Konec velkého Pedra 🇨🇿

Pedro Alvardo Martinez Bolivar De Chulva, jak znělo celé jeho jméno, byl původem obyčejný povaleč, flákač, zlodějíček, později zločinec a vrah a nakonec jeden z největších obchodníků s narkotiky. Žil v bezpečí své haciendy v nejmenované jihoamerické zemi, v klidu, protože země by nikdy nevydala jednoho z nejbohatších obyvatel, který pro své přátelé měl stále natažené plné hrsti dolarů a přítelem mu chtěl být každý, politik i policista.

Nepřítelem mu byly jen občasné razie nesmlouvavé protidrogové brigády, útoky konkurence a komanda amerických specialistů, jež mu ničila tajné sklady, výrobny drog a zabíjela muže. Ti byli nejhorší. Výcvik v jednotkách „green berets“ nesl své ovoce, ale jelikož komand bylo málo a rozsah jeho činnosti obrovský, bral to jen jako nutné zlo a daň za svou moc a bohatství.
Svůj zájem a aktivitu časem navýšil o prostituci, bary a restaurace. Zde se i poprvé v životě zamiloval a za ženu si vzal luxusní prostitutku Emily Van Cleef, původem z Evropy a ta mu dala dva syny.

Jelikož však žena na svou původní profesi nezanevřela a provozovala ji utajeně dál, neměl Pedro jinou možnost, než ji po odhalení přísně potrestat. Znevážila své postavení, pošpinila jeho jméno a dostala dva dny. Oba věděli, co to znamená.
Dr. Menkele pak konstatoval smrt srdeční zástavou, když ohledal její tělo nalezené v ložnici.

Její milenci dopadli hůře, ale Pedro brzy likvidaci zastavil, protože zjistil, že by musel vybít celé osazenstvo haciendy, neboť atraktivní Emily ošukal každý, kdo tu žil. Nejdřív těžce nesl pohledět do očí kuchaři, jež mu ženu klátil někde na stole mezi hrnci, nebo řidiči, jež ji mrdal na sedadle ve voze, prostě všude byl někdo, kdo měl čuráka v její kundě, ale nakonec to překousl.

Už se neoženil a sex si odbýval se služkami, nebo si nechal přivést houf kurev z nějaké své stáje a pak bylo na haciendě veselo.

***

Pedro stál na terase, upíjel whisky, vzpomínal a přišlo mu, že celé tohle impérium zbudoval před sto lety. Tak starý se cítil a přitom mu bylo krátce přes padesát let. Poslední roky byl klid, ale mladá léta byla velmi krušná a byl skoro div, že z toho vyšel živ. Jizva na zádech byla vzpomínkou, že nebylo vždy hej, ale stále dopadl lépe než jeho přítel Alvi, samopaly rozstřílený na kaši i s manželkou ve svém landroveru. Zrovna vyráželi na líbánky.

Synové studovali v USA a rozhodně se nechystali domů pomalu převzít otěže rodinného byznysu a pokud přijeli, zajímal je golf, chlast a ženský… a pochopitelně otcovy peníze. Byli to floutci a Pedro litoval, že je nedržel doma a hezky zkrátka. Ale to už bylo pryč. Až zemře, ať se o to porvou, jeho už to zajímat nebude.

Náhle se mu zrak zastavil na hloučku postávající u bazénu. Mezi strážci postávaly ženy a jedna ho zaujala. Vysoká štíhlá blondýna s krátkým sestřihem vlasů, takový sportovní typ. Těsné šaty hezky zvýrazňovaly její siluetu a rafinovaný rozparek dával na odiv krásu jejích nohou.
„Kdo je to?“ optal se Diega, svého právníka.
Byl to jediný muž, jemuž plně důvěřoval a on naopak znal Pedrův život do nejmenších podrobností. Byl mu oddán a dal se nazvat nejbližším a nejlepším přítelem. Byl mu rádcem i vrbou a byl jediným, kdo mohl s Pedrem nesouhlasit, když vyřkl nějaký plán či příkaz a dál o tom diskutovat.
„Francesca, sestra Manuela Chávéze,“ odvětil Diego, jenž měl v paměti snad všechny zaměstnance haciendy. „Přišla za bratrem.“
„Nikdy jsem ji tu neviděl,“ řekl Pedro. „Je hezká…“

Diego znal svého pána a již tušil, co bude následovat.
A nezmýlil se. Byl požádán, aby za dívkou zašel a promluvil s ní. V překladu to znamenalo, aby s ním šla do Pedrovy ložnice, tam hřát lože a až přijde, prostě a jednoduše se mu odevzdat. Zkrátka „mu dát“.

Diego odešel a bylo jisté, že přání svého pána splní. Uměl s ženami jednat a aniž by vyslovil jedinou výhrůžku, tón jeho hlasu jasně značil, co by následovalo, kdyby neposlechla. A žena raději vždy poslechla a o tom, co se pak v ložnici dělo, mlčela. Ve svém vlastním zájmu.

Pedro sledoval, jak dívka vrtí hlavou, gestikuluje, očima hledá pomoc bratra, který se ale náhle někam vytratil… a pak následuje Diega do domu. Její zadeček a nohy byly tak úžasné, že Pedro cítil v klíně tlak a už se těšil na nadcházející chvíle.
Jen mu nešlo do hlavy, že jde o sestru. Pokud si pamatuje, Manuel nikdy o žádné sestře nemluvil. Neznal do detailu všechny rodinné příslušníky mužů, jež mu sloužili, ale Manuel mu byl bližší než ostatní. A pokud jde o vztahy, Manuel si vždy vybral nějakou děvku z jeho podniků a brousil ji, dokud ho bavila. Pak ji nahradil jinou. A najednou se tu objeví nádherná sestra? Není to podivné? Je.

***

Když Pedro vstoupil do ložnice, dívka stála u okna a tvářila se sveřepě.
„To tu takhle vždycky zacházíte s hosty?“
„Ano, pokud nejsou na seznamu pozvaných. A tam vaše jméno nefiguruje a ani Manuel mě neráčil informovat. Přesto tu jste a to se mi nelíbí,“ odvětil Pedro laskavým tónem.
„Ale… já… mám odejít? Netušila jsem… Manuel mi řekl, že vše je zařízeno. Ale i tak… co se mnou hodláte dělat, se mi příčí. Proč?“
„Protože chci. Jsi v mém domě, kde se děje, co já si přeju. A cesta ven vede jen tudy,“ ukázal na dveře naproti přes postel. „Ale aby tvé úsilí nebylo zbytečné, dám ti tohle,“ Pedro vytáhl z kapsy svazek bankovek.

„To je… budu jak děvka,“ vyhrkla dívka.
„Také jí jsi. Manuel nemá sestru. To bych o ní musel něco vědět! S kým ses ještě vychrápala, aby ses sem dostala? Mluv!“ teď už nebyl tak usměvavý a sladký.
Dívka se skoro rozplakala.
„Manuel mě sem vzal. Řekl že mám hrát sestru a nikdo se o mě nebude zajímat… chtěla jsem zažít večírek… Manuel o nich vždycky básní…“

Pedro se usmál. Měl pravdu a odhalil falešnou sestru, z níž se vyklubala prachobyčejná děvka. No, alespoň vyzkouší, jakej má Manuel vkus.

***

„Ah… ahh… ještě… ahh,“ vzpínala se Francesca pánví proti přirážejícímu muži a sametově hladké štíhlé nohy měla omotané kolem jeho boků.
Pedro vrážel ptáka do mokré čvachtající pochvy, která se krásně svírala a masírovala jeho pronikajícího nabijáka, jako by jen pro něj byla stvořena. Jeho ocas nepatřil mezi ty menší a některé ženy s ním nezažívaly zrovna velkou slast, ale tato dírka ho přijímala radostně, nadrženě a s uspokojením.

Předtím mu dívka samozřejmě poskytla krásnou masáž ústy se souhrou rtů a jazyka a když mu užuž hrozilo vyvrcholení, ustala a pustila ho do sebe.
Ulehla na záda, rozevřela nohy a tvrdý ocas do ní zajel hladce a s mlasknutím. Pysky se rozevřely pod jeho tlakem a po obvodu zasunutého ocasu vytryskly proudy uvolněných šťáv a dívka tekla jak horská bystřina z tajícího ledovce.
Pedro mnul a mačkal komíhající se pevná prsa, velikostí tak akorát do ruky a byl zcela opojen dokonalými křivkami jejího těla a znalostí milostných technik pochopitelně.

Když se do ní vystříkal, dívka neustala v laskání a hned si ho zasouvala do krku, žužlala ho, sála, cumlala a brzy se mu postavil, tvrdý snad jak nikdy.
Francesca si ho hned osedlala a cválala velký a dlouhý dostih.
„Ahh… ahh… ahh… Bože,“ úpěla rozkoší při dosedech a laskání a masáží prsů jeho rukama.
V předtuše vyvrcholení ji Pedro přetočil pod sebe a začal prudce až divoce přirážet, vášnivě se líbali, až strnul v extázi a plnil ji svojí druhou dávkou a i dívka se stačila udělat. Na třetí číslo už Pedro potřeboval oddych.
Sledoval její nádherné nahé tělo jak vstává, jde pro láhev skotské v minibaru a vrací se, aby si jen tak z láhve mohutně zavdali.

Francesca neměla do hladka vyholený klín. Na Venušině pahorku si nechávala upravený porost ochlupení, protože to tak sama chtěla. Rozhodně nedávala na rady, prosby či požadavky zákazníků. Ano, jak již bylo naznačeno, Francesca byla exkluzívní děvka. Tedy bývalá. V současnosti byla partnerkou Manuela. Že ji opíchal Manuelův šéf ji nevadilo, jako spíš to, jak ji odhalil. Chtěla si užívat večírek a ne tu ztrácet čas šukáním. A ten chlap zatím ještě evidentně nekončí. Musí to urychlit.

Pedro ale měl své postupy a chutě. Nyní jÍ zabořil jazyk mezi pysky a začal jÍ lízat a laskat klitoris a lapličky závojíčků vystupující mezi pysky.
„Ach Bože,“ vzdechla slastně, protože Pedro si počínal velmi zkušeně. Užíval si její kundičku, až ho jazyk bolel a když dívka vykřikla v orgasmu, vrazil do ní postavený a připravený ocas.
„To… ne… ach… pomaluuu,“ zasténala Francesca, protože ještě jí neodezněla slast z vyvrcholení a už jí pochvou projížděl tvrdý ocas.
Pedro se nenechal rušit a soustředěně ji mrdal dlouhými přírazy s prudkým dorazem na konci. Tak v ní byl opravdu hluboko, což mu dávalo jakýsi pocit nadvlády a pokoření.
Však manželky a přítelkyně jeho obchodních partnerů či prostých strážců by (kdyby mohly), měly co vyprávět. Pedro prostě ojel každou ženu, kterou si zamanul a jako takový se cítil nedotknutelným pánem světa.

„Pojď zezadu,“ vyjel z ní a rovnal si ji na všechny čtyři.
Dívka vyjekla, jak v ní prudkým přírazem zmizel jeho sochor a pevně se zapřela rukama. Péro teď v dorazech cítila až v žaludku, ale kupodivu ji to nebolelo. Bylo už zvyklá na ledasco. Pedro ji v dlaních drtil visící balóny prsou, až ji pak v závěru pevně držel v pase, plácal ji rukou po pevných půlkách a přirážel a přirážel, až do ní vypustil poslední dávku řídkého semene. Měl vystříleno. A dívka koneckonců taky. Kunda ji bolela, takhle dlouho ji Manuel rozhodně nepíchal. A třikrát po sobě? Pchá…

Francesca pochopila, že se může obléct a rozpačitě se dávala do pořádku, zatímco nahý Pedro se dál válel v posteli.
„Dveře jsou tamhle,“ kývl Pedro hlavou. „A ty prachy si vem. Zasloužíš si je.“
Francesca si je vzala a mlčky opustila místnost, kde k ní hned přikročili dva strážci, ovšem obava, že si jí taky „vypůjčí“, byla naštěstí lichá.
Jen ji vyvedli ven a ponechali na ulici. Unavenou, použitou a balíčkem bankovek v ruce.

Pedro se rozhodl Manuela nepotrestat, jen mu přes Diega důrazně připomenul, že i rodinné příslušníky je nutno dát na seznam hostů, jež on nakonec schválí. Tím to považoval za vyřízené a plně se ponořil do byznysu a nějaké radovánky neměl čas.
Podepsal pár rozsudků smrti, ať už zastřelením či přikrmením věčně hladových žraloků ve velkém bazénu, či lvů a tygrů ve své soukromé ZOO. Nebo co hladové krysy, uštknutí hadem? Možností je spousta, ale kdo to pak má uklízet?

Pedro byl sice psychopatická osobnost, ale drakonickou smrt dopřával jen těm největším nepřátelům.

***

Jednoho dne sešel do sklepení, kde ve výslechové místnosti, jak nazýval soukromou mučírnu, seděl na židli zhroucený mladý muž v maskáčové uniformě. Byl dost pomlácený, ale ne natolik, aby nemohl mluvit.
„Je to amík… protidrogový komando. Ti zkurvysyni nám zničili sklad na Hadím hřbetu. Zrovna tam ale byli naši chlapi, takže došlo k přestřelce. Tři jsem dostali a tohohle živýho,“ vysvětloval pistolník Hernandéz.
„Jinak mlčí a řekl jenom hodnost a jméno. Prej podle nějaký ženevský konfekce… Tohle měl u sebe,“ podal Pedrovi peněženku, kde kromě pár dolarů byla jen fotka mladé hezké dívky na rubu s věnováním „Vzpomínám na tebe, Katrin.“

Pedro se otočil na zajatce.
„Jak se jmenuješ a odkud jsi?“ začal mírně.
„Vojín John Clermont, 44.výsadková brigáda,“ hlesl muž.
„Jasný. Americký commandos,“ otočil se Pedro na ostatní. „Kolik vás tu operuje?“
„Nevím. Celkový úkol mi není znám. Vysazeni jsme byli v šesti lidech.“
„No. To je vcelku jedno. Tohle je tvoje stará?“ přistrčil mu fotku před obličej.
John chvíli mlčel, než šeptl: „Ne, sestra.“
„A má tě, brášku, jistě ráda, že? Aspoň podle toho věnování… Že by třeba ráda přijela navštívit, než ti uřízneme hlavu. Nebo, že bychom tě propustili? Pokud bude rozumná a vyhoví našim podmínkám?“

„Ne! To ne! Sestru nechte bejt! Vy zvířata… auu,“ jeho vzdor byl utlumen ranami, jež se na něj sesypaly a Pedro i s fotkou se odebral ven na čerstvý vzduch. Tohle si musí řádně promyslet.

***

„Co máte v plánu?“ zeptal se Diego, později sedíc na terase nad sklenkou skotské.
„Co myslíš?“ opáčil Pedro s úšklebkem.
„Chcete ho propustit? A co ta holka?“
„Občas můžu být velkomyslný, ne? Ta Katrin je hezká. Když bude rozumná, jistě pro bratra udělá všechno.“
A Diego už se raději dál neptal.

***

Když Katrin Clermont dostala dopis od bratra i s letenkou, byla překvapena. Bratr jí psal, že je zajat, ale únosci jsou ochotni ho propustit, když osobně přijde a dohodne se na podmínkách propuštění. Jí samotné nic nehrozí a má jistotu svobodného odchodu. Tak to stálo v textu. Jenže nikdo neznal jejich tajnou abecedu, a tak také v záměrně květnatě vyvedeném dopise Katrin vyčetla, že jí naopak hrozí nebezpečí a ať nikam nejezdí.
„Pojedu. Ty mi za to, bratře, stojíš!“ řekla Katrin statečně a letěla.

***

V Mompeku ji dle instrukcí naložil jeep a odvezl do Pedrovi haciendy, kde ji přivítal Diego a předal do péče žen z personálu a sám tuto skutečnost zavolal šéfovi.
Pedro byl zrovna oblažován blonďatou Francescou, která mu právě vášnivě kouřila ptáka a sama mu nastavovala klín k vyprstění.
„Hergot!“ Pedro vztekle vytáhl prsty z kundy a hmátl po telefonu.
„Co je?… kdo?… aha, tak vida… hmm… dělej… co? Ale ty ne, nic nedělej… postarej se jí o pohodlí… já přijdu… ohh… za chvíli,“ vypnul hovor a podržel dívce hlavu, protože jí právě ejakuloval do pusy. Francesca vše spolykala a olizovala mu ptáčka hezky do čista.

„A teď běž… mám ještě práci,“ Pedro se oblékl do županu a odešel a nahá Francesca zamířila do koupelny. Byla plná semene v těle i navenek, vždyť Pedro ji šukal celou noc společně s dvěma přáteli. Ti kanci ji protáhli i zadek… dnes je úplně hotová.

***

Katrin poprvé v životě zažila luxus, že se o ní někdo stará. Kolem sebe měla anglicky mluvící ženy, jež ji zahrnuly péčí, jak asi měly přikázané. Jídlo, pití, koupel, masáž, manikérka, pedikérka, to vše se jí dostalo, než ji přijal sám vládce toho všeho, pan Pedro Alvardo Martinez Bolivar De Chulva.
I když se tak tvářil, Katrin pochopila, že nejde o žádného lidumila, zvláště, když vězní jejího bratra a čekala, s čím přijde.

„Váš bratr je nemluvný, ale to chápeme. Je voják a má své rozkazy. Věděla jste, že je členem jednotek pro zahraniční operace?“
Katrin to věděla, ale protože to vědět nesměla, zavrtěla záporně hlavou.
„Vím jen, že v armádě prodělal nějaký speciální výcvik. To je vše. My se doma o tomhle nebavíme.“
„Rozumím. Vašeho bratra jsme zajali právě když nám zničil… ehm… majetek… řekněme v hodnotě desítek miliónů dolarů. Mám právo, protože jste na mém území, ho potrestat podle místních zákonů, ale je mladý… proč mu nedat druhou šanci. Rád vám ho předám a vy si ho odvezete domů. Jenže nic není zadarmo. Ani má velkodušnost, to jistě chápete?“
„Chápu a pokud tomu dobře rozumím, chcete se se mou vyspat. Možná jednou, vícekrát, nebo necháte na mě vystřídat celý personál? To už bych ale nemusela přežít…“ řekla Karin věcně a Pedra tím poněkud zaskočila.
Čekal úlek, šok, opovržení… a ne to brát jako normální věc.

„Ty seš normální děvka!“ vyprskl vztekle.
„Nejsem, ale je mi jasné, proč jste mě sem pozval. A za život bratra jsem ochotna udělat i tohle!“ odvětila ostře Katrin.
„Dobrá. Tak jsme si vysvětlili podmínky,“ přešel Pedro do smířlivého tónu. „Uvidíme, jaká budeš v akci, he,he… a teď běž navštívit bratříčka. Chlapci potřebovali boxovací pytel, tak si ho vypůjčili, ale snad ho poznáš…“ ukázal na dveře, kterými Katrin skoro vyběhla.

***

John na tom naštěstí nebyl tak zle, jak se Katrin obávala. Byl sice dost potlučen, ale neměl nic zlomeného a s Katrin se přivítal trochu odtažitě.
„Psal jsem, ať sem nejezdíš!“ pohnul ztěžka rty.
„Nemůžu tě tu nechat napospas těm zvířatům. Už teď vypadáš hrozně. On tě pustí… slíbil mi to.“
„Kdo? Pedro? A ty mu věříš? Určitě to nebude za tvý krásný oči…“
„Za oči ne, ale…“ Katrin se trochu stáhla. „No však víš.“
„Vím! A proto jsem nechtěl, abys tu byla. Mou krásnou sestřičku to prase zprzní a kdoví, jestli neskončíš v nějakým bordelu. Připravili jsme ho o pěknej balík, takže mě stáhne z kůže a tebe… ksakru, Katrin, proč jsi sem jezdila!“
„Jsi můj bratr,“ odvětila tvrdě, políbila na tvář a šla.
S Johnem není rozumná řeč, ale to předpokládala. Stále však viděla před sebou jejich společné dětství, dospívání… byly to krásné časy a už proto stojí za bratrem v dobrém i zlém.

***

Než došlo na vlastní sex, vyvezl Pedro Katrin na večeři do luxusního podniku ve městě.
Byl galantním a vtipným společníkem. Nešetřil komplimenty k její osobě a strávili příjemný večer ve společnosti jeho přátel z politických i policejních kruhů. Muži sebou též měli dámy, ale některé z nich Katrin otipovala na luxusní prostitutky.

Domů se vrátili v povznesené náladě a Katrin řekla: „Je mi jasné, jak to skončí, ale… bychom to odsunout na zítřek? Byl to hezký večer a nechci si ho kazit tím, že…“
„Kazit?“ opáčil Pedro s úsměvem. „Ale jistě, chápu, jsem pro vás zloduch, co drží bratra pod zámkem. Nebudu po vás dnes cokoli chtít a zítra si to vynahradím. To je můj poslední ústupek. Nejste moje rukojmí a můžete kdykoli odejít, ale podmínky jsme si jasně stanovili. Dobrou noc.“

***

Katrin se ukládala ke spánku, když vtom „ťuk, ťuk“ na dveře.
„Kdo je?“ obávala se nečekané návštěvy.
„Francesca Grande. My se ještě neznáme, ale potřebuji s vámi mluvit,“ znělo naléhavě.
Katrin ji otevřela a tam stála vysoká štíhlá blondýna s krátkým sestřihem vlasů.
„Co mi chcete a kdo jste?“ uvítala ji podezřívavě a blondýna vplula dovnitř.
Není třeba dodávat, že si měly o čem povídat…

***

Pedro spát nešel. Měl chuť na sex, ale nechtěl Katrin jen tak ošukat, ať už chce nebo ne. S ní si to chtěl jaksepatří užít, ale teď potřeboval jen vypumpovat ven semeno. Celý dům už spal, včetně personálu, až si vzpomněl na kuchyni.
Tušení ho nezklamalo. Dominga byla ještě vzhůru a chystala si věci na zítřek. Byla to kyprá žena, výtečná kuchařka a sloužila mu už dlouhá léta.
Pedro tlusté ženy moc nemiloval. S kuchařkou nikdy nic neměl, ale teď byla jeho potřeba naléhavá.

Když na ni vyrukoval se svým požadavkem, mihl se jí ve tváři úlek.
Věděla, že jemu se nikdy neodporuje, ani při tak podivné a nechutné prosbě, ale zase na druhou stranu…
„Já… pane… bych vám vyhověla, ale… mám… menstruaci,“ vysoukala ze sebe a doufala, že si to nebude chtít ověřit.

Pedro změnil plán a za chvíli již Dominga klečela na zemi a soustředěně mu kouřila péro. To pro ni bylo snesitelnější a za ta léta v tom byla značně zkušená a zručná. Nikdy se nevdala, ale sexuálně nestrádala, ani se sexu nebránila. Ani teď s pánovým pérem. Rytmicky mu ho kouřila a Pedro blaženě funěl, vzdychal, a brzy se jí vycákal do krku. Jó, umění se nezapře. Chuť semene měl podivně nahořklou, ale co, to zapije tequilou, hlavně že to má za sebou…
Pedro poděkoval a odebral se spát, zatímco ona ještě měla práci a spát šla až po druhé hodině.

***

Katrin druhý den trávila sluněním u bazénu ve společnosti dalších spoře oděných dívek, v nichž neomylně rozpoznala prostitutky. Ty se tím ani netajily a prozradily jí, že tu každá má svého klienta z řad strážných.
„Platí dobře, ale někteří nejsou zrovna jemní,“ uchichtla se drobná Margita. „Někdy mám pocit, že mám zadek úplně rozpáranej.“

Katrin se zachvěla a dívky dál konverzovaly a hodnotily jejich výkony.
„To je tím, že jsou furt tady. Po pár dnech jsou nadržený jak prasata. Kdyby je pouštěli do města, nebyly by tak drsní,“ mínila dlouhovlasá Vanessa, pyšnící se výstavními prsy.
„Paolo ho má jak bejk,“ ozvala se snědá černovláska Vuelva. „Když ho kouřím, zajíždí mi až na mandle a stříká z něj semeno jak z hadice.“
Ostatní dívky se zasmály, ale Katrin se vytratila. Nepotřebovala znát chutě a výkony strážných, neboť ji čekal dnes večer sám velký Pedro, který se svou výbavou prý také nebyl žádné tintínko. Ale, že by ho nezvládla, se nebála. Spíše, aby splnil slovo a propustil ji spolu s Johnem. Kvůli němu sem přijela a nerada by odjela sama. Pokud vůbec bude moci odjet.

Na večeři se zjevila v rafinované svádivé róbě a Pedro nešetřil chválou. Jedla jen lehce, potřebovala být aktivní a ve formě, zato Pedro pil víno jak duha a cpal se masem…
Snad brzy odpadne, uvažovala Katrin.

***

Nakonec nastal ten okamžik.
Ocitla se v ložnici s velikou postelí, kam by se pohodlně vešli čtyři lidé. Místnost byla až nevkusně zařízena drahým nábytkem, zjevně kopiemi skutečných vzácných kusů, neumělé obrazy s erotickými motivy. Zajímavé bylo jen osvícení interiéru, jež se dalo ovládat dálkově z ovladače na stolku. Bylo v široké škále barev a jasnosti a jí se podařilo navolit potemnělý modrý tón, jež ovšem Pedrovi jistě vyhovovat nebude, neboť z postav byly vidět jen temné obrysy a on se bude chtít vynadívat na její tělo i průběh „akce“…
No nic, nechá to na něm. Dnes je lovenou zvěří a on lovcem.

Svlékla se, zůstala jen v sexy korzetu a, punčochách, vklouzla do postele a čekala a čekala. Pedro si dával na čas, ale pak se přece jen objevil v saténovém županu, který sundal a v těsných boxerkách, jinak nahý, přilehl ke Katrin do postele.

„Má drahá, připravilas krásnou atmosféru, ale dovol, abych si přidal více světla,“ zaševelil a přitiskl se jí na rty.
Katrin ucítila jazyk a vyšla mu vstříc, aby si je mohli vzájemně proplést při líbání. Pedro jí rukou sjel na prsa a přes korzet jí stiskl ňadro.
„Uhhh… nespěchej,“ zašeptala Katrin, ale nechala ho dělat, co chtěl. Zjevně mu korzet překážel.

Když se ho konečně zbavil, rozséval jí polibky po ňadrech, hrál si s nimi, hladil je a mačkal a posouval se níž a níž, ke klínu.
Jeho umění lízání bylo nepopsatelné. Katrin rezonovalo tělo rozkoší stále silněji, až skoro k orgasmu. Laskání poštěváčku bylo úžasné a i proniky jazyk mezi pysky na závojíčky. Úplně se zalykala slastí a když na ni nalehl a vnikl do ní, propukla ve výbuch rozkoše.
„Anoo… anoo,“ hlasitě sténala, když do ní Pedro bušil prudkými přírazy.
„Máš skvělou píču, úzkou… jooo,“ funěl a tvrdě si bral její tělo.

Jakmile Katrin dosáhla orgasmu a propnula tělo jak napjatý luk, vypustil do ní Pedro semeno, jak už ho měl sám nezadržitelně na krajíčku.
Oba se vydýchávali a věděli, že ještě není konec hrátek. Nyní bylo na ní, aby zahájila pokračování. Vzala ocas do pusy a začala sát. Reagoval, jak měl, tuhnul a mohutněl, až jí pusu vyplnil a tlačil jí na koutky.

„Chtěla bych vylízat,“ špitla Katrin, ale Pedro měl jiné plány.
„Klekni si a ukaž prdel,“ poručil a jí nezbylo, než poslechnout.
Čekala útok na zadek, ale on jí ho naštěstí vrazil do kundy a rozjel rytmické přírazy. Bylo to příjemné a Katrin se slastně rozvzdychala.
Pedro si užíval zásunu i pohledu na její hladké mladé tělo a pevný zadek a už to na něho pomalu šlo.

„Pojď, lehni si na záda,“ a zapřel si její nohy o ramena.
Tohle byl hluboký pronik a její bezbrannost ho rajcovala a vzrušovala. Rád mrdal bezbranné dívky.
„Oh… to… bolí… och… pomaleji,“ sténala Katrin, ale jeho to naopak provokovalo k tvrdším přírazům.
„Jen drž, drž… seš úzká… pěkně ti píču vystříkám,“ vzdychal blaženě Pedro, jenže něco bylo najednou jinak.

Nohy zapřené o ramena mu sevřely krk, prudké škubnutí jejího těla ho přetočilo na záda a náhle byl sevřený jejími pažemi a stisk nemilosrdně sílil… neměl vzduch… a ač sebou škubal sebevíc, nešlo se ze sevření dostat, pak se ozvalo křupnutí vazu a byl konec.

Z obávaného zločince byl jen uzlíček nahého těla s obscénně trčícím ocasem, jež mu pomalu klesal.
Katrin vyskočila a přeběhla ke dveřím, otevřela a tam stála Francesca.
„Je po něm,“ řekla Katrin prostě. „Teď je to na tobě.“
„Rychle se oblíkni. Manuel jistí chodbu do sklepa,“ sykla Francesca a nakoukla dveřmi dovnitř na mrtvolu Pedra, jako by se potřebovala přesvědčit, že je opravdu mrtvý.

S Manuelem v čele seběhli do sklepení, kde dvěma výstřely zlikvidoval stráže a osvobodili Johna, který naštěstí byl schopen pohybu.
Cesta do garáže, obsazení dodávky a odjezd z haciendy již byl bez problémů. Stráž u brány se víc užívala rozkoše z kouření ocasu od jedné ze služek, než aby Manuela za volantem kontrolovala, kam teď v noci odjíždí.

***

Útěk skončil po několika hodinách jízdy v malé rybářské osadě na břehu moře.
„Mám zde příbuzného. Dostane vás do Ameriky lodí. Je to sice pašerák, ale nebojte se, tentokrát nepoveze žádné drogy,“ řekl Manuel.
„Vy s námi nepoplujete?“ divila se Katrin.
„Ne. Máme s Francescou kam jít a když je teď Pedro mrtvý, ten, kdo to po něm převezme, nás nebude hledat s touhou zabít. Šťastnou cestu,“ podali si vzájemně ruce a pak je Manuel předal do rukou muže, který mluvil lámanou angličtinou.

Pro zesláblého Johna to bylo celé náročné a skončil v péči rybářovy manželky, jež mu připravila silnou rybí polévku a Katrin s mužem sjednávala cenu za přepravu.
Starý muž jen zavrtěl hlavou.
„Nic… nic… Manuel jako můj syn. Já rád mu pomoct… já nechtít dolary… vše co potřebovat k životu, já mít. Ty ale chezká holka. Ukázat mi prsa a já být spokojený, tak.“
Katrin si tedy svůdnými pohyby striptérky rozepnula košili, ukázala mu své poklady a muž, aniž by se jich dotkl, byl spokojený. Obchod byl uzavřen.

***

Po vyplutí, v podpalubí staré bárky, převyprávěla Katrin Johnovi vše, co vedlo k jeho osvobození. Johna zaujal popis Pedrova usmrcení.
„Takže k něčemu ti moje lekce bojového umění přece jen byly,“ usmál se. „Seš statečná.“
Katrin přikývla.
„To vím, jenže bez pomoci Francescy by se to nepodařilo. Jak měla na Pedra vztek, že si z ní udělal soukromou děvku, zosnovala celý plán a vybalila ho na mě. Nejdřív jsem měla strach, že je Pedrův špeh, ale nakonec jsem uvěřila, že to myslí vážně. Co víc by se mohlo stát? Pedro by nás asi stejně nepropustil, tebe by zabili a já… ehm… no… bych asi měla o zábavu postaráno. Nadrženejch chlapů je na haciendě víc než dost.“
„Mlč, nemluv o tom!“ vykřikl John. „Toho jsem se právě bál a proto jsem tě varoval, abys za mnou nejezdila. Aby mi věznění zpříjemnili, vyprávěli mi, co s takovými děvčaty dělají. To, že by nás pustili, byla lež.“

„Vrátíš se do armády?“ obrátila Katrin list.
„Jsem nejspíš na seznamu mrtvých. Dostaneš medaili cti a půjdeš na můj symbolický pohřeb. Přemýšlel jsem o tom, že by to tak zůstalo a přestěhujeme se někam do hor na severozápadě. Vždycky jsme chtěli mít malý ranč, vzpomínáš?“ řekl John.
„Takže myslíš sáhnout na peníze po rodičích?“ ujišťovala se Katrin, kterou hned napadaly praktické otázky.
„Do začátku asi ano, ale pak… myslíš, že se neuživíme?“
„Nevím. Nikdy jsem ranč neměla, ale tvůj nápad se mi líbí,“ Katrin se usmála a pohladila bratra po tváři.