Léto se Sárou 01

Vašek se pohledem do chodby pro jistotu přesvědčil, že nehrozí žádné nebezpečí.    Byl doma sám. Vytáhl z kapsy flashdisk a zasunul ho do počítače. Rychle našel kýžené video, nasadil si sluchátka a myší najel na tlačítko „PLAY“.
Krátce před tím se u něho zastavil Robert a když mu tu věc předával, tiše mu vyčetl: „Vole, jsi pěknej smolař. Včera to bylo neskutečný, všechny tři holky byly pěkně vodvázaný a chtěly si zapíchat, proto k Honzovi přišly tak natěšený. Sami jsme jim s Honzou vůbec nestačili, ale mrkni na to, sám uvidíš. Honza je normální démon. On sice vůbec nic nevydrží, ale hned zase může. Přírodní úkaz, vole. Měl jsi tam bejt, ale posuď sám. Já musím padat, ale určitě to zopakujeme. Holky řekly, že určitě jo, že to teda byl vodvaz a Veronika se ptala, jestli taky přijdeš.
Ona a Honza byli na téhle akci poprvé, já to už zkusil společně s Alenou a Bětkou nedávno. Myslela si, že tam budeš, jak jsi říkal. Nějak ji zajímáš, přestože Honza tam vykládal, jakej se ti stal trapas s jeho ségrou. Ona mu to prý vykecala Renáta a on to zahrál jako pantomimu. Holky se mohly počůrat smíchy. Tak se dej do kupy. Čágo a zejtra nebo v pondělí si voláme.“

Teď seděl před monitorem a sledoval trhané záběry evidentně pořízené levným mobilem. V místnosti bylo vidět několik povalených lahví vína, prázdné sklenky a nepořádek na stole. Na kanapi se rozvaloval jeho nejlepší kámoš Honza a k němu se lísaly Alena s Bětkou. Bylo slyšet Veroničin hlas, značně poznamenaný vlivem vypitého alkoholu: „Tak, Bobe, kdy už bude to překvapení? Nebo jsi zase kecal?“
Robertův hlas odpověděl: „Hmmm, asi je čas dámy, ukliďte ten binec na stole, bude se prostírat!“

O něco později se kamera mobilu zase zapnula. Zabrala šest vyrovnaných řádků bílého prášku a Roberta, který zkušeně nasál jednu lajnu a podal krátké brčko Aleně. Pak proces zopakovali i všichni zbývající.
„Tu šestou tady necháme, bude prémiová pro někoho, kdo si ji zaslouží, když ten debil Vašek nemohl přijít. Rozhodně neděláme nic špatnýho, protože tohle užívají jak hvězdy šou byznysu, tak i politici nebo top manažeři, takže pro studentíky se to klidně hodí taky,“ zasmál se Robert a ostatní se k němu trochu nervózně přidali.

„Hele, Bobe, kdes to sehnal? Co stojí jedna taková lajnička?“ ozval Honzův hlas.
„To neřeš vole, mám svý zdroje, ale buď bez obav, je to dobrá kvalita. Myslím, že je čas se podívat vedle do ordinace tvý mámy, co vy na to dámy?“

Ozval se smích všech tří přítomných dívek, ale Veronika se ozvala: „A co tam budete dělat vy, pánové? Tvoje máma je přeci gynekoložka, ne, Honzo?“
„Dneska to nebude tak jednoduchý, jako posledně u Roberta, dneska to bude s odbornou péčí. Zastupuju nepřítomnou paní gynekoložku dámy, a Bob je můj asistent, tak odchod vedle, sukýnky, šortky a kalhotky nechte tady,“ hlaholil Honza. „Jen nezapomeňte, že musíme do půlnoci skončit a všechno uklidit. Naši jeli na něčí padesátiny a zítra dopoledne budou zpátky, hlavně u máti musí být naprostý pořádek!“

„Jo, to je oukej, my taky musíme stihnout poslední bus. Ale počkat, počkat, to jako, že jen my samy? Tak napřed tady budou ty vaše kalhoty a pak jdeme za vámi, mám pravdu, holky? Přeci vám nebudeme hrát divadlo jen my samy.“
Slova jedné ze slečen doplnil hurónský smích všech přítomných. Bylo zřejmé, že podobnou zábavu už někdy před tím někteří z nich zažili. Po nějakém studu nebo upejpání nebylo ani stopy.

Na dalším záběru bylo vidět, jak Honzu s docela tuhým ohonem, tak i všechny tři spolužačky, jak se zbavují kalhotek. Další scéna již byla z ordinace, kdy Honza zavelel: „Vezmeme to podle abecedy, dámy! Ali, hupni tam nahoru a vy dvě se zatím připravujte tady s panem doktorem Robertem. Pane asistente, věnujte se prosím dámám.“   
Doplnil to všeobecný řehot celé rozjařené pětice. Vyšňupnutý koks zjevně působil na všechny.

Kamera mobilu zabrala Honzu, který si nasadil na čelo zrcátko. Všichni se opět mohli potrhat smíchy: „Kdes to vzal, vole? Vypadáš jak ze starýho filmu!“
„To je náš pan profesor, já mu dnes asistuji, dámy,“ smál se Robert, který byl v této chvíli i kameramanem.

Alena se mezi tím vyhoupla na gynekologické křeslo, zaujala typickou pozici a Honza k ní přistoupil s gynekologickým náčiním v ruce. Alena se zájmem pozorovala, jak jí opatrně rozevřel kundičku a posvítil do ní se slovy: „Pane asistente, tady jasně vidíte, odkud všichni pocházíme. Dámy to samozřejmě znají. Slečno Alenko, dovolíte mému asistentovi, aby vás vyšetřil?“
„Pane asistente, ukažte nám, jak to vyšetřujete, dovolíte mu to slečno Alenko?“ pitvořila se Bětka.
Bylo vidět, že Robert podal jedné ze slečen mobil, posunul se k Honzovi, vzal si od něho svítilnu a prstem opatrně přejel po okraji Alenčiny roztažené kundičky, několikrát zavadil o poštěváček a zkusil prst zasunout hlouběji, což Alena doprovodila lehkým překvapeným vyjeknutím.
„Pane profesore, myslím, že z mého odborného hlediska je slečna v pořádku a rozhodně schopná. Zapíšu do protokolu: „Poněkud neupravené ochlupení, avšak vnitřek vláčný a dobře připravený. Tááák, to by bylo a další podle abecedy bude tady slečna Bětka. Slečno Alenko, můžete dolů,“ komisně zahlásil Robert.

Záběry v tu chvíli zřejmě pořizovala Veronika, protože mobil švenknul směrem dolů a zabrala Bětu plně zaujatou honěním a kouřením Robertova teď už perfektně trčícího údu.
„No tedy, pane asistente, slečno Alenko, vidíte to?“ ozval se jakoby zhrozený Veroničin hlas. Běta okamžitě přestala a zamířila na místo, kde byla až doteď Alena.
Robert slečny přesměroval: „Dámy, věnujte se raději panu profesorovi, já se musím soustředit na pacientku.“
Obě se okamžitě s chichotáním chopily nové práce. „Slečno Alenko, ne tak zhurta, prosím,“ snažil se zachovat dekorum Honza, „ještě máme před sebou vyšetření slečen Běty a Veroniky a nesmíme zapomínat, že máme připravený ještě další program, netřeba nic uspěchávat.“

Všechna děvčata vyprskla smíchy, ale Honza zdvořile pobídl Roberta: „Pane asistente, věnujte laskavě pozornost pacientce. Zajímalo by mne, zda souhlasíte s mým vyšetřením.“ Pohyby kamery mobilu svědčily o tom, že změnila držitele a že ji má v ruce Honza. Na okamžik se zaměřil na svítilnu a kleštičky, kterými Robert otvíral a osvětloval Alžbětinu kundičku.
„Pane profesore, pokud byste souhlasil, napsal bych asi toto: pohlavní ochlupení perfektně upravené, vagína zřejmě velmi úzká, neboť slečna Alžběta je na hranici podvýživy, avšak poševního sekretu evidentně přemíra, tedy je dokonale schopná.“

Ještě zasunul i do její pochvy ukazováček a dodal: „Skutečně mnohem vláčnější než předchozí pacientka.“
Jeho znalecký posudek přerušil Honzův hlas: „Ale kurva, holky, tohle se nedá vydržet!“ ozval se najednou s úplně jinou intonací. Jeho uhlazený tón byl ten tam.

Honzova kamera prudce změnila směr a na obrazovce se objevily Veronika s Alenou, jak obě vehementně zpracovávají pod gynekologickým křeslem jeho klacek a vzápětí již nadšeně sledují výstřik jeho semene. První skončil na podlaze, ale druhý trochu trefil Alenu do tváře a zbytky zůstaly na ruce Veronice.
„Pane asistente, zapište také to, že jsme zjistily, že pan profesor rozhodně nemá žádný nádor na varlatech a že byl, bohužel, chvilku dokonale schopen, ovšem ta chvilka nebo snad lépe chvilinka, byla opravdu velice krátká. Zjevně jakási momentální indispozice.“
Byl to Veroničin hlas, po němž následoval další výbuch smíchu.

V tom okamžiku Vašek bleskově rozepnul kalhoty, na poslední chvíli vylovil svůj penis a snažil se zachytit výron svého semene do dlaně. Zároveň si strhl z hlavy sluchátka, ťuknutím do klávesnice zastavil přehrávání videa a otočil se s úmyslem jít si umýt nadílku na dlani.

Do toho přišel šok: „No, Vašku, já se nestačím divit, co to sleduješ? Nebyla jedna z těch holek Veronika a nebyli tam Robert s Honzou?“
Vašek se jen stihnul otočit pohledem přes rameno a v panice beze slova prchnul do koupelny: „Do prdele, Sára to viděla! Kolik toho viděla? Jak dlouho už za mnou stála?“ umýval si pomalu v panice ruce a horečně přemýšlel, co s tím.
Sára mezi tím zkušeně klepla do klávesnice a chvilku sledovala další dění v ordinaci. K uchu si přiložila jedno sluchátko. Video shledávala vcelku zajímavým.
Trochu jí připomnělo dva divočejší mejdany, kterých se sama před časem zúčastnila, jenže ten druhý se stal její noční můrou. Při té vzpomínce jí proběhlo nejprve příjemné vzrušení, ale vzápětí se otřásla. Uběhly asi tři minuty a Vašek opatrně nahlédl do místnosti. Slyšela ho a těsně před jeho příchodem zastavila video a odložila sluchátko.

„Sáro, co tady…? Tys něco viděla? To je děs,“ blekotal studem zrudlý Vašek.
„Neozýval ses a vůbec jsi neregistroval, že tě volám, tak jsem sem nakoukla. Byl jsi stoprocentně zaujatý. Ještě, že tvůj táta je někde s autobusem s turisty ve Francii a máma šla vedle k Horákovým na kafe a kus řeči. Se sousedkou jsou obě děsný drbny. Myslím, že by oba zírali. Ten mejdan byl u Horáků, ne? Nevím, jak dlouho ses na to díval a co bylo před tím, ale viděla jsem, jak ty holky rychle vyřídily Honzu, pustila jsem si to kousek dál a Robert se smál, že byl i podruhé ještě rychlejší než Vašek, což jsi asi ty. Taky pak zmínil nějaký tvůj průšvih s Honzovou sestrou. A pak všichni Honzu obdivovali, že už je „potřetí schopen“, jak tomu říkal ten Robert. Ty máš, Vašku problém s tím, že jsi hned hotovej?“ rovnou bez obalu pátrala Sára, která si před tím proti své vůli přiznala, že Vaškův výstřik ji vzrušil víc, než neumělý záznam z divokého mejdanu bratrancových kamarádů.

„Sáro, ještě ty mně trap. Víš, jaká je to ostuda! Kluci pořád vykládají, jak byli s nějakýma holkama a jak to bylo supr a několikrát za noc a já tohle! Já tam měl bejt, ale radši jsem se vymluvil, že jsem chytil nějaký průjem. Mně by se ty holky snad ani nemusely dotýkat.“
„Chudáčku, to je to fakt tak hrozný? Mluvil jsi o tom s někým? S tátou? Nebo s nějakým sexuologem? Nebo tak vůbec?“
„Neblbni, Sári, to bych nepřežil, takovou ostudu. Akorát, že když se mi to stalo s Renčou, to je Honzova sestra tady od vedle, vždyť ji přeci znáš, tak pak za mnou Honza přišel a vykládal mi, co bylo u nich potom,“ trochu se uvolnil Vašek.
„Ono to video asi bude ještě dost dlouhý a zřejmě si tam tví kamarádi a kamarádky natočili pěkný porno. Skoro buď rád, že jsi tam nebyl. Ještě se to dostane někam na internet a bude problém.
Měli bychom něco vymyslet, aby ses těch potíží zbavil. Já myslím, že je to asi hlavně o hlavě, jak se dneska říkává. Ale ještě mi řekni, co se stalo s tou Renčou,“ živě se zajímala Sára, kterou příjemně nabudila představa, že by třeba Vaškovi trochu zkusila pomoct, což by mohla být docela psina. Rozhodně by to bylo něco jiného než zase riskovat s někým úplně cizím.
Už dobré dva roky jí tehdejší zážitek bránil v tom, aby si cokoliv začínala s mužskými.

„Sári, to je blbý, to se nedá,“ zdráhal se Vašek.
„Jen to zkus, já se o tom s nikým bavit nebudu a ty si koukej zvykat bavit se i o choulostivých věcech bez stresu a přestaň se stydět. To, co se ti před chvílí stalo, se nestalo jen tobě. Škoda, že jsi asi neviděl film Ostře sledované vlaky. Tam měl takovej mladej kluk taky tenhle problém a chtěl se léčit u zkušené dámy. Ale povídej, co to tedy bylo s tou Renátou nebo snad Renčou?“ Sára se sama sobě divila, že takhle poučuje mladšího bratrance, ale pečovatelský pud jí dělal dobře. Opravňoval ji k tomu fakt, že je o nějaké dva roky starší.

Vašek se ještě chvilku zdráhal, ale jeho stud pomalu mizel, a nakonec ho Sára dotlačila k jakési zpovědi.
„Víš, Sáro, ty jsi stejně bezva. S mámou bych o tomhle mluvit nedokázal, s tátou není řeč, my ho ani jeden vůbec nezajímáme, ale tobě to tedy povím. Na oplátku mi ale slíbíš, že mi vysvětlíš, jak to, že mně je skoro dvacet, tobě skoro dvacet dva, jsi moje sestřenice, ale táta o tobě mluví jako o tetě a odjakživa bydlíš tady u nás a ne doma. Platí? Mámy jsem se na to už párkrát ptal, ale nechtěla o se tom bavit, a táta mi řekl, ať se o tohle nestarám, a já lidi nerad otravuju, když o něčem mluvit nechtějí. Řekni sama, není to divný?“

„Vašku, to jsou tedy otázky, ale oukej. Ona ti to fakt máma neřekla? Ale necekneš jí ani tátovi, že jsem ti to prozradila, platí?“
Vašek zakroutil hlavou.
„Ona je máma sice po všech stránkách absolutně bezva, ale o tom fakt nikdy nechtěla mluvit,“ ale pak se usmál a s rozpaky vysvětloval.
„To bylo ještě na konci zimy někdy v březnu. Renča je o rok mladší a nějak se mi povedlo přesvědčit jí, vlastně ona spíš sama chtěla, a zkusili jsme si to u nás doma, když tady nikdo nebyl. Naši v práci a ty někde na nějaký praxi, co máte občas na škole.
Bylo to pro mne poprvé a ona říkala, že už to před tím několikrát zkusila, ale možná, že kecala. Je hrozně fajn, jenže já nic nevydržel a nejhorší bylo, že jsem to upustil do ní pomalu ještě dřív, než něco začalo. Fakt jsem netušil, že ten dotek může způsobit takovou katastrofu.
Popadl ji úplnej hysterák, protože se děsně bála, ale aspoň jsem jí řekl, ať všechno svede na mně, a ať mámě poví, že to dělala třeba taky poprvé a že když je její máma gynekoložka, tak snad bude všechno OK. To víš, že na mě okamžitě vypálila, že jsem blbej, protože když je její máma gynekoložka, tak asi o ní všechno ví doma z první ruky.
Takže já ani nevím, jestli kecala, že už to párkrát zkusila, nebo ne. No a od tý doby jsem si nikde nic netroufl. Oni jí doma zřejmě hlídají a musí všechno hlásit jako malá holka, a to jí už bylo osmnáct. Jsou prý úplně posedlí tím, aby nespadla do maléru s nějakým blbem, kterému bude úplně ukradená. My jsme sousedi, takže vlastně ani nemusela nic extra vymýšlet. Chápeš, ne?“

„On tam Honza v tom videu ještě něco říkal, že pak z toho měl průšvih ještě i on.“
„Hmm, tak to jsem zrovna neviděl, ale mně se pak svěřil, že se nachomýtl k tomu, když Renču její máma po tom přiznání prohlížela. Já myslím, že prostě šmíroval, protože on je prostě furt děsně nadrženej a o ničem než o holkách snad ani nemluví, ale Renata prej spustila cirkus, protože tam vlezl a všechno viděl. Že prý stačí, že tam očumuje jejich táta, tak ať kouká vypadnout. Zkrátka za ní pak šel, aby to nějak uklidnil a prej jí navrhl, že se na něj může taky podívat, že mu to nevadí a že stejně nakonec všichni vypadají skoro stejně. Chlapi jako chlapi a ženský jako ženský. Napřed mu vynadala do debilů, ale pak prej docela překvapivě souhlasila, a tak se před ní vysvlékl, jenže jemu se asi hned postavil.   

Prej bylo vidět, že jí to náramně zajímá, tak jí prý poradil, ať ho vezme do ruky a zkusí si s ním hrát. No a podle něj to bylo super. Ona ho prej chytila a on z toho byl úplně hotovej, takže v tu ránu to vycáknul na ní.   
To víš, že asi zase spustila cirkus, ale on by vymámil z jalový krávy tele no a ona mu pak další den dovolila, aby ji taky tam dole aspoň hladil prstama, takže mi nakonec poděkoval, že vlastně jen kvůli mně měl takovej zážitek. Akorát, že s vlastní ségrou, rozumíš? Další průser. Jenže znáš lidi, Sári, všichni furt jen lžou. Nevím, jestli to tak bylo nebo jestli si to vymyslel nebo jestli náhodou naopak nebylo i něco víc. Ona Renča je v tomhle asi dost jako on. Jak jsem se tenkrát ztrapnil, tak ona byla děsně zvědavá a nažhavená.

Osobně si myslím, že Horákovi je v tomhle směru drží zkrátka, hlavně jejich máti a že spíš oba dva jen teoretizujou. Ona tenkrát fakt na nic nečekala a sama mi navrhla, ať si to spolu zkusíme a Honza říkal, že pokud on ví, tak Renča ještě se žádným klukem nic neměla, ale že je šíleně nadržená. On se holedbal, že prý měl holek už několik, tedy jestli nekecal. Já myslím, že kluci v tomhle kecaji dost a podle toho, jak se snaží o tom pořád mluvit a že je asi taky hned hotovej, tak toho asi moc nezkusil, ale, hele, je to můj kámoš, tak ho nebudu ztrapňovat a říkat mu, že kecá. Holt má potřebu se v tomhle vytahovat.“

„Hmmm, koukám, že oni ti dva asi budou pěkný čísla, co? Pokud vím, tak Honza je tvůj nejlepší kamarád, co s ním děláte skoro všechno společně, ne?“ Sára zamyšleně pohlédla na Vaška.
„No, to si piš! Ale o těch holkách asi kecá. Myslím, že neměl žádnou a že jedinej jeho zážitek byl ten včerejší mejdan a možná ještě někdy něco, ale asi taky trapas, takže asi spíš jen experimentuje s Renčou. Akorát, že Robert mi před chvílí říkal, že Honzovi se skoro hned znovu postaví, takže aspoň v něčem je dobrej. No a teď zase ty,“ zatlačil na Sáru, aby se nezamluvila záhada, po jejímž vysvětlení občas pátral.

„Fakt ti to máma nikdy neříkala? Nebo táta?“
„Táta už vůbec, ten se s námi skoro nebaví, je věčně někde na cestách a máma už na něj rezignovala. Vždyť to sama už pár let víš. Myslím, že by se nejradši rozvedla.“
„To máš stoprocentně pravdu, radím jí to už pár let. Tak ve zkratce, ale nikdy nikomu ani slovo. Platí?“
„Budu jako hrob, ale nechápu, jak můžeš být má teta, když tvoje máma je jen asi o rok starší sestra tý mý,“ povzbudivě se na Sáru usmál.
„Hele moje máma, byla docela šťastně vdaná za mýho tátu. Teda, když pominu, že se brali dost brzy po gymplu, protože máma hned po maturitě otěhotněla se mnou. S tátou chodila snad už od druhýho ročníku střední školy. Jenže pak se po pár letech nějak stalo, že můj táta zjistil, že já nejsem jeho. Nějak se mu povedlo vypátrat, že není mým biologickým tátou. On je děsně žárlivej a asi paranoidní, ale já ho už spoustu let neviděla. Chápeš ten průser? Táta to nevydejchal, dal mámě nůž na krk, že buď on odchází nebo mu na rovinu řekne, jak to bylo. Byly prý kolem toho šílený scény, já tenkrát ještě moc nechápala, o co jde, ale nakonec mu máma řekla, že mým biologickým tátou je náš společnej děda a ať o tom drží hubu a před nikým z jejich rodiny se nesmí ani zmínit. Stačí?“ Sára pátravě pohlédla na Vaška. Měla trochu strach, aby ho nepopadl záchvat, jako kdysi jejího tátu.

„To jako, že nebožtík děda a tvoje máma… to, jo?“
„Nebudu tady zacházet do detailů, ale táta prostě řekl, že s touhle zvrácenou rodinou nechce mít nic společného a protože s mámou odjakživa oral, jak se mu zlíbilo a ona se nechala, protože do něj byla celej život zblblá, tak prostě rozhodl, že mne pěkně dá do péče dědovi, když jsem jeho a že se s mámou a mýma mladšíma ségrama odstěhujou na Moravu, odkud on pochází. Máma sklopila uši, poslechla, a tak spolu odjeli.
Máma se dohodla s dědou a s tvojí mámou, že budu vyrůstat u nich. Nepřipustila by, abych skončila někde v děcáku, což by asi stejně nešlo, ale pro mýho tátu jsem přestala existovat a prý se ke mně choval děsně, ale to si moc nepamatuju.
To mi bylo asi pět a ségry byly malinký, ty si mě ani nepamatujou, pro ně jsem sestřenice Sára. Dřív jsme se s mámou ještě občas potkaly, párkrát jsme za ní zajely s tvojí mámou, ale bylo to čím dál, tím míň, no, a tak to tak zůstalo. Já už se s ní skoro nevídám, akorát si zavoláme k narozeninám a tak. Babička umřela na rakovinu už dávno, ještě než jsem se narodila, tady bylo v domě dost místa, a tím pádem jsem skoro celý život vyrůstala tady. Máma s tátou, se mnou a se sestřičkami bydleli v tom půdním bytě, co je teď prázdnej. Děda se stáhl do pokoje, kde jsi teď ty. Tvý rodiče obsadili ložnici a ty jsi byl v tom mým pokojíku. To si ale moc nepamatuju.
Pak můj táta přišel na ten malér, udělal skandál a mně už nechtěl ani vidět. Odstěhovali se pryč. On má mojí mámu pořád asi moc rád, ale já pro něj byla nepřijatelná. Tyhle věci jsem se dověděla až mnohem později, od tvý mámy. Ona je vlastně tak trochu moje máma. Tenkrát jsem to moc nechápala. Jen mi nějak vysvětlili, že máma s tátou se musí odstěhovat a že já zůstanu u vás. Později se tvůj táta postupně začal měnit a časem na nás všechny začal kašlat, zato tvoje máma je zlatá.
Děda se odstěhoval do toho horního bytu a než umřel před pár lety na rakovinu, tak mi pověděl, jak to všechno bylo, ale o tom bych mluvit nechtěla. Vím to všechno od něj a tvoje máma mi to potvrdila. Stačí?“

„Ty, já teda čumím. Takže co vlastně tedy jsi? Sestřenice určitě. No jo, ale asi i teta a mámina sestra, že jo? Tak trochu. Nebo se říká nevlastní sestra?“
„To neřeš. Už stačilo. Radši mi řekni, co chceš dělat s tím tvým nedostatkem. Ale ještě mi pověz, jak to máš s tou Renátou nebo s tou Veronikou, co se na tebe ptala. Chceš s nějakou chodit?“
„S Renatou to asi skončilo, ale ona je jinak moc fajn a prima kámoška. Známe se přeci skoro celý život, vždyť jsou to naši sousedi. Už je to s ní oukej, ale radši jsem nic dalšího nezkoušel. Veronika, ta by asi se mnou byla chtěla chodit. Asi dvakrát jsme spolu měli rande a určitě by mě chtěla, jenže jsi na vlastní oči viděla tu hrůzu, co se mi stala, takže je to čistě platonický. Já mám totiž ještě jeden problém, Sári,“ ve Vaškovi se probudil nával upřímnosti.

„Co ještě můžeš mít za problém?“ starostlivě se ptala Sára.
„Mně se totiž nejvíc líbíš ty, jenže jsi moje sestřenice a teď navíc i teta. O tý tetě to asi nikdo neví, ale chodit se starší sestřenicí by asi taky nešlo, co? To by mě měli za úchyla, což by mi asi nevadilo, ale nevím, jestli se to ze zákona smí. Stejně jsi o moc starší, takže je mi jasný, že nezájem, ale na druhou stranu jsem si říkal, že třeba nemáš žádnýho kluka,“ Vašek byl červený jako rak a lehce se třásl, když ze sebe vysypal to přiznání.

„No, tedy, Vašku, já zírám. Ty to asi nemáš moc jednoduchý. Jestli to náhodou nemáš v genech,“ zasmála se Sára, ale sama pro sebe si pomyslela: „No a ty taky, holka…“
„Víš, já vím, že se mi vysměješ, protože jsi víc než o dva roky starší, a řekneš, ať se vzpamatuju, ale já si stejně jen tak netroufnu nic zkusit se žádnou jinou holkou. Aspoň zatím.“
„Tak víš co, můžeš třeba zkusit si pustit to video celý od začátku třeba několikrát a možná, že tě to přejde, ale neboj, nikdy bych se ti nevysmála,“ Sára se vyhnula odpovědi na to šokující přiznání nebo snad dokonce vyznání.
„Sári, to asi nebude fungovat. Mně stačí, když si najdu nějaký porno a je to hned a vůbec se to nezlepšuje.“
„Víš ty co, tak napadlo mě, že bych ti zkusila pomoct ty tvoje trable nějak překonat, ale je to dost na hranici,“ trochu zvážněla Sára.

Samotnou ji šokovalo, že ji něco takového vůbec přišlo na rozum, ale Vašek byl naprosto bezva kluk a bylo jí ho líto. Nikdy ji nenapadlo, že by mohl být zamilovaný do ní. Došlo jí, že jí to vlastně lichotí, protože Vašek byl prima a navíc hezký kluk. Mohl mít holek, kolik by chtěl, ale zřejmě si vybudoval obří komplex méněcennosti.

„Jak bys to chtěla udělat?“ pochybovačně na ni pohlédl.
„Nebudeš se smát nebo zlobit, když to řeknu?“
„Neboj, stejně jsi teď jedinej člověk na světě, se kterým se o tom svým průseru aspoň dokážu bavit a nikomu se chlubit nehodlám.“
„Tak chceš to zkusit?“
„Sice nevím co, ale klidně cokoliv,“ trochu se zájmem a trochu s rozpaky na ni pohlédl.
„Tak třeba tak, že bys to video pustil dál, vylovil ten tvůj problém z kalhot a já bych ti ho zkusila držet v ruce,“ zpytavě na něho pohlédla.
Vůbec si nebyla jistá, jestli je to dobrý nápad, rozhodně to bylo za hranou, i když pomoct by to Vaškovi třeba postupně mohlo. Měla obavy, co na to Vašek řekne.

„Tedy, Sáro, já zírám! Ty jsi ale nemrava!“ rozesmál se Vašek, kterého pobavila představa, že by mu péro držela jeho teta nebo sestřenice, která se mu navíc náramně líbila a kterou platonicky miloval.

„No vidíš a směješ se mi,“ zasmála se provinile Sára. „Myslela jsem si to,“ zatvářila se trochu zklamaně.
Věděla, že by to bylo hodně zvláštní, ale říkala si, že by to tomu nešťastníkovi mohlo pomoct. Bylo jí ho líto, ale na druhou stranu ji docela příjemně zamrazilo z pocitu, že by po dlouhé době držela v ruce ztopořené péro.
„Neměla bych to říkat, ale tvůj táta prý taky míval tenhle problém. S tvojí mámou si fakt dobře rozumíme, takže od ní vím, že měl kliku, že tvoje máma se mu nevysmála a ani nehysterčila, ale udělala tvýmu tátovi přesně to, co jsem teď navrhla a on se rychle zlepšil. Jenže to asi moc nepomohlo. Narodil ses jim asi rok po její maturitě a jsou spolu pořád, i když je to zřejmě jen formalita.
Snad se neurazíš, když řeknu, že tvůj táta je pako a sobeckej hajzl. Ani nevím, proč se vaši ještě nerozvedli. Tvoje máma chtěla tři děti, ale má jen tebe a tak trošku mne, tvůj táta chtěl maximálně jedno dítě a když jsem pak vyrůstala u vás, tak se ani o tebe ani o mne skoro nezajímal, toho sis možná taky všiml, ne?“ pobaveně sledovala Vaškův udivený obličej.

„Tedy, tetičko, ty jsi dneska samá novinka. Tak víš co, já to zkusím,“ Vašek se zvedl ze židle před počítačem, rozepnul si poklopec a vylovil svůj splihlý nástroj. „Jdeme na to?“
„Já jsem ready, ale už mi nikdy neříkej tetičko, to by byl konec všeho, to je tabu. Stačí, že mi tak občas řekne ten tvůj debilní táta,“ suše konstatovala Sára. „Pusť to video a vytáhni z počítače ty sluchátka, ať je to slyšet.“
Vašek udělal, jak řekla a vzápětí cítil, jak Sára opatrně sevřela jeho lehce zvětšený ohon.

Video vrátili kousek zpět. Na obrazovce se snažily Alena s Bětkou překvapivě velice úspěšně oživit Honzův vystříkaný ohon. Snímal to sám Honza a bylo vidět, jak obě polonahé dívky střídavě pokuřovaly jeho klacek, takže vzápětí už stál jako svíce
„Honzo, to tedy byl fofr, jak se zase vzpamatoval,“ chválila ho Alena a zasunula si do úst téměř celý jeho nástroj. Bětka se odsunula stranou. Vtom se ozval se hlas Veroniky: „Bobe, tohle je šílený. Počkej chvilku!“
Kamera mobilu nasměrovala záběr na Robertův zátylek, ale bylo patrné, že pilně líže Veroničinu kundičku pohostinně rozevřenou v gynekologickém křesle. Pak sjela níž, aby zabrala Bětu, která se přesunula a pod kozou se věnovala Robertovu klacku a hrála si s jeho varlaty.
„To jsi ty Bětuš?“ ozval se Robert, krátce pohlédl dolů a doplnil svůj poznatek: „Holky, u vás dvou jsme neprověřili všechny senzorické vlastnosti, Veronika je plná náramně voňavých a chutných šťáviček. Bětuš, zpomal, já nejsem takovej borec jako Honza, kterej je ready furt. On je přírodní úkaz. Mně se hned nepostaví, když ti tady teď vystříknu, chápeš?“

„Bože, Sáro, už to asi zase nedám!“ ucítil, jak Sára prudce stiskla jeho klacek. Jeho nutkání trochu polevilo. Vašek se na ni usmál.
„No vidíš, nemusí to hned ven,“ pochválila ho, ale sama ucítila docela silné vzrušení. Ne snad z toho videa, ale z toho, jak jí v ruce velikou rychlostí ztvrdnul Vaškův pyj, navíc ne zcela zanedbatelných rozměrů. Stiskla jej ještě jednou a o mnoho silněji.

„Jo, je to lepší,“ usmál se na ni Vašek, ale při dalším sledování dění na displeji dodal: „Jenže už se to zase blíží, to je šílený, Sári, takhle vidět Veroniku! Mně prostě stačí to takhle vidět a hned si představím, že tam jsem místo Boba já. Ještě, že jsem tam nebyl! To bych nepřežil, tu ostudu.“

Sára ucítila ve své ruce škubnutí. Najednou dostala bláznivý nápad. Chtěla se sklonit, aby vzala Vaškův úd do úst, ale chvilka zaváhání rozhodla o tom, že to nestihla.
Vaškův výstřik ztlumila oběma rukama. Když jeho několik záškubů přešlo, zasmála se: „Tedy, ono je to opravdu rychlý, ale chvilku jsi vydržel, ne? Musím to opláchnout, ale jestli chceš, můžeme to ještě jednou zkusit. Myslíš, že to půjde?“
Sára se zájmem mrkla na Vaška, zvedla se a opatrně, aby nic nezapatlala, rychle namířila do koupelny. Vašek mezi tím zastavil promítání a šoural se s vadnoucím pyjem v ruce za ní. „Sári, já nevím, to snad nejde zlepšit, i když před tím to asi bylo o dost rychlejc,“ smutně se na ní usmál.

„Tak třeba ti to půjde obnovit stejně rychle, jako tomu Honzovi? Aspoň bys viděl, jestli se to zase o kousek zlepšilo. Když už jsme jednou začali…“ chvilku přemýšlela, jestli náhodou netlačí příliš na pilu, protože ji ta hra docela příjemně vzrušovala.
Už pěkně dlouho neměla chuť cokoliv si začít s jakýmkoliv klukem, protože zážitek z posledního mejdanu, kterého se účastnila, byl otřesný a chlapi se jí zošklivili.

Zatímco se společně opláchli a utírali si ruce a Vašek také zvadlý pyj, Sára si při té vzpomínce hlasitě povzdechla, ale uvědomila si, že tahle Vaškova „terapie“ je možná ještě účinnější léčbou pro ni samotnou. Zamyšleně pohlédla na svého bratrance.
„Tedy Sári, ty mi dáváš. Ještě mi řekni, že incest je už to, že se mi tady takhle snažíš pomáhat.“
„No, to snad ještě asi ne, ale moc morální to asi nebude, naštěstí jsme si spolu řekli, že pro jistotu o tom nebudeme nikde mluvit. Tak co, necháme toho, nebo to ještě jednou zkusíme?“
„Ono tě to snad baví,“ rozesmál se Vašek.
„No, je to spíš zvláštní, ale třeba to k něčemu bude a já budu ráda, když by ti to pomohlo,“ spiklenecky na něho mrknula, ale někde uvnitř se těšila na další pokus.

Udělali si kávu a zanedlouho oba zasedli k počítači a začali sledovat video.
„Nevzrušuje tě náhodou víc to, že tě držím? Nebo přeci jen to video?“
„Video asi vzrušuje, ruka je zajímavá a je to spíš neznámý ale náramně příjemný pocit, o kterým se mi ani nesnilo, jak teď už asi chápeš,“ mrknul na Sáru.
„A takhle?“ zkusila mu jeho překvapivě rychle zvednutý ohon pohonit.
„Neblbni, Sáro, to budu hned!“
„Tak počkej, zmáčkneme ho?“ a dlouze mu velice pevně ohon sevřela a pátravě pohlédla do jeho obličeje.
„Hm, lepší,“ výraz v jeho napjaté tváři povolil a na sestřenici se opatrně usmál.
„A zase takhle?“
Chvilinku honění vydržel, ale pak se ozval: „Radši pauza!“

Ještě to zopakovali třikrát a Sára konstatovala: „No vidíš, video jsi zatím přežil nejmíň dvojnásobně dlouho. Jasné zlepšení,“ chválila ho nadšeně a Vašek se na ní podíval docela spokojeně ale se zjevným úsilím ve tváři.
Sára mu s jeho pérem v ruce připadala neskutečně sexy. „Hmm, tohle je úplně jinej pocit než blbý čumění na video, takovou lekci bych si snad i zopakoval,“ stydlivě pohlédl na svou pomocnici.
Sára opět zapumpovala rukou na jeho ohonu, tentokrát o poznání rychleji a silněji a sledovala přitom jeho tvář: „A co takhle?“
Líbilo se jí jeho soustředění. „Jo, tohle je tedy něco,“ přidušeně ji pochválil. „Jenže tohle asi dlouho nevydržím,“ omluvně na ni pohlédl.

Sára se rozhodla dotáhnout tentokrát předchozí úmysl do konce. Místo toho, aby pyj opět stiskla, zrychlila tempo. Výsledkem bylo, že Vašek zaúpěl: „Už zase! Už to zase neudržím!“ trochu vyděšeně na ni pohlédl, ale ta se tentokrát prudce naklonila, vsála klacek do úst, a ještě párkrát zkusila zapumpovat, úd vysát a poškádlit jazykem. Třetí dávka už nebyla tak veliká, takže ji hravě spolkla. Utřela si hřbetem ruky ústa a pochválila ho.
„Tak vidíš, tohle už bylo skoro dobrý. Ještě párkrát a bude po problémech. Uvidíš. Ale tohle už radši opakovat nebudeme, protože to už nejspíš bylo za hranicí zákona,“ mrkla na něho šibalsky.

„Tedy, Sáro! Já zírám! To rozhodně za hranicí zákona bylo! Ty tady svádíš svýho bratrance? To mi tedy vysvětlete, vy dva!“
Ve dveřích do pokoje stála Marcela, Vaškova matka, která se vrátila od sousedky. Dva hříšníci byli natolik zaujati svou činností, že si jejího příchodu nevšimli. Bylo zřejmé, že Marcela s očima vykulenýma dokořán nevěřícně zírala na ten poslední obraz.