Moc církve 02 🇨🇿

V noci měl Jetřich návštěvu. Sám Claudius ho navštívil. Podzemí bylo spoře osvětleno pár loučemi, ale i tak nešlo jedné kobce nespatřit visící postavu oběšeného Martina.
„Říkal jsem mu, co koná za bláznovství, ale nedal si říct,“ řekl Jetřich na vysvětlenou. „Ženu mu zneuctili a on má krev na rukách… pochopil, že skončil. Cos mi přišel oznámit?“

„Mluvil jsem s pannou Leonellou. Tvrdila, že ses jí vůbec nedotkl a naopak ses zachoval jako rytíř. Zasloužíš si život. Pomohu ti k útěku, ale něco přece jen od tebe budu chtít,“ soukal ze sebe Claudius.
„Jak jsi mluvil o sodomském hříchu… ehm… to já nemám rád ženy, ale muže. Nesu si to v sobě celý život, ale nelze se toho zbavit. Chápeš jistě, že zde jsou bratři ve víře, kteří trpí stejnou potřebou a proto sloužím biskupovi oddaně a bez zbytečných otázek, abych jim byl nablízku… ale nyní chci o tuto službu požádat tebe. To je má jediná podmínka.“

Jetřich strnul. O Claudiovi již tušil, že ho ženy nezajímají, ale aby se mu oddal a nastavil mu pozadí… Je to nechutné a hříšné… ale vykoupí si tím život. Co naplat? Vyhrál.

***

Claudius si ho odvedl k sobě. I on měl přepychově zařízenou komnatu, ale hlavně tu měl velké měkké lože, vystlané mnoha polštáři a podhlavníky jako arabský sultán, jak Jetřich slyšel vyprávět očité svědky.

Svlékl se donaha, poklekl na psí způsob a zatnul zuby. Claudius mu zadek potřel čímsi chladivým a následný tlak a vniknutí nebylo tak bolestivé, jak se obával.
Bolelo to, to ano a bylo to velmi nepříjemné, ale dalo se to přežít a zrychlující přírazy a následný teplý pocit dávaly tušit, že je muž odbaven. To skutečně byl, jenže jednou mu to nestačilo. Obdělával mu zadek až do rána a na závěr chtěl, aby mu úd sál i v ústech, což Jetřich odmítl.
Claudius však ochotně vysál jeho úd a po spolknutí jeho sémě mu poděkoval a dle dohody mu pomohl hrad opustit.
K Jetřichovu nezměrnému překvapení zaklepal u domu platnéře Leopolda von Messiho a předal do rukou služebné.
„Buď s Bohem a inkvizice se neobávej,“ zněla jeho poslední slova.

***

O intimnostech a věcem milostných se v měšťanské rodině nikdy nemluvilo, ale Leopold byl k Jetřichovi zcela upřímný.
„Že´s moji dceru nezmrhal, svědčí, že máš silnou vůli a jsi čestný muž, když ti prozradila, proč tam je. Leonella je hezká po matce a kdyby nebyla pannou, ztratila by na ceně.“
„Na ceně?“ zdvihl obočí Jetřich.
„Ne v dukátech, rozumíme si,“ rozchechtal se muž. „Ale ztráta věnce se roznese po městě a vhodní mládenci si Leonellu přestanou předcházet. Každý chce být její první. Jistě víš, o čem mluvím. Já také zjistil, že Archibalda již není pannou, jak se její rodina ctnostně tvářila a otec musel přihodit pár dukátů věna, ač už bylo po svatbě a vše bylo vyřízeno. No vidíš a dodnes se milujeme a máme dceru, jež nás zabezpečí ve stáří. Musí se opravdu výhodně provdat a její krása k tomu dopomůže. V to pevně věřím.“
„A přesto jste ji vydali Claudiovi. Proč jste ji nebránil, když vám na její ctnosti tolik záleží?“ ironicky opáčil Jetřich.

Leopold se zasmušil.
„Ty asi nechápeš, proti komu stojíme a s biskupem není radno si zahrávat. Zde jsem musel poslechnout. Mám s Oskarem jakési nevyjasněné záležitosti a toto byla nabídla ke smíru. Samozřejmě jsem se obával, co dcera na hradě zažije, ale Bůh nad ní držel ochrannou ruku, že nedošla žádné újmy…
Víš, čas od času se na hrad musí dostavit žena z města. Vesměs manželka zámožného měšťana. Vrátí se po několika dnech a zarytě mlčí, co tam dělala. Žádná nikdy nic neprozradí, zato se ví, že manžel musel sáhnout hlouběji do truhlice a zřejmě jen počet měšců určuje den navrácení ženy domů. Je tam zřejmě jako rukojmí a Jeho Milost biskup takto bohatne. Hezký příběh, že?“

Váš biskup je pěkný zločinec,“ uznal Jetřich.
„Je, ale moc církve sílí a už teď je obrovská. Jeho oči a uši jsou všude a všehoschopní pochopové také. A Claudius je ze všech nejhorší. Uřízne ti hlavu, předtím ti před zraky zneuctí ženu a dceru, ani nemrkne. Nu, nastává den. Mám moc práce a ty zatím si odpočiň v komnatě, jež ti Leonella sama připravila. Nedala jinak, než že se ti alespoň takto odvděčí. Neboj, při obědě ji uvidíš… ostatně celou rodinu. Brunhildo, uveď pána do komnaty,“ křikl na služku, jež kývla, aby ji následoval.

***

Oskar stál na kraji postele, kde klečela nahá Dorota a vrážel do ní svůj tuhý tlustý ocas. Pronik byl hluboký a muž ji nijak nešetřil a velmi si to užíval. Dívka sténala a přála si už jen smrt. Proč předtím ještě musí prožívat tohle?
„Však já… z tebe… ďábla vyženu… ty malá couro… hezky… svírej… mou svěcenou hůl… uhhh… ještě… chvíli… ááááhhh,“ a se slastným pocitem vyvrcholení ji napustil dávkou semene.

Biskup pochopitelně neměl s poddanými žádné slitování, ale v případě Doroty Schwenken udělal výjimku. Jednak byla opravdu hezká a jednak čarodějnicí nebyla, což bylo jasné i jemu. Dobře chápal, odkud vítr vane a rozhodl se na statek zaměřit a udělat tam s ozbrojeným oddílem takovou malou zdvořilou návštěvu.

Dívku si nechal přivést z vězení, uspokojil se na jejím hezkém těle a potěšil se jejími vnady.
„Nyní už nejsi v moci temných sil a jsi propuštěna,“ řekl k jejímu údivu. „Domů se nevracej a najdi si jinou službu mimo město,“ dodal a Claudius dívku vyvedl z biskupových komnat.

Pak si dal předvést katovu ženu Margaretu.

„Tvůj muž mne zklamal, ale za jeho dosavadní službu k mé spokojenosti, rozhodl jsem toto. Ty zůstaneš na místě, vyčkáš příchodu nového kata, za něhož se provdáš. Necháš si udělat dítě, z něhož vzejde nový kat, ať stále nemusíme hledat nového. Možná už v sobě nějakého nosíš, jak slyšel jsem od stráží, bylas povolná klisnička, hi,hi.“

Žena mlčela. Ano, ve sklepení se na ni vystřídalo spousta chlapů a přes to, že Martin nebyl žádné tintítko, tihle byli skuteční kanci. Zprvu si to chtěla užít, jenže oni jí zprznili nejel klín, ale i pusu a zadek. Ještě teď se nemůže v poklidu ani vysrat. Použili ji několikrát, no sémě v sobě má tolik, že dítě z toho bude určitě. Vzít si nového kata? Žádný problém, jako katovka stejně jinou volbu nemá… hlavně, že může zůstat tady. Zde už si vybudovala domov a stěhovat se do neznáma, je vždycky nanic.

„A teď pan z Buše,“ děl biskup ponuře ke Claudiovi. Útěk bral jako důkaz, že Jetřich je muž činu. Zřejmě podplatil strážného, to se ještě dozví, ale horší je, že ví, jak to tu chodí a že biskupský hrad není jen sídlem čisté víry, ale i intrik a zločinu. Čin samovraždy kata Martina naopak chápal. Ten muž měl na sobě takový ranec hříchů, že když pochopil, že skončil, jen to urychlil.
Ty dvě ženy mohly navěky zmizet, ale i biskup může být občas sentimentální a chápavý k lidským osudům. Jednu obskočil, druhá mu bude dál věrně sloužit, o tom nepochyboval. Ovšem pan Jetřich z Buše byl nepohodlným svědkem. Kde jen může být?
„Claudiusi, když ho najdeš, budu k tobě velmi milostiv,“ řekl a oba věděli, oč jde.

Pak si sedl za stůl a začal formulovat list Janovi z Auschwitzu, že cesta do Čech je sice komplikovanější, než se čekalo, ale je-li pevná jeho víra, s veškerými těžkostmi si poradí a ať co nejdříve vyrazí na cestu.
Když dopsal a nad svící rozehříval vosk, aby mohl provést otisk své pečetě, Claudius sáhl do své kutny, vytáhl tesák s tenkou čepelí a vrazil ho Oscarovi do rozložitých zad. Rána byla přesná a muž se jen složil na stůl a byl okamžitě mrtvý.

Claudius zavřel dveře na závoru, vše uklidil, list spálil a mrtvolu tajnou chodbou odvlekl ven, kde pod hradem ústila s v trnitém porostu, kde ji napůl zakopal, napůl zakryl hlínou a kameny a ještě téhož dne si sbalil věci a hrad opustil. Věděl kam jede a že tam ho případní pronásledovatelé nikdy nenajdou…

Cesta dávné pomsty (jejíž důvod zde nebudu uvádět) byla dokonána.

***

Jetřich se seznámil s rodiči Leonelly a musel uznat, že matka Archibalda, ač již stára čtyřiceti let, byla stále krásná a jako zralý plod by doposud stála za utržení. Složil jí takřka rytířský hold a žena se zapýřila, neb nebyla zvyklá na podobné pocty.

Po jídle se Leopold omluvil a Jetřich bavil obě ženy různými historkami. Tu a tam naznačil nějakou lehkou necudnost a ženy se bavily a chichotaly. Leonella pak dostala svolení být s Jetřichem o samotě v zahradě domu, neboť matka chápala, že spolu si potřebují soukromě pohovořit. Jetřich se snažil dívku dál bavit, ale ta byla zasmušilá a posmutnělá.

„Co se děje?“
„Tam… tehdy… sis mě mohl vzít, ale neudělal jsi to. Vím, vypověděla jsem ti svůj příběh, takže odmítl jsi kvůli tomu, nebo, že se ti nelíbím?“ vyhrkla náhle.
„Ale tak to není. Jsi naopak velmi krásná, spanilá. Nezneužiju příležitost pomilovat se bez lásky s krásnou pannou jenom proto, že smím. Chci aby i ona byla šťastná. Zvláště, pokud je to její poprvé.“
„Jsi velmi galantní a mluvíš jako rytíř. Kým opravdu jsi?“ optala se dívka zvědavě.
Jetřich se zamyslel, jak odpověď formulovat.

„No… ehm… asi tak. Můj původ se váže k pánům od Vraného. Ten rod vymřel po meči a jejich zemanského dvorce se sňatkem ujali páni s přídomkem z Buše. Jejich původ je mi neznámý, ale stali se many Štembergů a ti jim vydali příslušný glejt a potvrdili erb. Mám tedy zemanský původ a jsem služebníkem nejvyššího hofmistra jeho královské Milosti v církevních záležitostech. Vystudoval jsem teologii, ale knězem jsem se nestal. Jsem světský člověk. Jeho Milost se se mnou radí a posílá na různé mise. Tak jako teď. Ne vždy uspěju, jak vidíš.“
„Ty se vídáš s jeho Milostí králem?“ vydechla dívka obdivně.
„Nepříliš často, ale ano. Většinou v soukromí, v jeho osobních komnatách. Také s královnou, ale jen za přítomnosti dam z fraucimoru.“
„Ach, jak bych to také chtěla zažít,“ vzdechla Leonella posmutněle. „Otec mě provdá za vhodného nápadníka zde ve městě a nikam se už nedostanu. Uschnu tu nudou… Jsi majetný?“ obrátila najednou řeč.
„Jsem úředníkem jeho Milosti. Žiji skromně. Nemám palác, ani dům a obývám komoru pro služebníky přímo v královském paláci. Mám nějaké našetřené dukáty v truhle. V Buši mi patří díl a o celé hospodářství se stará moje sestra a posílá mi roční rentu, která není příliš velká, ale nechci jí komplikovat už tak trudný život. Občas ji navštívím a je tam věru těžký život, když se nedaří úroda. Sestra má pět dětí a s mužem se mají co ohánět. Jsem tedy panského stavu, ale jinak nemajetný úředník. To jsem já.“

Leonella to nechala bez odpovědi a tvářila se neutrálně. Pokud šlo o výslech, právě skončil. Do zahrady přišla Brunhilda, že na hradě biskupské Milosti se cosi stalo. Jeho Milost zmizela a jeho pravá ruka Claudius taktéž. Vše je vzhůru nohama a pán Messi se obává o sebe a svůj majetek i život, neb tu přebývá pan Jetřich, biskupův nedávný vězeň.

***

Byla noc a nazítří měl Jetřich odjet. Leopold, ač nerad, ho o to požádal, aby neměl problémy a Jetřich ho chápal. On tu žije, má tu živnost, rodinu, před případným trestem nemá kde se skrýt.

Ulehl, když vtom klaply dveře a tam stála Leonella ve splývavé dlouhé košili se svící v ruce. Rychle vstoupila dovnitř a dveře zavřela na závoru.
Pak svíci postavila na stůl a košilku si přetáhla přes hlavu. Její nahé tělo „osvítilo“ místnost a Jetřich zíral jak opařený na nádhernou souměrnost a krásu panenského těla.
„Je mi jedno, zda jsi majetný či ne. Zamilovala jsem se do tebe a proto se ti odevzdávám,“ špitla dívka a přilehla k němu do lože.
Jetřich se rychle zbavil oděvu a Leonella se dotkla rukou jeho zarostlé hrudi.
„Jsi tak mužný… budeš i něžný?“ pokládala se na záda, očekávaje jeho rázný nástup a vniknutí. Jenže Jetřich to chtěl jinak.

Nejdřív ji políbil a naučil, jak otevřít ústa a použít jazyk. Dívka se přizpůsobila ochotně a ráda a pak vzdechla, jak se dotkl oblin krásně kulatých plných a pevných ňader.
Bradavky se jí napřímily a ztvrdly a Jetřich je začal laskat ústy a jazykem.
„Ach… anoooo… to… je… krásné,“ vzlykala Leonella slastí a v klíně cítila vlhkost a v břiše „motýlky“, jak se říká vzrušení.

Jetřich jí v polibcích jel po těle dolů, až ke klínu hustě porostlém tmavými chloupky. Dívka nejdříve tiskla nohy k době, až pak je povolila, aby vzápětí pocítila jazyk přímo na panenském otvoru.
„Úúúúh… Bože!“ vykřikla dosud nepoznanou slastí.
Jeho jazyk jí kmital po citlivých místech, zejména jistý výčnělek přinášel takřka božskou rozkoš, když se ho dotkl.

Nakonec už to Jetřich nevydržel. Nalehl ji mezi rozevřené nohy, nasadil ocas na štěrbinu a přirazil. Jakkoli byla dívka poučena, realita ji zaskočila. Vůbec to nebolelo a ocas do ní vnikl takřka naráz v celé délce.

Zakočilo to i samotného Jetřicha, ale dívka se usmívala a jen vzdechla, jak poprvé v sobě pocítila jeho nástroj. Poševní svaly ho pevně obemkly a jak začal s pohyby, přinášely jim oběma silnou slast, která stále stoupala.
Jetřich ji líbal na ústech i na prsou, která mnul, mačkal a stále rytmicky kopuloval, až přirazil naposled a plnil jí lůno svou mízou.
„Ach… Svatá matko,“ vykřikla Leonella, jíž se zmocnilo též vyvrcholení, první v jejím životě.

Leželi vedle sebe, vzájemně popleteni a šeptali si slova lásky, která ovšem nemohla být završena svatbou. To věděli oba.
„Mohl bych tě požádat… abys mě… ústy?“ zkusil to Jetřich, ale Leonella nechápala.
„Jako… ee… můj úd… do úst… sát… to je pro muže veliká rozkoš,“ vysvětlil jí a dívka svolila. Přišlo jí to divné, ale Jetřich je zkušený muž a ví, co říká.

Vzala tedy tuhý stonek do úst a neumělými pohyby ho pokoušela sát a cumlat, jak jí radil. Snažila se neporanit ho zuby a podle jeho vzdechů si počínala dobře. Tak dobře, že jí v puse úd začal mohutnět a tuhnout.

„Pchhh… pfffff… už nemohu,“ vyplivla ho, protože už jí pusa bolela, ale Jetřich byl spokojen.
„Teď, má milá, na něj nasedni,“ lehl si na záda a nabízel jí vztyčený ocas.
Leonella tak učinila, pomalu nasedala na jeho kůl a cítila, jak do ní zajíždí a zmocňuje se jí slast s trochou bolesti. Když v ní by celý, byla jím zcela naplněna a podvědomě začala odsedat, což jí přinášelo vzrušení a rozkoš. Jetřich zatím jí laskal prsa a jakmile začala hlasitěji vzdychat a rychleji odsedat, náhle ji ze sebe shodil, nalehl na ni a prudkými hlubokými přírazy se na ní dodělal a naplnil ji dávkou semene. Nemohl si pomoci, ale potřeboval si užít i mužskou nadvládu a tvrdší přístup, než něžné milování…
Leonella mlčela, neb vše pro ni bylo nové a nevěděla, jak reagovat. Ne vše se jí líbilo, ale… tohle bude muset probrat s nějakou přítelkyní, nebo Brunhildou.

Jetřich se jejího těla nemohl nabažit a ocas mu zase stál, ale dívka již byla znavena a musela odejít.

„Tys stále nenabažený?“ smála se při pohledu na jeho tyč.
„To není k smíchu. Bolí to a já potřebuji uvolnit,“ řekl Jetřich zkroušeně.
„Chceš… zase… ústy?“
„Zkus to,“ souhlasil a začal hladit kštici jejích vlasů, jak se mu hlava strojově pohybovala v klíně. Sání již bylo stále dokonalejší a uvolnění přišlo záhy. Dávka semene jí zalila ústa, což nečekala a vše začala polykat. Naštěstí toho už bylo málo, takže jí to nečinilo potíže, jen chuť je prý slaná a taková „nijaká“, řekla.

Vykouřený ocas se zmenšil a svěsil k nepotřebě a milenci se rozloučili posledním polibkem. Ráno na to nebude čas.

***

Když se Jetřich ohlásil u nejvyššího komořího jeho královské Milosti, byl ihned přijat a jak jinak v panovníkových osobních komnatách, kde byla přítomna i královna, což bylo nezvyklé, ale Jetřich netušil, že manželé se ještě před chvíli milovali a nejvyšší komoří je vlastně vyrušil.
Ani král nemá lehký život. Stále nějaká politika, ani na soukromý život nemá nárok.

„Tak mluv,“ houkl král nevrle, zatímco královna se mile usmívala. Měla za sebou již jeden vrchol a to jí stačilo k radosti. Manžel byl stále ovšem ještě plný sémě…

„Milosti, jednání nedopadlo dle vašich představ,“ začal Jetřich opatrně.
„Avšak aniž došlo k dohodě, biskup Oskar zmizel a není k nalezení.“
„Ano, ta zpráva již k nám dorazila,“ řekl král. „Byl zavražděn?“
„To se právě neví. Hrad je plný tajných průlezů a chodeb a jestli se stal obětí úkladné vraždy někoho z hradu, kdo to tam zná, nikdy nebude nalezen. Tedy pokud je opravdu mrtvý,“ uvažoval Jetřich.
„No a co ten Jan z Auschwitz? Vyrazí k nám bez pozvání?“ zajímalo krále.
„Asi ano. Záleží, jestli už se biskup rozhodl. Vedli jsme spolu učené disputace, ale je zatvrzelý. Církevní moc nadsazuje nad světskou a tím jste ho urazil, můj pane.“

„Mno… abys věděl. Papež už mi dal potřebnou listinu, takže tvá mise, jakkoli úspěšná či neúspěšná, už je vlastně zbytečná. S nikým se nebudu bavit a dohadovat se o inkvizici. Naše království je pro ni zapovězeno a jestli sem ten slizký prelát dorazí, ukážu mu, kdo je tu pánem!“ řekl král pomstychtivě, neboť i on měl o inkvizičních tribunálech své mínění.
„Jen obviňují, upalují a majetek zabavují… Lotři jsou to, nic jiného! A co soudíš o zmizení biskupa, kdo to mohl udělat?“ otočil hovor a Jetřich se zamyslel.
Pak králi vypověděl vše, co zažil, ale pro zmizení neměl vysvětlení. Jelikož zmizel i Claudius, tušil, že v tom má prsty, ale jak?¨a proč? Moc otázek, žádná odpověď.

Královna celou dobu mlčela, asi se i nudila, a tak se Jetřich odvážil k úplně jiné otázce.
„Můj pane, smím vás požádat o svolení… ee… mohu se oženit?“ vyhrkl Jetřich, král se rozesmál a i královnu to rozveselilo.
„Ho,ho,ho… ty mě žádáš o svolení? Snad svého nadřízeného se ptej, ne mě. Ale ano, pokud to chceš vědět, svolení ti dávám. Mohu vědět, kdo je ta šťastná?“
„Jmenuje se Leonella von Messi. Její otec je platnéř a kovotepec v Annegeru.“
„Vidím, žes nezahálel při těch úmorných jednáních s biskupem,“ řekl král s ironií v hlase.
„Proč jsi ji nevzal sebou? Rodiče jistě souhlasí a dali vám požehnání…“ ozvala se královna.
„No… ehm… ono je to jaksi složitější,“ blekotal Jetřich a královští manželé se viditelně bavili.
„Jako úředník, nemám peněz nazbyt, ani vlastní komoru. Jsem sice zemanského původu s erbem, ale to tu nic neznamená. Nemohu svoji vyvolenou přivést sem, kde nic nevlastním. Musím nejprve vše zařídit a první krok je svolení ke sňatku.“
„To už máš,“ děla královna,. „Pokud jde o tu dívku, ráda ji uvítám ve fraucimoru. Není sice šlechtična, ale už ono „von Messi“ něco znamená, takže to je druhý krok a můj drahý královský manžel ti za věrné služby jistě v paláci vyčlení samostatnou komoru.“
„Ne,“ řekl panovník. „Ve vsi Kobylisy pod vrchem Ládví se nachází královský dvorec. Jsi mužem zemanského stavu. Staneš-li se královským manem, propůjčím ti tento dvorec k užívání. Pro tebe i tvé potomky.“

Jetřich nebyl mocen slova. Takový dar a od samotného panovníka a vysoukal ze sebe slova neskonalých díků.
Královna sama překvapeně hleděla na manžela, jež k nikomu z úředníků nebyl tak vstřícný, proč taky, ale Jetřich měl v jeho službách asi jakési mimořádné postavení.
„Slyšení je skončeno. Nyní se vyprav za svou nevěstou,“ a král ještě dodal, že se na tu dívku těší, což mu vyneslo pokárání od manželky, aby před svým služebníkem nemluvil hlouposti.

A sotva za Jetřichem zapadly dveře, stáhla si z ramen plášť, pod nímž byla nahá a s manželem znovu započali milostnou hru.
Muž byl příliš nadržený, nalehl na ni a několika prudkými přírazy vyvrcholil.
„Dej… mi… syna,“ hekal, když se do ní vyprazdňoval a žena cítila, jak jí plní lůno a prožívala taktéž rozkoš. I panovníci prožívají slastné okamžiky, jako jejich poddaní.