Mafiánova žena

„Nepřijímám žádné hovory a pro nikoho tu nejsem,“ oznámila Carmine sekretářce, vyzula si lodičky a pohodlně si natáhla nohy na stůl. Dnešní jednání bylo úspěšné a byznys jen kvetl.

***

Carmine Pellegrini byla manželkou člena rodiny Pellegrinniů, kteří ovládali část podsvětí v San Franciscu a s tamějšími famigliemi měli přátelské vztahy a navzájem si neškodili.
Carmine by vlastně nepotřebovala pracovat, ale její povaha nesnesla být pokornou manželkou a mít zálibu v nákupech a návštěvách obchodních center. Její muž Giovanni to respektoval. A tak se Carmine zařídila po svém a ze skromného obchůdku kosmetiky postupně budovala své impérium.

Nyní byla na vrcholu. Jak obchodně, tak tělesně. Bylo jí třicet šest let a její půvaby byly nepřehlédnutelné. Pohled do přimhouřených zelených očí odzbrojil každého chlapa a souměrná oválná tvář vyzařovala živočišnost samice v říji s touhou se pářit.
Vlasy měla sčesané dozadu, což jí dodávalo jistou přísnost a dominanci, a dávalo tušit, kdo je tu pánem situace. Dekolt měla napěchovaný trojkami, což byla přírodní velikost, která jí plně stačila a rovnala si je pod oděvem dle situace. Někdy je nechala volně „viset“ a jindy je podepřela zvedačkou, aby je zdůraznila a umožnila na ně mužům pohled, zvlášť se šikovně podstrčenou smlouvou.
Dlouhé, krásně modelované nohy, byly výsledkem opravdu značné píle spočívající hlavně ve cvičení. Na ty nechávala nahlédnout až nad kolena, kde končila sukně kostýmu.
Boty na vysokém podpatku byly nezbytností a tím celé postavě dávaly konečný efekt.

Během let, které věnovala byznysu, se obklopila i podobně vypadajícími spolupracovnicemi, které pak s úspěchem vozily podepsané smlouvy ze vzdálených míst celého státu.

Nyní sama cítila, že stárne, ale hlavně v rodině byla jediná, která dosud nedala Giovannimu dědice, což byl přímo zločin.
Spali spolu normálně, ale Carmine se chránila. Teď sama cítila, že dítě chce.

Zvedla zvonící telefon.
„Ano, miláčku? Na večeři? Jistě…jak potřebuješ…ano…bude tě čekat…pa, miluju tě.“

Slastně se protáhla. Den se chýlí, teď ji muž zve na večeři a pak v noci…

***

Večeře se vydařila. Jakýsi důležitý obchodní partner byl doprovázen okouzlující ženou, která kromě krásy, byla i inteligenčně na výši a s Carmine si měla o čem povídat. Dáma nebyla ani puritánka a ženy si tak sdělovaly i některé intimnější věci a velmi dobře se bavily a chichotaly.

V noci pak manželé málem zbořili ložnici. Oba uvolnění a rozdychtění prošli společnou sprchou, kde se laskali a vzrušovali a pak hupsli do postele.
„Představ si, co bys dělal s tou děvkou z večeře,“ pobídla ho Carmine. „Jsem viděla, jak si ji svlékal očima.“
„Ale, lásko, já měl oči jen pro tebe,“ bránil se Giovanni, ač by onu dámu opravdu velmi rád přefikl.
„Tak teď jsem pro tebe ta Ingrid, nebo jak se jmenovala?“ ušklíbla se Carmine a sledovala, jak se manželovi oči lesknou chtíčem a nadržeností.
„Tak jo, Ingrid! Hezky mi vyhul péro!“ a strhl jí hlavu ke klínu.

Carmine ho začala kouřit s vášnivostí sobě vlastní a muž jen sledoval její ústa jezdící mu sevřenými rty po tvrdém péru.
Orál ovládala znamenitě a přinášela mu opravdu slastné pocity. Občas ubrala, mazlila se s ocasem, pak ho tepala jazykem, olizovala a sála mu koule a zase ho kouřila s uměním profesionální štětky.
Když slast vystoupala až k hranici, z níž nebylo návratu, Giovanni vyskočil, ženu povalil na záda a prudce do ní vnikl.
„Tak, Ingrid, teď to bude po mým!“ ušklíbl se a Carmine se usmála.
„Jistě… bude mi potěšením, pane,“ a sama roztáhla doširoka nohy, aby ho v sobě cítila co nejhlouběji.

Pak už jen vnímala rytmické přírazy a jazyk kmitající jí po naběhlých bradavkách.
Bylo to pro oba slastné a vzdychali a sténali hlasitě a vášnivě.
„Stříkeej…miláčku…jsem…připra…vená…mít…dítěěěě…ééééh…oooh,“ vzdychala v přicházejícím vrcholu a muže to překvapilo a přinutilo ke zrychleným přírazům.
Přizvedl se, pažemi jí zvedl nohy pod koleny výše a prudkými přírazy se do ní začal vyprazdňovat. Sám cítil, jak hladová děloha nasává celou dávku do sebe a ždímá z něj vše do poslední kapky.

Leželi, propleteni v milostném objetí a Carmine mu sdělovala, že nastal ten pravý čas, založit rodinu.
„Matka už skoro rezignovala,“ přiznal jí Giovanni. „A otec mě považoval za neschopného slabocha, že tě nedokážu oplodnit a dokonce se ptal, jestli náhodou nejsem impotentní. To víš, v naší rodině to takhle chodí. Jsi jediná, co pracuje a ještě nemá dítě, tolik let po svatbě.“

Carmine věděla, jak to ve famigliích chodí, ale sama se nehodlala těmto starosvětským zvykům přizpůsobovat, pokud to nebude nezbytně nutné.
Až se muž stane Donem Giovannim, bude všechno jinak, ale ta doba byla ještě daleko.
Nyní sloužil svému otci jako řešitel problémů, čili zabiják.

***

Další den, jako vždy, odjela do firmy.
V setmělé podzemní garáži, k ní náhle přistoupili dva muži. Dle jejich vizáže Carmine hned došlo, o koho jde.
„Paní Pellegrini, půjdete s námi dobrovolně, nebo máme použít chloroform?“ zahučel jeden.
„Ne. Pochopitelně půjdu dobrovolně.“
„V pořádku, madam. Nebojte se, nic se vám nestane. Jen s vámi chce hovořit jistá persone che contano…rozumíme si?“
„Certo che sí!“ odvětila italsky a nasedla s muži do jejich vozu.

***

Vůz projel celým městem, až zastavil před nenápadnou budovou ve vilové čtvrti.
Carmine pochopila, že dům je jen najat na jednání a onen neznámý únosce zde nebydlí.

Muži jí otevřeli dveře a uvedli do místnosti, kde se pak postavili ke zdi jak nehybné sochy.
Za pracovním stolem seděl starý muž s dobrácky vyhlížející tváří.
„Vítám vás, madam Pellegini, posaďte se prosím,“ pokynul jí rukou ke křeslu. „Něco k pití?“
„Ne, třeba mě chcete otrávit,“ odtušila Carmine odměřeně a usilovně přemítala, jestli toho muže zná.

Ten jako by jí četl myšlenky.
„Adam Warner, jméno mé. Nemyslím si, že bychom se kdy potkali, ač pracujeme v podobném byznysu.“
Carmine zvedla obočí a zavrtěla hlavou. „Opravdu netuším, kdo jste a hlavně ani…proč tu jsem já?“
„Madam Pellegrini. Vaše famiglia má značný vliv v tomto městě i okolí a já mám jistý problém, dalo by se říci spor s vaším chráněncem, José Brunellem…“
„Jistě. Toho znám,“ kývla Carmine. „A co já s tím?“
„Tento muž žije utajeně a nelze se s ním jen tak setkat. Avšak naše spory již dosáhly úrovně obchodní války a to já nemohu strpět. Je třeba pana Brunella odstranit a to můžete zvládnout jen vy.
Vám důvěřuje. Sjednáte si s ním schůzku a provedete jeho likvidaci. Mí chlapci vám poskytnou potřebné krytí při odchodu a věřte, že nebudete litovat odměny,“ usmál se Warner.

Carmine se snažila nehnout brvou, ale moc jí to nešlo. To, co neznámý pan Warner požadoval, bylo neslýchané.
„Nejsem žádná vražedkyně! Co si o mě myslíte, že někam půjdu, zastřelím člověka a odejdu? A pro vaše čisté ruce se krví zašpiním já?“ zaječela.
„Je to nezbytné,“ konstatoval Warner. „Již tři muži byli zastřeleni při snaze dostat se panu Brunellovi na dosah. Vy jediná to zvládnete.“
„Proč si nenajmete profesionálního zabijáka?“
„Jeden z nich je mezi těmi mrtvými. Pochopte, madam, že vás nekontaktujeme pro nic za nic. Vše jsme zvážili a prostě to vezměte na vědomí.
Nyní už vás nespustíme z očí a vy co nejdříve si sjednáte schůzku, obdržíte zbraň, vyřešíte můj problém a já pomohu vašemu byznysu. V opačném případě…no…nechci ani domyslet, ale nepředpokládám, že byste svůj úkol nezvládla.
Davide, doprovoď madam Pellegrini do jejího apartmá.“

Nato obživl jeden z kamenných strážců, pokynul Carmine a odvedl do patra vily, kde ji uzamkl v pokoji.

***

Když žena osaměla, rychle pochopila, že je únik nemožný a kontakt famiglie také ne. Musí se tomu dědkovi podvolit.
Zvedla telefon, určitě odposlouchávaný a přes sekretářku si objednala spojení s José Brunellem.
„Ať mi zavolá na…,“ a nadiktovala jí číslo nalepené na bakelitovém těle retro telefonního přístroje.

Už se stmívalo, když dovnitř vstoupil strážce David s tácem v ruce.
„Tak, paninko, tady máte večeři a kdybyste stála o nějaký to noční povyražení, stačí říct. Jste pěknej kousek…hehe.“ Ta tam byla jeho zdvořilost.

Carmine vykřikla, co si to dovoluje, ovšem o vteřinu později ležela na zádech, s mužem na sobě a cítila alkohol z jeho dechu.
„Co si myslíš, kurvičko? Radši si moc nevyskakuj, protože nevíš, co tě čeká a jestli to chceš zažít hned, tak ještě jednou zařvi a já ti ptáka vrazím do huby až na mandle! Radši drž klapačku.“
Promnul jí rukou prsa a zase vstal. Chvíli se kochal jejím zděšením a pak odešel.

Carmine si poplakala, snědla jídlo a brzy nato hluboce usnula. V poslední chvíli jí došlo, že v jídle bylo určitě uspávadlo.

***

Noc proběhla klidně a ráno, když dostala snídani, byl David zase gentleman. Pak volala sekretářka a oznámila, že pan Brunello se ozve během dne a zda madam dorazí do kanceláře.
„Ne. Dnes mám něco neodkladného. Přesměrujte všechny schůzky o týden. Děkuji Clare, to je vše,“ a zavěsila.

José Brunello se ozval krátce po poledni. Po vzájemných komplimentech a úvodních proslovech si dohodli schůzku v jistém podlaží Obchodního centra na Westborough Boulevard.
„No vidíte, madam, jak to jde,“ šklebil se David a plácl ji lehce po zadečku, když ji odváděl do auta.
Tam seděl další muž a podal jí zbraň. „Je spolehlivá. Tady je pojistka, tohle…“
„Umím střílet,“ odvětila Carmine. „Nemusíte mi nic říkat.“
„Jen klid, madam, mám své příkazy. Muži vás budou krýt, jakmile vyjdete ven. Před vchodem bude stát tenhle auťák. Kdyby něco krachlo, budeme mít několik záložních plánů, ale nemyslím si, že budou problémy. Pokud nenastanou od vás.“
„Nebojte se. Já svůj úkol splním. Stejně nemám jinou možnost,“ odtušila Carmine lhostejně a sama si zkušeně překontrolovala zbraň.

Muž ji pozoroval, pak pochvalně zamručel a auto se řítilo městem na místo schůzky.

***

Výtah dovezl Carime do patnáctého podlaží, kde ji přivítali dva muži v černém. Byli to mladíci a nad vizáží ženy v nejlepších letech jen strnuli, poklopce se jim vyduly a úslužně ji odvedli ke svému šéfovi.

Tam už ji čekal sympatický padesátník, přítel rodiny Pellegriniů, José Brunello.
Hned Carmine dvorně políbil ruku a uvedl ji do pohodlné sedačky. Pak se otočil na strážného, pronesl s ním pár tichých slov a usedl naproti ženě. Ta si dala nohu přes nohu, aby přenesla mužův zájem jinam a sáhla po kabelce.
José však pohled nesnížil na svůdná místa, ale fixoval ji očima.
Carmine vytáhla rtěnku a přetřela si rty.
„Promiňte, že jsem nedostatečně upravena, vše je tak narychlo.“
„Jistě, jistě,“ usmíval se José „Už jsem se bál, že vytáhnete ten revolver, má drahá. Proč jste to neudělala?“

Carmine spadl kámen ze srdce. Již nebylo co skrývat.
Vytáhla zbraň a položila ji na stolek a dala se do vyprávění.
José ji poslouchal, občas se na něco zeptal a na závěr konstatoval: „Čekal jsem, že s něčím podobným pan Warner přijde. S někým, ke komu mám důvěru. Proto jsem tu nechal umístit rámy, které každého hezky prosvítí a i u vás byla objevena ta hračka. Opravdu jste mě chtěla zabít?“
„Ne, ale nevěděla jsem, jak to navléct,“ pokrčila žena rameny. „Co teď hodláte udělat s vražedkyní?“
„Hm. Pošlu vás druhým východem z budovy a jistě už se o sebe postaráte. O přízni vaší famiglie nepochybuji. Adam Warner odkryl svou pravou tvář a já mu věru nezůstanu nic dlužen. Děkuji vám za návštěvu, madam.“
Vstal, políbil jí ruku a Carmine jeden z mladíků odvedl pryč.

Sjeli služebním výtahem do podzemních garáží.
„Zde je vých…,“ nedořekl mladík, protože zpoza rohu vystoupil muž a ozvala se tlumená rána.
Mladík se zhroutil na zem, zatímco vyděšenou Carmine popadli další dva muži, vtáhli do oprýskané dodávky a auto vyrazilo pryč.

„Zvorala si to a chtěla vzít roha, co?“ zasyčel hlas, ale jelikož měla přes hlavu překrytý nějaký hadr a ležela na podlaze dodávky, neviděla nic. Zato cítila několik chtivých rukou na svém těle.
Znepokojeně se zazmítala, ale pak rezignovala. Převaha byla zřejmá a ničím by si nepomohla. A tak ji muži beztrestně osahávali a omakávali na intimních místech a souhlasně mručeli, že je to fakt dobrá kunda.

Takové ocenění se Carmine pranic nelíbilo a uvědomila si skrytou Warnerovu vyhrůžku, co se stane, když neuspěje. Teď jí došlo, že nejspíš bude předhozena jeho mužům na hraní jako mrdací panenka.

***

Auto jelo dál, ale kromě popleskávání, hlazení a osahávání těla se muži k ničemu dalšímu neměli. Alespoň prozatím.

Po nekonečné době konečně auto zastavilo. Muži ji vyvedli ven a odkryli obličej.
Stáli někde v pustině ve městečku z poloviny 19.století. Úplnej divokej západ!
Nad branou u vstupu se skvěla veliká zašlá cedule a nápis: „Warner Bros.“
„Tohle je pozemek pana Warnera a opuštěný filmový kulisy. Teď je to tvůj bejvák. Opodál vede dálnice a kluci za volantem maj často dlouhý chvíle, takže jim ji budeš zpříjemňovat a splácet zmařený kšefty našeho bosse.“
Se špatně skrývanou škodolibostí jí to jeden muž oznámil, ostatní ho doplnili drsným smíchem a odvedli ji do Saloonu, který byl opraven a zprovozněn k obývání.
Tam se jí ujala nemluvná žena hrubého vzezření, v patře ji zavedla do pokoje a ponechala osudu.

Carmine se rozhlédla. Mříže na oknech byly nepřekonatelné, přede dveřmi nadržená sebranka různých individuí, vyhlídky do budoucnosti temné, ale Carmine nebyla zvyklá se litovat.
Prozatím musí zatnout zuby a zjistit, jak to tu chodí, než podnikne další kroky.

***

MEZITÍM DOMA

Giovanni se vrátil domů, ale Carmine nebyla k nalezení. Při obtelefonování všech možných čísel uspěl u sekretářky Clare. Ta mu sdělila vše, i telefonní číslo, které předala panu Brunellovi.

Giovanni ho vytočil, ale linka byla odpojena. Zavolal tedy consigliorimu Petrarcovi, aby se spojil s José Brunellem.
Ten následně sám zavolal Giovannimu a na závěr dodal, že jeho žena byla nejspíše unesena gangem Adama Warnera, jehož současný pobyt je mu neznámý, ale s ohledem na přátelství s famiglií učiní vše, co může.
Giovanni si začal čistit braň a polohlasně si řekl. „Do čeho ses to, Carmine, proboha zapletla?“

***

„Ahoj…jsi tu sám?“ ozval se tichý hlas.
Giovanni broukl: „Jistě, pojď dál,“ a dovnitř vstoupila Sophie, mladší sestra jeho ženy.
Byla mladší o jedenáct let a žila s nimi v jednom domě. Byla svobodná a již dlouho bez přítele. Třebaže si se sestrou rozuměla, záviděla jí skvělého muže i milence v jedné osobě a sama toužila po někom takovém.
V noci občas slýchávala jejich postelové dovádění a to si pak prstila nadrženou lasturku a v orgasmu přerývaně vzdychala: „Ano…Giovanni…anooo.“

Nyní zaregistrovala, že se něco děje a chtěla zasmušilého švagra utěšit.
Ten ji nehodlal informovat, v jakých problémech se Carmine nachází, a tak přehodil výhybku a začal se usmívat, jako že se nic neděje.
Pochválil Sophii blůzku a její průsvitnost. Ta se zapýřila, ale potěšilo ji to. Proto ji také na sobě měla.
„Kde je Carmine?“
„Zdržela se…u přítelkyně. Přijde později,“ odvětil Giovanni a přítomnost její sestry mu byla příjemná. Připomínala mu ženu ve věku, kdy si ji bral.
„Mohu tě nějak…potěšit? Zdáš se mi smutný,“ švitořila Sophie a začala mu masírovat krk a šíji.
„To víš…ooáááhhh…běžný…starosti…úúúh….jo…to…je…ono,“ vzdychal Giovanni nad masáží a vnímal, jak mu ruce nejen masírují krk, ale sjíždějí i níž, rozpínají košili a přejíždí po chlupaté hrudi.
„Mám ráda zarostlé muže,“ šeptala Sophie vzrušeně, zezadu se k němu tiskla hroty svých prsou, rukama mu mazlivě hladila hruď a vtiskávala polibky na krk.

Giovanni chápal, že by ji měl zastavit, jenže kdoví, co s Carmine bude a Sophie je fakt chtivá. Hodil vše za hlavu a dál se podvoloval jejím milostným atakům.

Sophie už se probojovávala do jeho kalhot a osvobodila ven ocas a hned ho začala honit.
Druhou rukou mu strhávala košili, dál ho divoce líbala po krku a zádech a zrychleně dýchala.
Giovanni vstal a tvrdý úd mu výhružně trčel dopředu.
Sophie si hned na něj nasadila rty a zkušeně ho začala kouřit. V tom se podobala sestře a mazlivě si ním pohrávala tak, aby předčasně nevystříkl. Giovanni se nechal unášet vírem slasti a jen vše sledoval a zhluboka dýchal.
Pak se vymanil z dosahu jejím úst, sám ji zbavil blůzy, sukénky a kalhotek a nalehl na ní. Hned roztáhla nohy, aby mu umožnila přístup a poté už jen vzdechla nad pronikem tvrdého ocasu do nadržené kundy.

„Áááánnoooo….máš ho….krásně….pevnýho,“ usmála se a hned mu naproti proti jeho strojovým přírazům.
Giovanni mrdal svou švagrovou, ale před očima měl tvář Carminy, která se mu takhle oddávala před jedenácti lety. Sestry byly stejné nejen podobou, ale i šoustáním.

Sophie řičela blahem, jak jí čurák mlaskavě projížděl pochvou. Giovanni jazykem kmital na naběhlých bradavkách jejích prsou a nebo se líbali s divokou výměnou jazyků. Přírazy zrychlily v předzvěsti vyvrcholení.

Sophie se udělala o vteřinu dřív a trhavé výstřiky semene jí orgasmus ještě umocnily.
Byla to nádherná a spalující oboustranná rozkoš.
Trochou zklamáním pro ni bylo, že Giovanni po aktu z ní vstal a prostě a jednoduše mlčky odešel.

***

BORDEL U WARNER BROS.

Carmine nervózně očekávala prvního zákazníka. Věděla, že nemá žádnou šanci, než se podvolit, ale to tu zůstane navěky?

Náhle se otevřely dveře a dovnitř se vevalil zavalitý muž.
„Tak kde seš, štětule….“
Náhle se zarazil, protože žena, stojící proto němu, jako kurva rozhodně nevypadala. Byla příliš dokonalá, příliš atraktivní, příliš nedotčená.
„Ehm?“ nasucho polkl, ale Carmine mu to vysvětlila.
„Nejsem štětka a nikdy nebudu. Jak vidíte, nejsem tu dobrovolně, ale s tím nic nenadělám. Proto, prosím, buďte hodný a nebijte mě, ano?“

Kamioňák se usmál.
„Si piš holka, že budu hodnej kluk. Taky jsi mě stála balík. A klídek, holky já nebiju,“ chvatně se svlékal a tvrdé péro mu vyskočilo z kalhot.
Pohled na nahou ženu ho vzrušil natolik, že sotva si natáhl gumu, nalehl a vrazil ho do ní, párkrát se zavlnil a bylo po všem.

„Kurva,“ zasyčel vztekle, ale věděl, že si zaplatil jen jedno číslo.
Carmine byla spokojená, protože ani nic necítila. Muž schlíple odešel, ale po chvíli přišel jinej týpek.
Ten měl velkou výdrž a ženu si rovnal do mnoha poloh a neúnavně ji protahoval svým utahovákem, až se cítila zcela umrdaná.
Párkrát se i udělala, ale pak už mu byla jen hadrovou panenkou. Na závěr si stáhl gumu a pocákal ji semenem prsa a tvář.
„Přijdu zas,“ zněl jeho hlas jakoby zdálky a Carmine obestřela osvobozující tma spánku.

***

A tak to chodilo den za dnem. Děvky měly vymezený prostor pohybu a bylo nemyslitelné se pokusit o útěk, nebo žádat pomoc u zákazníků. Tohle byl nelegální bordel a problémy by měli i oni.

Občas se mezi zákazníky objevili i muži přímo od pana Warnera. Zjišťovali, jak se jí daří a ještě si s ní zamrdali, protože to měli zadarmo.
„Pan Warner tě pozdravuje,“ chechtali se, když jí napustili semenem dělohu, nebo ji nutili k polykání.
Carmine cítila, že ještě pár měsíců a buď se zblázní nebo se pokusí o sebevraždu.
Kde je její milovaný Giovanni. Hledá ji vůbec?

***

PO DVOU TÝDNECH

Famiglia Pellegrini nebyla tak bezzubá, jak by se zdálo. Síť agentů brzy přišla na stopu někoho, kdo by o panu Warnerovi mohl něco vědět a ten se po „přátelském“ pohovoru rozhodl šéfa potopit.
Byl to sice jen bezvýznamný pěšák, ale znal lidi z bližšího okruhu samotného bosse, a tak mu vyslýchající dopřáli rychlou a bezbolestnou smrt.

***

K samotnému Warnerovi byla ale ještě cesta dlouhá a klikatá, zato o utajeném bordelu v poušti se Giovanni dozvěděl brzy a hned se tam se smečkou svých chlapců rozjel.
Maskováni za řidiče vlezli do knajpy a sledovali terén. Giovanni vysledoval, kde mají kurvy pokoje a požádal nemluvnou ženu o nabídku služeb.
„Mám tu dvě volný. Izabel a Rachel,“ zaskřehotala.
„Chlapi mi ale velebili nějakou novou.“
„Jo. Ale u ní je věčně nabito. Musíte si počkat. A nevím co na ní, chlapi, vidíte. Ani nemá pořádnou šťávu a stejně brzo chcípne,“ soudila a náhle hleděla do hlavně pistole.
„Mluvíte o mý ženě! Kde je?“
Žena ztuhla: „Na…trojce. Kdo jste?“

V hospodě náhle povstalo více mužů s tasenými pistolemi a zajistili celý prostor.
„Klid. Tohle není přepadení. Ale nehejbejte se, jen si něco vyřídíme,“ oznámil Giovanni a vyrazil do patra.

***

Carmine klečela na všech čtyřech a zezadu ji mrdal zpocený muž s velkým ptákem.
„Oh..oh..oh…už…se…udělej,“ prosila ho, ale muž byl stále při síle a strojově jí projížděl kundu, už bolavou z neustálýho mrdání.
Prsa měla otlačená z omakávání, tahání a mačkání a celá byla už apatická a odevzdaná.

Náhle se rozrazily dveře a v nich se objevil…Giovanni.
Dvojice ztuhla, Giovanni pozvedl zbraň, ozvalo se tiché „puf“ a muž za ní se skácel dozadu.
„Carmine, jsi v pohodě?“ usmál se na ženu a taktně přešel, co viděl.
„Díky bohu,“ radostí Carmine začaly téct slzy po tváři. „Jak jsi mě našel?“
„O tom později. Teď rychle pryč. Ublížil ti někdo?“
„Ta baba dole je od Warnera. On mě tu…“ hlesla.
„Já vím. Vyslechnu jí,“ kývl Giovanni.

Nemluvná žena mluvit nehodlala, a tak po jejich odchodu zůstala na podlaze ležet s dírou mezi očima. Ostatní muži všechny vyhnali ven a hospodu zapálili.

***

Doma Giovanni předal Carmine do péče Sophie, a mezitím mu volal José Brunello, že Warner nabízí obchod a schůzku a bylo nutno bleskově zařídit celou operaci.
„Pomstím tě a pak bude zase všechno hezký,“ políbil ji něžně a odejel do Brunellova domu.

José ho přátelsky přivítal a řekl.
„Volal mi Warner, že nabízí dohodu. Chce záruku za svoji bezpečnost a osobní setkání s famiglií Pellegrini. Už jsem zaslechl, že máte zpět ženu, takže Warnerovi teď teče do bot a chce se z toho vyvléct. Tou živou zárukou budu já, ale nebojte mám plán, takže likvidaci Warnera vám milerád přenechám a mě z toho vysekají mí hoši. Už pár chlápků od něho tajně přešlo k nám, takže budu naprosto v bezpečí a nikdo mi nezkřiví ani vlas. Požaduju však jeho byznys pro sebe. Souhlasíte?“
Giovanni přikývl.
„Jste přítelem famiglie, takže pokud nekřížíte naše plány, což jak vidím, nehrozí, je jenom váš. Ovšem má Carmine bude možná znepokojena.“
„Zajisté se s madam Pellegrini dohodnu a nebudeme si vzájemně překážet,“ ševelil José.

K večeru bylo jasno. Warner zavolal, že vyzvedne zástupce famiglie ve chvíli, kdy zprostředkovatel záruky dorazí do jeho rezidence a poté spolu odjedou na klidné místo si pohovořit.
Vzápětí zavolal jeden z jeho osobních strážců, který ho zradil, že Warner na večer zajednal stůl v restauraci „Black cat,“ která patřila jeho bratranci. Muži se rozloučili podáním ruky a José odjel.

„Tak a do toho,“ měl Giovanni krátkou poradu se svými muži a pak se kola smrti roztočila naplno.

***

BLACK CAT

„Nastupte si, pane Pellegrini,“ ozvalo se měkce z tmavého vozu, který zastavil u postávajícího Giovanniho.
Ten usedl vedle mrzutě se tvářícího starého muže.
„Vítám vás. Jsem Adam Warner. Předem bych se měl omluvit, ale jaksi…v této…situaci je každá omluva…“
„Ano. Zbytečná,“ odtušil Giovanni. „Ponížil jste mou ženu a celou famiglii. To je neodpustitelné. Je však v širším zájmu uzavřít mír a přijatelnou dohodu pro obě strany.“
„Ano…jistě. Proto spolu povečeříme a…ehm…dohodneme se,“ blekotal Warner a nervózně se ošíval.

Restaurace „Black cat“ je uvítala svou poněkud ponurou atmosférou a malým počtem hostů.
Číšník dvojici uvedl ke stolu a podal menu.
Sotva se vzdálil, všichni hosté vyskočili a v rukou třímali zbraně.

Warner zbledl a sípal.
„Ale…poslali jste záruku…je to proti…pravidlům.“
„Z mé ženy nikdo děvku dělat nebude!“ řekl Giovanni tvrdě, muži vedle vzal pistoli a prostřelil Warnerovi hlavu.
Poté všichni posedali do připravených vozů a zmizeli v bezpečí.

O hodinu později se ozval i José Brunello, že je v pořádku. Akce se zdařila.
Carmine pod zklidňujícími prášky tvrdě spala a Giovanni skončil ve sprše.

***

NOC SE SOPHIÍ

Do šelestu tekoucí vody se ozvalo tiché klapnutí dveří. Giovanni, vědom si své bezbrannosti, znejistěl, ale to už se před ním objevilo nahé tělo Sophie, které k němu vklouzlo pod sprchu.
„Co tu chceš?“ optal se nevrle, zato ocas dával najevo své vzrušení.
„Ještě jednou…prosím…moc tě chci,“ zašeptala vzrušeně a hned se s ním začala líbat.

Giovanni ji přitiskl ke stěně, pozvedl nohu za stehno a hladce do ní vnikl. Byla krásně mokrá a otevřená.
„Ano…anooo…šukej…měěě…oh…oh,“ drmolila a vzpínala se pánví proti jeho přírazům.
Giovanni se, kromě přírazů, věnoval i jejím kozičkách, masíroval je a laskal a pak pozvedl Sophií i za druhé stehno, ta mu nohy obemkla kolem boků.
On ji držel v silných rukách a nadhazoval si ji na tvrdém péru. Takto ji vynesl z koupelny do jejího pokoje, kde ji shodil na postel a pak si ji vzal zezadu.
Nyní Sophie v pokleku slastně vyhekávala svou rozkoš pod razancí tvrdého ocasu, který jí prudkými přírazy dorážel o dno pochvy a svou velikostí ji celou vyplňoval. Zezadu jí mnuly prsa jeho dlaně a to jí násobilo slast a přiblížení vrcholu.

Také Giovanni už toho měl dost a úzká kundička mu krásně masírovala ocas, že ji chytil za boky, prudce začal přirážet a pak cítil slastný výron do jejích útrob.
Pochva v orgasmu nasávala sperma do dělohy a Sophie té noci otěhotněla. Vědomě se nechránila, ale netušila, co způsobila.
Ve famiglii nepřipadalo v úvahu, že by ženatý muž obtěžkal jinou ženu, než zákonitou manželku, a tak taková žena byla propuštěna, pokud se jednalo o služebnou, nebo se musela urychleně vdát.
O tom ale Sophie nevěděla a zatím to nebylo na pořadu dne.
Giovanni se zbavil semene, tím to pro něj skončilo a navrátil se do ložnice, ke spící manželce a Sophii opět nevěnoval ani pohled. Už ale nesmutnila. Jeho výkon jí za to stál.

***

RANNÍ PROBUZENÍ

Carmine se probudila a lekla se, jestli není zpět v bordelu. Prožité události byly příliš překotné, ale pak s uspokojením vnímala manželovu paži, přehozenou přes sebe, jakoby ji chtěl chránit i ve spánku. To jí hřálo na srdci.
Ani netušila proč, ale v klíně cítila zvláštní mravenčení a vlhkost, přitom ocasů si za ten čas užila víc než dost…

Pak vnímala, jak manželova paže jí sjíždí níž po těle a jemně jí vyhrnuje noční košilku od kolen výš.
Trochu se nadzvedla, aby mu to ulehčila a pak už se poddala lehkým mazlivým dotekům a hlazení na stehnech a v klíně. Ten už měla celý zmáčený vzrušením a jak do ní jemně vnikly prsty, projela jí silná vlna rozkoše, že tiše vyjekla.
„Oooáááhhh….božeeee…eee!“
„Mám pokračovat?“ ozvalo se tichým hlasem.
„Ano, drahý…pokra…čuj…jééé…jéééh…ooo…ááááhhh,“ sténala, uvolňovala proudy šťáv a klepala se ve stoupající slasti.
Pak sevřela stehna k sobě, jak jí projel tělem orgasmus.
„Áááách…anooooo,“ vydechla a uvolnila sevření.

A náhle na sobě měla jeho tělo a tvrdý úd zasunutý v lasturce. Opět jí tělem projela mrazivá slast a strojové pohyby a tření bylo fantastické.
Byl to sex s milovanou osobou a ne styk bez špetky předehry s upocenými muži s jedinou touhou, vrazit do ní nadržený ocas.
Pravda, někteří se s ní chtěli, jakoby, milovat, ale to zase nechtěla ona, plně se oddat někomu, ke kterému nic necítí.

Giovanni se však choval ohleduplně a přesně tak, jak ona chtěla, něžný, ale zároveň i trochu drsný. Cumlal jí vztyčené bradavky a olizoval dvorce a prsa jemně hnětl a promačkával.
„Anooo…joooo…oooh,“ vzdychala Carmine slastně a vtom se zase jejich ústa střetla v hluboké vášnivém polibku.
Jazyky se jim propletly v milostném zápolení.
„Mohu…nahoru, drahý?“ zašeptala a Giovanni se poslušně odvalil.

Carmine mu jemně mnula vztyčený ocas, slizký od šťáv a začala mu ho kouřit. V ruce mu mnula koule a ocas si pouštěla hluboko do úst, cumlala ho a sála sevřenými rty.
„Už..užž..budu,“ varoval ji a Carmine na něj tedy pomalu nasedala.

Ocas v ní pozvolna mizel v celé délce za slastných vzdechů obou manželů. Carmine cítila, jak ji celou vyplňuje a bylo to opojné.
Začala pomalu s odsedy a muži nabídla k polaskání své vnady. Ten je laskal a zároveň cítil tření ocasu v pochvě i jeho masáž, která stoupala k nezadržitelné vrcholné fázi.
„Už budu…stříkat,“ opět varoval ženu a ta zrychlila odsedávání, aby jejich vrchol byl společný.

A pak to přišlo. Carmine cítila, jak v ní ocas mohutní a pak trhavé pohyby a teplo stříkajícího semene jí zalilo pochvu a v tu chvíli se jí poševní svaly sevřely v orgasmu a nasávaly sperma do dělohy, kde právě čekalo vajíčko na své oplodnění.
To ráno Carmine otěhotněla, jak se na správnou ženu famiglie slušelo.