Kojná

Počet zobrazení: 4300

„Copak? Už jste tady? Dneska jste tu s předstihem. Pojď dál, Adame. Co ten náš malej Otesánek? Ale věříš, že se mi to dneska takhle brzo i hodí? No pojďte, kluci, pojďte,“ vítala bratry ve dveřích věčně usměvavá Zdena.
„Máma dnes byla po doktorech, na úřadě a dneska ji čeká ta oslava, tak se dala do pečení. Bude ráda, když se tuhle bráška napapá a bude chvíli spát. Už doma skoro usínal, tak máma chtěla, aby se stihl nasytit. Aby se zbytečně nebudil hlady, víš? Dnešek je celý uspěchaný,“ následoval sousedku mladík a dával pozor, aby cestou nezakopl.

Obě domácnosti měly svůj příběh. Kamarádské hospodyňky vedle sebe vyrůstaly a věděly o sobě naprosto všechno. Proto jedna druhé vycházela vstříc s velkou dávkou respektu i pochopení. Dodávaly si navzájem energii, protože si nesly podobný osud.
Zatím co jedna se vdala za arogantního necitu, který k ní odešel od rodiny, druhá se mohla zbláznit z mladšího partnera, u kterého nenašla zastání ani pochopení. Obě však otěhotněly až po čtyřicítce, což je ještě víc spojilo.

Zdena se dočkala prvního dítěte v době, kdy už v potomka ani nedoufala. Byla něj pyšná už od prvního ultrazvuku, protože mohla konečně rozkvést a myslet na něco jiného než byly obavy z aroganta.
Hanka se za zdí naprosto stejně tetelila rok poté. Do doby, než jejich byt provoněl Aviril a fenyklový čaj, se starala pouze o Adama, který se vyučil kuchařem. Mohl tak aspoň pomoci té, která od prvního miminkopláče nic nestíhala.

„Už zase nemám mlíko! A to jsem se tak radovala, že jsem se rozkojila. Ale ty nervy dělají svoje,“ stěžovala si jednou Hanka Zdeně při bleskovém rozhovoru na chodbě.
„Já ho mám zase až moc. Nestíhám odstříkávat a vůbec netuším, kde se to ve mně pořád bere. Ten můj puclík už je řádný cvalda. Pořád by jen jedl a podle toho taky vypadá. Doktorka mi už nadává a já si nevím rady,“ zabrblala nad svými starostmi Zdena.
„Nechceš krmit i to moje zlatíčko?“ zaševelila Hanka.
„To je nápad! Nejsem proti. Vidíš, to by bylo fakt super a pokud ti to teda nebude vadit, tak já jsem jedině pro. Myslím, že to udělá dvojí službu. Zazvoň nebo pošli Adama a nebo, když najdu čas, tak dojdu já a můžeme to spojit aspoň s tím naším plkáním. Už mi to chybí. Je to ostuda, že se takovou dobu nejsme schopné pořádně setkat,“ chytila se ihned nápadu Zdena a hned na to obě zmizely za dveřmi svého království.

Dál následoval ten samý koloběh. Každý den zvonil Adam s bráškou v sedačce u dveří rozkojené sousedky. Nejdříve s pohoršeným výrazem, později s odvrácenou tváří a po nějaké době s rozkošně rudými lícemi. Zdena si všimla mladého býčka, kterému asi v myšlenkách koloval nestydatý film. Také se dlouho vyrovnávala se skutečností, že onen capartík, kterého tolik let znala, najednou vyrostl, trošku i zmužněl a dokonce přihlížel tomu, jak si sousedka rajcovně rozepíná knoflíčky u košile a chystá se vytáhnout obě mléčné bomby.

„Kdoví, na co myslí,“ létalo hlavou zrzavé kojné.
„Kdoví, jestli ji to i rajcuje,“ dumal v duchu Adam.
„Čert ví, jestli myslí na to, na co já. Ježiši, holka, uklidni se! Jsi vdaná, nesmíš si pokazit to nejcennější přátelství, co máš! Nechovej se tak! Neprovokuj ho. Je celej červenej, sakra!“ okřikovala sama sebe Zdena.
„Proboha, neslintej po ní tak. Znáš ji od mala a nikdy jsi na takhle ani nepomýšlel! Je starší. A mámina známá! Tohle je pro tebe prostě tabu, slyšíš? Hlavně, ať to brzo skončí. Bráško, dneska žádný zdržovačky a alou domů. Nahradím si to pak kráskama z netu. Hlavně se najez a neusni, ať sem nemusím znovu. To už bych neudejchal!!!“ proklínal své pudy zajda.

Zdena se ze všech sil ovládala. K celé akci měla naprostý klid, protože její dítko ukázkově spalo. Jedním okem proto hlídala napůl klimbající nemluvně od vedle, druhým okem nenápadně šmírovala po nervózním Adamovi a roztřesenými prsty zápasila s malými knoflíčky těsné košile. S každým povoleným zapínátkem se uvolňovala, ale jen proto, že stydlivost jí z těla vyháněl nahromaděný chtíč. Dvě protikladné emoce se v ní hádaly o prvenství. Dva silní protihráči v ní zápasili dohromady s rozumem, který se oba dva snažil zbrzdit. Prsty však nenápadně vyhrávaly na plné čáře. Nechaly pochybnosti daleko za sebou a když povolil poslední z průhledných knoflíčků, Adamovi se zatajil dech. Seděl naproti ní v křesle a doufal, že celý bráškův oběd proběhne co nejrychleji, protože cítil, že potřebuje soukromí.

Snažil se hledět do země, na stěny, do okna, ke dveřím, ale neuměl se ovládnout natolik, aby svůj zrak nepřisál na to monstrózní Zdenino poprsí. Dva měchy, přeplněné mlékem, se tlačily v obrovské podprsence s odepínajícími košíčky. Nejdříve sousedku v duchu politoval, protože mu bylo jasné jak moc musí trpět její záda. Hned na to si ale uvědomil, že mu ztuhl nejen úsměv, ale i rozkrok. Tváře mu zalil ruměnec, nohy se rozklepaly, žaludek vibroval a mírný předklon měl maskovat bouli v kaťatech.

„Je ti něco?“ zpozorněla Zdena, která si všimla jeho nepřirozeného posedu a na okamžik se ustaraně projevila jako pravá máma.
„Ne ne, nic, v pořádku, teto,“ zamlouval své nepohodlí vylekaně.
„Tak jdem papat, ty náš hladovečku,“ velebila se do sedačky Zdena a natahovala ruce k dětské nosičce.
Oba medicimbály se jí slepily k sobě, járek se nebezpečně protáhl a průsvitný materiál kojící podprsenky propustil barvu věčně ocumlávaných dvorců. Zdena si znovu upravila posed, položila si na klín voňavé miminko a chystala se ho zatížit jednou z těch kozích bomb.

„No ták, dej si! Je unavenej. Mám pocit, že u toho usne. No ták, hladovečku, ještě vydrž. Nespinkej. Aspoň trošku si cucni. Nasaj. Chudáček malej, je skoro bez síly jak je unavenej. No ale už si bere. Je to prostě chlapák, to jídlo vyhraje vždycky,“ rozesmála se tiše kojná, aby právě obědvající nemluvně nerušila.
Adam nijak nereagoval. Nemohl. Přál si tam být i nebýt. Proklínal se, že neodešel z místnosti, i když byl vždy přítomný. Jen nechápal, proč právě dnes s ním tohle představení tolik cloumá. Měl své představy a rajcovní fantazie, do kterých ale nikdy nepatřila kojící žena. Dokonce ani velká prsa moc neprožíval. Měl hlavu plnou vysportovaných vrstevnic, štíhlých laněk a uchichotaných puberťaček a teď si musel přiznat, že kojná bude další z jeho snů. Dokonce i tahle, kterou znal od plenek. Ta, která pro něj byla do dnešního dne antirajcovní a tabu.

„Bože, to je úleva. To je taková úleva! To se nedá popsat. To je lepší jak… eh… no je to prostě úleva,“ stopla svoji nestydatou úvahu kojná a místo dalších slov si pomalu vypouštěla z chlívku i druhou kozí pumu.
Nemluvně sálo a tahalo levý cecík, až jeho hlad pomalu ustával. Už si jen tak pomlaskávalo s bradavkou v puse a žumlalo mléčný klobouček, při čemž tvrdě usnulo. Adam zbystřil. Natěšeně se narovnal, zapomněl na bouli, vystřelil z křesla a hrnul se k bráškovi s myšlenkou na rychlý úprk.

„Počkej, co děláš? Ty seš strašně hr. Nech ho prospat. Kam spěcháš? Mamce bys tam stejně zavazel. Bráchu bys vzbudil sotva usnul, bože kluku. Seďni si ke a mě a něco mi povídej. Co holky? Je už nějaká na obzoru? Bože, mi to teče až na břicho, to je strašný. Adame, prosím tě dones mi z kuchyně skleničky. Mám je vyvařené na lince, to hned uvidíš. Vezmi dvě. Ježiši, jsem celá ulepená, hele vem raději tři. A papírové utěrky mi taky dones. To je nadělení. No, kde jsi?“ volala tiše směrem do kuchyně na Adama.

Zajda stál opřený o linku, hlavu skloněnou a ve tváři měl vyrýsováno pár vrásek od bolesti. Napětí v mladých koulích ho tolik tlačilo, že měl sto chutí se postavit ke dřezu a po bleskové rychlovce spláchnout své nahromaděné spermoně proudem vody z kohoutku. Vše ubrzdil, protože takový trapas by asi sám nerozchodil. Proto vzal opatrně čisté sklo do rukou a nesl ho jako svátost do obýváku.

Bráška si hověl opět v nosičce, kterou houpala sakramentsky rajcovní ceckatice. V bytě bylo naprosté ticho, hodné šeptání a tak Adam jen mlčky podal skleničky polonahé sousedce. Zdena se snažila brát celou situaci přirozeně. Vždyť přece tohle prsokrmení je naprosto normální věc, za kterou se člověk nesmí stydět. Jenže jí stačil jediný pohled na bouli v mladíkových kaťatech a sama začala přemýšlet jinak, než by sama od sebe čekala.

„Pojď mi to podržet, ty měchy jsou tak neovladatelný, že to je k vzteku. A pšššt!“ podávala skleničky zpět zajdovi, jeho protest stopla upozorněním o spícím miminu a když k ní klučina přisedl, nabrala si levý velececek do dlaní.
Pěkně si ho několikrát prohmátla, podepřela předloktím a naprosto nepřirozeně otočenou ručkou si přidržela dvorec. Druhá ruka už napomáhala správně chytit mléčný váček a mateřská zodpovědnost ji donutila poprvé zmáčknout.

„Ježiši. No to bude zase boj. Už to vidím. Promiň, já jsem nechtěla. Máš to na tričku. Já nevím co s tím, už jsem fakt zoufalá. No, tak aspoň trošku jsem se trefila. Odsávačka pokažená, ten můj je úplně neschopnej, no a další správnej zásah, no vidíš. Ono to nakonec půjde. Ups, zase vedle. No, holka zabojuj. Jo, jo, jde to. Ta druhá bude větší sousto. Tam se drobek ani nedotkl, odtam mi to teče až k břichu. Už ani ty vložky do podprsenky mi to nepobírají. No, vida, tak první sklenička plná, jedno prso prázdné a vypadá to, že tyhle dvě to obsah toho druhého nepoberou,“ drmolila svůj monolog Zdena aniž by vnímala svého pomocníka.

Adam seděl vytřeštěný, snažil se přidržovat lahvičku u tetina dvorce a pokaždé když dostal zásah mlékem, mu tělem projel otřes z výbuchu. Zrychlené srdce vysílalo signály do mozku, ten zase do koulí a nateklý žalud vše vracel zpět do podbřišku. Klučina se držel z posledních sil, aby po tetě neskočil, nepovalil ji a nevysál ty nezbedné koziska do poslední kapky.
„Nebolí tě to?“ vyhrkl ze sebe bez jediného pohledu na tetu.
„Tohle? Právě naopak, Adame! Těm prsům se strašně moc uleví, když se zbaví té mléčné dobroty. A to mačkání? To bys taky mohl už vědět, že to mačkání bolestivý není už vůbec. Neříkej mi, žes ještě s žádnou nikdy nic neměl. Podej tu další skleničku, tohle bude fakt větší boj. Ta je nalitá k prasknutí. No, sakriš, no a zase to máš na ruce. Promiň,“ zápasila s kozotokama Zdena.
„Je to slaný,“ neovládl se Adam a olíznul si zasažený hřbet zápěstí.
„A chutná ti to?“ mrkla na něho lišácky teta.
„No, že by to byla vyloženě Jesenka, to se říct nedá,“ ušklíbl se zajda, ale v zápětí se lekl, že tímto remcotem zhatil celou situaci.
„Ale kolik vitamínů to má! Manžel si občas sám dává,“ nadhodila znovu udičku kozatka.
„Tak mám tu lahvičku vypít?“ zadíval se jí do očí.
„To by byla škoda, když jsem se s tím tak pachtila. Mimina budou teď spát, tak to zanes do ledničky a postav to k ostatním. A vrať se,“ vyslala mladíka zpátky do kuchyně.

Adam poslušně odběhl uklidit mléčnou výživu a docela se zhrozil, když v lednici našel tolik plných lahviček, že by se v tom dalo snad i koupat. Boule v rozkroku se tlačila na svět, podbřišek začal pomalu bolet a jazyk v puse létal ze strany na stranu, protože rozháněl sliny, sběhlé na čokoládový dvorec.
„Adame…“ uslyšel tiché zavolání.
„Už jdu,“ odpověděl stejně tiše, ale přesto si dal na čas.
Chvíli postával u stolu, zapíral se rukou o zeď a mačkal si poklopec, aby se vyboulený stan umoudřil a splaskl. Prosil všechny svaté, aby se bráška probudil, teta oblékla a lofas klesnul. Přes jeho prosby se však nevedlo. Nic z toho se nechystalo k jeho záchraně a tak se přeci jen odhodlal do obýváku.

„Adame, pomoc,“ nasadila si Zdena zoufalý výraz a smutně ho žádala o cokoli, co ji zbaví přetlaku.
„Jak, teto?“ zmatkoval u sedačky.
„Odsaj to. Prostě to chvíli vydrž a odsaj mi to. Potřebuju se toho zbavit a jsem z toho tak vyčerpaná, že mi to odstřikování vůbec nejde. Já vím, že je to trapný, asi to po tobě ani nemůžu chtít, ale dneska si s tím prostě nevím rady. Prosím,“ špitla nakonec a zadívala se mu zpříma do očí.

Natáhla ruku, aby paralyzovaného chlapce navedla až k sobě. Pevně mu stiskla dlaň, jemně stáhla k sobě a šeptem mu poradila, aby si lehl na záda. Adam vše konal poslepu. Civěl na ty kakaové koláče a kolenem hledal sedačku. Mírně přiklekl, položil se na bok a aniž by spustil prsatku z očí se přehoupl na záda. Dělal vše, co mu radila. Kladl hlavu něžně na její pevné stehno, ruky položil podél těla a čekal. Zdena se mu sama natáčela a připravovala před očima tak rajcovně, že už ani nemělo smysl vypruženého vytrčence maskovat. Naopak ho nechal bez povšimnutí, protože byl pár centimetrů od božské parády a pár okamžiků od lahodného oběda. Věděl, že Jesenka z těchto čudlíků nepoteče, ale příchuť zkrabatělé bradavky mu celou tu dobrotu osladí.

Na prázdno vyplazoval špičku jazyku, vrtěl se a byl čím dál víc nedočkavější. Mozek mu v hlavě rumploval tak, že neslyšel ani slovo z toho, co mu teta šeptal nad hlavou. Možná ani nechtěl rozumět, protože si tvrdohlavě usmyslel, že za chviličku nepůjde o výpomoc, ale o záminku.
„Ada… Adame, počkej… říkala jsem počkej… chvilič… bože, kluku, to je… ještě počkej, takhle tě bude bolet za krkem, poč… Ada… Adámku…“ zajíkala se Zdena a kladla mu přitom jemně dlaň na tvář.

Tolik si přála být silnější a ukončit tenhle nestydatý nápad. Byla však tak roztoužená a ovládnutá vlastním chtíčem, že jí nešlo dál protestovat. Hladila ho ve vlasech, promlouvala k němu konejšivě jako k vlastnímu synkovi a chválila ho za to, jaký je hrdina. Dokonce zklamaně zesmutněla, když jeho rty opouštěly prázdné prso, ale v zápětí radostně zářila, když ucítila jeho hladovou pusu na druhé mlíkárně.

Adam se už ani nekontroloval. Pomáhal si dlaněmi, prsty, rty i zuby. Vrtal se hlavou pod oba veleměchy, ochotně se nimi dusil a zavaloval. Prsty hledal mléčné žlázy přesně tak jak se před ním snažila Zdena a zbrkle je mačkal, jen aby ho celého zlila.
„Jsi divoch, víš to? Měl jsi mi pomoct. Jen je vysát! A místo toho? Víš, co děláš? Hlavně nepřestávej. Tiše, ať ho nevzbudíme. Pokračuj. Bože, ten tvůj jazyk! Ten se vyzná. Saj mi je. Au! To bylo moc. Se zoubkama opatrně. Počkej. Posuň se kousek na stranu. Jen takhle vedle, ták. Neumím se už hlídat, víš? Musím si pomoct i tady. Adámku, nikdy to nesmíš nikomu říct, slyšíš? Nikdy!“ sunula se tetka do pololehu vedle zajdy, hladila si číču a toužila po orgasmu stejně jako po Adamovi samotném.

„Vyhoním si ho, můžu?“ zaprosil při hlubokém nádechu, než se vydal zpět pod kozí převis.
„Vyhoň, zlato. Budu se dívat. Vem si ho do ruky, ale nepřestávej sát. I když jsou už prázdný a cítím obrovskou úlevu, tak nepřestávej. Máš skvostnej jazyk,“ pobízela ho k dalším hrátkám tetina.

Adam škrtl zipem a zalovil v poklopci. Nestíhal bojovat s kozím monstrem a zároveň tasit kord. Ale jeho hrot byl už tak nateklý, že ze zubů zipu vystřelil sám a hrdě se tyčil kousek od rozdělané paničky. Zdena jen zalapala po dechu. Prsty zběsile kmitala po poštěváku, zadnicí přirážela jako při mrdačce a oči poulila na zajdovo kopí.
„Myslím, že to dlouho nevydržím. Dlouho jsem nestříkal, víš? Ukaž mi ji aspoň na chvíli. Jen mi ji ukaž,“ škemral udýchaně Adam.
„Koukni mi na ni. Přiholená, mokrá, nachystaná. Můžeme si říct a udělat se spolu, chceš?“ funěla Zdena.
„Chci! To víš, že chci. Řekneš mi? Bolí mě koule. Je tvrdej, vidíš? Potřeboval by zasunout,“ válel hlavu po tetině stehně a dál se vrtal pod božská prsiska.
„To nesmíme. To už by bylo moc. Jen mi je cumlej. Ale strkat mi ho tam nemůžeš. Nebo můžeš? Podívej jak mám tvrdýho frajtříka, vidíš? A vidíš jak mám mokrý prsty? Sleduj mi ji, vymastím si ji před tebou. Hoň si ho a sleduj mě,“ zvedala pánev do výšky, aby zajda mohl dál ležet a vše viděl jen pootočením hlavy.

Chtěla mu dopřát pohodlí. Chtěla si ho použít jako masturbátor a nechtěla si přiznat, že by si ráda zarajtovala na jeho hrotu. Zvedala se skoro do kleku, roztahovala nohy ve vzduchu jak gymnastka, házela vemeny a nebohého Adama ničila svojí odvázaností. Chlapec nestíhal její apetit. Tahal si za roh, roloval předkožku, potil se, slintal, olizoval vše, co měl na dosah a když ho tetka upozorňovala na blížící se orgasmus, poslušně držel spermie na uzdě, aby mohl stříknout ve chvíli, kdy se takhle nadrženka nekontrolovaně udělá.

Zdena začala zrychleně dýchat, přidávala tenké steny, vzdechy, hekance až ochraptěně funěla a třepala se v orgasmické křeci. Pořád dokola drmolila o tom, že se udělala, což zastavil až proud mladého sémě. Bílá hutná dávka ji dolétla až ke tváři a stihla zasáhnout vyplazený samičí jazyk. Zbytek mrdky trefil dekolt a mléčný kozobar.

„Adame! Neřekneš to mámě, že ne?“ vystřízlivěla první Zdena.
„Nikdy! Neboj se. Taky doufám, že před tvým mužem se to taky zamlčí, že?“ sichroval se mladík, který se ale neměl k odchodu.
Naopak si hověl, spokojeně vydýchával uvolněné napětí a něžně ohlazoval sice prázdné, ale pořád obrovsky veliké měchy. Brnkal o tvrdé bradavky, obkresloval je špičkou ukazováčku a jemné doteky prokládal něžnými pusinkami.
„Chtěl bych ještě. Ale chtěl bych víc,“ zaprosil do ticha.
„To nemůžeme, Adame,“ zazmatkovala tetina.
„Můžeme. Pokud sama chceš, tak můžeme,“ přitulil se k ní jako k mámě.
„Já chci. To víš, že chci… ale… sakra,“ zabědovala Zdena, kterou ani ve snu nenapadlo, že skoro odkojený sousedovic klučina by mohl být zároveň jejím milencem.
„Necháme to tak, že chceš. A uvidíš sama, že to půjde. Já se strašně styděl. Asi se stydím i teď a stydět se ještě budu, ale tolik to chci, že ti s tím sám dokážu i pomoct, jo?“ zvedal se pomalu na nohy, protože bylo na čase se dát dohromady a vrátit se domů.
„Poslouchej, tys asi fakt dospěl,“ uchichtla se kozatka a uvolnila ho z kozího zajetí.

Nějak se jí najednou nechtělo ty krásně uvolněné balóny schovat. Pobíhala před Adamem dál polonahá a nezapomínala se o něj otírat při každé příležitosti. Bylo na ní znát, že se učí zvykat si na potenciálního milence za zdí. Radost z toho, že v budoucnu jí bude stačit zaťukat a dál už pouze roznožit, jí vyvolala na tváři spokojený a vše slibující úsměv.

Počet zobrazení: 4300

Autor

4.9 54 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Bohdan

Teda tohle nejsem schopen popsat. Docela něco jiného, než jsem tu zatím četl. A to i kvalita…. Jakože dost dobry

Trysky

No jo, copak Alimeda. Mistryně slova a vyprávění. Tady se nedá jinak hodnotit než 6 hvězdiček z 5.
Jen škoda, že u toho není i její vlastnoručně kreslený obrázek.

Harai

Pro mě osobně byla Alimeda velkým vzorem, považuji ji za nejlepšího autora těchto stránek. Škoda, že se nejedná o novou povídku, ale o další převod z archivu. Mimochodem, neúspěšně jsem se snažil Alimedu přemluvit k návratu ke psaní. Měl jsem i její svolení pokračovat v některých nedokončených seriálech, ale usoudil jsem, že máme rozdílné styly psaní a nechtělo se mi pouze kopírovat ten její.

Gerbera

Tohle jsem nečekala… :O skvělé.

4
0
Would love your thoughts, please comment.x