Malé životní dobrodružství II. 05

Z důvodů snížení letní aktivity našich autorů, uvádíme znovu některé seiály publikované v nedávně době. Malé životní dobrodružství patří mezi ně. Věříme, že si tento příběh přečtete rádi znovu. Možná, že se mezi vámi najdou i tací, kteří ho dnes čtou poprvé.
(Poznámka editora)

V pondělí se Daniel s Monikou podle domluvy dostavili do módního salonu. Ilona je již netrpělivě očekávala. Hned je nahnala do budek s nachystaným oblečením, které si museli jedno po druhém povinně vyzkoušet. Vždy se museli projít po maličkém molu jako na přehlídce a pan šéfkrejčí je okukoval a osahával ze všech stran, zda všechno řádně pasuje a sedí, nikde je nic neškrtí ani netlačí. Poté následovalo zkoušení bot. Pro každého bylo vybráno pět párů, které musely být pohodlné a exkluzívní jako obleky.
Tři pomocníci všechno pečlivě zabalili, naložili do auta a Ilona náklad i s nimi odvezla do hotelu. Zajela do soukromé podzemní garáže (pro hosty byla vyhrazena hlídaná nadzemní garáž vedle hotelu), zavolala poslíčka a nařídila mu dopravit Danielovy věci do jeho budoucí kanceláře. S oběma pak vyjela výtahem do přízemí, do tzv. technické části, kde byly šatny pro personál. Recepční měli samostatné místnosti a jedna z nich byla už vyhrazena pro Moniku.

„Na zácvik s tebou počítám až od zítřka, ale jestli zrovna nemáš nic v plánu, můžeš si to zkusit už dneska,“ obrátila se Ilona k Monice.
„Jo, klidně,“ odpověděla Monika a začala vybalovat a třídit oblečení na ramínka.
„Dobře. Tak se převleč a my tě počkáme u recepce. Víš kde to je?“
„Samozřejmě.“
Ilona s Danielem opustili šatnu a zamířili k recepci. Monika se k nim přidala asi o patnáct minut později. Ilona ji představila postaršímu muži jménem Vendelín a nařídila mu, aby se jí celý týden věnoval, vše ji vysvětlil a pomalu ji zaučoval v chování a přístupu k hostům. Domluvili se, že bude přicházet na osmou a končit v šest odpoledne. Pak chytila Daniela pod křídlo a jiným výtahem s ním vyjela do předposledního patra, kde se nacházela jeho nová kancelář. Ilona ji otevřela pomocí vstupní karty.
Nejprve vešli do jakéhosi předpokoje, zaplněného běžným kancelářským vybavením, a který měl být sídlem jeho asistentky. Teprve za ním byla jeho vlastní kancelář.

Místnost, která mu brzy měla být druhým domovem, byla velká. Vévodil jí velký pracovní stůl, za nímž trůnilo superpohodlné kancelářské křeslo. Když se do něj Daniel posadil, světlo dopadalo zleva a pohled mířil ke dveřím. Ideální uspořádání. Za zády pak měl stěnu plnou skříněk i otevřených polic, z části již zaplněné dokumenty. Byla tam i kopírka, tiskárna, skener i pořádná skartovačka. Na stole pak stál naprosto nezbytný, avšak zatím prázdný, rámeček na rodinnou fotografii, obklopený dvěma monitory. Vedle něj byl stolek menší, na němž postávaly dva počítače, z nichž jeden byl připojen na interní síť intranet a druhý na veřejný internet.
U stěny po pravé straně byla umístěna komfortní pohovka, dvě křesla a konferenční stolek. Vedle nich byla zabudována chladnička a nad ní uzavřený minibar, obsahující kvalitní značkové lihoviny.
Na protější stěně se vyjímalo několik obrazů, z nichž největší představoval jakési „uklidňující“ lesní zákoutí, bez kterých by se nevzrušeně obešel. To ho víc zaujaly dřevěné plastiky vyplňující prázdný prostor mezi malbami, zřejmě i proto, že většina z nich oplývala lepými tvary ženských těl.

„No, vypadá to slušně,“ pokýval Daniel spokojeně hlavou. „Jen mi tady chybí nějaká ta soukromá místnůstka, kde bych se mohl převléct a případně si odpočinout. Na to jsi asi zapomněla.“
„Ale nezapomněla, jen jsem si to nechala jako překvápko, až se o tom zmíníš,“ uculovala se Ilona, která dosud jen postávala u dveří a kochala se jeho špatně skrývaným nadšením. Zamířila přímo ke skříňkám a dotkla se boku jedné z nich. Část stěny se pomalu otočila a odtajnila skryté dveře.
„No! Co na to říkáš?“ zeptala se pyšně.
„Že jen koukám,“ řekl udiveně. „Mohu se podívat?“ zeptal se nelogicky, zcela vyveden z míry.
„Samozřejmě, ty seš tady králem,“ rozesmála se a zasunula dveře do stěny.
Dovnitř vešli oba. Místnost byla na jednu stranu zařízena spartánsky, na druhou skýtala maximální pohodlí. Velká skříň na obleky s policí na doplňky a dole s malým botníkem. Nechyběl ani držák na deštníky. Pohodlná válenda zajišťovala nerušený odpočinek a sprchový kout zase osvěžení v jakoukoliv dobu. Vedle něho byla skříňka s ručníky i dalšími potřebnými proprietami. Obdélníkový půdorys místnosti narušovala vyzděná příčka s dveřmi, která by v běžné kuchyni vyvolala dojem spíže, zde se však skrýval záchod s účinným odvětráním.

„Tak co na to říkáš?“ netrpělivě vyzvídala, dychtivě očekávajíc velkou pochvalu.
„Být z ulice, řeknu: pěknej šmajchlkabinet, ale protože nejsem, máš můj velký obdiv. Je to mnohem víc, než jsem čekal,“ řekl popravdě, příjemně tak lechtajíc její ego.
„To sem moc ráda.“ Ilona se přímo zatetelila blahem. „Tak to bysme tuhle svatyni měli hned zasvětit – když ses na mě včera vybod,“ vylezlo z ní vyznání, na které celou dobu myslela.
„Mělo mě to hned napadnout, že se to bez toho neobejdeš,“ rozesmál se Daniel, přistoupil k Iloně a začal jí rozepínat blůzku.
„Už sem se bála, že se zase budeš vymlouvat,“ stačila si ještě postěžovat a honem mu začala oplácet stejnou mincí.
„Musím ti nějak vyjít vstříc, když zanedlouho budeš mít utrum,“ poznamenal a stáhnul z ní sukni i s kalhotkami.
„Jak to myslíš – utrum. Že se na mě po tom všem vyprdneš?“ zamračila se.
„To je nepatřičné slovo,“ pohoršil se naoko. „Budu přece tvým zaměstnancem a jako takový budu muset dodržovat pravidla a nařízení, které v tomto hotelu platí.“
„A co to s tím má společnýho?“
„Tvoje pravidlo – co je v domě, není pro mě.“
„Ty hajzlíku!“ vydechla ulehčeně, „Já si můžu udělat výjimku z čeho chci a můžu ji i udělit komu chci, čímž ti ji uděluju a teď už honem poď, ať si ji nemusím podrbat rukou, když ty máš tak perfektní drbátko.“
Rychle dokončila stáhnutí jeho kalhot, chytila za probouzejícího se pindíka a táhla ho k válendě.
„Počkej, přibrzdi,“ bránil se Daniel. „Dám tam aspoň ručník, ať to není hned zapatlané.“

Pevně se držíc jeho již ztvrdlého chvostu, následovala Daniela ke skříňce s ručníky i zpět k válendě, kde jej rozprostřel. Okamžitě si lehla na vyznačený obdélník a doširoka roztáhla nohy. Rozvážně si klekl mezi ně, vzepřel se na rukách a pomalu klesal k dychtivě čekající kundině. Dotkl se okraje brány a maličko ji pootevřel. Na chvilku se zastavil a pak jen o malý kousek pronikl dovnitř. Hned se však stáhnul zpět, aby si vzápětí malý průnik zopakoval.
„Jéžiši, co to má bejt?“ vyjekla Ilona, nechápajíc, co se s tím tak páře.
„To je – taková předehra,“ vysvětlil Daniel.
„Na předehru ti kašlu,“ opovržlivě vykřikla a zprudka přirazila proti němu. „Chci ho tam mít celýho!“
„Máš to mít,“ odfrknul, a zalehl ji plnou vahou.
Nezůstal však nečinně ležet. Rukama se chopil ňader a počal je poněkud drsně mačkat, hníst a masírovat. Nezdálo se, že by jí to nějak vadilo. Obzvlášť, když nezapomněl zároveň protahovat její dobře promazanou proláklinu dlouhými, pozvolnými pohyby. Při vysouvání se vždy trochu povytáhl, aby byl výš, a tělem ztvrdlého průzkumníka polaskal citlivého červíka. Při zásunu naopak poklesl níž, aby se v okamžiku dorazu, pokud možno, trefil do bodu G.

Hleděl do jejích doširoka otevřených očí, poslouchal její pravidelné dýchání a snažil se v jejím obličeji objevit nějaké emoční projevy. Zdálo se však, že vůbec nevnímá jak se na ni dívá. Jakoby byla v nějakém jiném světě.
Pomyslel si, že je načase změnit styl, avšak Ilona, jako kdyby to vytušila, rychle zašeptala:
„Nepřestávej!“
Chvíli nato se její mezinožní svaly sevřely, až měl pocit, že se ocitl ve svěráku, protože v první moment, asi spíše překvapením, nemohl ani tam, ani ven. Tak silný nástup orgasmu u ní ještě nezažil. Brzy však mocnost stahů polevila a mohl pokračovat v pozvolném přistrkování.
„Moh bys přidat,“ ozvala se Ilona. Její obličej najednou zářil spokojeností, jak snad ještě nikdy.
„Jak si přeješ,“ přitakal lhostejně. Vyklouzl z ní, chytil za nohy a přizdvihl tak, že zůstala opřená jen o ramena. Sám, napůl stojíc, napůl v podřepu, zasunul se zpět a začal svižně a tvrdě vymetat její rozpálený komín. Jednu chvíli to nezvládnul, vysmekl se ven, ocas se napružil a vzápětí označkoval Ilonu, jako kocour svůj rajón. Marně se snažil najit cestu zpět. Semeno se z něj hrnulo jak příval z přehrady a místo aby zaplnilo lačnící kundičku, nezadržitelně zkrášlovalo její okolí.
„Tak to bychom měli,“ poznamenal otráveně Daniel, pustil Ilonu a slezl z válendy.
„To teda měli,“ přisvědčila Ilona. „Koukej, jak ‚s mě zasvinil. Za trest mě pořádně vydrbeš,“ pohrozila. „Ale jinak to bylo dobrý zasvěcení, fakt dobrý,“ dodala chlácholivě, vstala a zamířila ke sprchovému koutu.

Daniel sejmul z držáku sprchu, nastavil přiměřenou teplotu vody a pustil se do očisty stále žádostivého těla.
„Hele, moc mě mrzí, že jsem v závěru tak zazmatkoval,“ omlouval se, pečlivě stírajíc bělavé stříkance. „Nedovedu to moc vysvětlit, ale prostě to se mnou tak škubalo, že jsem se nemohl trefit.“
„Neber si to tak, ber to, že to bylo zase něco jinýho,“ utěšovala ho. „Vlastně to bylo docela príma cejtit tu horkost a patlavost taky někde jinde než uvnitř. Vlastně mě příště možná postříkáš celou, nejen mezi nohama. Třeba to bude příjemný,“ začala si v duchu představovat.
Daniel Ilonu vydrhnul opravdu důkladně. Ta se mu však odvděčila jen tím, že mu omyla a opláchla pouze použité náčiní. Pak se rychle osušila a oblékla.
„Dala bych si ještě aspoň dvakrát, ale povinnosti čekaj a bohužel neutečou. Tak sebou hejbni. Provedu tě celým barákem,“ popoháněla ho.

Daniel se spěšně oblékl a vyrazili na obchůzku. Provedla ho skutečně celým hotelem „od sklepa až po půdu“. Všude ho představila jako svého nového finančního ředitele. Posledním místem, které navštívili, byla logicky účtárna.
Vedoucím zde byla Darina Smělá, a opravdu tak i vypadala. Sebevědomé vystupování dávalo tušit, že ví co chce, co může i co musí. Štíhlá, středně vysoká žena s hnědými, bohatě vlnitými vlasy na ramena a s ofinou vepředu se usmála a napřáhla ruku k představení.
„Madam mě už informovala, že dnes přijdete. Těší mě, že vás poznávám. Dovolte mi, abych vás seznámila se svými kolegyněmi. Tohle je Jarka Chtivá, která občas chce, a tohle Petra Musilová, která občas musí.“ Řekla to totálně dvojsmyslně, ale Daniel to nevšímavě přešel a potřásl si se všemi rukou.
„I mě velmi těší, dámy, že vás poznávám a doufám, že mě do všeho co nejdříve zasvětíte a vše mi ukážete.“
„To udělá jen šéfová,“ vmísila se do seznamovacího rituálu Ilona a obrátila se k Darině. „Daniel vás zavolá, až bude mít provozuschopný počítače. Teď ještě zajdem k bezpečákům a pošlu mu do kanceláře našeho mága, aby ty elektronický bedny zprovoznil. Pak se do toho můžete pustit.“

U pracovníků bezpečnosti hotelu čekalo Daniela překvapení. Nejprve dostal přístupovou kartu, umožňující mu vstup do všech provozních prostor, a poté mu byly sejmuty otisky palce a ukazováčku pravé i levé ruky, aby mohl ovládat vstup do své kanceláře a do soukromého apartmá majitelky hotelu. Vyfasoval také miniaturní vysílačku, umožňující mu kdykoliv zavolat vybraný úsek, jako bezpečnost, údržbu, recepci a podobně, a hlavně šéfovou hotelu. Trvalo hodinu, než byly vyřízeny všechny formality a nastaveny parametry osobních kódů do veškerých vstupních detektorů.
„Připadám si jako v CIA,“ poznamenal nevrle, když s Ilonou jeli výtahem nahoru.
„Seš teď druhou nejdůležitější osobou, je nutný zabezpečit tebe i prostory, ve kterejch budeš. Ukážu ti, jak budeš postupovat,“ řekla Ilona. To už stáli před jeho kanceláří.
„Od týhle chvíle se dovnitř dostaneš jen tak, že zastrčíš kartu do týhle štěrbiny a palec přitiskneš na snímací plošku. To zelený kolečko slouží k tomu, abys otiskem palce za sebou zamknul,“ instruovala ho. Zastrčila jeho kartu do škvíry a požádala, aby palcem autorizoval vstup. Když ve dveřích zabzučelo, strčila do nich a byli uvnitř.
Zavolala počítačovému expertovi, aby se ihned dostavil a pokračovala ve výkladu.
„K otevření tvýho kanclíku stačí karta a dveře zůstanou votevřený. Zavřeš je dalším použitím karty. No a tvůj soukromej kutloch se vodevře otiskem ukazováčku a stejně tak i zavře. Nemusím ti připomínat, že já se dostanu všude,“ řekla přísně, ale netvářila se tak.

Mezitím se dostavil volaný expert. Byl to poněkud zakulacený vousáč s dlouhými vlasy, dobráckým obličejem a stářím tak do pětadvaceti let. Dalo by se říct, že jeho zjev automaticky vypovídal o profesi kterou zastával, skoro jakoby měl uniformu.
Ilona se rozloučila s tím, že má ještě nějakou práci a nechala je o samotě.
Mladík se okamžitě pustil do práce. Zapnul oba počítače a spustil je tak, aby si Daniel mohl zadat vlastní přístupová hesla. Poté ho začal seznamovat s tím, co všechno v počítačích je a k čemu co slouží. Ukázal mu, jak pracovat s intranetem a v závěru se zeptal, zda všemu rozuměl.
„Neberte si to ve zlém, ale neukázal jste mi nic, co bych už neznal. Ale za tu interní síť děkuji, to bylo poučné. Jen bych rád, abyste mi zařídil, abych měl od prvního plnou autorizaci ke všem složkám v intranetu. A – jakže se jmenujete?“
„Tony. Tak mně tady říkaj všichni. Když budete potřebovat, zavolejte kdykoliv.“
„Tak dobře, Tony. Ještě jednou děkuji a myslím, že pro dnešek je to vše,“ dal mu Daniel na vědomí, že jeho úloha skončila.
Jakmile Tony odešel, bez dlouhého otálení vyndal uschovanou flešku, nainstaloval do počítače připojeného k veřejnému internetu na ní uložený program a po výzvě restartoval počítač. Hned na to použil upravený tablet a napsal hackerce Vendule zprávu, že má hotovo.

Poté k sobě povolal Darinu Smělou. Přišla téměř okamžitě. Přivítal ji s úsměvem a doprovodil k jednacímu stolku, jak si v duchu pojmenoval zákoutí pro důvěrná jednání.
„Dáte si…“ zarazil se. „No, vždyť já vlastně ani nevím, jestli vám vůbec mám co nabídnout,“ zrozpačitěl. Otevřel malou chladničku, skříňku nad ní a minibar, ale žádnou kávu ani čaj nenašel. Jen minerálku a alkohol. „Koukám, že mi to madam zapomněla plně vybavit. Je tady jen nealko a tvrdé pití. Co z toho si vyberete?“
„Nic. Snad někdy příště,“ odvětila Darina, bavíc se jeho rozpaky, které však rychle zmizely.
„Omlouvám se,“ řekl Daniel celkem zbytečně a posadil se do křesla proti ní. „Budu vám povděčen, když mi povíte, jak to tady chodí a ve stručnosti mě seznámila s finančními operacemi, které tady probíhají. Pak se domluvíme na dalším.“
„Dobře,“ přikývla Darina. „My, z vyšších pater, jak si tady říkáme, zásadně všem vykáme a převážně se oslovujem křestníma jménama. Výjimkou je šéfová, který říkáme madam, ale to už jistě víte. Já jsem Darina a vy, pokud vím, Daniel. V nižších patrech se převážně tyká – uklízečky, pokojský a tak dál. Víc k tomu není co říct a myslím, že to už beztak víte.“
„Ano, vím. Neměl jsem to po vás chtít.“
„To je v pořádku, jen jste si tím ověřil předchozí informace.“
Daniel se pousmál, nic k tomu však neřekl.
„Takže k tomu dalšímu. Počítejte s tím, že sem přímá, říkám co si myslím a servítky si rozhodně neberu. Začneme tím, čím bysme normálně měli končit.“
„A to je?“
„Vyspíme se spolu.“

Ačkoliv zrovna nejedl, Danielovi málem zaskočilo. Zmohl se jen na:
„Prosím?“
„Slyšel ste dobře. Vyspíme se spolu,“ zopakovala a tvářila se tak samozřejmě, že nebylo pochyb o jejím úmyslu.
„A myslíte si, že to je dobrý nápad?“
„To nevím, ale jako budoucího šéfa vás chci poznat třeba až na molekulární úrovni, mám-li to trochu přehnat. Risknu to, protože teď je to ještě možný, ale až budete oficiálně ve funkci, pak už ne. A taky proto, že nejste mužskej, kterej by ženskou odmítnul,“ řekla sebevědomě.
„No, možná ne,“ připustil Daniel, „ale měl jsem za to, že jste vdaná. Nebo se mýlím?“
„Ne. Jsem vdaná. Mám bezvadnýho muže a tři skoro dospělý děti. To ale nemusí vadit tomu, abysme se spolu vyspali.“
„A když se to váš muž dozví, co pak?“
„Nic. Byl to jeho nápad. Říkal, že přitom chlap odhalí svý klady i zápory, aniž by si to uvědomil. Chci se o tom přesvědčit.“

Daniel beze slova sáhl po telefonu a zavolal Monice. Kupodivu to zvedla.
„Platí ta středa u Roberta?“ zeptal se.
„Samozřejmě. Podle dohody,“ odpověděla.
„Fajn. Večer se domluvíme,“ řekl a zavěsil, aniž by se zmínil o něčem víc.
„Musím přiznat,“ obrátil se zpět k Darině, „že jste mne opravdu překvapila. Říct jen tak prostě a samozřejmě, jako by se nechumelilo, že se spolu vyspíme, to jsem opravdu ještě nezažil. Ale máte pravdu – neodmítnu vás. To ženy neodpouštějí. Jen nevím, co od toho se mnou očekáváte.“
„Nic zvláštního. Jen obyčejnej, přirozenej sex bez přetvářky. Prostě takovej, abysme si ho oba užili,“ odvětila skromně.
Daniel vstal, došel k pracovnímu stolu, ze štůsku utrhl papírek a cosi na něj napsal. Pak se vrátil a podal Darině malý lístek.
„Tady je moje adresa. Pokud do toho někomu nic nepřijde, tak ve středu odpoledne. Vydáte se za mnou hodinu po mém odchodu. A jestli máte jiný nápad, třeba se přidám.“
„Lepší určitě nemám. Bydlíte sám?“
„Ne, s kamarádkou.“
„A..aha. A spíte spolu?“
„Jistě.“
„A nebude ona…“
„Nebude. Proč by měla? Jsme dobří kamarádi a každý máme svůj život.“
„Trošku mě to zaskočilo,“ řekla omluvně Darina.
„Však vy jste mě také zaskočila,“ usmál se Daniel a pokračoval. „Ale teď bychom se vážně měli pustit do práce.“
Obecné a velmi stručné seznámení, jak to v hotelu chodí s financemi, trvalo dvě hodiny. Pak se Darina zvedla a s přáním dobrého zbytku dne odešla. Daniel se v recepci zastavil pro Moniku, počkal, až se převlékne, načež společně zamířili domů. Pro dnešek jim padla.

Do středečního odpoledne se neudála žádná výjimečná událost, která by překazila záměr Daniela a Dariny. Ve tři hodiny to Daniel zabalil a odešel domů. Cestou nakoupil pár drobností k zakousnutí a dvě mražené porce jídla k večeři s Monikou. Doma se nejprve osprchoval, oblékl si lehkou košili a natáhl bermudy. Samozřejmě, že obojí na nahé tělo.
Darina se dostavila dle očekávání. Měla na sobě červené šaty s bílými puntíky a s předním zapínáním. Sotva za sebou nohou zavřela dveře, Daniela nejprve obejmula a hned nato se pustila do rozepínání knoflíčků jeho košile.
„Já nevím jak vy, ale myslím si, že pro to, k čemu se chystáme, by bylo vhodnější tykání,“ řekla bez obalu.
„Také si myslím,“ souhlasil Daniel a začal se věnovat knoflíkům jejích šatů. Spadly z ní ve stejném okamžiku, jako jeho kalhoty. Stál před ní nahý, avšak ona na sobě měla ještě kalhotky.
„Promiň, ale nechtěla jsem venku riskovat odhalení,“ omlouvala se a rychle se zbývající části zbavila.
„I jen v kalhotkách jsi krásná,“ lichotil jí Daniel a chopil se bujných ňader. Přitiskla se k němu klínem, aby cítila jeho stoupající vzrušení. To se brzy dostavilo. Sevřela ho v dlani a přitáhla ke chvějící se škvírce.
„Kde máš ložnici,“ zeptala se dychtivě.

Pevně ji objal a dloubajíc ji ztopořeným rajcovákem ji pomalu dotlačil ke dveřím a následně i k posteli. Ulehla na ni ve startovací pozici.
„Vydrž moment. Něco pod nás dám, ať nemusíme často povlékat,“ zdůvodňoval svou momentální zdrženlivost. Vytáhl ze skříně froté ručník a s ním v ruce se uchvácen zadíval na její výstavní tělo.
„Jsi fakt nádherná,“ řekl a přistoupil k posteli. Darina se potěšeně usmála a nadzdvihla se, aby mohl ručník pod ní podsunout.
„Seš velkej lichotník,“ poznamenala, když ji zalehnul. Vzápětí ucítila, jak lehce proniknul do její svatyně.
„Tohle je první nejkrásnější chvíle, když ho cejtím zasouvat dovnitř,“ zašeptala celá šťastná a obemkla Daniela nohama za zády.
„A ta další?“ chtěl Daniel vědět. Současně jemně přirazil, aby ji natěšil na pokračování.
„To když se ve mě rozleje horkost chlapský extáze. Takže můžeš do mě,“ sdělila mu Darina a vyšla mu vstříc.

Bylo úžasné, jak snadno se dokázali jeden druhému přizpůsobit. Soulad jejich pohybů byl přímo ukázkový a oba si to velmi užívali. Darina slastně povzdychávala, Daniel blaženě funěl, a když naplnil její druhou nejkrásnější chvíli, rozkoší nahlas vyjekla.
Po téměř hodinovém odpočinku, kdy vypili kafe a snědli všechny dobroty, co Daniel nakoupil, se pustili do druhého kola. Nedočkavá Darina se chopila kormidla jako první. Vystřídali několik pozic, které je přivedly do náležitého varu. Její vyvrcholení přineslo vzápětí docela slušnou zálivku do jejího pekáčku.
„No, ještě budu litovat, že je to naposled,“ prohlásila navýsost spokojená Darina.
„Kdo ví, co čas přinese,“ řekl moudře Daniel a už jen pro potěšení jí pohladil bujná ňadra a protáhl rukou umně zarostlou kundičku.
„Nech toho, nebo se neudržím,“ zaprotestovala. „Moc se mi to líbilo, jenže musím už jít.“ Vstala a začala se oblékat.
„To mně také,“ přiznal Daniel, „ale nemysli si, že ti kvůli tomu budu nadržovat,“ neopomněl dodat.

Oblékl se též a pak ji doprovodil dolů až k domovním dveřím, protože večer už bývaly zamčené a nedaly se tlačítkem v bytě otevřít. Po návratu zavolal Monice a zapnul si tablet, zda tam nemá zprávu od Venduly. Měl.
Napsala: ‚Už jsem uvnitř.‘
Spokojen tablet vypnul a šel spát. Monika se o sebe jistě postará sama.

kor+styl @ Fred