Manažerka

Zatím nedostudovaný Luboš se balil na víkend k rodičům. Cpal do batohu špinavé prádlo a nechával si volné místo, do kterého si zpátky nabalí maminčiny řízky s bábovkou. Vypočítával každý centimetr s myšlenkou na vysoké kalorie. Ne, že by byl tolik vyhublý i když za chůze dokázal slušně chrastit, ale spíš důkladným balením zaháněl touhu po výstřiku.

Nezbyl čas na honěnou, protože vlak by nepočkal a všechny jeho případné milenky se k ničemu za poslední dny neměly. Buď se místo jeho nateklé klády zaobíraly miniaturními tampóny a nebo prožívaly čerstvou lásku, takže na lusknutí nesouložily. Mohl jednu po druhé opíjet a tahat je na kolejích z patra do patra, aby nabídl své kožené lízátko. Žádná se nechytila aniž by z toho sama něco neměla. Takže jeho nářadíčko trpělo, probouzelo se už i v těch nejnevhodnějších okamžicích a prosilo před látku kalhot o vypuštění.

Luboš si neulevoval. Myslel na večerní zábavu, kde si sbalí tradičně Máju nebo i tu hloupou Reginu a když tyhle dvě nepříjdou, tak objedná panáka kterékoliv jiné. Těšil se na noční tancovačku tak urputně, že jeho neposeda už zase stavěl stan.
Stiskem ho zkusil uklidnit, aby alespoň na cestu k nádraží polevil. S konečnou platností nahodil na záda obrovský batoh, do ruky vzal větrovku a vyrazil do deště na zastávku.

V tramvaji sundal těžký náklad ze hřbetu a postavil jej před sebe na zem. V předklonu ucítil jak za sebou nechtěně zabořil zadek do měkkého materiálku. S omluvou se otočil a oněměl. Zrak sklouzl na krásnou prdelku jakési spolucestující, která zřejmě před nástupem nehorázně zmokla. Stála vedle něj, z vlasů jí kapalo a mokré oblečení, vyprané v průtrži mračen, se jí lepilo na křivky. Tímto pohledem Lubošovi nezbylo opět nic jiného než ztuhnout.

Nadržený nezbeda se vytrčil a trhal látku, aby se zadíval na svoji možnou kamarádku. Bohužel nemohl vidět nic a tak se jen planě dral přes pevné látkové vězení.

Luboš zalapal po dechu, nuceně odvrátil tvář a zakryl si rozkrok větrovkou. Jako na smilování boží čekal na nádražní zastávku, kde z vozu vyběhl rychlostí první možné jeho spermie. Bez jediného ohlédnutí zapadl do nádražní haly a rázoval si to přímo k pokladně.
Vystál si frontu a s přístupem k okýnku se opět dostával do kolabsu. Uniformovaná panička, naducaná v asi o číslo menším stejnokroji, se zrovna ve stoje protahovala po sedavé práci. Snášela si potřebná lejstra a s prosbou o moment zdržení nechala frontu čekat o pár vteřin déle.

Luboš jen souhlasně zamumlal své pochopení a opřený o pult propichoval všechny buclaté vnady paní pokladní. Přicházel o rozum, protože nezbedný kus masa se zase vytahoval nahoru. Jako by chtěl ten jeho ocas sledovat stejnou podívanou jako on sám.

Koupě lístků proběhla zbrkle, krátce a skončil úprkem na stanoviště i když vlak mu jel až za dvacet minut. Vylezl si na zábradlí, přes protesťáka si hodil větrovku a myslel na rovnice a diplomku. Chtíčem byl celý prolezlý. Ocas mu tepal na poplach a v hlavě mu vycházely jednoduché počty, že on + profesorka = diplomka. V duchu úpěl a trpěl. Naslouchal prudkému dešti, bubnujícímu o střechu nástupiště a těšil se na kupé, kde se sám zamkne a přeci jen uleví přetlaku v kalhotech. Rozhodnutý se poddat, kmital očima po lidech na peróně a těšil se na svoji Anču dlaňovku.

„Ani mi nemluv! Sakra jsem nasraná až to hezký není. No prostě mi to nenastartovalo a neptej se mě proč! Zdrž je tam nějak. Já se budu snažit něco ještě vymyslet ve vlaku. Jo vlakem jedu, protože autobusem by to bylo dýl. Proboha mlč. Jo, jsme domluvený, tak ahoj,“ vyškubla ho z myšlenek rázná dáma telefonující opodál.

Z jejího projevu se mu naježily chlupy. Přísná a sebevědomá dámička v decentním kostýmku, s kufříkem v ruce a taškou přes rameno. S vyčesaným drdolem, výraznými brýlemi a s úzkými rty, vypadala jako žena, která si jde tvrdě za svým a nic nedá zadarmo.
Z obtáhlé sukně končící u kolen se protahovaly štíhlé nožky v černých silonkách s rajcovním švem. Rázně proklapávala okolo Luboše a vyřizovala hovor za hovorem, z čehož se dalo pochopit, že asi velice spěchá a jako naschvál se jí porouchalo auto. Své hlasité telefony končila vzteklým dupnutím a v klidnějším hovoru zase syčela jako had a proklínala dnešní den.

Luboš sledoval obě vyšité silonové jizvy na krásně oblých lýtkách a vyjížděl po nich až k lemu sukně, kterou by nejradší vyhrnul a její soptění ztrestal tvrdolínem u zábradlí.

„Tak tebe bych bestiálně zmrdal,“ snil si v duchu a nespustil oči z luxusního těla před ním.Vyjel pohledem přes poprsí, schované za knoflíky bílé, těsné halenky. Bylo jasně vidět, že se tahle panička prošla v dešti, protože hrudník měla smáčený kapkami. Vyrýsovala se krajková podprsenka a s rukou v bok se jen dotyčná nechávala prohlédnout zvídavému okolí.

„No už je tady, to to trvalo! Tak já končím a zavolám ti jak se usadím. Čau,“ končila prozatím poslední hovor.
„Tuhle z očí nespustím,“ sliboval si Luboš a následoval ladné nožky až do vlaku, kde zapadl do stejného kupé jako dáma z perónu.
Na otázku, zda je v boxu volno, se musel smířit s nervózním zasyčením. Nenechal se odradit, protože dobře věděl, co je to shon a vybatožil se naproti ukázkové paničce.
Sledoval nenápadně ženskou postavu a nervózní přebíhání, když byl vyrušen dalším cestujícím, který se vmáčkl se zavazadly za nimi.

„A mám po srandě,“ pomyslel si Luboš se zbytečně vyhánějícím zrakem.
Postarší babky s košíky ovoce se uvelebila přímo vedle něj a k nelibosti do uličky ještě houkla na kamarádku. Další panímáma se šátkem na hlavě se napresovala tučnou zadnicí vedle své známé a po chvíli se vlak rozjel.

Studentík s oblíbenou větrovkou natisknutou na rozkroku, dokrmoval neochabující erekci pohledem na třepající se hrudník. I přesto, že knoflíčky byly zapnuty skoro ke krku, se bójky nádherně natřásaly a narážely do sebe. Podprsenka svítila promočenou látkou halenky a majitelka byla nervózní nejen z toho, že nestíhá. Vytáhla kosmetickou kabelku, zrcátko a párkrát zašmátrala, aby vykouzlila novou upravenost. S uhlazením drdolu, rtěnkou na úzkých rtech a nasazených brýlích se pustila do dalšího vyřizování.
Kvákala hlasitě do mobilu své příkazy a zákazy, řídila smluvenou akci na dálku a radila dotyčným jak postupovat bez ní.

S první zastávkou se dvě paňmámy zvedly a s očima vyvrácenýma z té důležitky se loučily. Belhaly se ke dveřím odkud vystoupily na perón a v kupé zavládl klid a ticho.
Sama direktorka se uklidnila a složila mobil konečně do kabelky. Přehodila nohu přes nohu, založila ruce a pohupovala lodičkou směrem k Lubošovi. Štíhlá nožka ho neskutečně přitáhla. Viděl se, jak si pod ni lehá, nakukuje pod sukni a prosí o nasednutí, na už dlouho připraveného lofasa.

„Na co zíráš?“ štěkla po něm s dávkou nervů.
„Ne, já se omlouvám, nezírám,“ zamlouval své hříšné představy a zmáčknul si bundu v místech hrbolu, aby přemluvil svého pašáka k poslušnosti.
„Tě vidím, ne? Co tam máš?“ nahnula se přísná cizinka a zatáhla silou za kus šusťákové látky.
Odškubla bundou a zahleděla se do boule pod ní. Rozkřičela se o uchylákovi, nadrženci, zasypala ho hutnou dávkou urážek, až vygradované nadávky slovo od slova slábly. Už polohlasně vyčiňovala mladíkovi, který seděl jako přikovaný. Bál se protestovat, kývat, mluvit a snad i dýchat. Ze strachu z ostudy, kterou si určitě nepřál, si nedovolil ani mrknout. Jen dál polykal naprázdno a krčil hlavu mezi rameny.

„Vyhoň se,“ opřela se znovu s už jiným výrazem ve tváři jeho neznámá.
„Co? Já co? To jako…“ soukal ze sebe pomatená slova, které neuměl seskládat do srozumitelné věty.
„No vytáhni ho,“ luskla prsty dámička.
„Já nejdřív…“ povstal s boulí Luboš a chtěl zatáhnout záclonky.
„Ne!!! Chceš adrenalin? Tak ti ho dopřeju!! Dělej!!!“ rozkřičela se zase panička a mlsně obhlížela vytrčený stan.

Jako na povel, s rodokmenem poslušného psíka, překvapený studentík ztěžka dosedl a udělal si z větrovky vedle sebe clonu. Vlak už byl zase v pohybu a tak nově příchozí moc nehrozili, ale pro jistotu a větší klid se zabarikádoval za šustící látku. V sedě začal zápasit s gumou u kalhot, odkud tahal na světlo toho nateklého bídáka, který všechno zkazil.
Když masitý naběhlenec prorazil konečně na svět, výraz paničky se na okamžik změnil.
Zamžourala očima a s pevně sevřenými rty polkla sliny, které se jí očividně seběhly. Probrala se z opojení a aby si udržela image rázné manažerky, spustila další rozkazy.

„Ukaž žalud! Přetáhni si ho. Celej! Až po kořen, no tak! A koule? Vytáhni i koule,“ diktovala si svá přání.
Luboš poslouchal na slovo. Tahle hra ho nejen vzrušovala, ale zároveň ho plašil pocit z přichycení. Představa, že sedí naproti skvostné a stále oblečené paničky s čurákem v ruce a najednou vstoupí průvodčí, ho zvláštně vzrušovala. Myšlenka na to, že to nebude pan, ale paní průvodčí, která se k nim připojí a konečně zatáhne ty zpropadené záclonky, ho dostávala tam, kde už čekala netrpělivá manažerka.

„Ukaž mi semeno! Chci ho vidět! Zrychli, přetahuj si ho, dělej! Chci slyšet jak mlaská! Předveď se mi,“ pohupovala si dál ledabyle nožkou a založenýma rukama mačkala k sobě dvě krásné kozičky.
Luboš se uvelebil, svezl se pánví na úplný kraj sedadla a doširoka roztáhl nohy. Držel žilnáče v dlani, přetahoval lesklý žalud a mlaskal v mokru přesně tak, jak manažerka očekávala.
Jen z lehka se pousmál na souhlasně pochvalné přikývnutí rajcovní dámičky a dál mrskal prutem do vzduchu. Pokusil se zaškemrat o vykouření nebo nasednutí, ale se zlou se potácel. Přísná samice mu vlepila jen pohlavek za jeho opovážlivost a dál nerušeně pozorovala celé představení, které už honimír ničím nerušil.

Natáčel ocas ze všech stran jako by ho chtěl pro dámu ukroutit a darovat. Popotahoval předkožku, aby se mokrý žalud cudně schoval a rázem znovu objevil. Škrtal o naběhlé žíly dlaní a kmital očima od zvídavých brýlí protějšku zpátky na první kapky jahodové šťávy.
Manažerka se ani nepohnula. Neměla nutkání ani roztáhnout nohy a dát samci nahlédnout, ani se vyprsit. Seděla v poklidu, dávala volnost studentíkově představivosti a čekala na proud semene.

„Bude to,“ funěl pod fousa mladík.
„Není tě slyšet! Nahlas a zbytek do dlaně!“ pohrávala si s jeho odvahou.
„Říkám, že už budu,“ hlásil podstatně hlasitěji Luboš když si chystal mističku s prázdné ruky.
„Není tu slyšet,“ provokovala ho bestie a konečně si nadzvedla ruce, aby pročechrala vyčesaný drdol.
Poslední pohled na obtáhlé kozy a prosvítající krajku, Luboše vyšťavnil do poslední slzy. Vytekl si do dlaně a utíral pot z čela.

„Sežer to,“ stála nad ním najednou v pozoru, rozkročená, už zase s mobilem v ruce a opřená do úložného prostoru nad ním. Luboš se nevěřícně zadíval nad sebe. Cítil se jako malý kluk, zastíněný ženou, které nebylo radno odporovat. Pomalu přibližoval hrst bílého sekteru k puse a stále ve střehu vyplázl jazyk, kterým ochutnal. Z tváře dámičky vyčetl vzrušení, proto znovu nabral semeno a zase vypláznul, dokud celou dlaň neočistil.

„Chutnalo?“ zašeptala chroptivým hlasem démonka a zatřepala hrudníkem.
„Jo,“ odpověděl opatrně se strachem, co příjde teď.
„No to je dost, že to vezmeš.takže ti hlásím změnu a budu vystupovat už teď. Jo jsem u Brodu, tak zajeď pro mě. Vystupuju říkám!!!“ dupla, vyvrátila oči a otočila luxusní tělo ke svým zavazadlům.

Luboš se zálibně znovu opřel zrakem do nadržené paninky a schovával si ochablého ptáčka, který byl připraven ihned k dalšímu použití, jen co chtivenka dotelefonuje.

„Co je?“ vyjeveně sledoval její hektiku Luboš.
„No sorry, s uchylákem nepojedu. Ale i tak jsi byl dobrej,“ štípla ho pochvalně do tváře a tak, jak se na nádraží zjevila, tak i zmizela…

5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x