Léta okupace

Helenu zatkli ani nestihla otevřít svůj krámek.
„Chelena Zatopkóva? Geheime staatspolizei,“ vyštěkl muž drsného vzezření, chytil ji za paži a vtáhl do připraveného auta.
A než se žena vzpamatovala, vůz zastavil před budovou, odkud, jak již věděla, většinou nebylo návratu. Sídlilo zde totiž obávané Gestapo.

Muž, který se jí ujal v kanceláři se představil jako Oskar Schitzel a mluvil dobrou češtinou jen s nepatrným přízvukem.
„Takže, Helena Zátopková, rozená 5.12.1919 a tak dále… hm,“ četl složku dokumentace, pak ji zaklapl a pousmál se. „Co vám říká jméno Horák, doktor Horák?“
„Já opravdu netuším o kom mluvíte? Do mého obchodu muži nechodí, tedy většinou… natož, aby se představovali,“ podivila se Helena nad otázkou.

„Tak jinak. Znáte tohoto muže?“ položil před ni fotografii.
„Ano. To je soused z vedlejšího domu…“
„Jak se jmenuje?“
„To já nevím… znám ho jen od vidění a že tam bydlí. Tak snad… Horák, když se na něj ptáte,“ bránila se.
„Kdy jste ho viděla naposledy?“
„Vlastně… už je to dlouho. Snad rok?“ uvažovala Helena.
„Dobře! Kdybyste si na něco okolo této osoby vzpomněla, nezapomeňte nám to nahlásit,“ a muž jí blahosklonně pokynul, že může odejít.

***

Helena se zpožděním otevřela svůj obchod s dámským prádlem a byla ráda, když den skončil a zatáhla roletu.

Večer se u ní doma zastavil její přítel Matěj, který byl nasazen na práci ve Waltrovce.
„Hele co mám? Strejda to přivezl z venkova a pronesl až k nám,“ začal z aktovky vyndávat uzeniny a další nedostatkové potraviny.
„Je to předmět doličný. Musíme to hned sníst,“ smál se a Helena připravovala talíře a při jídle mu vyprávěla, co zažila ráno.
Matěj ji pozorně poslouchal a tvářil se vážně.
„Ten tvůj soused je hledanej gestapem už dlouho. Je to Julek Fučík. Hraje si na nějakýho doktora Horáka a myslí si, jakej nemá dokonalej převlek. Naše organizace se normálně s komunistama nepaktuje… Vzpomeň si, jak pro nás nehnuli prstem, dokud Hitler nenapadl jejich tatíčka Stalina, ale dáme ji echo, že už o něm vědí. Na mě se neptali?“
„Ne… ale mám strach, že půjdou po mně. Proč by mě jinak zvali na výslech?“ zoufala Helena. „Já chci jen klid, prodávat v krámě a odboj mě nezajímá.“
„Přece víš, že ti nic neříkám. Nechci tě dostat do nebezpečí,“ tišil ji Matěj. „Můžu tady přespat? Nechce se mi takhle pozdě domů.“
Helena k němu zvedla zrak a usmála se.

***

Večer ulehli brzy. Jako každý člověk v jejich věku i oni potřebovali sex jako sůl, válka neválka. Chodili spolu už několik let, jen ta zlá doba je teď rozdělila. A tak dávali průchod svým potřebám kdykoliv to šlo.
Matěj se vyznal a co uměl, Helenu naučil, která se novým objevům v oblasti sexu nevyhýbala a naopak sama byla akční a žhavá do experimentování.

Nyní se něžně a dlouho v šedesátdevítce mazlili a laskali. Matěj jí vylizovat klín, sál uvolňované šťávy, jazykem kmital o plátky závojíčků, zatímco Helena ho kouřila sevřenými rty a pouštěla si ptáka hluboko do krku. Bylo to oboustranně slastné a pak už stačilo do ní lehce vniknout.
Helena pokrčila a roztáhla nohy a přijala ho do sebe.

„Jo… jo… božeee,“ pevně ho rukama objímala a užívala si hluboké strojové přírazy do tekoucí kundy. Byla těsná a přitom mokrá a tření ocasu bylo fantastické.
Zezadu, zepředu, všude mu držela, kvílela, sténala, líbali se a prsa měla samou modřinu od otlaků. Prsa měla menší ale pevná a zbožňovala jejich mačkání a tahání.
„Tahej… ještě… áááááh… joooo… úúúú,“ valila se jí tělem rozkoš a Matěj brzy pocítil orgasmické stahy.

„Pojď ještě… a drž,“ zvedl jí nohy, zapřel o ramena a nalehl na ni celou vahou.
„Ááááh… aahh… oooh,“ Helena nasadila bolestný výraz, ale on ji soustředěně mrdal a cítil ptáka až nadoraz.
„Už,,, budu… hezky… tě… vystříkám,“ hekal, pot se z něj řinul a přirážel stále rychleji.
„Jo… jo… stříkeeej… už… budúú… áááách,“ sténala zpocená Helena se šťastným úsměvem a cítila uvolněný proud semene.
„Snad neotěhotním,“ proběhlo jí ještě hlavou, přes oba hodila peřinu a usnuli.

***

Bylo ještě šero, ale Matěj musel vstávat. Nebylo radno přijít do práce pozdě. Občas se pár minut tolerovalo, ale doba Němcům nepřála, strážní byli podráždění a nebylo radno zkoušet jejich trpělivost.

Čas na ranní sex ale měli. Helena mu dopřála mazlivý orál a hrála si s jeho povadlou chloubou tak dlouho, až začal na laskání jazyka a sání příznivě reagovat. Když mu hezky ztvrdl, hned si ho osedlala. Matěj tedy nechal všechno na ní a věnoval se jen kozičkám. Rád je mnul, mačkal a laskal tvrdé hroty vystouplých bradavek. Tak to Helena měla ráda a i teď vzdychala a sténala prožívanou slastí. Přitom rytmicky odsedávala a Matěj cítil úžasnou těsnost a sevření pochvy, až měl z toho mžitky před očima. Pohled na rozevírající se pysky s vyjíždějícím a zajíždějícím ocasem byl nepopsatelný a to přispívalo k jeho vyvrcholení.
„Miláčku… už,“ funěl, Helena rozkmitala pánev do rychlé jízdy a při výstřiku se i ona stihla udělat. Zhroutila se na něj a vášnivě ho zlíbala.

Pak už ale každý musel jít za svými povinnostmi.

***

Před polednem vstoupil do obchodu dobře oblečený muž, vysoký, s ostře řezanými rysy, energického vystupování, leč velmi nesmělý. Chvíli okukoval vystavené zboží, než se odvážil zeptat.
„Vy… ehm… tu máte něco od Hlavaté?“
Helena kývla.
„Jistě. Madam Hlavatá zásobuje můj obchod již léta. Vy ji račte znát?“ podivila se, že by muž znal známou švadlenu, která se zabývala dámským zbožím a zejména spodním prádlem.
„No… já ne… ale… ee… přítelkyně… je s ní spokojena,“ zakuňkal muž.
„A vy jí chcete udělat radost a něco vybrat,“ nadhodila Helena a uhodla.
„Ano. Radost… a jaksi… vy… byste mi byla… nápomocna?“
„Samozřejmě. Od toho tu jsem. Tak jakou máte představu?“

Ukázalo se, že žádnou. Muž o spodním prádle nevěděl nic, natož aby znal míry své slečny a její vkus.
Jelikož bylo jisté, že muž je ochoten zde ponechat i větší finanční částku, Helena byla rozhodnuta mu pomoci stůj co stůj. Takový zákazník byl pro ni požehnáním. Dokonce zamkla dveře a pověsila na ni cedulku „dnes zavřeno,“ aby se zbavila zákaznic, které vždy zdlouhavě vybíraly, aby stejně nic nekoupily. Takové si chodily do obchodu spíše popovídat.

„Je libo spodničku, nebo zvlášť kalhotky a podprsenku, či jen dráždivé svůdné prádlo pro hezké chvilky?“ dotazovala se Helena profesionálně a muž ji poslouchal a zrudl.
Heleně se líbily jeho rozpaky. Takový mužný typ a měkne tu jak tvaroh. Dokonce pocítila závan vzrušení, když muž konečně ztratil ostych a pohlédl jí do očí.
„Ano! Svůdné prádlo bude to pravé! Co máte v nabídce?“
Helena přinesla krabici a vyjmula ven černý komplet, který rafinovaně zakrýval ta nejtajnější místa a zároveň ukazoval více, než bylo cudné. Koneckonců, jak také jinak?
„Mám to ještě v bílé a červené barvě,“ dodala Helena. „A nyní bych potřebovala znát míry vaší partnerky. Prsa a přes boky…“

Muž znejistěl a bylo vidět, že je zaskočen. Díval se na Helenu, ale ne do očí, až pochopila.
„Má postavu asi jako já?“
„Tak trochu… Spíše… ehm… kypřejší,“ soudil muž.
„Tedy plnoštíhlá, chápu-li to dobře?“ ujistila se Helena a více se napřímila, aby vypnula prsa.
„A hruď?“
„Ňadra má… také… větší… víte… ee… já je poznám spíše po hmatu, promiňte.“

Helena chvíli mlčela a přemítala, než předstoupila přímo před něj.
„Jestli vám to pomůže, tak si sáhněte. Nebojte se.“
Muž se chvíli kroutil, než si dodal odvahy a sevřel ji nejdřív jedno prso, pak obě a promačkával je.
Helenu to nijak nevzrušovalo, jen dumala, jestli si to muž užívá nebo opravdu porovnává její míry s partnerkou.
„No. Tak máte je skoro shodné… ale takto přes oděv to nejsem schopen určit přesně,“ ukončil muž osahávání.

„Ten sviňák chce určitě vidět má kůzlata venku,“ blesklo Heleně hlavou.
Uvažovala, jestli si má či nemá vyhrnout halenku, když vtom ucítila, jak ji uchopil rukama za boky.
„V bocích jste skoro stejné,“ řekl muž. „Ale opět přes oděv to není přesné.“
A než se Helena nadála, začal jí rozepínat knoflíky na sukni.
„Co to děláte?“ ulekla se.
„Myslím, že se takto přesvědčím o dokonalosti vašich mír nejlépe. Sama jste zamkla, nikdo sem nepřijde, aby nás rušil…“ ševelil a ona zaklonila hlavu a cítila dotek jeho rtů na krku. Bylo to spalující a omamné.

Muž dál rozséval polibky po krku a uvolněná sukně s jí zvolna svezla k nohám. Jeho ruce cítila znovu na bocích, jak ji hladí a klesají níž na stehno a vnitřní stranu stehen. Podvědomě cítila uvolňovanou vlhkost a vzrušení.
„Bože, to nejde!“ pomyslela si, ale nijak nebránila, aby jeho prsty pronikly za kalhotky a začaly třít vlhnoucí mušličku.

Muž ji pozvolna vysadil na zákaznický pult a přiměl, aby si lehla na záda. Přitom se nad ní nakláněl a něžně líbal na rty. Sama mu vyšla vstříc a líbání se změnila na vášnivé s divokou výměnou jazyků.
„Ryc!“ prudkým škubnutím jí roztrhl halenku a jeho ruce se probojovaly k prsům, které bleskově uvolnil z podprsenky.
Helena jen sténala slastí a zcela se poddávala jeho milostnému ataku. Cítila jeho ruce všude. Na prsou, v klíně… cítila, jak jí stahuje kalhotky… sama roztáhla nohy, pak zvedla hlavu a spatřila v plné erekci jeho bojovníka.

Bože, vypadal tak obrovský! Muž ji popadl v pase a prudkým přírazem do ní pronikl.
„Ach… ááhhh,“ vyjekla bolestně, jak se pysky neochotně roztáhly pod tlakem.
Muž neustával v pronikání a Helenu postupně zalévala slast a rozkoš z maximálního vyplnění a silného tření v pochvě.
„Ano… bože… je… tak… velký,“ vzdychala, zalykala se slastí a muž ji dál rytmicky projížděl.
Stál u pultu, držel si ji za stehna a narážel na svůj kolík. Občas se naklonil, aby jí rukama prohmátl prsa, ale jinak ji soustředěně mrdal a užíval si to.
Helena se styděla, že ji takto zneužil, ale nemohla nic dělat, jen se tomu poddat. Bylo slastné, jak jí tvrdý ocas nemilosrdně raboval kundičku, cítila jeho dorazy až na dně a pak vnímala, jak ještě mohutní, začíná se cukat… proboha, snad ji nevykropí? Ne. Muž opustil její lůno a mohutný výron semene ji nasměroval na břicho.
Bylo hotovo. Muž se oblékal, Helena utekla do zázemí obchodu, kde se uzamkla a rozplakala.

Když se odvážila vrátit zpět, muž byl pryč a na pultu ležel svazek bankovek.

***

Matěj měl ruku v kapse v níž svíral pistoli. Jeho kamarád Joska byl o dost klidnější. Tohle nebyla jeho první akce. Matěj se přihlásil dobrovolně, aby taky zažil větší vzrůšo, než byla expedice letáků či špiclování odhalených konfidentů.
Velitel odbojové skupiny Matěje sám doporučil, protože akci nepovažoval za nijak extra nebezpečnou. Šlo o zabití vyšetřovatele gestapa Oskara Schitzela. Rodilý pražský Němec byl velmi aktivní a řady odbojářů kvůli němu řídly. Taková agilnost byla trnem v oku nejen jeho kolegům, ale právě odbojářům. Sám Schitzel si snad hrozící nebezpečí neuvědomoval a mimo práci žil životem běžného občana. Chodil bez ochranky, pohyboval se běžnou dopravou a ze ženou a dcerou chodili na společné procházky do parku či za kulturou.
Odbojová skupina majora Strouhala se hodlala zhostit úkolu jeho likvidace, jak je požádala komunistická buňka poté, co jim zatkli Julia Fučíka alias doktora Horáka.

„Naši lidi jsou už dost známí a musí být v ilegalitě. Dáme vám zbraně, ale udělejte to vy,“ požádali samotného Strouhala na utajené schůzce. Nahlas nepřiznali, že se jim do toho moc nechce. Donedávna byli Němci spojenci Sovětů a nyní už rok nepřátelé na život a na smrt. Kdo se v té politice má vyznat?

***

A tak nyní stáli dva odhodlaní muži přede dveřmi jeho bytu s úkolem ho zlikvidovat.
Po zazvonění jim otevřela služebná, která když zahlédla v jejich rukách zbraně, vykřikla úlekem a omdlela. Muži ji přeskočili a vpadli do bytu.
Joska zamířil vlevo a na Oskara narazil v pokoji, kde si četl knížku. Třeskly dva výstřely a mrtvý gestapák v křesle vypadal, jak když spí.
Matěj proběhl pokoje vpravo, až v koupelně zaskočil koupající se Oskarovu manželku Friede.
Nahé tělo ženy ve středním věku ho vzrušilo, že zapomněl, že je na vražedné misi a jal se s vyděšenou, křičící a bránící se ženou zápasit.
„Ty skopčácká čubko… já ti ukážu,“ snažil se ji Matěj zpacifikovat. Byl celý zmáčený, když do koupelny vrazil Joska.
„Dělej, pomož mi s ní,“ volal Matěj a Joska máchl rukou s pistolí a ženu praštil do hlavy.
Ta hekla a svezla se bezvládně k zemi.
„Ty vole, takhle né,“ broukl Matěj zklamaně. Přece nebude šukat mrtvolu.
„Chtěl si pomoct. Dělej padáme odsud!“ táhl ho Joska pryč.
Ten jedinej nebyl stižen chtíčem a šlo mu o vlastní přežití.

Muži zmizeli a až po chvíli se otevřely dveře u spíže a ven vykoukla desetiletá Ute, která se zde před těmi cizími pány schovala. Teď vyplašeně běžela do koupelny, kde našla ve vaně bezvládně ležící matku.
Zatím co ji křísila, u dveří se pomalu sbírala ze země služebná. Jakmile spatřila v pokoji mrtvého Oskara, omdlela toho dne podruhé.

***

Byl květen 1945.
Matěj jako velitel jedné skupiny Revolučních gard se vyhnul bojům na barikádách a raději se věnoval stíhání konfidentů, případně Němců, kteří nestačili utéct před blížící se Rudou armádou.
Nyní rozrazil dveře u bytu Oskara Schitzela. Ten byl sice již tři roky po smrti, ale v bytě žila jeho žena a dcera.
„Revoluční garda,“ zařval hned za dveřmi. „Sbalte si hadry a koukejte vypadnout!“
„Jakým pravem s nami takto sachazíte? Nic sme neudělaly,“ nesměle se ozvala Friede, zatímco Ute se vyplašeně krčila za matkou.
„Rozkazovat tu budeme my,“ sebevědomě se ušklíbl Matěj a znovu pocítil vzrušení.
Ta žena v něm zase zapálila oheň chtíče. Jak jen to je možné?
Také Friede byl ten muž povědomý. No jistě. To je ten, co jí zabil muže a napadl v koupelně. Pak ji omráčili a utekli.

„Ja fas znam… vy ste vrah meho muze…“ vykřikla, ale to už k ní Matěj přiskočil.
„Ty kurvo, drž hubu!“ a popadl ji za ruku a vtáhl do pokoje.
„Vykliďte to tady,“ křikl na své kolegy, než zavřel dveře a otočil klíčem.
„Myslite, že se fas bojím?“ s převahou hleděla na Matěje.
„Je mi jedno, co si myslíš. Doděláme to, co sme nestihli. Hezky si zapícháme a já z tebe vymrdám ty náckovský móresy. Ještě ráda si sama vystřelíš mozek z hlavy, ty i tvá dcerunka. V táboře jsou chlapi po takovejch děvkách zvlášť ujetý. Když budeš hodná, rád tě jejich přátelského přijetí ušetřím, jasný?“

Frieda pochopila, že doba se radikálně změnila a nezbylo než se mu podvolit.
V následujících chvílích chtě nechtě byla Matějovi po vůli. Neuměle mu pokouřila ocas, pak si užívala laskání jazykem ve svém klíně a následně v několika polohách nechala odevzdaně v sobě projíždět nadržený ocas. Dvakrát se Matěj vystříkal do jejího lůna s dovětkem, že doufá, že porodí někde v Německu českýho parchanta.
Když se nasytil jejího těla, oblékl se, vyšel ven a postrčil za ní její dceru Ute sedící odevzdaně na zbylé jediné židli ve vykradeném bytě.
„Máte dvě hodiny. Pak jinak půjdete do lágru. To už neovlivním,“ řekl a odešel.

***

EPILOG:

Uběhly roky. Po chladném jaru přišlo horké léto. Matěj se volno rozhodl strávit na chalupě. Na venkově bylo přece jen příjemněji než v rozpáleném městě. Helena slíbila, že za ním přijede hned jak i jim začne celozávodní dovolená. Jejich děti se rozprchly po světě, sotva to uvolněný režim umožnil, a tak letos poprvé stráví dovolenou jen sami dva.

***

Teplý den přešel v příjemný podvečer, když před chalupou zastavilo auto zahraniční značky.
Ven vstoupila elegantní žena ve středním věku a zastavila se u vrátek.
„Dobrý večer,“ pozdravil Matěj a v mozku mu bliklo, jakoby tu ženu už někdy viděl.
Žena hovořila česky jen s nepatrným přízvukem a hned vysvětlila svoji přítomnost. Prý pátrá po kořenech své rodiny a cesty ji zavedly až do bývalých Sudet, sem do této chalupy, odkud její předci byli vysídleni. Nechce obtěžovat, jen udělat pár fotek a pokud má pán i nějaké informace, bude ráda i za ně.

Matěj chalupu kdysi koupil z finanční odměny, kterou dostat za svou odbojovou činnost, ale o bývalých majitelích nevěděl nic. Ženu pozval dál, provedl ji domem a nabídl i přenocování.
„Chalupa je veliká a já jsem tu sám, až se skoro bojím,“ sdělil s úsměvem.
Žena pozvání přijala a představila se jako Ute Kleist z Ingolstadtu.

Při večerním povídání došla řeč i na Matějovu odbojovou činnost, která Ute neobyčejně zajímala. Matěj se dostal do ráže, zapomněl, že má před sebou Němku a vyprávěl jí o zastřelení fašisty Schitzela a dalších německejch zmetcích, které tenkrát v pětačtyřicátým roce hnali z Čech do Německa.
„No a je paradox, že dnes se máte líp, než my,“ uzavřel to a zavdal si panáka exkluzívního koňaku, který na stůl dodala Ute. „I to pití máte lepší.“
„A jak dopadla rodina toho Schitzela?“ zajímalo Ute.
„Co já vím? Asi taky skončili v odsunu,“ mávl rukama Matěj.
„Tak já vám trochu osvěžím paměť pane Ulrichu,“ řekla Ute a Matěj ztuhl. „Vy jste tam byl ještě jednou a nebohou vdovu i s dcerou jste osobně vyhnal. Kromě toho jste tu ženu znásilnil a já to musím vědět, protože to byla má matka.“
„Vy jste ta Ute? Ute Schitzel?“ zalapal Matěj po dechu. „Co po mě chcete?“
„Přijela jsem se pomstít… tedy, původně jsem chtěla. Víte, co mi dalo práce vás vypátrat? Prohledávala jsem archivy, ptala se úřadů a podařilo se. Matěj Ulrich je všude znám jako hrdinný odbojář, ale nikdo ho nezná jako násilníka a lupiče. Nyní, po letech se vám přišla ozvat minulost.“
„To s vaší matkou… dobře, ale taková byla doba. Dobrej Němec byl mrtvej Němec… ale dal jsem vám přece čas na zmizení,“ bránil se Matěj.

Ute pokračovala.
„Ano, stihli jsme město opustit, jenže na demarkační linii nás zadržela americká hlídka… říkáte, taková byla doba. I oni na mojí matce spáchali ten hnusný čin, mě naštěstí nechali být a jen drželi stranou, abych nic neviděla, zato jsem slyšela její křik.
Dostaly jsme se nakonec do bezpečí, ale pak matka zjistila, že je těhotná a jednoho dne ji v lese našli oběšenou. Zůstala jsem sama a nyní stojím před vámi a viním vás z její smrti, která vzešla z násilí, které jste na ní vykonal. Otec byl horlivý nacista a jeho zastřelení lze pochopit, ale žena, která byla jen jeho manželkou, nebyla nacistkou a nikomu vědomě neublížila, si smrt sebevraždou nezasloužila.“

Ute skončila vyprávění, nasedla do vozu a odjela. Matěj ještě dlouho nehnutě zůstal strnule sedět u stolu.

***

Když Helena přijela na chalupu za svým manželem, našla ho oběšeného na trámu ve stodole. V kapse košile měl dopis na rozloučenou, kde své rodině popsal důvod svého činu.

Pohřeb odbojáře Matěje Ulricha proběhl v tichosti a jen v kruhu rodinném, bez většího zájmu veřejnosti. Lidé měli jiné starosti. Pražské jaro se přehouplo do léta, které ovšem stalo se mrazivým, než by kdo čekal. Československo totiž po třiceti letech zasáhla další okupace cizí armádou.
Psal se srpen 1968.

Autor

4.2 43 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Gourmet

Podezření se změnilo v jistotu: Shock je profesí historik! Díky, pěkně napsáno.

Clark

U mě dobrý. dd
Pěkně se to četlo.

Asda

Dost dobry

Marťas

Parádní a velmi čtivá povídka. Ten konec je dost nečekaný, ale jak se říká: Karma je zdarma.

Juli

Rád souhlasím 👍👍👍👍👍🤗

Denis 86

Pěkná povídka

Kamil Fosil

Škoda, že autor přeskočil rok 1948.
Úplně živě vidím, jak Matěj rpásku s písmeny RG vyměnil za pásku s písmeny LM a jak v tom mrazivém dni stojí v první řadě pod balkónem na Staroměstském náměstí.
Konec povídky mne sice také překvapil, ale nelíbil se mi, protože si myslím, že taková krysa jakou Matěj bezesporu byl, by sebevraždu nespáchala.
Více než osud Matěje by mne zajímal ten tajemný zákazník.

Last edited 2 měsíců před by Kamil Fosil
8
0
Would love your thoughts, please comment.x