Klub 16

Ještě pořád bez Vaška

Ve středu večer si Lenka s mámou dopřály doma kávu se šlehačkou. Lenka to po chvíli nevydržela a posteskla si: „Co myslíš, mami, nebylo by fajn, kdyby se tady u nás táta občas zastavil a třeba i přespal tak, jako my tuhle u něj?“

Jana se trochu udiveně na dceru podívala, chvilku přemýšlela, co odpovědět, ale pak přehodila pomyslný míček na druhou stranu.
„Ty bys to fakt zase tak chtěla?“ zkoumavě se zahleděla na dceru, nicméně uvnitř při té vzpomínce pocítila zřetelné mrazivé vzrušení. Nešlo to zapomenout a celý ten šílený zážitek se jí už několikrát vybavil.

„Mně to přišlo být naprosto neskutečné. Asi trochu perverzní, ale prostě nádherné. Já si nemůžu pomoct. Pořád mi to nejde z hlavy. Víš, já toho moc v tomhle oboru nezažila, abych tak řekla, chvilku jsem chodila s jedním tím klukem od nás ze školy, ale byl to debil a to, co se pak stalo s Richardem, byla hrůza, mami. No a pak se mi stalo to s tátou a bylo to naopak něco tak strašně moc hezkého, že už bych to chtěla pořád. Taky jsi to tak tenkrát mívala?“

Janu její upřímnost zarazila, ale rozhodla se, že nebude nic skrývat a přisvědčila: „Hmm, mně se to stalo taky na střední škole. Můj táta byl prostě báječný a k tomu ještě nádherný mužský a já ho svojí mámě tak nějak záviděla možná už od svých patnácti nebo tak. Prostě v pubertě to byl najednou ten nej mužský. On to věděl, ale pár let trvalo, než se nám to stalo.
Máma byla někde na nějakém školení a přišlo to tak nějak samo. A pak už jsme to chtěli oba pořád. Prostě nešlo přestat, i když jsem potom byla stejně bláznivě zamilovaná do tvého táty. Zkrátka jsme v tom s tvým dědou jeli pořád dál. On byl tvůj děda tak strašně hodný, něžný a trpělivý a všechno mi vysvětloval, všechno jsme museli vyzkoušet a radši ani nebudu říkat, co všechno. Já prostě strašně moc chtěla všechno právě jen s ním a pak jsem to tak nějak pomalinku přenesla na tvého tátu.“

„Ale někdo z vás s tím musel začít, ne? Řekneš mi, kdo a co všechno jste dělali? Strašně mě to zajímá a taky bych to ráda zkusila,“ vzrušeně se na Janu podívala.
„To se nehodí, Leni, neblázni,“ bránila se Jana.„Tak co kdybychom si to všechno společně zkusili? Prostě bez nějakého vysvětlování. Myslíš, že by to šlo?“ nenechávala se odbýt Lenka.
„Leni, ty jsi doopravdy ještě horší než já. To je snad tou dobou, kdy už nikomu není nic svaté. Ty si myslíš, že je někde běžné, aby se sex provozoval v rámci rodiny? Otevřeně? Já myslím, že to nedělá nikdo. I když kdo ví. Dneska je snad možné všechno.“

„Mami, já mu stejně řeknu, ať u nás zůstane na noc, hned jak to půjde.“
„Ty jsi fakt střelená, Leni,“ odporovala Jana. „Jednou to holt byl úlet, ale udělat z toho program, to je šílené. To by asi nešlo,“ pochybovačně kroutila hlavou Jana.
„Ono by to taky pomohlo té jeho Ivaně a Honzovi a možná i Ireně. Honzův táta si udělal něco s nohou, takže ho mají doma asi až do konce roku a někdy v lednu se snad dostanou k tomu bytu na Petřinách, ale ještě ho budou muset nechat zrekonstruovat, a to je taky na dlouho.“
„To jako, že by ta tátova Ivana půjčovala tátův byt tomu svému Honzovi? To by táta nesnesl, leda by tam byla ona u toho. No teda, to by ale taky mohla být pěkná Sodoma – Gomora. Já vím, že ona v tom jede s tím svým klukem tak, jako my, ale zkoušet trojku s holkou svého syna? To je úplně ulítlé.“
„Mami, Honza by do toho šel, to je mi úplně jasné a té Ireně by to vůbec nevadilo. Já se ti přiznám, že u táty na chalupě se to tak nějak zvrtlo a asi hodinu jsme si to zkusily samy jen my tři holky. Tedy já s Irenou a s Ivanou. Bylo to děsný vzrůšo a všem se nám to líbilo a říkaly jsme si, že by vůbec nebylo od věci si něco podobného zase zopakovat.“

„Bože! Proč já musím mít tak zvrhlou dceru!“ trochu pohoršeně, ale s trochou úsměvu se zatvářila Jana.
„Mami, já myslela, že se ti to posledně líbilo, jak jsme byly u táty. Nebo snad ne?“
„Nojo, ale to jen tak nějak samovolně vzniklo,“ snažila se bránit slušnou pozici Jana.
„Nám to taky tak nějak samovolně vzniklo, mami. A včera taky,“ Lenka lišácky pohlédla na Janu.

„Počkej! Ty jsi včera byla u táty v bytě s jeho Ivanou a s tou Irenou?“
„No, to úplně ne. Ale ozvala se Irena, jestli bych je tam nepustila s Honzou. Já vím, že to je tabu, dát někomu klíče od tátova bytu, tak jsem se tam šla učit angličtinu.“
„Jo, tak angličtinu, aha,“ zamračila se Jana.
„No, máš pravdu, že Irena si vzpomněla na tu tátovu chalupu. Ona už tam něco zažila v létě s tátou a s jeho Ivanou, protože Honza se prý nějak děsně ožral, jenže Honza to neví. Do té doby fakt nic nezažila. Stejně jako já chodila asi půl roku s nějakým troubou a pak někdy zjara začala chodit s Honzou. A najednou se to semlelo. No a včera se to semlelo zase. On Honza měl problémy s tím, že nic nevydržel, měl z toho komplex a táta mu opatřil nějaké prášky, po kterých to má být trošku lepší.“

Lenka chtěla ještě něco dodat, ale Jana jí skočila do řeči: „A bylo?“
Lenka v jejích očích zahlédla nefalšovaný zájem. Chvilku přemýšlela, ale pak odpověděla: „Hmm, podle Ireny asi jo, ale na tátu ani zdaleka nemá. Určitě tam ale některý den půjde se svojí mámou. Doma nemůžou a Honza by chtěl furt.“
„A to ti jako nevadilo, nebo Ireně nevadilo, že Honza je její kluk? A nevadilo ti jen tak se pomilovat s klukem, kterého skoro ani neznáš?“
„Mami, já myslím, že v takových situacích nic nevadí nikomu. Prostě se to stane, i když někdy se to asi plánuje. Vzpomeň si tuhle u táty nebo na to, co jste tenkrát před léty zkoušeli s tátou. Taky to nikomu nevadilo. Aspoň, jestli jsem to správně pochopila. A naplánovala jsi to nejspíš ty, nemám pravdu?“

„No, to je teda dobré. Táta mě poprosil, abych mu zalila kytky, chystám se tam zítra nebo v pátek po práci, ale co když tam zrovna bude tátova Ivana s tím svým Honzou? A nenechali jste tam nějaký nepořádek?“ Jana se vyhnula odpovědi na přímou otázku.
„Neboj, byli jsme tam jen asi na dvě hodiny odpoledne a všechno jsme perfektně uklidili. Na kytky jsem ale zapomněla. Ale vlastně ty máš tedy taky klíč od tátova bytu, teď mi došlo?“
„Hmmm, dal mi ho, než odletěl. Poprosil mě, abych mu něco nakoupila, protože má přiletět snad příští sobotu a bude asi úplně po té cestě vyřízený. No a taky aspoň jednou týdně dohlédnout na ty jeho kytky, i když to asi udělá i ta Ivana. Asi chtěl, abych cítila, že ji neupřednostňuje, nebo co.“
„Co kdybychom ho na neděli pozvali k nám na oběd, co ty na to? Stejně mám narozeniny, nebo bychom pozvali všechny,“ rozzářila se Lenka a dodala: „A tátův byt bychom potom přenechali té druhé půlce klubu, ať si tam užijí trochu zábavy oni.“
„Jaký klub? Ty taky myslíš jen na tohle, úplně jako ti chlapi. To je hrůza,“ škaredila se Jana.
„Vždyť víš, že to tak z legrace pojmenovali táta s Ivanou. Klub polyamoriků, tedy jako že v téhle partě šesti lidí nikdo nebude vyčítat komukoliv jinému sex s někým z té party, ale nesmí se to dělat za zády a tajně. A nejspíš taky přehánět. Ale občas by to mohlo být dobré, ne?“

„Bože, vy jste fakt úplně zvrhlí, to je děs.“
„Ale mami, na rovinu. Ještě se občas potkáš se svým tátou? A s mým tátou a se mnou ti to nevadilo? No pověz?“
„S mým tátou. Hmm, možná někdy letos na jaře se tady zastavil, když jsi byla někde na nějakém turnaji,“ zavzpomínala Jana.
„A? Pořád dobrý?“ zvědavě na ni pohlédla Lenka.
„Já si připadám jako u výslechu. Ale když to chceš vědět, tak jo. Úžasný. Richard se mu nikdy ani nepřiblížil,“ trochu zasněně pronesla Jana.

Lenka vyskočila z křesílka a objala ji: „Mami, ty jsi prostě boží! Já tě mám tak moc ráda! Že ti nebude vadit ten náš klub! Prosím!“
„Ty jsi fakt děsná Leni, ale mám tě taky moc ráda,“ pohladila dceru po tváři, podívala se jí do očí a lehce políbila na rty.
„Strašně se těším, že si to zase uděláme s tátou krásné a můžeme i my samy. A zítra nebo v pátek běž zalít ty kytky a uvidíš, jak to bude. Když tam budou, tak se vsadím, že ten nadrženej Honza tě pozve, abys nikam nespěchala a Ivana ho podpoří.“

„Já se z tebe zblázním, holčičko moje, z tebe nakonec ještě bude kuplířka,“ zasmála se teď už docela uvolněně Jana a dodala: „Radši už toho necháme najdeme si na Netflixu nějaký film a pak jdeme spát.“
„Neuděláme si někdy spolu hezký večer?“ ještě loudila příslib Lenka.
„To nevím. Uvidíme, jak to bude s tátou. Ty jsi tak praštěná.“
„Táta nás nezklame, uvidíš,“ zachichotala se Lenka. „Myslím, že se mu pořád strašně moc líbíš. A jestli se zastavíš u něj v bytě a bude tam Ivana, tak buď připravená na všechno. To by ses rázem mohla stát platnou nebo aktivní členkou toho klubu!“ Lenka se zasmála, rozzářenýma očima pohlédla na Janu a pak ji ještě jednou políbila. Jana jí něžný polibek vrátila. Uvnitř cítila neznámé vzrušení a srdce jí pěkně divoce bušilo.

V noci Jana uvažovala nad tím, co jí všechno Lenka navykládala, zjistila, že ji to všechno náramně přitahuje, ale nakonec se rozhodla, že zalít kytky půjde až v pátek po práci, případně tam třeba skočí o víkendu. Představa toho mladinkého Honzy v náručí své matky ji nesmírně vzrušovala. Dokonce tak, že si sama se sebou pod peřinou krátce pohrála. Nedokázala si ale při nejlepší vůli představit, jak by se mohla do nějakých sexuálních her Ivany a jejího syna zapojit.
„No to bych musela mít hodně upito,“ konstatovala si sama pro sebe.
Když už usínala, problesklo jí v hlavě, že v pátek odpoledne má šéf narozeniny a že bude určitě jako každý rok hodně šampaňského. „No, tak třeba bude nálada a třeba tam zrovna budou. Tedy ty jsi ale úplně zvrácená, jestli o něčem takovém vůbec uvažuješ,“ byly její poslední středeční myšlenky.

Páteční oslava se vydařila. Šéfovy padesátiny byly zality mořem šampusu, zajedeny chlebíčky a dortíky a ještě se vyrazilo na podvečerní, ale již zcela setmělé město. Jana do zábavy přispěla dvěma lahvemi španělského šampaňského, ale jedna zbyla.
Ve velmi povznesené náladě se omluvila a oddělila se od skupiny kolegů, lahev a část zbylých pochutin si sbalila a zamířila na tramvaj k Vaškovu bytu. Zastavila se u dveří, štrachala v kabelce, aby našla klíče a zaslechla, že zevnitř se ozývá příjemná, ale dost hlasitá hudba. Polilo jí příjemné vzrušení. Opatrně zasunula klíč do zámku a co nejtišeji si odemknula.

Dveře nezaklapla a hned jako myška nahlédla do pokoje. Naskytl se jí pohled na dvojici ve spodním prádle na kanapi plně zaujatou tím nejerotičtějším mazlením, jaké si jen lze představit. Honza hnětl Ivaně její pipinu přes kalhotky a ona mu přes slipy masírovala jeho ocas, to vše doprovázeno vášnivými polibky a ještě vášnivějšími vzdechy. Zůstala stát ve dveřích a čekala, až si jí všimnou. Chvilku to trvalo, ale první byla Ivana.

„Ježíši, Jano, co tady, proboha, děláš?“ její údiv doprovázely naprosto zmatené Honzovy pohledy.
Janu pohled na ty dva úplně fascinoval. Chvilku jen zírala, ale pak se vzpamatovala: „Moment, zavřu dveře do chodby.“
Za okamžik se objevila ve dveřích do pokoje se slovy: „Vašek mě poprosil, abych tady aspoň jednou týdně zalila kytky. Ani mne nenapadlo, že tady budete mít takovou zábavu, a to jdu z báječné oslavy padesátin mého šéfa. Samý šampus a jeden nesu domů, ale koukám, že jsem vás vyrušila skoro v nejlepším,“ poklepala si významně na tašku. „A pár sladkých dobrot k tomu, nechcete si dát chvilku pauzu a ochutnat?“ samotnou ji překvapilo, jak snadno se vnutila do jejich společnosti.

„Jani, to je úplně blbý, my radši půjdeme,“ snažila se zachránit situaci Ivana.
„To je blbost, Ivo, hele já si sundám kabátek, zuju se a když už tady jste, hoďte něco na sebe a třeba spolu vypijeme tu lahev na lepší seznámení. Ty dortíky byly bezva, měla bys je ochutnat, jsou z té cukrárny, jak je tam někde V Celnici nebo na náměstí Republiky. Ale to je fuk, kde. Vzala jsem jich dost. A nebo víte co, radši tady zalejte ty kytky, ale jen trochu, a já padám.“

Mezi tím se z úleku vzpamatoval Honza.
„Když už tady jste, Jano, tak nikam nechoďte, my se trochu oblečeme a můžeme tedy ten šampus a ty dortíky ochutnat. Vždyť se snad nic tak strašného nestalo. S mámou sem holt asi občas zajdeme, od Vaška to máme povolené. Mami, my nikam nejdeme, vždyť jsme tady chtěli zůstat až do zítřka nebo ne? Tys tátovi doma řekla, že jdeš k Vaškovi a já někam na mejdan s kámošema,“ prozradil trochu neopatrně Honza.

„Doopravdy vám to nebude vadit, když jsem vám přerušila tu vaši zábavu? Teda my jsme se v práci pěkně namazali, takže se ještě jednou omlouvám, koukejte,“ rozverně halasila Jana a vytáhla z tašky lahev a krabičku se sladkostmi.
„Klidně se k nám pojďte na chvíli posadit, to je v pohodě,“ chytil se Honza, kterého v tom okamžiku napadlo, že když je Jana pěkně máznutá, že se třeba přidá, i když si přiznal, že to by doopravdy nevěděl, jak takové dvě zkušené dámy zvládnout a co by tomu vlastně řekla máma.
„No, ale co, když se nepřidá, tak my tady stejně budeme až do zítřka,“ pomyslel si a pustil se do přesvědčování: „Sundejte si ten kabátek a ten svetřík taky, je tady docela horko.“

„Tak jo, a ty zatím otevři to šampiko,“ rozverně na něho mrkla Jana. Zbavila se bot a lehkého kabátku s kašmírovou elegantní šálou, svetřík také pověsila v předsíni a vplula do místnosti v přiléhavé sukni nad kolena a v lehké blůzce.
Ivana vše sledovala s neurčitým blahosklonným úsměvem, a tak Honza, když sám pro sebe ocenil její mladistvou figuru, nalil šampaňské, podal ženám sklenky a navrhnul: „Sice tykání má vždy navrhnout dáma, zejména když je starší než muž, ale já bych byl pro, abychom si tady tykali všichni.“
„Tak na tykání,“ schválila návrh Jana a věnovala Honzovi lehký polibek.
Příjemně ji vzrušilo pomyšlení, že políbila tak pěkného mladíka, byť to bylo jen na tykání.

„Musím říct, že vám nebo vlastně tobě to náramně sekne a vypadáte… vypadáš líp než moje spolužačky,“ bez okolků začal Honza Janě lichotit. „Jste, vlastně jsi stejně úžasná, jako tady Iva nebo tedy moje máma, ale to je teď přeci jedno. Té zase náramně sluší ty krajky, nemám pravdu Jano?“
„Měli bychom se trochu obléct, Honzo, takhle je to fakt divné, přeci tady nebudeš v těch boxerkách a já v podprsence. A když už tady takhle jsme, tak jdeme připravit něco na zobání. Já si vezmu zatím aspoň tu halenku a ty se také koukej aspoň trochu obléknout,“ snažila se Iva uvést tu zvláštní situaci aspoň trochu do normálu.

Jana na okamžik zauvažovala, že by přeci jen měla odejít, ale odpolední šampaňské v ní probudilo zvědavost, zda si Honza troufne v její přítomnosti něco začít. Tak jako tak se nechtěla dlouho zdržovat. Zamrzelo ji na okamžik, že přišla příliš brzy. Stačilo pár minut a byla by je viděla ve Vaškově posteli, i když to jejich vášnivé mazlení se jí náramně líbilo. Přiznala si, že by si klidně na chvilku vyměnila s Ivou místo. S takhle mladým partnerem nikdy nebyla.
Pak se vyděsila takových myšlenek a sama sobě si je vysvětlila, že to musí být snad jedině tím, že Vašek s Lenkou jí do toho spolku zatáhli a že tady nikdo nemá žádné skrupule. Pak se uklidnila tím, že ona si nic nezačne, tak co.

Pojď Ivo, aspoň dáme ty dorty na nějaké talířky. Obě zmizely v kuchyni a nechaly Honzu i s hlasitou muzikou v obýváku.
„Teda já vám pokazila tak krásnou zábavu, Ivo, ale za chvilku vypadnu,“ omluvně začala Jana, ale pak tiše dodala: „Víš, že to bylo nádherné, jak jste se tam mazlili? Já ti to v tu chvíli tolik záviděla, to se přiznám,“ uculovala se spiklenecky Jana.
Ivana nevěděla, co na to odpovědět, aby se Jany nějak nedotknula, a tak po chvilce jen zasněně a stejně tiše pronesla: „Jo, on je Honzík, takový můj miláček, ale asi jednou bude děsně na ženské. Víš, že tady byli v úterý s Irenou a s tvojí Lenkou? On mi všechno říká.“
„Jo, mně to Lenka taky řekla. Oni jsou všichni tři ti mladí pěkní divoši. Jo a taky mi říkala, že jste měly vy holky docela zajímavou zábavu u Vaška na chalupě. Skoro jsem vám to záviděla, ale neber mě vážně, toho šampika už bylo dneska moc,“ dostávala ze sebe s rozpaky Jana.
„To jako, že ty bys to někdy chtěla zkusit jen s holkama nebo nějak ve víc lidech?“ okamžitě se tématu chytila Ivana. „Vašek mi říkal, že jste něco zkusili i s Lenkou. Jaké to bylo, povídej,“ zkusila na oplátku vyzvídat Ivana, upřela na Janu zkoumavý pohled a upila ze své sklenky šampaňského.

Jana skládala dortíky na talířek, krátce pohlédla na Ivanu a spustila: „Já se ti přiznám, holka, že jsem z toho byla celá pryč. V životě by mě taková věc nenapadla, ale prostě to nešlo vydržet. Lenka už by něco takového plánovala zase, až se Vašek vrátí. Moc by ti to vadilo?“
„Vy byste mi nevadily ani trochu. Vašek ti určitě říkal, že jsme tomu začali spolu s ním říkat klub, ne?“
„Jo, klub zvrhlíků,“ zasmála se trochu stydlivě Jana. „Jenže já do něj nepatřím. Nebo vlastně trochu patřím, ale jen do té naší domácí části. To ty už znáš úplně všechny členy. Vašek, Irena a Honza taky. O Lence radši ani nemluvím,“ nevěděla, jak rozpaky zakrýt a dopila sklenku šampaňského.
„Jo, je to šílené, to máš pravdu, ale pojď jdeme to odnést vedle a Honza nám doleje skleničky.“

Rozložily talíř na stůl, každý něco ochutnal, Ivana pochválila sladkosti, vzala si ještě další kousek a pak rozverně pozvedla plnou sklenku a obrátila se k Honzovi: „Tak jsme se s Janou dostali na téma toho našeho klubu a zjistila jsem, že by jí asi nevadilo, kdybychom z ní udělali aktivní členku. Nemám pravdu, Jani?“

Než stačila cokoliv odpovědět, předešel jí Honza.
„No paráda! Super! Tak na to dáme skleničku do dna. Vašek má v lednici ještě další Bohemku a novu mu dokoupíme. Tak, Jano, má máma pravdu? Jestli jo, tak do dna!“
„Tedy Ivo, já jsem sem neměla chodit, vy jste fakt šílení a nic takového jsem přeci neříkala,“ bránila se Jana, ve tváři zrudlá studem.
„To jsou ale řeči. Jednou jsi tady, všichni víme, co jsme za klub, tak co? Do dna?“ tlačil dost neomaleně Honza.
Ivana ho podpořila tím, že sklenku zvedla a upřela svůj zvídavý pohled na Janu. Cítila, že je to příležitost, jak ji do té jejich společnosti dostat. Pochopila, že tam někde uvnitř by Jana zřejmě nebyla proti a ona sama si uvědomovala, že by jí s takovou spoluúčastí bylo mnohem lépe, svobodněji.

Jana byla celá rudá rozpaky, cítila, že srdce jí buší jako o závod, ale nakonec tedy pozvedla sklenku a přitakala: „Tak tedy do toho dna, ale vy si napřed hezky dokončete to, co jste tady měli tak krásně rozdělané a já si radši dám ještě trochu i z té Bohemky, co Honza zmínil.“

Sklenky byly prázdné a Honza se zvedl, aby došel pro lahev v lednici. Janě neušlo, že má boxerky pěkně nadité ztopořeným nádobíčkem.
Honza z kuchyně zahalekal: „Jano, ale v sukni a v punčocháčích do klubu nikoho nebereme.“
„On je úplně pitomej, ale ber to tak, že je mu dvacet pryč a že my jsme se přimotaly mezi mládí,“ se smíchem šeptala Iva.
„Ale, jo, já to tak beru. Schválně, co to s ním udělá, až nám doleje víno, všimla sis, že mu jsou ty boxerky těsné?“ s tvářemi ještě stále červenými směsí vzrušení a studu tiše odpovídala Ivě.
„Ty jsou mu těsné každou chvíli, Jani,“ s tichým smíchem odpověděla Iva, ale to už byl Honza zpátky s otevřenou lahví a opatrně doléval bublinky.

Když dolil, tak se podíval na Janu a zatlačil: „Vždyť jsem přeci říkal, že členové klubu tady nesedí v sukni a punčochách, nemám pravdu mami?“
Jana povzbuzená přemírou šampaňského a pohledem na jeho napnuté boxerky i všemi těmi dost přímočarými řečmi se postavila se sklenkou v ruce před Honzu a vyzývavě pronesla: „Já mám plné ruce, takže jestli mám být členkou, tak mi s tím jako člen klubu asi budeš muset pomoct.“

Honzu to zaskočilo, ale napřed upil vína, postavil sklenku, našel na sukni rozepínání a nechal ji spadnout na zem. V její blízkosti ucítil příjemný parfém. Narovnal se a pohlédl jí vyčkávavě do očí. Opětovala jeho pohled. Se shovívavým úsměvem pozorovala a když prsty zaháknul za okraj punčocháčů a znovu se jí podíval do očí, jen s blahosklonným úsměvem kývnula hlavou.
Honza opatrně stáhnul jemné punčocháče, Jana z nic vykročila a zůstala stát před Honzou tak, aby si její kalhotky mohl v předklonu při sbírání sukně a punčoch prohlédnout. Během celé té absurdní situace jí běžely hlavou myšlenky, v nichž se sama nad sebou zhrozila toho, co tady právě nechává sama se sebou dělat, ale jasně vnímala, že díky rozhovorům s Lenkou a díky tomu, co o téhle společnosti již věděla, ji členství v tom jejich klubu úplně magicky přitahuje. Nechápala to, ale cítila se najednou jakoby o dvacet let mladší. Toužebně si přála zase po letech vyzkoušet přesně tu nevázanost, která se jí někdy před patnácti lety tolik líbila.

„Koukám, že svlékán se ti líbí,“ culila se Ivana.
„Líbí se mi sexy prádélko, a to máte evidentně nádherné obě dvě,“ zakřenil se Honza. Všiml si, že obě ženy věnují značnou část své pozornosti jeho našponovaným boxerkám. Cítil, že jeho klacek ho z jejich špatně skrývaného zájmu úplně brní.

Janu to celé vzrušilo tak, že měla pocit, že jí snad kalhotky musely viditelně zvlhnout. Cítila, že je má malinko zaříznuté do své dokonale vyholené kundičky.

Úplně stejně na tom byla Ivana, která si sama pro sebe konstatovala, že je to poprvé, kdy si Honza v její přítomnosti začal něco s jinou ženou. Najednou si strašně moc přála, aby ho viděla při milování. V duchu ocenila, že Jana v těch kalhotkách vypadá dokonale a pocítila téměř nezdolatelnou touhu sama jí je svléknout, ochutnat ji a teprve pak nabídnout k ochutnání i Honzovi.
Vzápětí ji samu udivilo, že jí už vůbec nic nepřipadá perverzní, zvrácené, ale jen jako báječná, erotická, neuvěřitelně vzrušující hra, protože se jim všem podařilo přehoupnout se přes ty zakořeněné společenské zábrany.
Když si to uvědomila, polilo ji z toho zjištění horko. Strašně moc najednou toužila po pokračování. Najednou cítila, že veškeré společenské konvence jsou většinou úplná blbost. Došlo jí, že lidé jsou docela jistě jen zpracováni svým okolím k celoživotním stereotypům a že to přeci ani náhodou nemusí být povinnost pro všechny. Akorát je lépe na to neupozorňovat. Teď právě našla další generační propojení lidí, kteří to cítí stejně.

„Seru na všechny konvence, ať mi všichni vlezou na záda. Koneckonců, před pár lety byli buzíci a lesby na okraji společnosti a dneska jsou in. Třeba jednou my taky budeme,“ pomyslela si a s očekáváním dalšího dění se mimoděk přisunula k Honzovi. Její svědomí bylo najednou úplně čisté. Cítila se volná jako pták.
Jana se nemohla dočkat, až uvidí, jak se Honza miluje s Ivanou.

„Myslím, že je čas se rychle opít, takže navrhuji další sklenku a pak můžete navázat tam, kde jsem vás vyrušila,“ navrhla Jana a těkala pohledem z jednoho na druhého. Honza se jen spokojeně uculoval, když se omluvně bránil: „S radostí, ale máma určitě dobře ví, že vám dvěma nebudu stačit, takže si taky budete muset pomoct samy. Na to se těším zase já hrozně moc.“
„Nic už neříkej a pojď mi dát hezkou pusu a když Jana myslí, tak ještě tu skleničku dorazíme.“
Honza se přisunul ještě těsněji k Ivaně, všichni upili ze svých sklenek, Ivana si Honzu pootočila k sobě a začala se s ním vášnivě líbat.

Janou až otřásalo vzrušení z toho, když viděla, jak Honza přes blůzku svírá Ivanina ňadra, jak se snaží rozepnout jí knoflíček blůzky, jak vysvobozuje jedno ňadro z krajkového sevření a ona jemu na oplátku mne jemnými, dlouhými tahy přes těsné boxerky jeho tvrdý ocas. Napjatě sledovala, jak její ruka zkušeně zabloudila do jejich otvoru a za okamžik vykmitl na světlo Honzův dlouhý ocas. Užasle pozorovala Ivanu, jak se sklonila a hltavě jej vzala do úst.

Iva koutkem oka pohlédla na Janu, aby se ujisti, že to vše sleduje, ale pak odvrátila pohled směrem k Honzovi, který seděl pohodlně opřený a Ivanino počínání sledoval s přivřenýma očima: „Jo, tohle je nádhera, mami,“ zašeptal.

Jana sebou trochu trhla, když slyšela to oslovení. Zjistila, že ji to vzrušilo víc, než jakékoliv jiné oslovení a mimoděk si přejela rukou přes kalhotky. Všimla si, že Honza její pohyb zaregistroval. Poposedla si tak, aby dobře viděl a smyslně si ukazováčkem projížděla po obtisknuté rýze. Zůstala s Honzou v očním kontaktu. Takhle provokovávala kdysi Richarda a před tím Vaška, jenže na Ríšu to posledních pár let nepůsobilo. Vlastně ji o to prvně poprosil její táta. Před očima se jí mihla vzpomínka na to, jak rád se na ní oblečenou jenom v pěkném prádle díval a jak jí to dělalo dobře.
Teď měla před sebou živé divadlo. Hezčí a mnohem více vzrušující, než když se kdysi Vašek mazlil s Richardovou bývalou ženou.

Ivana se mezi tím nabažila Honzova pyje, odhodila si vlasy z čela, obkročmo se postavila nad Honzu, odhrnula si kalhotky, uchopila jeho dlouhé péro a opatrně si je zavedla na kraj své mušličky. Pomalu začala dosedat. Honza slastně zaúpěl: „Bože to je tak šílené! Takhle trochu oblečení jsme to ještě nedělali!“
Horečně začal Ivaně rozepínat zbývající knoflíčky její blůzky, zatímco ona si pomalými pohyby plně řídila tu slast. Když rozepnul poslední knoflíček, Ivana blůzku nedočkavě shodila, vysvobodila i druhé ňadro z nadité podprsenky a nabídla je Honzovým lačným ústům.

Chvilku se pomalu něžně milovali, až Honza tiše zašeptal: „Mami, ty kalhotky jsou neskutečně dráždivé, jak mi po něm přejíždějí! Ještě chvilku a normálně ti jí vykropím. Radši si je sundej,“ s těmi slovy jí kalhotky odrhnul ještě více ke straně a jemným pohybem hlavy pokynul Janě, aby šla blíž.

Pochopila okamžitě, zvedla se, bleskově si sundala kalhotky, přistoupila ke gauči a jedním kolenem na něj poklekla. Vzápětí se již Honzův prostředníček hladce vnořil do její úplně mokré mušličky. Ivana se podívala na Janu, jejich pohledy se střetly a obě se na sebe usmály trochu provinile, ale očima plnýma divokého vzrušení. Ivana se ještě několikrát pomalu zhoupnula na Honzově tvrdém kolíku a pak se zvedla se slovy: „Jo, dám je pryč, bude to jiné.“
Ještě věnovala Honzovi něžný polibek a překročila jej na stranu. Honza, který nepřestával svým prstem dráždit Janu, ji okamžitě vyzval, aby zaujala Ivanino místo. Okamžitě nechala jeho kolík vklouznout až na samé dno.

„Vy jste obě tak neskutečně hladké,“ zašeptal Honza a začal i jí rychle rozepínat knoflíčky na halence.
Jana nepřestávala vlnit svými boky a nechávala jeho pyj uvězněný v hlubině své mokvající jeskyňky. Vzápětí se halenky zbavila a Honza jí přetáhl podprsenku vzhůru přes její parádní ňadra. Báječně se proti němu rozhoupala. Janu si přidržoval za boky a snažil se její trčící bradavky polapit svými ústy. Iva zatím hbitě Janě podprsenku rozepnula a pomohla jí zbavit se toho přebytečného kousku látky. Sama již byla úplně nahá. Zaujala podobné místo, jako před tím Jana.
Honza okamžitě zabořil svůj prsteníček do její růžové štěrbinky, z níž již trošinku vyčníval poštěváček. Začal ji projíždět dlouhými tahy. Iva k sobě Janu pootočila, vášnivě ji políbila a svými dlouhými prsty hnětla její nalitou bradavku.

„Vy jste obě tak nádherně mokré, to se nedá vydržet. Jestli hned nepřestanete, tak bude hotovo.“
„To nevadí, že ne, Jani,“ šeptala vzrušeně Ivana.
Jana jen zakroutila hlavou, že opravdu ne a začala na Honzovi divoce rajtovat.
„Chci vidět, jaké to je, když do Jany stříkáš,“ hlasitě pobízela Ivana Honzu vzrušením z toho divadla úplně bez sebe. Hnětla Janě její parádní kozičky a kroutila se na Honzově ruce. Sledovala, jak Honza začal proti Janě zdola přirážet stejně prudce a jak se jeho výraz ve tváři mění. Přesně poznala okamžik, kdy se najednou jeho rysy uvolnily a on jen dlouhými pomalými přírazy vyprazdňoval zásoby svého semene do Janiny doširoka rozevřené kundičky. Ivana jí pevně tiskla ňadra. Jana to jasně vnímala a snažila se pyj co nejvíce vyždímat do sebe.
Zůstala ještě hodnou chvíli na Honzovi sedět a vychutnávala si jeho kolík v sobě. Během nekonečně dlouhého Ivanina polibku cítila, jak jeho pyj pomalu ochabuje.
Odtrhla se od Ivany se slovy: „Asi to takhle dost vyteče a budeš mít ty boxerky úplně zapatlané, ale bylo to moc krásné,“ sklonila se k němu a políbila ho na rty.
Volnou rukou jí pohladil ňadra. Druhou měl stále ještě tam, kde před chvílí a zašeptal: „Budu asi muset zůstat bez těch boxerek, radši jdu do koupelny, trocha hygieny přijde vhod,“ s rozpačitým úsměvem se pokusil o žert.

„Ty jsi taky byla úžasná, Ivo. Asi ještě hned neodejdu. Co myslíš?“ Jana se naklonila k Ivaně a obě se znovu něžně políbily.
„Teď odejít nesmíš, trošinku si odpočineme a pak budeme pokračovat, ale utíkejte do koupelny vy dva,“ se spokojeným úsměvem pokynula lehkým kývnutím hlavy směrem ke dveřím.