Klub 17

Vaškův návrat

„Dej sem ty své zapatlané slipy Honzí, trochu je zaperu,“ tiše zavelela v koupelně Jana. Se zájmem sledovala, jak si v umývadle Honza smývá ze své poněkud změklé chlouby stopy předchozí aktivity, zatímco ona zakápla fleky čistícím prostředkem a v proudu teplé vody vše spláchla. Připadala si napůl jako puberťačka a napůl jako pečující matka. Když dávala slipy na elektrický sušák, Honza si ji zálibně prohlížel a tiše jí lichotil: „Jak je možné, že jste obě tak nádherné. Ani jedné bych vám nehádal víc, jak třicet,“ pohladil přitom Janu po její oblé prdelce.

Pootočila se k němu a se šibalským pohledem mu vlepila polibek se slovy: „Jdi ty lichotníku, vždyť máš přeci ty dvě mladé ženy a ty jsou mnohem mladší.“
Znovu jí probleskla hlavou absurdita situace, kdy ona přeci ví, že ten fešák, co se mu tady možná už zase staví ten jeho, si užil sex s její dcerou a k tomu ještě i se svou dívkou a současně si tady teď ona a matka tohohle mladíka, kterému bylo sotva dvacet, užívají sexu právě s ním, jako kdyby i jim bylo těch dvacet.
„Jestli ty nejsi blbá a Ivana ještě blbější. Je to přeci jeho máma. Ale je to prima být taková kráva, tak co. Nebo ne? Tenkrát před víc jak dvaceti lety jsi taky musela být a přišlo ti to tak? Nepřišlo. Bylo to přeci to nejhezčí. Tenkrát jsi nic jiného ani nepoznala. Takže ani Ivana není. A vlastně ani Vašek ne, protože asi přišel na to, že to přeci nemůže být kravina, když už jsi u té terminologie. A co ti mladí? Telata? Blbost. Vědí, co dělají a líbí se jim to. Všem. Kašli na tyhle úvahy. Soustřeď se na krásu všech těch chvilek, co právě jsou, nic neplánuj a pusť tyhle hovadiny z hlavy. Tenkrát jsi to taky dokázala.“

Na okamžik se zastavila a dívala se, jak ten nádherný mladík odkládá na šňůru ručník a otáčí se k ní se zářivým úsměvem. Chtěla vyjít ven z koupelny, ale ještě ji na okamžik zastavil, pohladil její perfektně, čerstvě oholený Venušin pahorek a tiše odpověděl: „Asi jsem divný, ale vy dvě jste mne dneska vzrušily tak, jako ještě nikdy nikdo před tím. Jste prostě fajn a zase bych vás někdy obě chtěl.“

Ztuhnula a úplně jí mrazilo, když ukazováček takového mladíka jemně přejel po celé délce její štěrbinky.
„To myslíš vážně, nebo je to jen další lichotka?“ zůstala chvilku stát, aby si jeho dlouhý, pomalý dotek vychutnala. Přesně to se jí už léta nestalo. Mimoděk se malinko prohnula v bocích trochu dopředu, podívala se mu pátravě do očí a na oplátku přejela po jeho ne úplně visícím a pořád ještě pěkně zvětšeném nářadí. Měla pocit, že mu v něm zacukalo.
Lehce jej sevřela a ucítila, jak se zpevňuje. Okamžitě zareagovala: „Tedy, Honzí, on by už zase mohl? Tak utíkej za Ivou. Hned jsem tam u vás.“
„Jsi úžasná,“ ještě zajel prstem hlouběji do její rýhy, která mu vyšla malinko vstříc, a letmo ji políbil: „Zůstala jsi nádherně hladká a tady ten čudlíček vypadá neuvěřitelně sexy,“ usmál se na ni a svižně vyšel z koupelny.

„Jo, hladká,“ zabručela si sama pro sebe Jana. „To je asi spíš ještě to tvé sperma,“ došlo jí, že příčina je poněkud prozaičtější a opatrně si pro jistotu sprchou aspoň trochu vymyla svou studánku, ale rychle s tím skončila.
Nemohla se dočkat toho, co za okamžik určitě uvidí a pomyslela si: „No co, aspoň bude hladší, kdyby náhodou ještě něco bylo. Hmm a čudlíček – no, je pěkně zvětšený,“ přejela si prstem po poštěváčku a podívala se dolů, aby se přesvědčila, jak moc vystupuje ven z její štěrbinky. Byl pořád ještě náramně citlivý.

Honza vešel do ložnice. Na posteli ležela natažená Ivana, usmála se na něho a natáhla k němu ruce.
Na okamžik se zastavil a pozoroval jí. Připadala mu být obzvlášť krásná. Cítil, že jeho chlouba se pomalu zvedá.
Ivana si toho všimla, upřela na jeho pomalu rostoucí kolík svůj pohled a smyslně, vyzývavě roztáhnula doširoka nohy. Spokojeně, rozverně se zasmála, když viděla, jak si Honza svůj kůl stisknul, zatím co jeho oči se přisály k její doširoka rozevřené studánce. Když ho pustil, zůstal již trčet šikmo vzhůru.
Pomalu poklekl mezi její nohy a zabořil svůj obličej do jejího klína. Přivřela oči a jeho hlavu si tlačila k sobě. Orál vždy milovala. Po chvíli, kdy si jeho mazlení plnými doušky vychutnávala, se objevila Jana. Chvilku to jejich milostné hraní sledovala. V hlavě jí proběhla vzpomínka na milování s Lenkou a Vaškem, takže se přisunula k Ivaně začala se mazlit s jejími nádherně oblými ňadry. Zapojila jazyk, prsty, dlaně, trčící bradavky vysávala, a nakonec se s Ivanou spojily v nekonečném žhavém polibku. Závratný pocit!

Teprve když ucítila otřesy, otevřela oči. Ivana začala vzdychat, protože Honza už ji začal milovat dlouhými prudkými přírazy. Chvíli jeho píst mizející v Ivanině rozevřené kundě zaujatě pozorovala, ale pak tu jízdu přerušila: „Počkej, to by byla nuda, já chci ještě tohle.“ Jemně Honzu odstrčila, poklekla tam, kde před tím klečel Honza a jazýčkem začala přejíždět po Ivanině studánce. Přidala dva prsty a začala zrychlovat. Iva byla úplně mokrá. Janino vzrušení vzrostlo, když ucítila Honzovy prsty, projíždějící její vyšpulenou štěrbinku a tlačící na věneček jejího zadečku. Vzápětí jen divoce vzdychla, protože Honzův dlouhý úd nepochybně celý zmizel v její dychtivé svatyni. Cítila jeho ruce na svých bocích a uvědomovala si i tlak jeho palce ve svém zadečku.

Honza sledoval, jak se Ivana začíná zmítat pod tlakem Janiných úst a prstů. Viděl ji poprvé v životě přicházet k orgasmu. Jemu se to zatím ještě nepodařilo, když si odmyslel ten první zážitek s umělákem.
V okamžiku, kdy se s tichým výkřikem vzepjala proti Janě, on sám ještě několikrát prudce zarazil svůj dlouhý kolík do Janiny studánky, ale ta se najednou vysmekla, uvolnila mu místo a poprosila: „Honem, ještě pojď tu klasiku s ní! Určitě bude ještě jednou.“
Honzu nemusela pobízet dvakrát. Ivana jen s vytřeštěnýma očima sledovala, jak do ní namířil a zabořil svůj oštěp a pilně přirážel. Jana se lačně vrhla na její ňadra, dráždila jí bradavky, až jí Ivana začala odstrkovat: „Počkej, počkej Jani! To je šílený, to je jako bys mě bodala jehlou, ale jo, ještě chvilinku, mi to dělej ty, Honzí!“

Jana okamžitě přestala a jen napjatě pozorovala, jak Ivana přišla podruhé do extáze, která teď byla ještě prudší. Cítila nesmírné uspokojení a vzrušení z toho, jak Ivana hlasitě vykřičela svůj druhý orgasmus, který dokázal vyvolat její vlastní syn.
Pokynula Honzovi, aby pomalu přestal. Chvilku oba pozorovali Ivu, jak se snažila popadnout dech. Potom se Jana natáhnula k Honzovi. „Pojď ještě na chvilku ke mně, jestli můžeš, byl jsi úžasný,“ věděla, že lichotkou nic nezkazí a sama ho chtěla v sobě také ještě jednou ucítit. Z toho, co před okamžikem viděla, úplně tekla. Přejela si prsty po ústí své svatyně. Byly mokré.

Pohlédl na ni žádostivě a napadlo ho: „Má ji o hodně jinou než máma. Rozhodně mne šíleně chce a já ji!“
Rozhodl se, že ji napřed ochutná, protože byla úplně mokrá, až se jí okolí štěrbinky lesklo. Posunul jí nohu daleko do strany, rozhrnul pysky její dokonale vyholené studánky bez jediné tečky vyrůstajícího chloupku a jazykem smyslně pomalu přejel od zadečku až k poštěváčku. Vzrušením mu zacukalo v jeho kolíku, když uslyšel její slastný hlasitý vzdech.

„Bože, víš, jak jsi mokrá? A chutnáš trochu jinak, ale také nádherně,“ přisál se k jejímu zvětšenému poštěváčku. Zachvěla se blahem a znovu hlasitě vzdychla. Bylo jí jasné, proč chutná jinak, než před tím Iva. Ta se stihla trochu vzpamatovat a začala plnou měrou Janě oplácet tu hru, kterou s ní před tím ona prováděla.

Jana otevřela oči a vydechla: „Jo, to je nádhera, ještě chvilku takhle oba!“ Ivana jí na oplátku začala dlouze líbat a o Janina ňadra se začaly starat její ruce. Honza zrychlil kmitání svého jazyka kolem velikého poštěváčku a přidal prsty. Očima střídavě těkal z detailního pohledu na tu rozevřenou nádheru bez jediného chloupku a na Ivaniny ruce, jež hnětly ta nádherná ňadra. Uvědomil si, že ani Irena ani Lenka taková ani zdaleka nemají a žádná ji nemá takhle dohladka vyholenou.

Ještě ale trvalo drahnou chvíli, než se mu podařilo Janu dovést k vyvrcholení. Sledoval její prsty zaťaté do prostěradla a spolu s Ivanou pozorovali její krásnou tvář zkroucenou prožívanou extází. Tentokrát nepotřeboval žádné další pokyny a bez váhání zasunul svůj kůl až do hlubiny nejhlubší. Vzpomněl si, že Ivana mu nedávno vysvětlovala, že když se víc natlačí vzhůru a bude dostatečně dráždit ten spínač rozkoše pohyby shora, že může snáze vyvolat orgasmus.
Zatím se mu to u Ivany nepodařilo, ale rozhodl se, že to zkusí s Janou. Udělal to, jak mu Ivana tehdy radila. Dal Janiny nohy k sobě, a zkusil zatlačit svůj úd mezi sevřená stehna, nad nimiž obkročmo seděl nebo klečel. Jeho napřímený kůl vnikl dovnitř zcela bez odporu. Byla dokonale mokrá a hladká. Trochu si posunul kolena od sebe a začal shora přirážet. Jana začala vstřícně a velice vzrušeně reagovat.

„Vidíš, tohle je přesně ono. To, co jsem ti tuhle říkala. Uvidíš, že to půjde,“ chválila Ivana přiškrceným hlasem Honzu, který si vychutnával pomalé dlouhé pohyby.
Jana trochu roztáhla nohy, uchopila oběma rukama jeho kolík a směrovala si jeho pohyb tam, kde to bylo nejdráždivější. Ivana jejich společné úsilí napjatě sledovala. Kdesi uvnitř cítila pulzování. Toužebně si přála být na Janině místě, ale ta zřejmě nehodlala Honzu pustit a potřebovala se k tomu druhému vyvrcholení co nejrychleji dopracovat.
O malou chvilku později již jen rozhodila ruce za hlavu a nechala Honzu,  který byl užaslý z toho, že v téhle poloze to všechno vydržel bez nejmenších potíží, ať vše dokončí. Nezmohla se na jediný pohyb, orgasmus ji úplně paralyzoval. Doprovázel ho dlouhý, nekonečný táhlý výkřik, který se Jana marně snažila potlačit. Ještě si to chvilku oba vychutnávali, ale pak se pomalu začala vracet do reality a poprosila Honzu: „Bylo to úžasný, Honzí, ale sperma nech Ivě, mně už jsi ho dneska jednou dal!“ Byla stejně jako on udivena tím, že Honza to všechno vydržel bez výstřiku.

Ivana na nic nečekala. Překulila se na záda, přitáhla si Honzu do sebe, obepnula jeho bedra svýma štíhlýma nohama, uchopila ho za bedra a poprosila: „Pojď, prosím, už se ničemu nebraň, dělej! Pořádně lásko! Jo, to je ono!“ nadšeně Honzu povzbuzovala.
Tušila, že třetí orgasmus se konat nebude, ale chtěla cítit, jak do ní vystříká svou druhou dnešní dávku. Překvapilo ji, jak dlouho ještě dokázal Honza vydržet.
„Pojď, je to nádhera, neboj se! Stříkej! Čekám na tebe!“ s každým přírazem hlasitě vzdychala.
Cítila, že se snad ten třetí orgasmus přeci jen za okamžik dostaví, ale Honza se najednou zlomil a Jana jen sledovala, jak se jeho prdelka svírá přesně podle jeho výstřiků a pak se již jen zhroutil Ivaně do náručí. Oba hlasitě oddychovali. Jana, úplně u vytržení z Ivaniných hlasitých vzdechů, tiše zašeptala: „Já jsem úplně hotová teď potřetí jen z toho, že jsem vás takhle nádherně viděla. Snad to nebylo jen tou spoustou šampusu, co jsem dneska vypila. Přála bych si to někdy zažít znovu. Zase vás dva takhle spolu vidět.“
„Jo, bylo to neuvěřitelné a Honzí, ty už se nemusíš doopravdy ničeho bát, už to bude dobré skoro pokaždé. Ale ty prášky klidně dober. Ničemu neuškodí, teď mě ale pusť, ať to tady Vaškovi moc nezapatláme.“

Všichni tři se vypravili do koupelny, kde se  předháněli se v vzájemných pochvalách a lichotkách doprovázených něžnými doteky a úsměvy.
Když se ještě přesunuli do obýváku, aby nazí dopili šampaňské, Ivana najednou poznamenala: „Tohle bylo něco naprosto výjimečného, ale k něčemu se vám přiznám a myslete si co chcete. Strašně moc bych si přála zkusit si to ve třech znovu s Vaškem a s Honzou, ale taky s Vaškem a s Lenkou, protože bych prostě chtěla je dva spolu vidět.“
Jana se vědoucně usmála.
„To první bych po dnešku chtěla zkusit taky a závidím ti to, a to druhé jsem už viděla a bylo to stejně šílené, jako vidět teď tady vás dva. Ale pozor, bylo to šíleně krásné, neskutečně vzrušující a klidně bych si to všechno kdykoliv zopakovala.“
Opět ji samotnou překvapilo, co všechno je schopná ze sebe vypravit a přiznat po lahvi šampaňského, ale bylo jí to v tu chvíli úplně jedno. Měla ze své upřímnosti radost.

Honza nezůstal pozadu.
„Teda, holky, jestli vám takhle smím říkat, vy jste úplně stejně bláznivé a divošky jako já. Ale vy obě teď už víte, že já vám nikdy nic neodřeknu. Jenže, když tedy upřímnost, tak abyste věděly, mně by vůbec nevadilo zkusit si to třeba někdy u nás s tebou a s Irenou, mami, nebo s tebou a s Lenkou u vás, Jani. A těm holkám by to nevadilo vůbec, to už taky vím. Prásknu na ně, že totiž přemýšlely, jak to navléct. Co vy na to?“
„Tak víte co, až se vám to bude hodit, tak brnkněte, abychom byly aspoň některá z nás doma a klidně se zastavte. Budeme se těšit na kohokoliv z vás. Nebo se někdy můžeme potkat tady u Vaška, on se stejně za týden vrací a jestli budete mít hotový ten váš byt někdy na jaře, tak někoho z nás třeba pozvete na oplátku tam. Já myslím, že ten váš klub byl super nápad a doufám, že už jsem teď rovnocenná členka. Akorát, že nejspíš ze mne teď mluví litr šampusu. Měla bych se stydět,“ trochu provinile se zatvářila Jana, ale pak se šťastně rozesmála.
Nedalo jí to a po chvilce rozpačitě dodala: „Ivuš, my jsme asi obě úplně šílené, zvrácené a zkažené, protože jsme tady pro Honzíka vlastně staré baby a přijde mi to být tak nějak divné, milovat se s někým, kdo je o dvacet let mladší, i když to byla taková nádhera. Taky ti to tak přijde? A tobě, Honzo, nevadí, že se naráz miluješ se dvěma o tolik staršími ženami? Nota bene, když Ivana je tvoje máma?“

„Jani, promiň, ale říkáš nesmysly. Tobě taky nic podobného nevadilo. Vy jste obě s mámou doopravdy krásné, takže o nějakém věku nepřemýšlím, ale jinak si myslím, že jsi to shrnula moc hezky a tutově se zastavíme buď každý zvlášť nebo i spolu, viď mami? Že bychom se u Jany spolu někdy zastavili?“ pochválil ji Honza, zvedl se, popošel k Janě, políbil ji na rty a pohladil pěkná ňadra.
„Můžeme se ale také sejít tady někdy v příštím týdnu, ne, mami?“ popošel k Ivaně, políbil i jí a pohladil i její ňadra.
Opět si sama pro sebe pomyslela, že se zřejmě musela zbláznit, protože jí to bylo náramně příjemné. Nahlas podotkla: „Janě úplně rozumím a myslím si to taky tak nějak, ale taky si myslím, že to bylo pro nás všechny tak nádherné, že ty obavy, Jani, vůbec nebudeme řešit. A když to Janě nebude vadit, tak se určitě vždycky domluvíme, třeba i na ten příští týden, ale taky nezapomeň na Irenu.

Jana nahlas zauvažovala: „Jen nevím, jak to bude s Lenkou. Měla by si najít nějakého kluka, když Honza má svoji Irenu, ale jsem proti rozšiřování toho vašeho klubu, protože takových bláznů, jako jsme my, je málo a nechtěla bych se dostat do nějakých řečí,“ pustila se do jakéhosi plánování. „Já se ale teď obleču a jdu. Vy dva si spolu užijte krásný večer,“ dodala ještě, pozdvihla sklenku, dopila ji a vyhrabala se z křesílka.
„Mně by se hodil příští čtvrtek, kdybys chtěla, Jani, a moc díky za dnešek,“ usmála se na ni Ivana.
„Zavoláme si. Holky sem asi zase půjdou v úterý, viď Honzíku? Lenka něco takového doma naznačila, nevíš o tom náhodou něco?“ konstatovala se smíchem Jana a pokračovala: „Mně se pátek moc nebude hodit, takže já sem půjdu v každém případě zalít Vaškovi kytky ve čtvrtek po práci asi tak v půl páté. To jen abyste věděli, protože vás nechci znovu nějak nemile překvapit,“ spokojeně se rozesmála.

„Hmmm, nakonec to bylo to nejbáječnější překvapení, jaké jsem si ani vůbec nepředstavoval. Možná, že je škoda, že chceš už odejít,“ Honza udělal krok k Janě a opatrně ji zatlačil zpět do křesla. „Víš, že sám jsem mámu k vyvrcholení zatím nedokázal přivést, ale s tebou se to povedlo hned dvakrát? Zůstaň, prosím, ještě jednou bychom to mohli spolu zkusit,“ udělal na ni psí oči.
„To ne, jen si užijte hezký večer spolu, když to u vás doma teď nejde. Já radši půjdu, a ty už to určitě zvládneš sám. Iva ti napoví, že?“ pohlédla tázavě na Ivanu.
„Tak aspoň na okamžik jen poslední malou ochutnávku? Hezkou pusinku?“
„Teda ty jsi ale!“ zaškaredila se Jana, jenže se s omluvným úsměvem podívala na Ivu, posunula se v křesílku kousek dopředu a dala kolena od sebe.

Honza se okamžitě přisál k jejímu pořád ještě zvětšenému poštěváčku a labužnicky projel pomalinku jazykem po celé její štěrbince.
„Mmmm, je to sice moc příjemný, ale radši půjdu. Necháme si to na příště, platí?“ pohledem hledala souhlas u Ivany.
„Určitě! Havně nám dej včas vědět, kdybys změnila plán ohledně zalévání kytek,“ kývla docela uvolněně hlavou Ivana. Uvnitř cítila jakési zvláštní uspokojení, ne-li nadšení z toho, že Jana se k jejich klubu úchylů přidala.
Pak se sama sobě omluvila: „Žádní úchylové. Prostě normální lidé, kteří se dokáží radovat z neobvyklých, ale náramně příjemných věcí a ti, co to nedovedou, ať si trhnou.“
Její míra uspokojení ještě vzrostla díky tomu, že si tu zvláštní situaci dokázala takhle sama před sebou obhájit.

O týden později v sobotu v podvečer nachystala Ivana pro Vaška prima večeři. Z letiště přijel taxíkem, večeři vděčně spořádal, dal si po dlouhé cestě sprchu a stulil se Ivaně u televize do náručí.
„Povídej mi, co všechno jste tady beze mne prováděli, prosím, a nic nevynechej. Já jsem si představoval, že jste tady náramně lumpačili a bylo mi líto, že u toho nejsem. Byly to moc hezké představy, abys věděla.“

Ivana se nerozpakovala ani chvilku a bez nějakých dlouhých okolků mu vysvětlila, že nejvytíženější ze všech byl Honza.
„To víš, je ještě mladý, byl tady sám mužský a chtěl by pořád, takže úterky tady u tebe byl s Lenkou a Irenou a čtvrtky nebo pátky se mnou a s tvojí Janou. Takže vidíš, že Jana je už taky aktivní členkou našeho klubu. Měl jsi ji vidět, jak si to nadšeně užívala! Honza se asi díky těm tvým práškům zlepšil, takže to bylo moc hezké, ale nejhezčí je to stejně s tebou. A jsem strašně moc ráda, že jsi mezi nás přivedl Lenku i s Janou. Jsou obě báječný a máme je rádi. Chápu čím dál tím míň, že ses s Janou tenkrát rozvedl. Ale stejně jsem se nejvíc těšila na tebe,“ něžně ho pohladila.
„Když mi povíš, jak to přesně bylo, tak se mi třeba hezky postaví a bude jenom tvůj a pro nikoho jiného,“ usmál se na Ivanu šťastně. „Je mi s tebou tak nádherně.“
„To mně taky, neboj,“ opatrně mu zajela ručkou do slipů, mazlila se s jeho pytlíkem a začala vyprávět.

Když končila, tiskla ve své ruce jeho náramný kamenný nástroj a vyprávění uzavřela slovy: „Kdybys chtěl, tak se tady zítra před jedenáctou pro nás zastaví Irena, protože jsme zváni k Janě a Lence na oběd. Máme tam být kolem jedné a máme přinést nějaké pití a aspoň zmrzlinu nebo nějaké dobré dortíky. Lence prý bude devatenáct a chce to nějak oslavit. Jestli jsem to ale dobře pochopila, tak by ty narozky nejraději oslavila v úzkém rodinném kruhu a nás ostatní by zřejmě poslala sem. Ještě jsem ti neřekla, že ten můj starej má zlomenou nohu, takže u tebe asi budu hodně často. Nebude ti to vadit?“ vychrlila na Vaška své obavy.
„Neboj, to víš, že nebude. A to s tou Irenou, jsi vymyslela ty, Ivuš? A co Honza, když by se tady měla zastavit? To ostatní uděláme, jak se bude všem líbit nejvíc, neboj.“
„Honza by prý šel s něčím pomáhat Janě s Lenkou, nebo něco dokoupit, kdyby bylo třeba, ale s čím by pomáhal, to mi teda není jasné,“ smála se Ivana. „Ale taky tam můžou dorazit s Irenou jen oni dva společně kolem jedné. Jo, a nevymyslela jsem to já, ale Irena, protože mi volala, že by potřebovala nějak legalizovat ten náš první úlet u tebe na chalupě. Ona to Honzovi ještě neřekla a Honzu chtěla poslat k vám domů, protože jednak ho tvoje holky moc zajímaly a jednak jsem ti ještě zapomněla říct, že mne minulou neděli vzali s Irenou do kina a pak jsme zašli sem. Akorát, že holky asi nebudou mít na Honzu zítra dopoledne čas.“

„Takže v tom našem klubu už všichni zažili úplně všechno každý s každým. To je teda hrůza. Nestydíte se aspoň trochu?“ tvářil se pohoršeně Vašek.
„Miláčku, nejhorší jsi ty, protože všechny holky se mi přiznaly, že je to s tebou lepší než s Honzou, ale on má výhodu, že je mladý a může třeba třikrát rychle po sobě.“
„Jo, ale vy jste si to také všechny zkusily mezi sebou bez nás. Nebo ne?“

„Když jsme tedy k sobě takhle upřímní, tak zatím se asi nepotkaly jenom Irena s Janou, ale trochu jsem to sondovala, a může tě čekat moc hezká práce. Všechny holky by si to totiž chtěly zkusit s tebou a s Honzou. Dva mužské najednou ještě nepoznaly. Tedy Jana kdysi jo, ale ty cácory ne. Chtěl bys to zkusit? Šílený, co? Tedy hlavně ta upřímnost, když už jsme to takhle dopustili.“
„Hmmm, a ty bys to nechtěla zase zkusit, když říkáš holky? Nevadilo by ti to?“
„Přeci jsem řekla, že všechny. Mohlo by to být krásné, protože já vás oba miluju, víš, jenže holky milují buď tebe nebo Honzu, takže to určitě cítí trochu jinak. Nepůjdeme raději na chvilku vedle do postele, dokud je ten tvůj takhle úžasný?“
„Určitě! Jdeme hned. A zítra tedy jak? Ty bys chtěla napřed tady u mne něco zkusit s Irenou?“
„To by se vidělo. Když jí nedám zprávu, tak se zastaví. Můžeme to zrušit i ráno, kdybys nechtěl, ale víš přeci, že se na tebe už dost krát ptala.“
„A po obědě u Jany s Lenkou? To plánujete nějaké společné šílenství? Přiznám se, že bych si radši vychutnal ještě krásné pohodové dopoledne s tebou, třeba i bez sexu, protože na ten se těším právě teď. Nemusím mít nějaké orgie jen tak na písknutí. Jsou sice super, ale musí vzniknout tak nějak samy, víš?“

„Jsi můj miláček, ale Irena mě prosila, abych se zeptala. Jsem moc ráda, že to vidíš stejně, jako já. Jo, a nějakou divočinu za účasti všech určitě nikdo neplánuje a ani nechce. Vždyť to přeci může být krásné posezení. Je nám všem spolu dobře i bez sexu. Nemám pravdu? A máš vůbec pro Lenku nějaký dárek?“
„Nevím, jestli je to ten správný dárek, ale zabukoval jsem týden na lyžích koncem ledna v Dolomitech. Sama se tam nedostane a vím, že lyžuje moc ráda.
„Pro dvě nebo pro tři osoby?“ vyzvídala Ivana.
„Klubový apartmán pro čtyři až šest osob, ale můžu to ještě změnit. Potvrdit to musím do konce týdne. Myslím, že to bude hezký bod k debatě na zítřejší odpoledne. Ale vím, že ty bys určitě v takovém počtu lidí nejela, i když s Honzou lyžujete moc pěkně,“ poškádlil ji Vašek.
„Když jsi takový, tak si to ještě rozmyslím,“ prudce zmáčkla jeho nádherně tvrdý nástroj a zle se na něho zamračila.

Popadl ji jako pírko, odnesl vedle do ložnice a hodil ji na širokou postel…