ložnice. Nahlédl jsem do ložnice a spatřil Aňu ve své posteli. Byla přikrytá peřinou až k bradě, vlasy rozhozené na polštáři.
„Nechci být sama,“ usmála se na mne. „Pojď ke mně,“ vyzvala mne neteř. Vlezl jsem si k ní do postele. Aňa se ke mně přitiskla. Cítil jsem dotek jejího nahého těla. Položila si hlavu na mé rameno. Pohladil jsem jí po tváři a má ruka se pomalu sunula na její šíji. Tápal jsem pod peřinou, až jsem ucítil na dlani hrot jejího prsu. Prstem jsem jí objel několikrát dvorec bradavky. Měla je ztvrdlé a při každém mém doteku vzdychla. Její ruce zajely do mých vlasů. Sál jsem vůni jejího těla. Naklonil jsem se nad ní a políbil jí.
Vrátila mi polibek a já ucítil její jazyk. Svět se mnou začal točit. Odhrnul jsem cíp peřiny. Před očima se mi tyčily bradavky jejích prsů a lákaly k přisání. Vzal jsem jednu z bradavek do úst a začal olizovat jazykem. Aňa mi tiskla hlavu ke svému tělu. Opět jsem byl myšlenkami před branami hřbitova a v hloučku pozůstalých jsem v jasných obrysech viděl neteř Aňu. Tu krásnou, atraktivní dívku, jež má určitě každého kluka, na kterého se podívá svýma modrýma očima. A právě ona teď leží vedle mne, nahá v posteli a nechá se ode mne líbat a hladit.

„Proč zrovna já,“ ptám se sám sebe. Možná je to projev lítosti.
„Mlč,“ položila mi prst na ústa. Nejspíš jsem přemýšlel nahlas. „Mám tě ráda. Už dlouho.“
„Proč? Vždyť jsem Tvůj strejda a jsem oproti tobě hodně starší.“
„Nech toho, prosím a buď ke mně něžný. Vždyť to umíš.“

Začal jsem její tělo posévat vlhkými polibky. Nejprve na prsy a pak stále níž a níž. Hlava mi mizela pod peřinou a já líbal a líbal a nevnímal nic, než hebkost její pleti. Kdesi nahoře bylo slyšet silné vzdechy a její tělo se začalo vlnit v milostné křeči. Konečně jsem dosáhl cíle. Ono místečko rozkoše bylo bez jediného chloupku. To se teď nosí. Jazyk se vnořil do její rýhy a ucítil chuť jejího pohlaví. Voněla mládím a čistotou. Vsunul jsem jazyk hluboko do ní a vychutnával její milostnou šťávu. Odhrnula peřinu úplně a rozevřela nohy, abych se do ní co nejlépe dostal. Náhle jsem ucítil její hebkou ruku na svém tvrdém údu. Vymanila se něžně z mého zajetí a sklonila se nad ním. Žalud pomalu mizel v jejích ústech, zatímco rukou hladila varlata. Zavřel jsem oči a jen vnímal pohyby jejího jazyku. Vsávala jej, aby ho za chvíli zase pustila ze sevření rtů a mohla se s ním pomazlit. Tiskla si ho k obličeji, přejížděla po něm prsty a pak si ho znovu vzala do úst.

„Já už to dlouho nevydržím,“ sténal jsem.
„Nevadí,“ odpověděla a několika tahy mne udělala. Semeno jí stékalo po ruce. Setřela prsty i poslední zbytky z mého břicha, vstala a odešla do koupelny. Ležel jsem nahý na peřině a vzpomínal na poslední prožité okamžiky. Bylo to něco neskutečně krásného. Její mládí, krásná postava a její kouzelný projev něžnosti mne přenesl do jiného světa. Život začínal dostávat nový smysl, smutek pomalu ustupoval a já nemyslel v té chvíli na nic jiného, než na Aňu. Obrátil jsem se ke dveřím. V nich stála Aňa. V měsíčním světle se rýsovaly křivky jejího nahého těla. Pomalu se blížila k posteli.

„Jeffe, můžu ti tak říkat? zeptala se. Nečekala na můj souhlas. „Jeffe, chci se s tebou milovat.“
Uchopil jsem jí za ruku a stáhnul jí k sobě.
„Já taky,“ dostal jsem ze sebe a přitiskl se k ní. Leželi jsme s Aňou, oba nazí na peřinách a dívali se do stropu. Z otevřeného okna pronikal do místnosti teplý noční vánek a příjemně ochlazoval naše rozpalující se těla. Díval jsem se na Aňu a prohlížel si její krásné mladé tělo. Prstem jsem sledoval křivky jejího profilu. Ukazováček se sunul po jejím čele, přes malý nosánek a rty, šplhal se po svazích jejích ňader, aby se chvíli zastavil na jejich vrcholu a dotkl se hrotů ztvrdlých bradavek. Pak se vydal na cestu do údolí po hladké cestě jejího bříška, až se zastavil u propasti, jež tak krásně voněla mládím.
Aňa pozorovala svýma modrýma očima pouť po svém těle a se zájmem očekávala závěr jeho cesty. Můj ukazováček se dotkl jejího poštěváčku, trochu si s ním pohrál. Pak se začal nořit do hluboké propasti, svírán něžně stěnami Aniny pochvy. Z úst se jí vydral silný vzdech a pochva se jí několikrát stáhla, jako by chtěla můj prst pohltit.
„Jeffe, chci s tebou být takhle stále,“ šeptala.
„To nepůjde, lásko,“ odpověděl jsem jí. „Musíme taky jíst a chodit do práce, a…“ umlčela mne polibkem. Její růžový jazýček si našel cestu mezi rty a vnikl mi hluboko do úst.
„Teď jsme tady a nikam nemusíme. Ty mne zlobíš. Ty jsi takový můj zlobivý strejda,“ řekla škádlivě a políbila mne na krk. Ucítil jsem její ruku na svém údu. Pohladila ho, jako by to bylo malé dítě.
„Nespi,“řekla mu něžně.“Aňa se chce mazlit.“
„Nespím, už vstávám,“ řekl jsem za něj a začal jsem jím pomalu vyplňovat neteřinu dlaň. To krásné nenasytné mládí mne zase probouzelo k životu a hnalo mi do něj krev a já opět začal ztrácet rozum a propadal se kamsi, odkud se člověk jen tak nerad vrací. A oknem se odněkud linula krásná tichá hudba a umocňovala touhu stárnoucího muže, který stále nechtěl věřit tomu, že to není sen, a že ta krásná mladá žena je skutečná a nahá leží vedle něho. Aňa mi po něm několikrát přejela rukou a pak se nad ním sklonila. Mazlila se s ním, zatímco můj prst bloudil v jejích hlubinách.

„Moje myška se chce taky pomazlit,“řekla a obkročmo si na mne sedla. Mušličku přitiskla k mým ústům a čekala, až jí tam vsunu jazyk. Políbil jsem jí na štěrbinku a jazykem začal prozkoumávat všechny její záhyby. Její ruka za zády našla opět můj úd a pevně ho uchopila. Cítil jsem na jazyku sílící vlhkost jejího pohlaví. Náhle se odtrhla od mých úst, a jak na mně seděla, začala se zadečkem přesouvat nad můj úd. Mírně se nadzvedla, nasedla na něj a nechala do sebe vnikat. Vypjala proti mně svá ňadra, a zatímco jsem jí hladil bradavky, pomalu ho vsávala a zase pouštěla, aby ho v zápětí pohltila ještě hlouběji. Chytila mne oběma rukama za ramena a silně se ke mně přitiskla. V tu chvíli mně rychle opustila a padla vedle na peřinu.

„Ach,“ vydechla. „Málem jsem byla hotová.“
Od ní to vyznělo tak krásně, že jsem zalitoval, že se neudělala. Obrátil jsem se na ní. Opět jsem celým tělem vnímal dokonalost jejích křivek. Začala rozevírat nohy.
„Pomalu,“ zaprosila. „Já už to dlouho nevydržím.“ Vsouval jsem ho do ní nejpomaleji, jak jsem jen mohl. Nejhlouběji, jak to jen šlo. Přestal jsem se na ní pohybovat a vychutnával stahy stěn její pochvy.
„Jeffe.“
„Ano, miláčku.“ „Nemusíš si dávat pozor.“
„Proč?“
„Já jsem hloupoučká, viď. Chtěla bych děťátko.“
„Ne, nejsi hloupoučká. Ale tohle nesmíš uspěchat, pusinko. Co by tomu řekli vaši.“

Nechtěl jsem tuhle hezkou chvíli pokazit a tak jsem její povídání ukončil polibkem. Vrátila mi políbení, ale náhle se vytrhla z milostného spojení a prudce se ke mně otočila zády.
„Co se stalo? Slečna se naštvala?“
„Ne. Ale pokazil jsi to. Já bych opravdu chtěla, abychom měli něco malého, společného.“
Chvíli jsem mlčel a jen jí prstem přejížděl po zádech. Díval jsem se na oblinky jejího zadečku a v údu to začalo bouřit. Uchopil jsem ho do ruky a zaťukal jím na její prdelku.
„Haló, jsme doma?“ Začal jsem dorážet.
„Ne,“ mávla rukou dozadu, ale přitom se snažila nahmatat můj úd.
„Kůzlátka, otevřete vrátka, nesu vám plná varlátka hustého mlíčka,“ snažil jsem se zažertovat. Na to moje holčička slyšela. Začala nadzvedávat nohu, čímž mi dávala najevo, že je připravena přijmout, opět stojící úd. Všechno bylo zase v pořádku. Oboustranné vzdechy byly důkazem silného vzrušení, které se nezadržitelně blížilo. Na poslední chvíli se mi ho podařilo vytáhnout a postříkat jí stehna.

„Myslela jsem, že to ve mně necháš.“
„Příště určitě,“ slíbil jsem jí. Aňa na chvíli zmizela v koupelně, aby ze sebe smyla stopy našeho milování. Vrátila se opět vonící jemným parfémem. Lehla si vedle mne, schoulila se ke mně a začala rozvíjet plány do budoucna.
„Zítra řeknu mamce, že se k tobě nastěhuju. Už to mám vymyšlené. Vymluvím se na to, že potřebuješ pomoc a já tak budu pořád s tebou. Mamka to určitě pochopí. Nemáš proti tomu nic?“
„Ne. A teď už spi. Já musím taky ráno do práce.“

Schoulila se ke mně ještě více a spokojeně usínala. Drželi jsme se za ruce propleteni prsty. Ráno jsme málem zaspali. Po rychle zhltlé snídani jsme pospíchali na zastávku. Stáli jsme na chodníku, když přijížděla tramvaj. Aňa přebíhala na nástupní ostrůvek, ještě se ohlédla a poslala mi vzdušný polibek.
„Až přijdeš z práce, už budu na tebe čekat.“
Otočila se k tramvaji. Ozvalo se kvílení brzd, tupý náraz a pak už jen hrozné ticho…

„Proboha, já jí neviděl, já jí opravdu neviděl,“ hledal zoufalý řidič pochopení přihlížejících diváků na stanici tramvaje. Stál jsem na chodníku, nepřítomně, jako bych ani nevnímal shluk seběhnuvších se lidí i přijíždějící a houkající sanitku. Celý svět se znovu zhroutil. Prodral jsem se hloučkem až k Aně a sklonil se nad ní. Po čele jí stékal pramínek krve. Stáhl jsem jí vyhrnutou sukni.

„Vy jste její otec?“ slyšel jsem hlas muže v červené kombinéze. Nevěděl jsem, co mám odpovědět.
„Ne, snad její… muž.“
Saniťák jen mávl rukou, sedl do vozu a sanita s blikajícími majáky zmizela v oblouku ulice. Možná, že se sem toto vyprávění ani nehodí. Ale takový je už život. Někdy si zahraje až neuvěřitelně s lidskými osudy. A i když se nestal mně, nesmazatelně se mi zapsal do paměti tento příběh krásného vztahu mladé dívky a stárnoucího muže.

Autor

Navigace v seriáluZvládnu to sám 02 >>
5 3 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x